Enchant - 4. kapitola

Překlad: Mili

Mafie bývá založena na dvou věcech, na krvi a rodině. Není nic dalšího, na čem by záleželo. Oba dva, Frank i Luca, žili těmito pravidly a největší hrůzu jsem měla z toho, že kvůli tomu zemřou. V mém krátkém životě jsem viděla už tolik smrti a čím víc hrozil můj vlastní odchod z tohoto světa... věděla jsem, že chci do sebe nasáknout cokoliv, co budu moct, než v tom nemocničním pokoji ztratím svoji lidskost. - Joyce Alfero

Joyce

Na špičce jazyka mi visela otázka, proč teď? To pro něho bylo to, že mě jeho bratr políbil, tak strašné a odporné, že konečně něco prasklo v té jeho tvrdohlavé lebce?

Ale nechtěla jsem tuto chvilku zničit.

Konec konců, neměla jsem ani ponětí, kolik takových chvilek ještě budeme mít, kolik takových chvilek budu mít já.

Zachvěla jsem se, i když jsem kolem svého malého těla měla omotanou kožešinu. Pokud jde o toto, když jste podstupovali léčbu, nikdy vás nevarovali, že vám bude pořád zima a že budete pořád muset dělat něco, abyste se zase zahřáli.

Šli jsme tu krátkou vzdálenost pěšky po schodech k jeho bytu.

Nacházel se na výhodné pozici u nonstop otevřeného čínského bistra s objednacím okýnkem a já si mohla jen představovat, kolik bezesných nocí strávil zíráním na neonový nápis, který pravděpodobně visel přímo před jeho oknem.

"Tohle jsem já." Řekl Luca drsně a pustil mou ruku.

Chtěla jsem projít dveřmi, ale přitáhl mě zpátky.

"Joyce," nikdy mě neunaví způsob, jak svým hlasem vydechl mé jméno, jako by to pro něho bylo požehnání i prokletí zároveň. "Nerozumíš tomu."

Otočila jsem se a rukama se objala kolem těla, abych trochu zastavila to chvění. "Čemu nerozumím, Luco?"

"Tohle," ukázal směrem na byt se znechuceným pohledem, který trochu kazil jeho jinak dokonalý obličej. Přejel si rukou přes své dlouhé tmavé elegantně učesané vlasy. "To je všechno, co mám, co ti můžu dát. Tohle. Jsem. Já."

Pokrčila jsem rameny. "Je to tu osvětlené."

Zakoulel očima. "Je to zasraná díra."

"Kdykoliv si můžeš objednat čínu pouhým zamáváním..." Mrkla jsem. "Nic zasranýho."

Strčil si ruce do kapes a rty zkroutil do chmurné čárky. "Nikdy jsem nic neudělal, protože si to nezasloužím, když si nemůžu dovolit tě oblékat do kožešin, na které jsi zvyklá, a klenotů, visícími ti kolem krku."

Cítila jsem, jak se červenám, více studem než rozpaky. Ráda bych si myslela, že jsem je všechny oblbla tím, že si myslí, že mám pořád peníze. Jenže ve skutečnosti jsem byla stejně tak na mizině jako Luca, možná víc. Neměla jsem ani zdravotní pojištění a účty za léčbu nebyly levné.

Dělala jsem sekretářku. Nebyla jsem nikdo a mí rodiče mě nechali samotnou v minutě, kdy se dozvěděli o mé nemoci. Ráda bych si myslela, že to pro ně bylo příliš bolestivé na to, aby toho byli svědky.

Ale skutečnost byla taková..., že jsem znala pravdu, ta nemoc jim připomněla, že nejsem dokonalá, připomněla jim, že život byl vzácný dar a připomnělo jim to taky to, že jsou sobečtí. A oni nesnášeli, když se jim připomínaly jejich nedostatky.

Minulou noc jsem prodala své diamantové náušnice, zděděné po babičce, abych mohla zaplatit za svou čtvrtou léčbu a koupit si jídlo na týden.

Byla to poslední věc, kterou jsem vlastnila.

"Luco," sáhla jsem po jeho ruce. "Říkáš, že toto jsi ty?"

Pomalu přikývl a jeho oči prozrazovaly odmítnutí, které předpokládal, že s největší pravděpodobností přijde.

"Tak potom," rukama jsem ho objala kolem jeho svalnatého hrudníku. "Říkám, že toto jsem taky já."

"C-cože?"

"Čínské bistro, pavlačový byt... to jsem já. Jestli tohle je to, kdo jsi ty, tak nech, ať jsem v tom s tebou."

Jeho rty se rozdělily.

Se zasténáním přitiskl své rty na moje a pak si mě vyzvedl do náruče.

Jeho polibek byl jako zásah elektřinou.

Posedl mě.

Vlastnil mě.

Nebylo cesty zpět. Nikdy bych to nevzala zpátky, nikdy bych nevycouvala z toho, co se mělo stát a věděla jsem, že i kdyby to znamenalo, že za pár měsíců umřu, protože si už víc nebudu moct dovolit platit účty za nemocnici... umřu jako šťastná žena.

Protože budu v Lucově náručí.

V jeho posteli.

Nad neonovými nápisy té zpropadené čínské restaurace.

A budu šťastná.