Undescribable - 10. kapitola

Překlad: Týni

SLADE

"Můžu Vám nějak pomoc?" zeptá se postarší muž, když vejdeme hlavním vchodem.

"Rezervace pro dva. Long."

"Tímto směrem, pane."

Otočí se, vezme dvě menu a my ho následujeme.

Restaurace má tmavé podlahy z tvrdého dřeva a zdi jsou bílé a na nich je pověšené pestrobarevné umění. Stoly jsou přikryté bílími ubrusy a ozobené čajovými svýčkami. Židle jsou také dřevěné s vínovým polstrováním.

Když nás usadí, podívám se na Anděla a jen ji pozoruji. Dnes večer vypadá naprosto dechberoucně. Stále si říkám, že chci počkat s jejím poznáváním, ale pokaždé, když ji vidím, na ní moje tělo reaguje. Jsem z ní tvrdí na všech správných místech. Nutí mě toužit po ní, cítit její tělo proti tomu mému. Objeví se číšník a přinutí mě spustit z Anděla oči.

"Dobrý den, moje jméno je Peter. Dnes večer Vás budu obsluhovat. Co by jste si pro začátek dali k pití?"

"Chtěla by jsi nějaké víno?" Nepiji moc víno, ale ona mi řekla, že ho má raději.

Usměje se na mě. "Pokud ti to vyhovuje."

Přikývnu hlavou. "Ty vyber."

"Chardonnay bude skvělé." Podívá se na číšníka s velkým úsměvem na tváři.

"Velmi dobře, madam." Otočí se, aby došel pro pití a já se znovu soustředím na mého anděla, sledujíc jak její nádherné zelené oči prohlédávají menu. Pamatuji si, jak vypadaly minulou noc, když se udělala. Byla tak zatraceně sexy a ta nejvíc sexy věc je, že to pravděpodobně ani neví. Nemůžu přestat myslet na to, proč se dnešní ráno cítila trapně . Na včerejší noci bych nic nezměnil. Mezitím vším jsem objevil svojí novou stránku. Stránku, kterou chci více prozkoumat. S ní. To je důvod, proč jsem byl dnes nakupovat a koupil pár věcí, které plánuji vyzkoušet až bude připravená. Bylo úžasné jak její tělo reagovalo na mojí nadvládu. Bylo to fascinující, nepřekonatelné a to nejžhavější, co jsem kdy zažil.

Cítím, jak mi začínají být těsné kalhoty a přestanu na to myslet; teď není čas.

Podívám s zpátky na ní a všimnu si, že upíjí vína. Dokonce jsem si ani nevšiml, že se číšník vrátil s naším pitím!

Pročistím si hrdlo. "Řekni mi, jak jsi poznala Holly." Chci vědět o ní a Jaxovi. I přesto, že mě každá myšlenka na něj nutí chtít ho praštit do obličeje, pořád to musím vědět, ale musím se k té otázce dopracovat.

Ona položí menu nastůl a opře se v židli. "No, bylo už pozdě v noci a probudilo mě zvonění telefonu. Když jsem zkontrolovala číslo, bylo to jedno, které jsem nepoznávala. Mělo předvolbu ze St. Louis, takže mi došlo, že to bude pro Jaxe, ale když jsem se obrátila, abych o vzbudila, nebyl tam. Zvedla jsem hovor a byla to Holly volajíc mi, že odpadnul v baru. Hádám, že se zmínil o jeho přítelkyni Samantě, takže když odpadnul s telefonem v ruce, koukla se do jeho kontaktů a našla moje jméno."

Zvedne svojí skleničku vínu a pomalu s ní točí. "Byla jsem na něj tak naštvaná. Teď vím, že to byla noc, kdy se náš vztah začal rozpadat." Potřese hlavou, jako kdyby si potřebovala pročistit myšlenky. "Každopádně, když jsem se tam dostala, Jax byl pořád mimo. Tak jsem se rozhodla chvíli zůstat, doufajíc, že se probere. Pomáhala jsem Holly s úklidem, když přišel Micah."

Napije se vína. "Micah mi pomohl dostat Jaxe do auta a potom mě následoval domů. Snažila jsem se Micaha přesvědčit, že budu v pořádku, ale trval na tom, že mi pomůže dostat ho do domu, což se nakonec hodilo, protože sama bych to nedokázala. Prostě by zůstal spát v mém autě." Zasměje se potichu. "Druhý den mi zavolala Holly a zeptala se jestli nechci brigádu u Larryho. Řekla jsem ano a to ostatní je historií."

Pokrčí rameny a podívá se na skleničku vína, kterou drží v rukách. Zeptám se na druhou otázku, na kterou potřebuji znát odpověď.

"Proč jsi zůstala po rozchodu s Jaxem? Proč jsi nezamířila zpátky do Dallasu?"

Ona si zvedne skleničku ke rtům mezitím, co vypadá jako že je mimo ve vlastním vesmíru. Na pár vteřin má skleničku položenou na rtech a teprve pak se dlouze napije. Přemýšlím, jestli mi plánuje odpovědět, když konečně položí skleničku a podívá se mi do očí. Tyto zelené oči mě paralizují.

"Protože jsem neměla dostatek dobrých důvodů pro návrat." Na tváři má smutný úsměv. "Rodina, kterou mám, je v Tulse, ale nemluvím s ní. Do Dallasu jsem se přestěhovala jen kvůli vysoké. V té chvíli jsem to nevěděla, ale když jsem odešla z Dallasu do St. Louis, stěhovala jsem se za většími a lepšími věcmi."

Ke stolu přijde číšník. "Jste připravení objednat si?"

"Víš, co chceš?" zeptám se Anděla.

Ona zakroutí hlavou ne. "Vše zní lahodně."

"Vadilo by ti?" kývnu k menu.

"Ne," usměje se. "Jen do toho."

"Dáme si Prix fixe o čtyřech chodech." Podívám se na Anděla a její oči prohledávají tu část menu. "Jaké by jsi chtěla?"

"Ou," řekne, překvapeně. "Jen jsem se koukala. Vyber, co máš rád. Nejsem vybíravá." Usměje se.

První chod je jen jedna možnost, Kaštanová polévka z Missouri. "Jako druhý chod bychom rádi Crudo Tuňáka (it. syrový). Třetí chod, Hovězí filety. Čtvrtý chod, Šalvějová zmrzlina."

Číšník přikývne. "Samozřejmě, pane." Otočí se a odejde.

Napadla mě další otázka.

"Ona?" Podívá se na mě, zmatená. "Řekla jsi, že ONA žije v Tulse. Kdo to je?" Doufám, že jí moje pátrání nenaštve.

Zhluboka se nadechne a sleduje stůl. "Moje matka. Moje matka žije v Tulse s jejím manželem. Nemluvíme spolu. No, ne od tátovy smrti."

"Chceš mluvit o svém tátovi?"

Její hlava sebou trhne a myslím, že jsem něco spustil, ale potom se jí na tváři objeví pomalý úsměv.

"On byl úžasný. Ten nejlepší táta, jakého si může dívka přát. Moji rodiče se rozvedli, když mi byly tři roky." Povzdechne si a pokrčí rameny. "Moje matka mě nenávidí. Když můj táta odešel, zanechal mi celou společnost a já ji prodala, čímž jsem získala velké množství peněz. To mojí matku naštvalo a přestala se mnou mluvit."

Číšník nám přinese polévku a položí před nás misky.

"A co ty?" zeptá se šťastně, když zvedne lžíci.

"Co by jsi chtěla vědět?" Napiji se vína. Je opravdu velice dobré.

Pokrčí rameny. "Cokoliv, co mi chceš říct."

Zvednu obočí. "Nechceš vědět nic konkrétního?" mrknu.

Pomalu zakroutí hlavou s pohledem na polévce, když si povzdechne.

"Omlouvám se. Rozzlobil jsem tě?" Co jsem provedl?

"Nerada mluvím o své minulosti, Slade." Její oči se setkají s mými. "Chci o tobě znát věci, ale nechci v tom rýpat. Vím, jaké to je, znovu se probírat bolestnými vzpomínkami, takže mi řekni cokoliv chceš."

Sedím tu a zírám na ni. Nedokážu si představit mít minulost, na kterou je bolestné pomyslet. Dospívání, moje rodina.. vše bylo plné smíchu a lásky.

"No..." Napiji se vína a ona mě sleduje s malým úsměvem na rtech. "S Joshem a Micahem jsme si byli vždy blízcí. Vyrůstali jsme spolu. S Joshem jsme se vždy vyplížili ven a přiměli k tomu i Micaha."

Zasměje se a to mě nutí usmát se. "Co jste dělávali?" Usrkne si vína. "Pařili jsme. Na střední jsme s Joshem byli na každé párty o víkendu a hledali jsme i ty v týdnu."

"Vivian a Markovi to nevadilo?" zeptá se a upije vína.

Zakroutím hlavou. "Ani moc ne. Dokud jsme měli dobré známky, nechali mě a Micaha dělat skoro cokoliv."

"Na jaké jsi byl vysoké?"

"První dva roky jsem byl na Univerzitě v Missouri, kde jsem získal titul bakaláře a pak jsem byl čtyři roky na Yalu. No, vlastně jenom tři roky a potom jsem si vzal volno."

Ona přikývne. "Byl jsi v nějakém bratrstvu?"

Na to přikývnu. Teď si uvědomuji, jak to myslela s tím mluvením o minulosti. Mé dny v bratrstvu byly temné. Ve skutečnosti všechny vzpomínky, které mám, zahrnují nespočetné množství holek a alkoholu. Nikdy jste nebyli na opravdové párty, dokud nebyla pořádaná rozmazlenými fracky. Nechci o tom moc mluvit. Vlastně se stydím při myšlence, že bych jí měl říct o všech těch holkách, které jsem na vysoké šukal.

Díky bohu, že mi rozumí. "Takže… chci se tě zeptat na další otázku," řekne, když posune prázdnou polévku, aby jí mohl číšník odnést.

"Co to bude?" Usměji se nad myšlenkou, že o mně chce něco vědět. Jiná část mě, než o které slyšela od ostatních žen. Vím, že holky drbou a tady se vše šíří rychle.

"Tvoje tetování," řekne pomalu. "Co ta hvězda znamená?"

Zasměji se a její tvář se uvolní. "Byl jsem opilý a s Joshem jsme se rozhodli, že chceme tetování. Nic to neznamená. Dokonce si ani nepamatuju, proč jsem si vybral zrovna hvězdu." Druhý den jsem nemohl přijít na to, proč jsem si raději nevybral lebku nebo něco mužnějšího.

Oba se smějeme, když se vrátí číšník, aby odnesl naše talíře a položil před nás druhý chod.

"Můžu se tě zeptat na další otázku?" Musím zjistit něco, co ve mně už dlouho hlodá.

"Samozřejmě," souhlasí, přikyvujíc hlavou předtím, než se napije vína. Zdá se, že z těch otázek začíná být nervózní. Dle toho, jak pije a z malých pohybů, když se snaží uvelebit v židli. Tohle ale musím vědět.

"S kolika muži jsi chodila před Jaxem?"

"S žádným."

Zamračím se, když začnu přemýšlet o tom, co právě řekla. "S žádným?" Opakuji.

"Jo. Byl můj první kluk," přikývne s úsměvem.

"Jak dlouho jste spolu byli?" Micah mi řekl, že osm měsíců, ale možná myslel osm let?

"Osm měsíců. Dali jsme se dohromady až v posledním ročníku na vysoké." Skloní se a ukousne si jídla.

Počkat? Znamená to, že byl jediným mužem, s kterým spala? Čekala až do posledního roku na vysoké, aby se s někým vyspala?

Ona přikývne, jako kdyby přesně věděla, co se mi honí hlavou.

Kurva.

Teď jsem opravdu rád, že jsem jí neřekl o svých zážitcích z vysoké. Chci se jí zeptat, proč tak dlouho čekala a co bylo na Jaxovi tak speciální, že se mu oddala? Jak mohla čekat tak dlouho? Myslím tím, že neznám nikoho, kdo by si prošel střední bez sexu. Sakra, mně bylo čtrnáct. Joshovi bylo taky čtrnáct. Šli jsme na střední na párty a jsem si jistý, že tam každý šukal.

Chci se přestat bavit o sexu. Poprvé ve svém životě se stydím za počet žen, které jsem šukal. Přesto jsem vždy použil ochranu, vždy. I když jsem byl úplně na sračky, nikdy jsem nešukal bez kondomu. Potřesu hlavou a rozhodnu se, že měním téma.

"Plánovali jste si budoucnost?" Nechci přemýšlet o sexu, ale chci vidět, jak daleko plánovali.

Ona nadzvedne obočí a zdá se mojí otázkou překvapená. "Myslíš jako svatbu?"

"Jo."

Její zelení oči hledí do těch mých, ale myslím, že mě ve skutečnosti nevidí. Jako kdyby si na něco vzpomínala; něco bolestného.

"Jednou jsme naší budoucnost probírali. Chtěli jsme se vzít a mít jednoho dne děti." Stále kouká přímo na mě, když zvedne skleničku několik centimetrů nad stůl. "Jen jsem ráda, že udělal, to co udělal, dřív než jsme zašli tak daleko."

Přikývnu. "Omlouvám se."

Ona zamrká, zahánějíc myšlenky. "Proč se omlouváš?" Usměje se.

"Za to, co ti provedl." Nevím, jak by mohl nějaký muž ublížit tak nádhernému andělovi.

"Bylo to tak nejlepší. Uvědomila jsem si, že to, co jsem k němu cítila, nebyl druh lásky, který jsem hledala."

Na tváři se mi roztáhne úsměv, protože už vím, že se přes něj dostala. "Máš ještě nějaké příbuzné?"

Pohrává si s jídlem na talíři a potom se na mě podívá. "Ne."

Položím vidličku a zahledím se do jejích zelených očí. "Nikoho?" Nenávidím, že z její minulosti vyvolávám jen to nejhorší.

"Táta měl bratra, ale měl infarkt a odešel." Položí vidličku, stále hledíc na stůl.

"Strana tvé mámy?" zeptám se potichu.

"Byla jedináček, jako já."

"Dojedl jste, pane?" zeptá se číšník, který nám přinese další víno.

"Ano, děkuji Vám." Odpovím a podám mu svůj talíř. Moje tvář je bez výrazu, když sleduji Anděla vypít velký doušek vína. "Omlouvám se." Natáhnu se přes stůl, abych ji chytl za ruku.

Ona položí skleničku. "Za co?"

"Za vyvolávání tvé minulosti. Jen o tobě chci vědět všechno." Usměji se a doufám, že na mě není naštvaná.

"Neomlouvej se." Stiskne mi ruku a odtáhne se, aby pokračovala v jídle.

"A co ty? Řekl jsi, že jsi nikdy neměl přítelkyni. Proč?"

Pokrčím rameny, protože jí nechci říct pravdu. Jak vysvětlíte, že raději šukáte vše, co projde kolem, než aby jste před sebou dali přednost někomu jinému. Ještě někomu tak milujícímu a nesobeckému jako jí. Ona přikývne, jako kdyby mi rozuměla. Vím, že od ní chci něco víc, a že k sobě budeme muset být naprosto upřímní a důvěřovat si. Zhluboka se nadechnu, doufajíc, že jí svými slovy neodeženu.

"Anděli." Podívá se na mě a trochu se usměje. "Nikdy jsem nebyl ve vztahu, protože jsem nikdy netoužil po něčem víc než jen jednorázovce. Nikdy jsem nechtěl být se ženou," pokrčím rameny.

Ona se usměje, což mě překvapí. "Rozumím ti, Slade. Nemusíš mi to vysvětlovat. Omlouvám se, že jsem byla…no, že jsem na tebe byla hrubá, když jsme se poprvé potkali. Takováhle opravdu nejsem."

"Já vím."

Číšník se vrátí se šalvějovou zmrzlinou. "Mmm, tohle vypadá lahodně." Přikývnu, když se do toho dáme.

Ze zmrzliny toho moc nesním, když jen tiše sedím a pozoruji ji přes stůl. Pomalu přivírá oči a jednou za čas si růžovým jazykem olízne své rty. Vím, že už začíná pociťovat alkohol, a proto se sám pro sebe musím trochu zasmát. Nepřekvapuje mě to. Stačí jí velice málo.

Odvrátím od ní pozornost, když k našemu stolu dorazí číšník. "Účet, pane." Položí účet na stůl.

Anděl se natáhne pro kabelku ležící na zemi. "Tady, nech mě to zaplatit."

"Ne." Začnu se smát. "To v žádném případě." Ona se pro to natáhne, ale vezmu to jako první. Nikdy ji nenechám zaplatit za večeři.

"Děkuji ti." Řekne sladce.

"Jsi připravená?" Zeptám se.

"Ano, jen to dopiji." Zvedne skleničku vína a dopije ji. Postavím se a nabídnu jí ruku. Ona ji přijme a vstane, takže zamířím z restaurace.

Políbím ji před otevřením jejích dveří. "Nemáš za co, Anděli."

Už můžu poznat, že je podnapilá a musím se jí zasmát. Napíšu bratrovi, že vyrážíme do Milánské ulice.

Po cestě do města jí vyprávím příběhy z mého a Micahovo dospívání mezitím, co auto zaplní její stále hlasitější smích. Jejích smích mě nutí usmívat se jako nějaký zatracený idiot.

A já to miluji.

"Do háje. Doufal jsem, že ve předu bude volné místo. Budu muset zaparkovat vzadu." Snažím se najít nějaké parkovací místo, když si všimnu Holly a Micaha, jak vylézající z jeho Fordu. Najdu místo jen kousek od toho jejich a oni zamíří k mému CTS.

"Sakra, dneska večer je tu plno," řekne Micah, když nás pozdraví.

"Ano, taky je sobota." Jdu otevřít Andělovi dveře, ale ona už vylézá. Smějící. Mám taký pocit, že tady nebudeme dlouho.

"Čemu se směješ, holka?" Zeptá se Holly, když k ní přijde.

"Slade mi řekl, že Micaha oblékl do Vivianiných plavek a namaloval ho rtěnkou." Směje se až skoro k slzám. "A jak se Micah promenádoval po domě..." další smích "a nechal se od Vivian fotit." Holly se začne smát s ní.

"Kámo, ty jsi jí to řekl?" řekne Micah a směje se s holkama. Jen pokrčím rameny, vezmu Anděla za ruku a vedu ji ke vstupu do baru.

Hned jak vejdeme, všichni se k nám otočí. Vím, na co koukají; nikdy jsem se v baru neukázal s ženou a rozhodně jsem nikdy nedržel ženu za ruku. Uspokojujíc jednu hned za rohem a nebo být přistižen na záchodech s kalhotama dole, byli věci, které mě viděli dělat.

Nechci, aby to s Andělem pochopili špatně, takže ji otočím, aby ke mně byla čelem. Položím jí ruce na její hebké tváře a políbím ji. Když ji líbám, přitisknu ji blíž a ona mi zasténá do úst. Do prdele, ten zvuk miluju! Odtáhnu se a vzpomenu si, že chci, aby lidé pochopili, že pro mě znamená víc než jen jednorázovka.

"Jděte s Holly najít stůl a my s Micahem doneseme pití." Políbím ji na čelo předtím, než odejde.

Když dojdeme na bar, tak rozpoznám chlapa, se kterým jsem chodil na vysokou. "Čau, Matte."

Matt se mnou na vysoké hrával fotbal, ale poslední rok jsme spolu bojovali. Vždycky mě vytáčel.

"Čau, Slade, Micahu." Zvedne k nám hlavu. "Kdo je ta příchuť týdne? Je žhavá." Všimnu si, že sleduje Andělovo zadek.

"Tak to není," snažím se mu vysvětlit, že pro mě znamená víc, ale on si myslí, že to je jinak.

"Ou, takže je jen příchutí jednoho večera. Nevadí ti, když za ní půjdu pro číslo, abych jí mohl mít zítra, že ne?"

"Co jsi to kurva právě řekl?"

"Nebo by ses mohl podělit a já bych si to s ní odbyl už dneska v noci. Vypadá, že by jsme jí oba dva nevadili. Vypadá pěkně opile." Pohnu se, abych mu jednu vrazil, ale Micah mě zastaví.

"Hej, kámo, uklidni se. Je se Sladem. Pokud se znovu zmíníš o jejím "sdílení" tak ti sám jednu vrazím."

Byl jsem pyšný na mého malého bratříčka, ale vše, co řekl, nemělo smysl.

"Se Sladem?" zasměje se. "Žádná holka, kterou Slade šuká, není přes čáru." Pokračuje v zírání na její zadek.

Musím mu to vyjasnit.

Chytnu ho za tričko a trochu z ním zatřesu. "Je tu se MNOU. A taky je moje přítelkyně. Tak se od ní drž kurva daleko. Vypadá to, že se ti její zadek líbí až moc.. vidíš to malé M na zadní kapse jejích džínů? To M znamená MOJE. Tak se jí do prdele ani nedotkni nebo jen podívej. Pokud tak uděláš, vymlátím z tebe všechny hovna. Rozumíš?!" Mám takový pocit, že bych ho měl stejně zmlátit už teď.

On jen rychle přikývne. "Ano. Ano, rozumím. Je tvá." Zvedne obě ruce do vzduchu a já ho od sebe odhodím.

Otočím se k Micahu, který vypadá, že chce Mattovi taky vrazit. Micah se nebojí rvát; jen přemýšlí i o možnosti vyřešit problém předtím, než jedná. Já mám radši vysvětlování pomocí pěstí.

"Pojď. Můžeme si objednat od číšnice." Otočím se a snažím se uklidnit, než dojdeme ke stolu. Micah přejde k místu, kde Josh a Holly mluví s číšnicí, která je její kamarádka. Nechci, aby si Anděl myslel, že je něco špatně, ale její pohled mi napovídá, že něco tuší dle mého naštvaného pohledu.

Posadím se vedle ní a možná trochu až moc hrubě si jí stáhnu na klín, kde se ke mně přitulí. Potom ji políbím. Tvrdě. Převládajíc kontrolu nad jejími ústy. Mezitím co můj jazyk prozkoumává její ústa, stisknu ji za boky a ona se trochu odtáhne a kouká mi do očí. Pustím její boky a zapletu si ruce do jejích vlasů, držíc její tvář před sebou.

"Polib mě," přikážu. Právě teď mi je jedno, co si lidi myslí. Chci, aby každý kretén v tomhle baru věděl, že je moje! Že mi patří. Mě a jen MĚ. Ona se snaží znovu odtáhnout, ale zatáhnu ji za vlasy, tvrdě, takže trochu pootevře rty, když zakňučí. Můj pták ztvrdne a já k ní skloním rty. "Polib mě sakra," zašeptám a její oči se rozšíří, ale to je mi jedno. Chci z někoho vymlátit dui a vím, že můj anděl je jediným člověkem, který mě dokáže uklidnit. Znovu ji tvrdě zatáhnu za vlasy a ona zavře oči, když nasaje vzduch. Vidím, že se jí to líbí podle toho, jak hýbe boky proti mýmu tvrdýmu ptákovi. Natáhne se, aby mě políbila a pokračuje v pohybování v bocích dopředu a dozadu.

"Kurva," odtáhnu se a podívám se do jejích jasných zelených očích. Pátrají po místnosti, hledajíc jestli nás někdo sleduje. Doufám, že sledují. Chci, aby viděli jak moc mě chce, JEN mě. Její oči spočinou na mě.

"Co se stalo? Jsi v pořádku?" Zvedne dlaň a dá mi ji na tvář.

Chci odpovědět, ale jsme přerušeni.

"Chceš ještě další, Sam?" Podívám se přes rameno na zrzka. Nechci, aby se Sam ptal, jestli něco potřebuje.

"Další co?" zeptám se a nepřestávám sledovat zrzka.

"Dalšího panáka."

"Panáka?" Podívám se zpátky na ní.

Ona pokrčí rameny a omluvně se na mě podívá. "Když jsme šli ke stolu, tak mě a Holly podal dva panáky."

"Anděli," vydechnu. "Musíme vést ten ´neber si panáky od cizích lidí´ rozhovor?" Zeptám se vážně. Ona zakloní hlavu a směje se nahlas, což mě nutí usmát se. Kurva, miluju její smích.

"Co to je? Kolik jsi jich měla?"

"Dva. Já nevím. Myslím, že byly slabé, protože se necítím jinak." Zachichotá se.

Pustím Andělovo vlasy a projedu je prsty, když za sebou uslyším Hollyin smích. Posadí se na místo vedle mě.

"Necítíš to? Budeš." Holly se na mě podívá. "Měly jsme dvě Koruny."

"Co?" Zakroutím hlavou. Tolik k možnosti, že budeme v noci šukat. Bude úplně mrtvá do dvaceti minut. a nechci, aby byla mimo a nebyla schopná pamatovat si to, co pro ni mám připravené.

Anděl se zasměje a já se na ní znovu podívám. Stále jí přejíždím rukou ve vlasech.

"Takže chceš další?" Zapomněl jsem, že za náma ten chlápek pořád stojí. Anděl k němu promluví, než mu stihnu říct, aby sakra vypadnul.

"Ne. Měly jsme dost," znovu se zachichotá.

Postavím se a položím ji na mé místo. Ona začne mluvit s Holly mezitím, co si jdu promluvit s Micahem, který je s Joshem a objednává si pivo od číšnice, která kolem prošla.

"Chceš taky?" Ukáže na mě prstem.

Zakroutím hlavou. "Jen jdu říct čau. Vezmu ji domů. Mám takový pocit, že do deseti minut odpadne po těch panácích."

Všichni se zasmějeme. "Dobře, promluvíme si ráno. Dojeď v pořádku."

"Ty taky." Otočím se a dojdu zpět ke stolu. Zdá se, že už to začíná cítit, a když se na mě podívá, tak její oči vypadají zasklené.

"Připravená jít, Anděli?"

"Ano. Jenom si rychle zaběhnu na záchod."

Přikývnu a pomůžu jí ze židle Sednu si, když odejde.

"Co to děláš, Slade?" Narovnám se, protože se mi nelíbí Hollyin tón. Nic jsem neudělal.

"Nevím o čem to mluvíš." Zkřížím si ruce na hrudi.

"Ale víš." Nakloní se ke mně a položí loket na stůl. "Vím, že jste byli na večeři. Řekla jsem ti, aby jsi byl opatrný."

"Neublížím jí, Holly."

Už mě to začíná otravovat. To nevidí, že je pro mě jiná? Že k ní cítím něco jiného?

"To není to, o čem mluvím." Zakroutí hlavou.

Chci se ji zeptat, co tím myslela, když k našemu stolu přiběhne zrzek.

"Slade! Slade!" zakřičí hystericky. Odkud zná moje jméno? "Před záchodkama křičí Sam na nějakýho chlapa."

Vyskočím ze židle a rozběhnu se. Koutkem oka vidím Micaha a Joshe jak běží za mnou. Nevím, jestli mě chtějí zastavit, nebo mi jen chtějí pomoct, ale nezajímá mě to. Nezpomalím.

Když se dostanu na chodby, vidím rudě. Matt přistrčil Anděla ke zdi. Nedokážu rozeznat, co říká, ale je jasné, že mu křičí do obličeje. Nepřestávám běžet, dokud neskončíme na zemi a já na něm nesedím. S mojí pěstí v jeho obličeji.

SAMANTHA

Sakra!

Snažím se z Matta odtrhnout naštvaného Slada, když mě chytne Holly.

"Přestaň!" zakřičí. Musí křičet, protože je celá úzká chodba zaplněná křikem tak, že ani neslyším sama sebe myslet. Micah křičí na nějakého muže; proč nepomáhá Sladovi?

"Slade!" zakřičím. "Přestaň! Už přestaň!" Praští Matta do čelisti. "Slade! Prosím! Přestaň!" Mattovi se podaří odstrčit Slada, který odletí dozadu. Matt na něj skočí a několikrát ho praští. Slade zablokuje dvě mířící do jeho obličeje, ale nedokáže zachytit jednu do žeber.

Sleduji, jak muž, se kterým se Micah hádá, praští Micaha do žaludku. Micah se oklepe a začne kolem sebe mávat pěstma.

Nedokážu se na nic soustředit!

Podívám se zpět na Slade, když ze sebe zkopne Matta. Postaví se a chce ke mě přijít, ale Matt vstane těsně předtím, než se ke mě dostane, a rozběne se po něm..

"Ne! Otoč se!" zakřičím. Slade se otočí a v okamžiku na něm sedí Matt a mlátí ho do tváře. Někdo mu musí pomoc!

Vytrhnu ruku z Hollyina sevčení, odhodím kabelku a běžím ke Sladovi. Matt se otočí a předtím, než o tom popřemýšlím, se natáhnu a praštím ho do obličeje se vší silou, kterou mám. Což pravděpodobně není moc, vzhledek k tomu, že jsem opilá a holka. Neucouvnu, když se moje pěst setká s jeho nosem. Moje ruka se okamžitě začne třást.

"Mrcho!" zamručí, když se ke mě začne přibližovat. Neustoupím, budu se bránit.

Slade mu zezadu obmotá ruku kolem krku a stáhne ho zpátky, když se ke mě Matt dostane. "Dostaňte jí kurva pryč!" Zakřičí Slade na kohokoliv, kdo poslouchá, ale jeho oči sledují mě a jsou vytočené.

Josh mě zezadu chytí za pas, zvedne mě a nese k východu. Znovu a znovu křičím Sladovo jméno.

"Kurva," řekne Josh, když se mi podaří praštit ho loktem do boku. Upustí mě a já se otočím, abych běžela znovu za Sladem. "Sam!" Zaječí Josh, když od něj utíkám ke Sladovi

Slade se otočí, když Josh vykřikne moje jméno. "Doprdele, dostaň jí už sakra ven!" Přikáže Joshovi, když ho Matt praští do zad.

Josh mě ze zadu chytne a chytne mi ruce. "Ne! Ne. Ne! Nech mě!" Po tvářích mi začnou téct slzy, když sleduji Slade. Snažím se Joshe znovu uhodit, ale nedokážu to. "Potřebuje pomoct!" Kopu a křičím, když nás Josh dostane k východu.

"Je to velkej kluk. Ten chlap ví, jak se prát. Neměla jsi se dostat tak blízko. Co jsi si to sakra myslela, když jsi praštila Matta? Je tvoje ruka v pořádku? Ukaž, podívám se," vyštěkne naštvaně, když mě položí.

Naštvaně zakroutím hlavou. "Koho sakra zajímá moje ruka! On potřebuje pomoc! Nech mě vrátit se tam."

"Ne!" Zakřičí nazpátek.

Zadní dveře se otevřou a rozběhne se k nám Holly.

"Nasedni do mého auta. Musíme odjet," řekne přikazovačně, mávajíc ve vzduchu mojí kabelkou.

"Ne! Nenechám tady Slada!" Zešíleli všichni?

Josh mě zvedne a miří se mnou k Micahově náklaďáku. Křičím tak nahlas, že ani neslyším otevření zadních dveří kluku.

"Můžeš už Anděla položit, Joshi." Všichni se otočíme, když k nám zamíří Slade s Micahem. Josh mě položí a já se k němu hned rozběhnu. Potřebuji ho. Potřebuji vidět, že dýchá a je v pořádku. Setká se se mnou v půli cesty a vtáhne do náruče, zvedajíc mě ze země. Vím, že je zraněný, ale nedokážu si pomoc a pevně ho objímám.

Postaví mě a uchopí moji tvář. "Co jsi si to sakra myslela?" zamručí a snaží se utřít mé slzy. Nedokážu odpovědět. Dokážu jen zakroutit hlavou. Šílí? Nechtěla jsem ho vidět zraněného. Všude je krev a já nedokážu říct, odkud pochází.

"Krvácíš," zachraptím. Můj hlas nakřáplý a chraplavý a musím několikrát zamrkat, abych se zbavila slz.

"O mě se neboj," odsekne.

Ignoruji ho a chci mu setřít z obličeje krev, ale to se nestane.

Cítím, jak mi z plic zmizí vzduch a další věc, kterou vím je, že se válím na parkovišti a snažím se popadnout dech. Co se to sakra právě stalo? Snažím se zvednout na ruce a koleny, když mě ostrá bolest v boku sazí zpátky na zem. Klesnu k zemi a držím se za bok, snažíc se nadechnout. Co se stalo? Kde je Slade?

Bezcílně se rozhlédnu, abych ho našla. Je opřený zády o budovu a ohne se, když Mattova pěst údeří do cihel a né do jeho obličeje. Matt zařičí agónií, chytajíc se za ruku. Slade využije příležitosti a obejme Mattovo pas a strhne ho na zem. Válejí se po zemi, když si všimnu Micaha, jak na zemi mlátí nějakého chlapa.

"Musíme se odtud dostat," řekne Josh, když mi pomůže ze země, omotávajíc kolem mě ruku, aby mě mohl přidržet.

Snažím se s ním bojovat, ale bolest v mém boku mi to znemožňuje. "Ne! Neopustím ho!" Podívám se přes rameno a vidím Slada praštit Matta do obličeje třikrát za sebou, dokud Matt nespadne na zem. Nehýbe se. Uvolním se v Joshově držení, protože už vím, že Slade nebojuje. Josh mi pomůže k Micahovo náklaďáku, otevře zadní dveře, vyzvedne mě, abych seděla s nohama přes okraj.

"Jsi samá krev. Kde jsi zraněná?" zeptá se a prohlíží mě.

"To je..." hluboký nádech, "není moje." Těžko se mi dýchá. "Je Sladova." Ohnu se v bolestech. Do prdele, to bolí.

"Co se děje?" Zeptá se Slade, když k nám přijde. Sleduje mě a těžce dýchá.

"Nic." Zakroutím hlavou, když se podívám na jeho roztrhané tričko a džíny obalené ve špíně a krvi. Položím mu ruce na hruď a hledám, jestli nemá něco zlomeného. On mě odstrčí, zakroutí přísně hlavou a prohrábne si rukou vlasy.

"Zeptám se tě ještě jednou. Co jsi si to sakra myslela? Přála jsi si umřít? Praštil by tě jednou a mohlo tě to zabít!" Zakřičí.

"Snažila jsem se ti pomoct!" Zakřičím zpět a hned toho zalituji. Chytnu se za bok, položím se do náklaďáku a převalím se na tu dobrou stranu.

"Sakra! Anděli, kde jsi zraněná?" Cítím, jak se náklaďák otřse, když na něj Slade naskočí. Klekne si ke mě. Pokusím se sednout si, ale musí mi pomoc.

Zakroutím hlavou. Tohle není o mě. Já jsem nebyla znovu a znovu mlácena Mattovo pěstí. "Je mi fajn."

"Ne, to nej-"

Policejní auto vjede na parkoviště, ukončujíc naší konverzaci.

Další hodinu strávíme vysvětlováním policistům, co se stalo, když zatknou Matta a jeho kámoše.

Micah s Slade znají většinu policistů, kteří přijeli, takže toho nemusí moc vysvětlovat.

"Paní Hall, potřebuji, aby jste mi řekla, jak to všechno začalo," zeptá se mě pupkatý, plešatý strážník jménem Kent a zapisuje si do notesu.

"Vyšla jsem ze záchodů a Matt tam stál. Řekl, že mě viděl tam jít a čekal tam na mě. Že mě vezme domů. Řekl, že mu Slade říkal, že jsem jeho přítelkyně, ale on prý ví, že lhal. A že mu to taky dokáže. Řekl mi, že Slade nechce přítelkyni a že každý ve městě ví, že jeho holky jsou vždy dostupné i pro další."

Zhluboka se nadechnu a snažím se ignorovat bolest v boku. "Řekla jsem mu, že nejsem a Slade mu nakope zadek, jestli se mě dotkne. Potom se mnou praštil ke zdi a zařval na mě, že Sladovi bude úplně ukradený, co mi udělá. Že by se chtěl Slade ještě dívat. Možná by se dokonce přidal." To mě neskutečně naštvalo.

"To je vše?" Zeptá se Kent a sleduje notes, když do něj zapisuje.

"Zakřičela jsem mu do obličeje ať se jde bodnout. Další věc, kterou vím je, že je na zemi."

Přikývne, když pokračuje v psaní, když je hotový, zvedne pohled k něčemu za mnou. "Slade, můžu si s tebou promuvit?"

Otřeseně se nadechnu a otočím se. Vzhlédnu ke Sladovi, který se tváří, jako kdyby chtěl někoho zabít. V čelisti mu škubá sval, jeho chřípí je rozšířené a jeho oči sledují přímo strážníka Kenta.

Přikývne jednou hlavou a začne ode mě odcházet, ale zastaví se a otočí. Podá mi své klíčky od auta a bez jednoho slova odejde. Hádám, že chce, abych počkala v jeho autě.

Pomalu se posadím na místo spolujezdce a nechám dveře otevřené, abych mohla slyšet, o co se jedná, ale strážník Kent a Slade odešli moc daleko. Přesto je pořád vidím a Slade vypadá vystresovaně, když si několikrát prohrábne vlasy.

Podívá se přes Kentovo rameno a jeho oči se setkají s mýma; zamrazí mě. Několik vteřin drží můj pohled, poté se bez mrknutí podívá zpět na strážníka. Očividně je nestkutečně naštvaný...na mě.

Opřu se do sedadla, zavřu oči a chvějivě se nadechnu. Můj bok mě zabíjí a zbytek mého těla je bolavý. Pravděpodobně, protože už zmizel adrenalin.

"Jsi v pořádku? Viděla jsem tě, jak jsi spadla," řekne Holly, když si klekne k mým dveřím.

"Je mi fajn. Nic neříkej. Nepojedu do nemocnice." Zakroutím hlavou. Není spokojená s mojí odpovědí. "Bude mít Slade a kluci nějaké potíže?

"Ne, znají ty policajty. Každý z těch chlapů by se postavil za holku. Jsem jen ráda, že zatkli Matta a jeho kámoše."

"To já taky."

Slyším, jak se otevřou dveře u řidiče a Slade nasedne.

"Zavolámti zítra, abych tě zkontrolovala."

"Díky, mám tě ráda."

"Já tebe taky." Nakloní se ke mně a jemně mě obejme předtím, než zavře dveře a odejde.

Vyjedeme a všimnu si, že jede ke svému domu. Myslela jsem si, že mě odveze ke mně domů, protože vůbec neskrývá fakt, že je na mě naštvaný. Cesta k jeho domu je tichá. Teď nevím, jestli je naštvaný jenom na mě nebo na celou tu situaci, ale já jsem mu chtěla jen pomoct. Jak na mě může být naštvaný?

Moje mysl si znovu přehrává věci, které mi Matt řekl. Vím, že Slade lhal a řekl mu, že jsem jeho přítelkyně; jen nevím, proč to řekl. A proč mě Matt tak najednou chtěl? Několikrát jsem ho viděla u Larryho a nikdy se mnou ani nemluvil.

Zajedeme do jeho garáže a Slade vypne auto a vyleze ven. Obejde k mé straně a pomůže mi bez jediného slova dostat se ven. Bolí mě celé tělo, ale v porovnání s ostatním nejméně ruka.

Slade mě pustí a dojde k zadní části auta mezitím, co já dojdu ke dveřím. Vejdu do domu a zastavím se v chodbě. Slade je stále v garáži a vynadá mojí tašku. Čekám tu dokud nevejde do domu. Nevím, co mám udělat nebo říct. On ke mně přijde, vezme mě za ruku a zamíříme do jeho ložnice. Díky bohu, že to byla ta nezraněná ruka, protože má pevný stisk.

Mojí ruku pustí hned, jak vejdeme do pokoje a pokračuje v chůzi mezitím, co já stojím mezi dveřmi, nevědíc, co dělat. Rozhodnu se sundat si podpatky, které jsou teď poničené. Jsem překvapená, že se nerozbily. Musím položit ruku na dveře, abych se udržela, když se budu ohýbat. Jsou už dole, ale stále tu stojím a sleduji ho. Sedí na konci postele a nahýbá se dopředu a dozadu, přičemž sleduje zem a rukou si prohrabává vlasy.

Pročistím si hrdlo. "Omlouvám se." Nevím, co jiného mám říct. Tohle všechno začalo kvůli mně. Vzhledem k tomu, co se stalo, moje promiň nic nespraví.

"Omlouváš se," řekne potichu, jako kdyby se mi pokoušel uvěřit a stále se na mě nedívá.

Obejmu se kolem hrudi, doufajíc, že zastaví bolest, kterou cílím po celém těle. Čím déle tu stojím, tím více bolesti cítím. Mám tepající bolest hlavy a můj krk mě bolí z křičení. Do boku mi vystřeluje bolest, bolí moje ruka na místě, kde mě za ni Matt chytl a hodil proti zdi. Můžu cítit rány a škrábance na nohách, kde jsem se spadla na zem.

Zavřu oči a mělce se několikrát nadechnu. Bolí méně než ty hluboké. Otevřu oči a Slade mě sleduje se zabijáckým pohledem a jeho ruce jsou překřížené přes jeho rozlehlou hruď. Ustoupím.

"Co jsi si to sakra myslela?" Zeptá se až moc klidně, že mě to děsí.

"Proč se mě pořád ptáš na tuhle otázku?" Zašeptám, sledujíc podlahu. "Řekla jsem ti proč. Potřeboval jsi pomoc. Micah se pral s někým jiným a nevěděla jsem, kde byl Josh."

Zasměje se, což mě nutí sebou trhnout. "A ty jsi si myslela, že mi můžeš pomoc?" Zeptá se pobaveně. "Vážíš asi jenom 60 kilo! Pokud vůbec! Pral jsem se s někým, kdo měl přes sto deset. Byl to idiocký nápad a ty to víš!"

Polknu. Má pravdu. Vím to.

"Omlouvám se," řeknu, protože nevím, co dalšího mám říct na svoji obranu. Jen jsem mu chtěla vypomoct, ale teď si myslím, že byla hloupost praštit Matta. Bylo to rychlé rozhodnutí.

Podívám se na něj a on vymrští ruku do vzduchu.

"Ty se omlouváš? Omlouváš? Přestaň už doprdele říkat, že se kurva omlouváš!" Otočí se a praští dveře do ložnice tak tvrdě, že v nich zůstane díra.

Nadskočím a ustoupím o několik kroků do chodby. Stáhne se mi hrdlo a začnou mi téct slzy, když sleduji, jak padají kusy dřeva na koberec. Některé krvavé.

"Kurva!" pokračuje v křiku, když si uchopí hlavu do obou rukou a otočí se ode mě. "Pro boha, Anděli!"

Jen jsem mu chtěla pomoct.

"Omlouvám se," zašeptám. "Přestalo mě unavovat dívat se, jak tě mlátí," dodám otřeseně, když ucítím, jak mi po tváři teče slza. "Byla jsem opilá a zmatená, pokoušejíc se pochopit, co se kolem mě děje. Křičela jsem na tebe, aby jsi přestal, ale ty jsi pokračoval." Potřesu hlavou, stále sledujíc zem. "Potom, když jsi přestal, přišel na tebe ze zadu a byla to moje chyba, že tě praštil do obličeje. Viděla jsem, jak ti z úst teče krev a jen jsem ti chtěla pomoct."

"Ano, souhlasím s tím, že to bylo hloupé, ale bála jsem se o tebe. Nechtěla jsem, aby tě zranil." Zhluboka se nadechnu a to mě nutí vykřiknout kvůli bolesti. "Věděla jsem, že toho moc nezmůžu," znovu se pomalu nadechnu. "ale nemohla jsem sedět v pozadí a sledovat ho, jak tě bije."

Mnu si zkřížené ruce. "Nenechala bych tě tam," zašeptám. "Omlouvám se. Všechno tohle začalo kvůli mně. Byla to moje chyba, ale nejsem typ člověka, který by tě tam nechal." Z hrdla mi vyjde zasténání, které nedokážu zastavit. Ustoupím, dokud nenarazím na zeď v chodbě a sklouznu se dolů, přitahujíc nohy k hrudii. Tahle pozice mi opravdu pomáhá s bolestí v boku. Položím si čelo na kolena a rozbrečím se jako dítě.

Jediným zvukem v domě je můj pláč. Jsem na hraně hysterie, tak se několikrát nadechnu, abych se uklidnila. Vím, že tu pořád stojí, sleduje mě, jak brečím, ale nedokážu to zastavit. Nevím, co se to se mnou děje. Moje emoce jsou jako šílené. Nemohla jsem jen sedět a nic neudělat. Nemůžu to jednoduše pochopit?

Stále se pokouším uklidnit se, když Sladovi zazvoní telefon.

"Haló?" odsekne. Odmítám se na něj podívat. "Ne, neřekla mi to." Tělem mi projde další vlna bolesti a popotáhnu, protože vím, že mu Holly nebo Josh řekli, že mám něco s bokem. "Jo, dohlídnu na to. Díky, že jsi mi to řekl. A Joshi.." následuje pauza, "díky."

Jen tu sedím a schovávám si hlavu. Nechci, aby se na mě znovu řvalo kvůli nečemu, o čem jsem si myslela, že je správná věc. Musím přestat brečet jako malý děcko a vschopit se. Můj táta mi vždy říkal, abych bojovala za to, co jsem si myslela, že je správné a já vím, že jakkoliv jsem malá nebo slabá, tak že snaha pomoct Sladovi byla správným rozhodnutím.