Zane - 8. kapitola

Překlad: Alice
Kor.: Peťule

DAKOTA

Moje myšlenky nebyly na zkoušení. To bylo otravný a trapný, protože já jsem byla ta, co všechny prosila, aby jsme dneska zkoušely. Myslela jsem, že odlákám svoje myšlenky od Zanea a toho, co se stalo před třemi dny. Způsob, jakým mě potěšil, způsob, jakým převzal kontrolu a pak způsob, jakým se do mě ponořil...

Rozkoš byla neuvěřitelná a vidět ho, cítit ho, bylo dechberoucí.

Oh bože. Kousala jsem se do rtu, oči mi hořely. Z toho pohledu na jeho tváři se mi chtělo plakat. Bylo to, jako by mě ani nepoznával, jako by už nevěděl, kde se nachází. Zapotácel se do nábytku, jako by ho neviděl. Jako divoký zvíře snažící se utéct. Co to ksakru vlastně bylo?

Potom, co odešel, jdem se posadila a přemýšlela. Rozhodla jsem se, že si promluvím s Erin, ale ona i s Tylerem, jsou spolu s jejími rodiči a jejich synem na víkend pryč z města. Teesa byla taky někde s rodiči. Snažila jsem se dostihnout Ashera, ale nemohla jsem najít jeho číslo, nebo Rafovi, a taky jsem nemohla najít Audrey. I když nakonec, ani jsem nevěděla jestli mě Zane chce znovu vidět, když jsem přojížděla kolem jeho bytu, možná nebyl doma nebo mě nechtěl pustit dovnitř.

Chtělo se mi udeřit hlavou do zdi.

Sklonila jsem zmíněnou hlavu, čekala dokud si Luke a Quinn nenaladí svoje kytary, zavřela jsem oči. Od čeho jsou ty malý jízvy na jeho zádech? Proč ho dotýkaní, vždycky tak vyděsí?

Co se ti to stalo, Zane?

„Připravený, pokud i ty.“ řekl Rafe a ukázal na mě paličkou, mrkajíc. Střelila jsem po něm slabým úsměvem a sebrala svůj mikrofón. Basy začaly svým hlubokým, silným tlukotem a já zavřela oči, abych ucítila hudbu a vzpomněla si na slova. Otevřela jsem pusu a vypustila všechnu svou frustraci a obavy, všechen smutek a strach, všechnu potřebu Zane, která přeze mě plula. Křičela jsem, ječela, vzlétala, moje tělo nemělo žádnou váhu, ale nepadala jsem. Zvedala jsem se, letěla nad tím vším jako pták.

Uviděla jsem Zanea, uviděla jsem sebe. Uviděla jsem způsob, jakým se na mě díval, uviděla jsem jeho úsměv, jeho domýšlivej postoj a bolest v jeho očích, a věděla jsem, že ho musím najít a promluvit si s ním. Musím ho držet, protože selhává. Proč jsi toho nevšímá nikdo jinej?

Přerušila jsem ve středu písně a otevřela oči, zírala a nic. Ježíši. Padá.  Musím ho najít. Blázním snad? Je to všechno jen v mojí mysli?

Takový je pořád, říkal Asher. Má svoje dobrý dny a špatný. Má svoje spouštěče. Co tě přinutí zamýšlet se nad tím, že se rozpadne na kousky, protože se ho dotkneš tam, kde nechce být dotčen?

Ale to není tak, že ne? Ne, tady je něco víc, na co nemůžu položit prsty.

„Jsi okej?“ zeptal se Rafe a já přikývla, moje mysl šrotovala.

Přehrávala jsem si v mysli Zaneovo chování, jeho výraz. Pravidla, které porušil. Nikdy si nebere holku domů, řekla mi Tessa. Nikdy na ně nekreslí. Nikdy jim nedovolí se ho dotknout.

´Tohle se na něj nepodobá. Pouští tě k sobě.´

Co to všechno znamená?

Tak Luke polknul a řekl: „Hej, znáš kluka s pankáčem? Zírá na tebe po celou dobu.“

Zane je tady? Rozhlédla jsem se nad prázdným barem a myslím, že jsem zachytila náznak širokých ramen a dlouhýho pankáče. Vycházel z baru.

Sakra.

„Musím jít.“ řekla jsem a seskočila z pódia.

„Koko, počkej, pamatuj, že ta párty je ve středu,“ Luke po mě zakřičel, ale já se ani neobtežovala odpovědět.

Zane. Musím s ním mluvit. To bylo všechno na, co jsem myslela, když jsem vybíhala ze dveří do noci, bez ohlížení.

***

„Zane?“ Moje vysoký boty klapaly na asfaltu na malým parkovišti za barem. Auta jezdily kolem a cesta byla jenom několik kroků od nás a pomalu zhasívající lampa nad barem nestačila, aby osvítila celý parkoviště. „Zane, jsi tady?“

Možná kluk, kterýho uviděl Luke, nebyl on. Kčertu, vždyť Zane není jediný kluk nosící pankáče v tomhle městě. Nelíbí se mi být tady sama. Není příliš chladno, a i tak jsem se třásla, zamířila jsem zpátky k baru.

„Dakoto.“ řekl zezadu a já téměř vyskočila z kůže.

„Ježíši.“ Otočila jsem se, abych mu viděla do tváře.

„Mám raději, když mě říkáš Zane.“ zamumlal a jemně se usmál.

Zasmála jsem se. Nemohla jsem si pomoct. Byla jsem jako uzel nervů. Položila jsem si ruce přes obličej, obávala jsem se, že se smích změní v něco ošklivého.

„Hej.“ Jeho hlas byl měkký, trochu chraptivý, ale pak byly jeho ruce na mých, stáhly je dolů. „Jsi okej?“

Všechny věci, co jsem mu chtěla říct, zeptat se ho, ale dokázala jsem jen zavrtět hlavou. Vidět ho bylo příjemný, příliš příjemný.

„Poslyš, já...“ Pořád mě držel za ruce. Otočil je, moje malé ruce v jeho, moje bílé dlaně proti jeho potetovaným. „Mrzí mě to.“

„Mrzí?“ Ta slova vyšly ven jako nářek, a já zamrkala.

„Myslím to vážně.“ Jeho krásná tvář byla natažená do nejmenších linii, jeho oči směrovaly všude jen ne na mě.

„Promiň, že jsem zešílel, promiň, že jsem tě přinutil dělat věci, ve kterých si se necítila pohodlně, já...k čertu.“

Začal se odtahovat a já ho schmatla a vytáhla se na podpatcích, abych ho udržela. „Počkej.“

„Zatraceně, Dakoto, byl jsem k tobě takový idiot, opustil jsem tě po...“ Zavzdechal. „Sakra. Nechtěl jsem tě vylekat nebo tě zranit.“

„Vím to.“ Vím to. „Neměla jsem strach.“

„Pak jsem tě zranil.“ Zašklebil se. „Věděl jsem, že to byl zatraceně špatný nápad. Neměl jsem se tě dotýkat. Mrzí mě-„

„Zane.“ Pustila jsem mu ruce a natáhla se, abych je položila na tváře, plně si uvědomujíc, že tohle může být další spouštěč. Nechala jsem je spadnout, ale on se neodtáhnul. „Nezranil jsi mě. Já jsem ta, co by se měla omlouvat.“

Teď se jeho tmavý oči rozšířily. „Proboha za co?“

Myslí to vážně? Vypadá, že jo. „Že jsem na tebe tlačila. Dotýkala se tě, kdes nechtěl, abych se tě dotkla. Já jsem ta, co tě zranila. Mrzí mě to, Zane.“

Těžce dýchal. Jeho ruce se chvěly, otřesy přecházely až do mých paží. „Ty jsi ne...“ Jeho hlas byl šokován a já ho chtěla obalit mými vlastníma rucaka. I když nejsem si jistá, jesti by to chtěl. Nejsem si vůbec jistá, co by chtěl, co ho může vyděsit  a co ho přinutí utíkat.

Způsobila jsem ti bolest.“ řekla jsem. Tím jsem si jistá. Viděla jsem to na jeho tváři, na jeho pohybech předešlou noc. Jenom nevím proč. „Neuvědomila jsem si to.“

Neřekl nic. Jeho pohled byl prázdný, jako by byl ztracený ve svojí hlavě

„Jenom mi řekni, co můžu a co nemůžu dělat. Pomoz mi porozumět.“ Olízla jsem si rty, odhodlaná se přes to dostat k němu. Odhodlaná ho držet a utěšit ho, vynahradit mu bolest, co jsem mu způsobila. „Nedoktnu se tvých zad, slibuju. Ale jestli tě ty jizvy bolí, měl bys zajít k doktorovi. Půjdu s tebou. Já-„

„Nemůžu.“ Trhnul zpátky svoje ruce a položil je přes obličej. „Říkal jsem ti, že nemůžu.“

„Zane...“

Jeho tvář se uzamkla a zatlačil si rukou na hruď. Kruci, tohle nevypadá dobře. Cokoliv způsobily ty jizvy ho vystrašilo na smrt, a co se týče Zanea, být vystrašený znamená něco hrozivýho.

Nevím, co bych měla říct. Ticho naplnilo prostor mezi náma. Musím něco udělat, nebo znovu odejde.

„Zůstaň.“ řekla jsem, vědomá si, že tohle řekl, když jsem ho poprvé navštívila. „Prosím, zůstaň.“

O krok ustoupil, pak o další. Odchází a já nedokážu udělat nic správně. Nemůžu to vystát. „Nemusíš mi nic říkat. Jenom...“ Teď je na řadě můj hlas, aby se zlomil. Oči mi hořely. „Můžu tě držet? Myslím tím, nevypadalo, že by ti to překáželo, a..“Sakra, co jsem si myslela? Otřela jsem si rukou obličej, a sakra, zjistila jsem, že mám mokrý tváře. „Zapomeň na to.“

Neotočil se na odchod, jak jsem očekávala. Nepromuvil. Ale pořád byl tady, díval se na mě, a poprvé dneska večer nebyly jeho nadherný oči prazdné, ale rozsvícené silnými emocemi.

„Ano.“ řekl, jenom tohle slovo,  a vzduch mi uniknul z plic.

Ano? Myslí tím...?

Jenom na mě zíral, s tím nejistým světlem světélkujícím v jeho pohledu, jak jsem přispoupila k němu a přešla rukou na jeho krku, musela jsem se zvednout na špičky, abych na něj dosáhla. Nejsem nízká, ale Zane je skutečně vysoký. Zůstal na místě, nechal mě ho obejmut, nepohnul ani brvou. Bylo to, jako držet sochu udělanou z kamene, ale proti mojí hrudi, jsem pocítila, jak jeho srdce buší.

Pak mě jeho ruka obejmula. Zaseknul mi hlavu pod bradu a stiskl mě tak silně, že jsem nemohla dýchat. Držel se mě jako topící se muž a na dlouhou chvíli jsem nemohla dělat nic jinýho, než ponořit obličej do jeho hrudi a nasávat jeho temnou vůni.

Pravdou je, že to bylo skvělý konečně ho cítit, pevnýho a skutečnýho, v mém náručí, jako by na ničem jiném nezáleželo. Mohla bych takhle zůstat navěky, zapomenout na dýchaní. Kdo potřebuje vzduch, když můžu mít Zana, kterej mě drží?

Konečně uvolnil sevřetí a já se zhluboka nadechla. Hlavu měl nakloněnou dopředu, a když jsem zvedla hlavu, naše rty se spojily. Jeho byly jemný a horký, a chtěla jsem víc.

Čekala jsem, že sebou trhne a ustoupí. Zane se nelíbá. Tessa mi to řekla. On mi to ukázal.

Ale jeho oči se zavřely, řasy odpočívaly na jeho lícních kostech jako tmavý křídla a otřel svoje rty o moje ještě jednou.

Pak se odtáhnul, celý jeho tělo  se napjalo, a zašeptal: „Nech mě tě vzít domů.“

***

Cesta byla tichá. Zane svíral volant, jako by mu šlo o život a měl napjatou čelist, žíla mu pulzovala na krku. Snažila jsem se odvrátit, ale můj pohled se pořád vracel k jeho tmavým očím, jeho krásný puse, a moje tělo na nahnulo k němu bez svolení mozku. Natáhnul se pro něco v přihrádce, a ten pohyb mě vytrhnul z omámení. Trhla jsem sebou a tvářila se , že jsem fascinovaná lemem mojí krátký sukně. Moje černý punčochy byly potrhaný, a moje tričko starý, s nějakou vyblednutou skupinou. Nikdy jsem přilíš nepřemýšlela o tom co na sebe, protože tohle jsem já: hudba, kterou mám ráda, styl, který upřednostňuju.

Nikdy jsem nepřemýšlela, jestli to vypadá sexy nebo ne. Myslím tím, Zane měl taky obnošené džíny a vybledlý tričko a taky měl víc piercingů, než jsem mohla spočítat. Myslím, že můj styl se mu líbí, ale přece...Nemohla jsem si pomoct, ale porozovala jsem, hypnotizovala, jeho silnou ruku, jak se hrabala v přihrádce a druhou držel volant, jak se jeho svaly v lemovaných rukou zvedaly a stahovaly, jak se jeho oči soustředily na cestu- přála jsem si, abych měla sepnutý vlasy a oblečený tričko s méně dírami a větším výstřihem.

Zabočil na ulici a zaparkoval svůj vůz podél nějakých stromů nasazených vedle cesty. Sklonil hlavu, dlouze vydechnul a vypnul motor i světla. Jeho ruce spočívaly na volantu. Ticho se protahovalo a moje srdce mi hučelo v uších. Tessina budova byla jen o blok dál. Dokonce jsem dokázala dohlédnout na světlo v jejím okně. Měla bych poděkovat, že mě přivezl, vystoupit a odejít.

Kousala jsem si do rtu a zatahala za lem mojí sukně. Pohlédla jsem ven oknem, na pouliční lampy. „Zane, já-„

„Jsou to jizvy od popálenin.“

Otočila jsem hlavu.

Dýchal rychle a svíral rukama volant, tak mocně, že plastový kryt praskal. „Jizvy na mojich zádech.“ objasnil mi. „Moc si na ně nepamatuju, ale pamatuju si bolest. Zápach ohořenýho masa. Pamatuju si ruce...“ Rychle polknul. Jeho hlas byl, tak tichý, že jsem ho téměř neslyšela. „Ruce na mě. Na mých zádech a níž...Do prdele. Bolest a potešení a zasranej strach.“

Srdce jsem měla v hrdle. Byla jsem zhrozená, co jeho vzpomínky můžou znamenat. Zadržela jsem se, zkamenělá, promrzlá až na kost. Jeho bolest mě bolela jako moje vlastní.

„Ptala jsi se...“ Odtáhnul ruce z volantu. „Ptala ses, co můžeš a co ne. Nedotýkej se mých zad, když to děláme. Neobjímej mě zezadu. Taky na mě nemůžeš vylézt. Já jsem...“ Zhrbil se nad volant, jeho ramena se ohnuly, jako by si nesl těžkou váhu. „Ježíši, nemůžu uvěřit, že ti tohle všechno říkám.“

Sotva jsem tomu dokázala uvěřit. Ale jedna myšlenka se mi pořád ozývala v hlavě: chce to zkusit. Se mnou. Chtělo se mi smát a plakat zároveň.

„Nedotknu se tvých zad.“ zašeptala jsem a přemýšlela zběsile. „Slibuju.“

Byla to kombinace spouštěčů a napadení, uvědomila jsem si. Teď to už dávalo smysl. Jako v parku. Nebyla to jenom voda. Byla to kombinace hození do vody a držení ho pod ní, co ho vystrašilo. A tohle...kombinace potěšení a vzpomínky na to, jak přišel k jizvám.

Proto tyhle pravidla. Nedržet ho dolů, neopakovat okolnosti, který ho vystrašily, víc než jeho spáleniny na zádech. To můžu udělat.

Pro Zanea.

Jednou přikývnul se zúženou pusou. Neumím si představit, co ho to muselo stát, aby mi to všechno řekl, otevřít svoje srdce, když je surové a krvací.

„Ale já budu potřebovat vidět tvoji tvář, když budeme spolu.“ řekla jsem a nenáviděla jsem se, že po něm chci víc. I když, musím to udělat. „Potřebuju tě vidět. Je to pro mě důležitý.“

„Okej.“ zamumlal a nechal se spadnout zpátky. Zavřel oči a sevřel zuby. „Sakra.“

„Měla bych jít.“ Nechtěla jsem, především ne teď, když vypadá tak poraženě. „Ale nejdřív něco chci.“

Otevřel oči. Zíral před sebe, pak zamrkal. „Co?“

„Co jsi myslíš?“

Sevřel pusu, pak sebou škubnul. Zápasil- s jeho vzpomínkama možná? „Dakoto...“

Miluju zvuk mýho jména na jeho rtech. Zvučný. Sexy.

„Co si myslíš, že chci?“

Zamračil se. Střelil po mě bočním pohledem a jeho pohled se zahřál. „Moje tetování na tobě?“ Tvrdnul, jak jsem pozorovala, rozkrok na jeho džínách se protahoval kolem jeho erekce.

„Jo.“ Vytáhla jsem pero z tašky a podala mu ho. „Všechny kresby, který jsi mi udělal  již zmizly.“

Olíznul si rty a vzal si pero, jeho pohled byl jemně zmatenej. Sáhnul dolů, aby se upravil v džínách a náhle jsem se cítila rozpálená. Bože, byl tak sexy, že jsem to nemohla vystát.

„Nemáš žádné moje tetování, který by na tobě zůstalo.“ Zane zamumlal a zvednul se blíž ke mě, takže mezi náma byla jenom tenká čára tepla. „To je zatraceně nepřijatelný.“

Jeho pohled střílel po mým těle se seriózním zájmem, zastavil se na bouli mých prs, pak na mojí sukni a nohách. Chtěla jsem jeho ruce, jeho ústa na mě, jeho penis ve mě, ale jen jsem zadržela dech, když se otočil na sedadle tváří ke mě a projel prsty po mojí odhalený paži.

Jeho tvář by se dala studovat ve světle a stínu, široký lícní kosti, nepatrná křivka jeho nosu, rovný tmavý obočí nad zahalenýma očima, elegantní křivka jeho úst. Jeho hruď se zvedala a klesala, napínala se pod tenkou látkou jeho trička přes vyrysovaný prsní svaly.

Pohladil moji ruku až k lokti, a já se zatřásla, až dolů k zápěstí a přes mou dlaň. Proplétl si prsty s mými a přitáhnul si mou ruku do klína, na jeho stehno. Pero se začalo pohybovat na kůži, kreslilo rovný a jasný čáry, a mě napadli ptáci, co mi zvykl kreslit. Trochu to lechtalo, ale jeho druhá ruka mě rozptýlila, jeho palec třel moje zápěstí, posílal elektřinu až do mýho jádra. Zavřela jsem oči, polkla a zavzdychala.

Brzyy-příliš brzy- přestal a já otevřela oči. Díval se přímo na mě, pero i kresba byly zapomenuty, jeho tmavý oči pluly v touze. Jeho ruka cestovala mým ramenem ještě jednou a přitáhnul si mě k sobě.

Moje prví reakce by byla zvednout ruce a omotat je kolem jeho krku, ale zastavila jsem se v poslední vteřině. Nebyla jsem si jistá, co dělat, tak jsem ho nechala manévrovat s mým tělem. Šťouchnul do mě a zatlačil mě, dokud jsem mu nebyla otočená zády, pak mě zatlalačil mezi jeho nohy takže jsem se nahla proti jeho hrudi. Jeho tvrdost byla mohutná s horká na zátylku mých zad,  jeho pocítění posílalo výpady tepla po mým břichu.

Vím, proč má rád tuhle pozici, proč upřednostňuje moje záda směrem k němu. Takhle nebyla žadná šance, že bych hodila svoje ruce kolem něj a dotkla se jeho jizev. Žádný způsob spustit vzpomínky.

A teď.. „Zane, já nemůžu-“

„Já vím.“ zamumlal. „Potřebuješ mě vidět. Je to v tvojí složce odteď.“

Jaký složce? Chtěla jsem se zeptat, ale jeho dech mě podráždil na krku a zvednul se, jednou rukou mě schmatnul za pas, pak se přenusul níž a zvednul mi sukni.

Chvění se přeze mě přehnalo  a moje hlava padla na jeho rameno. Snila jsem o tom, aby se mě znovu dotýkal, a ikdyž jsem ho nemohla vidět, možná bych mohla porušit pravidla a nechat ho udělat, co se mnou zamýšlel.

Jedna ruka natlačená mezi mýma nohama, a já je roztála, vzdala jsem se, bez pomoci potřebou. Prsty se zaplétly do mých vlasů a naklonily mou hlavu nabok. Rty přitažené na mým krku, zuby mi škrábaly o kůži, a já se zachvěla.

Není to Collin. Musím si to pamatovat, důvěřovat dovednostem. Mimochodem, Zaneova vůně naplnila moje smysly, a Collin mě nikdy takhle nedržel, jakoby mě nemohl pustit.

„Dakoto.“ Zane zašeptal a jeho rty se přesunuly z krku na bradu. Jeho zuby se ponořili do mýho ušního lahůčku, zatahaly za moje střibrné kroužky, a já zavzdechala, pulzovala jsem potřebou. Pak se odtáhnul a jeho druhá ruka, pořád propletěná s mými vlasy, jemně potáhla mojí hlavu směrem k němu. Naše oči se střetly a on se usmál. Moje srdce směšně poskočilo v mojí hrudi. Pak poskočilo znovu, když se jeho pohled uzamknul na mých rtech a pak si olíznul rty.

Chtěla jsem, aby mě políbil, tak moc.

Jako kdyby mě slyšel, sehnul hlavu a položil svou pusu na mojí. Můj dech se zaseknul, když se jeho rty přitiskly na moje, teplý a hebký, jeho strniště to jen zdůraznilo. Nemohla jsem pomoc, ale ponořila jsem do polibku, ale on sebou trhnul a já zamrkala v omámení.

Zíral na mě, ale nebyla jsem si jistá jesli mě vidí. Jeho ruka na mých bocích sebou škubla a jeho druhá ruka v mých vlasech se sevřela dokud jsem nezakňučela.

„Zane,“ zamumlala jsem, nebyla jsem si jistá jestli mě slyšel. Srdce mi bušilo. Sakra, nikdy jsem si nemyslela, že důvod, proč nelíbá holky může být vážný-další spouštěč? „Podívej se na mě. Znáš mě.“

Zvedla jsem ruce a položila je přes jeho, hladila ho po strništi.

„Dakota,“ zavzdechal, jeho pohled mě znovu vyhledal, díky Bohu. Nelíbí se mi ta cesta, kterou se ubírá, když je ztracen v bolestivý paměti.

Zvedla jsem se, chtěla se otočit, ale jeho sevřetí se změnilo na ocel, a znovu uzavřel prostor mezi náma, přisál svou pusu na mou. Jeho jazyk zlákal moje rty, aby se otevřely a vniknul dovnitř, hladil mě, a já vzdechala. Měl piercing a ta náušnice chutnala skvěle, otírala každý můj nerv.

Chutnal zakouřeně, mužsky a horko-sladce, a...Oh Bože, Zane mě líbal, skutečně mě líbal, s jazykem a zuby a se vším, jako by umíral hlady, a já jsem jeho oblíbená příchuť zmrzliny od Bena a Jerryho. A po celej čas byla jeho ruka v mých vlasech, přidržela mi hlavu ma místě, držela mě kde chtěl.

Držel ten polibek pod kontrolou.

Bylo to žhavě sexy a neskutečně sladký zároveň. Nechal se vést instinktem, a naše zuby o sebe narazily, jazyky se proplétly a mě by zajímalo, jestli se někdy takhle líbal.

Jako by mi četl myšlenky, využil ten moment, aby mě rozptýlil, vklouznul rukou z mýho klínu pod sukni a do kalhotek.

Do mě.

Polknul moje zavzdechání, když se jeho prsty ponořily do mě. Palcem přešel přes můj klitoris a já vyklenula záda jak jsem si blížila ke konci. Vykřikla jsem do jeho pusy, chvějíc se potěšením, a on mě pořád líbal. Jako by nedokázal přestat, když už začal- nebo se obává to skončit.

Moje mysl byla zamlžená a moje tělo se pořád třáslo. Zaneovi oči byly zavřené, a líbal mě jako by nemohl přestat, jazykem lízal klenbu mojí pusy, posílal výboje čerstvýho tepla přeze mě. Jeho tělo se chvělo za mnou, jeho penis mě tlačil do páteře, kamenně tvrdý a horký.

Chtěla jsem, aby se udělal taky. Zatlačila jsem se zpátky a on zvednul ruku, tlačil do mýho břicha, přitáhnul si mě k sobě. Vyjekla jsem a otřela záda o jeho ztvrdnutí.

Jeho pusa se uvolnila na mý, a pocítila jsem jako jeho penis sebou škubnul, kde byl přitlačený na mojí páteři. Zavzdechal a zachvěl se, a cítila jsem jak přes něj přeletěla zimnice.

Naše pusy se konečně oddělily. Jeho tmavý oči byly nejasný, a já se napjala, nejistá, co právě vidí. Ale pak se koutek jeho rtů zvednul v nejasném úsměvu. Vím, že mě vídí, především, když zašeptal moje jméno a omotal ruce kolem mýho pasu, přidržejíc si mě blíž.

***

Vkročila jsem do Tessiniho bytu v omámení. Doufala jsem, že tuhle dobou bude v posteli, ale seděla na pohovce, četla nějakou knihu.

Hodila knihu na pohovku, jak jsem vstoupila a dlouze se na mě podívala. „Hej, Whoa, co jsem zmeškala?“

„Co?“ uvědomila jsem si, že se šklebím a otočila jsem se, abych zavřela dveře, doufajíc, že to skryju. „Nic.“

„Oh, sklapni a všechno mi řekni.“ řekla Tessa očividně si nevědomá toho rozporu. „Není nic, co bych řekla.“ Zamířila jsem k pokoji. Potřebovala jsem čas, abych zpracovala, co se dneska stalo a bylo to jako bych neznala Tessu příliš dobře, i když jsem hostem v jejím bytu.

„Jestli jsi byla se Zanem, nenechám tě spát dokud mi to neřekneš.“ Vstala a vytáhla láhev ze skříně. Ukázala s ní na mě. „Sérum pravdy.“

Oh bože, bylo to Limoncello, italský citrónový likér. Miluju tu věc. Máma to vždyky měla doma. „Nehraješ fér.“

Vzdechla. „To jsi ze mě děláš srandu. Podívej, Ash mi řekl, že našel Zanea ožralýho jako prase v neděli a musel ho přinutit se najíst a napít. Tak mi promiň, že chci vědět, jestli se mu už vede líp.“

Ožralý jako prase? Moje nohy mě odnesly k pohovce, kde jenom před několika večery mě udělal tak silně, že jsem viděla hvězdy a pak zmizel jako muž posedlý démony- a klesla jsem na měkkou kůži. Když mi Tessa strčila panák sladkýho likéru, vzala jsem si ho bez odmlouvání. Byl opilej kvůli jeho sestře? Nebo kvůli vzpomínkam, které jsem mu způsobila já?

„No, dneska vypadal v pohodě.“ řekla jsem, usrkujíc si a ucítila, jak citrónovej zázrak klouže dolů mým krkem, zahřívajíc mě. „Jak se má jeho sestra?“

„Nikdo neví.“ Tessa do sebe vylila panáka a posadila se vedle mě. „Zane nám o ní nic neříká. Ash se snažil přinutit ho mluvit, ale nic z něj nedostal.“

Sakra. Zvedla jsem sklenici k ústům, když Tessa sáhla po mém zápěstí. Likér mi vyhrknul na prsty, a já vyjekla. „Co děláš k čertu?“

„Znovu na tebe kreslil.“

„Jo.“ Zapomněla jsem na to, chycena v překvapení. Moje tělo se napjalo v myšlenkách. „Líbí se mu dělat to. Uklidňuje ho to.“

„Deláš si ze mě pitomou srandu?“ Tessinin nehet se mi zaryl do dlaně a já ucukla. „Mluvíme tady o Zaneovi? O tom stejným klukovi, který nikdy nepohlédnul na holku dvakrát? Kterej nikdy nedává svoje číslo a nikdy se nelíbá? A jen, tak na tebe kreslí věci, aby se uklidnil každej další den?“

Trhla jsem rukou pod jejím stiskem. „Co chceš?“

Potřásla blond hlavou a ponořila se do pohovky. Její krátké modré šaty se leskly, jako její oči. „Chci ho ochránit od další bolesti.“

„Já mu neublížím, Tesso.“

„Připoutává se k tobě. Nikdy se nepřipoutal k holce, se kterou spával.“ její oči se zúžily. „Spal s tebou, že jo? Všimla jsem si toho cucfleku, kterej ti nechal minule. Cucfleku a kresby. Sakra.“

Položila jsem sklenici na panáka na stůl a olízla jsi sladkej, lepkavej likér z prtů. „Políbil mě.“ zašeptala jsem.

„Sakra, že jo.“ Tessa jsi odfrkla a polkala zbytek jejího likéru. Hrála si s malým pohárem. Třela jsem si kresbu na ruce. Byl to další pták, jako jsem i myslela, že bude. Vypadal jako holubice, ale měl lebku mezi křídly, přesně jako tetování na mých zádech. Tetovaný linie se točily kolem mých prstů jako prsteny, a otočila jsem ruku.

Do prdele.

„Nelíbá nikoho.“ Tessa zamumlala, ale když jsem konečně vzhlédla, všimla jsem si, jak jsou její oči rozšiřené.

„Oh můj bože, on to udělal, že ano? Políbil tě.“

Přikývla jsem, moje myšlenky se mísily. Nejistá, jsem natáhla ruku a ukázala ji svoji dlaň.

„Tesso, je tohle...?“ kousala jsem si do rtu, jak mi srdce tančilo v hrudi, bušilo mi o žebra.

„Řekni mi to.“

Povzdychla, pak se zasmála, a nakonec si přikryla rukou pusu. „Ano je.“ řekla, ale slova byly zahalené. „To mě podrž, je to Zaneovo číslo.“