WHI - PROLOG

Překlad: Sim

Zvedala jsem se se staženou hrudí, upřeně hledíc do strašlivých zelených očí. Byl za nimi mrak temnoty - vztek, frustrace a hrozivé oslnění. Tyhle oči mě po nocích děsily už několik let. Jeho hluboký hlas mumlal něco, co jsem sotva rozeznala, kvůli krvi, která mi prudce proudila lebkou. Jeho hlas byl jedovatý, smrtící.

Nemohla jsem přizpůsobit oči tmě, ale mohla jsem vidět její pohled, její zlý úsměv ze dveří ložnice. Ležela jsem na hrubém koberci a natáhla jsem svoje paže, prosíc jí o pomoc. Místo toho zírala, sledovala ho, jak mě zvedl z podlahy a strčil mě proti nejbližší zdi. Trhla jsem sebou a snažila se udržet na nohou, ale místo toho jsem se opět poroučela na koberec, kolena a ruce mě pálily.

,,Mami, prosím." Můj hlas byl chraplavý z předchozího křiku - od nesnesitelné bolesti, kterou mi poskytl. Krutost jeho hněvu mě nechala pohmožděnou, potrhanou. Moje hlava spadla a moje brada sjela po koberci. Na malý moment jsem se cítila v bezpečí, jak se pokoj stal tichým a točil se kolem mě.

Nakonec promluvila, její hlas téměř zašeptal. ,,Je mi to líto, Lizo, ale věděla si, že tohle bylo důležité. Když potřebujeme peníze, není to vtip. Měla jsi udělat, o co jsme tě žádali."

Slza mi unikla z pod mých nateklých očí, otevřela jsem je, sledujíc jí, jak se rychle pohnula. Zoufale jsem jí volala, prosila jí, aby mě nenechala s tím bastardem o samotě. Další slzy, kouř z cigaret vletěl do pokoje a a potom zařval, abych se zvedla, škubajíc mou paží.

Kolena se mi opět podlomily a můj obličej znovu narazil do podlahy. Krev vystříkla z něho nosu a čelo mi hořelo z toho, jak narazilo do koberce. Vyhrožoval, že pokud nevstanu, udělá něco horšího, ale nemohla jsem. Byla jsem slabá. Neměla jsem sílu se pohnout. Byla jsem prázdná, nic, jako tenký list papíru. Nehybná, pokud by nezafoukal vítr nebo mě někdo nezvedl.

Chtěla jsem se rozpadnout na prach a splynout s podlahou, stát se ničím - nikým - nebýt Eliza Smith.

Modlila jsem se a přála si, aby to skončilo, ale on se jen zasmál a něco si zamumlal pod vousy, věděla jsem, co přichází. Těžká kůže mě pálila na nohách, zádech, pažích a dokonce i na obličeji. Opakovaně jsem křičela, zarývala nehty do koberce a doufala, že budu za chvíli otupělá k bolesti.

Nakonec jsem byla.