Dylan - 8. kapitola

Překlad: Iva
Kor.: Yanica

Dylan

Myslím na Tessu, když se vrátím k Teovi a usadím se na noc. Klouby mě bolí, a mě by zajímalo, jestli může začít artritida v devatenácti letech, a to, že jím Advil, jako bonbóny, je pravděpodobné, že možná budu mít nějaké trvalé poškození orgánů. Ale teď musím být schopen fungovat, tak to je.

Charlie a Kate mi řekli, že Miles snědl večeři, udělal si svoje domácí úkoly a teď sleduje televizi. Přemýšlím o svém bratrovi, když sedím a zírám na holé zdi nemocničního pokoje. Miles mi neřekl jen o ztrátě pera v autě. Řekl, že mu Tessa koupila zmrzlinu a mluvila s ním. To, je hezké, a že je hezká.

Jo, jako bych to nevěděl, že…

Překvapuje mě, že se Milesovi tak snadno líbila, ačkoli. Je podezřívaví s lidmi, které dobře nezná, a on viděl Tessu, jen pár okamžiků v životě.

Tessa… její obrázek se mihne v myšlenkách. Pokud bych měl někdy někoho na světě milovat, byla by to ona. 

Sakra.

Musím přestat na ní myslet. Sakra, neměl bych být tady, v nemocnici, měl bych být v práci. Sekretářka v tělocvičně, kde pracuji, mě varovala, že pokud budu znovu chybět, můžu políbit svou práci na rozloučenou.

Jako kdybych, mohl nechat Tea tady samotného.

Hodiny ubíhají pomalu. I přes hluk ostatních plačících dětí a lidí, kteří mluví, já jsem tak unavený, že jsem usnul, tam kde sedím, u Teovi postele. Sestry mě budí, když přicházejí a odcházejí, kontrolují jeho životní funkce. Ujišťují mě, že je všechno v pořádku. Řekli mi, že můžu jít domů, že se budou o něho starat.

Odmítnu. Nemůžu opustit malého bratra. Už odešli oba naši rodiče. Bude šílet, když se probudí, a já tady nebudu.

Konečně svítá, a já jdu hledat kávu v naději, že zvedne mlhu z mého mozku. Potřeboval, bych injekci oživení přímo do žíly, aby pomohla. I po druhém kelímku hořké kávy, mám stále kalné oči a závrať.

Kurva úžasné.

Zane mi zavol a nabídnul se, že zůstane s Teem pár hodin, takže můžu jít domů, osprchovat se a převléknout. To je skvělé, i když myšlenka, že pojedu domů autobusem a pak zpátky, a že se musím zastavit taky v práci, mě zabijí.

Možná potřebuju nějaké vitamíny a energetické nápoje. Sakra, adrenalinová střela do srdce by mohla fungovat.

Den mi uběhne v rozostření. Kolíbám se jako zombie mezi nemocnicí a prací, kde se můj šéf zeptá, jestli jsem pil. Není divu. Musím vypadat jako hovno.

Dřu celé odpoledne, a pak se vracím zpátky do nemocnice. Mám pocit, jako když jsem chycen v zubech noční můry, opakuje se to ještě jeden den a noc. Nakonec lékaři s nechutí dovolí, Teovi odejít, a Erin nás odveze domů.

"Jsi v pořádku, Dylane?" Podívá se na mě z boku, když parkuje u přední části domu. "Vypadáš hrozně."

"Bylo lepší." Vylezu z auta a otevřu dveře, trhnu sebou, když se snažím vyndat ven Tea, jak moje klouby protestují navzdory práškům. Cítím se starý. Na všechno příliš starý. "Díky, Erin."

"Všechno, co potřebuješ, dej nám vědět," usmívá se, a já se taky usměju.

Nemůžu jí obtěžovat, i když je laskavá. Má toho hodně, práci, starost o Tylera a vlastního syna. Jak jí můžu tahat do svého na hovno života?

Když odjede, zamračeně zírám na dvorek zarostlý plevelem, kde se skrývají smrtící klíšťata. Musím to všechno posekat a postříkat sprejem. Musím, budu muset dělat tolik věcí.

Potěžkám Tea v náručí, zabaleného do deky, a poprvé se mi zdá těžký, tak těžký, obávám se, že bych ho mohl upustit.

Co to sakra je? Potácím se po cestě k domu, pot mi teče po zádech. Cítím se jako hovno. Co se to děje se mnou?

Pravděpodobně nedostatek spánku a opravdového jídla, uvažuju, snažím se mrkáním vymazat opar z očí. Otočím se, na zatroubení.

Bílý džíp dorazil - Miles vyskočí z něj s obrovským úsměvem na tváři. Pak Tessa vystoupí, a moje myšlenky se úplně vymažou.

Whoa. Jak to dělá - jak může být pokaždé hezčí, když se na ni podívám? Její tmavý kabát kopíruje útlý pas, obrys jejích boků, dlouhé blond vlasy jsou rozpuštěné, spadají kolem srdcového tvaru tváře.

Jde ke mně. Usmívá se, a já přísahám, že se mi srdce na chvíli zastavilo.

Je tak zatraceně sexy. To je tak jasné, jako slunce.

Úsměv se jí zadrhne, když se mi podívá do očí, ale pak jí Miles chytne za ruku a táhne k nám. Vypadá to, že ta holka má novou fanynku.

Miles ji má opravdu rád. Pořád nemůžu přestat přemýšlet o něm.

A co se ti nelíbí? Ozve se nevrlý hlas v mé hlavě přepážek. Jen proto, že jsem se rozhodl, nemůžu a nemám, neznamená, že ostatní nebudou více než šťastný, že ji mají.

Bodnutí v srdci při té myšlence se stává běžným jevem. Sakra.

"Pojď dovnitř," zve Miles dál Tessu, které se moc nechce.

"Bratři jsou unavení. Chtějí si odpočinout."

"Ne, to ne. Máme čokoládový dort. Je velmi dobrý."

Směje se, jako zvonky na vánoční ráno, napadne mě náhodně, a celé moje tělo se nakloní k ní, je to trochu trapné, když držím šesti letého bratra v náručí.

"Nemohla jsem v autě najít ztracené pero," říká, svým ponořeným pohledem.

"Nedělej si starost."

Zavrtí hlavou a kousne se do rtu, pane Bože, já jí chci políbit.

"Neměli bychom tady stát, v plevelu," říká a nakonec dovolí Milesovi, táhnout jí do domu, kolem mě a Tea. "Tady může být více infikovaných klíšťat."

Sakra, má pravdu. Zajímalo by mě, proč jsem na to nemyslel, proč nemůžu přinutit mozek fungovat. Je to proto, že je kolem mě, nebo kvůli únavě, která mě trápí den co den?

Jdu za ní dovnitř, kopnutím zavírám dveře, s potěšením zavzdychám, konečně je teplo. Ne, že topení hřeje dobře.

Teo spí v mém náručí a já ho odnesu do postele. Není ustlaná, jak jsme v neděli odešli - bylo to v neděli? Nemůžu si kurva vzpomenout - kdy jsme ve spěchu odešli do nemocnice. Zuju mu boty a svléknu bundu, chvěje se, když ho přikryju jeho dětskou malovanou dekou.

Pohladím ho na čele a zdá se, že je v pohodě, bez teploty. Prohrábnu mu vlasy, a odložím tašku s předepsanými léky. Stulí se pod dekou a spí dál.

"Budeš v pořádku," řeknu jemně a opouštím místnost, zavírám za sebou dveře.

Musím se vypořádat s tím, že je tady Tessa, krásná, dokonalá a mimo můj dosah, Tessa, která je v mém domě poprvé. Tohle nepomůže zastavit její odchod.

Stane se to, dříve nebo později. Kromě toho, není to, co chci? Bude utíkat přede mnou, když zjistí, že můj život jde dolů a je na hovno?

Snad bych měl něco provést, aby měl zatracený smysl.

***

Když vejdu do kuchyně, najdu Tessu se přehrabovat v lednici. Sundala si kabát, a černé kalhoty formují její hezky tvarovaný zadek.

Proklatě. Můj penis ji bere na vědomí a začne tvrdnout, tlačí do džínů.

Kurva, ona je žhavá. Já bych si ji vzal přímo tam, na kolenou na podlaze v kuchyni, zatlačit se do ní až po jílec, poslouchat její sténání a prosit mě o víc, dotýkat se jejích prsou. Vzpomínám si na bradavky, velké a růžové, které prosí, abych je cucal a lízal. Já bych hladil její klitoris, až přijde, a pak když by přišla, vrazil bych se do ní tvrději, rychleji. Já bych přišel, když by stále přicházela, přišli bychom spolu, a pak, měli společné potěšení. Drželi se navzájem. Splynuli do jednoho.

Do prdele. Můj penis je masivní, a já se snažím dostat ho dolů. Alespoň, že Miles není v místnosti. Ježíši.

Postavím se za dveře lednice, skrývám svoji dolní část těla, pročistím si krk a ona se podívá se nahoru.

"Miles si přál čokoládu," říká. "Pokud existuje jedna věc, kterou mohu připravit se zavřenýma očima, je to tohle."

Přikývnu a opřu se zády o pult, založím si ruce na hrudi. Podívám se kolem sebe. Stůl je zaprášený a oprýskaný. Dřez je špinavý. Špinavé nádobí leží v dřezu celé dny, pravděpodobně plesnivý. Sporák je upatlaný starým jídlem. Studený průvan, fouká z prasklého okna u stropu.

Vím, že bych to měl vyčistit, ale neměl jsem čas na nic víc, než ukvapené snídaně a večeře a práci v uplynulém týdnu.

Jak se liší toto místo ve srovnání s tím, kde bydlí Tessa. Vzpomínám si na její byt, dokonale zařízený, nový, čistý a lesklý. Když uvidí, moji kuchyň přesvědčí ji to, že má odejít a nikdy se nevracet. To je to co si pořád říkám, že by to bylo nejlepší, ale nesnáším myšlenku na to.

"Vaříš někdy?" Zjistil jsem, že se ptám, místo toho abych držel jazyk za zuby, lituji hned, jak vypustím slova z pusy.

Jo, pronásleduj jí a buď jedovatý. Skvělá práce, Dylane.

"Někdy," říká k mému překvapení. "Ráda vařím. Je to jako umění, ale s využitelným výsledkem."

"Vážně." Nemohu si pomoci, směju se. "Pravděpodobně vaříš v tvojí nové kuchyni, jako… jako kaviár s trochou rozmarýnu, nebo tak něco."

Místo toho, aby byla naštvaná na moji jedovatou připomínku - a proč nemůžu držet svou zasranou hubu? Šklebí se na mě.

"Kaviár s rozmarýnem?"

"Nebo humr s šampaňskou omáčkou nebo tak něco."

"Říká ten, kdo neumí, vařit nic jiného než těstoviny a omelety."

Zvednu ruce. "Vinen".

"Jen pro tebe, vyhýbám se mořským plodům. Nemám je ráda. Raději vařím jídlo, které je ve skutečnosti jedlé. Ve velkých porcích. Jako špagety. A hamburgery. A brambory v troubě."

Kráčí ke mně, a já jsem přikovaný. Odstín očí, tvar úst, tvar jejích prsou, ruce… Všechno o ní, se ve mně zapne, chci se zároveň smát a křičet a dělat šílené hovno jen při pomyšlení na ní, že je tu se mnou.

Nebezpečná.

"Udělám toasty na pánvi." Podívá se na mě a já se přinutím vrátit myšlenky nazpět. "Jestli ti to nevadí."

"Mně to nevadí," posadím se na kuchyňskou židli, abych se na ní díval. Jsem si jistý, že toho bude litovat. Že bude nenávidět vaření v této kuchyni, a že to budu vidět na její tváři. Musí být znechucená. Musí se nudit.

Ale ona se usmívá a brouká si melodii, kterou neznám, jak se pohybuje, otřela pult s vlhkým hadříkem a hledá pánev ve skříňce.

Miles přijde a posadí se vedle mě. Společně sledujeme, jak maže máslo na chleba, pokládá šunku a úhledně složí na konec sýr, ohřeje pánev a připravuje první topinku. Nikdy jsem neviděl nikoho dělat tímto způsobem, ale vůně je nebeská. Její malé ruce se pohybují ladně, efektivně, když pokládá na talíř první toast. Otočí se a položí ho na stůl, před Milese.

"Dobrý, co?" Zamumlám, když přikývne, zatím co kouše.

"Vidíš?" Řekne Tessa, otočí se zpátky k pánvi. "Žádné stopy po kaviáru nebo rozmarýnu nemůžeš najít na talíři. Je to bezpečné pro lidskou spotřebu."

Zasmál jsem se nahlas. Ježíši. Opřu se na židli, snažím se vypadat, že nechci jíst. "To zní dobře."

"Počkej, až na vás přijde řada, pane Hayes."

"Ano madam."

Stáhne si vlasy dopředu, přes rameno, a můj pohled se zastaví na jejím vystaveném krku. Pleť má hladkou a bezchybnou, pokud mi paměť slouží, vím, že je cítit jako hedvábí. Černý svetr kopíruje její prsa, a jsou kurva velkolepé. Světlé vlasy se třpytí jako hvězdný prach.

Och, kurva. Báseň? To je opravdu špatný. Seber se, Dylane.

"Tady máš," řekne a nakloní se nade mě, a položí jídlo na stůl.

Voní jako karamel a rozpuštěné máslo, a její teplo dělá se mnou šílené věci. Nemám tušení, co mám na talíři, ale jsem rád, že stůl zakrývá, jak tvrdý jsem. Začínám reagovat - zase - na její blízkost.

To je směšné. V prdeli jsme byli před třemi dny, ale to byla chyba, řekl jsem jí to… Aspoň bychom mohli být přátelé.

Být přátelé je být v bezpečí. Bezpečnější. Přátelé trvají déle než milenci. To je to, co jsem se snažil udělat, ale některé složité věci, mě donutily, abych zůstal v povzdáli, a držel jsem jí pryč od sebe.

Sakra. Nemůžu přestat ji chtít. Proč nemůžu přestat?

"Něco se děje?" Zeptala se, a já zavrtím hlavou a soustředím se na jídlo. Svačina je dobrá. Je to vynikající, ve skutečnosti, a já jsem jí to řekl.

"Je to jen svačina," říká. Zaráží mě, že si nevěří, jak je úžasná.

No, v případě, jakou rychlostí já a Miles sníme toast, nemusím jí přesvědčovat, že nám chutná.

"Myslel jsem, že jsi na odjezdu z města," řekl jsem. Žaludek mám plný, a nesnaží se konzumovat, což umožňuje jasnější myšlení. "Ale ty jsi pořád tady."

"Jo, jsem pořád tady."

Položím vidličku, a začnu studovat její tvář. Její normálně jasné oči jsou zamžené. "Proč?"

Zdá se, že je to příliš významná otázka, která má být obsažena v jednom slově - proč jsi tady, proč mi pomáháš, proč chceš odjet, a proč seš rozhodnuta zůstat?

"Nejsem připravena k odjezdu," říká, a já si uvědomuji nejrůznější věci do toho, co jsem neměl. Třeba, že není připravena ještě vzdát se na mě, a mluvit o zbožném přání a velkém zmatku.

"Protože jsem se tě zeptal, abys zůstala?"

Stiskne její krásná ústa, a otočí se ke sporáku a pánvi. "Nejsem si jistá, proč."

Konec výslechu. "Jsem rád, že jsi tady," řekl jsem potichu, nejsem si jistý, že mě slyší.

Později vezmu Milese do postele, když vypije svojí horkou čokoládu. Usmívá se, když ho Tessa pohladí po vlasech.

"Je hezká," říká mi, když ho uložím pod peřinu.

"Jo," nemůžu to popřít. "A teď spi."

"Bude k nám chodit, i když, bude Teo v pořádku?"

"Uvidíme." Kéž bych to věděl. Asi ne. "Dobrou noc, Miles."

Stojím přede dveřmi, zhluboka se nadechnu, než se vrátím do kuchyně. Teo byl miminko, když máma odešla. Milesovi byly dva roky. Nemůžou si ji opravdu pamatovat, ani si nemůžou vybavit její tvář. Necítí drtivou bolest a zoufalství jako já. Pocit opuštění. Zlost a nesnesitelný smutek.

Bylo mi čtrnáct. Cítil jsem všechno. Jakou každou noc jsem šel spát a nemohl usnout, přemýšlel, jestli nás někdy dost milovala, nebo to všechno byla velká lež. Pokud by to bylo proto, že jsem nebyl dost chytrý, dost dobrý - pro ni, pro každého. Chci říct, že mě moje vlastní matka opustila, proč by někdo jiný měl zůstat?

Díval jsem se, jak si táta snaží položit stejné otázky, se stejnou úzkostí a tísní. Viděl jsem, co to s ním udělalo, jak ho to zlomilo. Přísahal jsem si, že se tohle nikdy nestane, aby se mi to nikdy nestalo.

A jestli je to jako při výběru smrti, takže život vám neublíží, tak to tak bude. Skutek se děje, a to je příliš pozdě na to vrátit.

***

Tessa stojí u kuchyňského okna a dívá se do tmy. Vidím její strašidelný odraz ve skle. Vílí princezna chycena v rozbitém zrcadle.

Už zase začínáš, vzmuž se. Kurva, přestaň.

Zavřu a zamknu za sebou dveře. Jestli mi chce říct něco ošklivého, ne že bych jí to dál za vinu, ale nechci, aby mí bratři viděli, když se to stane. Zkušenost mě naučila, že zamykání dveří je dobrá věc, v domě s mladšími sourozenci.

"Hej, Tesso. Poslouchej, uh…" Promnu si oči. "Díky za pomoc s Milesem. A za vaření. Vím, že jsem byl kretén, a je mi to líto. Omlouváme se za neděli. Už se to nestane."

Neotáčí se, a tak se jdu opřít o zeď u okna, mentálně se připravuju, na to co se mi chystá odpovědět.

"Je mi líto," řekla nakonec. "Že je ti to líto."

Neumím zařadit tón jejího hlasu. Je bezbarvý. Unavený. Smutný. Je to něco co chceš, něco jako punč.

"Opravdu ne?" Myslel jsem, že mě, bude nenávidět.

Skloní hlavu. "Byl to dobrý pocit."

Přijala mě, vzduch opouští moje plíce, a oheň zahřeje moje koule. Vzpomínka na krátkou chvíli s ní zaplaví mě, a najednou jsem tak tvrdý, že je to zázrak, že se můj zip nerozletí, aby můj oteklý čurák vyskočil ven jako Jack z krabice.

Do prdele. Otočím se, koušu se do rtu, abych utlumil zasténání, podívám se dolů, kde mám, najednou příliš těsné džíny, kde se ukrývá můj tvrdý penis.

"Podívej, já vím, že pro tebe nic neznamenám. Já to chápu." Stojí za mnou, dech má trhaví, když mě hladí po zádech. "Já nic od tebe nečekám."

Možná chci, aby více ode mě očekávala.

Bouchnu dlaněmi o zeď. Chci do něčeho praštit, až budou moje klouby krvácet.

"Dylane, jsi v pořádku?" Hladí lehce, teplou rukou moje rameno, a já mám pocit, že je to přímá cesta do mého pulzujícího penisu.

Nemůžu. Nechci s tím bojovat.

Otočím se a přitáhnu jí k sobě do náruče. Vylekaný výkřik opouští její ústa, a já je přikryju svýma.

Med, cukr. Chutná jako Tessa, jedinečná, divoká, vzrušující. Když se její ruce zapletou do mých krátkých vlasů, zavrčím a přitáhnu si jí blíž. To ještě nestačí.

Není nikdy dost. Kurva, já si nemyslím, že život by byl dost bez Tessi. Potřebuji jí právě teď, nahou, pode mnou, kolem mě. Zvednu jí, omotá nohy kolem mě, a zabořím tvář do měkkosti její ňader.

Šeptá moje jméno, prsty škrábe po hlavě, a to je kurva šílený, jak blízko jsem se udělat, právě z toho, z její vůně, a jejího těla přitisknutého ke mně, stále ještě oblečenou.

Ačkoli to druhé je něco, co se chystám napravit.

Jdu k pultu, s nohami obtočenýma kolem mě, takže se tiskne středem na mém tvrdém penisu, a do prdele, to je tak zatraceně dobré.

Narazíme do pultu, a já mám prchavý hovno okamžik, když si myslím, že Miles začne bušit na dveře, aby viděl, co se děje, ale když jsem jí položil na pult a usadil se mezi nohama, svět se vytrácí.

Chytnu za lem svetru a roztrhnu ho. Pod ním má oblečenou v červenou podprsenku, která zvedá ňadra jako nabídku. Hladím bílé, měkké kopce, strhnu jí kalhoty a spodní prádlo, aniž bych se na ně podíval. Nezajímá mě, co má na sobě. Všechno musí jít pryč, každý kousek látky je kousek problémový.

"Dylane," dýchá, a chce, aby ji políbil na měkké rty, ale nejprve musím políbit prsa, které jsou vystavené, obalené v červené látce. Sáhnu za ní a rozepnu podprsenku, nechám jí spadnout, a nahradím jí rukama, takže můžu zvednout každý prs do pusy, lízat a sát dokonalou bradavku.

Whoa. Chyba nebo ne, já jí chci jako nic a nikoho jiného v mém životě. Bradavky chutnají sladce, stejně jako ústa, a já trávím svůj čas, škádlením je mým jazykem a zuby, dokud mě nechytne za hlavu a tlačí mě blíž, prosí a vzdychá.

Dostanu se jí mezi nohy a najdu si pulzující střed. Zatlačím dva prsty do ní, když ji líbám na rty. Líbám ji dlouze a hluboce, a při tom jí šukám prsty, a ona mi křičí v ústech, stahuje se kolem mě znovu a znovu, když přijde.

Jo, pokaždé, je to krásnější. Ona je bohyně. Široce roztažená na mé kuchyňské lince, její blond vlasy rozpuštěné a rozcuchané, prsa se jí zvedají, duhovky rozšířené ve vytřeštěných očích, že je kurva neuvěřitelná.

Nemůžu uvěřit, jak moc jsem se jí vyhýbal. Je mnohem sladší, než si vzpomínám. Lepší než si pamatuju.

Přivře oči, když se mi zaboří patami do zad, aby mě přitáhla blíž. Položím ruku na pult a polykám zasténání, když můj penis zatlačím mezi nohy.

"Och," šeptá. "Sundej si šaty. Pojď ke mně, teď."

Kristepane, já se zblázním. Zbavím se svetru v sekundě a svléknu své džíny spolu s boxerkami.

Uvolním penis a ten vyskočí jako péro pružiny, ale pak se její ruka uzavře kolem něj, a já zalapám po dechu, prudce přirazím boky. Zabalím svou ruku kolem ní a společně vedeme můj penis do ní.

Nemám kondom, zabliká myšlenka v mém mozku, ale na to už je pozdě. Stáhnu se, až bude čas, přestanu přemýšlet, a zatlačím dovnitř, hluboko do jejího tepla.

Ohňostroj se mi rozsvítí před očima, a místnost ztmavne. Svatá kurva. Bouchnu ruku do skříňky nad námi, snažím se ovládat své tělo, snažím se odrazit orgasmus hrozící spustit se v mých sevřených koulích.

Ještě ne.

"Dylane…" Stiskne mě, její boky se pohybují v malých kruzích, dostávám se hlouběji, a já nemůžu dýchat, je to tak špatně dobré.

"Drž se mě," říkám, a její ruce mě chytnou za ramena a sevřou je. Zvedne nohy výš, až visí z pultu. Visí na mně.

Takže můžu tlačit ještě hlouběji.

Spolu sténáme jako se vystupňují tlak. Trochu ho vytáhnu a hned zatlačím zpátky dovnitř a snažím se zadržet radostný výkřik. To… To je ohromující. Snažím se natáhnout, držím se skříňky jako o život, když najdu rytmus, dovnitř a ven, buším do ní znovu a znovu.

Její dýchání se zrychluje, ústa má otevřená. Bradavky jsou jako tvrdé růžové bonbóny, a toužím, je ještě jednou políbit, ale já už nemůžu zastavit orgasmus, který prochází skrze mě. Už to začíná, cítím to ve svírání mé páteře, v mých tvrdnoucích koulích, v mém oteklém péru.

"Tess!" Otevřu pusu, aby jí něco řekl, varoval nebo poprosil, ale já dlouze zasténám, sotva se mi podaří, ho vytáhnou v době, když jsem přišel. Moje semeno stříká, na její tělo, pokrývá jí od břicha až po bradu, moje ruka je opřená o skříňku a to je vše, co mě drží vzhůru.

Do prdele, já si myslím, že svět přestal existovat.