YGM - 7. kapitola

Překlad: Soňa

AIDEN

Vzal jsem Roxy za ruky a vedl jí do přívěsu, který jsem nazýval domov.

Byl jsem si na 100% jistý, proč jsem ji přivedl sebou. Po včerejší noci jsem ji

prostě nemohl nechat samotnou celý víkend.

Přemýšlel jsem, co si bude máma myslet. Že bychom byly jenom

přátelé? Proč by nám to neměla věřit. Je to pravda. Ale chtěl bych víc?

Kdybych byl upřímnější sám k sobě, řekl bych, že ano, ale nemohl jsem.

Hlavně proto, že Roxy je v prdeli i bez toho, abych se jí do života míchal já.

Nechtěl jsem jí zlomit srdce, to bych jí nemohl udělat.

"Mami?" Zavolal jsem, při vstupu do domu.

"Aiden?" Slyšel jsem ji z jiné místnosti. Přišla do obývacího pokoje,

vypadala velmi unaveně. Vlasy měla stažené do chaotického drdolu na temeni

hlavy, a vypadala, jako by neměla ani chvíli klidu celou noc. Jako obvykle

byla vyčerpaná, bolelo mě ji takhle vidět.

Objal jsem ji. "Ahoj mami, rád bych ti představil svou kamarádku,

Roxy. Roxy, tohle je moje máma, Barbara."

„Je hezké, že tě poznávám.“ A objala Roxy, i když to vypadalo, že je to

Roxy nepříjemné, objala mámu zpátky.

„Já Vás také Paní Dixon.“

„Prosím, říkej mi Barbara.“ Trvala si máma na svém. Potom se obrátila

ke mně. „Je tak hezké, že sis přivedl kamarádku, chodíte spolu na předměty?“

"Ne," odpověděla Roxy. "My, uh… Potkali jsme se na střeše."

Skočil jsem jí do řeči. "Šel jsem tam, protože Gary měl pokoj…

obsazený. Potřeboval jsem studovat. Když jsem tam přišel, Roxy tam hrála na

kytaru a zpívala."

"Muzikantka", moje máma se souhlasně usmála. "No, Roxy, to je moc

hezké, že tě poznávám. Jsem moc ráda, že jsi mohla přijet."

„Kde je Aaron.“ Zeptal jsem se.

„Je v mém pokoji a spí. Dali mu lék na bolesti a ten ho hned uspí.“

„Jak mu dopadla operace?“

„Aaron byl tak statečný, měl tak skvělé lékaře. Zmeškala jsem celou

směnu v práci kvůli tomu.“ Slyšel jsem strach v jejím hlase. Nemohli jsme si

dovolit zdravotní pojištění, a věděl jsem, že léčení bude drahé.

"Kdo byl jeho chirurg?" Zeptala se Roxy.

"Dr. Gibson."

Zeptal jsem se. "Tvůj táta?“

Přikývla. "Jo. To musel být ten hovor, co měl po zápase."

"Wow," Máma se usmála. "On je takový milý člověk. Svou práci dělá

tak dobře. Snažil se, aby se Aaron cítil pohodlně."

Roxy se usmála. "Jo, je to skvělý chirurg." Řekla to, jako by si to znala z

první ruky. Vzpomněla jsem si, co říkala o 4 měsících v nemocnici. Byl

doktor Gibson její lékař? Co se jí stalo?

„Vzhledem k tomu, že jsi tady, půjdu rychle do práce. Je třeba, abych si

nadělala hodiny, co jsem zameškala.“

„Proč si neodpočineš? Vypadáš unaveně.“

"Aidene," řekla přísným hlasem. "Víš, výlety do nemocnice, nejsou

zadarmo."

„Já vím, mami.“

„Dej Aaronovi jeho dávku léku v 1 hodinu. On to nemá příliš rád, má to

příšernou chuť. Budeš ho muset uplatit.“ Přikázala.

Přikývl jsem. "Mám na všechno."

Políbila mě na tvář. "Těší mě Roxy. Ahoj, Aidene." A s tím byla venku

ze dveří.

ROXY

Líbila se mi Aidenova rodina. Aaron byl velmi sladký chlapec. A Grace

mě hned vzala za svou skoro nejlepší kamarádku. Dá se říct, že jsem zapadla.

Barbara byla v práci prakticky celou dobu. Začala jsem přemýšlet, kdy spala.

Pracovala tak tvrdě, aby uživila svojí rodinu. Bylo vidět, jak moc ji miluje.

Ráda jsem sledovala Aidena s jeho sourozenci. Všichni si byly tak

blízcí, až jsem trochu žárlila. Přemýšlela jsem, co za člověka bych byla,

kdybych vyrostla v normální rodině. Jaké by to bylo mít bratra nebo sestru.

V sobotu večer se Aiden s Aaronem dívali na kreslené seriály a dělali u

toho blbosti. Zatímco já s Grace jsme si lakovali nehty. Grace byla opravdu

celá holčičí, můj pravý opak.

"Líbí se mi tvoje vlasy," řekla s úsměvem.

"Díky." Najednou jsem se cítila trochu plachá. Co se to se všemi děje,

říkat mi v poslední době samé komplimenty?

„Přála bych si, aby, by moje máma dovolila udělat růžový pruh v mých

vlasech.“

Podívala jsem se na její krásné blond vlasy. "Tvoje vlasy jsou krásné,

tak jak jsou."

Protočila na mě oči. „To je nudné.“

Zasmála jsem se. Byly všechny 15ti leté dívky tak dramatické?

„Tak, proč si píšeš po svých pažích, co to znamená?“ ona se jen ptala,

nesoudila mě. Jen se ptala, proč to dělám.

Rozhodla jsem se jí odpovědět, jak nejlépe to šlo. „ jen píšu opak toho,

co cítím, a to mi pak pomáhá cítit se lépe.“

Ukázala na místo, kde jsem měla napsáno 'Já jsem úžasná.' „Líbí se mi,

že píšeš jen to nejhezčí. Je to pravda, jsi opravdu úžasná.“ Usmála se na mě.

„Umm… díky.“ Bylo divné přijímat komplimenty.

„Ty a můj bratr spolu randíte?“

"Ne," odpověděla jsem rychle. "Jsme jen přátelé."

„A ví můj bratr, že jste jenom přátelé?“ zeptala se. „Vzhledem k tomu,

že se na tebe dívá jako by umíral žízní, a ty jsi byla vysoká sklenice plná

vody.“ Musela jsem se kousnout do rtu, abych se nerozesmála. "Ne, to ne."

„Mám pravdu.“ Řekla a zkřížila si ruce. „Znám ho 15 let, a je to ten

způsob jak se k tobě chová a jak se na tebe dívá. Víš, že si nikdy nepřivedl

dívku domů?“

Část mě chtěla, aby to, co řekla, byla pravda. Ale druhá část mě, ta

racionální, věděla, že to není možné. Já jsem v prdeli. Aiden to ví. „Může mít

někoho mnohem lepšího, než jsem já.“

Grace se usmála. „Věděla jsem to, on se ti taky líbí.“

Obrátila jsem oči v sloup. “Ne, to není pravda."

„Cokoli, co uděláte, buďte šťastní.“ Foukla na svoje nalakované nehty.

Bože, ta holka by mohla být vyšetřovatel!

AIDEN

Ležel jsem na posteli vedle mého bratra a dívali jsme se spolu na

Spongeboba. Roxy a Grace byly ve vedlejší místnosti a lakovali si nehty.

Slyšel jsem je obě se smát. Byl jsem rád, že se Roxy baví, musel jsem se také

usmívat. Roxy perfektně zapadla do naší rodiny. Za to jsem byl opravu rád.

Nebylo místo kam bych ji vzal raději.

Aaron, jak se zdálo se cítil mnohem lépe. Což byla velká úleva.

„Chceš mi říct, co stalo?“ zeptal jsem se a děsil se tohohle rozhovoru.

Můj malý sladký bratr se nezaplétal do rvaček.

Zlostně si povzdechl. „Někteří chlapci ve škole mě nemají rádi. Jsou

větší a silnější. Snažil jsem se za sebe postavit, ale prostrčili úhorní části

prolézačky na zem.“

„Mluvil jsi o tom s tvojí učitelkou?“ zeptal jsem.

Zavrtěl hlavou. "Kdybych to udělal, byly by prostě víc zlý."

„Začalo to v poslední době, nebo je to od začátku školního roku?“ zeptal

jsem se ho.

Odvrátil, a ztichl.

"Můžeš mi to říct."

„Začalo to po začátku fotbalové sezóny. Oni jsou fanoušci Alabamy.“

Ztuhl jsem. Těm dětem je 7 let, a chodí do 2.třídy. jsou příliš mladí na

nějaké fotbalové soupeření, který tým je lepší. „Takže oni tě nemají rádi kvůli

mně?“

Přikývl. „To je v pořádku, já umím být čestný.“

„Příště, až zase ty násilníci tě budou chtít napadnout, odejdi. Slib mi to

Aarone. Tohle za to nestojí.“

„Slibuju.“

"A pamatuj si, že jsme vyhráli zápas včera v noci."

Plácli jsme si klouby. A Aaron se pyšně usmál. „Je super, že tě mám. Jsi

nejlepší fotbalista vůbec.“

Oba jsme obrátili svou pozornost zpět k televizi. Byl jsem spokojen s

naší řečí, ale stále smutný. Nemohl jsem vinit děti za to, jak se chovali. Ale

mohl jsem vinit jejich rodiče. Tolik nenávisti při školním fotbale. Bylo to

směšné.

O několik hodin později, jsme se všichni rozhodli jít na zmrzlinu. Grace

umírala touhou jet v Roxyině autě, takže to byla skvělá příležitost. Roxy řídila

a nechala Grace sedět v předu. Zadní sedadla nebyla tak malá, jak jsem si, že

budou.

"Ach můj bože!" Vyjekla Grace, když se rozhlédla kolem auta. "Je to tak

úžasné."

Nemohl jsem si pomoct, ale smál jsem se. "Grace, je to jen auto."

Zalapala po dechu. „Není to jen auto. To je auto mých snů. Jednoho dne

mít tohle auto, ale moje bude červené nebo žluté. Ještě jsem se nerozhodla.“

"Líbí se mi oranžová," řekl Aaron, hrdě. "Je to barva Auburn."

„Raději bych šla Floridu. Je tam tepleji, a kluci jsou tam žhavější.

Rozhodně víc než v Alabamě,“ přiznala Grace.

„Jsi šílená, je to důvod, proč jsi pustila k vodě Chada kvůli Jennifer.“

Obrátil Aaron oči v sloup. Nemohl jsem si pomoct, ale smál jsem se. Brzo

jsem přestal kvůli Grace. „A Chad půjde na Auburn, a ona nechce být nikde

blízko něho.“

„Neopustil mě kvůli ní!“

„Počkej, takže jsi založila svoje rozhodnutí okolo univerzity kvůli

klukovi?“ zeptal jsem se.

Povzdechla si. „Byla jsem do něj zamilovaná, ale on mě podváděl.

Nemyslím si, že to budeme moct někdy obnovit. Bude to mít vliv na každý

vztah, který budu mít po zbytek mého života. Když ho neuvidím kolem

kampusu ve škole, nebude co obnovovat, a škoda nebude napáchána.“

„Máš ještě 3 roky na střední, než odejdeš. Za tu dobu budou chlapci

odcházet a přicházet.“ Řekla Roxy. Mohl bych říct, že jsem se snažil kvůli

dramatičnosti Grace, nesmát. Bylo to namáhavé. „Musíš udělat co je pro tebe

nejlepší.“

„Doufám, že ne příliš mnoho.“ Dodal jsem. „Roxy má pravdu. Zlomené

srdce je součástí života. A ty sama nejspíš nějaké to zlomené srdce způsobíš.“

Grace vypadala šťastně. „Víš co, máš pravdu. Jen musím jeho srdce

zlomit dřív, než on zlomí to moje.“

"To není to, co mám na mysli."

„Kolik srdcí jsi zlomila?“ zeptala se Grace Roxy.

"Já jsem vlastně nikdy neměla přítele," přiznala.

Jakmile to přiznala, byl jsem si jistý, že na ní všichni v autě koukali s

otevřenou pusou. Grace byla první, kdo promluvil. „Vážně?… ty jsi lesba?“

Tváře Roxy byly rudé. Rychle otočila téma od ní. „A co ty Aidene, kolik

srdcí jsi zlomil ty?“

"Žádné," odpověděl jsem rychle.

Grace se zasmála. „Kecá, zlomil tolik srdcí, že se město skoro

přejmenovává na město Zlomených srdcí Alabama.“

„Prošel jsem si chvilkovou etapou.“ Na Grace jsem vrhl pohled, drž

hubu, nebo ti ublížím.

„Ale neboj se, on tvoje srdce nezlomí.“ Řekla Grace. „Na to tě má moc

rád.“

V autě bylo trapné ticho. V duchu jsem Grace sliboval velkou pomstu.

„No já půjdu na Auburn, jako ty a budu taky hrát fotbal.“ Řekl Aaron

hrdě. A rozpaky v autě byly pryč. Nevím, jak bych mu poděkoval.