WWA - 25. kapitola

Překlad: Sim
Kor.: KiKi

25. kapitola (Beznaděj)

Proběhla jsem předními dveřmi a pospíchala jsem do schodů. Moje srdce tlouklo jako o závod. Byla jsem naprosto zneklidněná. Bylo to jenom patnáct minut, ale cítila jsem, jako by to byla věčnost, než jsem se sem dostala.
Vyměnila jsem schody za výtah, stiskla jsem tlačítko NAHORU a sledovala číslíčka, jak se pomalu střídavě rozsvěcují. Jakmile jsem se dostala do osmého patra, sevřela jsem kliku a pospíšila si dovnitř. Když jsem slyšela tu novinku, nemohla jsem najednou cítit nic. Jen jsem musela jít. Ale vidět to…vidět tohle…mě zlomilo.
Gage stál v koupelně s Kristinou v náruči. Byl zády otočený ke mně, ale slyšela jsem ho popotahovat. Dusit se. Nemohla jsem toho z Kristiny moc vidět, kromě jejích visících paží a nohou.
"Gagi?" zašeptala jsem a pomalu udělala krok. Dotkla jsem se jeho zad, ale on se nepohnul. Sevřela jsem jeho rameno a on se na mě otočil, oči podlité krví, rty pevně stisknuté k sobě. A potom jsem se podívala na Kristinino sotva znatelné tělo v jeho náručí. Měla zavřené oči, byla bledá a z koutků úst jí vytékala krev.
"Oh, bože!"
"Řekla mi, že nechce, abych ji vzal do nemocnice," zašeptal.
"Ne - Gagi, musíš! No tak!" Můj hlas se chvěl panikou. Já jsem panikařila. Doufala jsem, že nebyla mrtvá.
Gage nepromluvil. Ani se na mě nepodíval. Jenom brečel. Lámal se. Zíral na svou sestru a přemýšlel nad tím, co má sakra dělat. Naklonila jsem se, abych jí přitiskla svoje ucho k její hrudi. Pořád jsem mohla slyšet, jak jí tlouklo srdce a to mi přineslo trochu naděje.
Věděla jsem, že Gage se v blízké době nepohne. Nebyla jsem si ani jistá, jestli by ji zvládl vynést z koupelny. Vypadal slabý v kolenou, jakoby měl každou chvilku spadnout. Vytáhla jsem mobil z kapsy a zavolala jsem Royovi s Montanou. Roy to nezvedl, ale Montana ano a naštěstí s ním byl Roy i Deed.
Potom, co jsem jim řekla, co se stalo, řekla jsem Gageovi, aby položil Kristinu na pohovku. Musela jsem ho od ní doslova odtáhnout, abych jí mohla očistit pusu od krve. Nepohnul se daleko. Posadil se na opěrku rukou na pohovce a zíral na ni s mokrýma očima.
Montana, Deed a Roy se vřítili do bytu o půl hodiny později a jejich tváře se topily ve znepokojení. Roy ihned zamířil ke Kristině. Zvedl ji z pohovky do své náruče a pospíšil si ven ze dveří k výtahu. Zvedla jsem Gage na nohy a řekla mu, že všechno bude v pořádku, ale cítila jsem se, jako bych mu lhala. Nevěděla jsem, jestli bude Kristina v pořádku. Řekla nám, že má měsíc, ale tohle bylo méně než týden. Modlila jsem se, aby na tom byla líp….. modlila jsem se, aby se stal zázrak.

***

Dorazili jsme do nemocnice a oni Kristinu ihned přijali. Gage se snažil, jak nejlépe uměl, aby mohl jít s ní, ale oni ho nenechali. Křičel, že je to jeho sestra - že si zaslouží, aby mohl být s ní, ale Montana s Royem ho drželi zpátky. Kdyby tady nebyli, nevěděla bych, čeho všeho by byl Gage schopný.
Hodiny tikaly. Všichni jsme čekali v čekárně a Gage seděl naproti mně, téměř bez života. Celou dobu zíral na hodiny, nebo na podlahu. Vlasy mu spadaly do tváře; nohama nervózně pohyboval nahoru a dolů. Postavila jsem se a posadila se vedle něj, přitahujíc si jeho hlavu na mou hruď. Moje jediná naděje byla, že někdo přijde a řekne, že Kristina bude žít - že bude v pořádku.
Naštěstí o deset minut později přišel nějaký muž, ale výraz na jeho tváři naznačoval, že nenese dobré zprávy. Gage vyskočil na nohy a pospíšil si k němu, zbytek nás ho následoval. "Vy musíte být Gage," řekl muž, lehce se usmívajíc, když se podíval do Gageovo očí.
"Jsem."
Muž zůstal na chvíli potichu. Podíval se z Gage na kluky a potom na mě.
"Pane Grendele….necítí se moc dobře. Ve skutečnosti si nemyslím, že je tu toho moc, co bychom pro ni mohli udělat."
Gage polkl. "C-co to znamená?"
"Znamená to, že má možná jen několik hodin. Sotva je schopna nám odpovědět. Museli jsme jí dát hadičku, ale i tak je pro ni velmi obtížné dýchat. Její plíce jsou poškozené, pane Grendele. Nádor roste, snažili jsme se odsát většinu krve kolem jejích plic, ale akorát se to zhoršuje. Dosáhla čtvrté fáze….té konečné fáze. Není tu nic, co bychom mohli udělat. Jen čekat."
"Kurva!" vyštěkl Gage, vklouzl rukou do svých vlasů a začal se za ně tahat. Chtěl si nějak ublížit, ale Roy se k němu pospíšil, vrtíc svou hlavou. Doktor tam jen stál, jako by už viděl horší.
"Mrzí mě to, pane Grendele. Nesnáším to břemeno špatných zpráv. Dáme vám vědět hned, jak se budete moc vrátit a vidět ji."
Doktor přikývl na všechny z nás před tím, než se otočil a zmizel v chodbě. Gage ho sledoval odcházet před tím, než se protlačil kolem nás a pospíšil si ke dveřím.
"Gagi!" zakřičela jsem za ním.
"Ne. Elizo," řekl Roy a chytil mě dřív, než jsem se mohla vydat za ním.
"Co tím myslíš? Musím něco udělat, Royi!"
"Ne. Prostě ne. Nech ho, ať vychladne. Bude zpátky." V koutcích mých očí se začaly formovat slzy, když se na mě Roy podíval. Odvedl mě k židlím a posadil se se mnou. Jakmile jsem seděla, slzy se neovladatelně začaly tlačit ven. Sakra, nenáviděla jsem brečet. Ale vědět, že Kristina umře mě zabíjelo. S Gagem to muselo být ještě horší. Tohle nebylo to, co jsme chtěli slyšet. Nic z toho. Ani já jsem tohle nechtěla slyšet.

***

O čtyřicet pět minut později se Gage vrátil zpět do nemocnice. Ani s jedním z nás nenavázal oční kontakt. Posadil se na židli naproti mně, propletl si prsty a lokty se opíral o stehna. Hlava mu visela dolů a znovu pohyboval nohama nahoru a dolů, jak netrpělivě čekal.
Chtěla jsem promluvit, ale Roy na mě zavrtěl hlavou. "Ne," naznačil pusou. "Dej mu čas."
Přikývla jsem, ale nemohla jsem si pomoc a pořád jsem ho musela sledovat. Trpěl tak moc. Tentokrát jsem neměla tušení, jak ho té bolesti zbavím. Nebyl tady žádný způsob. S jeho mámou to alespoň nezjistil, dokud mu nebylo dvanáct, ale teď se musel na svou sestru dívat a sledovat, jak ho opouští…. Bylo to hrozné.
O deset minut později se v čekárně objevil ten samý doktor a řekl nám, že se můžeme vrátit. Kluci se dohodli, že bude nejlepší, když zůstanou tam, kde jsou. Sevřela jsem Gageovo ruku a zamířili jsme do chodby. Moje srdce tlouklo jako o závod. Ruce se mi potily. Gage byl studený…..mrtvý.
Nenechal mi žádný čas, abych se připravila. Otevřel dveře, pustil mou ruku a vešel dovnitř. Zavřela jsem za námi dveře a pomalu jsem se otočila, abych se podívala na sotva dýchající Kristinu, ležící na posteli.
"Bože, Kris," zašeptal Gage, přitahujíc si židli blíž k její posteli. "Kris?"
Posadila jsem se na židli naproti posteli. Nevěděla jsem, co mám dělat - co mám říkat.
"Kris, jsi silná. Můžeš s tím bojovat," šeptal Gage a slzy se mu valily dolů po tvářích. "Bojovala jsi už se spoustou věcí. Tohle zvládneš taky."
Zůstala potichu. Měla zavřené oči a hruď se jí zvedala nahoru a dolů.
Gage ji jemně vzal za ruku a stiskl ji. Políbil její klouby.
Noc se blížila. Gage plakal nad svou sestru, prosíc jí, aby promluvila - aby řekla cokoliv. To všechno, zatímco jsem seděla na tom stejném místě, oslepená slzami, doufajíc a modlíc se, aby se probudila a něco řekla.
Cítila jsem se neužitečná. Chtěla jsem říct, že všechno bude v pořádku, ale už jsem tomu nevěřila. Nebude to v pořádku. I doktor to řekl. Žádná naděje, kterou jsem ještě donedávna měla, ve mně nebyla. Byla tu jen bolest.
Bylo kolem půlnoci, když se Kristina konečně pohnula. Usnula jsem, ale Gage byl celou dobu vzhůru a probudil mě, když ucítil její pohyb. Nejdřív to byly její prsty a potom se jí zachvěla oční víčka. Párkrát zamrkala, než natočila hlavu a setkala se s Gageovo očima plnýma obav.
Pokusila se promluvit, ale sevřelo se jí hrdlo. Bolest se jí rozlila po celém obličeji a ona svěsila ruku.
"Nedělej to," zašeptal Gage. "Jsi v pořádku?"
Pokrčila rameny a stiskla rty. Potom se podívala na mě, usmála se a naznačila, abych přešla k ní.
"Viděla jsi nás," řekla jsem a lehce se usmála.
Její oči posmutněly, ale pořád se lehce usmívala. Potom se podívala na Gage a ukázala na blok papírů na lince. Gage se na ni tázavě podíval, než se otočil. "Papír?" zeptal se.
Přikývla a potom naznačila rukama, jako by psala.
"Oh. Jasně." Gage vzal papír a tužku a podal jí to. Sledovali jsme, jak psala na kousek papíru. Podívala se na mě a usmívala se, když na nás otočila papír.
"Mohla bych být s ním chvíli o samotě?" přečetla jsem nahlas. "Oh. Jasně. Samozřejmě." Přešla jsem k ní a políbila ji na tvář. "Dostaneš se z toho. Jsi silná."
Znovu pokrčila rameny a zavřela oči. Jak jsem se odtáhla, stočila jsem svůj pohled na Gage, který se na mě usmál.
"Děkuju," zašeptal.
Políbila jsem ho na tvář a potom jsem se se staženým hrdlem otočila. Otevřela jsem dveře a vyšla jsem ven. Byla jsem v polovině chodby, když jsem si uvědomila, že jsem zapomněla svůj mobil. Jak jsem si pospíšila chodbou a dostala jsem se ke dveřím, zastavila jsem se a zalapala po dechu. Gage se usmíval na Kristinu, ale když zavrtěla hlavou a uhnula pohledem, jeho úsměv zmizel a on se zlomil. Doslovně. Jeho obličej spadl na stranu a ona ho hladila po vlasech. Jedna slza jí spadla po tváři, jak mu začala broukat. Nebyl to hlasitý zvuk ale mohla jsem to slyšet zpoza dveří. Byla to melodie, kterou mu zpívávala jeho matka. S každým dalším pohlazením její ruky přes jeho vlasy moje srdce bolelo víc a víc a slzy se hromadily. Nemohla jsem je už sledovat, takže jsem se rychle otočila a zamířila jsem chodbou pryč, jak se mi slzy objevily v očích.
Kristina zemřela o dvě rána později a lhala bych, kdybych řekla, že to Gage nerozervalo na kusy.

***

Pohřeb byl v sobotu. Měla jsem na sobě černé šaty s perlami. Ben Kristinu moc neznal, ale myslel si, že bylo nejlepší, aby se dostavil.
Stála jsem vedle Gage a sledovala, jak její rakev pokládají do země a bylo to srdce rvoucí. Kristina byla skvělý člověk. Měla milé srdce. Starala se o svého bratra. Milovala ho a věděla jsem, že by pro něj udělala cokoliv, ale vědět, že byla pryč - že už ji nikdy znovu neuvidí. Nikdy se jí nedotkne. Nikdy ji nebude mít blízko sebe…. To bylo na hovno. Bylo to jako šlápnout na sklo…projít se po skořápkách z vajíček…ležet na žhavém uhlí. Bolestivé.
Kněz mluvil, ale nemyslela jsem si, že ho někdo z nás doopravdy poslouchal. Kluci stáli za Gagem. Roy měl ruku kolem Kelsey a hlavu skloněnou. Vlasy mu padaly do obličeje. Montana svíral Gageovo rameno a Deed s Megan stáli vedle mě naprosto potichu. Zion tu byl taky a byl z toho hodně špatný. Nezvládal pohled na její rakev. Zlomil se v okamžiku, kdy ji uviděl. Nikdo z nás nebyl schopný říct ani slovo, protože Kristina byla prostě pryč. Už dál nebyla součástí našich životů.
Držela jsem Gage, ale byl nehybný. Bez života. Nehýbal se. Nemohla jsem ani říct, jestli vůbec dýchal, dokud mu po tváři nestekla slza a on ji odmávl pryč. Bylo to těžké, ale co bylo ještě těžší, byl fakt, že se ukázal Gageovo otec. Stál v pozadí celou dobu a co Gage překvapilo nejvíc bylo, že jeho otec brečel.
"Máš nějaký nervy," zasyčel na něj Gage.
"Gagi." Jeho otec zavrtěl hlavou. Byl vysoký se svalnatou postavou. Vypadal jako Gage. Měl stejně oříškové oči, stejné vrásky kolem rtů, jen byl o trochu vyšší. "Podívej, vím, že jsem to podělal. Dobře? Potom, co tvoje matka zemřela.. já prostě… nezvládal jsem to. Věděl jsem, že jsem byl pro tvou matku špatným manželem… Byl jsem dokonce i špatným otcem tobě i Kristině a omlouvám se. Zasloužili jste si něco lepšího, než mě."
"Zatraceně správně," zamumlal Gage a odvrátil pohledem.
"Podívej, nejsem tady, abych se hádal. Nejsem tady, aby ses cítil ještě hůř, než se cítíš teď. Kdybych to mohl vzít všechno zpět, tak bych to udělal. Ztratil jsem svou manželku a svou dceru. Měl jsem tu být pro obě, ale podělal jsem to. Hodně. Zabilo by mě, kdybych ztratil i tebe." Jeho otec sevřel Gageovo ramena a on zíral na jeho ruce se zamračením. Neodtáhl se. I když ho jeho otec přitáhl do objetí, tak se neodtáhl.
Gage dělal dobrou práci v tom, aby kontroloval své emoce, ale když ho jeho otec objal, spustil doslova vodopád slz. Brečel na rameni svého táty a svíral ho. Věděla jsem, že tohle bylo to, co chtěl už dlouhou dobu. Rodinu. Svého otce. Někoho, kdo měl pořád jeho krev.
"Opustil jsi nás, tati," Gage se dusil. "Nebyla by mrtvá, kdyby ses o nás staral tak, jak jsi měl."
Po tváři jeho otce stekla slza. "Nemyslíš si, že to vím, Gagi? Vím to. Omlouvám se. Když mi zavolala a řekla mi, že umírá… nevím. Nemohl jsem tomu uvěřit. Řekla mi, že mi odpustila.. všechno. Vše, čím jsem jí donutil si projít. Osvobozovala samu sebe od toho břemene a nenávisti..od všeho. A já se cítil jako sračka."
Gage se odtáhl a podíval se do jeho očí. "Proto mi dala tu poznámku, kde chce být pohřbena a v jaký čas…" Věděla jsem o tom. Kristina to dala Gageovi tu noc u jezera - když mu řekla, kolik času jí ještě zbývá.
"Ano. Chtěla mě tady. Její poslední přání bylo, abych s tebou napravil vše, co jsem udělal. Nemůžu tě ztratit, synu. Jsi vše, co mi zbylo. Vím, že je příliš pozdě, ale musíš mi dát šanci. Jen jednu."
Zírali na sebe, dokud jeho otec nezvedl ruce a nepřitáhl ho k sobě do pevnějšího objetí. A Gage se nebránil.
Ben se postavil vedle mě a přitáhl si mě k sobě. Políbil mě na obě tváře a hřejivě se na mě usmál. "Musíš se o něj postarat,"zašeptal. "Pomoc mu se s tím vyrovnat. Pomoci mu se uzdravit. Bude to těžké a bude to potřebovat čas, ale jsi vše, co teď má. Jsi to jen ty a jeho kapela."
"Já vím," zašeptala sem a zabořila jsem obličej do jeho hrudi. "Pomůžu mu."