YGM - 15. kapitola

Překlad: Soňa

ROXY

Aiden mi zabouchl dveře před nosem. Nechtěl, abych jela s ním.

Jeho slova jsem si přehrávala znovu a znovu. Nechci tě s sebou. Proč by

říkal něco, co pro mě tolik znamená?

Najednou jsem cítila závrať. Můj svět byl jako vyždímaný. Cítila jsem,

jak jsem dopadla na podlahu.

Šla jsem domů ze školy pěšky. Byly to 3 míle a bylo asi 6 stupňů, ale

bylo mi to jedno. Procházka se mi líbila. Více času venku znamenalo méně

času s mojí mámou. Jistě, sice jsme nežili v nejlepší čvrti, ale já jsem se o

sebe uměla postarat.

Vchodové dveře byly zamčené jako vždycky. Neměla jsem svůj klíč.

Máma mi kvůli tomu moc nevěřila. Byla jsem však velmi dobrá v odemykání

zámků. O několik vteřin později jsem vstoupila dovnitř, ale místnost byla

úplně prázdná. Žádný nábytek, nic. Běžela jsem do máminy ložnice. Všechno

bylo úplně pryč. Pak jsem běžela do svého pokoje. Byl stejně prázdný, až na

mámu. Houpala se na zemi v rohu a hlavu měla v rukách.

"Mami, co se stalo s našimi věcmi?" zeptala jsem se.

Zírala na mě, a já můžu přísahat, že kdyby mohl pohled zabíjet, byla

bych už mrtvá v jediném okamžiku. "To je vše co tě zajímá? Naše věci? A to,

že tady sedím a brečím ti je úplně jedno. Můžeš být snad ještě víc sobecká? Ty

malá sračko!"

Necítila jsem moje nohy, spadla jsem na zem a začala plakat. Slyšela

jsem, jak moje máma vstala. Zastavila se přede mnou. Podívala jsem se

nahoru na ni. "Ji velká kurva, dítě moje." Pokračovala, a dala mi facku přes

tvář. Vše mi na chvíli zčernalo a probrala jsem akorát včas, když mi hlava

dopadala na koberec. Ten mě spálil na tváři.

Bála jsem se zvednout. Položila jsem se na zem a modlila jsem se, aby

už odešla. Pak jsem slyšela její smích.

"Byly jsme vystěhované. Já jdu do útulku."

Začala jsem se zvedat, abych mohla jít za ní. Ale ona mě zatlačila

zpátky. "Nechci tě. Dnes večer tu budeš na vlastní pěst. Možná příště

popřemýšlíš o tom, kdy budeš jednat s mocnými lidmi."

Ona na mě plivla a pak odešla z místnosti. Stočila jsem se do klubíčka a

křičela jsem.

Když jsem se probudila, bušilo mi v hlavě. Posadila jsem se a cítila jsem

závrať. Málem jsem spadla zpátky na zem. Pocit slabosti mě zaplavil tak

rychle, že na mě přišla nevolnost. Spěchala jsem do koupelny, jak nejrychleji

jsem mohla. Zavěsila jsem hlavu nad WC a zvracela jsem. Když mě to přešlo,

strčila jsem si prsty do krku. S každým dalším zvracením jsem cítila, jako

bych nad sebou znovu získávala kontrolu.

Pořád jsem tlačila a tlačila, dokud ve mně nic nezbylo. Podívala jsem se

na moji a ruku a ta byla celá od krve. Pak jsem si uvědomila, že jsem zvracela

svoji vlastní krev. Ale nemohla jsem přimět postarat se o to. Položila jsem se

na zem v koupelně a usnula nebo jsem možná zase omdlela, nejsem si úplně

jistá.

AIDEN

Když jsem se dostal do nemocnice v Alabamě, ulevilo se mi, když jsem

zjistil, že je moje máma v pořádku. Trpěla extrémním vyčerpáním a

dehydratací. Lékař, který měl službu, jí dal něco na spaní. Spala celých 24

hodin.

Když jsem byl v nemocnici s mámou, měl jsem spoustu času na

přemýšlení. Připadal jsem si jako kretén ohledně mého chování k Roxy.

Nemohl jsem uvěřit, že jsem ji takhle odstrčil. Zkoušel jsem ji volat snad

stokrát, ale vždycky to šlo rovnou do hlasové schránky. Hodil jsem telefon na

stůl a posadil se na židli u máminy postele. Dal jsem si hlavu do dlaní. Věděl

jsem, že jsem to posral. Nejspíš mi to nikdy neodpustí a já jí to nebudu mít za

zlé.

Telefon mi začal vibrovat, zvedl jsem ho, ale byl jsem zklamaný, když

jsem uviděl Garryho jméno. Byl jsem překvapen, proč mi volá, ale nebyl jsem

na pokoji celý den a chyběl jsem na tréninku. Nejspíš mě kontroloval.

"Ahoj."

"Kde jsi?" Slyšel jsem, že jeho hlas je úzkostný.

"Jsem v Mobile." Vzpomněl jsem si, že je stále ještě ve škole. "Hele

zkontroluješ Roxy? Nemluvil jsem s ní od pondělka. Asi se z ní zblázním."

"Aidene, co jsi řekl Roxy, než jsi odešel?"

"Hm, já jen… Řekl jsem nějaké věci, které jsem nikdy říkat neměl."

"Do prdele," slyšel jsem ho mumlat. "Podívej se, bál jsem se, jak peklo.

Našel jsem ji omdlelou na podlaze v koupelně v úterý ráno. Všude byla krev.

Myslím, že… Myslím, že si pomáhala sama zvracet. Když jsem ji probudil,

říkala nějaké podivné šílenosti. Pořád říkala, Já tě, chci, a když se probudila,

tak se na mě podívala a omluvila se. Prosila mě, abych to nikde neříkal. Pak

uklidila koupelnu a odešla." Odmlčel se. "Neřekl jsem nic, ale mám o ní

strach. Chová se divně."

Podíval jsem se na mámu, ležící v nemocničním lůžku. Jak jsem si mohl

vybrat mezi Roxy a mou rodinou? Nebylo fér, že jsem musel učinit

rozhodnutí.

Najednou jsem chtěl praštit sám sebe. Neměl jsem si vybírat. Byl jsem

to já, kdo ji odstrčil.

"Podělal jsem to."

"Jo, to teda chlape. Musíš se dostat zpátky co nejdřív a spravit to. Dřív

než ji ztratíš." Než jsem stačil odpovědět, telefon byl hluchý.

"Co jsi tak moc podělal?" zašeptala moje máma křehce.

"Mami," usmál jsem se, i když jsem se cítil, jako bych umíral. "Je dobře,

že jsi vzhůru."

"Neodpověděl jsi na mou otázku," stiskla mě.

Povzdechl jsem si. "Řekl jsem pár věcí Roxy, které jsem neměl. Pokazil

jsem to opravdu zle. "

"Ty ji miluješ, viď?"

Přikývl jsem.

"Co tady ještě děláš Aidene? Jdi a sprav to."

"Mami, já tě tady nemůžu nech…" Můj hlas se odmlčel.

"Jsem v pořádku, a já budu tady, až se vrátíš," slíbila. "Jdi si ji získat

zpátky."

Naklonil jsem se a dal jí pusu. "Díky, mami. Miluju tě. "

"Mám tě taky ráda." Ona na mě zamávala "A teď, jdi!"

ROXY

Strávil jsem celé úterý na střeše. Bylo chladno, ale nemohla jsem to cítit.

Byla jsem úplně otupělá, emocionálně a fyzicky.

Byla jsem blázen. Nezlobila jsem se jenom na Aidena, ale i na sebe.

Udělala jsem tak velký pokrok, a teď jsem to hodila všechno za hlavu.

Chovala jsem se jako dítě. Sama jsem nezvracela už skoro 2 roky. Tak proč

teď?

Na střeše jsem dala slib sama sobě. Už se nevrátím zpět k tamté dívce.

Nepotřebovala jsem Aidena, byla jsem silná i sama za sebe. A když mě

nebude chtít zpátky, tak se s tím prostě naučím žít.

Ve středu jsem se vrátila na vyučování jako normálně. Byl to boj. Bolest

byla téměř oslepující, ale odmítala jsem ji nechat srazit mě k zemi. Každý

dech byl jako bodnutí do mého srdce. A pořád se tam tlačil.

Když jsem se večer po vyučování vrátila do svého pokoje, Rachel se

převlékla do super krátkých šatiček. Kdyby se ohnula, bude ji vidět až do

krku.

"Kam jdeš?" Zeptala jsem se jí. Musela jsem si s někým promluvit.

Pohlédla ohromeně na mě, ale pak odpověděla. "Party. Chceš jít? "

Uvědomila jsem si, co jsem potřebovala. Nechtěla jsem nic cítit.

"Ano."

Rachel okamžitě šla do svého šatníku, a podala mi krátké růžové šaty.

Vypadaly podobně jako její, ale přiléhavější, nemyslela jsem si, že je to

možné. "Vem si je."

Nechtěla jsem se hádat, rychle jsem se svlékla a oblékla si je. Byly

trochu delší, než měla ona, ale to bylo proto, že jsem menší, než ona. Byly mi

trochu těsné přes prsa a ukázali trochu víc ze žlábku mezi nima, ale v tu

chvíli, mi to bylo jedno.

Moje vlasy už byly rovné, nechala jsem je tak. Chystala jsem se vzít

moje conversky, ale podala mi boty na 8 cm podpatku. Bez rozmýšlení, jsem

si je obula.

Pozdrav novou a lepší Roxy.

"Vypadáš žhavě. Připravena vyrazit?"řekla.

Podíval jsem se na sebe do zrcadla. Opravdu jsem vypadala sexy. "Ano,

myslím, že jsem připravená."

Party byla mimo kampus, jenom 5 minut jízdy autem. Konala se v domě

bohatého atleta. Rachel řídila a já jsem byla ráda. Chtěla jsem se opít a

nemuset pak řídit.

Vešli jsme do domu, a setkali se silným zápachem alkoholu. Několik

kluků se na mě podívalo, a já na ně zamávala.

"Wow. Mají bar," řekla. "Pojďme si dát něco k pití."

Následovala jsem Rachel k baru. Dostala jsem panáka tequili. Pak jsem

si vzpomněla na body shoting s Aidenem. Už jsem tequilu víc nechtěla.

"Whiskey, prosím," řekla jsem mu. Popadla jsem panáka a hodila ho

dolů. Nenáviděla jsem chuť whisky, ale bylo mi to jedno. Chtěla jsem něco

silného. "Další," řekla jsem, a pak vypila 3 další panáky.

"To stačí," řekla mi Rachel a odtáhla mě od baru. "Nechceš být přeci

opilá příliš rychle."

Ano chci, pomyslela jsem si. Bylo dobře, že mě odtáhla pryč, protože

jsem už začínala pociťovat účinky alkoholu.

Nechala jsem Rachel vytáhnout mě ven, kde všichni tančí a baví se. I já

jsem tančila. Když, jsme už nechtěli tančit spolu, popadli jsme každá jednoho

kluka. "Jak se jmenuješ?" zeptal se mě kluk, co jsem ho popadla.

Drž hubu, pomyslela jsem si. Ale odpověděla jsem. "Roxy."

Zeptal se. "Aidenova holka?"

Zavrtěla jsem hlavou. "Už ne." Bolelo říkat to slovo, ale byla to pravda.

"Já jsem Thomas."

Je mi to jedno.

Začal něco říkat, ale utnula jsem ho tím, že jsem ho políbila. Jeho

polibek nebyl jako Aidenův, ale bylo mi to jedno. Nechtěla jsem nic cítit.

AIDEN

Když jsem se ve středu večer vrátil, šel jsem rovnou do Roxyina pokoje.

Nikdo tam nebyl, tak jsem se jí snažil dovolat. Telefon vyzváněl, ale pak jsem

slyšel něco vibrovat přes dveře. Mobil si nechala na nočním stolku, tak jsem

zavěsil.

Co teď?

Cítil jsem, jak mi telefon vibruje v ruce. Bylo to Gary. "Nemůžu najít

Roxy."

"Vím kde je. A budeš se sem chtít rychle dostat." Dal mi adresu a pak

jsem zavěsil.

Po 5 ti minutách jsem šel do domu Thomase Newmana. Jeho táta byl

velký právník a často byl mimo město. Tak pořádal nejlepší párty ve městě.

"Co ti trvalo tak dlouho?" zeptal se mě Garry.

"Přišel jsem, jak nejrychleji to šlo."

"Jen jsem tě chtěl varovat, že se ti asi nebude líbit, to co uvidíš. Je hodně

opilá a nebude poslouchat tvoje důvody."

Vyšel jsem zpoza rohu a viděl jsem Thomase Newmana s Roxy. Seděla

mu na klíně, a v podstatě ho líbila na obličeji. Zuřivost šla skrze mě a tak jsem

běžel k nim a stáhl ji z jeho klína.

"Hej!" řekla a opile klopýtla dozadu. Podepřel jsem ji a ona se otočila ke

mně. Vše, co jsem viděl, byla bolest v jejích očích. "Co chceš?"

"Chci vědět, co tady moje přítelkyně dělá s jiným chlapem."

Obrátila oči v sloup. "Tys mě nechtěl, vzpomínáš? Můžu si dělat, co

chci a s kým chci."

Střílel jsem pohledy na Thomase a on byl jako přibitý.

"Nemůžeš zastrašit každého chlapa." Křičela na mě, a málem znovu

spadla.

"Kolik jsi toho vypila?"

Vypadala jako by přemýšlela. "Asi 5 panáků whiskey, nějakou vodku,

pivo a možná ještě něco dalšího, už nevím."

Sundal jsem si bundu a dal ji Roxy přes sebe, měla ji až po kolena, takže

nikdo neuvidí její zadek vylézat z šatů. Hodil jsem si ji přes rameno. Křičela a

kopala celou cestu ven, ale já jsem nehnul ani brvou.

"Pusť mě." Křičela na mě a mlátila mě pěstmi do zad. Ani to nebolelo.

Dal jsem i dovnitř mého auta, a zapnul jsem ji bezpečnostní pás. A

zavřel za ni dveře. Pak jsem auto obešel ke straně řidiče. Díval jsem se, jak se

Roxy snaží neúspěšně odepnout bezpečnostní pás.

"To je únos!" Vykřikla, zuřivě.

Chtěl jsem křičet, ale věděl jsem, že by to bylo k ničemu. "Je to pro

tvoje vlastní dobro, Roxy."

"Proč se staráš? Ty mě nechceš tak jako tak! "Začala vzlykat.

"Roxy…" Chytil jsem ji za ruku, ale ona se hned odtáhla.

"Nesahej na mě! Jak se opovažuješ mě dotknout! "

Dojeli jsme ke kolejím. "Omlouvám se za to, co jsem řekl."

"Proč mě nikdo nikdy nechce." Řekla sotva nezřetelně. "Nejsem snad

dost dobrá?"

Její slova mě bolela. Bylo to jako bodání nožem do mého srdce. Já jsem

zavinil, že se takhle cítila. "Nikdy nedovol nikomu, aby ti řekl, že nejsi dost

dobrá."

Roxy se na mě podívala, oči měla zamlžené. Otevřela pusu, jako by

chtěla něco říct, ale místo toho mi zvracela na klín. Nemohl jsem na ni být

naštvaný, ačkoliv jsem si to plně zasloužil. Pak si položila hlavu na okýnku a

ze rtů jí unikalo měkké chrápání. Povzdechl jsem si a pak šel kolem auta,

abych ji vytáhl ven. Zvedl jsem ji a odnesl do svého pokoje. Tam jsem ji

položil na postel, ale nevydržela tam příliš dlouho. Za chvíli se rozběhla

směrem do koupelny. Držel jsem jí vlasy stranou, zatímco ona zvracela.

Cítil jsem, jak se mi láme srdce.