Checkmate - 34. kapitola

Překlad: Nini

Rory

"Můžeme zastavit u Hendersona?" Zeptala se Rory a všimla si, že bylo skoro šest hodin ráno a ten obchod by měl být teď otevřený. Alespoň si myslela, že by měl. Pravda, bylo to víc než deset let od chvíle, kdy měla dovoleno být do třiceti metrů od obchodu, ale byla si jistá, že otevírali brzy a zavírali pozdě večer.
Connor zatočil doleva na Long Pond Road, vytáčejíc jejich bratry, pokud zvuky jejich klaksonů, byly nějaký náznak. Nebyli šťastní, že Connor šel s ní a byli naštvaní, že jejich ubohý malý pokus zbavit se ho, se nezdařil.
Oni vytrhli baterii z Connorova auta spolu se zapalovacími svíčkami, pár hadic a vypustili mu vzduch z jeho pneumatik, pravděpodobně si mysleli, že to zastaví Connora, aby nešel s nimi. Jen v případě, že by to nefungovalo, udělali totéž jejímu džípu a vysvětlili, se samolibými úsměvy, že mají místo jen pro jednoho. Byl to amatérský tah.
Věděla, že Connor opravdu nechtěl strávit den s jejímu bratry, a ona mu to opravdu neměla za zlé. I když ho tam chtěla mít a chtěla strávit celý den s ním a bez práce, pochopila by to, a byla ochotna jít bez něj. Zrovna když otevřela ústa, aby ho toho závazku zbavila, on ukázal jejím bratrům fakováka a pustil se do práce. Nebylo úplně překvapivé zjistit, že Connor měl náhradní díly ve své garáži. Ona taky. Zahrávali si spolu v minulosti dost, takže do značné míry byli připraveni na všechno.
"Chceš jít k Hendersonovi nebo chceš jít do McDonalds, když se dostaneme na dálnici?" Zeptal se Connor, jemně jí hladíc hřbet ruky jeho palcem, když na světlech zahnul vpravo.
"McDonald je odsud půl hodiny," zdůraznila, začínajíc cítit závrať při představě, že bude u Hendersona poprvé po letech. Byl to její nejoblíbenější obchod, když byla dítě a ona tam milovala chodit každou neděli na hromadu palačinek, slaniny a šálek horkého kakaa.
I když by ráda vinila Connora za získání zákázu do svého oblíbeného obchodu, tak nemohla. Zakáz do Hendersona byl na sto procent její chyba. Pak znovu, zákaz by byl pravděpodobně kratší, pokud Alex, její přítel v té době, by se nerozhodl dostat se jí do obličeje a nazvat jí zasranou děvkou, že ho taky vyhodili. To nebyl důvod, proč dostala celoživotní zákaz od Hendersona. Byl to Connor, který chytil Alexe za krk a strčí ho do regálů cukroví, co ji získalo doživotní zákaz, který byl zrušen, na zkušební dobu, před týdnem.
Ve skutečnosti, každý zákaz a omezení ve městě byla zrušena. Lidé se na ně stále sázeli, ale alespoň teď mohli jít do jakékoli restaurace či obchodu chtěli, bez obav z omezení. Neměli moc času, užít si zrušené zákazy, ale podařilo se jim vzít večeři u Steph Diner minulé úterý, místě, kam ani jednomu nebylo více než pět let dovoleno vkročit, a dokonce šli společně nakupovat. Je pravda, že v obou případech manažeři nechali někoho sledovat jejich každý pohyb a následovat je, ale přesto to byl pokrok.
"Prostě chceš zjistit, jestli Henderson má stále ty malé čokoládové kuličky, které jsi milovala, viď?" Zeptal se Connor se smíchem a zajel na parkoviště u Hendersona.
"Ne, mám jen hlad," řekla a jen trochu lhala, protože měla v plánu získat tři pytle těch lahodných malých čokoládových kuliček a sníst každý kousek.
"Jo, jasně," řekl s tím jeho sexy úsměvem, když jí podával dvě dvacky.
Zamračeně se zeptala: "Ty nejdeš dovnitř?" A téměř se přikrčila, jak uboze zněla. Chtěla s ním tohle sdílet, užít si s ním její první návštěvu jejího oblíbeného dětského obchod.
"Promiň, zlato," řekl, naklonil se a políbil ji, "ale někdo musí držet tvé bratry z cesty, abys nedostala znovu zákaz."
Podívala se přes něj a uviděla Craigovo zaparkovaný auto vedle nich, a když viděla ten pohled na tvářích svých bratrů, uvědomila si, že ten muž měl pravdu. Oni by ji následovali do toho obchodu, a snažili by se, co mohli, vmluvit trochu rozumu do ní, což by jí samozřejmě obtěžovalo a způsobilo by to, že by udělala něco hloupého, jako dostala opět zákaz.
"Nebudu tam dlouho," slíbila s radostným úsměvem, když vylezla z auta a šla ke známým starým bílým dveřím, které jí vítaly už jako dítě. Bryceovi se málem podařilo ji odříznout, ale Connor tam byl zlomek vteřiny předtím, než její bratr mohl po ni sáhnout.
S vědomím, že měla pravděpodobně jen pár minut, než se jejím bratrům podaří projít přes Connora a začít další kolo přednášek, rychle zamířila přes starý venkovský obchod. Ignorovala zvědavý a strachující pohled mecenášů a zaměstnanců, a zaměřila se na plnění jejího košíku čokoládovými kuličkami, čerstvě vyrobeným pytlem koblih, které byly ještě teplé, objednala dvě horké kakaa, popadla nějaké bonbony, pár malých bílých krabic ovocem plněného pečivo, pár vod a pytel domácích mini arašídových dortíků, Connorovo nejmilejší, a rychle šla zaplatit.
"Radši si hlídej záda, děvko," řekl Johnny s důrazem na děvko, když otevřela dveře a vyšla na parkoviště.

Jakmile se jí její bratři spatřil, odstoupili od Connora, který udělal neuvěřitelně skvělou práci, že udržel její bratry z jejích zad. Pak znovu, soudě podle vražedných pohledů, které její bratři posílali Connorovi, nejspíš na ni úplně zapomněli a nechali se unést dalším vyhrožováním, které bylo víc únavné, než cokoli jiného.

"Jsou ty koblihy pro nás?" Zeptal se Brian úzkostlivě, jak se jeho chamtivá očka upřela na pytel v její ruce.
"Ne," řekla a usmála se, když se její bratři obrátili vražedné pohledy na ni. "Já bych si pospíšila, být tebou. Už jim zbývají jen dva pytle, "zalhala, protože věděla, že to byl jediný způsob, jak dát nějaký prostor mezi ně, alespoň na chvíli.
Její bratři tam ještě chvíli stáli, zřejmě zápasící s potřebou bedlivě je sledovat, ale vůně teplých sladkých koblihy provoněl vzduch a rozhodnutí už na nich nebylo. Nakonec koblihy vyhrály a pošťuchující zápas začal. Nemuseli být kolem, aby zjistili, kdo vyhrál.
"Jsi v pořádku?" Zeptala se, když podala Connorovi teplou koblihu o několik minut později, všímajíc si, že vypadal smutně, znovu. Ten výraz byl v těchto dnech běžnější, a to ji lámalo srdce.
"Jo, jsem v pohodě," řekl s nuceným úsměvem, když přijal koblihu.
"Nemusíme jít, jestli nechceš," řekla a doufala, že udržela zklamání z jejího tónu, zatímco to řekla. Chtěla jít. Milovala svou rodinu, chyběli jí, ale Connora milovala víc, a on ho nechtěla vidět smutného.
Connor zavrtěl hlavou. "Ne, to je v pořádku, Rory."
"Jsi si jistý?" Zeptala se, okusujíc si spodní ret.
"Ano."
Málem se zeptala, jestli to bylo kvůli Andrewovi, ale rozhodla se, že nechtěla trávit svůj první skutečný den volna, hádkou. Tak, jak se Andrew choval, věděla, že je jen otázkou času, než se pohádají o tom, co musí udělat. Ale do té doby, si chtěla jen užívat svůj čas s Connorem.
Connor
Opravdu byl vychrtlý bastard, rozhodl se, když vylezl z jeho auta a ocitl se, podruhé v jeho životě, obklopen desítkama Bradfords. Byli všude. Většina z nich jedla, ale hodně z nich zařizovali okolí, které bylo vyhrazené pro setkání, desítkami grilů, chladičů, stolů, sítí na volejbal, více jídla a ......
Byla to řezník v blízkosti grilů?
Soudě podle jeho sbírky nožů, jeho zástěře a skutečnost, že ten malý zavalitý muž rozhodně nebyl Bradford, musel říct, že ano. To bude určitě dlouhý a zajímavý den, pomyslel si, když obešel auto, aby pomohl Rory ven. Otevřel dveře a sáhl po usmívající se Rory, když najednou zjistil, že je zvednut a přestěhován stranou, jako by nevážil sto kilo. Bylo to trochu skličující, ale ne tak skličující jako zeď svalů, která náhle byla mezi ním a Rory.
Uslyšel vzrušené kňučení ve stejnou dobu, kdy uviděl Roryiny ruce ovinout se kolem krku toho parchanta. Muž ji vytáhl ven a objal ji, když se s ní otočil a položil ji na nohy hned vedle Connora.

"Ahoj, Jasone, jak to jde?" Zeptal se, potěšen, když Rory uvolnila své objetí z jejího bratrance a omotala ruku kolem jeho.
Jason se usmál a vypadal zatraceně o hodně šťastnější, než když ho viděl před několika týdny. Ten muž postrádal svou ženu, a to si na něm vzalo svou daň. V době, kdy se jeho týden práce pro ně končil, Jason byl vyčerpaný a jeho chuť k jídlu byla do značné míry neexistující, což dělalo každému starosti. Ukázalo se, že ten láskou nemocný bastard postrádal svou manželku a nemohl bez ní spát. Byl rád, že vidí Jasona být zase Jasonem. Jistě ten muž ho přiváděl do rozpaků a vytáčel každého, jen tak pro legraci, ale upřímně měl toho kreténa rád.
"Rád tě vidím, Connore," řekl Jason, natáhl ruku a potřásli si. "Nemyslel jsem, že tě tady dnes uvidím. Myslel, že moji bratranci se ujistí, že ty ... ..že ty ... .., "Jason se odmlčel a zamračil se, když začenichal vzduchem. "Je to skořice, cukr a plněné ovoce, co jsem cítil?" Zeptal se a otočil se k nim zády, zaměřujíc jeho pozornost na prohledávání Connorova auta.
Connor už ustupoval a přitom vzal Rory s sebou, když několik velkých mužů kolem nich se náhle zastavilo, zavětřilo a zavrčelo, "Cinnamon koblihy."
"Pojďme se podívat, jestli tu už je můj táta," řekla Rory radostně a šťastně, zatímco on sám rezignoval na den v pekle a jeho auto pleněno Bradfordy.

"Schováváš se před mnou nebo mými kluky?" Muž, kterého chtěl něčím ozdobit, se zeptal, když se postavil vedle něj.
"Obojí," připustil Connor a napil se svého vlažného piva, když se podíval přes velké jezero na absolutně nic.
"Máš strach, že ti moji synové ublíží?" Zeptal se pan James zvědavě

"Ne," řekl, když se jeho stisk kolem láhve upevnil a přinutil se tam stát a neuhodit toho bastarda, který si to zasloužil.
Za posledních pět hodin, byl nucen vyrovnat se s tím, jak ten bastard ignoruje Rory, a mluví a jedná s ní lhostejně. Několikrát se musel držet, aby neudělal něco, čeho by litoval, ne že by žil dlouho, kdyby udeřil jejího otce před desítkami Bradfordů a Jamesů kolem. Upřímně mu bylo jedno, jestli by ho zmlátili. Ale vědomí, že by to rozrušilo Rory, byla jediná věc, která ho zastavila. Rory si zaslouží mnohem víc, než tohoto kreténa. Zasloužila si otce, který by ji miloval a ocenil ji a věděl, že ona byla-
"Víš, že Rory je moje neoblíbenější?" Řekl pan James, dostávajíc ho zcela nepřipraveného.
Connor se napil svého piva a nebyl si jistý, jestli nazvat jeho budoucího tchána lživým pytlem sraček, byla správná věc. Bylo bolestně zřejmé, alespoň pro něj, že ten člověk dceru nechtěl. Nikdy s Rory nezacházel, jako by byla něco zvláštního. Vše, co udělal, bylo, že ji odstrkoval. Bylo jasné, že ten muž neměl ponětí, jak se vypořádat s dcerou, ale měl se aspoň snažit. Connor taky neměl ponětí, co dělat s malou holčičkou, ale jestli on a Rory budou jednou požehnáni, on pro ni zatraceně dobře udělá to, co bude muset, i když by to znamenalo, oblékat se jako princezny a hrát si s Barbínami.

"Rodiče by neměli mít nejoblíbenější dítě, ale v okamžiku, kdy jsem držel Rory v náručí, ona se stala celým mým světem," řekl pan James potěšeně a to bylo přesně to, co Connora donutilo vyletět.
"Kecy," vyštěkl Connor a chtěl se napít svého teplého pivo, když mu láhev byl náhle vytrhnuta z ruky a stejně rychle nahrazena čerstvým vychlazeným pivem.
Zamračil se a byl trochu překvapený, že mu pan James jednu neubalil, tak si toho muže začal prohlížet, zrovna když pan James odhodil své staré pivo do jedné z popelnic, kterou někdo umístil v blízkosti břehu, ne že by to bylo opravdu nutné, protože všichni byli ještě pořád v hlavním kempu, a jedli. Přes hodinu nikoho neviděl a doufal, že to tak zůstane po zbytek večera.
"Vím, že je tomu těžko uvěřit," řekl pan James a díval se na vodu, "ale já tu holčičku miluji víc, než cokoli jiného a jsem na ni zatraceně hrdý."
"Určitě máte zábavný způsob, jak to ukázat," řekl Connor kousavě, napil se svého piva, a připojil se k panu Jamesovi v zírání na jezero.
Pan James se zasmál. "Byl jsi zatraceně o hodně milejší posledně, když jsme spolu vedli tenhle rozhovor," řekl a napil se svého piva, stále se nedívajíc na Connora.
"Tenhle rozhovor" zeptal se Connor a divil se, jestli pan James nebyl opilý. Ohlédl se přes rameno, aby zjistil, jestli nenajde jednoho z jeho synů, aby mu pomohli chodit, ale všichni si užívali párty.
"Rozhovor, který jsme vedli, když ses objevil na mém prahu v den Roriyných osmnáctých narozenin a požádal jsi o svolení vzít si mou dceru," řekl pan James, připomínajíc mu další ponižující zkušenost, kterou by opravdu raději zapomněl.
"Chystáte se mi zase říct, abych šel do prdele?" Zeptal se Connor, napil se svého piva, když dělal, co mohl, aby ignoroval vzpomínky na ten rozhovor, a jak blízko byl k tomu, aby se podělal.
"To není přesně to, co jsem ti řekl," řekl pan James pobaveně.
"Chystáte se na mě zase vytáhnout zbraň?" Zeptal se Connor, stále naštvaný, že ho ten chlap ani nevyslechl, když ho Connor prosil, ano, prosil, o svolení vzít si Rory, aby jí vynahradil všechny ty blbosti, kterými ji v průběhu let protáhl. Ten chlap ho ani nevyslechl, a už šel pro svou zbraň.
"Nebyl jsi připraven oženit se, Connore," řekl pan James tiše. "A Rory si zasloužila víc, než to."
"Já bych se o ni postaral."
"Vím, že ano, Connore," řekl pan James, až ho tím překvapil. "Vím, že by ses udřel a zatraceně dobře by ses o ni staral, jak nejlépe by osmnáctiletý chlapec mohl, ale to by nestačilo a nebylo by to fér, ani k jednomu z vás, Connore."
Když Connor nic neříkal, pan James pokračoval. "Oba dva byste bojovali. Rory by pravděpodobně nechala vysoké školy, protože je tak zatraceně tvrdohlavá a necítila by se dobře, že musíš tak moc pracovat, abys ji podpořil. Nebyl bys tam, kde jsi dnes, kdybys měl rodinu, která by tě držela zpátky. Znám ty typy mužů, kterým jsi Connore. Nikdy by ses nechopil šance začít s podnikáním, které by nemuselo vyjít, pokud bys musel podporovat rodinu. Oba dva jste měli dost práce, abyste vyspěli."
Connor se bez humoru zasmál, protože to bylo asi přesně to, co by se stalo, ale pořád bolelo přemýšlet o tom, co by mohlo být. "Máte pravdu. I s tím, že bychom pravděpodobně založili rodinu příliš brzy a bojovali bychom, abychom to zvládli"
"Byl jsi příliš mladý a svéhlavý, abys to viděl," řekl pan James a kýval na souhlas.
Stočil pohled na staršího muže. "Mohl jste to jednoduše říct, že místo abyste šel pro zbraň!"
"Můj způsob byl jednodušší," řekl pan James a rty mu škubaly pobavením.
"Pro koho?" Zeptal se Connor a zíral na toho muže.
"Pro mě," řekl pan James se smíchem, když se napil svého piva.
"A to je opravdu všechno, na čem záleží?" Zeptal se Connor, když viděl tolik Roryiiných Bradford bratranců v tomto muži, až ho to doopravdy trochu děsilo.
Pan James se zasmál. "Je to rodinný způsob," řekl s mrknutím.
Connor se napil svého piva a obrátil svou pozornost zpět k jezeru. Několik minut ani jeden z nich nemluvil a by s tím měl být v pohodě, ale prostě se zeptat musel: "Máte problém s tím teď, že se chci oženit s vaší dcerou?"
"Absolutně žádný," řekl pan James, znějíc, jako by to myslel vážně.
"Tak proč jste na mě zíral a do značné míry ignorujete Rory, od té doby, co jste zjistil, že jsme zasnoubeni?" Zeptal se, a divil se, jestli kdy bude tomu muži rozumět.
"Nemůžu dát Rory najevo, že jsem vlastně opravdu rád," ušklíbl se pan James.
"Proč sakra ne?" Zeptal se Connor a myslel si, že by Rory byla pravděpodobně ráda, když by slyšela, že její otec byl šťastný, ohledně něčeho v jejím životě.
Pan James si těžce povzdechl. "A to jsem si myslel, že znáš mou dceru."
"Znám jí lépe, než kdokoliv jiný," argumentoval Connor, dopil pivo a hodil ho do sudu.
"Pak víš, že je tvrdohlavá jako beran a měla by podezření, když by věděla, že tě vlastně mám rád," vysvětlil pan James, a znovu ho šokoval.
Ten muž ho měl vlastně rád? To bylo překvapující, protože nedělal nic jiného, ​​než jen na něj zíral, od doby, co se poprvé setkali. Samozřejmě, že nemohl zapomenout na ty časy, kdy jejich malé nedorozumění šlo k soudu, a ten muž se nabídl, že do něj natluče trochu rozumu, bez poplatku samozřejmě.
"Naučil jsem se velmi brzy, že moje dcera nemá ráda dělat věci jednoduchým způsobem. Ráda se hádá, dupne si a udělá pravý opak toho, co se od ní očekává. Kdykoliv jsem se ji snažil podporovat, ona buď neposlouchala, nebo to vzdala. Jen když jsem chladný bastard, tak následuje své srdce. To je to, co dělá, Rory Rory a já bych ji za nic na světě neměnil. Spoléhal jsem na tebe, že si ji vezmeš a uděláš ji šťastnou."
"Udělám," slíbil Connor a nenáviděl přiznat, že ten muž měl pravdu. Bylo to také to, co na Rory miloval, ale její tvrdohlavost byla věc, která ho nutila ohnout ji přes koleno a naplácat její krásný zadek po většinu dní. Ona byla nejvíce frustrující žena, kterou kdy potkal.
"Já vím, že ano, protože pokud ne, pak se poddám a nechám moje kluky udělat to, po čem touhou umírají posledních dvacet pět let, nakopat ti prdel."