CAWM - 19. kapitola

Překlad: Míša

Otupěle jsem zírala na dokonalou modrou krabičku ovázanou bílou stuhou. Co to je?

"Pro tebe," zamumlal a sevřel mi ruku. Podívala jsem se mu od očí a nemohla najít slova.

"To jsi neměl." Zašeptala jsem.

"Ještě jsi to ani neotevřela," odpověděl suše, ale oči měl obezřetné. Tohle určitě nebyla odpověď, kterou očekával. Nechtěla jsem ranit jeho city.

Zvedl krabičku a podal mi jí. "Otevři to, zlatíčko."

Stáhla jsem stuhu a zjistila, že je pod ní zastrčený vzkaz.

Připomínají mi tě. Jednoduchá krása.

--Luke

Bože můj.

Usmála jsem se na něj a viděla, jak se trochu uvolnil v ramenou. Posunul se na židli dopředu, naklonil se přes stůl a nedočkavě čekal, až krabičku otevřu.

Nadzvedla jsem víčko a zalapala po dechu. V modrém saténu od Tiffanyho ležela šňůra překrásných perel. Měly platinové zapínání a perly byly mléčně bílé s téměř duhovým odleskem jemných třpytivých světélek kolem nás. Zvedla jsem je z pouzdra, na dotek byly hladké a chladné.

"Luku, jsou překrásné."

"Počkej," elegantně se zvedl ze židle a šel se postavit za mě, vzal mi z rukou perly a rozepl je. Omotal mi je kolem krku a já se jich okamžitě dotkla konečky prstů, zatímco je zapínal. Spočívaly mi přesně na klíční kosti. Sklonil se dolu, aby mě políbil na tvář a pak mi nabídl ruku, když Noah James začal zpívat o odchodu s ní.

"Zatanči si se mnou." Z modrých očí mu vyzařovala blaženost a já byla tak pohlcená romantikou, tak pohlcená jím, že jsem nemohla odolat.

"Bude mi potěšením." Vtáhl si mě do náruče a začali jsme tančit na terase.

"Díky za ty krásné perly," pošeptala jsem mu.

"Nemáš zač, krásko. Vypadají na tobě perfektně."

Jak mě v rytmu hudby protáčel sem a tam, sklonil se a jemně přiložil rty k mým.

"Jsi v tom dobrý."

Usmál se na mě. "Studio mě donutilo brát lekce."

"To můžu jen schválit."

"To rád slyším." Když se píseň začala chýlit ke konci, přitáhl si mě na hruď, omotal kolem mě paže a lehce mi položil rty na čelo. "Pojď se mnou dnes večer domů."

"Raději bys dnes šel k tobě?"

"Ano, chci tě ve svojí posteli."

Usmála jsem se a projela mu prsty v jemných blond vlasech. Vpíjela jsem očima jeho tvář, oči měl tak modré a byl čerstvě oholený. Nikdy jsem nikoho tolik nemilovala.

"Dobře. Ale budu od sebe potřebovat pár věcí."

Pohladil mě prsty těsně pod perlami a mě po páteři přejela husí kůže. "Jules se o to už postarala."

Nadzdvihla jsem obočí. "Jsi si sebou dost jistý."

"Jen jsem doufal, zlatíčko." Znovu mi dal pusu na čelo a chytl můj obličej do dlaní. Rty vyhledal můj nos, tváře a pak se zastavil na rtech. Byl to jeden z jeho speciálních, něžných polibků a já si povzdychla, jak se mi svaly hluboko v břiše začaly stahovat.

"Vezmi mě domů," zašeptala jsem a on s mrkáním otevřel oči plné spalující touhy.

Zavedl mě zpátky ke stolu a já si všimla, že nám někdo sesbíral věci a nejspíš je odnesl do auta. Objevil se číšník s mým šálem a kabelkou a Luke si zastrčil mou ruku pod paži, odvedl mě k autu a vklouzl na mnou na kožené sedadlo. Uvnitř byla připravená čerstvá láhev šampaňského a další rudá růže.

"Co to máš s těmi růžemi?"

"Nelíbí se ti?" V hlase měl obavu a svraštěl obočí.

"Ne, moc se mi líbí. Jen mě hrozně rozmazluješ." Zabořila jsem nos do květu a vzhlédla k němu skrz řasy.

"Právě teď vypadáš velmi krásně, v perlách a černých šatech, a s růží přitisklou ke tváři." Prstem mi přejel po tváři a já si povzdychla.

"Díky."

"Pojď ke mně." Bez obtíží si mě zvedl na klín a já se k němu přitulila s obličejem zabořeným do jeho krku.

"Dnešní noc byla ta nejkouzelnější v mém životě, Luku."

Cítila jsem jeho úsměv, když mě políbil na čelo. "I moje."

*****

"Vstávej, zlatíčko, jsme doma." Luke mě líbal na čelo a přejížděl mi prsty po tvářích.

"Omlouvám se, že jsem usnula." Posadila jsem se a uvědomila si, že stále svírám růži.

"Rád tě držím v náručí, zatímco spíš, zlato. Pojď, jdeme dovnitř." Řidič otevřel Lukovo dveře a ten mě přesunul na sedadlo vedle sebe, nechávajíc mě vystoupit první. Poděkoval řidiči a doprovodil mě do domu.

Začínala jsem na nohou pociťovat efekt těch fantastických, nádherných bot, ale ještě jsem je nechtěla zouvat. Luke mi stáhl z ramen šál, prsty mi při tom přejížděl po kůži a to stačilo k probuzení mého libida.

"Nebolí tě nohy?" Vždycky byl tak pozorný k tomu jak bych se mohla cítit, usmála jsem se.

"Maličko, ale jsem v pohodě."

Sklonil se, zvedl mě do náruče a vydal se na cestu do ložnice.

"Vážně si užíváš, když mě můžeš nosit," zamumlala jsem a políbila ho na tvář.

"Je to z čistě zištných důvodů."

"Jo? A jaké to jsou?" Dala jsem mu na tvář další pusu. Milovala jsem jeho pokožku na tváři.

"No, tak za prvé si užívám mít tě v náručí. A za druhé ještě nechci, aby ses zouvala."

Donesl mě do ložnice a postavil mě uprostřed pokoje. Cvakl vypínačem a rozsvítil světlo na konci stolu, které vrhalo místností jemné stíny.

"Ukaž, pomůžu ti z šatů."

Otočila jsem se a Luke mě začal líbat na rameni, zatímco stahoval dolů zip na zádech a odhrnul mi ramínka z rukou. Šaty mi padly k nohám. Chytl mě za ruku a já z nich udělala krok dopředu a otočila se zpátky k němu.

Zalapal po dechu a o krok ode mě ustoupil, ani se mě nedotkl a já se nikdy necítila krásnější. Z očí mu vyzařoval obdiv a touha, očima mi přejel po vlasech, perlách a dolů k prsům, která držela pevně na místě černá, krajková podprsenka bez ramínek. Sklonil pohled přes piercing v pupíku k titěrným, černým, krajkovým kalhotkám, které ladily k podprsence, podvazkovému pásu, punčochám až dolů k vražedným, červeným botám.

Ano, věděla jsem, že právě teď vypadám úžasně a byl to ten nejmocnější, sexy pocit na světě.

Nevydala jsem se k němu, stála jsem na místě a nechala se od něj vpíjet pohledem. Pomalu jsem zvedla ruku a odepla si vlasy. Jeden pramen za druhým jsem si nechala padat kolem ramen a sponky jsem odhazovala na podlahu.

"Jsi fantazie měnící se ve skutečnost, Natalie." Ztěžka polkl, sevřel ruce v pěst a zase je povolil, věděla jsem, že umírá touhou se mě dotknout.

Jemně jsem se usmála, nechtěla jsem pokazit kouzlo okamžiku a sáhla jsem za sebe, rozepnula si podprsenku a nechala jí dopadnout na zem k šatům a sponkám. Pod jeho hladovým pohledem se mi hned postavily bradavky.

"Co bys teď rád, abych udělala?" zašeptala jsem.

Přesunul oči k mým, měl je trochu skleněné, jako by byl opilý, ale věděla jsem, že to není z vína, které jsme celý večer popíjeli. Krátce oči zavřel a pak se začal zbavovat oblečení, nechávajíc ho nedbale dopadat na zem kolem něj.

Najednou přede mnou stál celý nahý. "Skoro se tě bojím dotknout," zašeptal.

"Proč?" zmateně jsem sklonila hlavu na stranu. Dotýkej se mě! Pro lásku všeho co je ti svaté, dotýkej se mě!

"Bojím se, že nejsi skutečná." A v tu chvíli jsem mu v očích uviděla zranitelnost a došla jsem k němu, zvedla jsem mu ruce přes prsa k ramenům a do vlasů. Díval se na mě modrým pohledem a já se něžně usmála.

"Jsem skutečná a jsem tvoje." Vytáhla jsem se na špičky a přejela rty přes jeho. Zachvěl se a zhluboka vydechl.

Sáhl dolů, vzal do dlaní můj zadek a zvedl mě, omotala jsem mu nohy kolem pasu a on s námi došel k posteli. Ale neupustil mě na ní, omotal kolem mě silné paže a položil mě dolů jemně, aniž by ode mě odtrhl rty.

Líbal mě divoce a nenasytně a můj obličej při tom svíral v dlaních. Lehl si na mě a opřel se o lokty, já mu rukama přejížděla od ramen až k zadku a zase zpátky. K vlhkým kalhotkám mi tiskl svůj penis a houpal boky dopředu a dozadu, vysílajíc mi tělem elektrické výboje.

"Bože, o tomhle jsem snil ode dne, co jsem tě poznal," zamumlal, když mi přesunul ústa ke krku.

"O čem?"

"O tobě, v perlách a těchhle botách, omotané kolem mě."

"A splnilo to tvoje očekávání?" zalapala jsem po dechu, když se proti mně znovu zhoupl a nohama jsem mu pevněji sevřela boky.

Usmál se mi proti pokožce na krku. "Je to ještě lepší než se mi kdy mohlo zdát."

Přejel nosem po perlách. "Vypadáš v nich neodolatelně."

"Miluju je. Děkuju."

Nadzvedl se na lokty a zapíchl do mě zářivě modré oči, intenzivně se na mě díval. Pohladil mě palcem po tváři a já mu prsty zajela do vlasů.

"Co se děje?" zeptala jsem se, užívala jsem si tíhu jeho pohledu.

"Miluju tě."

Ta slova byla silná, neochvějná, bez zaváhání, jeho intenzivní pohled nikdy nezakolísal a já bez špetky pochybnosti věděla, že je myslí vážně. Zastavilo se mi srdce, z koutků očí mi vytryskly slzy a s rukama na jeho tvářích jsem se na toho neuvěřitelného muže dívala.

"Taky tě miluju." Konečky prstů mi setřel slzy, pak se sklonil a políbil mě na oční víčka.

"Neplakej, zlatíčko." Rty mi přejel po tváři a znovu se usadil na rtech a já jím byla kompletně pohlcená a ztracená v něm.

"Miluj se semnou, prosím." Chtěla jsem ho víc než cokoliv jiného. Chtěla jsem cítit, jak mnou prostupuje, chtěla jsem mu na tváři vidět vášeň, když ve mně vybuchne.

S láskou se na mě usmál, posadil se a zahákl mi palce do kalhotek. Nadzvedla jsem boky, aby mi je mohl stáhnout z nohou. Vrátil se nade mě a vyjel mi jednou rukou vzhůru po noze přes punčochu a jemně konečky prstů promnul pokožku těsně nad okrajem punčoch.

Byla to dokonalost.

Přesunul mi tu talentovanou ruku mezi nohy a vklouzl do mě dvěma prsty, palcem mi zmáčkl vrcholek klitorisu a já vystřelila z postele.

Ach můj bože, bylo to tak příjemný.

"Cítíš to, zlatíčko."

Ach jo, cítila jsem to. Kroutila jsem boky a on ve mně ve svůdném rytmu pohyboval prsty. Sklonil se a políbil mě, jazykem mi v ústech pohyboval ve stejném tempu. Akorát jsem cítila, jak se mi stahuje tělo a začínám se třást, když se ode mě odtáhl.

"Ne!"

Usmál se na mě a rychle mě naplnil, přímo se do mě zabořil.

"Ach, ano."

"Lepší?" Jeho oči se vpíjely do mých a začal se hýbat. Byla jsem pohlcená pocity. Tělo jsem měla v jednom ohni a srdce mi přetékalo láskou k tomu krásnému muži. Nemohla jsem najít hlas, takže jsem jen přikývla a držela se ho, pevně ho svírala a přitahovala ho k sobě.

"Ach, zlatíčko, jsi tak úzká." Zatnul čelist a já ho sevřela těmi nejintimnějšími svaly, věděla jsem, že je blizoučko vlastní nekontrolovatelné explozi, a že mě strhne sebou.

"Pojď se mnou, lásko." Otevřel oči a pak je znovu zavřel, když se ve mě otřásl a já ho následovala, svírala se kolem něj a pulzovala chtíčem.

"Ach, Natalie, ano!"

*****

Luke byl na svém oblíbeném místě, hlavu měl položenou mezi mými ňadry, rukama mě objímal kolem boků a dech se nám začal zpomalovat.

Nemůžu uvěřit, že jsem musela čekat dvacet pět let na tohohle muže, aby se semnou skutečně, něžně a s láskou miloval. No, tuhle sobotu to bude vlastně dvacet šest let.

Pořád nemůžu uvěřit, že jsme si právě vyměnili slova lásky. Doufám, že to nebylo jen chvilkové pominutí, díky neuvěřitelně romantickému večeru. Ale když se tak zamyslím nad pohledem v jeho očích, když to říkal, vím, že to myslel smrtelně vážně. I přestože se známe jen tak krátce a stále se toho máme o sobě tolik co učit. Také vím, že moje srdce nikdy nebylo plnější a nikdy jsem nepotkala tak milého, inteligentního a sladkého muže jako je on. Cítím se s ním v bezpečí, krásná a zbožňovaná. Ano je to žárlivec, ale kdo není?

"Nepřemýšlej nad tím tolik, zlatíčko."

Podívala jsem se na něj a zamračila se.

"Nepřemýšlet nad čím?"

"Slyším, jak se ti v hlavě otáčí kolečka na plný obrátky." Políbil mě na hrudník, odvalil se ode mě a lehl si na bok vedle mě s hlavou opřenou o loket.

"Nepřemýšlím."

"Nejsi dobrá lhářka." Naklonil se, aby mě políbil na nos a odhrnul mi z tváře pramen vlasů.

"Musím si sundat perly." Sedla jsem si, otočila se k němu zády a cítila, jak mi je rozepnul.

"Proč?" položil je na noční stolek a já si znovu lehla.

"Nechci, aby se mi v noci o něco zachytily a roztrhly se." Povzdychla jsem si a pohladila ho po žebrech a bocích.

"Myslel jsem to vážně, víš."

Usmála jsem se a lenivě se protáhla. "Já vím."

"V kolik hodin ráno vstáváme?" Ulevilo se mi, že změnil téma. Měla jsem spoustu věcí k promyšlení.

"V devět mám lekci."

"Tak to by jsme měli jít raději spát."

"Nebudu spát v botách."

Zasmál se a posadil se, zul mi boty a lehce je položil na podlahu. Pak mi odhákl punčochy a stáhl je dolů.

"Máš krásné nohy, zlatíčko." Políbil mi je a sundal mi i podvazkový pás a hodil ho na zem.

Lehl si vedle mě, přikryl nás dekou a vtáhl si mě do náruče. S povzdychem jsem si mu uvelebila hlavu na rameni a cítila na čele jeho rty.

"Dobrou noc, krásko."

"Dobrou noc," zamumlala jsem a nechala se unášet vyčerpaným spánkem.

*****

Náhle jsem se vzbudila a natáhla se po Lukovi, ale nebyl tam. Postel byla prázdná a studená.

Kam šel?

Oblékla jsem si jeho bílou košili, kterou měl večer na sobě a vyšla z ložnice. Nahoře jsem ho nikde neviděla, tak jsem se vydala dolů.

Byla tma. Nenašla jsme ho ani v obýváku, ani v kuchyni a začínala jsem být opravdu vyděšená, když jsem zahlédla pohyb na terase.

Stál u zábradlí, zalitý měsíčním světlem. Byl oblečený jen do půli těla, v tmavých pyžamových kalhotách, které mu svůdně visely na bocích.

Lokty se opíral o zábradlí a díval se na měsícem ozářenou modrou vodu, která odrážela měsíc.

Celou svou bytostí jsem si přála, abych tu měla foťák.

Postavila jsem se za něj, dala mu pusu na záda a omotala mu ruce kolem pasu. Moc ráda jsem ho takhle držela.

"Vzbudil jsem tě?" zašeptal.

"Ne, vzbudila jsem se, protože jsi byl pryč." Dala jsem mu další pusu. "Jsi v pořádku?"

"Je mi fajn, jen jsem nemohl spát." Otočil se čelem ke mně, opřel se o zábradlí boky a objal mě. Tvář mu ozařoval měsíční svit a pozorně se na mě díval.

"Jak ti je?"

"Osaměle. Vrať se do postele."

"Dobře," zašeptal a políbil mě na čelo. "Koukám, že sis zase půjčila mojí košili."

"Jo, je to hroznej zlozvyk."

"V pohodě, nahoře mi jí můžeš vrátit." Zvedl si mě do náruče a já se rozesmála, když mě nesl zpátky do ložnice.