Undescribable - 12. kapitola

Překlad: Týni

SLADE

Pozoruji ztišenou televizi a vše, na co dokážu myslet, je ke mně přitulený Anděl. Není divu, že je tak silná. Musí být taková. Někdo slabý by to nezvládl. Jaký rodiče jen tak přestane mluvit s jeho dítětem? Právě ztratil svého tátu, pro boha. Potřebovala svojí matku více, než kdy bude.

Podívám se na Anděla a všimnu si, že už spí. Vím, že se už cítí lépe, ale nechci, aby hned vstala a přehnala to. Povzdechnu si, uvolním se a zavřu oči, probouzející se až při zazvonění zvonku. Zvednu hlavu a opatrně se odsunu z pod anděla, abych mohl jít otevřít dveře.

Otevřu dveře a přede mnou stojí muž se zásilkou.

"Ahoj, mám zásilku pro.. pana Longa." Podívá se do svých desek.

"To jsem já.",

"Dobře, kam je máme v domě položit?" Otočí se a zamává na někoho, aby přinesl dveře.

"Jenom bych rád věděl, mohli by jste tady ty dveře jenom nechat? Nainstaloval bych je tam sám." Ti chlapi nazvednou obočí a několik vteřin na mě zírají. Nakonec jeden z nich přikývne.

"Jo.. to můžete." Nezní velmi jistě.

"Díky." Podepíši se a podám mu desky.

Nechci je v ložnici, když Anděl spí a vzhledem k tomu, že jsem jí dal prášek, bude spát většinu dne a celou noc. Chlapi přinesou dveře do předsíně a opřou je o zeď. Zavřu přední dveře a uslyším z ložnice zvonění telefonu.

Sakra, kdo to může být? Rozběhnu se do ložnice, abych to zvednul, než se Anděl probudí.

"Hej, co se děje?" řeknu, když zjistím, že je to Josh.

"Nic. Volal jsem ti do práce a řekli mi, že dneska a zítra pracuješ z domova. Je všechno v pořádku?"

"Jo, jen jsem nechtěl opouštět Anděla. Řekla, že už jí je líp, ale myslím si, že potřebuje ještě několik dní odpočinku."

"Jo, pravděpodobně máš pravdu."

"Ty jsi v práci?" posadím se na hnědý gauč v obýváku.

"Ne, akorát si vyzvedávám burger. Chceš, abych ti taky něco vzal a přinesl ti to?"

"Nemám moc hlad a Anděl spí. Jsem v obýváku. Akorát mi přivezli nové dveře do ložnice, když jsi zavolal." Zvednu ovladač a zapnu televizi.

O mém výbuchu a nehodou s dveřmi jsem mu řekl už včera, když volal. Pracoval jsem a Anděl spal v mediální místnosti. Nebyl překvapený. On a já jsme se jednou poprali na párty ještě předtím, než jsem odešel na vysokou. Já a ten, s kterým jsem se pral, jsme proletěli dveřmi. Ten chlap si myslel, že jsem mu šukal přítelkyni. Celkem dramatická párty. "Už ti přivezli dveře?" zasměje se. "Mám se tě vůbec ptát, proč jsi pro ně jednoduše jako každý muž nezajel?" znovu se zasměje.

"Pro tvojí informaci.." zasměji se pro sebe, "Nechtěl jsem tu nechat Anděla samotného, ale chtěl jsem spravit, jak nejrychleji to půjde."

"Stále nemůžu uvěřit, že jsi praštil do dveří." Zachechtá se. Jsem rád, že mu to přijde vtipné. "Takže je tam právě teď instalují?"

"Ne. Nenechal jsem je. To můžu udělat sám." Lehnu si zpět na gauč a položím si nohy na stolek.

"Dobře. Stavím se u tebe a pomůžu ti s tím. Budu tam do dvaceti minut."

"Díky. Takže za chvíli." Zavěsím a přepínám kanály, ale moje myšlenky jsou zpět u Anděla. Na tváři se mi objeví úsměv, je celá má. Patří jen mě a nikomu jinému. Jsem šťastný, protože jsem jediný, kdo ji líbá a kdo se jí dotýká. Jenom ji můžu mít sexuálně. Nemůžu se dočkat, až se uzdraví. Budu si ji moc vzít způsobem, po kterém toužím. Probouzí ve mně zvíře, které nad ní chce převzít kontrolu.

Povzdechnu si, opřu si hlavu a zavřu oči.

"Jsi v pořádku, Slade?"

Opravdu byl měl začít zavírat dveře. Otevřu oči a v obýváku stojí Josh s jídlem v jedné ruce a v druhé pack s dvaceti čtyřmi plechovkami Bud Light.

"A protože jsem tak dobrý kamarád, tak jsem ti přinesl sandwich a nějaký hranolky." Usměje se a podává mi pytlík s jídlem.

"Díky. Vlastně jsem i dostal hlad."

Sedne si do křesla, které je vedle gauče a já si ho pořádně prohlédnu. Dneska opravdu vypadá v pořádku. Nevidím na něm žádné modřiny a vypadá, že si dal sprchu a čistě se oblékl. Není to tak, že tohle normálně nedělá, nebo že nedá moc na hygienu, ale poslední dobou nebyl sám sebou. Býval tím, který měl vážné vztahy. Byli jsme na párty parťáci, dokud nepotkal svojí ex a celý rok se mnou nikam nešel. Stále jsme spolu mluvili každý den, ale nechodili jsme ven jako kdysi. Jeho ex mě nesnášela. Prý jsem na něj měl špatný vliv. Nebo co. Byla to mrcha a děvka, takže byla nenávist opětovaná.

"Jak se vede, Joshi?"

"Ne tak dobře jako tobě," zavtipkuje a podá mi sandwich s hranolkama.

"Myslím to vážně. Jenom se chci ujistit, že jsi v pořádku." Jeho ruka se zastaví na půl cesty, když chce kousnout do burgeru.

"Co?" Zvednu hranolku a hodím si ji do pusy.

"Ty! Ty mi chceš dávat rady o vztazích? Říct mi, že si potřebuju někoho najít?" nadzvedne obočí.

Zakroutím hlavou. "Jsem ten poslední, kdo by měl dávat rady o vztazích. Zatím jsem v něm první den." Oba se zasmějeme.

"Takže, je to oficiální? Vy dva jste spolu?" zeptá se Josh a kousne si do jídla.

"Jo," přikývnu, když si otevřu pivo.

On se zachechtá a zakroutí hlavou.

"Co?" zeptám se.

"Nic, ale radši to neposer. Mohla by ti nakopat." Zasměje se.

Přikývnu, protože vím, že přesně to by udělala. Neudělal bych nic, co by pokazilo můj vztah s Andělem. Ona je speciální, a když někoho takového najdete, nevzdáte se ho. Nikdy!

"Takže jak to jde v práci? Máte hodně práce?" Josh vlastní se svým tátou řetězec zlatnictví. Tady v St. Louis.

"Jo, obchody si vedou dost dobře. Táta řekl, že chce otevřít jeden v St. Charles. Takže se tam možná příští týden pojedu podívat po nějakých volných prostorách ke koupi." Napije se piva.

"To zní dobře. Ty dneska nemusíš pracovat?" zdá se, že pořád pracuje. Jeho táta má dost potíží s artritidou, takže všechno v podstatě zařizuje Josh.

Přikývne, když zvedne ubrousek, aby si otřel ruce. "Jo, ale musel jsem tátu zavést na prohlídku. Musím se ještě vrátit a na něčem zapracovat." Položí ubrousek.

"Jak se mu daří?" jeho táta je v pohodě, ale neměl mě moc rád v dobách střední. Myslel si, že mám na Joshe špatný vliv a pařím až moc často. Samozřejmě, že to neříkal do té doby, než musel vyzvednout mě a pomláceného Joshe z jedné párty, když byli naši mimo město.

"Má dobré i špatné dny. Přesto má zatím víc těch dobrých."

"No, to rád slyším." Položím pivo na stolek a povzdechnu si, když se opřu zpět do gauče.

"Slade, jsi v pořádku? Vypadáš vystresovaně." Vím, že si dělá starosti, že znovu praštím nějaké dveře. Je mým nejlepším kámošem od tří let. Bydleli jsme vedle sebe, takže mě zná dostatečně na to, aby poznal, že je něco špatně.

"Jo. Jen toho mám moc." Vím, že Anděl váhal, když mi měl říct ano. A taky vím, že v tom hrál roli Jax. Ublížil jí, ale to bych já nikdy neudělal. Doufám, že to ví.

"Co se děje? Je to něco, s čím ti můžu pomoct?" usměji se, když se podívám na mého nejlepšího kámoše. Jeho tmavě modré oči jsou napůl zakryté tmavými vlasy padajícími mu do obličeje.

"Ne, ale můžeš mi pomoct s těma dveřma. Jen mi dech chvilku. Zkontroluji Anděla." Postavím se a zamířím do ložnice.

Moje srdce nikdy nebylo tak spokojené při sledování někoho, jak spí v mé posteli. Pomalu se posadím k jejímu spícímu tělu. Nemůžu to vydržet a jemně jí přejedu klouby po tváři. Skloním se k ní a políbím ji na čelo. Moje rty tam zůstanou o několik vteřin déle, když se zaposlouchám do jejího pravidelného oddechování. Je celá jen moje.

Zasměji se, když se podívám na peřiny, které odkopala k nohám postele. Asi je moc nemá ráda, protože je vždy odsune. Zvednu se z postele a natáhnu se, abych zvedl peřinu i přikrývky. Natáhnu jí je k bradě. Ohnu se a naposledy ji políbím.

"Dojdu si ještě pro nářadí," řeknu Joshovi, když projdu obývákem a zamířím do garáže. Vezmu vše, co budu potřebovat a vyjdu odtud.

"Mám ti je pomoct vzít?" zeptá se Josh.

"Tady, vezmi tohle." Podám mu nářadí. Já zvednu dveře a on mě následuje chodbou k ložnici.

"Neprobudí ji to?" jeho oči zkoumají nářadí.

Zakroutím hlavou. "Ne, dám to na pomalý chod a ona nic neuslyší. Dobře, podrž dveře a já nandám tyhle panty." Trvá nám to necelých pět minut a nové dveře jsou nandané a fungují.

"Už bych měl jít."

"Dobře. Díky za ten oběd a pomoc."

"Kdykoliv. Musím zpátky do obchodu. Potom ti zavolám."

"Jasně, to zní dobře." Vrátím nářadí zpět do garáže a dojdu do kanceláře. Musím taky udělat nějakou práci. Sednu si do židle a okamžitě uslyším Anděla.

"Slade."

Zvednu se a pospíším si do ložnice. Válí se v posteli a skopává přikrývky. "Jsi v pořádku, Anděli? Potřebuješ něco?" sednu si vedle ní.

"Ne," zašeptá.

Odsunu jí z obličeje vlasy; její oči jsou stále zavřené. "Co se děje, Anděli?" zeptám se jemně.

"Chci tě." Natáhne ruku a snaží se mě uchopit. "Chci, aby jsi si ke mě lehnul."

Usměji se a lehnu si, přitahujíc si ji blíž. "Dobře, Anděli." Políbím ji do vlasů a pohladím po zádech.

Lehnu si na pár minut, a pak se vrátím k práci. Nemyslím si, že je vůbec vzhůru. Zavřu oči a pevně ji uchopím.

Přesně takhle to chci.

SAMANTHA

Probudím se a rozhodnu se, že se musím sebrat. Moje rozbolavělost je pryč, když si protáhnu nohy a ruce. Cítím se mnohem líp než před pár dny. Moje ústa jsou vyschlá a pořád jsem trochu omámená.

Opatrně si sednu a zapátrám po Sladovi. V ložnici ho nevidím, takže musí být ve své kanceláři. Musím si dát sprchu a upravit se. Pomůže mi to, abych se cítila lépe.

Rychle se osprchuji, a když si ještě upravím vlasy, cítím se skvěle.

"Takže, co chceš dneska dělat?" zeptá se Slade, když si stoupne vedle mě mezitím, co si v koupelně nanáším make-up.

"To je jedno. Máš něco na mysli? Počkat. Myslela jsem, že dneska musíš pracovat?"

Jeho mobil zazvoní. "Nezapomeň myšlenku." Zvedne prst a otočí se, aby přijal hovor.

Akorát si nandám lesk na rty, když uslyším, jak někomu říká, že se mě zeptá. "Zeptat se mě na co?"

Dojdu ke své tašce v jeho šatně, abych si vyndala oblečení. Díky bohu, že jsem si vzala víc věcí. Plánovala jsem s ním zůstat jen jednu noc.

"Josh chce zajít na oběd." Odendá si od ucha mobil, aby se mě soukromě zeptal. "Nebude ti vadit, když si s ním dáme oběd?"

"Ne, samozřejmě že ne." Usměji se, poté se vrátím k prohledávání mé tašky.

"Jo, to zní dobře. Kdy? Dobře, budeme tam."

V šatně je až děsivé ticho, když už nevolá. Najdu džíny, které jsem hledala, postavím se a otočím se, když mě Slade vyděsí. Stál přímo za mnou.

"Bože!" Položím si ruku na bijící srdce. "Vyděsil jsi mě." Kouknu na něj.

On se usměje. "Děkuju." Skloní se ke mně a políbí mě na rty.

"Za co?" Protože jsem mu nedala facku, když mě vyděsil? Zasměju se.

"Nevím, co je tak vtipné, ale miluji tvůj smích. Děkoval jsem ti za souhlas s tím obědem." Obrátí se a začne si vybírat, co si na sebe vezme.

Řekl miluje? Jsem si celkem jistá, že se můj tep dvakrát zrychlil, ale budu to ignorovat. "Mám ho ráda, je to dobrý kluk. No, předpokládám. Neznám ho až tak dobře, ale podle toho, co vím, je fajn." Sundá si zelené polo tričko, které měl na sobě a nandá si jedno bílé. Nedokážu si pomoct a zírám na jeho svaly a rozložitou hruď.

"Jo, Josh je dobrej chlap. Jsme kamarádi od dob, kdy jsme byli děti. Jeho snoubenka ho před šesti měsíci opustila a on se přes to ještě nepřenesl."

To musí být strašné. Nedokážu si představit, že bych se nedostala přes Jaxe. Hádám, že jsem ho nakonec opravdu nemilovala. Když tak o tom přemýšlím, neměli jsme skoro nic společného. Nedokázal mě rozesmát tak jako Slade. Nikdy jsem se kvůli němu necítila hezká. A ten chlap neměl rád fotbal. Myslím tím, no ták. Který muž nemá rád fotbal?

Vesele zatleskám a usměju, protože mě napadlo něco skvělého.

Slade se zastaví a otočí se ke mně s úšklebkem na tváři. "Proč tleskáš?"

"No, mám nápad, který ho trochu rozveselí." Natáhnu si džíny a všimnu si, že mě sleduje. Pozoruji ho polknout, když nespouští oči z mých nohou mezitím, co se kroutím, abych si natáhla džíny. Hýbám boky pomalu ze strany na stranu; trochu víc, než bylo potřeba. Jen kvůli němu, samozřejmě.

"Co?" zeptá se potichu, jako kdyby nemohl mluvit.

Kousnu se do rtu, abych ukryla úsměv, když zakroutí hlavou. Otočí se a natáhne si vybledlé modré džíny.

"První Rams gra je za tři týdny. Měl by jít s námi. Dokonce sebou může někoho vzít, jestli bude chtít." Ohnu se, abych z tašky vyndala podpatky, ale Slade mě zezadu chytí a zvedne.

"Co to vyvádíš, baby?" zeptám se smějící, když se mnou zatočí. Dokonce to ani nebole! Díky bohu, moje tělo je zpátky v normálu. Pořád mám nějaké modřiny, ale už mizí.

Položí mě a zatočí. "S námi?" Nadzvedne jedno tmavé obočí.

"Jo..." odpovím pomalu. "Nechceš jít? Nemusíš, jestli nechceš. Jenom jsem předpokládala, že budeš chtít jít se mnou." Chtěla jsem s ním strávit co nejvíc času, kolik jen bude možní. Nezastavila jsem se, abych se zamyslela, jestli to chce i on.

"Ty si myslíš, že bych tě nechal jít beze mě? V žádným případě! Jen aby jsi věděla, půjdu s tebou na každou hru. A všechny lístky zaplatím." Pustí mě a otočí se k odchodu z šatny.

"Ou ne. Já jsem ty lístky koupila. Dávám ti je." Vstoupím do ložnice a on tu není.

Hádám, že si myslel, že je to konec diskuze. To ani náhodou! Vrátí se zpět, když jsem už skoro hotová.

"No tak. Musíme jít nebo budeme pozdě."

Vstoupíme do garáže, rozhlédnu se po celé garáži pro šest aut a všimnu si Chevy náklaďaku. Je to černý čtyřdvéřový Chevy se zatmavenými skly, obrovskýma gumama a hezkými chromovými koly. Jak sem ten náklaďák vůbec dostal?

"Byl tady vždycky?" ukážu k místu, kde stojí.

"Ano," zasměje se. "Vždy tady byl. Nikdo jsi ho neviděla, protože jsi byla buď extrémně opilá nebo jsi odpadla předtím, než jsme přijeli."

Hmm.

Pomůže mi do auta. "Nejezdíš s ním často? Pokaždé, když jsem tě viděla, jsi byl ve svém autě.

"Jen jednou za čas." Vycouvá z garáže. "Máš ráda náklaďáky?"

"Naučila jsem se, jak je řídit. Usměji se, sledujíc okolí z okna. "Táta měl červené Chevy. Dovolil mi řídit ho po jeho pozemcích. V tom autě jsem strávila hodně času." Podívám se na oblohu, přemýšlejíc, jak moc mi chybí. "No, vlastně ho pořád mám."

"Co myslíš tím, že ho pořád máš?" zeptá se pomalu.

"Když odešel, přenechal mi všechno. Zbavila jsem se jen jeho společnosti. Stále vlastním jeho dům a několik aut. Všechno je v Tulse. Nemůžu se toho jen tak vzdát."

Podívám se na Slada a jeho oči sledují ty mé, když zastavíme na semaforu. Vím, že by měl táta rád. Jsou si podobní.

Stále mě sleduje a na semaforu se rozsvítí zelená. "Už je zelená, Slade." Kývnu hlavou k silnici. Nic neříká a šlápne na plyn. Dostaneme se na dálnici a zazvoní mu telefon. Odpoví přes Bluetooth.

"Čau, Micahu," pozdraví. Micah volá vždy, když jsme v autě.

"Čau, Slade. Je s tebou Sam?"

"Ano, jsi na mikrofonu pokud s ní chceš mluvit. Do toho."

"Paráda! Vlastně jsem chtěl mluvit s vámi oběma." Zhluboka se nadechne. "Přijdete zítra k mámě a tátovi na večeři?"

Slade se na mě rychle podívá se zvědavým pohledem a obrátí svoji pozornost zpět k silnici.

"Ano." Řekne Slade a odbočí.

"Skvěle! Chci vás tam mít oba dva..." zhluboka se nadechne, "protože se chci zeptat, jestli si mě Holly vezme." Řekne to tak rychle, že jsem skoro nepostřehla, co řekl.

"To je fantastický!" řekne Slade nadšeně.

"Gratuluji!" nedokážu se neradovat.

"To je úžasný. Moc vám to přeju. A děkuju, že chceš, abych tam byla." Nemůžu se dočkat, až uvidím Hollyin výraz, když ji Micah požádá.

Slade se na mě znovu podívá; tentokrát s dechberoucím úsměvem.

"Díky. Jsem tak nervózní, že řekne ne. Teda, co když na to jdeme rychle? Co když si myslí, že až moc spěchám? Co když se na mě naštve a odstěhuje? Nemůžu ji ztratit. Moc ji miluju." Se Sladem se zasmějeme.

"Micahu, ona řekne ano. Miluje tě víc než cokoliv. A není to až moc rychlé. Jste spolu už tři roky," ujistím ho.

"Jo, máš pravdu. Vidíš, to je důvod, proč tě tam potřebuji. A protože jsi její nejlepší kamarádka. Vím, že by tě tam raději měla, než aby ti potom musela všechno vysvětlit."

Všichni se zasmějeme.

"To je pravda." Slade se ke mě natáhne a vezme mě za ruku.

"Hej, Sam, máma chtěla, abych se tě zeptal, jestli by jsi neudělala čokoládo-karamelový dort, protože je Hollyin neoblíbenější. Je v pořádku pokud ne," ujistí mě.

"Ano, není problém." Z toho usmívání mě začínají bolet tváře.

"Dobře, už vás nechám. Pak mi zavolej Slade." Položí to.

Slade si k ústům přiloží naše ruce, políbí mě na dlaň a znovu je položí. "Takže ty upečeš čokoládový dort?" zeptá se s úsměvem.

"Jo, se mnou si nezahrávej," zasměju se. "Miluju vaření a pečení. Zkouším udělat úplně vše." Pokrčím rameny. "Neříkám, že vždy vše dopadne dobře, ale zkouším to."

"Citronové sušenky."

"Um?"

"Citronové sušenky. Ty jsou moje nejoblíbenější." Pokrčí rameny. "V případě, že by jsi se rozhodla, že něco uděláš." Podívá se ke mě, usmívající a zahýbe obočím.

Dojedeme k Dulanovu Grillu a Hospodě. Nikdy jsem tady nebyla, ale slyšela jsem o tom hodně. Vejdeme dovnitř a Josh už sedí u stolu, pije Bud Light a vypadá ztraceně. Je mi ho líto. Zvedne pohled a nasadí falešný úsměv, když nás uvidí.

"Čau lidi. Doufám, že jsem vám nenarušil dnešní plány."

"Ne," zakroutím hlavou.

Obrátí se ke Sladovi, aby se zeptal, jestli nechce pivo a pak se zeptá i mě.

"Ne díky," řeknu dřív, než obrátí pozornost zpátky ke Sladovi. Pročistím si hrdlo, abych získala jejich pozornost. "Joshi, máš nějaký plány na sedmnáctého?"

"Nemyslím si. Proč? Co se děje? Plánuje víkendový výlet do Vegas nebo tak něco?"

Jeho oči se rozšíří jako malému klukovi o Vánocích. "Víte o tom, že nemůžete jet jenom na víkend. Musíte jet na čtyři dny. Minimálně!"

Slade se zasměje. "Ne, i když to zní jako legrace. Hmmm. Budeme ten výlet muset naplánovat. Všichni pojeme do Vegas, dokonce i Holly s Micahem."

"Jo, jo! Mohli by jsme zůstat v-"

Nenechám to Joshe dokončít. "Dobře, teď jsme mimo téma." Oba se na mě podívají a já se usměju. "Každopádně, sedmnáctého. Slade a já jsme tě chtěli pozvat na Rams."

Joshova tvář se rozsvítí a ten ztracený pohled je v nedohlednu. "Opravdu?" Jeho úsměv zmizí. "To je skvělá nabídka, ale nechci být třetím kolem u vozu. Vy jděte a užijte si to. Sami. Ale spolu. Vždyť víte?"

"Chceme, aby jsi šel. Můžeš sebou vzít ještě někoho, jestli budeš chtít?" Podívám se na Slada a on na mě jen zírá. Jeho hlava je nakloněná ke straně a položená v jeho rukách s lokty na stole. Jeho krásné modré oči se zadívají do těch mých mezitím, co se jeho rty usmějí. V hrudi se mi začne tvořit hřejivý pocit a já se musím podívat jinam.

"Nemám nikoho, koho bych sebou vzal," zakroutí jemně hlavou.

"A co tohle? Chtěla jsem, aby mě přijela navšívit moje nejlepší kamarádka z Tulsy. Co kdyby přijela a šla s náma?" Zvednu ruku. "Nechci tě do něčeho nutit. Jen čtyři kámoši, co jdou na hru a dají si pár piv. Bude to legrace. Miluje fotbal stejně tak jako já." Sebevědomě se na něj usměju.

"Jo, to zní dobře." Přikývne hlavou a vypadá, jako kdyby se snažil sám sebe ujistit.

"Jenom bych vás dva chtěla varovat.. my dvě jsme celkem hlasité. Křičíme a ječíme na druhý tým, házíme jídlo, nadáváme.. jsme celkem šílené fanynky." Pokrčím rameny a zadívám se do menu. Stále do něj koukám a kluci jsou potichu. Nechci se na Slada podívat. Vím, že mě sleduje.

Začnu se cítit nepohodlně. Proč na mě zírá? Snažím se koukat do menu, ale nevidím slova. Chystám se to vzdát a podívat se na něj, když mi zazvoní mobil. Vyhrabu ho z kabelky a je to Courtney. Přísahám, že má nějaký další smysl.

"Rychle to vyřídím. Hned jsem zpátky." Zvednu se od stolu, stále sledujíc mobil. Stále mi nic neřekli a já doufám, že jsem neřekla něco špatně. Nebo že jsem to pro Joshe udělala nepohodlné. To nebyl můj záměr.

Vyjdu ven a přijmu to.