FMG - 32. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: An

JOSIE

Probudí mě vůně kávy. Zabořím si obličej do polštáře. Vůně Burberry vody po holení cítím v každém kousku kůže. Neustále si přehrávám, jak mě Liam políbil ve studiu a pak znovu v kuchyni. Natáhnu se pro něj. Potřebuju ho cítit, dotknout se ho, protože on je jediný, kdo dokáže oheň v mém těle uhasit.

Jeho polovina postele je prázdná a studená. Okamžitě si sednu. Peřina je rovná, netknutá. Polštář chybí. Žuchnu s sebou zpátky a zakryju si obličej. Nemůžu uvěřit, že si jen na základě vůně vybavím živé vzpomínky.

„Jsi si jistý, že nebudeme mít problém?“ zašeptám, i když mě několikrát ujistil, že jeho rodiče nejsou doma. A tím nemyslím jen v práci nebo na nákupu, ale v letadle, a míří na výletní plavbu. Nikdy nepochopím, jak je přinutil odjet z domu, ale je mi to jedno, protože teď mám Liama sama pro sebe.

Otevře dveře od domu z garáže. Na chvíli se zastavíme v kuchyni, aby vzal vodu z ledničky. Vyjdeme ruku v ruce nahoru po schodech. Podá mi vodu a sundá mi z krku šálu. Přejde za mě, a zatímco mi zavazuje šátkem oči, líbá mě po celém krku.

„Co to děláš?“

„Věř mi,“ zašeptá mi do kůže.

Věřím mu. Celým svým životem.

Otevře dveře jeho pokoje, ruce má pod mým tričkem a navede mě dovnitř. Když zabouchne dveře, leknutím poskočím. Se zavázanýma očima mám zbystřené ostatní smysly.

Liam si stoupne za mě a ztěžka dýchá. Když poodejde, chci jít za ním. Něco lupne a já ucítím vůni skořice a něčeho sladkého, jako sušenky vonící po celém pokoji.

Vezme mi vodu z rukou a přitáhne si mě k sobě. Vrazím do něj. Rychle nahmatám jeho ruce, abych nespadla.

„Nikdy bych tě nenechal spadnout, Jojo.“

Zavede mě doprostřed pokoje a obejme mě. Pohladí mě po tváři.

„Miluju, když se červenáš,“ řekne chraplavě. Najde naléhavě svými rty moje a sundá mi šálu z očí. „Veselé Vánoce, lásko,“ řekne a mně naskočí husí kůže. Zvedne mě a já mu obtočím nohy kolem pasu a vjedu prsty pod tričko. Něžně mě položí na postel a odtáhne se. Když se po něm natáhnu, začne se smát.

Podívám se po pokoji. Vyzdobil ho vánočními světly a malým vánočním stromkem, pod kterým je pár dárků.

„Který chceš otevřít jako první?“ zeptá se.

„Tebe,“ řeknu a stáhnu ho na sebe.

„Veselé Vánoce!“ dveře se otevřou a mám pohled na ten nejkrásnější výjev na světě. Na svého syna a muže, kterého se snažím přestat milovat. Vyskočím a zakryju se peřinou.

Noah za mnou skočí do postele s malou krabičkou. Liam, nesoucí kávu, ho následuje. Zohne se, když se k němu pro ni natáhnu a zašeptá mi do ucha ‚Veselé Vánoce‘. Chci ho k sobě přitáhnout tak, jako na naše poslední Vánoce, ale odolám.

„Tohle je pro tebe,“ přistrčí ke mně Noah krabičku. Usrknu kávy a položím hrnek na noční stolek. Nechápu, jak jsem si na něm nemohla předtím všimnout fotky, kde jsem já a Noah. Nevím, kdy to Liam vyfotil, ale zahřeje mě u srdce vědomí, že jsme první a poslední lidé, které vidí, než jde spát.

Usměju se na Liama, který se cítí zahanbeně. Zeptám se ho na to později. Převezmu si od Noaha dárek a rozvážu velkou bílou mašli. Noah vedle mě poskočí a Liam si přisedne na kraj postele.

Nadzvednu víko černé krabičky. Uvnitř na sametové podušce leží diamantový přívěsek ve tvaru srdce.

„Podívej se dovnitř,“ řekne nadšeně Noah. Položím krabičku na postel a zajedu nehtem do škvírky přívěsku. Otevře se lehce. Uvnitř je fotka mě a Noaha s bezzubým úsměvem.

„Mami, máš být šťastná a ne brečet.“

„Já jsem šťastná, Noahu. Mockrát ti děkuju. Líbí se mi.“

Natáhne se k Liamovi a plácne si s ním. „Měl jsi pravdu, tati.“

Seskočí z postele a zamíří ke dveřím. „No tak. Byl tu Santa!“ Liam se začne smát a než Noah odejde, zírá na dveře. Jakmile uslyší, že je dole, přisedne si ke mně blíž. Vezme mi krabičku z rukou a vytáhne řetízek. Nahnu se dopředu, aby mi ho mohl zapnout.

„Nedočkavá?“ zeptá se. Očima najdu ty Liamovi, soustředí se na mě. Přehodím si vlasy na stranu, která je k němu vzdálenější. Nahne se a jeho vůně mě obklopí. Přejede mi prsty přes bradu až ke klíční kosti.

Lehce se natočím a doufám, že se naše rty dotknou. Nezklame. Jeho rty najdou ty mé.

„Liame,“ zašeptám. Odtáhne se a protře si obličej. „Stalo se něco?“

„Nic se nestalo. Jen to nechci uspěchat. Chci, abys to chtěla a ne abych byl jen náplast na to, jak ti Nick ublížil.“

„Ale-“

„Žádné ale. Byla jsi s ním dlouho a zrovna to skončilo. Budu trpělivý, Jojo.“ Stoupne si a já se natáhnu tak, abych na něj znovu viděla. „Zase budeš moje.“

Když je Liam pryč z pokoje a srdce mi zase bije normálně, vylezu z postele a obleču si něco slušného. V momentě, kdy otevřu dveře, uslyším, jak Noah křičí moje jméno.

Když vejdu do obývacího pokoje, zírá na mě sedm párů očí. Evidentně jsem se dnes vyhrabala z postele jako poslední. Mrknu na stromek a chápu, proč jsou všichni nedočkaví. Byl tu Santa a přinesl s sebou celý obchoďák. Nevím, kde se tu všechny ty věci vzaly, ale ať už je Santa kdokoliv, překonal se.

Liam si nasadí Santovskou čepici a rozdává dárky. V obličeji se mu objeví nadšení, když na jednom přečte své jméno. Začne trhat balicí papír, což děti rozesměje. Víko krabice odletí někam do rohu a papír hodí na nás. Vytáhne fotoalbum a začne jím listovat.

„Líbí se ti?“ zeptám se ho, když projíždí Noahovi fotky za posledních deset let.

Postaví se a přejde ke mně, aby mě zvedl a zatočil se semnou. Obtočím mu ruce kolem krku a navzájem si zaboříme obličej na prsa. „Hrozně moc ti děkuju, Josie,“ zamumlá mi do krku. „Líbí se mi to. Strašně se mi to líbí, Josie.“

„Myslím, že tvůj táta miluje tvou mámu,“ řekne Quinn Noahovi. Harrison a Liam se začnou smát, a já s Katelyn se k nim přidáme.

Liam se vrátí ke svým santovským povinnostem. Všechny děti věnují svým dárkům velkou pozornost. Celé ráno Katelyn sleduju. Občas si utře slzy. Některé jsou slzy štěstí z toho, jaké připravil Liam holkám Vánoce, a jiné zase slzy smutku pro Masona.

Jakmile se všechny papíry spálí v krbu, přesuneme se s Katelyn do kuchyně připravit jídlo. Děti běhají po celém domě. Když se za hodinu objeví v kuchyni Liam, že mají s Harrisonem hlad, nabídnu, že jim něco malého uvařím. Liam mě následuje do kuchyně a tahá mě za vlasy.

„Co to děláš?“

Stoupne si tak, že nemám kam uhnout. „Líbí se mi, že se tady cítíš jako doma.“

„Oh, ano?“

„Mhm. Měli bychom zajít na rande.“

„Co se stalo s čekáním a trpělivostí?“ Když jsem s ním, ztrácím veškeré zábrany. Chci s ním být, ale zároveň rozumím tomu, co říkal o Nickovi. Je příliš brzy, ale vím, co chci a já chci Liama. Chtěla jsem ho už ten den, kdy vešel do mého obchodu.

Jen mám hrozný strach.

Liam pokrčí rameny. Hraje si s knoflíky na mé košili. „Budu trpělivý, ale chci s tebou trávit víc času.“

„Dobře.“

„Ano? Co třeba Silvestr? Jen my dva?“ nahne se tak blízko, že by mě mohl lehce políbit. Nahnu se k němu zrovna v okamžiku, kdy se rozezvoní zvonek.

„Nepozval jsi svou mámu, že ne?“

„Ne, rozhodně ne. Budu hned zpátky.“ Políbí mě na tvář a nechá mě otráveně stát v kuchyni.

„Ahoj, zlato.“ Ztuhnu, když uslyším ten samý hlas, jako před pár dny. Potichu přejdu do chodby.

„Sam, co tu-“

„Proboha,“ vypadne ze mě.