WWA - 11. kapitola

Překlad: Sim

11. kapitola (Setkání)

Další den jsem se vzbudila naprosto vyčerpaná.
Monica a Kelsey odešly brzo ráno kvůli práci a vzhledem k tomu, že jsem měla sobotu volnou, tak jsem si přispala. Normálně bylo dobré si přispat, ale očividně ne teď. Vzbudila jsem se s bolestí hlavy a automaticky jsem věděla, že tenhle den bude stát za hovno.
Odstrčila jsem deku, vyšplhala z postele a zamířila do koupelny. Podívala jsem se do zrcadla, abych zjistila, že vypadám naprosto příšerně. Bože, bylo to teprve dna týdny, ale já se cítila, jako by to byly měsíce. Tahle věc se zlomeným srdcem byla na nic.. a naneštěstí jsem měla tu čest, že se mi to stalo taky.
Potřebovala jsem vypadnout ven. Potřebovala jsem vzduch. Jít se proběhnout do Central Parku se zdálo jako docela dobrý nápad. Mohla bych si zaběhat a zbavit se tak všeho toho smutku a až bych se vrtila, moha bych kreslit.
Potom, co jsem snědla snídani, oblékla se a vyčistila si zuby, vzala jsem si iPod a strčila jsem si sluchátka do uší.
Město bylo rušné, jako obvykle. Jakmile jsem se vymotala všemi těmi těly a dostala jsem se ke vstupu do parku, začala jsem pomalu svojí trasu. Na New York to byl docela krásný den. Už nepršelo, ale na obloze se pořád honily mraky, předpovídající nadcházející mrholení. Slabá déšť mi nevadil. Potřebovala jsem se zchladit.
Minula jsem několik lidí na lavičkách čtoucích noviny, časopisy, knížky a někteří dokonce jedli oběd. Většina lidí, co u byla, měla na sobě obleky a šaty. Další lidi byli starší muži a ženy. Ženy tu běhali kolem ve sportovních podprsenkách a kraťasech jako já; většina můžu běhala jenom v kraťasech. Pobíhalo tu i pár dětí, kteří hrály na skovávanou. Někdo tady venčil i psy. Bylo to pěkně uklidňující.
Uši jsem měla naplněné mixem Natashy Bedingfield, Fall Out Boy a OneRepublic. Byl dobrý pocit, běham za zvuku těch hlasů a tónů. Musela jsem si vyčistit hlavu a tohle byl nejlepší způsob, jak toho docílit. Zrychlila jsem tempo a dál jsem pokračovala ve své trase, těžce oddechujíc, čím rychleji jsem běžela. Cesta přede mnou se dělila na tři směry a já si zvolila ten prostřední, který byl lemovaný stromy. Lehký větřík mě sem tam ovál a ochladil mě a já se odmítala zastavit.
Nepřemýšlela jsem. Necítila jsem. A byl to dobrý pocit. Chtěla jsem, aby to trvalo napořád. Z nějakého důvodu jsem ani nebyla schopná říct, jestli jsem unavená nebo ne. Jenom jsem věděla, že běžím. Běžela jsem jako zatracená gazela a neopovažovala jsem se zastavit.
Nakonec jsem naběhla zase na hlavní cestu a pokračovala jsem vpřed. Chystala jsem se běžet pomalu zpátky a potom si protáhnout svaly. Tohle byl můj plán, ale samozřejmě, ten plán se podělal.
Zastavila jsem se a moje srdce zběsilo tlouklo, jak jsem zírala přímo před sebe, oči vytřeštěný. Uviděla jsem je hrát na jejich kytary. Kolem nich byl dav (hlavně holky), ale mohla jsem je vidět tak jasně, jako den. Roy Sykes měl černou akustickou kytaru a jeho hraní bylo duši naplňující, když jsem si vyndala sluchátka z uší. Holky před ním tiše stály a obdivovaly ho a povzbuzovaly, sledujíc jeho magické prsty, jak kloužou po strunách. Vlasy měl delší a spadaly mu do čela. Měl na sobě tílko, které odhalovalo všechna jeho tetování. Do teď jsem neměla tušení, že má tetování na hrudi. Měl jí potetovanou celou.
A potom se můj pohled přesunul ke klukovi, který měl na sobě černé triko s výstřihem do V. Jeho pevné, potetované paže byli omotané kolem jeho červené akustické kytary. Zpíval z hlouby svojí duše. Znala jsem tu písničku. Byla to akustická verze "Volné Holubice" a znělo to úžasně. Od poslední noci, kdy jsem ho viděla, byl teď Gage ostříhaný. Nemohla jsem vidět jeho oči pod slunečními brýlemi, ale věděla jsem, že je má zavřené.
Jak jsem je sledovala z menší vzdálenosti, můj dech se stále zadrhával - i když jsem se ho pořád snažila popadnout. Holky ho pořád sledovaly, dokud Gage naposledy lehce nebrnkl a potom začaly pištět. Ochranka za lavičkou se snažila držet holky vzadu, aby si kluci mohli sbalit svoje kytary a když byli hotový, Gage se otočil a nějak si mě všiml, jak stojím opodál. Neviděla jsem jeho oči, ale věděla jsem, že se dívá přímo na mě.
Chtěla jsem utéct pryč. Měla jsem pokračovat v běhu a nezastavovat se. Vidět ho to všechno přineslo zpátky - bolest a zase bolest. Slzy, které jsem kvůli němu včera v noci prolila. Jeho zraňující slova, které řekl v tom videu.
Můj obličej pravděpodobně prozrazoval všechny mé emoce, protože se Gage přestal okamžitě hýbat a zíral na mě. Úsměv u zmizel z tváře a stiskl rty do tenké linky. Zašeptal něco Royovi a ten se podíval mým směrem, aby se setkal s mýma očima. Z nějakého důvodu byl Royův obličej soucitný. Skoro jako by cítil mou bolest na míle daleko, ale jako vždycky, držel se od toho dál.
S kývnutím zamířil Roy pryč a všechny holky se vydaly za ním. Gage řekl něco chlápkovi z ochranky a ten kývl před tím, než se vydal mojí cestou. Moje srdce tlouklo jako o závod, když Gage odešel pryč a jak to udělal, chtěla jsem ho něčím praštit do lebky. Udělal si z toho muže z ochranky poslíčka? Řekl mu, aby mi řekl, abych odešla?
Ať to bylo cokoliv, nechtěla jsem to slyšet, takže místo toho, abych zůstala a počkala, abych se dozvěděla, co mi má vzkázat. Otočila jsem se a zamířila pryč.
"Hej! Počkej!" křičel za mnou muž z ochranky.
Neohlídla jsem se - aspoň do doby, než jsem slyšela Gage, jak křičí moje jméno.
Zastavila jsem se, otočila a uviděla Gage, jak stojí uprostřed hřiště a sluneční brýle má v ruce. A najednou jsem to všechno uviděla. Ty emoce. Bolest. Zranění. A zase bolest.
Do prdele, mátl mě.
Chlápek z ochranky mě dohnal. "Chce, abyste se s ním potkala pod severním mostem. Vezměte to zpáteční cestou. Chce s vámi mluvit."
Polkla jsem. Najednou se mi těžce dýchalo. Dívala jsem se na Gage, který se na mě díval o trochu déle, než se otočil, přejel si rukou přes obličej a znovu si nasadil sluneční brýle na oči. Ten muž na mě krátce kývl, než se rozběhl zpátky za Gagem dřív, než ho mohl někdo ušlapat.
Sledovala jsem je do té doby, až už jsem je neviděla a potom jsem se zhluboka, trhaně nadechla. "Dobře," vydechla jsem. Chystala jsem se s ním setkat a pravděpodobně z něj vytřískat duši. Zasloužil si můj hněv….ale stejně tak.. já si zasloužila jeho. Hádala jsem, že jsme si teď byli rovni s ubližováním jeden druhému.
Stiskla jsem rty k sobě a přejela jsem pohledem svoje okolí. Nikdo mi nevěnoval žádnou pozornost. Každý si pořád všímal svého, dokonce i když jsem si myslela, že jsem ztropila zatracenou scénu. Věděla jsem, kde je severní most, takže jsem se tam pomalu vydala doufajíc, že se dozvím všechny odpovědi, které jsem od Grendela potřebovala.

***

Blížila jsem se pod most, když jsem Gage uviděla. Musela jsem se zhluboka nadechnout před tím, než jsem šla vraždě vstříc. Nikdo nebyl kolem, ani nikdo z ochranky. Bylo pro nás nejlepší, abychom byli o samotě a já byla ráda, že to ví.
Jak jsem byla skoro pod mostem, viděla jsem Gage, jak se opírá o zeď, ruce založené. Hlavu měl nakloněnou a z místa, kde jsem byla, jsem mohla vidět každé tetování na jeho paži…ale možná to bylo tím, že jsem každý z nich už před tím viděla několikrát.
Gage zaslechl moje kroky a natočil hlavu doprava. Jakmile mě uviděl, jeho obličej se rozzářil úlevou, ale můj ne. Ani kousek mě nebyl tak vřelý jako jeho. Byla jsem si jistá, že jsem na tváři měla ledový výraz. Mohla jsem to cítit. Nemohla jsem uvěřit tomu, že tohle dělám. Věděla jsem, že to, co se mi chystá říct mi nejspíš ublíží ještě víc, ale stejně jsem chtěla znát jeho úmysly. Tohle nebyl on. Věděla jsem to. Pohrdal Penelope.
Zastavila jsem se čtyři kroky před ním a zhluboka se nadechla. Gage se nadechl taky a spustil paže podél těla. Na chvíli jsme oba byli zticha, oba se snažíc dát si naše myšlenky a otázky dohromady. Snažila jsem se, jak nejlíp jsem uměla, abych ho nepraštila, a naštěstí jsem byla úspěšná v tom, abych se udržovala v relativním klidu.
"Vypadáš hezky," řekl nakonec Gage.
Neusmála jsem se. Neodpověděla jsem. Jenom jsem zírala. Nehodlala jsem nechat jeho aroganci, aby mě dostala.
Jeho úsměv opadl, když se podíval do mých ledových modrých očí. "Proč si utíkala?" zeptal se a přimhouřil oči.
"Proč si odešel hned další ráno, aniž by jsi mi řekl sbohem?" odpálila jsem ho.
Zamračil se a zavrtěl hlavou. "V mém slovníku znamená slovo sbohem termín, který řekneš někomu, koho nechceš už víckrát vidět. Nemohl jsem ti říct sbohem."
"Takže jsi prostě odešel? Měla jsem strašný strach, Gagi! A potom jsem viděla to zasraný video o tvém zasnoubení s tou děvkou Penelope? Ona je ta, které by jsi měl říct sbohem!"
"Elizo, prosím." Gage zavrtěl hlavou a odstrčil se od zdi. Udělal několik kroků ke mně a já od něj ustoupila, vrtíc hlavou. "Znáš mě, Elizo. Víš, jak to se mnou je. Já - já nejsem kolem tebe v bezpečí. Ne, když to ona ví."
"Radši bys mi měl něco rychle vysvětlit, Gagi," zavrčela jsem. Můj vztek se pomalu zvětšoval.
Gage se podíval na moje ruce zatnuté v pěst a trochu se naklonil dopředu. "Kurva. Okay." Sevřel si kořen nosu palcem a ukazováčkem. Kristina je v New Yorku. Našla mě. Zeptala se mě, jestli se může ke mně nastěhovat a chce, abych jí zařídil rehabilitace. Bude tu se mnou už měsíc a já ji nechci znovu zratit."
Zamračila jsem se. "Co má Kristina co dělat s Penelope?"
Gage si povzdychl a olízl si rty. "Penelope se zastavila náhodně u mě doma, když jsem tam nebyl. Spřátelila se s Kristinou a dokonce s ní udělala pro jistotu pár fotek. Předtím jsem ti to neřekl, protože jsem si myslel, že s ním nebude problém, ale otec Penelope je náš boss. On je ten chlap, který nás dostal tam, kde teď jsme. On nás vlastní, Elizo." Povzdychla jsem si a rychle zamrkala, jak se mi Gage díval do očí. Byl vážný. Tohle už nebyl žádný vtip nebo hra. Tohle bylo doopravdy. "Skrz něj jsem potkal Penelope. Co se týče její fotky s Kris… dá to Calu Averymu a on to může dát do časopisu, když nebudu s Penelope spolupracovat."
"C-co?"
"Ona a Calvin - podělanej - Avery se spolu občas loňské léto na turné sešli a on jí slíbil, že jí napíše článek. Zaplatila mu, aby nás sledoval….aby hlídal každý náš krok a samozřejmě jí slíbil, že jí všechno vyklopí. To byl důvod, proč se objevovala kolem častěji. Nezval jsem jí tam, kde jsme byli, Elizo. Calův strýc je vlastníkem časopisu Escape a It's Real je jeho podtisk. Cal chtěl lepší pozici a Penelope souhlasila, že mu zaplatí a získá mu víc čtenářů, takže on souhlasil, že nás bude sledovat a psát o nás -a dá Penelope všechny informace, které by dokázaly, že ty a já to spolu táhneme."
"Slyšela jsem to, ale myslela jsem si, že to byl jenom drb…"
"Udělal ze mě v tom článku slabocha. Naštěstí mají ženy rádi mužskou jemnější stánku." Pokrčil rameny. "Hádám, že pro něj to byla jenom hra. Přišel, aby napsal článek o celé kapele, potkal Penelope, dostal zaplaceno a začal pro ní dělat špinavou práci. Lhal."
"Wow," vydechla jsem. Nemohla jsem věřit tomu, co jsem slyšela. Celou tu dobu jsem si myslela, že Cal byl na turné ten jediný, co měl zdravý rozum. Cal informoval Penelope o všem, co jsme dělali a ona se snažila ze všech sil, aby nás zastavila - aby nás rozdělila. A zatraceně, jestli nevyhrála. Kdyby to nebylo kvůli ní, já a Gage bychom opustili jeden druhého kvůli našemu špatnému naladění.
"Tak jako tak, dostal jsem se domů a Penelope seděla v kuchyni a, Elizo, přísahám, že jsem Penelope nikdy nepozval k sobě domů. Snažil jsem si mezi námi udržet odstup. Vyměnil jsem si zámky a všechno, ale Kris jí pustila dovnitř, protože jí Penelope řekla, že je moje přítelkyně. Ukázala mi fotku jí a Kris a řekla mi, že jestli se k tobě ještě někdy přiblížím - jestli s ní nezůstanu - tak řekne Calovi, aby tu fotku otiskl do časopisu, a řekne svému otci, aby rozpustil kapelu. Je toho v sázce tak moc. Seru na to, že by odhalila Kris. Nějak bych to zvládl. Ale když překročila hranici s kapelou - když klesla tak hluboko - vím, že nevtipkuje. Nemůžu ztratit kapelu, Elizo, nemůže je stáhnout se mnou. Došli jsme tak daleko. A Kris…I když si myslím, že bude dělat, jakože je jí to jedno, nebude chtít, aby jí lidé poznávali. Jestli někdo zjistí, že moje sestra byla na drogách a teď dochází na rehabilitace, rozmazali by to všude. Nezničí ji nebo kapelu. Dělám tohle pro rodinu. Pro mou kapelu. Pro naše bezpečí. Nechci Kris stresovat. Chci pro ní teď to nejlepší. Ona….umírá, Elizo."
"U-umírá?" zeptala jsem se a můj hlas podivně zahučel.
"Ano. Umírá. Nechci jí ztratit, takže dělám všechno, co můžu. Řekla mi, že jí před několika měsíci diagnostikovali rakovinu plic." Jeho oči se zaleskly bolestí a já sklopila hlavu. Bylo mnohem, mnohem horší, než jsem si myslela. "Elizo." Gage uchopil můj obličej, zvedl mi hlavu a díval se mi do očí. "Tak moc mě to mrzí. Přísahám. Ta poslední věc, co bych chtěl udělat je, abych ti ublížil. Víš, jak moc pro mě znamenáš. Všechno tohle s Penelope je jenom hra. Nepožádal jsem jí, aby si mě vzala. Navrhla mi to na veřejnosti, kde jsem kolem toho nemohl kličkovat nebo říct ne. Zeptala se mě před svým otcem, Elizo. Mým šéfem. A on očekával, že řeknu ano. Nemůžu ztratit mou kariéru. Nemůžu stáhnout kapelu dolů a už vůbec nechci, aby to nějak zničilo Kris. Víš, že tě miluju-"
"Nevypadá to, že mě miluješ tak moc, Gagi. Neodpovídal si na moje hovory. Moje textovky."
"Ona to všechno sleduje! Má kontakty. Ona je zasraně šílená!"
"Tak se s ní rozejdi!" zakřičela jsem. "Nech jí to říct. Nech jí říct o Kris. Koho to sakra zajímá? Pomluvy se šíří každej podělanej den, Gagi. Lidé lžou každý den. Jeden obrázek s kapelou nic neudělá. Měl bys být na takovéhle věci zvyklý! A co se týče jejího otce, jsem si jistá, že by nebyl tak hloupý, aby potopil takhle úspěšnou kapelu!"
"Nemůžu to udělat, Elizo."
"Proč sakra ne?"
"Protože jsem toužil po tomhle dni od chvíle, kdy Kris odešla. Chtěl jsem tenhle sen od chvíle, co jsem byl dítě. Starám se o ní a nepotřebuju nějakou posedlou šílenou mrchu jako je Penelope, aby to všechno zničila. Nepotřebuju, aby se Kristina strachovala, když jde centrem dolů po ulici na rehabilitace nebo když jde domů, že jí někdo uvidí. Lidé nepotřebují vědět, kdo je. Zjistí, co s ní je a všechno se mezi naším šéfem a FireNine podělá a my budeme nahraný, Elizo. Zničí to naší rep…to, za čím jsme si stáli. Loajalitu. Její otec je i Benovo šéf. Mysli na Bena. Neměl by práci. Začne znovu strádat. Budou ho mít za hrozného manažera. Nikdo nebude chtít pracovat s mužem ,který nebyl schopný udržet svojí kapelu. Myslel jsem na to všechno. Snažil jsem se najít nějakou cestu ven, ale… nevím, co dělat. Tohle se zdá jako jediné správné řešení…dokud se tahle věc neusadí a nevyprchá."
Zavrtěla jsem hlavou, v očích mě pálily slzy. Několik jich uniklo, ale já se otočila a sklopila jsem hlavu. Nemohla jsem před ním brečet. Nic z toho mi za to nestálo.
Nic z toho.
"Elizo, víš, že tě miluju," zašeptal Gage a přešel ke mně. Omotal kolem mě paže a přitáhl si mě, položil bradu na moje rameno. "Myslíš si, že mě to nebolí? Tohle bylo těžké rozhodnutí." Políbil mě na tvář a moje držení slz selhalo.
Věděla jsem, co se mi chystá říct jako další a lámalo mi to srdce. Uvnitř jsem pomalu umírala, prosíc tu bolest, aby přestala. Moje srdce tlouklo jako o závod.
"Jsi moje první láska. Miluju tě a vždycky budu. Ale když přijde na mou rodinu a kapelu, nikdo se mezi to nemůže postavit. Rodina je vždycky první. Moje kapela je jako krev. Udělám všechno, co můžu pro svou sestru - pro kapelu. A jestli to znamená, abych to teď nechal být….musím. Nemůžeme teď tohle dělat, Elizo. Nemůžu nechat Penelope vyhrát. Najdu nějaký způsob, jak z toho ven…Jenom mi to zabere nějaký čas. Nemůžeš to držet proti mně."
A potom jsem se zlomila. Kolena mi selhaly, ale Gage mě držel, utahujíc svoje paže kolem mě. Otočil mě v náruči a přitiskl mě k sobě, hladíc moje záda a vlasy, když jsem mu zaháknula ruce kolem krku. Nechtěla jsem ho nechat jít, ale tak to bylo. Tohle bylo jeho "sbohem" - alespoň v mých očích.
"Už jí necháváš vyhrát, Gagi," zašeptala jsem mu do ramene. "Už vyhrává. Vždycky vyhrávala. Už od loňského léta."
"Nevyhrává." Gage mě zatlačil za ramena dozadu a podíval se mi do očí. Potom mě jemně, sladce políbil na rty a můj žaludek se naplnil motýlky.
"Zítra," řekl a políbil mě znovu.
Fňukla jsem a odtáhla se. "Zítra co?"
"Zítra si přídím nový telefon. Budu ti volat každý den. Budu ti psát každé ráno. Setkám se s tebou kdykoliv budu moc. Vždycky si najdu nějaký způsob, Elizo. Něco vymyslíme. Není to to, co jsi mi sama řekla?"
Znělo to slibně, ale nebylo to dost. Nebyla jsem nějaká boční záležitost. Nebyla jsem ta holka, co se s někým někde skovávala, aby s ním mohla být. Měla jsem být ta jediná. Jeho jediná. Nebyla jsem žádná možnost. Byla jsem jenom já. Věděla jsem, za co stojím a naneštěstí, tohle to nebylo.
"Nebudu tohle dělat, Gagi," zašeptala jsem. "Buď ona nebo já. Já nebo Penelope. Nehodlám být někde v pozadí. Chci tě. Ty chceš mě. Nemiluješ jí, tak se na ní vyser! Co byly ty řeči o všech těch obětech tu noc? Proč nemůžeš udělat tuhle oběť?"
Gage sklonil hlavu a spustil paže podél těla. "Elizo, děláš mi to tak těžký. Není to jenom Penelope. Je to Kristina, Penelope a kapela!"
"Ale můžeš to změnit na Kristina, já a tvoje kapela. Můžeme to zvládnout. Jenom jim to musíš říct."
"Nemůžu to udělat. Kluci by to nikdy nepochopili. Nechtějí ztratit to, pro co tak tvrdě pracovali jenom proto, že jsem udělal chybu a začal jsem si něco s dcerou mého šéfa."
Opravdu jsem nemohla věřit tomu, co jsem slyšela. "Pak na to zapomeň," zamumlala jsem a ustoupila.
"Zapomeň to. Vím, že chceš postarat o Kristinu. Vím, že jí i kapelu chceš udržet mimo nebezpečí, ale…ale některé věci nestojí za to ztratit, Gagi. Někdy musíš udělat oběť, abys byl opravdu šťastný. Zatím co jsi s ní, nikdy nebudeš můj. Něco musíš obětovat. Jsou tu způsoby; jenom si vybíráš ten špatný." Pokrčila jsem rameny. "Mimochodem si mi loni Kristinu popsal, vím, že by byla mnohem radši, abys byl šťastný ty, než ona. Ty to víš taky, ale jsi hloupý. Necháváš jít někoho, koho miluješ kvůli holce, který k tobě zřejmě nemá žádný respekt. Kristina by pro tebe chtěla to nejlepší, bez ohledu na to, čím by si musela projít. Znám kluky a kdyby museli, udělali by pro tebe cokoliv, co by mohli. Všichni tě milujou! Jenom ty jsi teď slaboch."
Gage stiskl rty k sobě a podíval se ze mě pryč. Neměl co víc říct a tak zůstal potichu stejně tak, jako já. Tak to bylo. Nechystal se to pro mě udělat. Řekl, že se loňské léto zbaví, ale teď na to přicházelo - teď, když jsem ho chtěla ve svém životě a chtěla jsem, aby to fungovalo - bere zpátky to, co řekl? Chystá se semnou rozejít tak, jako jsem se rozešla já s ním? Hádám, že to bylo jenom spravedlivé, že? Všechno jsem si to zasloužila.
Bolelo to, ale chápalo jsem to. Bylo to zřejmý. A v mojí hlavě to tak trochu dávalo smysl. Byla jsem jenom jeden člověk. Holka, kterou potkal. Znal svou sestru celý život a jeho kapela měla v jeho životě hlavní místo. Dostával se tam, kde chtěl se svou kariérou v životě být….a aby udržel věci v pohybu, byly tu věci, které musel ztratit.
Mě.
Udělala jsem krok k němu a rychle ho políbila na tvář. "Nevím, co víc ti říct," zašeptala jsem. "Ale rozumím." Vzal mě za ruku, proplétajíc si se mnou prsty, se slzami v koutcích jeho očí. Chtěla jsem tu zůstat. Chtěla jsem s ním zůstat tak moc, ale nemohla jsem. Musela jsem jít. Nemohla jsem být jenom možnost. Odtáhla jsem se od něj a udělala krok zpátky. "Sbohem, Gagi."
Zamířila jsem pryč, snažíc se zadržet slzy. Byla jsem úspěšná. Jak jsem vystoupila zpod mostu, Gagův hlas se zlomil, jak volal moje jméno, ale já se neotočila. Chtěla jsem se otočit jen, abych viděla jeho nádherný obličej a naposledy si ho prohlédla, ale neudělala jsem to. Musela jsem být silná.
Myslela jsem si, že jsem si prošla něčím mnohem horším. Myslela jsem si, že chování a bolest, kterou jsem dostávala od své matky a nevlastního otce bylo zlý, ale tohle? Zlomené srdce? Ta bolest? Ta deprese? Tenhle drásající, srdce lámající okamžik? Tenhle pocit v mém břiše, staženost mého hrdla, bolest na hrudi? Pomalu mě to zabíjelo. S každým krokem, kterým jsem mířila pryč od mostu, jsem uvnitř umírala. Moje srdce se tříštilo a měnilo se na prach.
Byla jsem úplně prázdná celou cestu, co jsem běžela do svého bytu. Začalo mrholit a bylo mi jedno, jak mokrá budu. Dala jsem si dlouhou horkou sprchu, donutila jsem se znovu najíst a potom jsem se schoulila na gauči. Televize nebyla zapnutá. Žádná hudba. Jen ticho. A to ticho bylo zabijácký, protože moje myšlenky na mě uvnitř hlavy křičely. Jako by mi srdce tlouklo pomalu, nepravidelně, bez jakéhokoliv rytmu.
Zůstala jsem takhle celý víkend. Zůstala jsem takhle celé léto a dokonce i to další, protože léto mi připomínalo jeho. Léto mi připomínalo čas, který jsme spolu strávili na turné. Ten čas, kdy jsme byli… v pohodě. Ztrácela jsem se a doufala jsem, že jednoho dne zase najdu štěstí a mír.
Naneštěstí - štěstí nebylo na mé straně a mír a klid pomalu mizely den za dnem.
Byla jsem prázdná.
Poškozená.
Sama.
Všechno se to opakovalo znovu…jenomže tenkrát z toho nebyla žádná cesta ven.