H-SH - 8. kapitola

Překlad: Liv

Někdo klepal na dveře. Kate zabořila hlavu pod hromadu přikrývek na pohovce a modlila se, aby ten někdo odešel. Když se ve čtvrtek vrátila z potravinové spižírny, začalo jí být špatně a zbytek odpoledne strávila na gauči kašláním. Přes noc se její stav razantně zhoršil a byla vzhůru – a utrápená – už od tří hodin rána. Ve snaze uklidnit její plíce, si kolem čtyř dala dlouhou a horkou sprchu, ale nepomohlo to.

Klepání se změnilo v bouchání. Pomalu se šourala ke dveřím a omámeně kličkovala přes celou místnost. „Co?“ zaskřehotala.

„To jsem já, Ian. Otevři.“

Podařilo se jí otevřít dveře, ale když pocítila závrať, natáhla se k rámu dveří, aby získala rovnováhu. Rám úplně minula a padala na chodbu. Ian jí chytil, vzal jí do náruče a nohou zavřel dveře. Položila si tvář na jeho hruď.

„Celá hoříš, krásko. Cítím to teplo přes košili. Kdy sis naposledy měřila teplotu?“ jemně jí položil na gauč.

„Kolik je hodin?“

„Něco po deváté.“

„Asi kolem pěti? Počítala jsem minuty, abych si mohla vzít další Motrin. Myslím, že je čas si vzít další.“

Začala si sedat, ale Ian jí jemně natlačil zpátky. „Zajdu pro to. Zůstaň tady.“

To se Kate zdálo jako báječný nápad. V horizontální poloze se cítila míň katastrofálně. „Je na kuchyňské lince.“

Ian se vrátil s vysokou sklenicí ledové vody a Motrinem. Kate měla najednou takovou žízeň, jak nikdy. Ian položil ruku kolem jejích ramen a pomohl jí se posadit. Když spolkla prášky, vypila sklenici a řekla, „Jsem na páté úrovni biologického nebezpečí. Měl bys odejít, dokud můžeš.“

„To je k smíchu,“ řekl. „Jsem imunní vůči bakteriím. Málokdy jsem nemocný.“

„Žádné líbání,“ řekla, když si třikrát kýchla a natahovala se pro kapesník. „Je mi špatně a nejsem hezká.“

Vytáhl kapesník z krabice na konferenčním stolku a podal jí ho. „To je fér.“

„Proč jsi tady? Rande jsme měli mít až večer.“ Protože neměla žádný způsob jak ho sehnat, rozhodla se, že rande zruší, až pro ní přijde a hned mu ukáže, v jakém je stavu.

„Šel jsem do potravinové spíže, abych se ujistil, že dnešek platí, a Helena mi řekla, že jsi nemocná.“

„Kdybychom komunikovali po telefonu, jako normální lidé, mohl sis ušetřit tu cestu,“ řekla a pohltil jí záchvat kašle tak silný, že jí bolest vystřelovala z hrudi až do hlavy.

„Není to zbytečná cesta. Řekni mi, co potřebuješ.“

Kromě hromady přikrývek, do které se zabalila, měla na sobě Kate to flanelové pyžamo, které jí koupil Ian, ale pořád se nemohla zahřát. „Mrznu. Mohl bys mi donést deku z postele?“

Ian přinesl deku, zastrčil jí za Kateninými rameny a pod nohama. Potom si sednul vedle ní. „Polož si hlavu do mého klína.“

Kate udělala to, co jí řekl. Nezajímalo jí, že na sobě nemá make-up, ani to, že jsou její vlasy pořád vlhké od sprchy a má je zakudlané. Ani si nepamatovala, kdy naposledy jí bylo takhle špatně.

Zavřela oči a Ian jí lehce hladil po hlavě. „To je příjemné.“

Když zabral Motrin, přestala se třást zimou, ale byla vyčerpaná do morku kostí.

„Spi, Katie,“ řekl Ian a nebylo nic, co by Kate chtěla dělat víc.

Když se probudila o tři hodiny později, pořád tam byl. V krbu hořel oheň a on seděl na druhém konci pohovky a psal do notebooku. Šťouchla ho nohou.

Přestal psát, podíval se na ní a usmál se. „Jak je mému pacientu?“

Kate se pořád cítila strašně, ale řekla, „Dobře.“

„Nezníš dobře,“ řekl. „Zníš mizerně.“

„Je mi líp, než předtím. Myslím, že to zdřímnutí pomohlo.“ Hlas Kate byl tak chraplavý, že se k ní Ian musel naklonit, aby slyšel. „Ty jsi byl pryč?“

„Jenom na chvilku. Zajel jsem domů, abych si vzal notebook. Došlo mi, že můžu pracovat a přitom na tebe dávat pozor.“

„Bydlíš daleko?“

„Bydlím v centru města. Taky jsem se zastavil v lékárně, protože už ti dochází Motrin a v kuchyni jsem našel z poloviny prázdný NyQuil, který prošel před dvěma lety. Nebyl jsem si jistý, co přesně potřebuješ. Obvykle bych odpovědi hledal na internetu, ale v tomhle případě jsem se rozhodl, že nejlepší bude promluvit si s lékárníkem.“

„Mluvil jsi s lékárníkem?“

„Ano. Říkal, že s největší pravděpodobností trpíš virovým onemocněním horních dýchacích cest, ale varoval mě, že bych tě měl vzít k doktorovi, pokud se tvůj stav zhorší, nebo pokud budeš mít potíže s dýcháním. Máš potíže s dýcháním?“

„Teď ne.“

„Dobře. Taky mi dal všechno, co bys mohla potřebovat. V kuchyni to vypadá, jako by tam vybouchnul Walgreens (největší řetězec lékáren v USA).“

Ian na sobě měl svetr, dobře padnoucí džíny a byl bez bot. Líbilo se jí, jak byl natažený na křesle: vypadalo to, že má pohodlí a chystá se tak nějakou dobu zůstat.

„Jsi opravdu skvělý, víš to?“ řekla Kate.

„Ty sis toho všimla až teď? To mě ranilo, Katie. Opravdu.“ Ale když to říkal, tak se usmíval a Kate musela přiznat, že všechny jeho chyby – chyby, za které se neomluvil a na kterých neměl v úmyslu pracovat – byl víc než ochotný kompenzovat jinými způsoby.

Říkala si, že to mohlo být mnohem horší.

Ian na oběd objednal pizzu a pokoušel se přinutit Kate, aby trochu snědla, ale jídlo jí odpuzovalo. „Pokud nebudeš jíst, tak musíš alespoň pít,“ řekl. „A nenadchni se, protože víno pít nebudeš.“

Šel do kuchyně, a když se vrátil, měl dvě sklenice, jedna byla naplněná pomerančovým džusem a druhá studenou vodou. Položil je na stůl vedle medicíny, krabice papírových kapesníků a ušního teploměru.

„Ty jsi vážně koupil ušní teploměr?“

„Ano, a těšil jsem se, až ho vyzkouším. Pojď blíž.“

Kate se k němu naklonila a Ian držel teploměr v jejím uchu, dokud nezapípal.

„Jen trochu pod třicet osm. Mohlo by to být lepší, ale beru i tohle.“

Kate zvedla pomerančový džus a napila se. „Doktora hraješ hodně dobře.“

„Jen abys věděla, na doktora si hraju úplně jinak. Pokud bys mě nechala natřít ti VicksVapoRub (přípravek proti nachlazení) na prsa nebo si dala horkou vanu a já ti umyl záda, věděla bys, co tím myslím. Byla by to výhra pro oba, Katie.“

„Díky, ale asi to odložím na později.“

„Tak já ti to nabídnu potom.“

Kate se podívala na jeho notebook. Viděla jen řádky kódů, které jí vůbec nedávaly smysl. „Na čem pracuješ?“

„Snažím se ovládnout svět.“ Podíval se na Kate a zazubil se. „Až s tím budu hotový, možná se stavím na stránce Victoria Secret a koupím ti další pyžamo.“

Kate se znovu napila, položila sklenku na stůl a stočila se do klubíčka vedle Iana s přikrývkou těsně omotanou kolem ní. „To mi asi nebude vadit.“

Zbytek odpoledne a večera strávili stejným způsobem, Ian pracoval a Kate se cítila jen na sledování televize. V době večeře jí zkontroloval teplotu a zjistil, že stoupla na 38.2°. Dal jí další Motrin a ona se schoulila na gauč vedle něj, zatímco klapal do klávesnice. Měl na sobě brýle a Kate si udělala jasno v tom, že tohle je její nejoblíbenější pohled na něj. Po chvíli někdo zaklepal na dveře.

„Objednal jsem na internetu čínu,“ řekl Ian a postavil laptop na stůl. „Nechtěla bys už něco sníst?“

Zavrtěla hlavou a zachumlala se zpátky do přikrývek. Kolem desáté Ian donutil Kate, aby šla do postele. Vzal krabici kapesníků a následoval jí do ložnice, kde je položil na noční stolek, a Kate vlezla pod peřinu. Třeštila jí hlava, bolelo jí v hrudi z kašlání a sotva držela oči otevřené.

„Hned jsem zpátky,“ řekl.

Když se vrátil, měl Katinu deku, zakryl jí a ujistil se, že je dobře zachumlaná. Její poslední myšlenka byla na to, že snad Ian všechno vypne, až bude odcházet.

Druhý den spala skoro do devíti a cítila se trochu líp, než když šla včera spát, což znamenalo, že už se pravděpodobně nebude cítit hůř. Ian jí na nočním stolku nechal sklenici s vodou a dva prášky, spolu se vzkazem, na kterém se psalo, Tyhle si vem, hned jak vstaneš. Polkla je a uvědomila si, že jí pořád bolí celé tělo, ale míň než včera. Horká koupel by s tou zbývající bolestí udělala zázraky.

V koupelně nalila neskutečné množství bublinek do koupele a než se napustila vana, vyčistila si zuby. Už nevypadám tak příšerně, pomyslela si, když si dala vlasy do vysokého drdolu. Její obličej už nebyl tak bledý a horká voda jí dodala trochu barvy.

Svlékla se a ponořila se do bublinek. Když se namydlila, opřela se, povzdechla si, a když se jí do myšlenek vkradl Ian, usmála se. Už dlouho se o ní nikdo tak nepostaral. Stuart nenáviděl, když byl nemocný, takže si Kate většinou udělala karanténu ve volném pokoji, než se dostala přes to nejhorší. Za to, že Ian přišel do jejího bytu a měl o ní skutečné obavy, po něm teď Kate tesknila způsobem, který byl nebezpečný. Nebyl to někdo, kdo na jednom místě zůstane moc dlouho a ona pochybovala, že by pro něj nějaká žena byla dost důležitá na to, aby se usadil.

Kate zavřela oči a dovolila si snít o tom, že by byli s Ianem pár. Na konci dne by otevřel dveře a líbal by jí jako smyslů zbavený. Potom by jí svlékl rovnou v kuchyni a odnesl by jí do ložnice, kde by měli žhavý a zpocený sex. Pak by si nalili něco dobrého k pití a jedli by večeři u krbu. Mazlili by se, a dali druhé kolo na zemi v obývacím pokoji. Byla si jistá, že je Ian vynikající milenec: sebevědomý, ale ne sobecký. Něžný, ale ne nudný. Když si představovala, jak jeho velké a schopné ruce hladí její ňadra, její vlastní prsty putovaly k její hrudi. Pořád byla hrozně unavená, ale napadlo jí, že by našla dost energie dotýkat se sama tebe a předstírat, že je to on, kdo jí přináší rozkoš.

Ian roztříštil její sen, když prošel dveřmi koupelny. „Tvůj gauč je neuvěřitelně pohodlný. Spal jsem tak tvrdě, že jsem neslyšel, jak si napouštíš vanu. Vidím, že sis vzala ty prášky. To je dobře. Musíš porazit tu horečku.“

Nebyla schopná ze sebe vydat ani slovo, a její ústa byla dokořán. Jsem nahá a Ian je v mé koupelně. Uvažovala jsem, že se budu dotýkat vlastních prsou.

„Vím, že ses zmiňovala o mém problému s hranicemi,“ řekl a sedl si na kraj vany. „A tohle je zřejmě zdárný příklad, ale chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku. Omdlení ve vaně nebo sprše je jedno z nejčastějších úmrtí při mytí. A já stejně nic nevidím, protože jsi tam dala moc bublinek. Ve skutečnosti je to ale nehorázná řeč, protože docela jasně vidím tvojí levou bradavku. Bublinky jsou v té oblasti trochu nesourodé.“

Kate rychle shrnula největší hromadu bublinek – které byly u jejich nohou, kde je nepotřebovala – ke své hrudi. „Vypadni! Jdi pryč, jdi pryč, jdi pryč!“

Usmál se a řekl, „Už jdu. Teď, když vím, že jsi v pořádku, dám vařit vodu na kávu. Prosím, pokračuj v tom, co jsi chtěla dělat předtím.“

Když se Kate osušila a oblékla do nejpohodlnějších tepláků, přišla do obývacího pokoje a postavila se před Iana, který seděl na gauči, pil kávu a psal do notebooku.

„Opakuj po mně: Já, Ian.“

„Já, Ian.“

„Už nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy nevlezu do koupelny, kde bude Kate, dokut mě o to výslovně nepožádá.“

„Už nikdy, nikdy – kolik tam těch nikdy bylo?“

„Nekonečno.“

„Už nikdy, nikdy, nekonečno nikdy nevlezu do koupelny, kde bude Kate, dokud mě o to výslovně nepožádá.“ Ian se napil kávy. „Mám pocit, že ta poslední část znamená, že v budoucnosti by nějaké pozvání do koupelny být mohlo, což je povzbuzující.“

Podal Kate hrnek kouřící kávy a ona si sedla vedle něj.

Když začal znovu mluvit, zvedla ruku. „Ještě jsem neměla dost kávy na to, abych tě snesla.“

Ian otočil pozornost zpátky k počítači a čekal, dokud se Kate naposledy nenapila.

„Víš, jak se říká, ´Jednej hned, omlouvej se později´? Tak to ke mně docela pasuje.“

Kate se podívala na Iana. „Myslíš?“

„Opravdu se omlouvám. Je něco, co můžu udělat, abychom si byli kvit?“

„Pohrozila bych ti tím, že bych za tebou přišla, až bys byl ve sprše, ale oba víme, jak by to dopadlo.“ Kate mu podala svůj prázdný hrnek, a Ian se moudře vrátil do kuchyně, aby ho doplnil.

Když přišel zpátky s kávou, řekla, „Myslela jsem, že jsi odešel potom, co jsi mě uložil do postele.“

„Za prvé nemůžu zamknout dveře zvenčí, pokud nemám klíč a v žádném případě bych tě nenechal spát v nezamčeném bytě. Zadruhé, co bych to byl za chlapa, kdybych opustil ženu, která byla v tak hrozném stavu? Měl jsem starost. Dokonce jsem tě zkontroloval uprostřed noci. Byla jsi horká, chrápala jsi, slintala, ale jinak jsi vypadala v pořádku.“

„Včera jsem ti řekla, že se necítím nijak zvlášť hezká.“

„I když jsi nemocná, tak jsi solidní osmička a půl.“

„To je sladké velmi sexistickým způsobem.“

„Když nejsi nemocná, jsi jedenáctka.“

Napila se kávy, aby zakryla svůj úsměv. Ian šel ke krbu, zohnul se a přihodil několik polínek. Když se oheň probudil k životu, přála si Kate, aby neměla ucpaný nos, protože vůně páleného dřeva byla jedna z věcí, kterou na tomhle bytě milovala. Krb v bytě se Stuartem byl na plyn, ale Kate měla takový názor, že se nic nevyrovná pravému krbu.

Ian se postavil a oprášil si ruce. „Na koho jsi myslela ve vaně, Katie?“ zeptal se a šel si stoupnout před ní.

„Jak si můžeš být tak jistý, že jsem na někoho myslela?“

„Tvoje levá bradavka byla viditelně vzpřímená, což je obraz, který se vypálil do mého mozku. Z toho jsem si vyvodil, že jsi myslela na nějakého muže.“

Její tělesná teplota stoupla, ale nemělo to nic společného s horečkou. „Dívka potřebuje být schopná, mít před tebou nějaké tajemství.“

„No, určitě je to šťastný chlap, ať už je to kdokoliv.“ Sklonil se a políbil jí na čelo.

„Řekla jsem žádné líbání!“

„Uklidni se. Jdu se domů osprchovat a vzít nějaké jídlo. Neopouštěj tenhle gauč.“ Zatřepal klíčky od auta, oblékl si kabát a řekl, „ Brzy jsem zpátky.“

Vrátil se za hodinu, vlasy měl vlhké a na sobě měl tepláky, tričko s dlouhým rukávem a pro Kate byl v tu chvíli k pomazlení. V ruce měl dvě velké nákupní tašky. Obloha potemněla, i když bylo půl hodiny po poledni, a velké bílé vločky vířily vzduchem.

„První sníh,“ řekla Kate. „Má napadnout patnáct centimetrů.“

„Slyšel jsem,“ řekl. „Už začíná být námraza. Musel jsem dát Shelby do skladu.“ Položil tašky na kuchyňskou linku. „Máš hlad?“

Už to bylo přes dvacet čtyři hodin, kdy naposledy jedla, a její žaludek začal kručet, takže to brala jako pozitivní znamení. „Ano.“

Ian hodil další poleno do ohně a potom se vrátil zpátky do kuchyně. Následovalo cinkání příborů a nádobí, a pak se vrátil se dvěma talíři, na jednom byl sýrový sendvič a šálek kuřecí nudlové polévky.

„To je perfektní,“ řekla Kate a vzala si od něj talíř. „To je vlastně jediná věc, na kterou mám teď chuť.“

„Myslel jsem si to. K večeři si můžeš ohřát další. Donesl jsem i pár dalších věcí, pokud bys chtěla něco jiného. A jen abys věděla, tohle není přesně to, co jsem si představoval, ale stejně tohle budu pokládat za naše třetí rande.“ Vrátil se zpátky do kuchyně a přinesl sklenici pomerančového džusu pro Kate a Colu pro sebe.

„Co jsi pro nás naplánoval?“ zeptala se.

„Udělal jsem tři rezervace; mořské plody, steaky a mexické jídlo. Když jsem včera šel do potravinové spíže, chtěl jsem se zeptat, čemu dáváš přednost. Po večeři bychom šli do kina – nějakou romantickou komedii, které se ti tak líbí. Po cestě domů bychom se stavili na skleničku nebo dezert – vybrala bys ty. A ty bys pochopitelně zvolila skleničku, takže bych ti cpal chardonnay ve snaze tě přesvědčit, abys změnila názor o tom, co by se mohlo stát na konci našeho třetího rande.“

„Názor bych nezměnila, ale zní to jako skvělé rande. Jsem smutná, že se to nestalo.“

„To je v pořádku. Půjdeme, až se budeš cítit líp.“

Jemně padající sníh a oheň z krbu udělal místnost ještě útulnější. Kate si slastně povzdechla. Když dojedli, podívala se na Iana a usmála se. „Jsi můj superhrdina,“ řekla. „Cítím se mnohem líp.“

Přiložil hřbet ruky na její čelo. „Nepotřebuju ten fajnový teploměr, abych věděl, že už nemáš teplotu, alespoň pro teď.“ Vzal jejich talíře do kuchyně. Když se vrátil, měl v ruce telefon.

„Něco jsem ti koupil.“

Kate zmateně vzala telefon z Ianovi natažené ruky. „Já už mám telefon.“

„Chci, abys mi volala jen z tohohle. Moje číslo už tam máš.“

„Zazvoní ti to v Batjeskyni?“ její tón byl jemný, ale věděla, že tohle je v jejich vztahu zlom.

Usmál se. „Zazvoní to u mě a já ti to vždycky zvednu.“

Kate zkoumala telefon. Vypadal jako chytrý telefon, ale byl velmi jednoduchý.

„Má to paměť a celkem decentní foťák,“ řekl Ian. „Můžu ho vysledovat a na dálku vymazat soubory, pokud bys ho ztratila, nebo ho někdo ukradl.“

„Je na jedno použití, že?“

Jeho úsměv zmizel a výraz zvážněl. „Jen proto, že jsem přehnaně opatrný.“

„To je v pořádku.“

„Jen v případě, že bys nemocná, nebo něco potřebovala, chci, aby ses mi měla jak ozvat.“

Kate přikývla, „Iane, já tomu rozumím.“ Pochopila, že být s Ianem znamenalo přijmout jeho podmínky, a pro teď je ochotná to udělat. Začínala mít podezření, že přijde den, kdy to přehodnotí a rozhodne se jinak.

„Měla jsi pravdu. Když jsem se chtěl domluvit, měl jsem ti zavolat. Příště to udělám.“

Schovala telefon do kapes svých tepláků a pokynula směrem k oknu. „Vypadá to, že přišla zima. Měl bys dneska zůstat. Nechtěla bych, abys v tomhle počasí řídil. Ale zákaz líbání pořád platí.“

„Ani nevíš, jak se těším, až už nebude.“

„To já taky, Iane. Já taky.“

Katenina horečka se ten večer vrátila, chvilku poté, co dojedli večeři. Začala se chvět a hlava jí třeštila. Ian sledoval, jak sáhla po Mortinu na stole a když spolykala prášky, přitáhl jí k sobě a dal jí teploměr do ucha.

„Třicet sedm šest,“ řekl. „Aspoň to není tak moc, jak včera.“ Když jí zabalil do deky, dal si její hlavu do klína a hladil jí, jako den předtím. Jeho velká, teplá dlaň jemně přejížděla přes její spánek a ona si povzdechla.

V druhé ruce držel dálkový ovladač, a přepínal kanály, až se zastavil na Deníku Bridget Jonesové. Utáhl kolem ní přikrývku, přehodil jí paži přes hruď a ona se cítila spokojeně. Nikdy nepotkala muže, který dokázal být tak dotěrný a na druhou stranu tak laskavý a něžný.

Když film skončil, vklouzla Kate do ložnice a nachystala se do postele. Taky převlékla povlečení, a když se Ian objevil ve dveřích, zrovna dávala na místo poslední polštář.

„I když je to pohodlné, znamená tohle, že už nebudu spát na gauči?“

„Záleží to na tobě. Pokud jsem tě ještě nenakazila, tak noc se mnou v posteli jen navýší pravděpodobnost, že to chytneš. A pokud se to stane, tak ti slibuju, že s radostí převezmu tvou roli doktora.“

„Vlastně bych byl radši, kdybys měla roli zdravotní sestřičky, v nemravné uniformě. A taky budu chtít namazat Vicks a umýt záda ve vaně.“

„O tom jsem ani na chvíli nepochybovala.“

„Nicméně, nic nenasvědčuje tomu, že bych měl nějaké příznaky, což je pro mě zklamáním, protože v tom případě se o mně nebudeš muset starat. Škoda.“

„Máš zatracené štěstí,“ řekla Kate a zalezla pod peřinu. Stání ji unavilo a byla připravená se vrátit do horizontální polohy.

Když Ian zamknul, vypnul světla i televizi, vrátil se do ložnice, sundal si tričko, ale tepláky si nechal. Zhasl lampičku na Katenině nočním stolku a vlezl do postele. Dloubnul Kate do boku, přitiskl si jí zády k hrudi a ruku dal po její ňadra. Kate se možná necítila nejlíp, ale mrtvá nebyla, takže jí trochu vzrušovalo, když bylo Ianovo tělo tak blízko jejího.

„Vypadá to, že se s tebou nakonec vyspím na třetím rande,“ řekl.

„Dostal jsi mě,“ řekla a tiše se zasmála.

„Pokud ti napíše někdo další na seznamce a pozve tě na rande, přijmeš to?“

Kate se usmála do tmy. „Možná. Ale spíš ne.“ Přitáhla si jeho paži pevněji a řekla, „Dobrou, Iane.“

Když se další ráno probudila, byl pryč. Nevšimla si, že odešel z postele, ale spalo se jí líp, než poslední dvě noci. Nebyla si jistá, jestli je to tím, že se začíná uzdravovat, nebo tím, že spal vedle ní.

Šla do kuchyně a dala vařit vodu na kávu. Telefon, který jí včera dal, ležel na pultu. V 8:03 jí poslal zprávu.

Ian: Než jsem odešel, zkontroloval jsem tvoje čelo a bylo studené. Mám nějakou práci, ale pokud budeš něco potřebovat, zavolej mi. Ulice jsou hrozné, takže neopouštěj dům. Pokud to uděláš, dozvím se to. Dělám si srandu. Ale spíš nedělám.