FMG - 28. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: An

JOSIE

Nevím, co jsem udělala, že jsem si zasloužila takový zvrat ve svém životě, ale ráda bych to věděla, abych mohla napravit to, co z mého života zbylo.

PártyNoahova týmu se zvrhla v naprostou katastrofu. Noah nemluví s Nickem. Nick nemluví se mnou. Rodiče mluví o mně. Ani nemají slušnost mluvit o mně za mými zády. Vidím je, jak si na mě ukazují a šeptají si. Jak vrtí hlavou a pohlížejí na mě koutkem oka. Mám pocit, jako bych udělala něco špatného. Kdybychom byli s Liamem rozvedení a měli střídavou péči, nebylo by to jiné.

Vsadím se, že mě teď řadí mezi coury. No a co? Léto před vysokou mě zbouchnul přítel, a ano, pak mě opustil. Ale o dítěti nevěděl a ani netušil. Tenkrát mě neskutečně miloval.

Zůstal by.

A byl by nešťastný, protože už nechtěl hrát fotbal. A to je to, co jsem mu připomínala – sen, který nebyl jeho, ale můj. Vzali bychom se a po pár letech bychom se rozvedli, protože bych ho držela od jeho osudu.

Osud je taková kravina.

Nemůžu se dočkat, až odsud vypadnu. Končím s tímhle fotbalovým týmem. Končím s ukazováním, šeptáním a vyptáváním se mě, jestli bude nebo nebude Liam příští rok trénovat, aby se koupily nové dresy.

Úroveň mé frustrace je neskutečně vysoká. Myslím, že potřebuju dovolenou. Někde na tropickém místě, kde je teplo, bílé pláže a voda tak modrá, že vypadá jako jasná obloha. Zavřu oči a cítím teplo na mé pokožce, písek mezi prsty a oceán, který mě kolébá jako ukolébavka.

Takové místo křičí po romantice, milenecké lásce. Vidím se, jak se s Nickem dělíme o houpací síť, zatímco si čteme. Jak se k němu tulím a jak vyzařuje příjemné teplo. Zahrnu ho polibky a podívá se mi do očí, aby mi řekl, že mě miluje.

Jenže to není Nick, koho vidím, když se mi dívá do očí.

Je to Liam.

Noah ke mně přijde a zezadu mě obejme. Miluju svého syna. Je to nejlepší věc, která mě kdy potkala. Děkuju své šťastné hvězdě, že mě přinutila si ho nechat.

„Táta je venku,“ řekne mi tiše do ucha. Kývnu a poposednu dopředu. Odejdu od stolu. Nick zavrtí hlavou, když jdeme s Noahem ruku v ruce k hlavním dveřím. Liam je opřený o auto, má překřížené nohy a ruce v kapsách.

Nedívá se na mě, ale usmívá se na Noaha, jako by ho týden neviděl. Bezpochyby ho neskutečně miluje.

„Neměli jsme čas mu sbalit. Něco mu přinesu.“

„Není třeba. Byl jsem nakupovat. Má toho u Katelyn dost.“

Ničí mě, když mluví o Katelyně domě. Zní to, jako by to byl i jeho dům. Noah nastoupí do auta a zamává. Žádná pusa na dobrou noc nebo tak. Ví, že Nick a já spolu teď nevycházíme a chce ode mě být co možná nejdál. Nemůžu se mu divit.

Liam zavře dveře a přejde ke mně. Nejsem připravená se na něj podívat. Jeho výraz je netečný. Jako by se právě Liam Page dozvěděl, že zbouchnul jednu ze svých jednorázovek.

„Nemůžeš mi ho vzít, Liame. Je to jediné, co mám.“

Liam mě propíchne očima. „Nemám v plánu ti ho vzít, Josie. Jen nemůžu vystát, když se Nick chová jako kretén. Snažil jsem se. Udělal jsem všechno, co jsi po mně chtěla. Denně mu volám, že se vrátím. Sakra, já koupil i posranej barák, aby měl místo, kde se bude cítit dobře. Skončil jsem s ustupováním tvému příteli. Vím, že ho Nick vychoval, ale je to náš syn, Jojo.“

„Já vím,“ řeknu potichu.

„Já nevím. Mám pocit, jako by se Nick snažil něco dokázat. Jakože tě vyhrál nebo něco. Vím, že tě na střední chtěl a není tajemství, že my dva jsme kamarádi nebyli, ale tohle… něco je s ním špatně a nelíbí se mi to.“

Liam se natáhne a políbí mě na tvář. Odejde, aniž by se rozloučil. Sleduju jeho auto – auto, ve kterém je celý můj život – jak odjíždí pryč. Otočím se a podívám se do okna pizzerie. Všichni se smějí a baví se. Opřu se o zeď a sjedu po ní, hlavu mám složenou v dlaních.

„Tady, Nick Ashford mě požádal, abych ti to dala.“ Katelyn drží v ruce přeložený papírek, mává mi s ním před obličejem. „Hádáte se s Liamem?“

„Ne, proč se ptáš?“ zeptám se, zatímco strkám knížky do skříňky.

„Nevím. Proč by ti jinak posílal Nick Ashford zamilovaný dopis?“

Postavím se a podívám se na ni. Usmívá se a má zvednuté obočí. „Netuším.“ Natáhnu se pro papírek. Rychle s ním cukne, abych na něj nedosáhla.

„Co je to?“ Mason jí ho vezme z ruky. Katelyn má ‚kruci‘ výraz, když sleduje, jak ho Mason otevírá. Stojí klidně, pusu pevně sevřenou. Podívá se na mě. Opřu se zlehka o skříňku.

„Máš něco s Ashfordem?“

„Ne, vůbec,“ odpovím, abych se bránila.

„Počkáme, než to Liam uvidí,“ řekne Mason.

„Uvidím co?“ Liam se ke mně nahne, aby mi dal pusu. Pak se otočí k Masonovi. „Co je to?“ zeptá se, když mu Mason podá kus papíru. Liam si ho přečte a podívá se na mě. „Co je to, Josie?“

„Nevím. Katelyn mi to přinesla. Ani nevím, co tam stojí.“

Liam se na ni podívá a ta pokrčí rameny. „Dal mi to na dějepisu.“

„Píše se tam,“ začne Liam. „Drahá Josephine, uvědomuješ si, jak jsi krásná? Potkávám tě na chodbách a přeju si, abych měl odvahu tě oslovit. Ale nemám. Nevěděl bych, co říct. Rád bych tě lépe poznal. Zavolej mi. Tvůj, Nicholas Ashford.“

Mason a Liam se začnou smát, což mě naštve. Odejdu. Nick ze sebe udělal vola. Katelyn mi ten dopis měla dát, místo aby mi s ním mávala před obličejem.

Než můžu vejít do třídy, silná ruka mě zatlačí k dvojitým dveřím vedoucím na dvůr. Vím, že je to Liam, i když na něj nevidím. Vede mě k fotbalovému hřišti, jeho oblíbenému místu na povídání. Až na to, že si tam moc nepovídáme.

Natlačíme mě na zeď u tribun. Instinktivně ho obejmu nohama kolem pasu. Začne mě líbat, ruce má všude po mém těle. „Zavoláš Ashfordovi?“ zeptá se, když se přesune od úst ke krku.

Zavrtím hlavou. Je to pravda. Nemám chuť znát nebo volat Nickovi Ashfordovi jinak, než jako spolužačka.

„Žárlí na mě, kotě. Chce všechno, co mám. Prosím, nedávej mu to.“

„Nedám, slibuju.“

Zatlačím si prsty na spánky. Dveře se otevřou. Stojí v nich Nick a dívá se na mě. Něco se musí změnit. Podá mi ruku, aby mi pomohl vstát. Naše prsty se propletou, když jdeme k autu. Vypadá tak uvolněně, když tu Noah není, a to se mi nelíbí. Chci mít svého syna neustále kolem.

Když vejdeme do domu, natlačí mě na zeď a začne mě líbat. Jeho jazyk je nedočkavý, aby se spojil s tím mým. Sundá si tričko a začne sundávat i moje. Odstrčím ho, ale on si jen myslí, že je to proto, abych si mohla sundat triko sama.

„Musíme si promluvit,“ řeknu, aniž bych se na něj podívala.

Nechá mě a jdeme do obýváku. Oba se posadíme. Otočím se směrem k němu a přitáhnu si kolena k bradě.

„Nemůžeš se s Liamem pořád hádat. Není to k Noahovi fér. Vím, že jsem to pokazila, když jsem Noahovi o Liamovi řekla, ale co se stalo, stalo se. Nemůžu to změnit. Oba musíme přijmout, že je Liam součástí našeho života a jít dál.“

Nick si přitáhne moje prsty ke rtům a políbí je. „Máš pravdu. Byl jsem kretén a taky máš pravdu v tom, že se musíme pohnout dál; proto se přestěhujeme.“

Podívám se na něj, ohromeně. Asi špatně slyším. Má tu ordinaci a já zrovna rozšiřuju květinářství. V žádném případě se nemůžeme přestěhovat.

„Promiň, co jsi to řekl?“ Skoro to nemůžu vyslovit, jak stěží dýchám.

„Beru si vědeckou dovolenou a jedeme na rok do Afriky. Přidáme se k doktorům bez hranic.“ Nepoznám, jestli jeho výraz je vážný nebo si vážně myslí, že pojedu s ním. Udělal tohle velké rozhodnutí beze mě. To, že jsem řekla Noahovi o Liamovi, je proti tomuhle nic.

„Ne,“ zašeptám. Zavrtím hlavou. Nikam nejedu.

„Bude to pro nás dobré. Noah se toho hodně naučí.“

Vytrhnu mu ruku z jeho a stoupnu si. „Noah a já nikam nejedeme, Nicku. Nemůžeš udělat takové rozhodnutí za nás všechny, aniž by sis o tom se mnou nejdřív promluvil. Liam-“

„Liam je mi ukradenej, Josie! Dostaň ho z hlavy. Vezmu si svou rodinu a jedeme.“

„Ne, nejedeme. Ty si jeď, ale my zůstáváme tady.“

Nick se postaví a přejde ke mně. „Co tím chceš říct?“

Podívám se na muže, kterého jsem posledních šest let milovala. „Pokud chceš jet, Nicku, jeď si. Ale Noah a já tu zůstáváme. Noah tu má školu, kroužky a já ho neodvedu od Liama zrovna v době, kdy si budují vztah. A mám tu obchod. Nemůžu jen tak odjet. Nechci. Tohle… Nebudu o tom diskutovat.“

„Takže tak to je. Vybíráš si Westburyho místo mě?“

Zatřepu hlavou. „Ne, Nicku. Vybírám si Noaha.“