CAWM - 21. kapitola

Překlad: GaJa

"Jules, já nechci utrácet jeho peníze." Slyšela jsem zakňourání v hlase, ale bylo mi to jedno.

"Zlato, chce pro tebe udělat něco hezkého. Jsou to tvoje narozeniny."

Bloumaly jsme nákupním centrem Nieman Marcus v centru Seattlu. Nebylo tu moc lidí vzhledem k tomu, že byl prostředek týdne. Laskavé prodavačky s perfektním účesem byly až moc horlivé vydělat si svoji odměnu.

"Připadám si jako zlatokopka."

Jules se zasmála a stáhla z ramínka modrou halenku, hned na to jí zamítla.

"Ty nejsi zlatokopka. Na, zkus tohle."

Podávala mi černou halenku a pokračovala v prohlížení.

Ráno už jsme absolvovaly lázně. Obě jsme si nechaly udělat masku, namasírovat se, pedikúru i manikúru a vosk. Musím říct, že se cítím fantasticky. "Už ty lázně stačily. Bylo to štědré, relaxující a perfektní."

"Nat, přestaň. Luke je prostě neuvěřitelně štědrý a chce - chce - abychom si to dnes užily. Souhlasím, že není potřeba začít kvůli tomu vyšilovat a jestli mu chceš udělat radost, měla by sis koupit pár věcí.

Budeš pravděpodobně potřebovat několikery formální šaty, jestli hodlá pokračovat ve věcech podobným minulé noci, a mimochodem to bylo něco. Plus možná někdy půjdete na nějakou filmovou premiéru nebo něco podobného a musíš být vhodně oblečená."

Sakra, to je pravda.

Nikdy mě to nenapadlo. Chodí na premiéry filmů, na kterých teď pracuje?

Ksakru.

O dvě hodiny později a pár tisíc dolarů lehčí jsme opustily nákupní středisko obtížené taškami a krabicemi. Nemůžu uvěřit, že mě umluvila na tohle všechno.

Jsem ráda, že nakonec koupila i něco pro sebe. Luku by to schvaloval.

Já si pořídila troje nové večerní šaty a k nim odpovídající spodní prádlo, pár halenek a džínů, dva páry nových bot od Manolo Blahnika! - a novou kabelku od Gucciho.

Možná zbaběle couvnu a zítra je vrátím.

Jules také bodovala s novým párem bot a kabelky od Loubotina. Vypadala krásně, když opouštěla obchod a mířila k autu. Je nejšťastnější od té schůzky se šéfem; usmívá se, je bezstarostná a uvolněná.

Tři hodiny v lázních a dvě hodiny strávené utrácením peněž někoho jiného u Niemana tohle s holkou zkrátka udělají.

Vrátily jsme se domů, abychom se připravily na večerní párty. Opravdu se těším, až uvidím Julesinu rodinu a potkám se s její novou neteřinkou, malou Sophií.

Luke tu bude za hodinu.

"Vezmeš si ten červený nový top a džíny?"Jules vybalila svoji novou kabelku od Louise Vuittona z protiprachového obalu a rychle začala přemisťovat všechny své věci do nové kabelky.

"Jo, myslím, že jo. To je úžasná kabelka." Kromě bot jsou kabelky moje slabost a tak jsem si nemohla pomoc a nerozplývat se nad mojí novou kabelku od Guciiho.

"Zmínila jsem se, že mám ráda tvého kluka?"uculila se Jules.

"Je to ten nejlepší chlap, to zcela určitě."

"Opravdu tě miluje, Nat. Je to vidět na všem, co dělá. Jediné, co chce je, aby si byla šťastná."

Nad jejím prohlášením mi poskočilo srdce radostí. Má pravdu. A jestli ho dělá šťastného mě rozmazlovat nakupováním nových věcí, kdo sem já, abych si stěžovala?

"Varovala si svojí rodinu, že tam bude? Nechci, aby nad jeho přítomností začali bláznit."

"Jo, varovala. Měli spoustu času bláznit o samotě. Víš, že budou v pohodě. Kromě toho, já mám bratry. Ti se nestarají, že je sexy."

"Dobrá připomínka." Usmály jsme se jedna na druhou a zamířily po schodech připravit se navečer.

***

"Ahoj, krásko." Luke mě vtáhnul do objetí a důkladně mě políbil.

"Ahoj fešáku." Usmála jsem se na něj a uvedla ho do domu.

"Jste připravené dámy?" Vypadal rozkošně v černých džínách a bílé zastrčené košili. Projela jsem mu prsty hebké blonďaté vlasy.

"Jo."

"Vypadáš šťastně." Políbil mě na tvář a znovu mě objal. "A krásně v téhle červené halence."

"Je nová." Cítila jsem, jak se červenám.

"Jo? Moc se mi líbí."

"Děkuju ti za všechno." Políbila jsem ho, a vzala jeho tvář do rukou.

"Bavila ses?"

"Měly jsme se skvěle. Dnes si nás rozmazlil. Díky, že mohla být Jules u toho."

"Mám Jules rád."

"Ach?" Pozvedla jsem obočí.

"Má tě ráda a je to tvoje nejlepší kamarádka."

Sakra, je tak sladký.

"Ach bože, prosím nebuď takový celý večer." Jules vešla do chodby a povytáhla obočí.

"Tobě taky ahoj." Zasmál se Luke a políbil mě na čelo a pak mě pustil.

"Díky za dnešek, Luku. Fakt jsme si to užily a já jsem teď hrdou majitelkou nádherné kabelky." Sladce se usmála Jules.

"Sluší ti. Není zač. Můžeme vyrazit?"

Sebrala jsem brašnu s foťákem a následovala Luka do auta. S vytaženým obočím sledoval foťák. "Myslíš, že půjdu na rodinnou večeři, kde bude nové miminko bez foťáku? Sem holka, Luku."

Uchechtl se a otevřel mi dveře.

Já s Lukem jsem jeli v autě za Jules do domu jejích rodičů. Žijí v části severního Seattlu, kde všechny doby vypadají podobně; dobře udržovaný trávník, malý přední dvorek se zavěšenými košíky barevných květin a děti jezdící na kolech po chodníku. Dům je průměrně veliký, s velkou zahradou.

Nikdo, ani Montgomeryovi sami, neví, že jsem oním anonymním dárcem, který letos zaplatil jejich hypotéku.

"Tohle je příjemné místo," komentoval to Luke a já se na něj usmála.

"To je. Hodí se to k Julesiným rodičům. Protože jejich děti s nimi již nebydlí, jejich dům je pro ně velký tak akorát. Jsem ráda, že je dnes hezky, můžeme sedět venku. Její otec udělal skvělou práci při zakládání zahrady. Bude se ti to líbit."

Zajeli jsme k jejich domu a Julesina máma, Gail, vyběhla, aby nás uvítala.

"Ach, moje holky jsou doma! Ahoj zlatíčko." Obalila mě rukama a já cítila, jak mi hrozí vytrysknout slzy. Tahle žena je pro mě tak důležitá.

Zarazila se a podívala se na mě, držíc mě pořád za ramena. "Vypadáš nádherně, drahá. Všechno nejlepší."

"Děkuju, Gail. Tohle je můj přítel, Luke."

"Paní Montgomeryová." Napřáhl ruku, ale ona ho vtáhla do náruče a objala ho.

"Moc ráda tě poznávám, Luku. Prosím říkej mi Gail. Vítej."

Jeho úsměv byl široký a trochu ostýchavý.

"Děkuji vám."

"Ahoj mami." Jules objala pevně svoji mámu.

"Všichni už jsou tu. Jsme na vzadu na zahradě. Tvůj otec griluje a já se modlím, aby nepodpálil dům."

Luku mě chytil za ruku a prošli jsme nádherně zařízeným domem, minuli jsme moderní kuchyň a vešli na zahradu. Usmála jsem se Lukovu zajíknutí.

"Říkala jsem ti to." Zamumlala jsem směrem k němu.

Zadní část domu byla ohraničená pásem zeleně. Zahrada byla velká něco málo kolem jednoho akru. Nádherné keře tvořily živý plot a uzavírali celou zahradu. Byly tu kamenné chodníky lemované solárními světly vedoucí do různých částí zahrady. Byla tu celá škála barevných květin, červené a žluté, nachové a růžové. V některých částech zahrady byly lavičky pro příjemné posezení.

Byly tu také nádherné veliké ovocné stromy, které chránily před sluncem. Steven Montgomery strávil nekonečné hodiny na zahradě a bylo to vidět.

Terasa byla také veliká a krytá.

V levém rohu byl velký nerez gril již kouřící. Uprostřed byly dva kulaté stoly se šesti židlemi a v rohu dvě houpací křesla.

"Tady bych mohl strávit celý den." Zamumlal Luku a já přikývla.

Podívala jsem se ke stolu a postřehla jsem známé ale nečekané tváře a otočila se k Lukovi. "Tvoji rodiče jsou tady!"

Trochu se začervenal a pokrčil rameny. "Jules se mě zeptala, jestli bych je mohl pozvat, a já si myslel, že je to dobrý nápad. Chtěl jsem, aby se naše rodiny seznámily, Nat."

"Ach." byla jsem ohromená. Nikdy mě nepřestane překvapovat.

"Je to okej?"

Je to okej? Miluju ho. Jeho rodiče jsou milí, a ano, chci, aby poznali moji rodinu. Julesina rodina je jediná rodina, kterou mám.

"Je to skvělé." Usměje se, oddechne si a políbí mě na hlavu.

Vedu Luka ke stolu a začínám ho představovat Julesině velké rodině. Objímám Lucy a Neila.

"Je hezké tě zase vidět, zlatíčko." Lucy mě silně stiskne a já jí vracím objetí.

"Děkuji, že jste přišli. Ráda vás oba vidím."

Julesin otec opustil gril a přiběhl ke mně. "Pojď sem narozeninová holka!"

Zvedl mě v objetí a zatočil se se mnou dokola.

"Jseš moc hubená. Dneska tě nakrmím."

Zasmála jsem se a políbila jeho hladké tváře.

Je to menší muž, ale se solidní postavou, stejně jako jeho synové, plešatějící na vrcholku hlavy, ale býval blonďák stejně jako jeho dcera. Je jedním z nejvlídnějších mužů jaké znám. "Nemůžu se dočkat. Mám hlad."

"Dobře. Tohle je tvůj muž?"Otočí se k Lukovi a podává mu ruku.

"Ano, tohle je Luke."

"Ty si nějaká slavná filmová hvězda, co?" Ach bože. Dává Lukovi zabrat. Celá terasa ztichla, všichni přestali mluvit a začali pro změnu poslouchat.

Zrudla jsem a vyskočila, ale Luke položil ruku na můj loket a usmál se na mě před tím, než Stevenovi potřásl pevně rukou.

"Ne, pane nejsem slavná filmová hvězda. Děkuji, že jste mě dnes přijal ve vaší rodině."

"Budu tě muset zabít za ublížení jí?" Steven drží Lukovu ruku ve své vlastní, oči zúžené na něj, a já jsem chtěla umřít. Teď.

Zatraceně.

Luke se zasmál. "Ne pane. Můžu vám pomoci u grilu?"

" Ty víš jak grilovat?"

Usmál se Steven a já hluboce vydechla.

"Ano."

"Proč si to neřekl hned? Děláme žebírka a kuřata." Steven plácl Luka po zádech a vedl ho ke grilu.

Julesini bratři odběhli, aby se Lukovi představili a nabídli mu pivo a probrali výsledky.

Isakova žena Stacey mě pevně objala.

"Šťastné narozeniny." Byla to drobná žena s rudými vlasy a usměvavýma modrýma očima.

"Díky. Vypadáš fantasticky! Kde je miminko?" Moje oči bloudily po terase dokud jsem nenašla Sophii, kterou chovala Jules v jednom z houpacích křesel.

Stacey a já jsme se k ní přidaly a já natáhla ruce. "Miminko. Moje."

Jules se zasmála. "Právě jsem si jí vzala."

"Nezajímá, ještě jsem si jí nepochovala. Podej mi ji Montgomeryová."

Jules mi podala malou Sophii a já roztála. Byla drobounká, méně než dva týdny stará. Měla dlouhé hnědé vlasy, které byly hebounké a trochu rozcuchané jako bývají u malých miminek, a na nich měla růžovou čelenku, kterou jí Stacey dala. Na sobě měla krásné růžové malé šatičky s růžovými květy a byla bosá.

Dala jsem jí ruce na tvářičky a přitiskla jí rty na čelo. Spala nedbající na oslavu kolem ní.

"Ach Stacey, miluju jí. Usmála jsem se na novopečenou maminku a ta se nadmula pýchou.

"Je to tak hodná holčička."

"Je to zlatíčko."Znovu jsem se na ní podívala a trochu jí posunula, takže odpočívala na mé hrudi stočená pod mojí bradou. Škrábala jsem jí na zádech a houpala jsem jí a broukala.

Není nic tak krásného jako chovat čerstvě narozené miminko.

Setkala jsem se s Lukovým intenzivním pohledem.

Díval se na mě, jeho pohled byl nečitelný.

Co si myslí?

Usmála jsem se na něj a jeden koutek jeho úst se zvedl a jeho oči zněžněly.

Podívala jsem se nalevo a našla Lukovu mámu Lucy, jak se na mě zamyšleně kouká. Pomalu se jí na tváři rozprostřel úsměv a mrkla na mě.

Sophie zakňourala a já se na ní podívala. Vzala jsem dudlík a dala jí ho do pusy a ona začala hltavě cucat, když jsem jí projížděla měkké vlásky prsty.

"Natalie!"

"Hm?"

Jules se smála. "Ptala jsem se, jestli si přinesla foťák."

"Samozřejmě, řekla jsem chovající můj nejnovější model. Možná bychom po večeři mohli udělat nějaké rodinné snímky?"

"Rozhodně. Teď mi dej zpátky miminko."

"Ne."

"Ty jsi tak sobecká." Zamračila se na mě Jules a Stacey se rozesmála.

"Ano. Sophie a já jdeme na procházku." Stoupla jsem si s malou v náručí a vydala se jednou z pěšin do zastíněné zahrady.

"Nejsou ty květiny krásné, Sophie?" Broukala jsem spícímu miminku a drbala jí na zádech.

"Jde ti to s ní." Luke se k nám připojil a já se na něj líně usmála.

"Miluju miminka. Nikdy jsem neměla sourozence a tak si to užívám skrze Jules."

Pokrčila jsem rameny a políbila Sophii na hlavičku.

Natáhl se a pohladil Sophiinu tvářičku hřbetem prstu a já ucítila, jak mi srdce udělalo přemet. Jeho prst vypadal tak velký na její drobné tvářičce.

"Je sladká," zamumlala jsem.

"Ty jsi sladká." Zastrčil mi pramen vlasů za ucho a pohladil mě po čelisti, než dal ruku do kapsy.

Dívala jsem se na spící miminko a poprvé v životě jsem si dokázala představit, že jednou bych něco podobného mohla mít. Manžela a dítě a byl by to tenhle muž, kterého jsem si představovala vedle mě.

Milovala jsem to. Přestaň s tím. Přestaň myslet na děti.

"Hej, večeře je hotová a já chci miminko zpátky." Křičela na nás Jules stojící na konci terasy a usmívala se na Luka.

"Později se s ní o miminko poperu."

Luke se zasmál a odvedl nás zpět na terasu na večeři.

***

Tohle byla nejhezčí narozeninová večeře v mém životě. Montgomeryovi přijali Lukovu rodinu, navzájem se podporovali v živé konverzaci a užívali si vzájemnou společnost. Neil a Lucy vypadali uvolněně a šťastně, smáli se se Stevenem a Gail, vyprávěli si historky o dětství svých dětí.

Všichni bratři: Isaac, Will, Caleb a Mat si Luka nemilosrdně dobírali ohledně toho, že je známá filmová hvězda, dávali mu otázky o hezkých herečkách a hodně se bavili o fotbale, protože Will hraje za Seahawks a jsou to prostě muži.

Co to je s klukama a fotbalem?

Luke se smál více, než sem ho kdy viděla a já se do něj zamilovala ještě víc, když jsem ho viděla se svou rodinou. Byl ke mně mě velice pozorný, doléval mi pití, držel mě za ruku a celý večer věděl, kde jsem.

Myslím, že u kohokoliv jiného by mi to vadilo, ale on mě nutil cítit se milovaná.

Protože mě miloval.

Malá Sophie celý večer putovala z náruče do náruče a zrovna teď ležela u Lucy v náručí. Lucy na ní cukrovala.

"Nejsou vnoučata nejlepší?" usmála se Gail měkce na svoji vnučku.

"My zatím žádné nemáme, ale nemůžu se dočkat." Lucy se uculila na Gail a pak na Luka, který se zavrtěl na židli.

Nemohla jsem si pomoc a rozesmála jsem se nahlas.

"Připadá ti to legrační, bejby?" Luke se na mě zamračil, ale v očích mu byl vidět smích.

"Jo, je to legrační."

"Okej, čas na dort!" Jules vyšla z domu s krásným čokoládovým dortem s dvaceti šesti zapálenými svíčkami.

"Podpálíš s tím dům, Jules."

Ušklíbla se a položila dort přede mě.

"Něco si přej," zašeptal mi Luke do ucha.

Sfoukla jsem všechny svíčky najednou.

Gail nakrájela dort a každému dala. Vonělo to božsky. Gail dělá ty nejlepší dorty.

"Děkuju, že jsi udělala můj oblíbený dort, Gail." Naklonila jsem se k ní a políbila ji na tvář.

"Není zač drahoušku. Mám tě ráda."

"Taky tě mám ráda."

"Okej, a teď dárky!"Jules vyskočila a já se zamračila.

"Žádné dárky. Kolikrát vám to mám ještě říkat lidi, žádné dárky!"

Všichni se na mě jenom usmáli.

"Neposloucháme tě škvrně." Ušklíbl se na mě Isaac a já se na něj podívala.

"Nemám tě ráda."

"Ty mě miluješ."

"Vy už jste toho pro mě udělali dost kluci." Nervózně jsem se podívala na Luka.

"Uvádí mě do rozpaků, když mi něco kupujete."

"Bez dárků by to nebyly narozeniny."Jules přede mě položila krásnou červenou dárkovou tašku.

Poskakovala na židli vzrušením.

Koupila mi můj oblíbený parfém a krásný stříbrný náramek. "Ach, děkuju ti. Moc se mi líbí!"

"Můžu si ho půjčovat?" všichni jsme se zasmáli a já se znovu uvolnila a užívala si rodinu. Jako obvykle všichni přeháněli. Bratři se složili na dárkovou kartu.

"Více nakupování!" Jules a já jsme se unisimo zahihňali.

Luke se vedle mě zasmál a políbil mě na spánek a já se na něj plaše usmála.

Lucy a Neil mi darovali velmi štědrou dárkovou poukázku do obchodu Microsoftu v Bellevue. Wow.

"Děkuju vám moc."

"Potěšení je na naší straně, drahá." Lucy se usmála a políbila Sophiinu sladkou hlavičku.

"Teď my." Gail mi podala růžovou dárkovou tašku "Už ta párty je víc než dost!"

"Nás nezastrašíš," Steven mi pohrozil prstem a snažil se dívat vážně, ale už jsem ten pohled viděla, tak jsem se zahihňala.

"Přehnu si tě přes koleno."

"Ano, pane." Otevřela jsem tašku a našla pár náušnic, které jsem poznala a zalapala po dechu.

Oba se na mě něžně usmívali.

"Tyhle jsou tvoje." Podívala jsem se dolů na krásné diamantové kapky a přejela po nich prstem. Byly nedávno vyčištěné a jiskřily se v měkkém nočním světle.

"Chceme, aby si je měla." Gail měla v očích slzy a já jsem se skoro rozbrečela.

"Byly tvojí matky. Měly by patřit Jules." Můj hlas zněl zastřeně díky slzám.

"Mám spoustu šperků. Měly by být tvoje. Nana tě měla ráda."

Jules mě pohladila po vlasech a já věděla, že jestli se pohnu rozpláču se.

Byla jsem ohromena, jak moc mě tahle rodina miluje.

Zatřásla jsem hlavou, odsunula židli a obešla stůl a pevně objala Gail a Steva. Gail si otřela oči a Steven chytil do dlaní můj obličej a zakřenil se na mě.

"Mámě tě rádi holčičko."

"Taky vás mám ráda. Děkuju."

Sedla jsem si a podívala se na Lukovu nádhernou tvář. Usmál se a políbil mě na prsty.

"A teď já, poslední ale neméně důležitý." Luke přede mě položil hnědou obálku.

"Ne zlato, ty už si toho pro mě udělal dost." Zatřásla jsem hlavou a podala mu obálku po stole zpět.

"Otevři to." Řekl podrážděně a podal mi ji zpět.

"Tak už to otevři!" Zakřičel Will přes stůl a já se na něj podívala.

"Nemůžu to už vydržet!"

Všichni jsme se tomu zasmáli a já otevřela obálku.

Vytáhla jsem dva pasy a itinerář a cítila jsem, jak se mi krev nahrnula do tváří a spadla mi čelist.

"My jedeme na Tahiti?!"

Okolo stolu se ozýval jásot, pískot a výkřiky radosti. Bratři začali tleskat Lukovi ve stoje a on se začal smát.

"Ano, zítra, na týden."

"Ale máme práci."

"Můj současný projekt jsem zabalil a doufal jsem, že ty by si klienty mohla přeobjednat." Díval se na mě s láskou v očích.

"Wow, Tahiti?"

Zasmál se a políbil mě přímo na ústa před celou mojí rodinou.

"Jděte do pokoje!" pokřikoval na nás Matthew.

Odkašlala jsem si a podívala se po terase. "Chtěla bych něco říct," začala jsem. Zamrkala jsem, abych zahnala slzy. "Všichni lidé, které miluju, jsou tady. A nemůžu ani vyjádřit jak jsem vděčná, že vás mám. Děkuju za všechno, co jste pro mne udělali. A nejenom za ty dárky ačkoliv jsou úžasné. Mám štěstí. Dokonce i kluci mají své chvilky." Usmála jsem se na ně a oni mi připili a mrkli na mě.

Zhluboka jsem se nadechla. "Díky, že jste mi dovolili stát se součástí vaší rodiny. Mám vás moc ráda."

Podívala jsem se na Luka a na každého na terase. Každý z nich je mi drahý.

"A teď, podejte mi miminko."