FMG - 20. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: An

JOSIE

Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla zase něco k Liamovi cítit. Ty pocity byly dlouho mrtvé a pak se začaly objevovat. Nejdřív to byla večeře, kterou mně a Noahovi uvařil. Když jsem přišla domů z práce, už byl v kuchyni a vařil. Další večer vařil zase. Zůstal déle, a když vytáhl můj oblíbený film a láhev vína, věděla jsem, že mu podléhám. Chtěla jsem se k němu na gauči přitulit, ale nesedl si za mnou. Seděl v křesle a vypadalo, že je mu nepříjemné, když jsem seděla na gauči, co nejblíže k němu.

Tu noc, kdy se vrátil Nick domů, jsem na padesát procent čekala, že Liam bude v kuchyni, ale nebyl. Snažila jsem se ho nevyhlížet a neposlouchat, jestli ho zaslechnu na příjezdové cestě, ale v hloubi duše jsem věděla, že nepřijde. Nezáleželo na tom, že jsem ho chtěla vidět. Stejně nechodil za mnou, ale za Noahem, a já to musela přijmout. Mimo to, mám Nicka.

A Nick je ten, koho chci.

Nick je ten, koho si budu brát.

Nick je ten, kdo tu pro mě posledních šest let byl. Bydlíme spolu a vychovali jsme mého syna.

Tak proč po tmě sedím v obýváku, zatímco spí nahoře, a procházím krabici plnou vzpomínek na Liama? Měla bych s ním být nahoře v posteli, ale co přijel, spala jsem na gauči a předstírala bolest břicha. Když se Nick zeptal, jestli si myslím, že jsem těhotná, chtělo se mi brečet. Ne proto, že nechci dítě, ale protože kdybych nějaké měla, nebylo by Noahovi podobné. Nebylo by podobné mně a Liamovi.

Prsty projedu po jeho fotce z fotbalu, helmu má strčenou pod paží. Černé skvrny pod očima nenesou jeho číslo, ale Jo. Jeho kamarádi se mu za to vysmáli, ale mu to bylo jedno.

„Ahoj, krásko.“ Liam mě vyzvedává. Nemůžu si pomoct, ale vypísknu. Oficiálně patřím mezi holky, mezi které jsem nikdy patřit nechtěla. Jsem takové klišé.

Liam mě pustí dolů, aby na mě viděl. Na jeho obličeji je něco jinak. Nemá tam své číslo.

„Víš, že máš na tváří napsané ‚Jo‘?“

„Samozřejmě, že to vím. Znamená to Jojo.“

„Jasně, že ano.“ Směju se tomu, jaký je to blázen.

Přitáhne si mě blíž a políbí mě. Nebojí se, že nás může nachytat nějaký učitel. Já ano, ale slíbí mi, že se nic špatného nestane, a já mu věřím.

„Miluju Jojo víc, než cokoliv jiného.“

„Ale, opravdu? Měla bych se bát?“

Liam zavrtí hlavou, jeho tvrďácký výraz zmizí mrknutím oka. „Ty jsi moje Jojo. Jen moje,“ řekne. Znovu mě políbí a pak se rozběhne ven. Je v polovině hřiště a já pořád sleduju jeho záda. Má tak hezký zadek.

„Hej, Jojo?“ zakřičí.

„Jo,“ zavolám zpátky.

„Jednou si tě vezmu.“

Byla jsem si jistá, že spolu zůstaneme navždycky. Myslela jsem, že naše láska je silná. Překousla bych, kdyby potkal někoho jiného, a zamiloval se, ale ne. On prostě odešel. Řekl mi, že se dusil.

Měla jsem sen, americký sen, a my ho spolu žili. Hlavní roztleskávačka randící se zadákem a kapitánem fotbalového týmu. Byli jsme ideální na zamilovaný plakát. Všichni věděli, že jsme spolu, a nic nás nemohlo rozdělit. Holky to zkoušely, ale Liam je odpálkoval tak rychle, že mi jich bylo líto… občas.

Každou neděli jsme chodili s jeho rodiči na večeři do Beaumontského Country klubu. Paní Westburyová byla chladná jako led a pan Westbury se na mě díval spatra. Šla jsem k nim, když jsem se nemohla Liamovi dovolat, ale jeho táta mi řekl, že je rád, že se Liam konečně zbavil zátěže. Cítila jsem se ublíženě, že jsem na něj vychrlila, že ta zátěž nosí pod srdcem jeho vnouče. „No, tak se to té couře konečně povedlo,“ řekl ještě předtím, než mi zabouchl dveře před nosem.

Liam se na rodiče neptal, jestli o Noahovi vědí. Nevím, co řekne na to, až mu o jeho tátovi řeknu. V hloubi srdce vím, že mě Liam jako zátěž nebral.

Možná se nezeptá a já mu to nebudu muset říct.

Tlak na mém rameni mě probudí. Zamžourám zpod jednoho oka, Nick se nade mnou sklání. Polije mě studený pot, když otevřu oči, a vidím výraz v jeho tváři. Posadím se a přehodím přes sebe deku. Nick mi podá šálek kávy a sedne si vedle mě.

„Nepřijdeš pozdě do práce?“ zeptám se. Vím, že já ano, ale Jenna může otevřít květinářství sama.

„Volal jsem Barbaře a řekl jí, že se zpozdím. Myslel jsem, že bychom si mohli promluvit.“ Kývne ke krabici se vzpomínkami na Liama. Jedinou krabici, kterou jsem si celé ty roky schovávala. „Vypadá to, že sis udělala výlet do starých časů.“

Opatrně usrknu kávy a mezitím přemýšlím, co na to říct. Nechci mu lhát, ale ať řeknu cokoliv, bude to znít jako lež. Může být člověk zamilovaný do dvou různých lidí? Co když mám ty city k Liamovi jen kvůli Noahovi, protože konečně vidím svého syna s jeho otcem? Je to láska, co k Liamovi cítím?

„Mason-“

„To není Mason, koho sis prohlížela, Josie. Prosím, neztrapňuj mě lhaním.“ Nick se na mě nepodívá. Nikdy předtím jsme se nehádali. Zažili jsme pár trapných chvil, hlavně po tom, co jsem mu několikrát řekla ‚ne‘, když mě požádal o ruku.

„Omlouvám se.“

Položím hrnek na stolek, opatrně, abych nepoužila některou z fotek jako podtácek. Snažím se na ně nedívat, když je sbírám, ale jedna s Liamem přitáhne mou pozornost. Nickův těžký povzdech mě vytrhne ze snění. Vložím hromádku fotek zpátky do krabice a zaklapnu víko.

„Opravdu si je musíš nechávat? Většinu těch lidí uvidíš na srazu.“

„Ano, musím si je nechat,“ vyštěknu.

„Opravdu, proč? Aby sis mohla připomenout ty pěkné chvíle? Proto?“

„Co chceš, abych řekla, hm? Že se omlouvám za to, že si schovávám tyhle fotky? Neomlouvám. Je to otec mého syna, Nicku, a ať se ti to líbí nebo ne, bude tu teď častěji.“ Už vedle něj nemůžu dál sedět. Vstanu a začnu přecházet po pokoji. Třesou se mi ruce, jak jsem naštvaná.

„Co tím sakra myslíš, že tu bude častěji? Jen přes moji mrtvolu!“ Stoupne si a vylije svou kávu. Jsem vděčná, že jsem ty fotky uklidila, jinak by teď byly zničené.

„Proč s tím tak bojuješ? Věděli jsme, že se to jednoho dne stane. Pokud by se nevrátl, Noah by se vyptával.“

„Jo, ale myslel jsem si, že moje snoubenka si se mnou o tom nejdřív promluví, abychom mohli udělat pro našeho syna to nejlepší rozhodnutí.“

Snažím se neobrátit oči v sloup, když použije spojení ‚náš syn‘. Vím, že zním jako kráva, ale udělala jsem to, co je pro Noaha nejlepší. Jdu pro utěrku a začnu utírat rozlitou kávu.

„Rozhodla jsem se. Pozvala jsem Liama na večeři a řekli jsme o tom Noahovi. Omlouvám se, že jsem to s tebou neprobrala. Neudělala jsem to proto, že bych se chtěla hádat. Myslela jsem, že dělám správnou věc.“

„Správnou pro koho? Tebe a Liama?“

„Správnou pro Noaha.“

Nick přejde k oknu v obýváku, ruce má spojené za krkem. Přejdu k němu, položím mu ruku na rameno. Cukne s sebou a odejde ode mě.

„Spala jsi s ním?“

„Cože? Jak se mě můžeš ptát?“ zeptám se nevěřícně. „Jen jsem… Vážně, Nicku, po tom všem, čím jsme spolu prošli, jak se mě na tohle můžeš zeptat?“

„Jednoduše,“ řekne, když se ke mně otočí. „Pořád jsem se tě ptal, jestli si mě vezmeš a vždycky byla odpověď ‚ne‘. Zeptal jsem se tě po tom, co Mason umřel, protože už jsem takhle dál žít nechtěl. Pak se objevil Liam. Takže si možná začínám myslet, že s tebou byl v kontaktu, a věděla jsi, že přijede, a měla celou tuhle věc naplánovanou.“

„To není fér.“

„Ne, Josie, není fér, že se vrátím domů, a strávím několik nocí sám v naší posteli a pokaždé tě najdu ospalou na gauči s fotkami tvého ex všude kolem. Pak mi oznámíš tu novinu, že ses sama rozhodla říct klukovi, kterého jsem vychovával, kdo je jeho otec, protože jsi to tak chtěla.“

„Tohle není Josephine, do které jsem se zamiloval. Nevím, co se stalo, když jsem byl pryč, nebo co udělal on, že se teď tak chováš, ale nelíbí se mi to.“ Nick vyletí z domu, práskne za sebou a touhle konverzací dveřmi.

Po tom, co se Nick vrátí z práce, jedeme na hřiště. Liam dnes večer po zápase odjíždí, takže je to naposled na dlouhou dobu, co se on a Noah uvidí. Liam mu koupil iPhone a mně přinesl šek s neskutečnou sumou peněz. Řekl mi, ať si je nechám, a pokud je nepotřebuju, ať je použiju na horší dny, nebo ať koupím Noahovi, co bude chtít.

Nickovu nálada se nezlepší, když uvidí Liama na hřišti. Noah k němu běží a skočí mu do náruče. Slyším, jak si Nick něco mumlá pod nosem. Ignoruju ho. Nejdu se bavit za Liamem, ale Peyton ano. Stojí spolu, Liam ji drží v náručí, a sledují Noaha.

Když je konec, odejde Noah z hřiště a jde přímo k Liamovi. Nick je naštvaný. Chci, aby pro to měl Nick pochopení. Chápu, že nemá, ale co se stalo, stalo se. Nelze to vrátit. Noahův otec odjíždí a bude pryč, bůh ví jak dlouho. Nick by mu měl alespoň dát šanci se rozloučit.

„Noahu, jdeme,“ zavolá naštvaně Nick, když naloží všechny jeho věci dozadu do auta. Liam zavrtí hlavou a zamíří přímo k nám, s Noahem po boku. Nemůžu uvěřit, jak moc si jsou podobní.

„Takže, příští měsíc se na týden vrátím. Jakmile budu vědět, který víkend to bude, zavolám a dám ti vědět, ano?“ Jen přikývnu, protože ztratím hlas. Nechci, aby tohle znovu shledání skončilo.

„Budeš v pohodě, ano? A poslouchej Nicka, jak jsme se o tom bavili.“ Klekne si a obejme svého syna. Syna, kterého zrovna poznal, a kterého teď opouští.

„Měj se, tati.“ Řekne a běží k autu. Liamův výraz musí být stejný jako můj.

„Neměj strach, Jojo,“ zašeptá. Předtím, než odejde, mě políbí na tvář.

„Postarej se o mou rodinu, Nicku,“ řekne Liam a nasadí si helmu.

Pozoruju Liamovu motorku, jak vyjíždí na silnici. Když se moje oči střetnou s Nickovými, zírá na mě. Zavrtí hlavou a bouchne pěstí do auta.

Myslím, že jsem zrovna přišla o snoubence.