DAO - 13. kapitola

Překlad: Simča

Savannah

Pokaždé, když zavřu oči, vidím, vnímám a cítím Declana. Studený kov jeho kroužku, když mě políbil, prsty zatnuté do mých boků, když mě vedl, vynikající pocit z něj vzdouvající se ve mně, tlačící mě na rovině potěšení, které jsem ani nevěděla, že existuje…

Moje stehna se sevřou a cítím tupou bolest ve svém jádru-hořkosladkou připomínkou, že přišel, viděl a podmanil.

 Pořád nemůžu uvěřit, že jsem s ním spala. Nemůžu uvěřit, že jsem prosila.

 Ach, Declan měl pravdu. Nic nikdy nebude lepší, než to.

 Povzdechnu si a popadnu kabelku a klíče, mířím z jeho bytu. Je to můj den volna a budu blázen, jestli tu budu jen sedět a dusit se ve svých vzpomínkách minulé noci. Musím se dostat ven, nejlépe někam, kde ho neucítím a nebude tam žádná jeho věc.

 Vytáhnu mobil, jdu bezcílně po chodníku, abych mu napsala, že jdu na chvíli ven. Zašla bych do posilovny a řekla mu to sama, ale nemůžu mu čelit hned teď. Vím, že pohled na něj, celého zpoceného a bez trička mi udělá s hlavou ještě větší bordel a to je to poslední, co potřebuju.

 Potřebuju čas na zpracování, co se stalo včera v noci, protože si stále nejsem jistá, co to bylo. To nebylo šukání, aspoň takové jaké znám. Bylo to… syrové. Šílené. Ale sladké a… intimní.

Po všem tom sexu, co jsem kdy měla, to je poprvé, kdy jsem byla někým tak posedlá.

Sakra, to se nemělo stát. Declan se neměl stát. Jen jsem si měla najít práci a dostat svůj život zpátky na trať, ne najít šest stop vysokého, potetovaného bojovníka, který je soucitný a říká věci, kterými dostává můj cynický, unavený zadek na kolena.

 Bože, ty věci, které říká… Kvůli nim zapomínám i ty nejjednodušší věci, jako je mé jméno, nebo jak dýchat.

To je proto, že jsi nikdy nechala nikoho přelézt svou zeď.

Moje nohy se zastaví na betonu, mé hloupé podvědomí vystrkuje svou ošklivou hlavu. Auta sviští kolem mě na ulici a já si matně si uvědomuju, že blokuju vstup do lahůdek, ale je mi to jedno, protože co?

 Declan proklouzl kolem mé zdi. To není možné. Ta děvka je neproniknutelná, kovaná léty nedůvěry a zklamání. Nevím, jak někoho nechat, i kdybych chtěla.

Nemám ponětí, jak dlouho tu stojím, ztracená v myšlenkách, ale nakonec si uvědomím, že se musím pohnout. Když se otočím, do někoho vrazím. Klopýtnu zpátky, můj telefon padá na zem, jak slyším své jméno, je to jako bych ho slyšela z tunelu. Když se proberu, že dotyčný, do kterého jsem vrazila je Macy.

 "Jsi v pořádku?" Ptá se a zamračí se, když mě sleduje. "Vypadáš, jako bys viděla ducha."

 Zamrkám a otevřu pusu, ale nic nevyjde. Skloní se, zvedne můj telefon ze země a podá mi ho. "Děkuji. Já, ehm… Jo, jsem v pořádku. "

"Jsi si jistá? Viděla jsem tě přes ulici," říká a ukazuje na místo, kde byla." Ale když jsem zavolala tvé jméno, tebe… Nezdálo se, že mě slyšíš. "

"Omlouvám se," zamumlám, rozhlédnu se kolem nás. Asi jsem vypadala, jako blázen stojící uprostřed chodníku, bez pohybu.

 "Chceš zajít na kafe?" Ptá se a kývne na Starbucks před námi na rohu. "Zvu tě." Usměje se na mě tak vřele, tak upřímně, že se nemohu přinutit říci ne.

 A tak neřeknu.

***                                       

Jak čekáme ve frontě na objednávku, uvědomím si, že jsem Declanovi vlastně nenapsala. Vytáhnu svůj telefon z kapsy a znovu a napíšu rychle textovku, ale když jí pošlu, přijde mi chybové hlášení. "Chybové hlášení: Zpráva nebyla odeslána"

 Co to sakra?

 Sakra, nikdy jsem nezaplatila svůj účet za telefon.

 Do prdele.

 Sklouznu svým telefonem zpátky do kapsy džínů, když si od nás vezmou objednávky. Vlastně nepiju kávu, a tak si objednám horkou čokoládu, a Macy si objedná nějaké vanilkové, sójové latte.

Vyzvedneme si naše nápoje a najdeme si malý stolek u čelního skla. "Viděla jsem, jak jsi uhodila Jamie včera v noci," říká, vytáhne židli k sezení. "To bylo pořádné, kámo. Vážně." Na tváři se jí objeví obrovský úsměv a uvědomuji si, že Macy je asi jediný člověk, kterého znám, který by chtěl uškrtit tu děvku stejně jako já. "Věděla jsi, že museli lovit jeden z jejích prodloužených vlasů z hlubokého konce bazénu poté, cos odešla?"

Pofoukám horkou čokoládu a usrknu si jí, posílám horkou tekutinu do špatné díry. Kašlu a směju se, vidím, Macyinu tvář rozmazanou a jak si utírá slzy. "Ne, ale je to úžasné."

 Usmívá se a napije se ze svého pití. "Takže chodíš na zápasy často?"

 Zavrtím hlavou, podívám se z okna. "Včera v noci jsem byla poprvé."

 Jimmyho nabídka prochází opět mou myslí, jako několikrát ten den. Kousnu do rtu, jak studuju Macyin profil. "Kolik toho víš o těch zápasech?"

 Pokrčí rameny. "Nic moc. Jen to, že je to nezákonné, a je v tom spousta peněz zúčastněných. "

 "Věděla jsi, že Jimmy chystá ženskou část?"

 Široce rozšíří oči, když si strčí vlasy dozadu. "Opravdu? To je docela super. "

 "Myslíš? Nemyslíš si, že je to… divný? "

Zamračí se v rozjímání a zavrtí hlavou. "Ne. Myslím, že je to fér. "

 "Bojovala bys, pokud bys dostala šanci?"

 Macy si odfrkne a zvedne svůj šálek. "Ne, ale to jen proto, že jsem kočička, a bála bych se, jak by mi předělali obličej. Pracovala jsem tvrdě, abych vypadala aspoň na takové úrovni, jako teď, "řekne bezvýrazně, ukáže na svůj obličej a vlasy, když se napije.

Macy je blázen. Možná měla ošklivé káčátko fázi na střední škole, ale je teď labuť.

 Hraju si s pouzdrem na mém kelímku, podívám se jí do očí. " Jimmy se mě zeptal, jestli se nezapojím."

 "V žádném případě," vypískne, oživne její tvář, jak se naklání dopředu. "A zapojíš?"

 S povzdechem říkám, "já nevím. Praštit někoho do tváře, tváří tvář je trochu jiný, než se dostal do plno hodnotné rvačky. "

 Byla jsem v hodně potyčkách s různými pěstounskými sourozenci, vždy jsem se byla schopna ubránit, ale bylo by to jiné. To nebylo proti zkušenému bojovníkovi ale nějakému hubenému klukovi, který mi ukradl iPod.

 "Hmm," Macy se zamračí, pak pokrčí rameny. "Pořád si myslím, že by bylo v pohodě to jednou zkusit, jen abys mohla říct, že jsi to udělala."

 Zamrazí mě, jak se ten nápad koření v mé hlavě, nabírá na obrátkách a šíří se jako lesní požár ve mě dřív, než ho stihnu zastavit. Možná bych mohla bojovat jednou a odejít.

Je to šílené, já vím, ale proč ne? Mohla si naplnit kapsy peněz a odejít.

 Odkulhat se je asi lepší.

 Sakra hlas rozumu dnes nezavře hubu.

"Macy, ty jsi génius," řeknu, hrabu se v kabelce pro Jimmyho vizitku. Nakonec jí najdu na dně, škubnu s ní a podívám se na Macy zmatený obličej. "Hele, můžu si půjčit tvůj telefon na vteřinku?"

 "Jistě," říká pomalu, vytáhne ho z kapsy.

 Podá mi ho a já zamumlám, děkuji, jak spěchám na toalety, kde to bude klidnější.

 Zamknu se v kabince a vytočím číslo na jeho vizitce. Žena odpoví po dvou vyzváněních. "Kancelář Jamese Dormandyho. Jak vám mohu pomoci? "

 Nevím proč, ale nečekala jsem sekretářku. "Hm, já jsem Savannah Ryan, volám nazpět panu Dormandovi." To není tak docela pravda, ale co. Zní to lépe než "Mám pár otázek na pana Dormandyho, pokud jde o návrh, který mi dal včera v noci, zahrnující některé nezákonné činnosti a obscénní množství peněz."

"Počkejte, prosím."

 Zírám na zadní stranu dveří, zdá se to jako věčnost, než to zabzučí a slyším pozdrav, "Savannah, tak hezké od tebe slyšet."

"Ehm, ahoj," koktám, ne úplně jistá, kde začít. "Měla bych nějaké další otázky, pokud je to v pořádku."

 "Samozřejmě."

 Vydechnu, položím si ruku na hlavu, snažíc se získat své myšlenky. Je to jako se snažit shromáždit vzduchu ve sklenici. "Když do toho půjdu, kolik je minimální počet zápasů, do kterých budu muset jít?"

"Ne, tak to vůbec není. Jsi svobodná kdykoliv opustit organizaci. "

 "Takže můžu bojovat jednou, otočit se a odejít?"

 Zasměje a slyším to, co zní jako kožené zavrzání na jeho konci linky. "Jestli chceš, ale nebude to moc velká výplata. Je to jen, moment, sedm tisíc dolarů? "

 "Sedm? Myslela jsem, že pět za zápas? "

 "Pět jen za zápas. Je to sedm, pokud vyhraješ. "

 "Aha." Sedm tisíc dolarů? Do prdele.

 Byla bych hloupá, kdybych do toho nešla… je to tak? Myslím, je zaručeno pět táců, i když prohraju.

 Ježíši Kriste, pokud vyhraju pár takových zápasů, mohla bych jít do školy.

 Když se ho zeptám na další postup, nemohu si pomoci, ale zajímalo by mě, jak naštvaný Declan  bude, až to zjistí. Něco mi říká, že bude hodně. 

Declan

Matika, člověče. Nesnáším jí.

Tato čísla se mi začínají smotávat do sebe, takže zasunu papíry na stole pryč a otírám si ruce po tváři. Posilovna vydělává peníze. To je vše, co hned teď potřebuju vědět.

Po zaklepání na dveře vzhlédnu, vidím Marcuse stát v otevřených dveřích s podivným výrazem. "Co se děje, člověče?"

 Ten vstoupí do mé kanceláře a zavře za sebou dveře. Když mi čelí, vypadá ponuře. "Právě jsem dostal telefonát od Jimmyho sekretářky, ptala se mě, jestli bych mohl mít na starost nového bojovníka."

"Dobře…" Zamračím se a opřu ve svém křesle. To opravdu není novinka. Tu a tam Marcus pomáhá Jimmymu se svými nováčky, dokud si nenajdou své vlastní trenéry.

Tak proč sakra chová divně?

"Tento nový bojovník je žena," říká, zkříží si ruce na prsou, když se opře o dveře. "Tvoje žena."

 "Co?" Posměšně se mu vysměju, když na něj zírám a snažím se odhadnout, jestli je plný sraček, nebo ne. "O čem to k čertu mluvíš?"

Odtlačí se ze dveří a jde k mému stolu. "Mluvím o tom, že Jimmy viděl tvojí holku uhodit Jamie včera v noci, a teď má v hlavě, že je bojovník. Říkal jsem ti, před dvěma týdny, že přemýšlí o zahájení ženské ligy. "

 Vstanu tak rychle, že má židle se odrazí od zdi, jak vyjdu kolem svého stolu. "Myslel jsem si, že si o tom děláš srandu!"

 Jeho ruce mě tlačit na hrudi, aby mě zastavil. "Musíš být moudrý, brácho. Jít tam a prostě začít křičet, si říká o problémy. Musíš se uklidnit. Promluv si s ní. "

 Jeho klidná, racionální reakce mě sere ještě víc, protože vím, že má pravdu, a já to nechci slyšet. Chci jen vědět, co si sakra myslí. "Vzhledem k tomu, kdy ses stal Dalai Lama, kurva, když přijde na ženský?" Zeptám se, projdu kolem něj.

Tělocvična je rozmazaná, jak z ní vyběhnu ven, a pak beru schody po dvou až do svého bytu. Odhodím přední dveře a zavolám její jméno, ale setkám se jen s mlčením.

 Kam sakra šla?

 Vytáhnu svůj telefon ven, listuju kontakty a vytočím její číslo, ale místo zvonění, slyším hlasitě pípání a automatický hlas: "Toto číslo bylo odpojeno."

Stáhnu telefon zpět a mračím se, dívám se na obrazovku. Volal jsem na správné číslo…

Než si začnu dělat velké starosti, slyším někoho jít po schodech nahoru, vystrčím hlavu ze dveří, vidím Savannah přicházet. Moje úleva je jen okamžitá, protože jakmile vidím její obličej, připomene mi to, že má v plánu ho využit jako boxovací pytel, a já jsem znovu rozzuřený.

 Přecházím po hale, když se objeví ve dveřích a zamrzne při pohledu na mě. Rozzuřenost není skrytá na mé tváři.

Přiblížím se k ní, vtáhnu jí dovnitř a zabouchnu za sebou dveře. "Kdy se Jimmy na tebe obrátil?"

Podívá se na mě, obočí stažené. "Promiň?"

 "Nehraj si se mnou na hloupou, Savannah. Kdy? "

 Vyškubne se z mého sevření, když se na mě mračí. "Včera v noci. Poté, cos odešel pro auto. "

 Ten záludný parchant.

 Já ho zabiju. Přísahám bohu, zabiju ho. Je mi jedno, kolik peněz má, nebo jak daleko jeho kontakty sahají.

 "Proč jsi mi to neřekla?" Vyžaduju, následuju jí k pohovce, kam hodí kabelku.

"Protože jsem v té době o tom vážně neuvažovala. Byla jsem příliš zaneprázdněna svým rozervaným srdcem, když jsem hloupě věřila jedné osobě, kterou jsem si k sobě pustila moc blízko. "

 Jako by mi rovnou dala facku do tváře.

 Její slova se odrážejí v mé hlavě, dělají do mě díru po každém odrazu. Kdo by věřil, že taková hezká ústa byla schopná říkat takové ošklivé věci? Oči mě pálí, když to vydusím ven, "To není fér. Nechtěl jsem ti ublížit. "

 Zamrká a podívá se dolů. Výčitky svědomí jsou psány po celém jejím obličeji, ale neomluví se, vím, že ne. Je příliš tvrdohlavá.

 Nejsem si jistý, co bolí víc, co řekla, nebo to, co neřekla.

 Moje čelist se zatne, jak na ní zírám. "Pokud jsi o tom vážně včera v noci neuvažovala, tak kdy? Kdy jsi sakra měla čas to- "

 Já jsem takový idiot.

 Kroutím hlavou, nevěřícně se zasměju. "Tam jsi teď byla, že jo?"

"Ne, byla jsem na kávě s Macy." Kouká dolů na zem, jak říká, "zavolala jsem mu, když jsem byla pryč."

"Tak to je všechno? Ty mu jen řekneš, že do toho jdeš, aniž bys se mnou o tom nejdřív mluvila?"

Rozhořčení svítí v jejích očích, a já vím, kam to zamíří ještě před tím, než to řekne.

 Savannah zužuje na mě pohled, tak smrtící, že mám sto chutí se schovat za svoje koule. "Neuvědomila jsem si, že potřebuju tvůj souhlas."

 "To není-" Povzdechnu si a sevřu si špičku nosu.

 Nechtěl jsem, aby se mě zeptala, jestli do toho má jít, chtěl jsem, aby se mě zeptala, jestli by měla. Není to lehkovážné rozhodnutí, a jako někdo, kdo se stará o její bezpečí a pohodu, nemluvě o tom, že vím z první ruky, jaké to je, bych byl rád zahrnutý do jejího rozhodovacího procesu.

 Nejsem naštvaný, protože se rozhodla udělat to, jsem naštvaný, protože se rozhodla beze mě. Začal jsem přemýšlet o nás jako tým, ale teď jsem si uvědomil, jak hloupé to je. Je to vždycky Tým Savannah, a vždy bude tým Savannah. Já jsem jen její ubohá roztleskávačka, přilepená na vedlejší kolej.

"Tohle není hra, Savannah. Mohla by ses zranit." Mohla by si ublížit? Ublížit si?  Spíš, že jí ublíží.

 "Takže to ty dělat můžeš, ale já ne?" Založí si ruce na prsou. "To je trochu sexistické, nezdá se ti?"

 "Já vím, co dělám! Já jsem trénoval několik let. Nemůžeš jen tak hodit jednu ránu, a myslet si, že je to dost dobrá, abys šla do ringu. "

 "Nemyslíš si, že to nevím? Nemyslíš si, že jsem si dobře vědoma toho, že bych mohla dostat na prdel?" Zasyčí, podrážděně se nadechne a říká:" Použila bych ty peníze na školu, Declane. Je to jediný způsob, jak si jí budu moci dovolit. "

Sevřu ruce v pět, jak přecházím po místnosti. Bezmocný vztek hoří ve mně, a já umírám touhou s něčím praštit, hodit, nebo zlomit. "Pokud potřebuješ peníze, dám ti je. Dám ti trojnásobek, co ti zaplatí, pokud si tím nechceš projít. "

"Nechci tvoje peníze!"

  Mrsknu sebou a čelím jí, vracím jí to. "Ale jeho si vezmeš? Jaký je v tom rozdíl? Peníze jsou peníze. "

 Její spodní ret se třese. "Nespala jsem s ním, to je ten rozdíl."

 Do prdele. Nechtěl jsem ji urazit. Teď se cítím jako idiot.

 Přejdu prostor mezi námi, vezmu její tvář do dlaní. "Nedělejte to, Savannah. Prosím. "Nemohu snést pomyšlení, že by se stalo něco téhle tváři. Trhá mě to na kusy.

 Vysvobodí se ode mě a říká: "Je to jen jeden zápas. Vyjasnila jsem si to s ním, když jsem s ním mluvila."

 Kecy-kurva-sračky. Slyšel jsem to nesčetněkrát. "Nikdy to není jen jeden zápas, ne, pokud je hodně peněz v sázce. Lidé jsou chamtiví. Lidé jsou nebezpeční. Hovna, jako tato se stávají, "řeknu a ukážu na blednoucí modřiny na tváři.

 "Je to jen jednou," říká, klesá očima.

 Nic, co bych řekl, nezmění její názor. Ona to udělá, jestli jsem pro nebo ne. Žádné množství žebrání nebude fungovat. Ublíží si a já to nemůžu zastavit, nemůžu ji ochránit před samu sebou. Uvědomění si toho drtí mé srdce, bolí naprosto neznámým způsobem.

 Zamrkám, dívám se dolů na podlahu. Napůl v očekávání, že uvidím své krvavé, stále ještě tlukoucí srdce uvězněné pod svýma nohama. 

 Cítím se jako hovno, jako kdyby my vyrvala srdce z hrudi a dupala na něj.

Sakra, to mám jen tak sedět a nechat se to stát? Jde to proti každému mému instinktu, udržet jí v bezpečí a chráněnou. 

S povzdechem potřesu hlavou. "Proč tvůj telefon nefunguje?"

 Nepodívá se na mě. "Je odříznut pro neplacení."

 Správně. Ona nemá peníze. To je důvod, proč to dělá. "Kolik potřebuješ?"

Oči se jí zvednou. "Declan-"

 "Kolik. "

 "Nebudeš platit můj účet za telefon."

 "Ano, kurva budu. Potřebuješ telefon, Savannah, a to zejména s tou plechovkou, které říkáš auto. Co se stane, když někde uvízneš? Co se stane, když se zraníš? Spolkneš svou hrdost na zatracenou sekundu a budeš rozumná. "

 Okamžitě se cítím jako vůl. Jsem naštvaný a raněný, ale to není omluva, že jsem na ní takový čurák. Byl jsem vychován lépe.

 Otevřu pusu, abych se omluvil, ale ledový výraz na její tváři mě zastaví. Ona jí zjevně nechce slyšet a upřímně řečeno, já jsem na ní příliš unavený.

"Potřebuju šedesát," říká, drží oči kdekoliv, ale ne na mě.

 Beze slova se otočím a jdu s hlavou skloněnou na chodbu, do ložnice, kde vejdu do svého šatníku. Pokleknu, zadám kombinaci po sejf a otevřu jej, vytáhnu hotovost.

 Mám jí tady hromady. Stejně jako u jakékoli protiprávní činnosti, kde si nemůžu zasranou hotovost jen tak vzít do banky a uložit ji tam. Cokoliv uložené více než deset tisíc dolarů dostane nahlášení na IRS (vnitřní daňové služby), takže pomalu a opatrně, peru špinavé peníze přes posilovnu podle pokynů Jimmyho účetního znalce. Je to nelegální jako peklo, ale tak to prostě je, jak dostanete peníze na prvním místě.

Dal bych to všechno Savannah hned za úderem srdce, kdybych si myslel, že by si to tím rozmyslela.