BB - 14. kapitola

Překlad: Mili

Axton

Trápilo mě, že mě od sebe odstrkovala. Věděl jsem, že teoreticky to bylo zřejmě tím, že se bála. Ale neměla se čeho bát. To o mně měla tak malé mínění? Že bych ji přivedl doprostřed nějaké přestřelky a pak zmizel, kdyby se všechno mělo podělat?

Zastavil jsem u velké brány a zašklebil se. Nenáviděl jsem náš dům - naše vězení. Byl obrovský, rozlehlý, se třemi patry, a měl přes třicet pokojů. Směšný, kdo potřebuje tak moc pokojů? Já a Sergio? Ani náhodou.

Nicméně tu s námi bydlí další dva lidé. Šéf rodiny Nicolasi, ať po mně nikdo nechce začít ani s koncem jeho příběhu, a Campisiho sestra, což byla vtipná informace, o které jsem se dozvěděl, až už bylo příliš pozdě.

Ta žena sem prostě sama sebe nastěhovala.

Jako by tady vůbec nebyli tři chlapi, kteří se snaží nějak udržovat všechny svoje sračky pohromadě.

Neměl jsem vůbec žádnou radost z toho, že kvůli svému úkolu tady musím v té obludnosti strávit noc. Nebyla to zkušenost, na kterou bych se těšil.

Brána se se zabzučením otevřela. Vjel jsem dovnitř a zastavil u průčelí.

Sergio se opíral o zeď.

Na moment jsem se zamyslel nad tím, jestli by bylo vůbec možné mezi námi překlenout tu propast. Tato jediná dívka jasně určila náš vztah. Ona byla důvodem, který nás donutil se ukrýt... a konec konců i vylézt zpátky na svět.

Vedle něho stál Phoenix De Lange.

Chlap, kterého nepotřebuju vidět. Nikdy.

Jeho vychovatel umřel a nechal mu na starost jednu z nejmocnějších rodin vedle té mé a Campisiho. Vypadalo to blbě, aby někdo z tak poskvrněné rodiny, jako byla De Lange, převzal Nicolasi klan. Naproti tomu oni taky nebyli zrovna neviňátka, takže to i dávalo smysl.

Existoval jediný důvod, proč tu teď na mě čekal.

Chtěl vidět svoji sestřenici.

Tu, kterou jsem líbal a po které jsem tak toužil.

Skvělý.

Odjistil jsem si zbraň - nikdy jsem neřekl, že jsem hloupý.

S nenápadným nadšením jsem vystoupil z auta a vydal se směrem k těm dvěma. Amy spala na předním sedadle.

"Takže..." Culil se Sergio. "Marnotratník se vrátil, a o den dřív?"

"Hraný úsměv." Ach, svědily mě prsty od toho, jak jsem ho chtěl praštit. "Vypadá to na tobě blbě, ale díky za tu bezvýraznou pochvalu."

"Sakra," Phoenix obrátil oči v sloup. "Jste horší než Tex a Chase. Chovejte se jako dospělí a nehrajte si na idioty. To je rozkaz."

"Ne že bys byl náš šéf." Skoro jsem zazpíval tu šťastnou pravdu..

"Ale pořád mám u sebe zbraň." Plácl mě po zádech. "Jak jí je?"

"Je unavená." Celé tělo se mi napjalo. "Vyděšená."

"Má k tomu důvod." Zašilhal očima směrem k vozu. Byla příliš tma na to, aby viděl dovnitř, konec konců byly dvě hodiny v noci. Černé kruhy lemovaly jeho oči, když prozkoumával auto dalších pár sekund. Hnědé vlasy si v nedávné době zkrátil podél obličeje a vypadal díky tomu mladší, než jak si ho od posledně pamatuju. Pořád vypadal jako ďábel, akorát ve své mladší verzi. Vypadal jako ďábel už když se minulý týden nastěhoval - a ten kratší sestřih mu nepomůže od toho, aby nevypadal strašidelně.

"Takže..." Našpulil jsem rty. "Zůstane tady, že?"

"Ve tvém pokoji," řekl Phoenix pomalu. "Odnes ji do svého pokoje, dávej na ni pozor, a hleď si toho, ať je šťastná. Jestli uslyším jediný výkřik, střelím tě do stehna, aby sis vzpomněl, kde je tvé místo."

"Mé místo," řekl jsem skrz stisknuté zuby, "Není ve tvé rodině, Phoenixi."

"V tom se mýlíš." Jeho úsměv byl až příliš sebejistý... příliš vševědoucí. "Tak moc, moc se mýlíš." Se zavrtěním hlavy mě znovu plácnul po zádech. "Ale už je moc pozdě na to, abychom mluvili o práci. Jdi do postele... máme na to zítřek."

"Máme?" Odfrknul jsem.

Odmlčel se se zamyšleným pohledem. "A kdybych řekl, že ne, tak co, odejdeš? Ukradneš ji? Budete se schovávat? Řekni, že vyhrožuju, že tě zabiju... kvůli tomu, že ji miluješ. Odešel bys?"

"Ne." Odpověděl jsem, trochu nasraný, že se na to vůbec zeptal. "Nikdy bych neodešel."

"Přesně," odsekl. "O to mi jde."

Odešel zpátky do domu a zanechal mě tam ještě víc zmateného než předtím. Sergio zíral dolů na zem.

"Nevadilo by ti, kdybys mi řekl, o co mu šlo?"

"Moc dramatu ve všech našich rodinách... moc testosteronu, navzájem se dusíme."

"Tak si najdi ženskou."

"Hah." Podíval se do země, tváře sevřené. "Našel jsem si... nechtěla mě."

Otevřel jsem pusu, abych něco řekl - cokoliv. Ale kdybych něco řekl, asi by se to ještě zhoršilo. Nemohl jsem říct, že je mi to líto, protože konec konců dělal to nejlepší, co mohl, aby se držel dál od Mo Abandonato. Ženy, kterou miloval nejvíc ve svém životě - miloval ji z dálky, a teď je to žena našeho nejvyššího šéfa. Žena samotnýho kápa. Jo, život nebyl v naší branži vyloženě fér.

A to je to, co mě trápilo.

"Vezmi ji nahoru," vyštěkl Sergio. "Uvidíme se všichni za pár hodin, vyspi se chvíli, vypadáš jak z pekla."

"Vypadám líp než Phoenix."

"I mrtvola vypadá líp než Phoenix." Odmávnul mě a odešel dovnitř domu. S povzdechem jsem se vracel zpátky k autu a otevřel dveře, abych si Amy vytáhl do náruče.

"Kde to jsme?" zašeptala s hlavou opřenou o můj hrudník.

"Doma." Políbil jsem ji na čelo. "Jsme doma."