DAO - 7. kapitola

Překlad: Simča

Declan

Ranní sluneční světlo doléhá do místnosti, jak se moje víčka pomalu otevírají, pocit drsnosti a bolesti proudí mým tělem. Vzpomínky na předchozí noc přijdou zpátky a vzpomínám si, proč mám pocit, jako by mě přejel náklaďák: tři kreténi mě napadli, když jsem odešel z posilovny minulou noc.

 Nepoznal jsem některého z těch zkurvysynů, ale vím, kdo za tím stojí.

 Kerrigan.

 Zabiju toho zmrda.

 On ví, že mě nemůže porazit v ringu, takže tahle píča mě noc před naším zápasem nechá zbít? Velká chyba. Jimmy si nebude moc zaplatit za takovou hru.

Měkký povzdech po mé pravici mě přinutí, bolestivě otočil hlavu a vidím, Savannah spát vedle mě. Strávila noc po mém boku?

Hádejte, ledová královna má přeci nějaké slabé místo.

Zvednu prsty, abych se dotkl jejích vlasů, bolí to jako děvka a pošle střelbu bolesti přes mou ruku do mého boku, ale je mi to jedno. To je jedna z mála šancí, kdy není svou stráží v pozoru a musím toho využít.

Zavrtí se po mém boku a omámeně otevře oči. "Declane?" Téměř okamžitě je vzhůru.

 Její vlasy jsou rozprostřené po polštáři a dotknu se zlato-hnědých pramenů. "Ahoj, kotě." Jen vidět jí, ve mně vyvolá úsměv.

"Podívejme se, kdo je vzhůru. "

Blakeův hlas ze dveří nás překvapí a okamžitě upustím svou ruku. Povytáhne obočí a já mu oplatím zvědavý pohled.

Savannah těká tam a zpět mezi mnou a mým bratrem, pak vyleze z postele. "Já, ehm, jdu udělat něco k snídani," říká, projde kolem něj.

"Tvoje holka se zdá být milá," říká, přisedne si na kraj postele.

 "Není to moje holka, ona je můj zaměstnanec."

Zvedne obočí. "Říkáš všem svým zaměstnancům" kotě "a necháváš je sprchovat ve svém bytě?"

Na mé zamračení mrkne. "Nemyslím si." Ohlédne se přes rameno do otevřených dveří a ztiší hlas. "Je dobrá v posteli? Protože má ty vzpurná malá - "

"Nenuť mě, abych vstal z postele a nakopal ti prdel, protože víš, že bych toho byl schopen. " Pořád jsem nasranej, že jí viděl nahou a jak popisuje její prsa, tak to je jako by mě kopnul do koulí.

Zastaví se prsty na své hrudi a dívá se na mě ohromeně. "Od kdy si něco s někým začneš a nic mi neřekneš?"

Zakroutím očima a položím si hlavu na polštář. Přestal jsem říkat Blake o svém sexuálním životě, když mi bylo patnáct. On je ten, kdo nedostane nějakou kočku, aniž by to nevykecal celému světu. "Není nic, co říct. Přísahám bohu, ani jsem jí neviděl nahou. " I když technicky jsem byl uvnitř ní…

 Pomalý úsměv se mu šíří přes obličej. "Přesto se jí snažíš dostat, že jo?" Zatvářím se nehybně. "Declane, řekni mi, že se snažíš."

S povzdechem zírám do stropu. "Blakeu jsem její šéf. " Měl bych se aspoň pokusit nepřekročit tu hranici. No, měl bych se snažit tvrději.

 I když v tomto bodě, buďme upřímní, že její chytrá, malá ústa způsobují, že mé péro je tvrdší, než kdy bylo s nějakou jinou holkou a k tomu musím brát v potaz i to, že je taky zatraceně sexy.

 Sakra. Mám jí rád. Jako opravdu rád. 

 "No a? Říkám ti, Declane, kdybys viděl její tělo, bylo jako- "

"Vole, přidáváš sůl do rány. " Nepotřebuju vědět, jak je její tělo úžasný. Z toho, co jsem viděl, je fenomenální. Já vím.

Když se snažím posadit, tak mám pocit, jakoby mě boky drtily. Mohlo by to mít něco společného s obvazem kolem mých žeber.

Blake mi pomáhá poskládat polštáře za mými zády, tváří se zamyšleně. "Víš, kdo ti to udělal?"

 "Mám docela dobrou představu."

Zkontroluje mé zranění a říká,  "No, ten, kdo ti to udělal, neprovedl dobrou práci. Kromě toho, co je zřejmé, máš několik zlomených žeber, ostatní jsou většinou jen modřiny. "

Přikývnu a bylo ticho. Je to neskutečné a divné, mít takovou konverzaci s Blakem. Kdybyste mi před deseti lety řekli, že náš vztah by se přenesl do této podivné patové situace, tak bych vás nazval lháři.

 Odkašle si, a můžu říct, že je mu stejně nepříjemně jako mě. "Jsem rád, že mi volala v noci."

 Nemám to srdce mu říct, že jsem ho neměl prvně na mysli, že Marcus byl první, na koho jsem si vzpomněl, pak se mi nějak podařilo vzpomenout, že má u sebe ten večer dítě.

 Blake si mne bradu a říká: "Hodně se snažila mě přemluvit, abych tě vzal do nemocnice. Řekl jsem jí, že to nepřipadá v úvahu, a když se mě zeptala, proč… "

Nepodívá se na mě, což není dobré znamení.

"Co jsi jí řekl?"

"Nic, ale něco málo ví, tak… jen jí do toho zasvěť. "

 Savannah se v ten moment rozhodne vrátit, drží dva velké talíře s jídlem. Její oči přejdou tam a zpět mezi mnou a Blakeam, a je zřejmé, že ví, že jsme mluvili o ní. Já jen doufám, že neslyšela to, co jsme o ní říkali.

"Neruším?" Ptá se, pořád nás oba sleduje opatrně.

Blake zavrtí hlavou. "Ne, právě jsem na odchodu. "

Savannah se zamračí, když ke mně dojde a podá mi talíř jídla. "Jsi si jistý? Je tu spousta jídla. "

"Ne, jsem v pohodě, myslím. "

Blake nás pozdraví, když odchází. O pár vteřin později se otevřou přední dveře a zase zavřou.

Ten francouzský toust voní tak úžasně a uvědomuju si, jak jsem hladový. Prakticky si ho cpu do úst, když se na ní podívám, jak mě sleduje. "Co? "

Vezme Blakeovo místo a zavrtí hlavou. "Nic. Jen… jsem ráda, že jsi v pořádku. " Vyhýbá se mi pohledem, když si hraje vidličkou s jídlem na talíři. "Bylo by na prd, kdybys nebyl. "

"No teda, uklidni se kotě, nebuď taková citlivka. "

Podívá se na mě přes ty své míle dlouhé řasy, úsměv se jí zkroutí do neochotného úsměvu. "Nikdy jsem neměla o nikoho starost, krom sebe. Nejsem v tom dobrá. "

"Takže si měla o mě starost. "

Zamračí se a zamumlá. "Bála jsem se. "

Musí vám na někom záležet, abyste se o něj báli, ale nepoukážu jí na to. Savannah vypadá na typ, který se jednoduše vyděsí, a já jí děsit nechci.

Položím talíř na stolek. "Víš, vážně bych mohl vytáhnout teď své objetí. "

Savannah položí vidličku na talíř a nakloní se, aby mohla oblit jednu svou volnou ruku kolem mého krku, když jí řeknu, "vážně se mě snažíš objat jednou rukou? "

Ztuhne. "Jo? "

Páni. Hodně toho musím naučit tu holku.

"no, no" Vezmu její talíř a položím ho na stolek. "Obě ruce. "

"V čem je rozdíl? "

Vytáhnu koutek úst. "Uvidíš. "

Ona obrátí oči v sloup, ale její tvář svítí humorem, když zalomí ruce kolem mého krku. Obejmu ji k sobě, zesílím tak bolest, která se mi šíří bokami.

Naše těla k sobě perfektně padnou. Stejně, jak se mnou splyne, není slovo, jak bych to popsal.

Dokonce pohřbím hlavu do jejích vlasů.

Po několika sekundách, když už z toho není objetí ale jen takové "teď tě prostě jen držím, " tak jí nechám být. Odtáhne se, zamrká a klesne očima k mým ústům.

Jo… taky mám to samé na mysli, kotě.

"Vidíš? " Říkám, jak jí hladím culík.

Přikývne, drží oči dole. Přísahám, že jí tváře trochu zrůžověly.

Natáhne ruku, prsty přejíždí po obrovsky modro-černém, nepořádku pokrývající mou hruď. "Nelíbí se mi to." Našpulí rty a sjíždí konečky prstů po pravé straně, přes modrou, žlutou a bílou, inspirovanou Van Gogha Hvězdnou nocí, které se táhnou přes moje rameno. "Jediná barva na tvé kůži by měla vypadat takto."

Malý smích mě opustí, a hned je mi to líto. Každý sval v mém trupu křičí na protest, když sebou škubnu.

Savannah bledne, když se její zoufalé oči na mě podívají. "Declane? Jsi v pořádku? "

Moje hlava spadne zpět do polštářů za mnou, když kývnu, a grimasa zkroutí můj obličej.

 Vstane a odejde, ale jsem příliš v bolestech, abych se jí zeptal, kam jde. Slyším téct vodu v koupelně, pak se ke mně vrátí, sedne si vedle mě a položí misku na stolek.

 Pot se začíná klíčit na mém čele, když bojuju s řízením bolesti, a když ponoří žínku do misky a vyždímá jí, uvědomím si, co dělá.

Jak mi přitiskne žínku na čelo a drží jí tam prsty, oči má měkké a téměř něžné. Znovu sebou škubnu, když se dotkne bolavého místa na mém obočí.

"Omlouvám se," řekne šeptem, mračí se, když znovu sebou škubnu. "Máš tu dost ošklivy řez."

Ach, tak proto to tak pálí.

Položí si žínku do klína, jak si prohlíží můj obličej. Jsem si jistý, že vypadá jako peklo. "Co se stalo včera v noci? "

Dívám se na ni, neochotný sdílet tuto část mého života. Čím méně ví, tím lépe. "Zakopl jsem a upadl."

 Zírá na mě a přesune se k odchodu. Moje ruka vystřelí a chytí ji za zápěstí, připevním ji k posteli.

 "Nechoď."

Rty se jí stlačí do silné linky, když se vytrhne z mého sevření. "Jak se opovažuješ o tom vtipkovat. Když jsem tě včera v noci viděla…" Zatřese hlavou, oči se jí lesknou.

Do prdele. Musela to být děsivá scéna, soudě z krve potřísněné přes šaty. "Kotě, já se om-"

 "Nedělej to." Její spodní ret se třese, jak se snaží zadržet slzy. "Řekni mi, co se stalo, nebo odcházím."

 Povzdechnu si a řeknu: "Když jsem odešel, tak mě napadli. Museli na mě čekat, protože jsem je neviděl přicházet. "

 Mračí se. "Víš, kdo to udělal?"

 "Nepoznal jsem žádného z nich, ale mám tušení, kdo za tím stojí."

 Sleduje očima moje rty, jak mluvím. "Kdo?"

 "Ten chlap, jehož zadek jsem měl nakopat dnes večer."

 Na její zmatený pohled, říkám: "Jsem top bojovník v podzemní organizaci s názvem Jáma. Měl jsem bojovat proti chlápkovi jménem Kerrigan dnes večer, ale… "Gestem naznačím k mému aktuálně potlučenému stavu. "Vypadá to, že to se nestane."

 Savannah vypadá dost naštvaně za nás oba, což způsobí, že jí mám rád ještě víc. "Takže, tak to je? Projde mu to? "

"To k čertu ne. "

Zdá se, že jí to uklidní. "Dobře. Doufám, že mu vytrhneš údy a ubiješ ho jimi k smrti. "

Zasměju se a ucuknu nad tou bolestí. Položím si zpátky hlavu a Savannah mi znovu přitiskne žínku na čelo, když se znovu začnu potit.  Žínkou mi přejíždí i po tvářích a krku. Je ke mně blíž než před tím, jen na délku paže a můžu studovat její tvář.

Má tak roztomilé malé rty ve tvaru srdce a jemný nos, pokrývajíc skoro neviditelnými pihami. Mám náhle nutkání každou z nich políbit.

Vzhledem k tomu, že žínkou znovu putuje k čelu, se jí zadívám do očí. "Mohl bych si zvyknout, že se o mě tak staráš. "

Růžovost jí vrhne do tváře, když položí hadr stranou. "Říkáš vždycky, co máš na mysli, nebo ti tvůj filtr v mozku včera večer rozbili?"

Savannah

Declan se zašklebí. "Záleží na tom, s kým mluvím. Zdá se, že s tebou to je vždycky. "

Zkousnu si ret, jak se snažím, abych se nepropletla do sítě s touto příjemnou mluvou.

Skřípaní kytary, rychlé bubny a nesrozumitelné výkřiky, se ozývají z mé kapsy, způsobí, že poskočím. Úplně jsem zapomněla, že mám ještě Declanův  telefon. Vytáhnu ho, vidím volajícího, někoho jménem Marcus, a předám ho Declanovi.

"Do prdele," Mračí se na popraskanou obrazovku a přetáhne palcem v dolní části rozbitého skla. Drží ho u ucha, říká: "Čau, kámo."

 Myslím, že bych mu měla poskytnout nějaké soukromí tím, že bych si skočila do sprchy, ale když se hodlám vylézt z postele, Declan zábaly ruku kolem mého zápěstí. Podívám se na něj a on drží prst, aby signalizoval, že to bude jen vteřina, jak jsem slyšela tlumený hlas chlapa na druhém konci.

"Poslouchej, došlo ke změně plánů. Přijď do bytu, až se sem dostaneš, vysvětlím ti to. "

 Po několika vteřinách zavěsí a hodí svůj telefon na postel. "To byl můj trenér. Bude naštvaný." Odhodí přikrývku a trhne sebou, jak se snaží přehoupnout nohy přes okraj.

"Kam si myslíš, že jdeš?"

 Zastaví se. "Do koupelny?"

 "Aha." Připadám si jako idiot, když koktám, "Ehm, potřebuješ pomoct?"

 Jeho důlky jsou v plné platnosti, jeho ústa se rozšíří do sexy úsměvu, který vidím čím dál tím víc. "Pokud ho chceš držet, zatímco budu čůrat, myslím, že jo."

 Obličej mám v jednom ohni. "Jsi osel."

 "Už jsem byl nazván i hůř."

 Je opět v pohybu, jeho tělo je napjaté a pomalé, a já mu položím flakonku léků proti bolesti na noční stolek, kterou tu Blake nechal. Zapomněla jsem na ně.

"Počkej. " Dolezu přímo před něj po kolenou.

Hned jak se mé prsty dotknou oranžové flakonky s léky, hrudníkem se dotknu jeho a jeho ruce se přidrží o má žebra, podstatě mě pohltí jejich velikostí. Neuvědomím si, že mu sedím na klíně, tak blízko, že kdybych pohnula hlavou, tak se naše nosy dotknou. Jeho jasné zelené oči sklouznou k mým ústům a vím, že teď máme svůj "okamžik."

Nikdy jsem s nikým takový okamžik neměla, ne tak přesně a už vůbec ne takový. Nevím, co mám dělat.

Polknutím se znovu nakloním a podržím mezi námi prášky v lahvičce. "Blake ti je tu nechal. "

Přikývne a sleduje mé pohybující se rty, jak si mě pevně přidrží na bocích. Přejedu mu konečky prstů přes náplast na jeho obočí.

"Tvé oko vypadá už líp. " Stále je pokrytý ošklivým monoklem, ale už není oteklé. Vlastně tmavě fialová barva jeho oči neuvěřitelně oživí.

Mé srdce bije nepravidelně, jak se nepatrně naklání, dívá se na mě, jako by chtěl pohltit ne jen mě, ale i mé tělo a duši, dokud ze mě nezbude nic víc, než jen hromada kostí a spokojená žena. Declan se nese jako páv, který zná ženské tělo a ví, jak se o něj postarat. A člověče, to on umí.

Zaklepání na přední dveře nás vtáhne zpět do reality, a já se vyškrábu z něj a z postele.

 Vážně jsem se ho chystala políbit? Co se sakra děje?

 Hodím prášky Declanovi, který vypadá stejně překvapeně, jako se já cítím, a vyjdu k předním dveřím.

 Otevřu je a čelím, tváří tvář chlapovi, kterého jsem viděla zápasit s Declanem tento týden, a nakonec si dám dvě a dvě dohromady. "Marcus, že jo?"

 Je o něco menší, než Declan a štíhlejší, ale kvůli něčemu na něm, mám husinu. Nepochybuji o tom, že by mohl sám bojovat.

 Tmavé obočí vytáhne těsně nad čokoládové hnědé oči, když se dívá na mě, nedívá se na mě moc potěšeně, že stojím u Declanových dveří. "Jo."

 Snažím se, neurazit, protože to není to, co si asi myslí, a říkám, "Declan je vzadu ve svém pokoji," když otevřu do široka dveře a krok stranou ustoupím. Záblesk jasného slunečního světla přes parkoviště upoutá mou pozornost, a přejde mnou panika.

 Do háje, kolik je hodin?

 Dívám se přes rameno, na hodiny na sporáku. Do prdele. Posilovna.  Měla jsem otevřít před dvěma hodinami, a Declan není ve stavu, aby pracoval.

 Vypadá to, že budu mít dvojitou směnu.

Declan

Jakmile Savannah vystřelí z místnosti, otevřít dveře já sebou stále cukám, jak se snažím postavit. Tělo se mi zmítá bolestivými pohyby, každou buňkou mého bytí. Vlastně jsem opravdu rád, že tu právě teď není a nevidí můj umučený výraz, při každém pohybu.

Tmavé, rozbouřené skvrny jsou poseté na mém těle, ale jen jedna modřina bolí, a to moje ego.

Nechci, aby mně Savannah takhle viděla, celého pomláceného a od krve. Dělá mě to slabým. Jsem zápasník pro Krista, zatraceně dobrý a dostanu na prdel. Je mi jedno, jestli byli tři a s basebalovou pálkou. Můj testosteronový poháněný mozek pozná, že jsem dostal na prdel slabostí a pro někoho, kdo nikdy ani tolik neprohrál svůj zápas, je těžké spolknout tuto pilulku.

Ježíši, jenom mrkat bolí.

Kdybych nedostal tou zatracenou baseballovou pálkou do břicha, možná bych měl šanci s nimi bojovat, tři chlapi nebo ne. Nebyli dost velcí a bylo docela zřejmé, že neměli odpovídající trénink. Sakra, byl bych dokonce schopen ránu do žaludku s malým upozorněním. Je to záležitost napínání vašich svalů, pohlcující úder, jak se ohýbáte mírně dopředu. Nechápejte mě špatně, stále by to ještě bolelo jako děvka, ale aspoň bych si udržel dech, když mě napadli.

Marcus se objeví ve dveřích, zastaví se, když mě uvidí. Obočí se mu skřípne, jak si mě prohlíží. "Co se ti k čertu stalo? "

Odšroubuju víčko od lahvičky s pilulkami, vytáhnu bílou, podélnou pilulku a zpět to zašroubuju. "Kerriganovi chlapi mě včera večer poctili svou návštěvou. " Sáhnu po sklenici vody na nočním stolku a udělám grimasy nad tím, jak se mi svaly natáhly. Kdo sakra vymyslel, že noční stolek je tak zatraceně nízký?

"Zkurvysyn. " Marcus praští dlaní proti zárubně dveří, tvář se mu zkroutí do desíti odstínů rozzuření. Nikdy jsem neviděl tohohle chlapa, tak naštvaného.

Douškem vody zapiju pilulku proti bolesti. Chci tu sklenici zpátky položit, ale rozmyslím si to. Kdybych jí položil, tak mě žebra zabijou, radši tu děvku budu nosit sebou, dokud mi prášky nezaberou anebo je nedoberu.

Marcus si vytáhne mobil z kapsy a prochází jím. "V žádném případě to té sračce neprojde. Když o tom Jimmy uslyší…" Zavrtí hlavou a temně se zasměje. "Tak je z Kerrigana chodící mrtvola. " S přitisknutím mobilu k uchu mi říká, "Víš, že Jimmy má kontakty v davu, ne?"

To je to, co jsem slyšel. Soutěžní porota rozhodne o tom, zda je to pravda. Mohl by to být jeden z těch falešných pověstí, které pracují ve váš prospěch, a nemusíte zvlášť nic vyvracet.

 Ale já nechci, aby tím prošel. Nenechte se zmást značkovými obleky a dobrým vzhledem. Jimmy umí být ledová svině, když chce být, a já bych se nedivil, kdyby se tyto tvrdé dětské hrátky zvrtly k jedné vraždě nebo dvou.

 Sakra, nemůžu nechat někoho sáhnout na Kerrigan, dřív než to udělám já…

 "Zavěs to, " řeknu Marcusovi a pomalu procházím kolem postele.

Mračí se a posune mluvítko od úst. "Co? "

Strčím mu sklenici k hrudi. "Zavěs ten zkurvený telefon. "

"Co to k čertu, chlape? "

Voda zasáhne jeho šedé tričko, jak kolem něj projdu chodbou do koupelny, tak rychle, jak jen to zvládnu. Jinak bych se tam pochcal.

"Pokud zavoláš Jimmymu, tak způsobíš to, že Kerrigan dostane zákaz do Jámy a možná ho necháš zabít, " říkám, jak kopnutím za sebou zabouchnu dveře. 

Marcusův hlas se zachvěje skrz zavřené dveře "A? "

"A já chci svou pomstu na veřejnosti a ne, aby se tím zabýval nějaký milionář, fešák v obleku od Prady." Zvednu záchodové prkénko, když vytáhnu sám sebe z mých boxerek a téměř sténám úlevou, jak proud proudí hlasitě do WC. "Já chci být ten, kdo složí Kerrigana v ringu před stovkami lidí."

 Ach, podívali byste se na to? Chčiju krev.

Krásný.

S povzdechem si ho zas schovám do boxerek a spláchnu. "Nejsem nějaký zasraný bonzák, Marcusi a nemůžu ho poslat na nějakou zpíčenou cestu, když já ho můžu dostat tak, jak Jimmy nemůže. " Otevřu dveře a setkám se s jeho pohledem.

Kerrigan je pyšný parchant. Vybít z něho hovno před obřím davem bude bolet jeho ego víc, než kulka do hlavy v nějaké temné uličce.

Marcus do mě zavrtává pohled, jak se opírá o rám dveří mého pokoje a má překřížené ruce na hrudi. "A jak si myslíš, že Jimmyho bude reagovat, pokud se dozví o Kerriganovém kousku? On bude nasraný na tebe, že jsi mu to neřekl." Jeho čelist pracuje pod napjatými svaly. "Jsi si jistý, že tě má rád natolik, aby tě ušetřil svému hněvu?"

To já nevím. Pokrčím rameny, usiluju o jistotu, že si nejsem na sto procent jistý, a projdu kolem něj, zpět do mého pokoje. "Já jsem největší jméno v této organizaci. Vydělávám Jimmymu hodně peněz. Myslím si, že mě má rád dost na to, aby mě neodcizil. "

"To bys měl zatraceně doufat, brácho. " Marcus si povzdechne a tlačí se od zárubně. "Tak co mám dělat? Zavolat Jimmymu a požádat ho, aby to přeložil? "

"Jo." Můj obličej se zkřiví, když vlezu zpátky do postele. "Řekni mu, že jsem se dostal do špatné autonehody nebo tak něco."

 Marcus položí sklenici vody zpátky na noční stolek. "Nebude nadšený."

***

 Zatnu zuby a potopím se zpět do svých polštářů. Není to tak, že bych byl i já sám nadšený.

"Takže ho mám požádat o přeložení na kdy? Měsíc? "

 Zavrtím hlavou. "Pár mých žeber jsou s největší pravděpodobností zlomené." I já vím, že to bude trvat déle než měsíc, než se uzdraví. Pravděpodobně šest-osm týdnů.

 "Do prdele." Pak uchopí svůj telefon v jedné ruce a druhou si prohrábne jeho krátce ostříhanými vlasy, přejde k mé posteli. Vypadá to, že se snaží, aby nehodil tu věc přes pokoj. "Takže počítáme dvanáct týdnů celkem?"

 "Jo." Nemůžu trénovat, zatímco se budou hojit, a po případných osm týdnech pauzy, budu potřebovat další čtyři, abych byl připravený.

Marcus zavrtí hlavou, mírně zvedne telefon. "Fotky, nebo se to nestane."

***

Po jedné mizerné hře Battlefield později, Marcus vejde zpět do mého pokoje. "Jsme přeloženi," říká s dlouhým povzdechem. "Dvanáct týdnů od této chvíle. Jimmy řekl, že s námi bude počítat s pevným datem a dá Kerriganovi vědět."

 "Jak to vzal?"

 Marcus pokrčí rameny. "Je to lepší, než jsem si myslel. Asi tě má rád víc, než jsem si uvědomil, "On sedí na druhé straně mé manželské posteli a ulizuje se na mě. "Kouříš ho k tomu někde bokem?"

 Ignoruju ho, podívám se zpátky na plochou obrazovku, namontované na zdi naproti mé posteli a hodím mu svůj ovladač. "Tvoje máma mě kouří," zamumlám si, popadnu druhý ovladač z mého nočního stolku.

 Vidím ho zavrtět hlavou z mého periferního vidění a musím potlačit úsměv. Marcus nesnáší, když plácám o jeho mámě, je to zatraceně maminčin mazánek.

Hm, asi bych si z něj neměl utahovat. Sakra, jsem si jistý, že bych byl taky maminčin mazánek, kdybych měl mámu.

Po několika vteřinách se tiše ptá: "Mám chtít vědět, proč mi dnes Savannah otevřela dveře?"

Sakra, trochu jsem doufal, že si nevšiml.

Moje zuby se skousnou na vnitřní straně mého spodního rtu, když ohromující pocit obranyschopnosti se nade mnou vznáší. Marcus je jako můj bratr, ale není to jeho věc, proč Savannah tady byla, a to poslední, co chci teď slyšet, je, že jsem hloupý, pokud jde o ni. Už to kurva vím.

 "Našla mě včera v noci, když opouštěla posilovnu. Pomohla mi sem a zavolala Blakea, "říkám, moje slova jsou strohá.

 "Kuuurva." Pak si přejede rukama přes obličej. "Jak jste ji přemluvili, aby tě nevzala do nemocnice? Nevyšilovala? Myslím tím Kriste, když tě vidím takhle, tak si umím představit, jak jsi na hovno vypadal minulou noc."

 Pokrčím rameny, než ucítím bodavou bolest, která mi hned poté vybouchne v bocích a ramenou. "Řekl jsem jí, aby místo toho zavolala Blakeovi. "

 "A ona prostě poslechla?"

"Myslím." Včerejší večer si moc nepamatuju, kolikrát protestovala, ale znám Savannah, muselo toho být požehnaně. Vlastně mě trochu překvapilo, že mě poslechla, když teď o tom přemýšlím.

 "Je buď hloupá, nebo neuvěřitelně loajální."

Střelím na něj pohledem, tiše ho varujíc, aby si dával pozor.

 Drží ruce vzhůru defenzivně. "Jen říkám, každý normální člověk by zavolal 911 místo tvého blbce - bratra. Máš štěstí, že jsi nebyl vážně zraněn. "

"Kdyby to bylo vážné, tak jí nechám zavolat sanitku, jasný? A pokud by Blake opravdu myslel, že jsem potřeboval jít na pohotovost, tak by mě tam vzal. Takže to na ní všechno nesvaluj. "

 Zavrtí hlavou, ústa zvedá do nevěřícného úsměvu. "Sakra. Nikdy jsem si nemyslel, že se dožiju toho dne. "

 Moje zamračení je stále pevně na svém místě, když pouštím další hru Battlefield. Nechci se obtěžovat podíváním se na něj, tak jen zamumlám: "Dožít se jako čeho?"

 "Dne, kdy se Declan Whitmore zamiluje do nějaké holky."