Kor.: KiKi
21. kapitola (Dort)
Víkend,
kdy jsme měli jet k jezeru, se nakonec dostavil a před tím, než jsme se všichni
setkali u Gage v bytě, jsem šla do obchodu vyzvednout něco, co si Gage
zasloužil. Věděla jsem, že neměl žádný dort už roky, takže když jsem viděla
konečný produkt, vehnalo mi to slzy do očí. Bude to milovat.
Když jsem vešla do bytu s papírovým sáčkem v ruce, všichni se ke mně otočili. Roy a Kelsey seděli na gauči. Kelsey mu seděla na klíně a mohla jsem říct, že se líbali, protože oba měli nateklé rty a rudé obličeje. Montana a Deed seděli na pohovce před šedesáti-dvou-palcovou plochou televizí a hráli nějakou zombie hru, ale Deedovi na klíně seděla holka. Byla nádherná. Zlatohnědé vlasy, vysoké, červené lícní kosti a sladký úsměv. Byla rozkošná a já věděla, že to není jen nějaká holka, s kterou se chce Deed bavit. Byla někdo, koho respektoval, což byla rarita.
"Co to je?" zeptal se Montana, stopujíc hru a vyskakujíc z pohovky. Pospíšil si ke mně, když jsem přešla ke stolu a položila na něj sáček.
"Je to dort," zašeptala jsem. "Pro Gage."
"Oh," Montana zamrkl. "Wow."
"Kde je mimochodem?" zeptala jsem se. "A kde je Kristina?"
"Jeli do lékárny, ale měli by být zpátky za chvilku." Montana si přejel dlaněmi přes obličej a posadil se ke stolu. Sklopil pohled k hnědému sáčku a založil si prsty na stole.
Posadila jsem se s ním a naklonila hlavu na stranu. Něco ho zřejmě štvalo. Mohla jsem to vidět na jeho tváři. "Co se děje?"
"Co myslíš?" zeptal se trochu vypjatě.
"Vypadáš trochu…. na dně."
Stiskl rty k sobě a zaklonil se na židli. Potom se podíval přes rameno. Deed hrál videohry s tou holkou a Roy s Kelsey byli jako dvě zamilované holubičky. "Okay. Nesměj se mi, Elizo, ale vidět je s těma holkama mě vytáčí."
Zasmála jsem se. "Proč? Nejsi za ně šťastný?"
"Jo, jsem! Jsem za ně víc, než šťastný. Jsou to moji bráchové. Čekal jsem, až se tohle stane už hrozně dlouho. Zvlášť, až se sebou něco udělá Roy," zamumlal. "Já jen… fajn, potkal jsem holku. Žhavou. Nádhernej zadek. Perfektní prsa. Rty, které bych mohl sát dny….Má všechno, Elizo. Chci jí…tak moc. Jako opravdu hodně. Nemůžu myslet na nic jinýho, než na ní. Žádná holka mě ještě nikdy nenutila na ni myslet tak moc jako tahle. Nemůžu. Na. Ni. Přestat. Myslet."
"No, tak proč se jí nezeptáš, jestli s tebou někam nepůjde?"
Protočil oči a věnoval mi sarkastický pohled. "Nemyslíš si, že jsem to neudělal? Znáš mě. Ale věc se má tak, že se obvykle neptám. Oni prostě přijdou….ale ne ona. Zeptal jsem se jí a ona mě odmávla pryč, jako bych nebyl nic. Řekla, že nemá čas na nějakou hru nebo "chlapce", jak to podala," řekl a naznačil prsty uvozovky. Uchechtla jsem se a on zavrtěl hlavou. "Vidíš, směješ se. Zním hloupě, když mluvím takhle o holce."
"Ne hloupě. Jenom se ti opravdu líbí. To se stává."
Pokrčil rameny. "Já vím, ale co sakra dělám špatně?"
"Jak ses jí zeptal?"
"Uhm.. Fajn. Nech mě ti to ukázat." Přejel si dlaněmi přes džíny a potom se postavil. "Dobře. Byla v zákulisí, když jsem ji viděl. Přišel jsem k ní a řekl: ,,Viděl jsem tě, se na mě dívat. Jsi žhavější, než peklo. Co kdyby sis se mnou vyšla, abych mohl trochu toho tepla nasát"?"
Vyprskla jsem smíchy a všichni se otočili naším směrem. Položila jsem si ruku před pusu, když se Montana zamračil a sklouzl zpět na svoje místo. Bojoval s úsměvem a brzo to vzdal a smál se se mnou. "Vážně, Montano?" řekla jsem, smějíc se. "To je to, co jsi řekl?"
"No, jo. Obvykle to funguje."
Znovu jsem se zasmála. "Wow. To - to je ta nejotřepanější fráze, kterou sem kdy slyšela. Už chápu, proč řekla ne."
"A to bylo poprvé, co jsem se zeptal," zamumlal. "Viděl jsem ji znovu a zeptal se jí mile - víš, když prostě jen flirtuješ, usmíváš se a potom se zeptáš - a zase řekla ne. Po třetí se jenom zasmála a odešla. Moje koule se z toho srazily. Nebudu ti lhát."
"To se vsadím," culila jsem se. "Okay, podívej," vydechla jsem. "Jestli se ti opravdu líbí, tak buď prostě sám sebou, Montano. Nesnaž se chovat jako někdo, kdo nejsi. Vidíš, jak se chováš, kdy jsi se mnou? Jak jsi klidný a uvolněný? To je tvé pravé já. Ne ta showman stránka. Nebuď takový. Prostě. Buď. Ty. To je pravděpodobně to, co chce vidět."
"Být sám sebou nefunguje. Je to chabý. Já jsem chabý."
"Nejsi chabý. Miluju trávit čas s tebou. Máš osobnost, kterou každý miluje. Nutíš nás se smát, usmívat se…zapomenout. Jsi pozitivní člověk s dobrým srdcem a to je pravděpodobně to, co chce ona vidět….ne toho showmana Montanu, ale toho opravdového Montanu. Je smutné, že to musím říkat, ale Gage byl úplně stejný. Všechno to paření a tahání se s ostatníma holkama bylo odrazující. Jeho arogantnost byla odrazující. Jeho namyšlenost…byla odrazující. Neměla jsem ráda nic z toho, protože jsem věděla, že je to falešný. Nebyl to on. Mohla jsem vidět přímo skrz něj stejně tak, jako vidím do tebe. Nepochopím, proč vy dva tak hrozně milujete provětrávat tak moc svoje ptáky. Je to neatraktivní. Schovej si to na ložnici."
"Hej.." Pokrčil rameny. "Ty mrchy to mají rády. A na tom záleží."
"No, jestli chceš ji a jenom ji, tak už žádné "mrchy" okay?"
Zhluboka se nadechl a opřel se lokty o stůl. Jeho nebesky modré oči se na mě zadívaly a potom přikývl. "Okay. Dobře. Až se vrátíme zpátky, budu to… já. Jakkoliv to funguje." Odstrčil se od stolu a vyšel z kuchyně. "Potřebuju pivo," zamumlal.
Zavrtěla jsem hlavou s lehkým úsměvem a jak se Montana vrátil do kuchyně, Gage s Kristinou dorazili. Gageův obličej se celý rozzářil, když mě spatřil. Pospíšil si ke stolu, upustil klíče a zvedl mě za pas. Políbil mě na tváře, na čelo a já se zaculila před tím, než jsem mu vrátila polibek a odtáhla se.
"Něco jsem ti koupila," řekla jsem.
"Co?" Sjel pohledem na hnědý pytlík na stole. Zvedla jsem ho, vytáhla z něj dort a Gageovo oříškové oči se při pohledu na něj rozšířily. Viděla jsem v nich klukovský záblesk. Věděla jsem, co cítí. Kristina řekla, že potom, co jejich matka zemřela, nemohla si nikdy dovolit mu koupit cokoliv dalšího, kromě velkého kusu dortu na jeho narozeniny, takže jsem si myslela, že bude nejlepší, když mu koupím celý. I když už to byl dospělý muž, věděla sem, že to pro něj bude hodně znamenat. Neměl narozeninový dort od doby, co mu byli čtyři, takže když se mu v koutcích očí zformovaly slzy, chápala jsem to.
"Ellie…" zarazil se, zavrtěl hlavou a lehce se usmál. "Kurva, Ellie. Ty mě vždycky dostaneš."
Usmála jsem se na něj. "Myslela jsem si, že bychom si mohli nějaký dát a namísto toho, abys zpíval ty, bychom mohli zazpívat mi tobě. Zasloužíš si to."
Gage se podíval znovu na dort. Na dortu byla fotka jeho matky, jak ho drží v náruči. Byl tam jenom malé miminko, ale byl hrozně roztomilý. Vypadal trochu nemocně, ale usmíval se. Na tom záleželo. Kristina měla tuhle fotku u sebe roky a dala mi ji, abych ji použila na dort. Myslela jsem si, že to byl špatný nápad, vzhledem k tomu, že mu jeho matka vždycky házela s emocemi, ale ona si myslela, že to zvládne, takže jsem to zařídila. Potom, co jsem viděla výsledek, jsem ten dort nechtěla nikdy nakrájet. Tohle byla jeho matka. Někdo, koho postrádal. Někdo, o kom si přál, aby se mohl vrátit a aspoň chvíli ho držet v náruči. Jeho máma vypadala jako Kristina, jenom starší. Dlouhé, tmavě hnědé vlasy, jasně zelené oči a trochu hubenější - byla nádherná.
Naštěstí se Gage pochlapil. Znovu se na mě usmál, políbil mě na tvář a potom zavěsil paži kolem mých ramen.
"Okay, všichni!" zakřičela Kristina a tleskla rukama nad hlavou. Měla na hlavě černou čepici a byla oblečená celá v černé. "Dostaňte sem svoje zadky. Tohle jsou narozeniny mého bratra a my z nich uděláme ty nejlepší!"
Všichni se shromáždili kolem stolu, jak jsem zapálila svíčky. Tohle byli moji kluci. Všichni to byli moji kluci. Uznávala jsem každého z nich. Zeptala jsem se Gage, proč neslavil svoje narozeniny ten rok, co jsem s nimi byla na turné a on odpověděl, že to bylo proto, že mu jeho narozeniny připomínaly rodinu. Nechtěl na to vzpomínat, takže to považoval jenom za další normální den. Tohle byla další věc, kterou jsem si přidala do své banky vzpomínek. Sedmnáctý červen. Grendelovi narozeniny. Musela jsem to pro něj udělal speciální.
Kristina odpočítávala a my jsme všichni začali zpívat, a jak jsem se rozhlížela kolem, věděla jsem, co přesně měla Kristina na myslí tím, že se dáme dohromady jako rodina. Byli jsme rodina. Všichni. Každý člověk tady v té místnosti kolem stolu těžce miloval. Všichni jsme se starali o sebe navzájem a já za to byla ráda. Byli jsme jeden. Byli jsme společnost. Tým. Nic nás nemohlo zlomit. Možná jsme neměli stejnou krev, ale na tom nezáleželo. Nic se mezi nás nemohlo dostat. I když jsme všichni měli naše pády - pořád jsme se milovali navzájem. Tahle skupina byla unikátní svým vlastním způsobem. Tahle skupina mě hodně naučila - ne jenom o mně, ale o životě celkově.
Každý člověk obklopující stůl si zasloužil být v Gageovo bytě, protože každý se o něj staral. Každý ho miloval. Každý měl svoje trable a zkoušky, ale aby se přes ně dostal, museli jsme zůstat a držet spolu. Musíme se otevřít a věřit. Milovat. Opatrovat se.
Nebylo to jednoduché - zatraceně, trvalo to dlouho, abychom se s Gagem dostali tam, kde jsme chtěli být - a i když jsme si zkusili opravdovou bolest, zlomilo to naše srdce, věděli jsme, že se k sobě dostaneme zpátky. Věděli jsme, proč neříct sbohem. Věděli jsme, že máme vydržet, protože vydržet byla ta nejlepší věc, co jsme mohli udělat. Vydržet dokazovalo, že jsme silnější, než jsme si kdy mysleli, že bychom mohli být.
Když jsem vešla do bytu s papírovým sáčkem v ruce, všichni se ke mně otočili. Roy a Kelsey seděli na gauči. Kelsey mu seděla na klíně a mohla jsem říct, že se líbali, protože oba měli nateklé rty a rudé obličeje. Montana a Deed seděli na pohovce před šedesáti-dvou-palcovou plochou televizí a hráli nějakou zombie hru, ale Deedovi na klíně seděla holka. Byla nádherná. Zlatohnědé vlasy, vysoké, červené lícní kosti a sladký úsměv. Byla rozkošná a já věděla, že to není jen nějaká holka, s kterou se chce Deed bavit. Byla někdo, koho respektoval, což byla rarita.
"Co to je?" zeptal se Montana, stopujíc hru a vyskakujíc z pohovky. Pospíšil si ke mně, když jsem přešla ke stolu a položila na něj sáček.
"Je to dort," zašeptala jsem. "Pro Gage."
"Oh," Montana zamrkl. "Wow."
"Kde je mimochodem?" zeptala jsem se. "A kde je Kristina?"
"Jeli do lékárny, ale měli by být zpátky za chvilku." Montana si přejel dlaněmi přes obličej a posadil se ke stolu. Sklopil pohled k hnědému sáčku a založil si prsty na stole.
Posadila jsem se s ním a naklonila hlavu na stranu. Něco ho zřejmě štvalo. Mohla jsem to vidět na jeho tváři. "Co se děje?"
"Co myslíš?" zeptal se trochu vypjatě.
"Vypadáš trochu…. na dně."
Stiskl rty k sobě a zaklonil se na židli. Potom se podíval přes rameno. Deed hrál videohry s tou holkou a Roy s Kelsey byli jako dvě zamilované holubičky. "Okay. Nesměj se mi, Elizo, ale vidět je s těma holkama mě vytáčí."
Zasmála jsem se. "Proč? Nejsi za ně šťastný?"
"Jo, jsem! Jsem za ně víc, než šťastný. Jsou to moji bráchové. Čekal jsem, až se tohle stane už hrozně dlouho. Zvlášť, až se sebou něco udělá Roy," zamumlal. "Já jen… fajn, potkal jsem holku. Žhavou. Nádhernej zadek. Perfektní prsa. Rty, které bych mohl sát dny….Má všechno, Elizo. Chci jí…tak moc. Jako opravdu hodně. Nemůžu myslet na nic jinýho, než na ní. Žádná holka mě ještě nikdy nenutila na ni myslet tak moc jako tahle. Nemůžu. Na. Ni. Přestat. Myslet."
"No, tak proč se jí nezeptáš, jestli s tebou někam nepůjde?"
Protočil oči a věnoval mi sarkastický pohled. "Nemyslíš si, že jsem to neudělal? Znáš mě. Ale věc se má tak, že se obvykle neptám. Oni prostě přijdou….ale ne ona. Zeptal jsem se jí a ona mě odmávla pryč, jako bych nebyl nic. Řekla, že nemá čas na nějakou hru nebo "chlapce", jak to podala," řekl a naznačil prsty uvozovky. Uchechtla jsem se a on zavrtěl hlavou. "Vidíš, směješ se. Zním hloupě, když mluvím takhle o holce."
"Ne hloupě. Jenom se ti opravdu líbí. To se stává."
Pokrčil rameny. "Já vím, ale co sakra dělám špatně?"
"Jak ses jí zeptal?"
"Uhm.. Fajn. Nech mě ti to ukázat." Přejel si dlaněmi přes džíny a potom se postavil. "Dobře. Byla v zákulisí, když jsem ji viděl. Přišel jsem k ní a řekl: ,,Viděl jsem tě, se na mě dívat. Jsi žhavější, než peklo. Co kdyby sis se mnou vyšla, abych mohl trochu toho tepla nasát"?"
Vyprskla jsem smíchy a všichni se otočili naším směrem. Položila jsem si ruku před pusu, když se Montana zamračil a sklouzl zpět na svoje místo. Bojoval s úsměvem a brzo to vzdal a smál se se mnou. "Vážně, Montano?" řekla jsem, smějíc se. "To je to, co jsi řekl?"
"No, jo. Obvykle to funguje."
Znovu jsem se zasmála. "Wow. To - to je ta nejotřepanější fráze, kterou sem kdy slyšela. Už chápu, proč řekla ne."
"A to bylo poprvé, co jsem se zeptal," zamumlal. "Viděl jsem ji znovu a zeptal se jí mile - víš, když prostě jen flirtuješ, usmíváš se a potom se zeptáš - a zase řekla ne. Po třetí se jenom zasmála a odešla. Moje koule se z toho srazily. Nebudu ti lhát."
"To se vsadím," culila jsem se. "Okay, podívej," vydechla jsem. "Jestli se ti opravdu líbí, tak buď prostě sám sebou, Montano. Nesnaž se chovat jako někdo, kdo nejsi. Vidíš, jak se chováš, kdy jsi se mnou? Jak jsi klidný a uvolněný? To je tvé pravé já. Ne ta showman stránka. Nebuď takový. Prostě. Buď. Ty. To je pravděpodobně to, co chce vidět."
"Být sám sebou nefunguje. Je to chabý. Já jsem chabý."
"Nejsi chabý. Miluju trávit čas s tebou. Máš osobnost, kterou každý miluje. Nutíš nás se smát, usmívat se…zapomenout. Jsi pozitivní člověk s dobrým srdcem a to je pravděpodobně to, co chce ona vidět….ne toho showmana Montanu, ale toho opravdového Montanu. Je smutné, že to musím říkat, ale Gage byl úplně stejný. Všechno to paření a tahání se s ostatníma holkama bylo odrazující. Jeho arogantnost byla odrazující. Jeho namyšlenost…byla odrazující. Neměla jsem ráda nic z toho, protože jsem věděla, že je to falešný. Nebyl to on. Mohla jsem vidět přímo skrz něj stejně tak, jako vidím do tebe. Nepochopím, proč vy dva tak hrozně milujete provětrávat tak moc svoje ptáky. Je to neatraktivní. Schovej si to na ložnici."
"Hej.." Pokrčil rameny. "Ty mrchy to mají rády. A na tom záleží."
"No, jestli chceš ji a jenom ji, tak už žádné "mrchy" okay?"
Zhluboka se nadechl a opřel se lokty o stůl. Jeho nebesky modré oči se na mě zadívaly a potom přikývl. "Okay. Dobře. Až se vrátíme zpátky, budu to… já. Jakkoliv to funguje." Odstrčil se od stolu a vyšel z kuchyně. "Potřebuju pivo," zamumlal.
Zavrtěla jsem hlavou s lehkým úsměvem a jak se Montana vrátil do kuchyně, Gage s Kristinou dorazili. Gageův obličej se celý rozzářil, když mě spatřil. Pospíšil si ke stolu, upustil klíče a zvedl mě za pas. Políbil mě na tváře, na čelo a já se zaculila před tím, než jsem mu vrátila polibek a odtáhla se.
"Něco jsem ti koupila," řekla jsem.
"Co?" Sjel pohledem na hnědý pytlík na stole. Zvedla jsem ho, vytáhla z něj dort a Gageovo oříškové oči se při pohledu na něj rozšířily. Viděla jsem v nich klukovský záblesk. Věděla jsem, co cítí. Kristina řekla, že potom, co jejich matka zemřela, nemohla si nikdy dovolit mu koupit cokoliv dalšího, kromě velkého kusu dortu na jeho narozeniny, takže jsem si myslela, že bude nejlepší, když mu koupím celý. I když už to byl dospělý muž, věděla sem, že to pro něj bude hodně znamenat. Neměl narozeninový dort od doby, co mu byli čtyři, takže když se mu v koutcích očí zformovaly slzy, chápala jsem to.
"Ellie…" zarazil se, zavrtěl hlavou a lehce se usmál. "Kurva, Ellie. Ty mě vždycky dostaneš."
Usmála jsem se na něj. "Myslela jsem si, že bychom si mohli nějaký dát a namísto toho, abys zpíval ty, bychom mohli zazpívat mi tobě. Zasloužíš si to."
Gage se podíval znovu na dort. Na dortu byla fotka jeho matky, jak ho drží v náruči. Byl tam jenom malé miminko, ale byl hrozně roztomilý. Vypadal trochu nemocně, ale usmíval se. Na tom záleželo. Kristina měla tuhle fotku u sebe roky a dala mi ji, abych ji použila na dort. Myslela jsem si, že to byl špatný nápad, vzhledem k tomu, že mu jeho matka vždycky házela s emocemi, ale ona si myslela, že to zvládne, takže jsem to zařídila. Potom, co jsem viděla výsledek, jsem ten dort nechtěla nikdy nakrájet. Tohle byla jeho matka. Někdo, koho postrádal. Někdo, o kom si přál, aby se mohl vrátit a aspoň chvíli ho držet v náruči. Jeho máma vypadala jako Kristina, jenom starší. Dlouhé, tmavě hnědé vlasy, jasně zelené oči a trochu hubenější - byla nádherná.
Naštěstí se Gage pochlapil. Znovu se na mě usmál, políbil mě na tvář a potom zavěsil paži kolem mých ramen.
"Okay, všichni!" zakřičela Kristina a tleskla rukama nad hlavou. Měla na hlavě černou čepici a byla oblečená celá v černé. "Dostaňte sem svoje zadky. Tohle jsou narozeniny mého bratra a my z nich uděláme ty nejlepší!"
Všichni se shromáždili kolem stolu, jak jsem zapálila svíčky. Tohle byli moji kluci. Všichni to byli moji kluci. Uznávala jsem každého z nich. Zeptala jsem se Gage, proč neslavil svoje narozeniny ten rok, co jsem s nimi byla na turné a on odpověděl, že to bylo proto, že mu jeho narozeniny připomínaly rodinu. Nechtěl na to vzpomínat, takže to považoval jenom za další normální den. Tohle byla další věc, kterou jsem si přidala do své banky vzpomínek. Sedmnáctý červen. Grendelovi narozeniny. Musela jsem to pro něj udělal speciální.
Kristina odpočítávala a my jsme všichni začali zpívat, a jak jsem se rozhlížela kolem, věděla jsem, co přesně měla Kristina na myslí tím, že se dáme dohromady jako rodina. Byli jsme rodina. Všichni. Každý člověk tady v té místnosti kolem stolu těžce miloval. Všichni jsme se starali o sebe navzájem a já za to byla ráda. Byli jsme jeden. Byli jsme společnost. Tým. Nic nás nemohlo zlomit. Možná jsme neměli stejnou krev, ale na tom nezáleželo. Nic se mezi nás nemohlo dostat. I když jsme všichni měli naše pády - pořád jsme se milovali navzájem. Tahle skupina byla unikátní svým vlastním způsobem. Tahle skupina mě hodně naučila - ne jenom o mně, ale o životě celkově.
Každý člověk obklopující stůl si zasloužil být v Gageovo bytě, protože každý se o něj staral. Každý ho miloval. Každý měl svoje trable a zkoušky, ale aby se přes ně dostal, museli jsme zůstat a držet spolu. Musíme se otevřít a věřit. Milovat. Opatrovat se.
Nebylo to jednoduché - zatraceně, trvalo to dlouho, abychom se s Gagem dostali tam, kde jsme chtěli být - a i když jsme si zkusili opravdovou bolest, zlomilo to naše srdce, věděli jsme, že se k sobě dostaneme zpátky. Věděli jsme, proč neříct sbohem. Věděli jsme, že máme vydržet, protože vydržet byla ta nejlepší věc, co jsme mohli udělat. Vydržet dokazovalo, že jsme silnější, než jsme si kdy mysleli, že bychom mohli být.
Děkuji
OdpovědětVymazatĎakujem
OdpovědětVymazat