WWA - 22. kapitola

Překlad: Sim
Kor.: KiKi

22. kapitola (Být silný)

Cesta do Virginie byla bláznivá. Zpívali jsme společně písničky, jedli jsme spoustu nezdravého jídla, odpočívali jsme a dělali jsme spoustu zastávek na toaletu pro skupinku dospěláků, ale všichni jsme se bavili. Bylo to to, co jsme všichni potřebovali.
Jakmile dostala Kristina klíče od domku u jezera, všichni jsme si pospíšili do našich pokojů. Kristina se ujistila, že Gage bude mít ten nejlepší pokoj v celém domě. Byli jsme ve druhém patře s obrovským balkonem a nádherným výhledem na jezero. Pokoj se skládal z královsky velké postele a zlatými závěsy se zlatými a černými pokrývkami. Pult a zdi v koupelně byly udělané z černého mramoru se zlatými flíčky a taky širokou Jacuzzi vanou, o které Gage slíbil, že se v ní budeme chovat nemravně.
Ten dům byl nádherný. Nic tohle nemohlo zničit. Tohle byl náš útěk. Náš čas o samotě. A já z toho hodlala s Grendelem vytěžit to nejlepší.
Potom, co jsem se osprchovala, jsem si pospíšila do kuchyně, kde Kristina s Motanou vařili. Montana měl své vlasy ulíznuté dozadu a v ruce držel širokou měchačku, s kterou míchal krevety na pánvičce.
"Co je k večeři?" zeptala jsem se, naklánějíc se přes jeho rameno a nasávajíc tu vůni.
"Krevetové špagety s česnekovým chlebem. Neříkej to Grendelovi. Nemá to vidět, ale Miss Kris řekla, že je to jeho nejoblíbenější," Montana na mě mrkl přes rameno a já přikývla, dívajíc se do ledničky. Byly tu lahve piva, vína, džus a krabice mléka…oh a více piva. Byla jsem si jistá, že tyhle vzal Montana. Vzala jsem si lahev piva a Kristina se na mě podívala přes rameno, usmívala se.
"Líbí se ti to tady?" zeptala se.
"Hodně. Je to nádherné. Ten výhled na jezero je úžasný."
"Já vím. Výhled z mého pokoje je krásný, tvůj a Daltonovo musí být dech beroucí.

Přikývla jsem na souhlas a otevřela jsem si pivo. O chvíli později vešli do kuchyně Roy s Kelsey, ruku v ruce. Bylo roztomilé je vidět spolu. Bylo hezké vidět, že Roy se jednou opravdu upřímně usmívá. Mohla jsem říct, že miloval trávit čas s Kelsey. Viděla jsem v jeho očích, že mu na ničem, kromě ní a všech v tomhle domě, nezáleží. Měl vše, co chtěl, přímo tady. Nevěděla jsem toho moc o jeho minulosti, čím si prošel, nebo jaký býval jeho život, ale věděla jsem - věděla jsem - že to měl pravděpodobně drsný. Byla jsem ráda, že se konečně někomu pomalu otevíral.
"Co říkáte lidi na pikovou hru?" zeptala jsem se, ukazujíc palcem na stůl.
"Jsem král piku. Jsi si tím jistá?" zeptal se Roy, povytahujíc jedno obočí.
Usmála jsem se, dávajíc si lok piva a vytahujíc balíček karet z krabice. "Říkám dokaž to. Ale potřebujeme ještě jednoho člověka."
"Jsem v týmu Eliza," řekl Deed usmívajíc se, když vešel do kuchyně.
"Úžasný," zahákla jsem ruku kolem Deeda a zamířila s ním ke stolu.
Hrála jsem pikovou hru jenom jednou s Tealou, když pršelo. Obě dvě jsme se nudili, nešel proud, takže jsme vzaly svíčky a dohodli se na kartách. Ten den mi nakopala zadek, ale Roy a Kelsey zabili naše zadky tuhle noc. Deed se smál, protože to nikdy nehrál, ale na to, že to hrál poprvé, si vedl docela dobře.
Potom, co jsme dokončili třetí hru, Kristina řekla, že jídlo je hotové a Gage s Megan (Deedovo přítelkyně) si pospíšili po schodech dolů. Hráli nahoře video hry. Bylo to divný, protože Megan nevypadala jako hráčka, ale způsob, jakým mluvila o jiných levelech a jiných hrách během večeře, prokázalo, že byla a vždycky bude. Ta holka vyrostla hraním video her. Nedělalo jí to méně krásnou nebo příliš klučičí. Pořád měla holčičí způsoby, zvlášť kolem Deeda. Její červenání se a chichotání to dokazovalo, ale hraní video her byla zřejmě velká část jejího života, stejně tak jako u Deeda. Byli spolu perfektní.
Potom, co jsme dojedli večeři, zamířili jsme všichni s pivem v ruce do obýváku, abychom si zazpívali karaoke. Byla to sranda. Opravdu zábava. Gage byl samozřejmě z nás nejlepší, protože měl přirozený talent, takže jsme ho všichni obvinili z toho, že podvádí. On jen pokrčil rameny a všem se nám vysmál. Roy s Kelsey zpívali spolu "Rolling in the Deep" od Adele a byli naprosto příšerní. Zvlášť Roy. Ten kluk vůbec neuměl zpívat, ale bavil se a to bylo nejdůležitější. Montana zpíval písničku od 3 Doors Down a Deed s Megan si zazpívali "Misery" od Maroon 5. Kristina a já jsme šli další a zpívali jsme z celého srdce "Counting Stars" od OneRepublic. Obě dvě jsme zněly příšerně. Kristina a já bychom rozhodně nevyhrály žádnou cenu.
Později tu noc jsme všichni seděli na hlavním balkoně a popíjeli jsme pivo. Počítali jsme hvězdy, jedli jsme krekry a sýr a povídali jsme si jen tak nesmyslně - dokud Kristina neřekla něco, co nás všechny donutilo se zamyslet.
"Přemýšleli jste někdy o tom, proč jsme tady?" zeptala se, zírajíc na svou lahev piva.
Montana se zadusil smíchy, ale když uviděl, jak vážná je, podíval se kolem, projíždějíc si rukou vlasy. "C-co tím myslíš?" zeptal se.
"Myslím... však víš.. občas by mě zajímalo, proč jsem byla umístěna na zemi. Co jsem tady měla udělat?"
Všichni zůstali na moment potichu. Všichni jsme zírali jeden na druhého s vykulenýma očima, ale potom jsem se setkala s Kristininým pohledem a usmála jsem se. "Myslím, že jsme tady všichni, abychom udělali někoho šťastným, abychom se starali o někoho, kdo to potřebuje, nebo abychom udělali něčí život jiným - lepší, nebo horší." Všichni zůstali potichu, ale Kelsey přikývla hlavou, jako kdyby chápala, co tím chci říct. "Například," řekla jsem, sedajíc si Gageovi do klína a ukazujíc na jeho hruď. Podíval se na mě se zvednutým obočím před tím, než se zaměřil na mou ruku. "Tvoje máma odešla, když jsi byl mladší, ale zemřela pro něco dobrého. Dala Gageovi jeho srdce. Obětovala samu sebe. A potom, když odešla, slíbila jsi, že se o něj postaráš, bez ohledu na cokoliv-"
"Ale nezůstala jsem s ním, bez ohledu na cokoliv, takže hádám, že jsem udělala něco špatného v jeho životě. Trochu jsem to podělala," řekla Kristina, vyštěkávajíc smíchy.
"Pravda, ale pamatuj. Tohle je život. Jsme jenom lidé. Všichni děláme chyby. Všichni to občas nezvládáme. A někdy ty chyby ukazují, kdo doopravdy jsme." Otočila jsem hlavu, abych se podívala na Gage. "Odpustil si jí, že, Gagi?"
"Samozřejmě, že ano," řekl rychle.
"Okay. Vidíš. Odpuštění je velkou součástí našich životů. On ti odpustil. Teď musíš odpustit ty sama sobě. Smiř se s tím, Kristino."
Zírala do mých očí. Zpod měsíčního světla se její koutky začaly lesknout a zčervenaly, ale ona odvrátila pohled. "Věř mi, snažím se."
Megan si začala třít na zádech kruh. ,,Víte, moje máma mi vždycky říkávala, že život je na nic, dokud si ho nevyčistíte. Dokud se neumyjete pozitivitou a i tak bude život na nic. Musíte očistit sami sebe. Musíte se stát někým, kým jste vždycky chtěli být…a já jí věřím. Takhle já vidím věci." Kristina naklonila hlavu na Megan a hřejivě se na ní usmála.
"Jsi dobrá holka z toho, co můžu říct. Jenom musíš být pozitivní."
"A být pozitivní je dlouhá cesta, věř mi," zamumlal Roy před tím, než se napil svého piva.
"Oh, co ty víš o tom být pozitivní, ty nabručený skřete?" škádlila ho Kristina, házejíc po něm krekr.
Vyhnul se mu, smějíc se a držíc ruce nad hlavou. "Hej, vím toho hodně. Nejsi jediná, která se snaží sama sobě něco odpustit - chci říct, odpustil jsem sám sobě, ale, však víš… Chce to čas, aby se z toho člověk dostal. To je to, co máme. Čas."
"Správně. Čas," zašeptala Kelsey a políbila ho na tvář. "A doufám, že čas s tebou mi nakonec prozradí, co se stalo."
Roy sevřel její bradu. "Jednou."
Noc ubíhala svou vlastní cestou a my jsme si povídali, vzpomínali - no, hlavně Kristina. Měla dobré srdce a duši a všichni jsme to věděli, ale taky jsme věděli, že obviňovala samu sebe pokaždé, když se podívala do Gageovo očí. Z nějakého důvodu byl nějaký tichý, když začala mluvit o tom, co dělal, když byl malý, nebo jak jeho matka zpívávala pořád stejnou melodii. Zpívala tu melodii s akustickou kytarou, a já si myslela, že to Gage rozerve, když to uslyší, ale byl v klidu. Jednoduše se usmíval a zatleskal, když skončila.
Montana mluvil o té holce, kterou nemůže dostat a my ostatní se smáli. Všechny nás zpražil pohledem před tím, než si z chlaďáku vyndal další pivo. Nebylo to tak, že bychom si z něj dělali srandu; jenom byla sranda ho vidět, jak mohl myslet jenom na ni. Nikdy jsem si nemyslela, že jednou nastane den, kdy se mu nějaká holka dostane pod kůži. Ale znala jsem Montanu. Nebyl někdo, kdo to vzdává. Bude se snažit ji nějak dostat.
Deed a Megan se potkali před rokem a půl a pořád to mezi nimi bylo silné, což bylo šokující a roztomilé. Měli plán na to, že se přestěhují k sobě a stráví spoustu času hraním video her. Byla jsem ráda, že byl Deed konečně s někým šťastný. Kristina a já jsme si s ním promluvili o samotě, když si ostatní šli zahrát pivní pong ke stolu.
"Takže, ty máš tu holku opravdu rád?" zeptala se Kristina, usrkávajíc ze svého piva a ukazujíc směrem k domu.
Deed pokrčil rameno. "Jo, to mám."
"Líbí se mi. Hodně. Myslím, že je opravdu sladká. A můžu říct, že se o tebe opravdu zajímá," řekla jsem.
"Jo. Nechci říkat, že je perfektní, protože je tu taková věc, ale je k tomu blízko. Opravdu, opravdu blízko. Je pro mě dobrá…něco, co jsem s holkou nikdy nezažil…no, kromě toho, že jsi mě zachránila," řekl a zakřenil se na mě.
Zasmála jsem se, když si přejel dlaněmi přes džíny. "Ehm, pokoušel se tě Bentley nějak kontaktovat?"
"Pokoušel, jo. Chtěl si se mnou promluvit, ale… nevím. Nemyslím si, že ho někdy pustím zpět do mého života. Naučil mě toho hodně a vpustil mě do téhle kariéry, jasně, ale jak jsi řekla, všichni vejdou do našeho života z nějakého důvodu, dobrého nebo špatného. Jeho důvod byl, že mi ukázal můj talent a naučil mě, jak se stát silným. Nebyl vůbec fér a vlastně jsem o tom mluvil s mou matkou, o něm a o tom, co udělal. Řekla, že to věděla od prvního dne, co mě Bentley uhodil… ale nikdy se neobtěžovala mi pomoc." Deed polkl s lokty opřenými o stehna a zavrtěl hlavou. "Myslel jsem si, že mě moje matka miluje, víš? Myslel jsem si, že by nikdy nedopustila, aby se mi tohle stalo, ale to, že věděla celou dobu, že mi ubližoval a mlátil mě, jenom dokázalo, že jsem jí byl naprosto ukradený. Je na hovno to říct, ale skončil jsem s nimi. Vždycky bude moje máma, ale to neznamená, že se s ní musím vypořádávat."
Polkla jsem. Bylo šílený, kolik jsem toho s Deedem měla společného. Příšerná matka a hrubý nevlastní otec. Šílený.
"Pravda," řekla Kristina, přikyvujíc. "Vždycky můžeš odejít pryč. Není důvod, aby ses ohlížel zpátky, když tvoje budoucnost je mnohem jasnější." Sevřela jeho rameno a on se na ni podíval zpod řas. Vynutil lehký úsměv přes rty před tím, než si povzdychl a potom se postavil.
"No, myslím, že půjdu vzít Megan do postele. Trochu šílí, když je opilá."
"No to vůbec! To není fér! Zvládla jsem to!" křičela Megan. Všichni jsme se otočili, abychom se na ni podívali, jak ukazuje na hrnek a mračí se na Montanu. Montana se smál jako o život. Měl špatný zlozvyk smát se ve špatný čas.
"Vidíš, co tím myslím?" řekl Deed, smějíc se. "Je opravdu soutěživá. Uvidím vás ráno, lidi."
"Dobrou, Deede," řekly jsme nastejno s Kristinou.
Jak Deed odešel, povzdychly jsme si a podívaly jsme se jedna na druhou. "Miluju tyhle zatracený kluky," řekla, zastrkujíc si silnou loknu svých vlasů za ucho.
"Já taky. Jsou to prostě rodina. Všichni."
"Jo. Vím, co myslíš." Kristina stiskla rty k sobě a polkla knedlík v krku. Zírala na mě nějakou chvíli a já naklonila hlavu. "Myslím, že bychom mu to měli říct dnes večer, Elizo."
Zavrtěla jsem hlavou. "Kristino, nemyslím si, že je to nejlepší udělat dnes večer. Až moc se baví. Nechci to zničit."
"Já vím. Já vím. Cítím to stejně, ale…necítím se dobře. Šla jsem do nemocnice před dvěma dny a oni řekli, že moje plíce…hnijou. Teď už to může být míň, než jenom tři měsíce. Když mi řekli, kolik mi zbývá času, bylo to před šesti měsíci. Pohybuju se teď na okraji a od chvíle, co jsem vzdala chemoterapie….no, říkají, že už tu není nic, co by mohli udělat."
Moje oči se rozšířily. Pospíšila jsem si k ní a přitáhla si ji k sobě. "Myslíš to vážně?" zašeptala jsem.
"Jako infarkt, zlato."
"Oh, bože…ne."
"Elizo, je to v pořádku. Promluvíme si s Daletonem společně. Řekneme mu to."
"Řeknete mi co?" zeptal se Gageův hluboký hlas za námi.

Obě jsme zalapaly po dechu a podívaly se přes rameno. Gage stál ve dveřích s pivem v ruce a nepatrně se usmíval. Vyskočila jsem na nohy, jak Kristina vydechla. "Uhm.."
"Daltone, pojď, sedni si," řekla Kristina a ukázala na židli naproti nám. Vypadala klidně…víc, než já.
"Okay," zasmál se Gage. Byla jsem si jistá, že se nebude smát potom, co uslyší tu špatnou novinku.
Posadil se a Kristina se narovnala, dívajíc se na mě. Všichni jsme byli na moment zticha. Uvažovala jsem nad tím, co mu mám sakra říct. Nechtěla jsem zabít ten úsměv na jeho tváři. Zasloužil si, aby mu vydržel. Bylo hezké to vidět.
"Podívej, k věci, dobře?" začala Kristina. "Víš, že… umírám. Že jsem nemocnější víc a víc den ode dne."
Jeho úsměv opadl a tváře mu ztvrdly. "Jo." Polkl. "Já vím."
"No, Eliza a já jsme usoudily, že bych ti měla říct, že možná už nemám několik let života. Nemám ani tři měsíce. Myslela jsem si, že mám. Ale mám měsíc…nanejvýš."
"Na život?" zeptal se a zvedl se ze židle.
"Jo. Na život."
"Děláš si ze mě do prdele srandu? Tohle si přede mnou tajila? Proč?" zavrčel.
"Protože jsme věděly, že to nepřijmeš lehce, Gagi. Tohle je vážný. Je to její život," řekla jsem a postavila se.
"Jo, je to její život a já mam právo vědět každou věc, která se jí děje. Zasloužím si to všechno vědět!"
"Okay, Daltone, ale tím, že budeš naštvaný, to moc nezlepšíš."
"Jo a těšit se na to, že zase uvidím tvou tvář a místo toho najdu na podlaze tvoje mrtvý tělo, to jako má zlepšit?" vyštěkl. "Kris….kurva! Nemůžu tě znovu ztratit! Měla jsi mi to říct dřív!"
Gage nás obešel a pospíšil si ke dveřím. Montana a Roy tam stáli a na tvářích měli zmatené výrazy.
"Co se to tady k čertu děje?" zeptal se Roy, dívajíc se z Gage na nás.
"Vypadni mi z cesty," vyštěkl Gage.
"Whoa, Gagi! Uklidni se, chlape," Montana zamířil k němu a sevřel mu rameno, ale Gage se mu vytrhl.
"Varuju tě, Montano. Teď ne."
Montana zvedl ruce do vzduchu a nakrčil zmateně čelo.
"Nemůžeš jít takhle pozdě ven, Gagi!" zakřičela jsem a pospíšila jsem si do domu.
"Elizo, teď ne!" zavrčel na mě, jak jsem za ním běžela. Sevřela jsem jeho paži, ale on se odtáhl, nosní dírky mu plály. Bylo to tím pitím, že se choval takhle. Nebyl střízlivý, takže tohle bylo jeho opravdové já. Jeho syrové emoce se mu draly do tváře a on to nemohl kontrolovat. Měly jsme počkat.
"Gagi..Věř mi, chtěly jsme ti to říct, ale věděly jsme, že nebudeš schopný to zvládnout. Podívej se na sebe! Zvládáš to naprosto příšerně!"
"Je to moje podělaná sestra, Elizo! Moje sestra! Já….kurva! Nechci ji ztratit! Najdu způsob, jak ji tu udržet. Sleduj." Gage sevřel nejbližší kliku a otevřel dveře. Vyndal si bundu a zamířil na balkon, kde sevřel Kristininu paži.
"Oh, kurva, Daltone! Pusť mě!"
"Ne. Najdeme způsob, Kris. Nemůžu tě kurva ztratit znovu. Prostě nemůžu." Položil bundu kolem ní a v jejích očích se objevily slzy.
"Daltone, nemůžeš to udělat. Není nic, co bychom mohli dělat," vyštěkla na něj.
"Mám peníze! Je spousta věcí, co můžu udělat! Utratím je klidně všechny, když najdu způsob, jak ti pomoc." Začal jí zapínat bundu. Sevřel jí paže, ale ona se mu vyškubla.
"Daltone-"
"Kris, no tak!"
"Ne. Zatraceně. Daltone, přestaň! Prostě do prdele přestaň!"
"Nenechám toho, Kris! Neopouštíš mě!" Po tvářích mu proudily slzy, padajíc mu na jeho šedé tričko. Popotáhl a otřel si oči. "Kris, no tak. Najdu způsob. Udělám cokoliv, co můžu. Víš, že to udělám. Vždycky."
"Ano, Daltone. Daltone." Sevřela jeho obličej. "Ano. Já vím. Dobře? Vím, že bys pro mě udělal cokoliv. Všichni to víme. A já tě za to miluju, ale není tady nic, co můžeš udělat. Chci to takhle. Dobře? Chci to. Stejně jako to chtěla máma. Je jen málo, co jsme mohli dělat. Trpím, Daltone. Nechci už tuhle bolest. Ta mizérie. Bolí to."
"Bože, Kris. Ne." Opřel se čelem o její a dusil se vzlyky, oči jich obou byly zalité slzami. "Ne." Sevřel jí v objetí a ona kolem něj omotala svoje paže. Jeho obličej byl pohřbený v křivce jejího krku a její tvář odpočívala na jeho hrudi.
"Daltone, prostě to nech. Dobře? Jsi silný. Nedělej to horší, než to musí být. Prostě to akceptuj. Dobře? Prostě…nebojuj." Odtáhla se dozadu, aby se podívala do jeho očí. Usmála se a já si skousla spodní ret, bojujíc se slzami, které se mi začaly vytvářet v koutcích očí. Tohle bylo nešťastné, protože obě stejně spadnou. Kelsey si mě přitáhla k sobě a taky vzlykla.
"Kris..jsi všechno, co mám. Uvědomuješ si to?"
"Ne. Pleteš se," zašeptala a políbila ho na tvář. "Máš svou kapelu. Jsou tvoje rodina. Jsou s tebou po celou dobu a nikdy tě neopustili. Já odešla dvakrát. Oni ne. A jsem si jistá, že ani nikdy neodejdou. A máš Elizu," zašeptala. "Vždycky tady bude pro tebe, a ty to víš." Políbila ho na druhou tvář a to ho nakonec zlomilo. Nemohl přes slzy vidět. Vzdal to a klesl na židli za sebou. Roy a Montana k němu přiskočili, mysleli si, že spadne. Kris se posadila vedle něj a podívala se na nás.
"Jděte nahoru, lidi. Potřebujeme nějaký čas o samotě."
"Jistě," zašeptal Montana před tím, než se otočil. Jeho nebesky modré oči se setkaly s mými a potom mě odtáhl pryč od Kelsey. Jemně mě políbil na čelo a potom řekl: ,,Je to v pořádku, Elizo. Bude v pořádku. My budeme v pořádku." Podívala jsem se na něj a všimla si slz v koutcích jeho očí. Ačkoliv se s nimi snažil bojovat. Odmítal je nechat spadnout, když mi pomohl po schodech nahoru a do mého pokoje. Věděl stejně tak jako já, že tohle bylo špatné, ale nutné. Nemohli jsme to před ním tajit. Měli jsme mu to ale říct mnohem dřív, než teď. "Chceš, abych tu zůstal, než přijde?" zeptal se Montana.
"Ne. Můžeš jít. To je dobrý."
"Jsi si jistá?"
"Jo," vynutila jsem úsměv. "Dám si sprchu."
"Dobře. Kdybys cokoliv potřebovala, tak mi dej vědět."
"Dám."
Montana za sebou zavřel dveře a jak to udělal, víc slz uniklo z mých oteklých očí. Tohle bylo těžký, ale věděla jsem, že to bylo pro Gage to nejlepší. Tohle bylo to, co musel slyšet, i když ho to zabíjelo. O chvíli později jsem zaslechla lehké zaťukání na dveře. Otevřely se a dovnitř vešel Roy s nepatrným úsměvem na rtech.
"Jen jsem ti chtěl říct dobrou noc….a ujistit se, že jsi v pořádku."
"Uhm… jo." Otřela jsem si slzy. "Jo, jsem v pohodě."
"Nevypadáš tak," řekl a lehce se zasmál.
"No, samozřejmě, že nejsem, Sykesi." Pokusila jsem se zasmát. Znělo to jako nucené řehtání koně.
"Jo, no…" Povzdychl si a podíval se po pokoji. Věci budou lepší." Vklouzl prsty do předních kapes. "Začínáš v srpnu pracovat…" Tohle bylo mnohem víc jako konstatování, než jako otázka.
Přikývla jsem. "Jo."
Roy byl na moment zticha, zírajíc na mě tmavýma očima. "Cokoliv uděláš, nezlom mu znovu srdce. Potom, co bude Kris pryč, budeš jediná, která mu zůstane. A jestli tě znovu ztratí….věci pro něj, ani pro kapelu nebudou dobrý. Nejsem tady, abych ti řekl, že s ním musíš být, ale jestli máš nějaké jiné plány do života a chceš je dělat bez něj, udělej to správně. Nikdy jsem ho neviděl tak slabýho. Dokonce ani, když ho Kristina opustila poprvé."
"Já-neopustím ho, Royi. Miluju ho."
"Vím, že ano. A on je šíleně zamilovaný do tebe. Ale vím, že jsi holka, která má svoje priority." Roy přestal mluvit a díval se na mě, skenujíc mě přimhouřenýma očima. "Stal se pro tebe Gage prioritou?"
"Ano," zašeptala jsem.
"Slibuješ?"
"Slibuju. Gage je moje všechno. Nechci ho znovu ztratit. Tohle bude fungovat."
Přes Royovi rty přelétl úsměv. "To je to, co jsem chtěl slyšet." Otočil se ke dveřím a sevřel kliku. "Říkal jsem si, že mi připomínáš Rose… Byla mi blízká a… ublížila mi. Ale já jí ublížil taky. Dělal jsem věci, které nedokázala vidět nebo zvládnout. Prostě to mezi námi nefungovalo, ale miloval jsem ji víc, než cokoliv na světě….i když jsem věděl, že si ji nezasloužím." Celou dobu, co mluvil, se díval na dveře. "Ale myslím si, že jsi lepší, než ona. A to můžu respektovat. Láska je…je to neskutečný. Je to úžasný. Ty a Gage jste mě - tak trochu - donutili v to znovu věřit. Nechci vás dva zase vidět, jak s tím bojujete."
Podíval se na mě přes rameno a hřejivě se usmál.
"Jsem ráda, Royi," zašeptala jsem.
Přikývl, sevřel kliku a vyšel ven. Zavřel za sebou jemně dveře a já si povzdychla, zvedajíc se z postele a zamířila jsem do sprchy.
Po dvaceti minutách sprchování jsem si kolem sebe omotala ručník a vyšla jsem ven. Nečekala jsem, že uvidím Gage sedět na kraji postele, když jsem vešla do ložnice. Lokty měl na stehnech a hlavu skloněnou. Jak se dveře otevřely, proužek světla ho ozářil, vzhlédl a oči měl podlité krví.
"Ellie." Chvilku váhal, než se postavil a přešel ke mně. Přitáhl mě k sobě a objal mě, líbal mě. Zasténala jsem, zahákla mu ruce kolem krku a on mě položil na postel. Když jsem přistála na zádech, jeho jazyk prozkoumával mou pusu a ruce mi svíraly můj pas. "Ellie, omlouvám se. Nechtěl jsem s tebou takhle mluvit. Byl jsem…byl jsem naštvaný. Věděl jsem, že to přichází, ale nechtěl jsem to slyšet."
"Já vím." Sevřela jsem jeho obličej, když zamrkal, jeho slzy padaly na moje tváře. "Já vím. Je to v pořádku, Gagi."
Popotáhl, zírajíc do mých očí. Další věc, kterou jsem věděla, bylo, že můj ručník a jeho oblečení byli odstraněny. Pronikl do mě svým vzrušením a zavrčel, když si se mnou propletl prsty. Zasténala jsem, když svými polibky pokrýval mé rty a krk.
"Bolí to, Ellie. Tak zasraně moc."
"Já vím," zašeptala jsem. To bylo vše, co jsem zvládla. Nikdy jsem nikoho neztratila, ale znala jsem bolest. Po tvářích mi tekly slzy, když do mě vnikl hlouběji. Gage trpěl, ale nechtěl to cítit, takže se to ze sebe pokoušel dostat tak, jak nejlépe mohl. Ačkoliv mi neubližoval. Ne. Tohle byla láska. A bylo to neuvěřitelné, protože z nějakého důvodu jsem mohla cítit všechno, co cítil on. Jeho agónii. Jeho vztek. Jeho bolest. Naplňovalo mě to a já chtěla, aby se cítil líp. Chtěla jsem, aby věděl, že cokoliv cítí, cítím to taky. Čímkoliv zrovna procházel, chtěla jsem tím projít taky. Na nic z toho nebyl sám. Chtěla jsem, aby věděl, že bez ohledu na cokoliv, byla jsem tady, vždycky budu. Nezáleželo na tom, čím jsem si musela projít, udělala bych to pro něj. Pro nás. Tohle bylo to, na čem jsme teď byli. Oběti. Následky.
A on na to nemohl být sám.

***

Později tu noc jsme s Gagem sešli dolů, abychom si vzali nějaký ledový čaj a pár doušků Jacka Danielse. Potom, co jsme si vzali naše pití, zamířili jsme zpět do ložnice a vyšli na balkon. Balkon byl obrovský a výhled v noci byl úžasný. Voda se pohupovala s větrem a měsíc nad námi zářil, osvětlujíc tak hladinu jezera. Kolem poletovalo pár světlušek a v trávě bzučeli cvrčci, ale jinak byl všude klid. Mír. Gage sevřel zábradlí na balkonu. Byl potichu a měl k tomu své důvody. Smrt jeho sestry byla na cestě a přes jeho tvář se plížil stín toho, že to musí přijmout. Štěstí nebylo už nějakou chvíli na jeho straně. Nebylo na straně ani jednoho z nás.
Nechtěla jsem nic říkat. Jen jsem tu pro něj chtěla být, takže jsem byla potichu a stála jsem vedle něj, sledovala vodu a vánek, který si s ní pohrával. Natahujíc se dolů. Gage sevřel mou ruku a já se na něj podívala, jak si se mnou propletl prsty.
Díval se na mě s lehkým úsměvem na rtech. "Bude těžké se smířit s tím, že Kris umírá, Ellie." Polkl a sklopil pohled. Jeho tvář byla bledá z měsíčního světla, vlasy mu spadaly do čela. Vypadal zničeně, jako kdyby chtěl všechno vzdát a odejít kamkoliv, kam půjde ona. "Nikdy jsem se nesmířil s tím, že zemřela máma. Jenom se snažím, jak nejlépe umím, abych na to nemyslel."
Zůstala jsem potichu. Teď bylo na čase, aby mluvil on. Dostával to všechno ze sebe.
"Pamatuju si tohle," řekl a lehce se zasmál. Bylo hezké vidět jeho úsměv. Způsob, jakým se jeho oči rozzářily, a ve tvářích se mu objevily dolíčky, zapříčinil, že vypadal téměř klukovsky. "Jedno našla Kristina prázdnou lahev od piva, kterou tam odhodil náš otec. Ležela na chodníku a já vyzval Kristinu, aby ji zvedla a zahodila." Zasmál se znovu lehce a po tváři mu stekla slza. Pohled měl stočený před sebe, zíral na měsíc. "Zahodila ji, ale ne dostatečně daleko. Přistála vedle mě a sklo se roztříštilo. Dva kousky jsem schytal do nohy a začal jsem brečet jako blázen a Kris si se mnou pospíšila do domu, prosíc mě, abych zůstal potichu. Vytáhla sklo, ovázala mi nohu a dokonce mi dala i náplast s Aladinem a potom mi řekla, že jestli to bude hodně krvácet, dá mi svou krev. Řekla mi, že mi dá cokoliv, co budu potřebovat tak dlouho, jak nebudu brečet - tak dlouho, jak budu v pořádku.
Máma vešla do pokoje potom, co mě slyšela brečet a jediné, co mohla dělat, bylo, že se smála. Slyšela, co Kris řekla. Že by mi dala cokoliv, co by mohla tak dlouho, jak budu v pořádku." Pořád se lehce usmíval. "Bože, miluju je tak moc. Věděl jsem od doby, co jsem byl malé dítě, že ty dvě by dodržely své slovo kdykoliv. Staraly se o mě tak moc. Ale vědět, že obě dvě budou pryč - že neuvidí moje děti, ať se narodí kdykoli, nebo nebudou schopné jednoho dne přijít na mou svatbu….je to na hovno, Ellie. Přísahám, že bych udělal cokoliv, jen, abych tu Kris udržel. Cokoliv. Je mi fuk, čím bych si musel projít. Tak dlouho, jak by byla po mém boku, alespoň několik let.." Otřel si oči. "Několik let. To je vše, co potřebuju. To můžu zvládnout. Ale měsíc…ne."
Zatlačila jsem své slzy, jak Gageovo zhoustly. Snažil se zbavit každé z nich, ale nefungovalo to. Opravdu plakal. Vzpomínal na svou rodinu a na to, jak opravdu potřeboval, aby tu byli. Věděla jsem, že by se Gage vzdal všeho pro svou sestru nebo dokonce aby se jeho matka vrátila zpět. Tak dlouho, jak by je měl, jsem si byla jistá, že by se nestaral, co by se dělo s jeho životem.
"Gagi," zašeptala jsem, přitahujíc si ho k sobě a objala jsem ho. "Poslouchej mě. Kristina tě miluje. Udělala by cokoliv, aby tu s tebou byla. Ale vždycky tady obě budou svým duchem. Tvoje máma, pravděpodobně tady teď je a drží tě a ty o tom ani nevíš. Pravděpodobně teď pláče stejně tak, jako ty. Jsem si jistá, že dát ti její srdce bylo její poslední rozhodnutí, ale dokazuje to, jak moc tě miluje. Byl jsi její syn. Milovala tě. A Kristina nechce, aby ses kvůli ní všeho vzdal. Chce, abys byl šťastný…abys opatroval svůj život." Jemně jsem ho odstrčila za ramena a sevřela jsem mu obličej. Měl zavřené oči, ale pořád mu z nich tekly slzy. "Gagi, podívej se na mě…prosím."
Zachvěly se mu víčka a mokré, krví podlité oči se setkaly s mými. "Smiř se s tím se mnou," zašeptala jsem. "Několik následujících dní se bav. To je to, co Kristina chce. Abys byl šťastný i přes její rozhodnutí. Chápu, že chceš truchlit, ale truchlení není to, co ona chce, abys teď dělal. Vím, že trpíš, ale buď silný. Vždycky budu tím ramenem, na kterém se můžeš vybrečet, ale pro teď buď silný. Kvůli ní."
"Já vím, Ellie, ale je to zasraně těžký. Ona je moje rodina, která mi zbyla. Můj otec nebyl a nikdy nebude nic. Kris je jediná krev, která-"
Zastavila jsem ho polibkem a to způsobilo, že se jeho tělo probralo k životu. Přitáhl si mě k sobě, lapajíc po dechu, ale neopovažoval se zastavit. Sevřela jsem mu ruce kolem krku, přitahujíc ho k sobě a chtěla jsem mu tak prokázat nějaký druh pohodlí. Líbali jsme se takhle asi tři minuty, než mě pustil. Políbila jsem ho na tvář, čelo a potom na druhou tvář, než jsem se odtáhla a on se na mě usmál, i když za tím byla pořád bolest.
"Bude to těžký, Ellie. Zatraceně těžký. Ale budu se snažit. Kvůli ní i kvůli tobě."
Usmála jsem se a přejela mu palcem po čelisti. "Tak dlouho, jak se budeš snažit, na ničem jiném nezáleží. Budeš v pořádku."