BB - 5. kapitola

Překlad: Mili

Amy

Chtěla jsem jeho rty víc, než jsem chtěla dýchat, ale na jak dlouho, než by mi je zase vzal? Na jak dlouho, než by mi podruhé vyrval srdce z hrudi? Skoro jsem to nepřežila poprvé - a vím, že podruhé bych to už nedala.

S trhnutím jsem se odtáhla a vlepila mu facku. "Jak se opovažuješ!"

Ax zaklel a bouchl do volantu. "Promiň, omlouvám se, neměl jsem předpokládat - "

"Předpokládat co?" Zakřičela jsem. "Že snad nejsem totálně naštvaná? Že nejsem zlomená?" Můj hlas zakolísal. "Úplně a navždycky zničená, protože jsem zatracených celých pět let truchlila nad ztrátou nejlepšího přítele jen proto, abych zjistila, že je až moc naživu a najednou si chce hrát na bílého rytíře?" Moje tělo se začalo chvět. "Ten den jsem umřela!"

Axova tvář se zkřivila bolestí. "Amy, musel jsem tě ochránit... za každou cenu jsem tě musel ochránit."

"Tvoje chránění mi zlomilo srdce," zašeptala jsem.

Povzdechl si, a než odpověděl, promnul si rukama vlasy. "Ames, někdy to, co je pro nás nejlepší - je přesně to, co nejvíc bolí."

Odmítla jsem se na něho podívat. Místo toho jsem zírala dolů, dolů na své nahé nohy, na obleček, ve kterém jsem se málem producírovala před davem ožralých chlápků, abych si vydělala nějaké peníze. Nebyla jsem ta samá holka, kterou opustil. Byla jsem zničená po všech možných stránkách. Kvůli tomu, abych byla v bezpečí, mi Ax vzal všechen smysl života. Když jsem si myslela, že zemřel, můj jediný cíl bylo žít, protože on žít nemohl.

A teď? Teď byla moje situace k politováníhodná hanba.

Dítě z pěstounské péče.

Nechtěná.

Nemilovaná.

A dokonale a úplně sama. Opuštěná i mým nejlepším přítelem.

"Pět let, Axi. A teďka si pro mě přijdeš..." Olízla jsem si rty. " Nejsem natolik bláhová, abych si myslela, že nemůžeš najít nikoho, kdo by ti zahřál v noci postel, a nejsem ani přesvědčená o tom, že jsem ti najednou začala chybět tak, že ses rozhodl už nezůstávat mimo dění. Co chceš?"

"Tebe."

"Zkus to znovu."

Zaklel a odvrátil hlavu. "Nemusí to být takto. Kdybych věděl, v jaké situaci jsi byla - "

"Tak co?" Zeptala jsem se s úšklebkem a kousla se do rtu, abych se nerozplakala. "Přijel bys rychleji? Zachránil bys mě dřív? Litoval mě víc? Vyber si, Axi. A teď mi řekni pravdu. Nezačínej toto nově nalezené přátelství lží."

Byl na chvíli potichu a potom zašeptal. "Máš něco, co potřebuju."

"Mozek?"

Alexův úsměv mi skoro vzal dech. "Kromě toho."

Stiskla jsem rty a podívala se z okna na můj tmavý a stísněný byt. "Mám ze starého života přesně jednoho plyšáka, kterého jsi mi dal, když mi bylo šest. Mám fotku z polaroidu, kartáček na zuby, dost oblečení na týden a na dalšího půl života, kartáč na vlasy, dvě čelenky do vlasů - Vidíš, kam si je beru?" Povzdechla jsem si a přejela rukama ve vlasech. "Nemám nic, co potřebuješ nebo co chceš. Věř mi."

Ax studoval moji tvář, jeho výraz změkl, když řekl, sotva to zašeptal. "Nechej mě, ať jsem ten, kdo to rozhodne."

Podívala jsem se pryč.

"Nedělej to, Ames," zamumlal. "Neodstrkuj mě."

"Pět let, Axi." Podívala jsem se přímo před sebe. "Pět let mi společnost v noci dělaly jen moje slzy. Myslím, že už jsi ztratil právo na to, abys mi říkal, co mám dělat."

Pronesl nějakou nadávku. Otevřely se dveře od auta. Vydechla jsem, když se vlhký vzduch dostal dovnitř. "Co to děláš?"

"Jdu ven z auta." Pokrčil rameny a ukázal na budovu. "Jdu do tvého bytu a zabalím ti věci. Zůstaneme dneska večer v hotelu."

Odfrkla jsem si. "Můj byt pro tebe není dost dobrý?"

"To ne." Vytáhl z riflí zbraň, odjistil ji a držel před sebou. "Jenom nesnáším, když mě uprostřed noci vzbudí zvuk střel, ty snad taky, ne?"

"Jo." Polkla jsem, očima stále sledujíc zbraň.

"Zbraně lidem neubližují... lidé ubližují." Řekl Ax jemně. "To si pamatuj."

"Já vím." Naše pohledy se střetly. "Protože konec konců, nebyla to zbraň, co mi zlomila srdce - byl jsi to ty."