Undescribable - 21. kapitola

Překlad: Týni

SLADE

Probudím se a uvidím Anděla. Přejedu jí rukou dolů na záda, cítíc pod rukou její hebkou kůži. Vzpomenu si na včerejší noc, kdy jsme v mém autě leželi pod hvězdami, a usměju se. Bylo to neuvěřitelné. Ona je neuvěřitelná; vždy mě překvapí. Nikdy jsem nemyslel na to, jestli tam bude chtít mít sex. Znovu mě překvapila.

Lehnu si a natáhnu pro telefon, přičemž si všimnu, že se má za deset minut zvonit budík. Chci tu s ní ležet ještě dalších deset minut, ale nemůžu.

Vypnu budík a vylezu z postele, přejdu do koupelny a zapnu sprchu.

Stoupnu si pod vodu, přemýšlejíc o ní. Včera večer byla tak smutná. Nesnesu, když jí nemůžu pomoc. Říká, že pomáhám, ale to je jen dočasně. Přestane na to myslet, když jí rozptyluju, ale jsem si jistý, že se vždy probudí a hned myslí na svoji matku.

Vylezu ze sprchy. Potřebuji pro ní dnes večer něco udělat. Musím jí udržet zaměstnanou. Co to ale bude?

Osuším se a otevřu potichu dveře do ložnice, pokoušejíc se ji nevzbudit. Pořád spí, takže pomalu přejdu do šatny, abych se oblékl. Obleču si šedivou košili, černou kravatu, černé kalhoty a nazuju si boy. Vrátím se do ložnice a jemně se dotknu její tváře. Bože, přeju si, aby věděla, jak moc ji miluju. Nikdy nebudu tím starým Sladem. Udělal bych pro ni cokoliv. Jen mi to musí dovolit a dát mi příležitost.

Skloním se a políbím jí na čelo.

"Slade," zašeptá, ale neotevře oči.

"Shhh. Spi dál, Anděli. Uvidíme se, až se vrátím z práce." Odendám jí vlasy z obličeje. Znovu usnula. "Dobrou noc, baby," zašeptám.

_______________

Dojedu do kanceláře a snažím se pracovat. Nemá to smysl. Pořád se snažím vymyslet, co pro ni udělat.

"Rose." Řeknu do telefonu.

"Ano, pane Longu?"

"Mohla by jsi na chvilku přijít?"

"Hned jsem tam."

Zvednu se od stolu.

"Co potřebujete, pane Longu?" zeptá se Rose, když vejde dovnitř kanceláře.

Pokračuju v sledování podlahy a houpu se dopředu a dozadu. "Potřebuju pomoc."

"S klientem?" zeptá se a zní trochu zmateně.

Zakroutím hlavou. "S Andělem."

"Co se stalo? Rozešli jste se? Měla jsem jí opravdu ráda."

Škubnu hlavou. "Ne." Bože, kdy se se mnou rozešla, tak bych potřeboval alkohol a několik dveří, do kterých praštit. Ne pomoc od Rose.

"To je dobře."

"Zítra má narozeniny. Chtěl bych pro ni něco udělat, aby přestala myslet na ....věci. Co ženy rády dělají?"

"Milujeme, když je muž romantický."

"Romantický?" řeknu jemně. Co romantického bych mohl udělat?

"Jo. Přineste jí květiny a čokoládu." Její oči se rozsvítí. "Vaříte?"

Poklesnu v ramenech. "Ne."

"Nevadí. Než zamíříte domů, objednám Vám něco čínského."

"To zní jako dobrý nápad." Přikývnu s úsměvem. "Děkuju, Rose." Tenhle rok jí musím přidat.

"Máte víno?" zeptá se.

"Ano." Anděl má v ledničce vždycky lahev. "Musím jen zavolat do květinářství."

"Znám jedno, kterému mohu zavolat." Mávne rukou ve vzduchu. "Jaké květiny má ráda?"

"Uh, nevím." Měl bych tohle všechno vědět? "Její oblíbená barva je růžová," dodám a doufám, že to pomůže.

Rose se usměje. "Objednám růžové růže."

"Děkuji ti moc, Rose."

Přikývne a odejde z kanceláře. Posadím se za stůl, Rose se ozve skrz intercom. "Máte na druhé lince Holly."

"Díky, Rose."

Zvednu telefon. "Ahoj Holly, co se děje?"

"Vím, co můžeš dát Andělovi, jestli potřebuješ pomoc," řekne nadšeně.

"Vlastně jsem jí už něco koupil, ale co to je? Můžu jí dát i tohle." Chci, aby měla vše, co chce.

"Jsou to podpatky. Viděly jsme je v obchoďáku, když jsme byly nakupovat a řekla, že je do nich zamilovaná, ale neměli její velikost. Řekli, že dodávku předpokládají na dnešek."

"Dobře, jak se dozvím, jestli dneska přijeli?" O botách nevím absolutně nic.

Zasměje se. "Už jsem jim volala. Schovali je tam pro tebe. Nemáš zač."

Zasměju se taky. Dá mi adresu obchodu a zavěsí.

Zmáčknu tlačítko intercomu. "Rose."

"Ano, pane Longu?"

"Chystám se odejít." Začnu si balit věci. Anděl mě potřebuje doma a já můžu práci dodělat v noci v kanceláři, až bude spát.

"Dobře. Vše připravím."

_____________

Během necelých dvaceti minut přecházím po obchodím centru a hledám obuv.

"Mohu Vám nějak pomoc?" zeptá se starší bruneta, když vejdu do obchodu.

"Ano, jsem tady, abych vyzvedl objednané podpatky. Jméno Slade Long."

Přikývne a přejde za přepážku. Uchopí černou krabici a otevře ji pro mě. "Jsou to tyhle?"

Podívám se na ni tázavě, když je začne vybalovat z dvojité vrstvy bublinkové fólie. Proč by podpatky potřebovaly bublinkovou fólii? Zírám na černé podpatky, když je podrží. Nemám slov. Není možné, že to jsou ony. Beeze slova vyndám telefon a zavolám Holly.

"Haló?"

"Holly, jak že ty zatracený boty vypadají?" řeknu a panikařím.

Zasměje se. "Nepřijdou ti neskutečně sexy?"

"Sexy?" zeptám se, ohromeně. "Nebezpečně."

"Miluje je. Jsou neskutečně sexy a myslím, že jsou ve výprodeji."

"Mohly by být použity jako zbraň k mému zabití."

"Proto by jsi možná měl být hodný," zasměje se a zavěsí.

Vrátím telefon do kapsy a podívám se na paní, která se usmívá a pokouší skrýt pobavení.

Oscanuje kód a vrátí boty zpátky do krabice a předtím je znovu zabalí. "Bude to dvě stě čtyřicet pět dolarů."

Vyndám peněženku a podám jí tři stodolarové bankovky. Vloží krabici do tašky a podá mi ji. Vyjdu z obchoďáku a položím je do kufru, protože chci, aby ode mě byly co možná nejdál.

Bojím se o Anděla. Nemluvil jsem s ní celý den. Dvakrát jsem jí dvakrát za tu dobu, co jsem odešel z práce, ale neodpověděla. Doufám, že je doma. Neříkala nic o práci. Vždy mi řekne, když má práci. Co když už má plány?

__________

Zajedu do garáže a popadnu jídlo, květiny a čokoládu předtím, než vylezu z auta. Přejdu do kuchyně a všimnu si, že vše vypadá úplně stejně, jako ráno. Podržím vázu, která přišla s květinami, pod kohoutek a napustím do ní vodu. Poté vezmu dvě skleničky a víno. Zamířím do ložnice a snažím se vše unést.

Anděl leží v posteli. Byla tady celý den? Položím vše na prádelník a přejdu k ní.

Kleknu si před ní a jemně promluvím, "Anděli." Otevře oči, které vypadají červeně a otekle. "Jsi v pořádku, baby?"

Přikývne. "Jo." A trochu se usměje. "Jaký byl tvůj den? Dobrý?"

Usměju se a zakroutím hlavou. Brečela, ale přesto chce vědět, jakým jsem měl já den. "Teď už ano. Máš hlad?"

"Jo." Posadí se.

"Dobře, máš štěstí. Přinesl jsem čínu." Přejdu pro jídlo a uslyším, jak se nadechne.

Otočím se, jestli se něco děje. "Co?"

"Ty jsi mi koupil květiny?"

"Ano. Proč? Nemáš je ráda?"

"Ne, miluju květiny." Usměje se.

Usměju se. Dobře.

Naleju dvě sklenice vína, sednu si vedle ní na postel a otevřu tašku s čínou.

"Co máš nejraději? Přinesl jsem několik různých věcí."

"Mám ráda sladkopálivé kuře s pečenou rýží."

"To je taky moje oblíbené."

Položí dlaň na mojí ruku. "Děkuju, baby, že jsi přinesl domů večeři a květiny. Moc to pro mě znamená."

Domů.

"Nemáš zač, Anděli." Podám jí jídlo, opřeme se o čelo postele a jíme večeři. Chci se zeptat, jaký měla den, ale už vím, že ne. Chci se zeptat, jestli dnes vylezla z postele, ale vím, že ne.

Jen chci, aby dnes večer odpočívala.

SAMANTHA

"Všechno nejlepší k narozeninám."

Cítím Sladovo dech na krku a otočím se k němu čelem. Přestane se usmívat. Vím, že mám na tváři prázdný výraz, ale je to lepší než brečení, ne?

Nadzvedne ruku a přejede klouby ruky proti mé tváři. Povzdechne a já se kvůli tomu cítím špatně. Měly by to být šťastné narozeniny. Nechtěla bych být jinde než s ním. Pousměju se.

"Děkuju," zašeptám. Usměje se a posadí, takže z něj spadnou přikrývky. "Kam jdeš?"

Neodpoví a vyjde z pokoje. Posadím se a protáhnu. Moc dobře jsem nespala a většinu noci jsem se převalovala.

Slade vejde dovnitř s pravou rukou pokrčenou, aby mohl držet krabici zabalenou v stříbrném balícím papíru. Zamračím se. "Neměl jsi mi nic kupovat."

"No, koupil. A ano, je to vánoční balicí papír. Promiň, jiný jsem neměl." Zasměje se a položí krabici na postel, potom o kousek ustoupí.

"Jsi v pořádku?" vypadá to, jako že se té krabice bojí. "Je v tom ještěrka nebo had, který na mě vyskočí, když to otevřu?" podívám se na krabici a potom na něj.

"Kéž by." Projede si prsty ve vlasech. Zahihňám se a sleduju krabici, jako kdyby to byla bomba a měla za chvíli vybuchnout. Natáhnu se a vezmu ji.

"Miluju to zabalení," zasměju se. Jako kdyby tu krabici prostě obalil a po stranách slepil izolepou. Je pořád potichu a nepřiblíží se, když strhávám papír. Když je papír pryč a já konečně uvidím krabici, vzhlédnu na něj s ohromením. "Ne," řeknu, kroutíc hlavou. "Jak jsi o nich věděl?" zeptám se a pořád ho sleduju.

"Volala mi Holly, řekla, že je chceš." Pokrčím rameny. "Takže jsem šel a koupil je." Podívá se na mě a usměju.

Vyjeknu jako školačka, strhnu z krabice víko a prohrabu se bublinkovou fólií jako dítě o Vánocích. Jsou to ty nejžhavější podpatky, jaké jsem kdy viděla. Jsou vysoké šest palců a mají oblou špičku. Vepředu jsou obalené černou kůží se stříbrnými ostny, které mají různý tvar a velikost. Vzadu na patě jsou všechny ostny krátké.

Podívám se na něj a usměju tak moc, že mě bolí tváře. "Děkuju ti. Miluju je!"

Poklesne v ramenou. "Tohle jsou opravdu ty, které jsi chtěla?"

Rychle přikývnu hlavou.

"Doufal jsem, že je to omyl," zastěžuje si jako malý kluk, což mě nutí smát se ještě více.

"Proč?" zasměju se.

Ukáže na ně prstem a vytřeští na mě oči. "Podívej se na ně! Při naší další hádce si tě dokážu představit, jak mě s nima kopeš do rozkroku. Nebo by jsi mi je mohla hodit na hlavu." Řekne s tím nejvážnějším obličejem, jaký jsem na něm viděla. Znovu propuknu v smích. Nemůžu si pomoc. Dopadnu na postel a začnu se smát tak moc, že mi po tvářích tečou slzy. Zavřu oči.

Cítím, jak vleze do postele a sedne si na mě. Uklidním se a otevřu oči. Pořád má na tváři vážný výraz.

"Mohla bych je nosit jenom při sexu." V žádném případě je nebudu nosit jen při sexu.

Jsem si jistá, že víc vystrašeně už vypadat nemůže. "Mohla by jsi mě bodnout do nohy nebo zadku."

"Skvělý sex nechává stopy." Nadzvednu obočí.

Chytne mě za ruce a podrží u mé hlavy. "No, myslím, že bych ti mohl přivázat kotníky k posteli. Jo," přikývne hlavou. "Takhle by jsi je mohla nosit bez toho, aby jsi mě zabila." Usměje se. "Už teď je mám rád."

"Srabe," zašeptám a jeho tvář se ke mně přiblíží.

Usměje se a jeho rty najdou mé, aby mě tvrdě políbily.

"Všechno nejlepší, Anděli." Položí krabici na podlahu a zašátrá rukou v nočním stolku. Najde to, co hledal a položí kondom vedle mě na postel. Usadí se obličejem mezi mýma nohama a znovu mi ukáže, že tohle budou skvělý narozeniny.

_____________________

Slade odjede do práce a já stojím v kuchyni s mobilem v jedné ruce a šekem v druhé. Podívám se na kuchyňský ostrůvek, kde jsou květiny, které mi Slade koupil, a usměju se. Udělal mi radost. Květiny jsem dostala jen od jednoho muže, mého táty. Zahřálo mě to u srdce.

Podívám se znovu zpátky na můj telefon a zhluboka se nadechnu, mačkajíc odeslat. Musím se přes tohle dostat. V hrudi cítím bolest, když uslyším zvuk hlasové schránky. I po tak dlouhé době jsem doufala, že odpoví.

"Ahoj, mami. Doufám, že je všechno v pořádku. Chybíš mi. Pokud budeš mít čas, ráda bych o tobě slyšela. Doufám, že je vše v pořádku. Miluju tě."

Zavěsím a zírám na linku. Nevím, proč jí pořád na své narozeniny volám. Možná, protože doufám, že mě bude v tenhle den litovat. A zvedne to. Nemělo by mi to všechno tolik vadit. Měla bych si po tak dlouhé době zvyknout.

Začne mi zvonit mobil a já nadskočím, protože si myslím, že mi možná volá máma, ale všimnu si Vivianina čísla.

"Ahoj, VIvian," přivítám jí a vejdu z kuchyně, abych se oblíkla.

"Dobré ráno, zlato," vždycky je tak povzbuzující. "Všechno nejlepší k narozeninám!" Vždy má dobrou náladu, až je to nakažlivé.

"Děkuju." Otevřu šuplík se spodním prádlem. Byla jsem překvapená, když mi Slade udělal místo na věci. Chová se ke mně tak hezky.

"Takže, co říkáš holčičímu dni? Chtěla jsem vzít tebe a Holly do lázní, potom zpátky do domu, abychom se připravily na večeři. Teda, jestli chceš. Je to tvůj den."

"To zní jako skvělý nápad, Vivian. Děkuju ti." Vejdu do šatny a vyndám šaty, které jsem si pro dnešek koupila, spolu s kabelkou a botami.

"Skvěle. Takže se potkáme u nás, řekněme ve dvanáct?"

"To je perfektní."

"Dobře, zatím."

Zavěsí a já se posadím na postel. Zhluboka se nadechnu. Pořád držím v ruce šek, který musím poslat. Musím přemýšlet o tom, jestli bude takhle vypadat i zbytek mého života. Uslyším od ní? Někdy?

Musím o tom přestat přemýšlet. Už nejsem sama. Mám skvělého přítele, který mě vždy donutí cítit se chtěnou a jedinečnou. Mám několik skvělých přátel, kteří se mnou chtějí trávit čas.

Postavím se. Dnešek je mým dnem. Užiju si ho a pravděpodobně se i opiju! Budu s lidmi, které miluju. Lidmi, kteří se mnou chtějí být.

Obleču se a vezmu kabelku i s šekem, potom zamířím k hlavním dveřím.

"Sakra!"

Vletím do Holly hned u dveří.

"Promiň," zasměje se. "Kam tak spěcháš?"

"Chystala jsem se ke schránce."

"Vivian mi volala a řekla, že jsi z holčičího dne byla nadšená. Myslela jsem si, že pro tebe zajedu. V tomhle případě nebudete mít se Sladem dvě auta u jeho rodičů." Vejde do domu.

"Dobrý nápad, ale co děláš? Pojď."

Položí dlaně na boky. "Kde máš šaty? Kabelku? Podpatky? Už se sem nevrátíme. Po lázních se připravíme u Longů. Dáme si víno a pokecáme, než dorazí kluci."

"Ou." Zakroutím hlavou. "Promiň, dneska mi to moc nemyslí."

Smutně se na mě podívá. Vím, že si myslí, že je to kvůli mé matce, ale upřímně, je. Vejdu zpátky do ložnice.

"Nezapomeň svůj makeup!" zakřičí z chodby, když jsem v pokoji.

Bóže, na to bych taky zapomněla. Zastavím se a zavřu oči. No tak, Sam, musíš to zlepšit. Vydechnu a otevřu oči. Poprvé za čtyři roky se o svých narozeninách směju.

_________

Celý den byl úžasný. V životě jsem se necítila tak uvolněně. Moje kůže je hebká od hlavy k patě a přijde mi, že v podstatě zářím. To ale může být taky tím krásným sprejem, do kterého mě Holly přemluvila. Preferuju ležení na sluníčku nebo v solárku, takže nevypadám oranžově, ale tentokrát to vyšlo dobře. Vypadá to, jako kdybych seděla hodiny na tropickém slunci.

Skvěle. Všechny moje nehty jsou namalované světle růžovou barvou, která se hodí k mým šatům. Vlasy mám profesionálně umyté, usušené a natočené do velkých kudrlin, které tak miluju. Vypadá to úžasně.

Všechny tři jsme teď ve Vivianině koupelně, která má velikost celého mého domu, a děláme si make-up předtím, než se půjdeme obléct.

"Tady, holky," řekne Vivian a vejde do ložnice s třemi prázdnými sklenkami v jedné ruce a lahví vína v druhé.

Zasměju se. "Slade se naštve, jestli se opiju dřív, než vůbec odejdeme."

"To je jedna z věcí, které na tobě miluju, drahoušku," řekne, naleje jednu extra vrchovatou sklenici a podá mi jí.

"Co to je?"

"Že děláš to, co chceš. Né to, co můj syn." Na tváři se mi objeví velký úsměv.

"No, nikdy jsem nebyla tou, které dělá to, co se od ní očekává."

Všechny tři se zasmějeme a Vivian nadzvedne svojí skleničku. "Na Samanthiny narozeniny. Užila jsem si s vámi nádherný den. Měly bychom z toho udělat tradici a dělat to každý měsíc." Vím, o co se snaží. Chce, abych se cítila chtěná. Částí rodiny. Usmívám se. Myšlenka na holčičí den každý měsíc mi dělá dobře. "Všechno nejlepší k narozeninám, Samantho."

Přiťukneme si sklenkami a napijeme se vína.

"Díky, holky. Dnešek byl.." zastavím a nadechnu se. Je těžké přijmout, že mě tak moc milují po tak krátké dobře. "Nádherný. Den s vámi jsem si opravdu užila a ráda bych v tom pokračovala."

Obě mě obejmou.

"Musíme s tím přestat. Pojďte se opít a připravit," řekne Holly a rozesměje mě.

"S tím souhlasím."

Zvedneme naše sklenice a ještě jednou se napijeme.

Musíme dodělat náš make-up. Podívám se na dvě ženy, které se staly důležitou součástí mého života. Přemýšlím o tom, jestli budou moje rodina i potom, co se Slade rozhodne ode mě odejít.

__________

Vivian přejde za mě a já pokračuju ve sledování zrcadla. "Ty šaty jsou překrásné."  

"Děkuju ti. Trvalo nám tři hodiny, než jsme našly ty, které se mi líbily." Horní část je do V a z tenkého, růžového materiálu. Sukně je velmi krátká, ale na koncích se trochu zakrucuje a vlní. Horní a dolní část je oddělena silným stříbrným pruhem, který se vzadu spojuje v mašli. Na zádech je také stříbrný materiál, který se kříží přes mé lopatky. Mám k tomu hodící se stříbrnou kabelku a šesti palcové třpytivé podpatky s otevřenou špičkou.

"Slade bude mít infarkt. Nedivila bych se, kdyby se rozhodl nikam tě nevzít. Nebude chtít, aby tě viděl někdo jiný než on," zasměje se Holly. Už teď je trochu opilá. Vlastně to jsme už všechny. Dokonce i Vivian.

Podívám se na prádelník, kde jsou tři prázdní vinné lahve. Zasměju se. Pokoušela jsem se pít pomalu. Nechci se válet po zemi dřív, než vůbec začne večeře.

"Jo, s tím souhlasím," řekne Vivian Holly, když se znovu napijeme.

"Haló." Někdo zaklepe na dveře a Mark vejde dovnitř. "Wow. Vypadáte všechny krásně." Sleduju, jak si prohlíží svoji ženu. Moc ji miluje.

Připomíná mi Slada. Mají stejné modré oči a tmavé špičaté vlasy. Oba mají ten úžasný úsměv. Vsadím se, že po něm holky šíleli. Vivian se na něj dívá tím -pojď si pro mě- pohledem. Vypadá dechberoucně v úzkých, po zem dlouhých, černých šatech, které se zavazují za krkem.

Podívám se na Holly, která má na sobě šedé šaty. Jsou stejně krátké jako mé. Jsou upnuté a mezi prsy jí visí bílý šperk.

Micahovi se to bude líbit.

Mark si odkašle. "Každopádně, jen jsem vám chtěl dát vědět, že už jsou tu. Budeme na vás dole čekat, krásné dámy."

Zavře dveře a my se začneme smát.

"Sakra, ten muž mě pořád dokáže dostat do varu," řekne Vivian a dopije zbytek vína.

Holly a já se zasmějeme. "No dá se říct, že ty mu děláš to samý," řeknu a loknu si.

"Nemáš ponětí." Mrkne na nás.

Je čas odejít z téhle místnosti k mužům dřív, než začneme konverzaci, do které se mi vůbec nechce.

"Jsme připravené?" zeptám se, když z prádelníku zvednu kabelku.

"Jo." Zahihňá se Holly.

"Ano."

Zhluboka se nadechnu a otevřu dveře. "Vy dvě jděte napřed. Ještě musím na záchod a pak dojdu za vámi." Potřebuju chvilku o samotě.

Vejdu z koupelny a zamířím na konec chodby. Kouknu za roh a zachytím kousek Slada.

Zatřesu hlavou a pousměju se. Je neskutečně sexy. Má na sobě černé dříny a šedou košili s ohrnutými rukávy, takže jsou vidět jeho předloktí. Podívám se jinam a opřu o stěnu chodby. Zhluboka se nadechnu.

Tohle dokážu.

Všichni se stali mojí rodinou a chtějí mi ukázat, jak mají narozeniny vypadat.

Zavřu oči a napočítám do deseti.