Checkmate - 25. kapitola

Překlad: Nini

Connor

Bratři Jamesovi vypadali, jako by tě chtěli zabít,“ poznamenal Andrew, když se rozhlédl, aby se ujistil, že jsou sami, než otevřel malý modrý chladič, který byl na sedadle řidiče jeho auta.
Connor pokrčil rameny, když se podíval po v podstatě opuštěném provizorním parkovišti, hrajíc na rozhlednu. Byla to věc, kterou zdokonalil v uplynulém roce a ta, kterou nenáviděl, ale věděl, že Andrew to nenáviděl víc, takže držel jazyk za zuby a dával pozor na nechtěnou společnost.
“Má to něco společného s tím obrovský úsměvem, který máš už od rána?“ Zeptal se Andrew se smíchem, když vytáhl první z mnoha stříkaček.
“Jdeš na to od lesa,“ přiznal a cítil, jak se mu rty vytahují do úsměvu, který nedokázal sundat z tváře. Včerejšek s Rory byl .....
Úžasný.
Potom, co se mu nějak podařilo odřídit auto zpět k jeho domu, aniž by ho naboural, se jim podařilo škobrtat do jeho domu, zatímco si strhávali navzájem šaty a nevyšli z něho, až do dnešního rána.  Milovali se proti předním dveřím, na schodech, v patře na chodbě, třikrát ve vaně, než se jim podařilo zhroutit se ve spleteném nepořádku na jeho postel, kde jí dál miloval, dokud nepřísahal, že už nikdy nebude schopen pohybu. Sex s Rory byl neuvěřitelný, ale překvapivě to není ten důvod, proč se nemohl přestat usmívat.
Rory jím byla.
Miloval strávit s ní línou neděli. Nezáleželo na tom, jestli se milovali, objímali, bojovali o dálkový ovladač nebo se snažili vytočit jeden druhého, jen být s ní bylo cítit dobře. Ona ho vzrušovala, rozesmála a přiváděla ho k šílenství, a on z toho miloval každičkou minutu. Ona rozhodně stála za ty kecy, kterými bude muset projít, aby se dostal zpátky na správnou stranu její rodiny, po včerejšku.
“Do prdele,“ zasténal Andrew, strhujíc Connorovu pozornost od nejneuvěřitelnějšího víkendu jeho života ve chvíli, kdy jeho nejstarší přítel klopýtal od auta k zarostlému okolnímu lesu, kde Andrew vyvrhnul oběd v blízkosti jedovatého břečťanu.
“Přestaň,“ řekl Andrew lapajíc po dechu, když se Connor přestěhoval, aby mu pomohl.

Nebyl si jistý, co nenáviděl víc, sledovat jeho nejlepší přítele pomalu ztrácet tuto bitvu, nebo pocit bezmocnosti. Nebylo by to tak špatné, kdyby Andrew nebyl tak zatraceně tvrdohlavý, ale on byl. Andrew odmítl požádat o pomoc a Connor se obával, že jeho hrdost ho nakonec zabije. Věděl, že to byla volba Anrewa, ale přál si, aby ten člověk požádal o pomoc, křičel pro ni, ale on nic z toho neudělal. Andrew vložil svůj osud do Božích rukou a Connor si nemyslel, že to bylo dost, a ne pro tohle.
“Musíš jít domů,“ odsekl Connor, nemocný z těch kravin. Ten muž sem nepatří, zvláště když nehodlá bojovat. Jestli to bylo takhle, tak by raději viděl jeho nejstaršího přítele odejít kulkou, ale Andrew odmítl chovat se, jako že není něco v pořádku.
“Stále mi budeš platit?“ Zeptal se Andrew, sedíc na bobku, když držel svou tvář v dlaních, nepochyboval o tom, že bojuje s další vlnou nevolnosti z drahého léku, který bral, aby mu pomohl.
“Ano,“ procedil mezi zuby Connor, už věděl, kam tím ten tvrdohlavý muž míří.
Jako by to nevěděl, Andrew zavrtěl hlavou a pomalu vstal. „Pak tu zůstanu, Connore, nejsem případ pro charitu,“ řekl a přitisknul si roztřesenou rukou na břicho, když se vracel do jeho auta.
“Ne, ty jsi kurva idiot!“ vyštěkl Connor, když strach, se kterým poslední rok bojuje, se plížil po jeho zádech. Nemohl přijít o svého nejlepšího přítele. Byli přátelé, už když byly malé děti a že vždy tam pro sebe byli. Andrew byl jedním z nejlepších lidí, které znal. Ten muž byl laskavý, ohleduplný a smířil se s jeho kravinami a pomohl ho držet v lajně. Bez něj ......
K čertu, nechtěl o tom přemýšlet, protože to se nestane. Andrew tuhle zatracenou věc porazí, a to je vše, na čem záleželo.
“Taky tě miluji, chlape,“ řekl Andrew s nuceným úsměvem, když dal použité injekční stříkačky do kanystru a položil ho pod jeho sedadlem. Andrew pečlivě uložil chladič na podlahu, sebral jeho přilbu a desky, zatímco Connor namáhal svůj mozek, snažíc se přijít na způsob, jak to napravit. Odmítal věřit, že tam nebylo nic, co by mohl udělat.
“Nech to být, Connore,“ řekl Andrew tiše.
“Nemůžu.“
“Budeš muset, Connore,“ řekl Andrew unaveně, když šel pryč.
Connor bouřlivě zaklel, když Andrew klopýtal zpět na staveniště. Nebyl příliš překvapen, když Andrew nezvládl dojít ani k dalšímu autu, než potřeboval další pauzu. Měl odpočívat tří hodiny po užití jeho léku, ale to on nikdy neudělal. Andrew nechtěl být nemocný a nechtěl čelit tomu, co leželo před ním a Connor mu to neměl za zlé, ale někdy, jako třeba teď, to bylo příliš.
Chtěl na Andrewa ječet, křičet na něj tak, dokud by jeho hlas nebyl ochraptělý, a pak udělat ještě víc. Potřeboval natřást trochu rozumu do svého přítele, říct mu, jak je to nespravedlivé, že on byl tím, kdo se cítí tímto kurva tak bezmocný, ale nemohl. Andrew nepotřeboval slyšet, jak vyděšený byl. Nebylo by to fér, ale pak zase, nic na této situaci nebylo fér.

Rory

Nemusíme to udělat, pokud nechceš,“ řekl Rory ledabyle, i když její žaludek se třepotal hrůzou.
“Nevyvlečeš se ven z dnešní večeře, Rory,“ prohlásil Connor s tvrdým pohledem, když ji držel uvězněnou proti bočním dveřím jejího džípu.
“Nesnažím se dostat ven z ničeho, Connore,“ vysvětlila, sáhla mezi ně a zahákla mu prsty do poutek.
“Tak proč se pořád ptáš, jestli jsem nezměnil názor?“ zeptal se a zamračil se na ni, když natáhl ruku a lehce ji hladil bradu prstem.
“Protože jsi celý den naštvaný a od oběda mi neřekl víc než dvě slova,“ řekla, milujíc, jakým způsobem jeho rty zaškubly, když něco z toho smutku se odfouklo pryč z jeho výrazu.
Neměla by se starat, jestli byl naštvaný. Byla to jen dohoda po tom všem, i když dohoda, která teď zahrnovala neuvěřitelný sex, nicméně dohoda. Nemluvě o tom, že to byl Connor, parchant, který skočil za studentské auto, zatímco dělala řidičskou zkoušku a až to vypadalo, jako by ho přejela, čímž zapříčinil, aby selhala u testu a zhroucení jejího instruktora, když se Rory mohla „ neúmyslně „pokusit přejet Connora. Kdyby byla chytrá, tak by přišla na to, co zapříčinilo, že ztratil ten jeho bezstarostný úsměv během několika málo hodin, a využila by to, aby získala projekt zdarma a čistě a dostala by se z této dohody.
Ale zřejmě byla idiot, protože ne jen že se nechtěla dostat ven z této dohody, jako by to každá rozumná žena udělala, ale ona se i bála, že se do něj zamilovává. Měla by mu kroutit krkem a jít po jeho bradavkách za krádež jejího projektu a houpat jím před ni jako s mrkví na tyči, ale místo toho chtěla udělat všechno pro to, aby se usmíval takovým způsobem, až se jí kroutily prsty u nohou a rozbušilo se jí srdce. Možná, že její bratři ji měli nechat zapsat (na psychárnu), pomyslela si, když využila lehkého držení se za jeho očka na kalhotách, aby si ho přitáhla blíž.
“Je to tvůj způsob, jak mi říct, že jsem ti chyběl?“ zeptal se tiše, jeho rysy změkly, když se usmál.
Ano, bohužel pro ni a její zdravý rozum, a nemluvě o její hrdosti, on jí chyběl. Její bratři, kteří s ní očividně nemluví v tento moment, strávili většinu dne házejíc dýky po Connorovi a škádlením ji, jako by nestála méně než deset stop od nich. Když si Johnny začal zpívat, „Connora a Rory na stromě“ rozhodla se, že je čas jít kolem a zkontrolovat zbytek jejich mužů, ale až potom, co přiasfaltuje Johnnyho zadek ke střeše.
“Ne,“ zalhala, když se její pozornost přestěhovala na jeho rty, „vůbec ne.“
Pomalu, jeho rty se vytáhly do nafoukaného úsměvu, který, to musela připustit, vypadal na něm dobře. „Chyběl jsem ti, Rory. Prostě to přiznej.“
“Je tak smutné, že si myslíš, že ano,“ řekla neochotně, nutíc odvrátit svou pozornost od jeho rtů, když uvolnila svoje sevření a jemně do něj strčila, aby dodala svým slovům váhu.
S úsměvem, Connor ustoupil, dávajíc ji tolik potřebné místo, ale nešel daleko. Když se přestěhovala na stranu, otevřít dveře na straně řidiče, on už tam byl a otevřel je pro ni. Ne, že by jí to překvapilo, nebo tak něco. I když Connor udělal všechno, aby jí udělal ze života peklo, vždycky se zdálo, že si uvědomoval, že byla žena. Bylo to něco, co ji vytáčelo, ale teď musela přiznat, že se jí to trochu líbilo.
“Vyzvednu tě za hodinu,“ oznámil Connor, když nastoupila do svého džípu.
Ona předstírala, že nad tím přemýšlí. „To pro mě opravdu nefunguje. Lepé v osm,“ řekla s pokrčením ramen, když se otočila. Než se usadila, Connor byl u ní, s lokty opřenými proti kapotě džípu, naklonil se a vtiskl jí rychlý, příliš rychlý, polibek na její chtivé malé rty.
“Jedna hodina,“ řekl a ustoupil.
“Je mi líto, ale to se nestane. Potřebuji alespoň dvě,“ vysvětlila, což byla pravda.
Opravdu potřebovala alespoň dvě hodiny, aby všechno udělala. Musela se postarat o Bunnyho, uklidit trochu její dům, dát si dlouhou horkou sprchu, aby zmírnila bolesti jejích svalů, vychutnat si horký šálek kakaa na její terase, a obléknout se. Vlastně, co opravdu potřebuje, je večer pro sebe, aby mohla udělat všechny ty věci, plus vyřídit několik pochůzek, které neměla šanci udělat během víkendu, jako nakupování.
Neměla nic k jídlu v jejím domě, absolutně nic. Kakao ji došlo včera v noci a Bunny vyčerpal jídlo dnes ráno. Jestli musí být připravena za hodinu, a ona se už rozhodla, že bude, pak bude muset pohnout zadkem a risknout ten příhodný obchod v ulici, aby měla pro Bunnyho jídlo. Je smutné, že její kakao bude muset počkat až na později.
“Buď připravená za hodinu a vezmu tě k Brennagin na šálek horkého kakaa,“ řekl, jako by četl její myšlenky, nebo ji podplácí, ne že by se starala, co z toho to bylo, od té doby, co Brennagin měl druhé nejlepší horké kakao ve městě. Její bylo číslo jedna, samozřejmě, ale to nic nemění na skutečnosti, že právě myšlenka na lahodný, krémový šálek horkého kakaa od Brennagin jí přiměl prakticky slintat.
“Extra velké?“ zeptala se, už plánujíc objednání dvou.
Byly velmi drahé, ale stály za to, alespoň pro ni, jejím ex, už tolik ne. Vyděsili se nad myšlenkou utratit osm babek za šálek kakaa pro ni. Ne, že by je mohla vinit, protože oni na té věci závislí nebyli, ale bylo by hezké, kdyby alespoň jeden z nich jednal, jako by za to stála.

Connor se naklonil a dal jí další z těch příliš rychlých polibků. „Něco ti řeknu, Rory. Pokud budeš připravena za hodinu, koupím ti extra velký šálek kakaa, než půjdeme ven, jeden, než půjdeme domů a tolik, kolik chceš, mezi tím.“
Tolik, kolik chtěla?
Drahý Bože, ona byla v nebi, pomyslela si s malým povzdechem předtím, než ji něco napadlo, a když to ji to napadlo, přimhouřila na něj nebezpečně oči.
“Tohle není nějaký zvrácený vtip, že ne?“ zeptala se, protože opravdu, tohle bylo horké kakao a ona si nahraje, když přijde na její kakao.
Těžce si povzdechl a potřásl hlavou s předstíraným odporem. „Tak málo důvěry.“
“Je to?“
“Budeš muset počkat a uvidíš, no ne?“ dobíral si ji, když nahnul a snažil se jí dát další rychlý polibek, ale ona už měla dost škádlení. Když se pokusil odtáhnout, ona vpletl své prsty do jeho vlasů a držel ho tam, kde byl, rozhodnutá dostat správný polibek, který ji dluží.
Museli zůstat v roli, proto ho chtěla políbit způsobem, který mu dá přesně vědět, co od něj očekává na konci noci, a ona ho zatraceně chce mít dnes v noci, udělala právě to. Nezáleželo na tom, že strávili většinu včera a dnes ráno milováním, ona ho chce zase, hned teď. Když ze sebe vydal sexy zavrčení a pohnul se, aby prohloubil polibek, uvažovala, že řekne k čertu s tím, a bude se dožadovat, aby ji vzal zpátky do jeho postele, protože Bunny by se mu pravděpodobně snažil urvat jeho koule, kdyby se pokusil připojit k ní a vlézt do její postel, ale ona si prostě nemohla nechat ujít šanci na neomezené množství horkého kakaa. To prostě nebylo v lidských silách.
Přerušení polibku bylo obtížnější, než si myslela. Dokonce, i když ho odstrčila, tak šla za ním, pokračovat v polibku, který asi nebyl příliš vhodný na veřejnosti. Nevěděla, kdy vystoupila ze svého džípu, nebo kdy ji Connor natlačil proti němu, nebo dokonce, kdy ovinula nohy kolem něj, ale ihned věděla, kdy mají publikum, protože to ihned začalo pískání.
Více než naštvaná než cokoliv jiného, mu dovolila přerušit polibek a sundala nohy z jeho pasu, když sestřelila jejich publiku, jejich mužům, pohled, která je přiměl hnout jejich zadky. Jediný, kdo otálel, byl Jacob. Poslal jí zraněný pohled, který ji zmátl a připomněl jí, že bylo opravdu potřeba, aby si s ním promluvila, hned, jak ji přestane dávat tichou domácnost.
Nemohla přijít na to, co se to s ním děje. Předtím takhle nikdy nejednal. Jacob obvykle ignoroval kluky se kterými chodila, ledaže si z nich dělal legraci, ale to bylo většinou všechno. Nikdy nereagoval tak ani tak, ale teď bylo víc než jasné, že ohledně Connora šťastný nebyl. Skutečnost, že minule lhal o požárním inspektorovi, aby je vyrušil, bylo natolik důkaz, že s tím měl problém. Bylo to něco, na co bude muset přijít, ale ne teď. Právě teď potřebovala hnout zadkem, protože měla jen hodinu, aby se připravila, jestli chce mít neomezenou zásobu kakaa dnes večer, a ona zatraceně chtěla.

„Jedna hodina,“ řekla varovně, ne proto, že by se obávala, že by přišel pozdě nebo, že by ji dal košem, nebo tak něco, ale proto, že za hodinu a patnáct minut si plně plánovala dát její první doušek nekonečné noční dodávky kakaa.
“Jedna hodina,“ zopakoval Connor, když přimhouřil oči na jejího asistent.
Uvědomujíc si, že plýtvání cenné sekundy, vlezla do svého džípu a zkousla zpět potěšený úsměv, když ucítila Connorovy ruce na jejích bocích, když ji pomáhal dovnitř a posadit se. Connor se naklonil a vtiskl jí rychlý polibek na tvář, než odstoupil a zavřel její dveře. Už s odjezdem neváhala. Věděla, co je v sázce, a neměla v úmyslu plýtvat další drahocenné minuty, protože věděla, že kdyby se zpozdila byť jen o minutu, že by jí Connor odepřel, její tolik potřebné horké kakao.
Po vražení do krámu a koupení malého pytle krmení pro psy, sodovky a krabici kondomů, nad kterými oba souhlasili, dnes ráno, že by je měli používat, zamířila domů, rozplánovaný zbytek hodiny na minutu. Pokud vše dopadne dobře, bude mít pět minut nazbyt, pomyslela si s malým povzdechem, když zajela do její ulice.
O několik minut později, ji přepadl zmatek, když byla nucena parkovat na ulici, kvůli dvěma na půl známým černým autům, které byly zaparkované na její příjezdové cestě. Když vylezla ze svého džípu, přepadla ji frustrace, když si namáhala její mozek a snažila se přijít na to, kdo vlastnil tyhle auta. Tyto samolepky Yankees měl být velká nápověda, protože většina místních byli fanoušci Red Sox. Její rodina, Connor a několik dalších smrtonosných Yankees fanoušků byli výjimkou, takže by opravdu nemělo být příliš těžké zjistit, kdo vlastnil ta auta.
Hodila bágl přes rameno, popadl prázdnou termosku a zamířila ke dveřím, zastavila se jen na tak dlouho, aby hodila autům další podivný pohled. Její zvědavost se rychle změnila v obavy, když její mysl zaregistrovala, že Bunny neběhal kolem ní, štěkajíc a dožadujíc se jeho obvyklého podrbání za ušima. Ve skutečnosti, Bunny nebyl nikde k vidění a ona neslyšela štěkání nebo nikoho křičet o pomoc.
Starost o jejího psa ji hnala k jejím dveřím, když to, co by měla udělat, by mělo být, jít k džípu a popadnou páčidlo, aby vymlátila duši z toho, kdo se vloupal do jejího domu, ale ona nechtěla ztrácet čas. Pokud si někdo zahrával s jejím malým Honey Bunny, tak ona-
“Ach můj bože, já umírám!“ uslyšela velice známý hlas zasténat, když prudce otevřela své dveře a málem zakopla o velké tělo stočené na podlaze do klubíčka.
“Říkal jsem ti, aby ses nedotýkal brownies,“ řekl stejně povědomý hlas znuděně, nutíc jí se obrovsky usmát, když použila tělo ležící na zemi jako odrazový můstek, aby se mohla vrhnout do náruče neuvěřitelně pohledného muže, který drbal Bunnyho za uchem.
“Au! Sakra, ženská, já umírám!“ její bratranec fňukal, když jeden z jejích oblíbených lidí na světě, ji chytil v polovině skoku a roztočil se s ní dokola a objal ji pevně, když Jason, o kterém si z padesáti procent byla jistá, že v dohledné době nezemře, nadával na ně, jací to jsou necitliví bastardi.