FMG - 18. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: An

JOSIE

Potí se mi dlaně.

Sleduju hodiny

Minutová ručička se hýbe neskutečně pomalu. Tikání se ozývá celým obchodem. Jennu jsem poslala domů dřív, protože se na mě neustále smála a nic z toho není vtipné. Měla bych mu zavolat a říct mu, že půjdu domů pěšky, ale nemám jeho číslo a nemůžu zavolat operátorovi, aby mi dal číslo na Liama Page.

Vysmál by se mi, stejně jako se celý den smála Jenna. I když možná by se jen uchechtnul, protože na kontaktní lince většinou pracují důchodkyně, které nemají nic lepšího na práci, než lidem jako jsem já, dávat zabrat, když se zeptají na něco úplně hloupého.

Bože. Jako bych byla zase na střední.

Pokaždé, když zvenku uslyším motorku, běžím k oknu. Jenna se pokaždé zahihňá, tak dělám, že tam něco spravuju. Dnes ji nesnáším.

Asi po milionté si otřu ruce o kalhoty. Každou chvíli by tu měl být. Mám v plánu mu říct, že s ním jet nemůžu, protože nemám helmu, a ty jsou povinné. A i kdyby nebyly, nikdy bych nesedla na ten stroj smrti. Mohl by mě zabít za to, že jsem mu neřekla o Noahovi. To zní logicky, ne?

Dveře rozezvoní zvonky a než se stačím otočit, abych přivítala zákazníka, ucítím jeho kolínskou. Předtím, než se otočím, se zhluboka nadechnu. Nevím, proč se cítím, jako bych byla na rande, když to rande není. Chci říct, že jsem zasnoubená s jiným a budeme se brát. A kvůli mé historii s Liamem s ním randit nemůžu. Musím přestat přemýšlet.

Když se na něj podívám, je k nakousnutí, úplně celý. Nemá na sobě černou koženou bundu, kterou nosí většina dospělých. Přistihnu se, jak mu zírám na ruce. Nejdřív na levou a pak na pravou. Prsty se ho chtějí dotknout a projet přes jeho tetování.

Dovolí mi na něj zírat, vpíjet se do něj a já si uvědomím, že je to možná naposled, co ho vidím. Možná Noahovi nechce říct, že je jeho táta. Sakra, možná ani nechce vědět nic z Noahovi minulosti. Nevím, jestli to chci taky.

„Připravená, Jojo?“ Srdce mi zaplesá, což by nemělo. Měla bych mu říct, ať mi tak neříká, ale neudělám to. Sleduje každý můj pohyb v očekávání, že na něj vyjedu.

„Můžu jít pěšky,“ zamumlám.

Liam obrátí oči v sloup a zavrtí hlavou. Když mě chytne za ruku, nechám ho. Jakmile se mě dotkne, je to, jako by se mi po kůži rozletělo tisíc motýlů. Takhle jsem se necítila roky. Udělám dva kroky k němu a nechám mezi námi jen malou mezeru. Za pár minut se ho budu dotýkat a možná s tím nebudu chtít přestat.

Mám zamlženou mysl, ale musím si udržet jasné smysly. Připomenu si, že jsem zasnoubená. Muž přede mnou, ten sexy, nádherný muž, který mě vzal za ruku, jako by to udělal už tisíckrát, je ten samý, který mi zlomil srdce.

Jakmile vyjdeme ven, mou ruku pustí. Chci se ho opět dotknout, ale vím, že by to nebylo správné. Drží v ruce helmu a usměje se, když mi ji podá.

„Tahle je pro tebe,“ řekne a nasadí mi ji na hlavu. Pořád se usmívá, když mi spravuje vlasy zvenku. Taky se usmívám, ale nemůže mě vidět. „Kde bydlíš?“

Dám mu svou adresu a sleduju, jak si sedá na motorku. „Dej mi ruku na rameno a přehoď nohu přes motorku.“ Udělám, co řekne. Jakmile sedím, sám si nasadí helmu a nastartuje. Vibrace mi projedou celou páteří a já pochopím, proč mají ženy slabost pro motorkáře.

Sáhne dozadu, vezme moje ruce a obtočí si je kolem pasu. Prsy a břichem se tisknu k jeho zádům a je to přesně takové, jaké jsem si představovala, že to bude. Opřu si bradu o jeho rameno, jak jen mi to helma dovolí, a než nastartuje, ucítím, jak se jeho tělo uvolní.

Jede hlavní ulicí, dodržuje povolenou rychlost, každou zatáčku k domu vybírá s naprostou lehkostí. Nikdy bych neřekla, že se budu na motorce cítit tak bezpečně.

Zastaví na příjezdové cestě a vypne motor. Sundá si helmu a pomůže mi slézt z motorky. Když mi sundá helmu, začne se hrozně smát.

„Co máš sakra za problém?“ zeptám se a začnu si urovnávat vlasy. Tohle jen dokazuje, proč si nemám nikdy nasazovat helmu.

„Žádný. Jen jsem si milionkrát představoval, jak sedíš za mnou, ale nikdy jsem si nepředstavil, jak si pak upravuješ vlasy.“

„Představoval sis mě na své motorce?“ zeptám se tak tiše, že to skoro zašeptám. Přikývne a dá motorku na stojan.

„Jsi první holka, která se mnou kdy jela.“ Přistoupí o něco blíž, prsty mi odhrne vlasy z obličeje a zastrčí je za ucho. „Jediná, Jojo.“ O krok ustoupí a dá mi tak prostor, který potřebuju. Potřebuju pochopit, co se právě stalo.

Následuje mě do domu. Projdeme dveřmi, které vedou do kuchyně a jídelny. Rozhlédne se po mém malém domku. Nick tvrdí, že se po svatbě přestěhujeme, ale Noah a já tu bydlíme od té doby, co jsem nechala školy. Nejsem si jistá, jestli se chci stěhovat.

Noah vyběhne ze svého pokoje a obejme Liama. Nechám je, ať si ten moment užijí, a přesunu se do kuchyně, abych začala s přípravou večeře. Většinu jsem udělala včera večer, takže Liam může strávit s Noahem tolik času, kolik jen chce.

„Noahu, máš hotové úkoly?“

„Ne, můžu je udělat až Liam odejde?“

„Můžu se podívat, co máš za úkoly? Třeba bych ti mohl pomoct.“ Noah s dupáním vyběhne po schodech nahoru.

„Hej, Noahu?“ zakřičím.

„Ano?“

„Co kdyby sis šel chvilku hrát. Potřebuju si s Liamem promluvit.“

„Dobře,“ zavolá zpátky. Okamžitě uslyším zvuk televize a nějaké závodní hry.

„Děkuju ti, za tohle, Josie.“

Usměju se a přikývnu. Nejsem si jistá, co na to říct.

„Zítra bych měl odjet, ale Noah říkal, že má v pátek zápas, a já bych si ho nerad nechal ujít.“

Zapnu troubu a dám do ní ohřát večeři. Pokynu Liamovi, aby se posadil. Odtáhne mi židli, což je něco, co Nick nikdy neudělal. Sednu si a položím si ruce do klína.

„Vážně jsi to nevěděl?“ zeptám se. Nelíbí se mi, že se musím zeptat, ale potřebuju to vědět. Liam zavrtí hlavou, oči upřené na něco… cokoliv, kromě mě. Když se naše pohledy setkají, vidím bolest, která jeho slova potvrdí.

„Našla jsem tvoji agentku, nebo kdo to byl, a volala jí,“ začnu. Nelíbí se mi, že si tu dobu musím zase připomínat. Dobu, kdy jsem byla zoufalá, chtěla se ho dotknout. Dobu, kdy jsem ho potřebovala ze všeho nejvíc, a on tu nebyl. „Nechávala jsem zprávu za zprávou, dokud konečně nezavolala zpátky. Řekla mi, že mě neznáš.“

Liam se natáhne pro mou ruku a přitáhne si ji k tváři. „To jsem nevěděl. Vrátil bych se domů a postavil se k tomu jako chlap.“

„Noah to neví. Ví jen, že Nick jeho táta není, ale občas je pro něj snazší říkat, že je. Nechci mu ublížit, Liame a bojím se, že když to dovolím, tak zítra zmizíš.“

„Nezmizím. Vím, že je ti můj život ukradený, ale udělám cokoliv, abych ti to dokázal. Chci být jeho táta. Měl být náš, Jojo, a já to posral.“

Když tohle říká, nemůžu zadržet slzy. Nedivím se, že je tak skvělý textař, a že je do něj zamilovaných tolik žen.

„Můžeme mu to říct dnes večer, jestli chceš-“

„Chci, ale-“

„Ne, Liame, žádné ale. Právě jsem ti řekla, že mu nechci ublížit.“

„Není to jen tak. Musím se vrátit do LA a měl jsem odjet zítra, ale požádal mě, abych přišel v pátek na zápas. Kvůli tomu jsem zrušil veškeré schůzky na další týden, abych mohl zůstat a viděl ho hrát. Musím se vrátit do práce, ale musí vědět, že se za ním můžu každý měsíc podívat. Zbytek vyřešíme pak.“

Věděla jsem, že jeho životní styl bude diktovat, jaký táta z něj bude. Nejsem si jistá, jestli jsem čekala, že se přestěhuje zpátky, nebo ne.

„Já vím,“ řeknu jemně. Chci se zeptat ‚a co já?‘, ale mám Nicka a ten byl ke mně a Noahovi opravdu skvělý. „Jdu pro Noaha, aby mě mohl začít nesnášet.“ Liam mě chytne za ruku a stáhne si mě k sobě.

„Nebude tě nesnášet; to nedovolím.“ Přikývnu a on mou ruku pustí. Počkám chvilku, abych se dala dohromady, než zavolám na Noaha. S burácením a úsměvem na tváři seběhne dolů. Vypadá přesně jako Liam, když se směje.

Liam vzhlédne, když vejdeme do pokoje. Kdybych ho neznala lépe, myslela bych si, že brečel. Sedneme si a Noaha posadím mezi nás. Podívá se na Liama, pak na mě, a začne se usmívat.

„Musíme ti něco říct.“