FMG - 33. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: An

LIAM

Od toho, co jsme s Noahem vzbudili Josie po chvíli, kdy jsem rozbalil svůj dárek, to bylo to nejlepší ráno za dlouhou dobu. Nemůžu se dočkat, až si prohlédnu všechny fotky Noaha. I když na nich nejsem, tak vidět fotky Noaha jako dítěte, batolete, jeho první kostým na Halloween, pro mě hodně znamená.

Vím, že jsem Josie řekl, že budu trpělivý, ale nejsem si jistý, jestli můžu. Vidět ji ve své posteli, její tmavé vlasy rozprostřené po polštáři, mě nutí o ní mluvit jako o mojí dívce. Věděl jsem, že jsem beznadějný případ, když jsem vyšel nahoru s tím, že mám hlad, a ona nám s Harrisonem nabídla, že udělá oběd.

Když ji vidím, jak se pohybuje po mé kuchyni, jako ve své vlastní, chci ji tady mít každý den, ale bojím se. Byla s Nickem hrozně dlouho a nemůže jen tak vypnout své city.

Měl bych to vědět.

Snažil jsem se o to.

Zvuk zvonku mě vysvobodí z toho, abych neudělal nějakou chybu. Otevřu dveře. První co uvidím, jsou její záda, ale poznám ji podle blond vlasů. Otočí se a usměje, když vstoupí dovnitř.

„Ahoj, zlato,“ zacukruje. Plácnu ji po ruce, když ji ke mně se svými falešnými nehty natáhne.

Jen pokrčí rameny a rozepne si kabát; má na sobě jen podprsenku a kalhotky. Silonky ji drží podvazky. Jednou mi to přišlo sexy, ale teď už ne.

„Sam, co tu-“

„Proboha!“

Otočím se, když Josie vykřikne. Není naštvaná, ale zklamaná. Vyběhne po schodech nahoru, a když za sebou bouchne dveřmi, škubnu sebou.

„Obleč se. Jsou tu děti.“

Odejdu od ní do jídelny. Nechci ji nikde v blízkosti obýváku, kde je Katelyn a holky. Katelyn vyjde zpoza rohu a namíří si to nahoru. Kývnu a připravuju se na to, co udělám.

„Sedni si, Sam. Musíme si promluvit. A zůstaň oblečená.“

Sednu si naproti ní v bezpečné vzdálenosti, abych ji nemohl praštit a ona neměla možnost se mě dotknout. „Mluvil jsem s Brandonem.“

„Já taky,“ řekne vesele.

„Bylo to ten den, kdy se u mě objevila matka mého syna, a obvinila mě, že jí ho chci vzít.“

„O všechno jsem se postarala, zlato.“

„Sam, nejsem tvoje zlato a nikdy nebudu. Co jsi udělala, bylo hnusné. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že je Noah můj. Zároveň se taky nechci soudit o péči. Josie není holka, kterou jsem potkal v zákulisí; byla to moje přítelkyně. Jak ses vůbec o Noahovi dozvěděla?“

Pokrčí rameny a začne si prohlížet nehty. Znám její hry. Tahle je ‚vím odpověď, ale neřeknu ti ji‘. Prásknu rukou do stolu, abych získal její pozornost.

„Co jsem začal, jsem byl pod agenturou tvého táty, a nikdy jsem nezpochybnil integritu jeho firmy, ale právě teď na tom závisí tvoje práce. Takže myslím, že bys měla odpovědět.“

„Nevěděla jsem, že toho kluka chceš,“ zamumlá.

„Co jsi říkala?“

Sam protočí oči a povzdychne. Hraje znuděnou. „Někdo, kdo tě prý znal, volal do agentury, když jsi začínal. Vzkaz jsem dala do tvé složky.“

Koušu se do rtu a ruce mám sevřené v pěst. „Věděla jsi, že mám syna a neřeklas mi to?“

„Táta říkal, že by to nebylo dobré pro tvou image.“

„JE TO KRUCI MŮJ SYN!“

Vstanu, začnu přecházet po pokoji a rukama si zajedu do vlasů. „Tvrdí, že volala a nechala zprávu. Ty jsi vzala telefon a slyšela ji prosit. To jsi vážně taková kráva, Sam? Ta žena, co ti volala, byla moje přítelkyně a byla těhotná! A ty jsi ji vystrašila a ignorovala. Držela jsi mě od mého syna. Bože, to nemáš vůbec žádné srdce?“

„Táta udělal, co pro tebe bylo nejlepší.“

„Máš padáka. Skončil jsem s tebou. Vypadni z mého domu.“

„Liame-“

„Ne,“ postavím před ní ruku, aby byla zticha. „Řekl jsem, že jsem s tebou skončil. Nechci tě tu.“

„Potřebuješ mě.“

„Ne, nepotřebuju. Vypadni.“

„Slyšela jsi ho.“ Otočím se a Josie stojí ve dveřích. Má překřížené ruce a brečí. „Tohle je náš dům a ty bys měla odejít. Nejsi tu vítána.“

„Tohle je to, co chceš, Liame?“

Nemůžu si pomoct. Usměju se na Josie a mrknu na ni. „Jo, ona je tu šéf. Když řekne, abys šla, pak bys měla jít. Brandon ti pošle výpověď asi tak v době, kdy nastoupíš do auta.“ Zvednu telefon a napíšu právníkovi, aby dokončil papíry, co včera začal.

„Toho budeš litovat.“

Přistoupím k ní blíž. „Už teď lituju posledních deseti let s tebou a tvým otcem, takže ne, nebudu.“

Sam vstane a vyjde ven. Naposledy se na mě podívá a zavrtí hlavou. Vím, že bude brečet a je mi to jedno. Jakmile se dveře zavřou, přitáhnu si Josie k sobě a držím ji, jako by to bylo naposledy.

„Omlouvám se. Nevěděl jsem to. Je mi to tak strašně líto, že jsem tu pro tebe nebyl,“ řeknu jí znovu. Odsune mi pár vlasů z čela a začne mě utěšovat, i když bych měl klečet a prosit ji o odpuštění. Jedna jediná zpráva a všechno mohlo být jinak.

Katelyn a Harrison to všechno sledují. Když se dveře zabouchnou, Harrison začne tleskat. Věděl jsem, že není její fanda, ale Sam nám vydělávala peníze. Hádám, že teď jsme na to sami.

„To bylo zajímavé,“ řekne Katelyn. Harrison se na ni podívá a zeširoka se usměje. Budu mu muset říct, ať si na Katelyn nechá zajít chuť. „Kdybyste potřebovali manažerku nebo tak, mohla bych pomoct.“

„Bereme tě,“ vyhrkne ze sebe Harrison, což nás s Josie rozesměje.

Zakroutím hlavou a odtáhnu ho pryč od jeho nové posedlosti. I když nevím, jestli bude Katelyn zase někdy randit, ale jestli ano Harrison se k ní bude chovat správně.

Zůstaneme s Harrisonem ve studiu, dokud není tma. Odnese spícího Quinna nahoru do pokoje a cestou mi popřeje dobrou noc. Zůstanu v kuchyni a uklidím nádobí. Řekl jsem Josie a Katelyn, že umyju nádobí, když ony vařily večeři a dezert pro všechny. Když zapnu světla, ve dřezu na stole není ani hrnek. Rozhlédnu se a všude kolem vidím dotek Josie – květiny v okně, krém na ruce nad dřezem a naše hrnky s nápisem Máma a Táta od Noaha stojí vedle sebe u kávovaru, připraveny na ranní kávu. To znamená jediné.

Dneska tu stráví noc.

Což znamená, že spím na gauči.

Zhasnu a jdu zkontrolovat zadní dveře, jestli jsou zamčené. Stejně tak zkontroluju vchodové dveře a zhasnu zbylá světla. Nechám rozsvícené jen světélko v okně, protože doufám, že je Josie pořád vzhůru, a že si promluvíme.

Od té doby, co Nick odjel, jsme si pořádně nepopovídali a já potřebuju vědět, na co myslí. V jednu chvíli se chová, jakoby se mnou chtěla být a v další se mnou nevydrží v jednom pokoji. Nechci na ni tlačit, ale zároveň nechci spát na gauči.

Jediné, co mě zneklidňuje, je vztah mezi Noahem a Nickem. Noah o Nickovi nemluvil, co tak náhle odjel, a viděl mě, jak líbám jeho mámu. To není příklad, jaký chci, aby měl. Chci, aby se naučil respektovat hranice a ženy, které jsou ve vztahu s jiným mužem. To já s Josie neudělal. Samozřejmě, Liamovi Pageovi je to jedno. Ale Liamovi Westburymu ne.

Josie sedí na gauči a prohlíží si album. Nohy má přikryté babiččinou dekou a v klíně jí leží bezejmenný kocour. Ozařuje jí lehké světlo, vlasy má stažené dozadu bílou mašlí, kterou Noah ovázal její dárek. Opřu se o zeď a sleduju, jak si prohlíží každou stránku s fotkami a usmívá se.

„Budeš tam jen stát a pozorovat mě?“

Odlepím se od zdi a přejdu k ní. Zavře album a poposedne. Sednu si vedle ní a hodím si její nohy do klína. Kocour na mě zaprská. Zasměje se a položí ho na zem. „Rád se na tebe dívám. Mám toho hodně co vynahrazovat.“

„Ne mně,“ odpoví něžně.

„Ano, tobě. Tolik jsem toho zameškal. Třeba den, kdy jsi otevřela květinářství nebo když jsi přišla s jeho názvem Rozmarnost. Promeškal jsem den, kdy jsi přivedla Noaha na svět a poprvé ho uviděla. Přišel jsem o jeho pláč v noci a půlnoční krmení. Nikdy si neodpustím, že jsem tu nebyl, Josie. Nemůžu. Vím, že mi řekneš, že je to v pořádku, ale není. Věřil jsem špatným lidem, kteří se o mě starali, a opustil jediného člověka, který by se o mě postaral nejlépe. Byl jsem sobecký a vystrašený a místo toho, abych si s tebou promluvil, jsem utekl.“

„Ale slibuju, že s utíkáním už jsem skončil. Pořád jsem sobecký, ale jen pokud se to týká tebe nebo Noaha. Mám vám toho tolik co vynahradit a mám v plánu strávit každý den svého života tím, že vám budu opakovat, co pro mě znamenáte.“

Josie proplete své prsty s mými. „Snažím se tě nemilovat. Namlouvám si, že ses tu ukázal jen kvůli tomu, aby byl Noah šťastný. Mám takový strach, že jednou přijdu a zjistím, že ses posunul dál proto, že jsem nad námi dlouho přemýšlela.“

Věděl jsem, že se tak cítí, což je právě ten důvod, proč jsem na ni netlačil.

„Hledal jsem tě od té doby, co jsem odešel z tvého pokoje. Každé představení nebo koncert – doufal jsem, že se někde objevíš. Ani jednou, ani na okamžik. Zoufale jsem tě chtěl vidět, aspoň jednou. Když jsem četl o Masonovi, věděl jsem, že musím přijet. Řekl jsem si, že přijedu a hned odjedu. Nikdo se nedozví, že jsem tu byl. Ale pak jsem tu zůstal o několik dní déle, protože jsem tě chtěl vidět a říct si, že jsem udělal správnou věc.“

„Proč jsi vlastně odešel? Nikdy jsi mi to neřekl.“

Ta děsivá otázka, ta, na kterou jsem věděl, že se zeptá. Měl jsem jí to říct hned ten první den, kdy jsem ji uviděl v květinářství.

„Když jsem přijel na vysokou…“ zavrtím hlavou, protože se cítím hloupě. Teď jsem dospělý a měl bych věci dělat jinak. „Bože, Josie, tohle je tak na hovno. Mason měl jet se mnou. Chci říct, plánovali jsme to a pak změnil názor. Já byl tam a ty a on ne. Byl jsem osamělý a všechno jsem nesnášel.“

„Jednoho dne jsem seděl na zemi a litoval se, když mi někdo volal. Řekla, že se jmenuje Betty Addisonová a já byl zmatený do té doby, než mi řekla, že je moje babička.“ Pohladím jí přes palec. „Chtěla zajít na oběd a promluvit si, tak jsem šel. Neměl jsem co ztratit a nikdy jsem nedostal příležitost ji poznat. Strávili jsme spolu týden, chodili na obědy, povídali si a poznávali se. Vyprávěla mi o mé matce, a proč spolu nemluví. Za ten týden jsem se hodně dozvěděl.“

„Zeptala se mě, co bych dělal, kdybych nehrál fotbal. ‚Co je tvoje vášeň, Liame‘ zeptala se. Odpověděl jsem, že hudba. Strávil jsem v kampusu a na koncertech pro amatéry hromadu času a líbilo se mi to.“

„Přála bych si vědět, že jsi měl hudbu tak rád.“

„Ty jsi měla svůj sen a já ti ho nechtěl měnit. Dělal jsem, co se očekávalo, ale Betty – pozvala mě do Los Angeles, tak jsem šel a zalíbilo se mi to. Věděl jsem, že je to správné rozhodnutí, i když jsem nám tím oběma ublížil.“

„Věc se má tak, že jsem nikdy nečekal, že jednoho dne potkám Noaha na záchodě. Ale bylo to jako osud nebo něco takového, co mi řeklo, že můj život je v Beaumontu. Šel jsem přímo k tvému obchodu a čekal. Sledoval jsem tě, a když jsem tě uviděl, věděl jsem, že končím se sledováním a čekáním na to, jestli se otočíš a uvidíš mě - mé pravé já - a budeš mě milovat pro to, jakým jsem teď, a nebudeš vidět jen toho Liama, který ti ublížil.“

„Teď stojím před tebou Josie. Ty se musíš jen otočit.“