Checkmate - 26. kapitola

Překlad: Nini

Rory

„Proč mě ignorujete? Já tu umírám!“
“Ach můj bože, město nakonec zákaz zrušilo?“ Zeptala se Rory, stále naštvaná po všech těch letech, že zakázali celou její rodinu ze strany Bradfordů během několika malých nedorozumění mezi jejich strýci a několika restauracemi, obchody s potravinami, čerpacími stanicemi, hot dogů nebo dvou, zmrzlinových stánků, a limonádových stánků.
Nebylo to, jako by způsobili nějaké trvalé poškození. No, limonádový stojan se nepočítá. Byl vyroben z chatrného řemeslného zpracování a pravděpodobně by nepřežil další sezónu bez ohledu na to, co řekl požární inspektor. Byla teprve dítě, kdy byli zakázáni, aby mohla s jistotou říci, co se stalo, ale ona opravdu nevěřila těm klepům, které se šeptaly po městě. Bylo to trochu směšné.
Je pravda, že všichni Bradford muži, a bohužel i některé z žen, mají neobvykle velkou chuť k jídlu a ona málem přišla o prst nebo dva na rodinných oslavách, ale ve skutečnosti, jak mohli dostat někoho, natož celou rodinu, být zakázáni? Několikrát v průběhu let se snažila zeptat svého otce na to, co se skutečně stalo, ale rozhovor vždycky skončil s varováním, nikdy se neplést mezi Bradfordy a jejich jídlo. Vždycky si myslela, že nechat ji přísahat na bibli bylo trochu moc.
“Tento zákaz je totální nesmysl,“ zabručel Trevor, když ji políbil na její čelo a položil ji zpátky na nohy.
“Takže ho nezrušili?“ zeptala se a opatrně překročila Jasona, když zamířila do kuchyně pro něco k jídlu, ale zdravý rozum ji přiměl zavrtět hlavou, a s povzdechem zamířila do obývacího pokoje.
Vždycky byla nepatrná šance, že jejím bratrům něco uniklo, ale tohle byli její bratranci a jim neunikne nic. Ne, že by tam toho bylo hodně. Tohle připomenutí ji zastavilo a hodila zvědavý pohled na Jasona, který zasténal a stočil se do klubíčka. Nebyl by takový blázen, aby snědl jedlou sodu, znovu, nebo byl?
Tak ráda, jak by tu možnost zamítla, a ona by to udělala, pokud by to byl někdo jiný, ale tohle byl Bradford, se kterým se tady zabývá, takže se musela zeptat, „Nesnědl jsi krabici pečící sody, že ne?“
Ten pohled, který na ni vrhnul, byl trochu přehnaný, ale opět, byl to Bradford, se kterým se tu zabývá, takže ho prostě ignorovala a šla do obývacího pokoje. Posadila se na dvousedačku a zvedl modrou košili ležící vedle ní na pohovku. Connor ji tu nechal tu noc, kdy pracovali na některých z problémů, se kterými se v tomto projektu potýkají.
Milovala to tričko na něm, ale musela přiznat, že se jí to líbilo mnohem víc, když si ho sundal. Rozhodujíc se o tom, že v domě bylo trochu chladno, oblíkla si jeho tričko a opřela se, zatímco čekala, až jí její bratranci vysvětlí, proč porušují zákon tím, že přišli za ní. Věděla, že to nebyla nouze, protože její teta, no, vlastně sestřenice z druhého kolena sňatkem, Megan, by všem zavolala a řekla jim, že byl někdo v potížích.
To by bylo vše, co by stačilo, aby každý Bradford a Jameson utíkal na pomoc. Všichni stáli při sobě, bez ohledu na to, co se dělo. Nezáleželo na tom, jestli je to jeden z mladších chlapců Bradford, kteří nevěděli, jak ovládnout jeho chuť k jídlu, nebo aroganci, které ho dostala do potíží, nebo jeden z jejich starších příbuzných, kteří nemohli zvládnout postarat sami o sebe déle, pokud Bradford nebo James byl v potížích, všichni se ukázali. Vyřešili to spolu, ať už to znamenalo, že nakopou něčí zadek, vysvobozovat někoho z vězení, nebo si je nastěhovat k sobě a dát jim místo, kde žít.
Nikdy se neobrátili zády k rodině. Nikdy. Jediný případ, kdy se neukážete, byl, pokud jste byli v práci, mrtvý nebo umírající. Pokud žádný z těch věcí se nestalo a vy se neukázali, když jste byli potřeba, raději si změňte jméno, sbalte si kufry a dopravte svou prdel na hranice, protože jakmile krize skončí, každý Bradford a James půjdou po vašem zadku a budou se dožadovat vysvětlení.
“Tak co?“ Zeptala se, když se Trevor posadil na židli naproti ní, střelil jí úsměv, který znala až moc dobře. Byl to ten samý úsměv, který její bratři používali sekundu předtím, než začali chrlit kecy, ten který je ze všeho dostane a přiměje ženy zakopávat o sebe ženy, aby je potěšily. Jednoduše řečeno, byl to Bradford úsměv.
Byl to ten samý úsměv, který měl její děda, no dobře, opravdu skvělý strýc, Wes, který používal, když chtěl, aby mu babička, opravdu skvělá teta spřízněná sňatkem, Beth, udělala čerstvé sušenky a marmeládu pro jeho dopolední svačinu. Stále si pamatovala dědu Wese, jak dává babičce Beth Bradford úsměv, když se snažil sladkými řečmi babičku přemluvit k pečení dvou dávek sušenek. Babička Beth by se na něj přísně podívala, když by se zlobila a funěla nad tou prací, která jí zabere udělat sušenky, i když je udělala. Usmála by se tím sladký úsměv, který patřil výhradně k ní, když by se děda Wes díval na druhou stranu.
Bože, jak jí babička a děda chyběli. Byli pryč deset let, ale ona na ně myslela každý den, a to hlavně, když její bratři používali šarm Bradford. Chyběl jí trávit čas s nimi, a opatrovat to málo času, která s nimi měla. Byla by je ráda vídala častěji, ale se zákazem a dalšími věcmi, byl jejich čas omezený na víkendy a svátky. To byla jedna z věcí, kterou jim jejich otec nikdy neodmítl, návštěvu jejich prarodičů.
Její otec je příliš miloval, což nebylo překvapující, protože dědeček s babičkou, Wes a Beth pomohli vychovat jejího otce a jeho čtyři bratry potom, co ztratili své rodiče v požáru. Stejně jako teď, každý Bradford se ukázal v okamžiku, kdy se ta slova dostala ven a během několika hodin od toho zjištění, že její skuteční prarodiče se nedostali z ohně ven, její otec a strýcové měli domov, skutečný domov s dědou a babičkou, Wes a Beth a jejich potomstvo chlapců. Věci byly těsný s třinácti chlapci ke krmení a ošacení, ale její prarodiče si nikdy nestěžovali, nebo nedali některému z chlapců byť jen vědět, jak moc o ně bojovali.
Nikdy je nechali na holičkách a vždy pracovali tak tvrdě, aby je tlačili dopředu. Ujistili se, že každý chlapec byl dobře připraven, aby šel ven, do skutečného světa. Také se ujistili, že tam byli, pokud některý z chlapců potřeboval pomocnou ruku. Přinesli mnoho obětí pro všechny své chlapce a ona věděla, že to udělali z lásky, a ne proto, že očekávali něco na oplátku. Rozhodně nečekali, že všichni jejich chlapci a zbytek Bradford party, se jednoho dne ukážou a zbourají jejich malý dům.
Místo bylo sotva chatrč a protože oni odmítli jakoukoliv pomoc od chlapců, jako poděkování za všechno, co pro ně udělali, kluci vzali věci do svých rukou. Měli dům zbouraný v jednom dni, uklizené okolí další den a krásný nový dům postavený ve lhůtě dvou měsíců, když hypotéka byla zaplacena. Její otec, strýcové, bratranci a všichni příbuzní, pracovali na domě ve svém dni volna, před a po práci a nepřestali, dokud babička Beth neměla ten malý plot a růžové keře, o kterých vždycky snila.
Rory nebyla na světě, když ho stavěli, ale bylo to jedno z jejích nejoblíbenějších míst na světě na návštěvu, když byla ještě dítě. Domek byl sladký, útulný a naplněný láskou. Také nebolelo, že to bylo dvacet mil daleko od Connora a poskytlo jí tolik potřebné přestávky. Krátké přestávky, které často stačily, aby jí pomohly uklidnit se dřív, než by udělala něco takového, jako spáchala vraždu.
Byl takový mizerný malý parchant, pomyslela si, ale opravdu roztomilý.
“Co je s tím tvým malým úsměvem?“ Zeptal se Trevor, strhávajíc její pozornost zpět k problému po ruce.
Na dva úplně dospělý Bradford muže porušující zákaz a v jejím domě.
Vzhledem k tomu, že věděla, že si opravdu nemůže dovolit mít „Bradford Pokuty,“ doma, věděla, že to bude muset udělat rychle, a dostat je odsud, než její bratranci udělají něco, co je prozradí a ona se bude potýkat s pokutou 2 tisíce dolarů a nocí ve vězení. Ano, ta pokuta byla příliš vysoká, ale na druhou stranu, podle místních drbů, byla i ta škoda, kterou Bradfords údajně městu způsobili.
“Ona se usmívá, protože je šťastná, že mě vidí,“ zabručel Jason, jak klopýtal kolem ní, vypadající, jako by měl velké bolesti. Přitiskl si ruku na břicho, když postupoval směrem ke konci gauče, ale po krátké pauze pokrčil rameny a klesl na pohovku, hned vedle ní.
“Jo, to je důvod, proč se úsmívám,“ řekla suše, protože si uvědomila, že se skutečně úsmívá a překvapená, že to bylo kvůli Connorovi. Ne že by se nepřistihla usmívat pokaždé, když na něj myslí, ale tohle bylo pro sladkého, legračního Connora, na kterém jí začíná až příliš záležet. To bylo poprvé, kdy byla schopna myslet na osinu v zadku Connora, který žil, jen aby ji trápil, s úsměvem.
“Já vím,“ řekl Jason s táhlým povzdech, když se otočil a zkroutil tak, že jeho hlava spočívala na jejím klíně a on se mohl stočit zpět do klubíčka.
“Chystáš se mi říct, co jsi snědl?“ Zeptala se a opřela se a rezignovala být Jasonův polštář.
“Dýňový koláč,“ zabručel Jason se sténáním, když se schoulil do sebe.
“Říkám to do prdele naposledy!“ Vyštěkl Trevor. „To bylo čokoládový brownie, kreténe.“
Rory si nemohla pomoct, ale zamračit se při tom oznámení, protože velké dítě schoulené na gauči byl Bradford a jestliže tam byla jedna věc, kterou Bradford znal, tak to bylo jídlo. Nezáleželo na tom, jakou barvu to mělo, jestli to bylo spáleno, sraženo nebo deset týdnů po expiračním datu, a vytvářelo se na tom chlupaté modré, bílé a zelené věci, Bradford zjistí, co to bylo při prvním soustu, a při druhým kousnutí by věděl, jestli mu z toho bude špatně. Ne, že by to přestali jíst, když by zjistili, že jim z toho bude špatně, protože to by neudělali. Skutečný Bradford to riskne.
“Bylo to oranžové, mazlavé a vonělo to po dýni a muškátovým oříšku!“ Vyštěkl Jason na Trevora, než se na ni podíval. „Zabilo by tě třít mi záda? Já tu umírám! „
Vědoma si, že nepřestane nadávat, dokud to neudělá, se tomu poddala. Asi po deseti sekundách, se Jason rozhodl, že se trochu uvelebí, tak se obrátil na břicho a roztáhl se na gauči. Když mu nezačala třít záda dostatečně rychle, odkašlal si, a jen pro případ, že nepochopila tu narážku, tak ten hajzl natáhl ruku a štípl jí do lýtka.
“Au!“ Vyjekla, ale pohnula svým zadkem a začala třít jeho záda, s vědomím, že ten velký blbec jí bude otravovat tak dlouho, dokud to nevzdá a neudělá, co chtěl. „Náročný parchant,“ zamumlala, když třela jeho záda.
“Jsem rád, že vidím, že jsi pořád tyran,“ zabručel Jason, mlčky požadujíc, aby třela rychleji, tím, že se kroutil, dokud nepochopila tu zatracenou nápovědu.
“Jak jsem tyran? Tys mě štípl, ty parchante! „Vyštěkla na něj, ale nebyla takový blázen, aby přestala třít.
“Protože mě nazýváš neslušnými, neslušnými jmény,“ řekl Jason podrážděným hlasem, který byl rychle následovaný malým povzdechem rozkoše, když ho třela mezi rameny.
“Já tě nazývám neslušným jménem?“ Zopakovala nevěřícně, pošetile zastavujíc ve své práci a vysluhujíc si další štípanec. „Au! Přestaň s tím, kreténe! „
“Opět s tím jménem,“ povzdechl si Jason.
“Ona byla na nás vždycky tak zlá,“ uvažoval Trevor, zrovna, když podivný křupavý zvuk upoutal její pozornost.
Pohnula pohledem od velkého parchanta využívajíc jejího klína jako polštář na velkého parchanta rozvaleného v křesle naproti ní a vyštěkla: „Ach můj bože! Přestaň to jíst! „
“Tvoje mussli chutnají legračně,“ řekl Trevor a přikrčil se.
“To nebylo mussli, ty parchante! To bylo potpourri (voňavá směs lítsků)!“
“No, to vysvětluje hodně,“ řekl a rozpačitě se úsmál, když to vrátil zpět na velkou dřevěnou mísu na stolku. Nemusela se dívat, aby věděla, že už snědl polovinu misky potpourri. Ani se neobtěžovala zeptat se ho, co to s ním sakra bylo, protože znala odpověď.
Ten muž byl Bradford.
To říkalo všechno.
Také to připomenutí, že musí zjistit, proč jsou tady a vyhodit jejich zadky ven dříve, než bude chycená, že poskytuje útočiště Bradfords. Opravdu potřebovala zjistit, co udělali, že byli zakázáni v první řadě, ale to byl problém na jinou dobu. Právě teď se s nimi potřebovala vypořádat, a doufejme, že to mohla udělat za méně než dvacet minut, aby si mohla dát rychlou sprchu a postarat se o Bunny, než se setká s Connorem, a užije si noc neomezeného množství horkého kakaa.
“Tady je ten úsměv znovu,“ řekl Trevor, pobaveně.
“Proč jstě tady?“ Zeptala se, rozhodně ignorujíc skutečnost, že se nemohla ubránit úsměvu, když myslela na Connora.
“Abychom ti pomohli, ty nevděčný parchante,“ zabručel Jason, tulíc jeho hlavu blízko jejího kolena a ona byla v pokušení, ach tak v pokušení, shodit ho na podlahu, a vytáhnout mu trenky z kalhot, o to si prakticky prosil.

“Jak přesně mi mí tvoje nadávání a skučení pomoct?“ Zeptala se a třela rychleji, když ucítila, jak jeho ruka se stěhuje poblíž jejího lýtka.
“Nenadával bych a nefňukal, pokud by se toho parchanta Red Sox milující manželka nesnažila otrávit mě!“ Jason vyštěkl drsně a ona věděla, bez ptaní, že její bratranec byl víc naštvaný na to, že Trevorova manželka, Zoe, měla slabost pro všechny věci Red Sox, než ze skutečné otravy.
Pořád se zděsila, když pomyslela na rodinnou sešlost o loňské vánoce. Jediné, co musela říct, bylo, že Zoe měla odvahu objevit se na Bradford setkání s jejími novorozenými dvojčaty oblečenými v odpovídajících Red Sox dresech. Stále si vybavovala to ohromené ticho, které šlo domem, když Zoe stáhl dětskou deku z dvojčat a odhalila ty zatracené dresy, že její bratří, bratranci a ona možná náhodně na ně postříkala pudink, čokoládu a studenou omáčkou, během několika minut po odhalení.
Nevadilo, že oni jako „náhodou“ upustili malé dresy do krbu, když se je nabídli vyčistit, škoda přeci byla již způsobena. Ještě nikdy předtím neviděla Trevora vypadat tak naštvaně. Místo toho, aby křičel na Zoe, jak by očekávala, jen smrtelně ztichl a odešel od Zoe. Bylo to vlastně trochu děsivé. Po zbytek večera seděl tiše v rohu místnosti, aniž by spustil pohled z jeho manželky. To bylo až do doby, kdy Zoe pochválila tetu Janice a její uspořádání stolů, kdy zareagoval. Byl na nohách a venku z křesla a na druhé straně místnosti ve vteřinách, a odstrčil stranou každého, kdo byl tak hloupý, že mu stál v cestě. Beze slova popadl Zoe za ruku, vytrhl ji ven z místnosti a zmizel chodbou. Měla bych říci, že neslyšela jejího bratranec při sexu, a že ty zvuky jí stále dodnes nepronásledují, ale to nemohla. Zbytek rodiny to shledával zábavné, ale věděli lépe, než aby o tom něco řekli.
Všichni předstírali, že se ten incident nikdy nestal, částečně proto, že věděli, že Trevor by to z každého z nich vymlátil, pokud by někdo z nich dal jeho manželka jakoukoliv připomínku, ale hlavně proto, že se všichni k smrti báli Zoe a jejího pečiva. Té malé, prosté ženě, která se umí smát na celé kolo, se podařilo poslat celkem dvacet devět Bradfords na pohotovost, aby jim vypumpovali jejich žaludky. Když už mluvíme o Bradfords a pohotovosti...
“Neměli bychom ho odvézt na pohotovost?“ Zeptala se, házejíc po Jasonovi nervózní pohled a nevšimla si žádné lehce zelené barvy, které by zkazila jeho normálně zdravou opálenou pokožku.
“Ne, bude v pořádku. Měl jen sousto toho brownie, „řekl Trevo lhostejně. Otevřela ústa, aby se hádala, ale pak si s povzdechem a pokrčením ramen připomněla, že Trevor by měl znát výstražná znamení jedení Zoeina pečiva lépe, než kdokoli jiný.
“Fajn, pak mi řekni, jak mi vy dva porušením zákazu pomáháte?“
“Nech nás dělat si starosti s tím zákazem,“ řekl Trevor s pokrčením ramen a sáhl pro misku potpourri, ale jediný pohled od ní, ho přiměl stáhnout ruku zpátky a střelit jí rozpačitý úsměv.
“Chystáš se mi říct, proč jste tady?“ Zeptala se nepřítomně, když vrhla další pohled směrem na hodiny. Mohla by přeskočit sprchu a dát si jednu později s Connorem, když si uvědomila si, že si vypočítává její šance na vyhození jejích bratranců ven, nakrmení Bunnyho a přinejmenším si vyčistit zuby, než se Connor ukáže. Musela si přiznat, že šance nebyly příliš dobré.
“Jsme tu, abychom ti pomohli s tvým projektem, Rory, a my ti pomůžeme postavit tvoje apartmá,“ oznámil Trevor, strhujíc její pozornost ve velkém stylu.
“Cože?“ Zeptala se nechápavě a nebyla si jistá, že ho slyšela správně.
“Řekl, že jsme sem přišli, abychom ti pomohli s tvým projektem. A teď, pohni svým zadkem a vrať se zpátky ke tření, ženo!„ zavrčel Jason podrážděně, kroutíc se kolem ve snaze přimět ji znovu začít s třením, ale nemohla dělat nic víc, než tam sedět jako idiot, když se její mysli rychle omotala kolem tohoto oznámení.
“Vy jste tady na pomoc?“ Zeptala se, ujišťujíc se, že ho slyšela správně.
“Ano,“ řekl Trevor s kývnutím a pokrčil rameny, jako kdyby tím nevyřešil většinu jejích problémů.
Tam, kde její bratři byli dobří, opravdu dobří, její bratranci byli nejlepší. Byly větší, silnější a rychlí, velmi rychlí. Mít jednoho Bradford pracovat pro ni, bylo, jako mít pět dalších chlapů.
“Někteří z ostatních přijedou, jak budou moci pomoc, ale pro teď, jsme to my,“ vysvětlil Trevor
“Ach můj bože,“ zamumlala a cítila, jak se její rty táhnou do obrovského úsměvu. „Opravdu? To je skvělé!“
“Jestli chceš, můžeme se jít podívat na ten projekt právě teď,“ nabídl se Trevor s pokrčením ramen.
“To by bylo skvělé!“ Řekla a strkala Jasona pryč klína a ignorovala jeho kňučení a zamumlaní: „Parchant“, když vyskočila a prakticky se hnala ke dveřím. Byla v půli cesty, když ji jedna myšlenka donutila smykem zastavit.
Connor.
Nechtěla zrušit jejich plány, ale musela, jestli chtěla dostat její bratrance, aby dohnali všechno, o co jde. Vždycky se mohla vplížit do jeho pokoje pozdě v noci, ale ona už věděla, že bude unavená, aby to udělala. Taky to nepomohlo věci, že musela vstávat brzy ráno. Přeskočit jejich plán by znamenalo i ztrátu noci v jeho náruči a ona si opravdu nebyla jistá, že to by mohla udělat.
“Kam jdeš?“ Zeptal se Trevor, když se náhle otočila a rozběhla se nahoru po schodech.
“Vrátím se za deset minut!“ Křikla a doufala, že bude zpět za pět, než její bratranci udělají něco, co je prozradí a její zadek přistane na noc ve vězení.