WWA - EPILOG

Překlad: Sim
Kor.: KiKi

EPILOG

GAGE

Tohle byl velký den a já se cítil, jako bych měl ohodit celou podělanou podlahu, možná celý Royovo oblek, jen abych ho donutil zavřít hubu.
"Prostě se uklidni," řekl Roy. "Jsi dobrý. Ona je dobrá."
Chtěl jsem souhlasit, ale Roy nevěděl nic o manželství. Vždycky sliboval, že všechno bude v pořádku. Musel jsem uznat, že mě občas uměl uklidnit, ale ne tentokrát, protože neměl žádné zkušenosti s touhle částí života.
Nebyl jsem to já, o koho jsem se strachoval. Byla to má nevěsta. Před třemi měsíci mi porodila syna a já si nebyl jistý, jestli je na tohle připravená - byla ze všeho ohromená. Kris mě varovala, abych na ni netlačil. Varovala mě i ohledně celé zodpovědnosti a nocí bez spánku….ale nevadilo mi to. Znal jsem Elizu. Veděl jsem, že ve špatný čas předstírala, že je silná.
"Eliza vypada v pohodě," řekl Roy a zkontroloval si hodinky. "Kelsey řekla, že je z toho hrozně nadšená."
"Myslíš, že jsem s tím na ni spěchal?" zeptal jsem se, upravujíc si kravatu v zrcadle a pak jsem se na něj podíval.
Roy zavrtěl hlavu a přistoupil dopředu, odstrkávajíc pryč moje ruce. "Ne. A přestaň si kurva hejbat s tou kravatou!"
Zamračil jsem se na něj, když Montana vrazil do dveří. "Okay, blbci. Připravte se! Je tvůj čas zářit." Měl na sobě bílý oblek s nebesky modrou vestou, stejně jako zbytek nás. Modrá a bílá byly barvy, které vybrala Ellie. Modrá byla moje oblíbená, ale radši bych preferoval černou nad bílou.
"Kurva," zasyčel jsem, zírajíc z Montany na dveře. Mohl jsem vidět čekat lidi. Byli jsme na Hawaii. Bylo to krásné se sluncem vysoko na nebi, zářícím dolů na nás a oceánem jenom několik stop daleko. Nechtěl jsem to takhle. Radši bych vybral tradičně kostel a to všechno, ale tohle bylo to, co chtěla moje Sladká Ellie a já jí slíbil, že to bude její nejlepší den v životě. Byli jsme na balkoně plážového sídla, které pro nás Ben pronajal.
Roy mě strčil ke dveřím, nedávajíc mi žádný čas na přípravu. Jak jsem prošel chodbou a vyšel zadním vchodem, všechny oči se otočily ke mně a já polkl cihlu v krku. Kurva, přál jsem si, aby tu byla Kris. Uklidnila by moje nervy. Nemohl jsem vidět Elizu, dokud nezačne procházet uličkou, takže teď jsem tu byl jenom já. Byl jsem nervózní jako blázen, ale dělal jsem to pro ni. Protože jsem jí miloval a moje láska byla silnější, než nějaké nervy.
Prošel jsem uličkou s Royem, Montanou a Deedem, kteří mě následovali. Varhany hrály a já se pomalu podíval kolem, všímajíc si Deedovo přítelkyně, Franka s jeho snoubenkou Monicou, Benova snoubnce Lea, pana Bindse, z kterého mě zamrazilo, a samozřejmě Kelsey, která držela našeho malého chlapečka Daltona Christophera Grendela. Byl tu i Cal Avery a já mu toužil zarazit obličej do hlavy, ale držel jsem se. Bylo nám řečeno, že Cal nezveřejnil pro Penelope ten článek o Kris - myslel si, že je to špatné - takže jsme to nechali být….trochu. Udělal to pro ni nějakej jinej blbec. Cal v tom neměl prsty. Ačkoliv pořádně s námi vyjebal. Eliza si myslela, že by bylo nejlepší, abychom ho pozvali a přísahala, že toho určitě lituje. Schválil jsem jeho příchod, ale přísahal jsem, že jestli se pokusí o něco hloupého, tak mu zlámu krk. Dokonce jsem mu i vyhrožoval a on to nebral na lehkou váhu.
Byly tu další povědomé tváře - lidé, které jsem neznal osobně, ale věděl jsem, že pracují pro kapelu - ale to bylo tak vše. Byl to opravdu velký dav, ale ne tak obrovský, jako na normální svatbě. Chtěla, aby to bylo tak nějak jednoduché a malé. Vždycky byla spokojená s maličkostmi.
Došel jsem až dopředu, kde stál kněz a otočil jsem se. Táta seděl v přední řadě a hrdě se usmíval. Opravdu jsem tady toho sráče nechtěl, ale byl to můj otec a jediná rodina, která mi zbyla. Hádal jsem, že to tak bylo správně… a máma s Kris by chtěly, aby byl toho svědkem. Snažil se. Předpokládám, že na tom záleželo.
Nakonec se zadní dveře otevřely, a když jsem si myslel, že moje srdce už nemůže tlouct rychleji, byla tam. Byla celá v bílém s klasickým krajkovým závojem, za kterým se usmívala. Zatraceně, měla tak nádherný úsměv. Byla nádherná celá. Držela kytici bílých a modrých květin a začala pomalu procházet uličkou s Benem po svém boku. Všichni se postavili a křenili se jako idioti. Foťáky začaly fotit, jak moje Ellie procházela uličkou a varhany hrály. Byla jako princezna. Dech beroucí. Nádherná. Rozkošná.
Nakonec došla až dopředu a Ben se na mě usmál, dovolujíc svým slzám, aby mu unikly. Políbil ji na tvář a předal mi její ruku. Sevřel jsem jí ruku a pomohl jí vedle mne. "Starej se o mou holčičku," zašeptal Ben a popotáhl.
"Vždycky budu," zašeptal jsem zpět. Otočil se a posadil se do přední řady vedle Lea. Kněz nás požádal, abychom se na sebe navzájem natočili tvářemi a drželi se za ruce. Zvedl jsem jí závoj, odhalujíc její andělskou tvář. Byla oslňující jako vždycky. Od prvního dne jsem věděl, že ji jakýmkoliv způsobem udělám mojí. Nevěděl jsem jak, ale věděl jsem, že to tak bude. Něco na té holce bylo…mohl jsem vidět její bolest. Mohl jsem ji číst jako knihu. Byla nevinná a já věděl, že jí nemohu ublížit. Přísahal jsem, že na ní zapomenu a nechám jí být, když s námi byla na turné, ale myslím, že jsem to podělal ve chvíli, kdy jsem jí dal přezdívku. Ve chvíli, kdy se první noc setkaly její nebesky modré oči s těmi mými, nemohl jsem na ni přestat myslet. Neuběhl den, abych na ni nemyslel. Chtěl jsem ji, ale věděl jsem, že chlap jako já si ji nezaslouží. Pořád mě překvapuje, že ji opravdu mám ve svém životě po všech těch hloupostech, které jsem udělal a potom všem, čím jsme si prošli.
Jak začal kněz mluvit, a my odříkali naše sliby, nemohl jsem si pomoc a podíval se do jejích očí. Nemohl jsem tomu uvěřit. Opravdu jsem procházel něčím trvalým. Tohle bylo něco, o čem jsem si myslel, že se nikdy nestane, ale nemohl jsem žádat o nic lepšího. Všichni, které jsem miloval, byli tady, fyzicky i duševně. Máma a Kris se na mě pravděpodobně dívaly - nebo ještě líp, stály vedle mě.
Nemyslel jsem si, že bych někdy nazýval ženu mou manželkou, ale s Ellie jsem věděl, že se to blíží na míle daleko. Tahle holka byla můj svět. Moje srdce. Moje zasraný všechno. Vzdal bych se pro ní všeho. Přísahal jsem, že jí nikdy znovu neublížím a nikdy nezlomím její srdce. Přísahal jsem, že tu vždycky budu - nejen pro ni, ale i pro mého syna, kterého jsem miloval víc, než jsem mohl milovat cokoliv nebo kohokoliv na Zemi. Ona a Dalton byli moje rodina, stejně tak jako moje kapela. Žádná žena mi nerozbušila srdce jako ona. Bojovala se mnou. Bojovala pro mě.
Jak kněz promluvil a zeptal se mě, jestli budu tuhle ženu uznávat, utěšovat ji a budu s ní v nemoci i ve zdraví, dokud nás smrt nerozdělí, podíval jsem se jí přímo do očí a řekl jsem "Ano," protože jsem to tak zasraně myslel.
Přísahal jsem, že nikam neodejdu - že už to znovu nepodělám - a jak jsem se jí podíval do jejích laskavých očí, věděl jsem, že ani ona nikam neodejde. Dali jsme si slib a já ten svůj hodlal držet. Mohl bych kvůli ní projít peklem. Prošli jsme si nějakýma sračkama, ale všechno nás to dovedlo sem. Stali jsme se jedním. Byli jsme spolu, bez ohledu na cokoliv. Byli jsme spolu…navždy a vždycky.
S touhle úžasnou, nádhernou holkou v mém životě, s jejím úsměvem, který rozjasňoval mé dny, její laskavé srdce, které mě nutilo cítit se dobrým a její tělo, o kterém jsem věděl, že ho nikdy nebudu mít dost, jsem měl všechno, o co jsem v životě žádal. Ona byla vše, co jsem potřeboval.
Byla má Eliza Grendel.