Follow - 12. kapitola

Překlad: Jilyan

Grace @oplzlýModrýPtáček

#VolnéUkázkyMěDělajíVlhkou

Jakmile se dostaneme na místo, které poznávám, otočím se k němu. „Díky, odtud už najdu cestu.“ Vzdychnu, předtím než se můžu zastavit, protože… rande s Vaughnem Asherem… je u konce.

Věnuje i jednoduché přikývnutí, ale jeho zamračený pohled je všechno, na co si vzpomínám, když se otáčím a jdu po cestě vedoucí k bungalovům.

Takže ano, tady jsem. Sama. Jako vždycky. Samozřejmě. Odkopla jsem kontrolou posedlého maniaka… ale teď jsem posedlá myšlením na něj. Hříšné myšlenky, taky. Oplzlé myšlenky o tom, co jsem s ním mohla dělat, místo víření všech těch lítostivých myšlenek mou myslí.

Má ruka vklouzne mezi mé nohy víckrát, než můžu spočítat, a i přestože nechci nic víc, než se udělat a pocítit úlevu, pokaždé se zastavím.

Protože se do toho nemůžu dostat. Má perfektní masturbační fantasie byla zničena. O kom mám přemýšlet, když ne o Vaughnovi Asherovi? Byl v mé mysli roky. Vždycky spolehlivý. Vždycky perfektní. Vždycky sexy a žhavý, ochotný udělat cokoliv, aby mě uspokojil. Představovala jsem si jeho ptáka, jak do mě vstupuje, jeho pusu na mé, jeho ruce na mých nejintimnějších částech těla a dnes večer jsem měla příležitost vzít si od něj všechno, co jsem si představovala.

A já odešla.

Co je, sakra, se mnou špatně?

Uvažovala jsem, že půjdu za ním. Fantazírovala jsem, že se vydám zpátky na pláž, půjdu po oblázkové cestě a najdu ho nahého v bazénu, podvodní světlo tvoří záblesky na jeho perfektním těle se zčeřeným odrazem vody. Natahuje svou ruku a já jdu k němu, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Jako by tam čekal na mě, jenom na mě. Jako kdybychom měli být spolu.

Ale samozřejmě, začnou negativa. Razí si cestu do mého pohádkového příběhu, lemují okraje ohněm a zklamáním a poté nenechávají nic, než popel. Vidím ho s jinou ženou. Vidím ho vznášet se nade mnou, nutit mě zmlknout, nebo se k němu plazit po kolenou, jen aby se zasmál, když jsem konečně před ním, dívám se mu do očí pro souhlas.

Myslím, že smích je nejhorší. Dokážu zvládnout ponížení. Dokážu snést tahání za vlasy a výprask a ty neřestné řeči a urážky. Dokud vím, že jsou falešné, dokáži je všechny snést.

Ale když se ta čára mezi dvěma rozmaže, pak- to vyžaduje důvěru. A v těchto dnech mám velmi málo důvěry. Ve skutečnosti žádnou. Nemám žádnou důvěru. Pokud se směje, pak hraje hru, které se neúčastním. Když mu věřím, plním jeho požadavky a nechávám ho doopravdy být Pánem a on se směje?

Tohle nemůžu udělat.

Nepřipustím, aby ze mě dělal vola. Představení. Nevadí mi být jeho hračka, dokud nebudu jeho žert.

Možná bych mu to prostě měla říct?

Správně, Grace. Jako bys s ním měla ještě někdy další šanci. Zbývá ti poslední den na ostrově, pak se vrátíš ke své práci v Denveru. Plánovat narozeniny, svatby a výročí.

To není pravda. Byla jsem povýšena. Budu přinejmenším dělat korporátní večírky a klubové akce. Možná budu i přidělena na některé více neobvyklé práce- jako kongresy a dobročinné akce. Posunuji se jen po dvou letech, tak proč shazuji svou práci? Není bezvýznamná.

Protože, Grace, negativita je volba životního stylu a ty tu vlajku hrdě vyvěšuješ.

Správně.

To proto jsem byla tak naštvaná, že si myslí, že mé váhání je jen o něm. Není. Je to o mě. Koho kurva zajímá? Je bohatý a mocný. Nemůžu mu případně ublížit. V tomhle vztahu nemá co ztratit a ví to. Jeho samolibý zadek ví, že když podepíšu dohodu o mlčenlivosti, je v bezpečí.

Já nejsem nikdy v bezpečí. Není tu žádná vzdálenost, žádné množství utíkání, žádný pohádkový příběh, nebo fantastický svět, nebo Hříšné nebe, které mě udrží v bezpečí před mými tajemstvími. Přetočím se a najdu telefon. Tři třicet. Vstanu z postele a obleču si šortky a sandály, potom vezmu mou vstupní kartu, můj telefon a hrst peněz a vydám se hledat prodejní automat.

Nebo něco jiného. Koho to zajímá, prostě musím vypadnout.

Najdu automat se studeným pitím v otevřené hale baru. Pracovníci jsou stále uvnitř, uklízejí, nebo dělají cokoliv, co zaměstnanci baru dělají potom, co ožralové odejdou domů. Vezmu mou dietní Pepsi a odejdu na pláž. Už není zavřená, takže párty skončila. Doufám, že Vaughnova sestra měla dobrou noc, ale pokud to, co řekl, byla pravda, pravděpodobně pořád přemýšlí, jestli se správně rozhodla.

Myslím, že je sladké, že se dostatečně zajímá o její city, aby do nich nezasahoval. Ten intenzivní moment, který spolu předtím tento večer sdíleli je důkaz, že visí na každém jeho slovu. Pokud říká, že není zamilovaná, tak není zamilovaná.

Ona mu věří, Grace.

Dobře pro ni. To neznamená, že já mu musím věřit. Ten perfektní život, který jsem si pro sebe vytvořila je konec konců v sázce.

Posadím se na písek a otevřu svou sodovku, otevření víčka a vystříknutí bublin je známé a uklidňující.

Můj mobil začne bzučet a já se dívám, jak se ve tmě rozsvítí. Hovor z neznámého čísla. Ignoruji ho a vracím mé myšlenky k mému nestálému životu.

Jsem vážně překvapená tím, že můj vysněný muž není takový, jakého jsem si ho vytvořila?

Můj telefon znovu bzučí. Tentokrát je to zpráva z neznámého čísla.

Odpověz mi, Grace.

Zvednu mobil a vzdechnu. Pak stisknu tlačítko volat na číslo. Zvoní to. Zvedne to, ještě než skončí první zvonění. „Neignoruj mě. Nesnáším to.“

„Oh.“

„Oh?“

„Co ode mě chceš?“

Několik sekund je ticho a na vteřinu si myslím, že se spojení přerušilo, nebo zavěsil. Ale potom ho slyším dýchat. „Nevyjádřil jsem se jasně? Vynechal jsem něco? Udělal jsem-„

„Jak jsi získal mé číslo?“ Proč musí být můj anděl z Hříšného nebe totální démon? Vzhlédnu ke hvězdám a potřesu hlavou na nějakého falešného Boha. Proč se mnou vyjebáváš?

„Mám přístup,“ řekne, jak vysvětluje mou otázku ohledně čísla. „Mám potřeby, Grace. Ty máš potřeby. Máš tu ještě jeden den, potom-„

„Jak kurva o mně tolik víš?“

„To je za další výprask,“ řekne suše.

A musím přiznat, výprasky jsou něco, s čím se vypořádám. Nemá ponětí proč, ale je to tak žhavé. Pouhá představa mně, ležící přes jeho koleno, můj zadek ve vzduchu, můj obličej vtlačený do matrace, zatímco mi říká, že jsem špatná a fackuje můj zadek. Svatá Matko, jenom… ano.

„Udělám ten zadek jasně červený a způsobím, aby to bolelo. Rozumíš tomu, Grace? Účelně mě neposloucháš a já to udělám bolavé. Budu tě tahat za vlasy, tlačit tvou hlavu zpátky, tak abych mohl vidět tvé oči, když rovná dlaň mé ruky udeří proti křivce tvé zadnice a užiju si každé škubnutí. Každou slzu. A pokaždé, když budeš couvat, nebo se budeš vzpírat mému potrestání, odepřu ti rozkoš. Ale pokaždé, Grace“- jeho hlas nyní zjemní, jenom šepot, jenom výdech vzduchu říká mé jméno-„pokaždé, když zůstaneš bez hnutí, má dlaň zjemní a sklouzne mezi tvé nohy, rozvírající ty rozkošné záhyby tvé kundičky a já tě potěším. Rozumíš mi? Takhle se ta hra hraje. Pokud mě poslechneš, pokud mě potěšíš, pokud se podřídíš-pak ti dám všechno, co tvé třesoucí se tělo bude požadovat k vysvobození. Dám ti důvod křičet potěšením. Nechám ten tvůj bolavý zadek se tak vyplatit, že mě budeš prosit, abych se vrátil a zopakoval to. A pokud budeš zvlášť dobrá, Grace, budu tě potom tvrdě šukat.“

Zalapám a potom se podívám přes rameno. Stojí blízko betonové cesty, opírá se o blízký sloup, vypadá volně a spokojeně a pod kontrolou, jako nikdo, koho jsem kdy viděla.

A proč ne? Proč by se tak neměl cítit? Je víc než bohatý, víc než překrásný, více než talentovaný a tak moc sexy, nemám sílu odolat jeho nabídce a on to ví.

„Řekni ano,“ přikáže. „Chceš říct ano, tak prostě řekni ano.“

Má pravdu. Chci říct ano. Ve skutečnosti, jsem „ano“ holka. Nesnáším říkat lidem ne. Vážně. Ale z nějakého důvodu, tenhle člověk, kterému chci říct ano víc než cokoliv, ve mně znovu probudil tu „ne“ holku a já mám potíž pochopit proč.

„Řekni hned teď ano, nebo odejdi pryč a už mě nikdy neuvidíš. Protože požaduji tvůj závazek dnes večer, nebo si prostě najdu někoho jiného.“

„Chci tě,“ řeknu bez dechu, mé srdce buší v mé hrudi. Bože, to byl totálně špatný krok. Co to, sakra, dělám?

„Samozřejmě, že chceš.“

„Chci tě, ale dnes tu smlouvu nepodepíšu. Musím si to promyslet. Potřebuji si být jistá.“

„Grace, zbývá ti jeden den tady na Saint Thomas a potom budeš pryč. Takže plýtváš časem.“

„Počkej, řekl jsi, že mě potrestáš, až budu připravená, s dovětkem, že máme spoustu času to vyřešit a teď spěcháš?“

„Ano,“ řekne věcně. „Spěchám, protože tě chci ošukat, ženská. Chci tě strašně moc šukat. Právě teď umírám, protože jsem tady a ty jsi tam a všechno co chci dělat, je šukat tě. Ale místo toho vedu tuhle blbou konverzaci, přesvědčuji tě, ze všech věcí, abys mě nechala tě nazpět potěšit, pokud potěšíš ty mě. Ale pokud se vypracuješ a pochopíš mé potřeby, možná tě ještě uvidím. Na nějakém jiném místě, v jiný čas.“

„Pak ne.“ Zavěsím. Ó můj bože! Udělala jsem to zase! Kde se, kurva, všechny ty ne berou?

Můj mobil bzučí v mé ruce, ale já ho ignoruji.

Za pár minut vycítím, že přišel ke mně. „Můžu se k tobě přidat tady na pláži?“

„Je to volně přístupná pláž. Nebo je to taky tvé osobní vlastnictví? Jsem pro tebe jenom pláž? Něco co vlastníš a užíváš si to ve svém volném čase?“

„Nevlastním tě, Grace. Ještě ne. Takže se tě ptám, jestli se k tobě můžu přidat, abychom to vyřešili. A to je jeden další výprask.“

„Nikdy se nedostaneme k výpraskům, Ashere. Právě jsi to přiznal, tak toho nech.“

Chechtá se. „To je ono, že? Chceš výprask a bojíš se, že nesplním své hrozby.“

Pfff. „To si přeješ.“

Klekne si a potom se posadí. „Grace?“ Podívám se na něj, naštvaná, a jakmile se mu podívám do očí, vezme moji paži a přitáhne si mě do klína, nutí mě lehnout si přes jeho kolena. „Chtěla bys ochutnávku a příslib?“

Mé srdce buší v mé hrudi. Přetáhne mi šaty přes zadek, nechává mé směšné spodky odhalené.

„Kalhotky, nebo holý zadek pro tvou ukázku?“

OMG. Skousnu si ret.

„Do hajzlu, odpověz mi.“

„Holý, prosím,“ zakňučím.

„Holý, prosím, co?“ zeptá se, pobízí to slovo pane.

Nemám náladu podřídit se tak moc. Ale vyjdu mu napůl vstříc, když mi dává volnou ukázku. Skoro se přitom zahihňám. „Holý, prosím, Pane Ashere.“

Téměř neslyšitelně vydá naštvaný smích a já vím, že se usmívá.