TM2 - 5. kapitola

Překlad: Niki

Jennifer

Dny po incidentu s Donem Springerem byly hrozný. Vrátila jsem se k nočním můrám. Těm, které mě pronásledovaly na vysoké. Vždy stejné. Útočí na mě anonymní monstrum. Hází se mnou o studenou zem. Tápá a mačká moje prsa a mezi mými stehny. Vyškubává mi vlasy. Já s ním bojuju, abych ho ze sebe dostala. Svíjím se. Křičím. To monstrum řve píčo, píčo, píčo. Znovu a znovu, dokud se mé oči bleskově neotevřou a nenacházím samu sebe promočenou studeným potem.

Ale bylo to víc než jen noční můry. Cítila jsem strašnou osamělost. Bradley, s nímž jsem střet se Springerem nesdílela, pracoval dlouhé hodiny a sotva měl pro mě čas; myslím, že jeho praxe byla na vzestupu. A Blake byl doma nemocný s chřipkou, která se šířila kancelářemi. Jeho stoická sekretářka, paní Cho, poslala e-mail celému personálu, který nám říkal, že ho máme kontaktovat, jen když to bude katastrofální nouze. Příšerně se mi po něm stýskalo.

Zabývala jsem se svou prací a připravovala jsem se na svou první služební cestu. Chystala jsem se do Las Vegas. Dělala jsem výzkum pro blok žen-přátelských k erotickému programování, které jsem chtěla rozvíjet, zjistila jsem, že se tam konala velká akce erotické autogramiády, což mi dávalo příležitost setkat se s mnoha autory a přednést jim můj nápad. Kontaktujíc autory prostřednictvím svých stránek na Facebooku, jsem měla kliku. Všichni byly nadšení ohledně rozvíjení svých románů do televizních seriálů a nemohli se dočkat, až se semnou setkají.

Když jsem řekla Libby o mém výletu, náhlý nápad cvakl v jejím aktivním mozku. "Proč nezabijeme dvě mouchy jednou ranou? Ve Vegas je skvělé výzkumné zařízení. Můžu sestavit cílové skupiny tam a dokázat tvému arogantnímu šéfovi jednou a pro vždy, že je poptávka po takovém programování. Odstřelíme to spolu v Sin City."

Nápad Libby dával dost smysl a byla by to super zábava jet s ní do Vegas, města, kde jsem nikdy předtím nebyla. Byla tu jedna nevýhoda: chtěla jsem být sama. Blake Burns nepřijde, protože byl pořád nemocný. Neexistuje žádný způsob, jak bychom mohli zrušit cílové skupiny, protože je příliš mnoho v sázce a možnost kombinace autogramiády a skupin by se znovu nenaskytla hodně dlouho. Bylo to jen dobře. Nepotřebovala jsem ho, aby mi dýchal na krk. A nepotřebovala jsem ho, aby mi dělal v hlavě zmatek - a v těle. Měla jsem jen jeden problém s mojí prací - můj devastující šéf. Po celý den, každá buňka v mém těle tančila chvěním. Nemohla jsem na něj přestat myslet.

******

Libby a já jsme odjely rovnou z práce v pátek večer na let z Los Angeles. Cestovní čas byl méně než hodinu. Bydlely jsme v Hard Rock Hotel, kde se o víkendu konala autogramiáda.

Vegas bylo něco z neskutečného snu. Libby trvala na tom, že nás náš taxík vezme dolů po The Strip předtím, než nás vysadí v Hard Rock, který byl umístěn z ruky. Viděla jsem fotky Vegas a dokonce jsem město viděla ve filmech a televizních pořadech, ale nic mě nepřipravilo na zkušenost být tady. Jak jsme křižovali slavný úsek, moje oči vstřebávaly oba elegantní a křiklavé hotely, které ho lemovaly. Byla jsem v úžasu, jak se každý hotel snažil překonat ten druhý velikostí, osvětlením a speciálními efekty. Zítra večer mě Libby chtěla vzít na průzkum, ale dnes večer jsme se dohodly, že se usadíme do našich pokojů a půjdeme spát, protože jsme měly zítra před sebou velký den. Jedna věc o Libby, nikdy nepokládala potěšení před práci. Brala svou práci velmi vážně a byla dokonalý profesionál. Tyto cílové skupiny pro ni byly stejně důležité, jako pro mě.

******

Hard Rock Hotel byl obrovský. Po odbavení jsme se proplétaly hlasitým, tmavým, fenetickým kasinem, mé oči široké při pohledu na lidi, házející peníze do hracích automatů a na hrací stoly. Cítila jsem se vystrašeně. Byla jsem rozhodně mimo svůj živel. Byla jsem šťastná, když jsem se dostala do svého pokoje, převlíkla se do svého měkkého SpongeBob pyžama a usadila jsem se do pohodlné manželské postele s mým počítačem, abych přezkoumala setkání, které jsem připravila. I když tady nebude, chtěla jsem dokázat mému šéfovi, že jsem profesionál a organizovaná.

Právě, když jsem se chystala zhasnout světlo u mé postele a jít spát, zazvonil mi mobil. Nepoznala jsem to soukromé číslo. Ale poznala jsem ten hlas. Blake!

"Jsem tady," vydechl do mobilu, jeho hlas smyslný.

"Co tím myslíš?" Byla jsem šokovaná a zmatená.

"Jen to, co jsem řekl. Jsem dole."

"Myslela jsem, že si nemocný."

"Je mi líp. Už si někdy hrála?"

"Ne." Můj hlas zakolísal.

"Pak dostaň svůj sladký zadek sem dolů a sejdeme se na recepci. Uvidíme, jestli se nám společně podaří vydělat nějaké peníze."

******

Rychle jsem si oblékla džíny, podpatky a hedvábnou blůzu s výstřihem a zamířila jsem dolů do kasina. Opravdu tam byl, oblečený v elegantním tmavém obleku a černé košili, opíral se - nebo bych měla říct pózoval - o recepci hotelu. Bože, vypadal tak sexy. Mé srdce dělalo malá salta.

Ústa měl stočená do suverénního křivého úsměvu, jak mě zahlédl. Tep se mi zrychlil a v žaludku se mi třepotali motýli. Úzkostlivě jsem se k němu loudala.

"Je vsázet se svým šéfem dovoleno?"

"Vsadil jsem na tebe, takže myslím, že je."

Chytrák. "Nemám sebou moc peněz," řekla jsem, upravujíc si svou kabelku.

"Pak, pojďme začít nějaké vydělávat. Už jsi někdy hrála na automatech?"

"Mám-li být upřímná, nehrála jsem nikdy. Není to nic pro mě."

"No, pro mě jo. Sázím na všechno. Pojď, zkusíme naše ruce na pětidolarovém automatu. Následuj mě."

O několik okamžiků později jsme stáli před jedním z tisíců herních automatů, které byly roztroušené po kasinu. Jeho široké rameno se otíralo o mě, sáhl do kapsy kalhot pro peněženku a vytáhl pěti dolarovku. Sledovala jsem, jak tím nakrmil automat.

"Jen do toho, můžeš buď zatáhnout za páku nebo stisknout tohle tlačítko." Ukázal na čtvercové tlačítko ´točit´.

"Já? Co když ti to prohraju?"

"To se nestane. Nikdy u těchto věcí neprohrávám."

Byla tam část mě, která to panu arogantnímu chtěla vyvrátit a taky ta část, která mu chtěla dát za pravdu. Chtěla jsem být jeho talisman.

Váhavě jsem tvrdě zatáhla za páku.

Naše oči zůstaly přilepené na předních symbolech - všechno kousky ovoce s výjimkou čísla sedm. Přimhouřila jsem oči, protože jsem zapomněla brýle.

"No tak, trojité třešně," zasyčel Blake, zatínajíc pěsti.

Točení se zastavilo....jedno číslo sedm....pak další....a pak třetí. Všechno přistálo na výplatní linii.

"Ano!" Vykřikl Blake, jak automat začal dělat ca-ching, ca-ching, ca-ching.

"Co si právě vyhrál?"

"Trojitá sedmička. Druhá nejlepší věc od jackpotu. A tisíc chechtáků! Tohle je cesta, kterou jít, tygřice!" Dal mi pět, jeho teplá dlaň si plácla s tou mojí.

"Kde jsou peníze?"

"V těchto dobách, musíš stisknout tlačítko ´hotovost ven´, a pak sklouzne kredit, který dostaneš u pokladny."

"Aha." Cítila jsem se hloupě, že jsem to nevěděla. Ve všech filmech a televizních pořadech, které jsem sledovala, byl z automatu u velkého vítězství naplněn kbelík stříbrnými dolary.

"Okay, pokračuješ. Nechám tě použít jeden z mých kreditů."

"Jsi si jistý?" Cítila jsem se nepohodlně ohledně používání peněz mého šéfa, i kdyby to byly jen digitální dolary.

"Jo. Jdi na to."

Beze slova jsem udělala jak řekl, tentokrát jsem stiskla tlačítko namísto použití páky. Mé mžourající oči zůstaly na výplatní linii, dokud se kolo nezastavilo. Banán....pomeranč....a citron.

"Co je tohle?"

"Ovocný salát."

Oči se mi rozzářily vzrušením. "Kolik za to je?"

"Nic."

Ramena mi poklesla a srdce mi spadlo do žaludku. Byla jsem ztroskotanec. A promarnila jsem pět babek mého šéfa.

Atraktivní prsatá blonďatá servírka přišla a zeptala se, jestli chceme koktejly. Její štěněcí oči byly na Blakeovi, ne ztracené na mě.

"Dám si skotskou. Slečno McCoy, co by sis dala?"

"Um, uh....vodu." Věděla jsem, že bych neměla pít se svým šéfem, když jsem byla technicky v práci.

"No tak, objednej si něco. Jsme ve Vegas, bejby."

Neochotně jsem si dala sklenku bílého vína.

"Sázej znovu," trval na svém Blake, jak koketní servírka zmizela v davu s naší objednávkou.

"Nemyslím si. Nejsem v tom moc dobrá."

"Je to jen štěstí." Cítila jsem jeho teplý dech na tváři.

Proti svému přesvědčení jsem souhlasila, že budu hrát ještě jedno kolo. Měla bych být nezlomná, protože jsem zase prohrála. Frustrovaná, jsem byla šťastná, když přišly drinky. Blake mi podal víno a pak sáhl po jeho panáku skotské. Flákl dvaceti bankovkou na podnos servírky. Její oči se rozšířily a svůdně se usmála. "Páni, děkuji, fešáku. Hodně štěstí."

Blake po ní střelil sexy mrknutím předtím, než odešla. Proč se obtěžoval mnou? Přísahám, že ho ta servírka ve své hlavě svlékala. Bylo prostě jeho typ - blond, plná a ohromující. Chystal si s ní později zapíchat?

"Na výhru," řekl Blake, cinkl sklenkou proti mé a vymrštil mě z mých duševních projevů.

Dala jsem si velký doušek vína. A pak další a další, zatímco Blake trochu usrkl ze svého drinku.

"Ještě jednou," trval na svém Blake po dalším doušku své skotské. "Víš co se říká....do třetice všeho dobrého."

"Fajn," vyplivla jsem na něj, uvolňujíc se od vína. "Ale tentokrát použiju své vlastní peníze." Držíc sklenku v jedné ruce, jsem rozepnula kabelku a sáhla pro peněženku. Vytáhla jsem pěti bankovku a vložila ji do automatu. Dala jsem si další doušek vína a pak jsem plácla do tlačítko k točení.

"No tak, trojitý třešně," křičela jsem opakovaně na automat. Mluvení na automat fungovalo Blakeovi. Takže možná, to bude fungovat mně.

Moje oči pevně zůstávaly na skleněné obrazovce, jak se točení zastavovalo a symbol spadl na výherní řadu.

Jeden pár třešní.

Srdce mi začalo závodit.

Druhý pár třešní.

Zadržela jsem dech a jako v tom snu, kde probíhají jen pomalé pohyby, konečný symbol zapadl. Nemohla jsem uvěřit svým očím.

Tři páry třešní!

"Svatá zasraná kurva!" Vykřikl Blake, jak se siréna červeného světla na horní části automatu začala točit a blýskat. Davy lidí se stěhovaly k nám, tleskaly a jásaly.

"Co se děje?"

"Jen, jen si právě vyhrála kurevskej jackpot!"

"To jsem udělala?" Byla jsem v šoku. "Kolik za to je?"

"Víc než mísa ovoce."

"Jako o kolik víc?"

"Jako pět tisíc dolarů."

"Do prdele!" Sotva jsem to pobírala. Křičela jsem, skákala nahoru a dolů jako dítě v cukrárně, mé paže se mu omotaly kolem krku. Pořád jsem držela svoji téměř prázdnou sklenici. Pokládajíc svou skotskou mi Blake pažemi obkroužil pas a zatočil mnou. Pod tenkou látkou mé blůzy jsem cítila, jak mi proti jeho ocelové hrudi ztvrdly bradavky. Mé rty byly tak blízko k těm jeho, že se téměř dotýkaly. Dýchala jsem dál, aby s nimi nenavázala kontakt a kdybych měla ještě jeden doušek vína, myslím, že bych ho políbila. Jeho rty byly vábivé a držel mě v té poloze déle, než bylo nutné. Nakonec mě položil. Naše oči nikdy nesešly z cesty toho druhého. Mezi námi byla elektřina. Cítila jsem to a přemýšlela, jestli to cítil taky.

"No tak, Lady Luck, pojďme zamířit k ruletě." S tím oslnivým úsměvem s dolíčky mi stiskl ruku. Neodolala jsem.

Pomalu jsme šli ke stolu uprostřed kasina, kolem kterého byli shromážděni dva tucty diváků nebo tak nějak. Četní hráči vykřikovali červená a černá čísla a umisťovali velké stohy žetonů na různá čísla. U stolu tam byla k dispozici jedna stolička.

"Posaď se," nařídil Blake.

"Nechceš jít hrát?" Zeptala jsem se a posadila se.

"Ne. Chci se jen dívat, jak hraješ ty."

On sám se ukotvil za mnou, jeho teplý dech mi klouzal za krk. Záchvěvy poletovaly nahoru a dolů mou páteří. Blake podal krupiérovi mou výhru.

"Stovky, můj dobrý muži," řekl.

V okamžiku umístil krupiér několik tyčících se stohů černých žetonů na stůl přede mnou.

"Co mám dělat?" Zeptala jsem se naivně.

"Je to jednoduché. Vyber dvě čísla," vydechl mi do ucha.

"Okay, deset a třináct."

"Proč tahle čísla?"

"Je to datum mých narozenin."

"Budu si to pamatovat," zapředl, házejíc s mým culíkem. Neodtáhla jsem se.

"Okay. Tohle je to, co chci, abys udělala."

Byla jsem všechny uši. A všechny záchvěvy.

"Vezmi jeden ze svých žetonů a umísti ho na trať mezi ty dvě čísla." S horním žetonem mého nejvyššího stohu, jsem udělala přesně tak, jak řekl.

Ostatní hráči umístily sázky a krupiér s pískovými vlasy ve věku vysokoškoláka se zdál být mnou pobaven a roztočil ruletu. Oči každého zůstávaly na malé slonovinové kuličce, která se točila ve směru hodinových ručiček kolem kola, odrážela se od čísla k číslu. Ve vzduchu bylo napětí, jak kolo zpomalovalo. Nakonec se zastavilo a k mé naprosté nevíře, malá kulička dopadla přímo do štěrbiny čísla deset.

"Deset je vítěz," vykřikl krupiér. Oohs a ahhs vypuklo v davu diváků. Byla jsem v šoku s rozšířenýma očima, jak krupiér sestavil věž z černých žetonů na výherním čísle.

Otočila jsem se na Blakea. Šířil se mu přes obličej velký kočičí úsměv a oči mu pobaveně zableskly. "Právě jsem vyhrála, ne?" Vydechla jsem, přitiskávajíc si ruku na ústa.

Zaraženě přikývl. "Ano. Pouhých sto dolarů. Chci, abys hrála znovu a dala všechno na třináctku."

Polkla jsem. Chtěl, abych to všechno riskovala? Vyhrála jsem téměř celý měsíční plat. "Jsi si jistý?"

Znovu přikývl. "Udělej to," přikázal.

S nervózními prsty jsem vyhověla.

Krupiér dal kolu další energické roztočení a pak řekl, "Žádné další sázky." Srdce mi bušilo a každý nerv v těle bzučel. Kousala jsem si ret, jak míček kroužil kolem kola.

Kolo zpomalilo a míček sklouzl přes několik čísel. "No tak, no tak, no tak," přála jsem si v duchu. Pěsti jsem měla zaťaté tak pevně, že jsem cítila nehty. Nakonec se to znovu zastavilo na desítce. Ale ne! Prohrála jsem. Srdce se mi bolestně potopilo do žaludku - každý cent, který jsem vyhrála byl pryč. A pak, k mému absolutnímu šoku, to přeskočilo do dalšího otvoru - červená třináctka. Naklonila jsem se ke stolu a těžce přimhouřila oči, abych si byla jistá, že jsem viděla věci tak jak jsou. Jo, červená třináctka. Dokonce jsem krupiéra slyšela to říkat. Do prdele! Ani jsem nemohla přimět pusu, aby se pohybovala, ani můj mozek neposílal slova k hlasivkám. Sbor oohs a ahhs mě obklopil a sledovala jsem se strnulýma širokýma očima, jak krupiér hromadil hojné stohy žetonů na číslo. Několik frustrovaných hráčů odešlo od stolu. Koutkem oka, jsem myslela, že jsem poznala někoho v davu. Don Springer? Kličkoval mi mráz po zádech, ale v mrknutí oka byl pryč. Pravděpodobně byl jen výplod mé fantazie a vrátila jsem se k užívání si mého velkého okamžiku.

"Svatá krávo!" Konečně se mi podařilo říct. Vyskočila jsem ze žídle a začala jsem dělat šťastný tanec. Doslova.

"Vyhrála jsem! Vyhrála jsem!" Křičel jsem opakovaně, chytila jsem Blakea za ramena, jak mé nohy tančily. Nikdy jsem neviděla tolik žetonů.

Blake mi položil ruce na pas. "Víš, kolik si vyhrála?"

Bez sebe radostí, jsem neměla tušení. "Pověz mi to."

"Asi hodnotu ročního platu po zdanění."

"Ach můj Bože!" Byla jsem blízko k omdlení. Díky bohu, Blake mě držel.

S úsměvem si mě Blake přitáhl blízko k sobě. Cítila jsem víc než jeho kamenně tvrdou hruď. Mezi jeho silnýma nohama, se obrovský penis tiskl proti mému středu. Husí kůže se šířila přes mé tělo.

"No tak, pojďme do baru slavit." Přitiskl mě k sobě ještě blíž a třel svou tvrdou délku o mé břicho. Moje velká výhra ho vzrušila. A to vzrušilo mě.

Kůže mi mravenčila. Pokušení mě škádlilo. Moje mysl křičela ne; moje tělo křičelo ano.

"Jen jeden drink. Budeme mluvit obchodně."

"Okay," zamumlala jsem. "Jen jeden drink. A jen v případě, pokud mi dovolíš ti ho koupit."

Vítězoslavný úsměv osvětlil jeho nádherný obličej. "Jasně. A kromě toho, dlužíš mi deset dolarů."

O pět krátkých minut později, po výměně mých žetonů za skutečné dolary u pokladny, jsem seděla s Blakeem u vysokého stolu v jednom z mnoha hotelových barů. Na jevišti, nějaká prsatá zrzavá salónová zpěvačka zpívala směs písní od Roberta Flacka. Objednala jsem si další víno, on další skotskou. Toužila jsem po něčem silnějším, ale věděla jsem, že bych neměla míchat drinky, a to zejména ve společnosti svého šéfa. Snadno bych se mohla nalít a ztrapnit se. To by rozhodně nebylo dobré pro kariérní postup.

Naše nápoje přišli rychle - dodány další znepokojivě koketní blond koktejlovou servírkou, jejíž nápis na štítku říkal Kay. Po opětovném přípitku na vítězství, jsme pili v tichu. Studovala jsem jeho tvář. Mihotavé světlo svíčky tančilo přes jeho silné rysy, koupajíc je v teplé záři. Nikdy jsem s ním nebyla tváří v tvář v tomhle druhu osvětlení a ohromilo mě, jak okázale hezký doopravdy byl. Už mě nepřekvapovalo, že byl kdysi model. Byl to ten typ chlápka, který patřil na obálku GQ a mohl by prodat led Eskymákovi.

"Co tě přimělo přijet dnes večer do Vegas?" Zeptala jsem se, tápajíc po konverzaci.

"Ty."

"Nevěříš mi, že dělám svou práci?"

"Samozřejmě, že ti věřím."

"Nemáš rande s Kassie?" Vzpomněla jsem si, že jsem to slyšela domlouvat paní Cho předtím, než onemocněl.

"Ne. Měl jsem jedno s Kasey. Taky ji skolila chřipka."

Yay pro ni, tiše jsem jásala a pak jsem se psychicky praštila. Co se to se mnou děje? Byla jsem čerstvě zasnoubená a rozhodně jsem nebyla žárlivý typ. Nebo jsem si to tak myslela.

"Nejsi ráda, že jsem přijel?"

"Zítra by to bylo v pohodě."

Vypadal trochu sklíčeně. "Hele, kdybych nepřijel dnes večer, nevyhrála bys všechny ty peníze."

Skoro jsem se cítila bohatě. Ale většina z mé výhry půjde na splácení dluhů, včetně mého auta a studentských půjček.

"Bylo to jen štěstí začátečníka," opáčila jsem.

"Můj otec říká, že neexistuje nic takového, jako je štěstí. Říká, že úspěch je jako automat. Musíš mít v linii tři třešně - správná myšlenka, správný čas, správný člověk. Pokud jedna z těchto tří třešní chybí, nemůžeš vyhrát."

Uvažovala jsem nad jeho slovy, ale víno mi zakalilo myšlení. Dávalo to smysl, ale nebyla jsem si jistá.

Podíval se na můj zásnubní prsten a pak vrátil zrak k mé tváři. Jeho oči se nesly do mých. "Myslíš si, že ti manželství vyjde?"

Kůže se mi naježila. "Co tím myslíš?"

"Co mám na mysli je....možná se ten nápad a čas zdá být správný, ale je ten tvůj přítel zubař ten správný člověk?"

Jeho otázka způsobila, že se mi sevřel žaludek. Kurva. Zapomněla jsem zavolat Bradleymu. Slíbila jsem mu, že zavolám v minutě, kdy přistanu ve Vegas, ale neudělala jsem to. Ale ani on mi nezavolal. Jako co kdyby moje letadlo havarovalo, nebo by se mi stala nehoda?

Nervózně jsem palcem otočila můj zásnubní prsten. Nemohla jsem odpovědět na jeho otázku. Pravda: měla jsem své pochybnosti. Ano, už jsme spolu byli dlouho - přes většinu vysoký a promoci - a oba jsme měli stejné cíle, žít pohodlně a mít děti, ale v poslední době, tam nebyla moc jiskra. Možná se to stává s páry, které začínají samostatné kariéry, nebo jsou spolu už dlouho.

Když jsem se znovu dlouze napila ze svého vína, salónová zpěvačka začala zpívat, ´The First Time Ever I Saw You Face,(poprvé kdy jsem spatřil tvůj obličej)´ a smutná pravda mě praštila tvrdě jako kladivo. Nemohla jsem si vzpomenout, kdy jsem poprvé viděla Bradleyho tvář. Byla to jídelna? Na dvoře? Ve třídě? Prostě jsem si nemohla vzpomenout.

Blake držel můj pohled tím jeho. A moje mysl blýskla zpět k našemu prvnímu setkání v jeho kanceláři. Jak pozvedl hlavu a naše oči se setkaly, skoro jsem se roztavila. Prožívala jsem to už tolikrát. Měsíc a hvězdy tančili v mé hlavě. V duchu jsem se chvěla.

Jako by mi četl myšlenky, natáhl se přes stůl a přejel mi palcem po bradě. "Tancuj se mnou." Další příkaz.

"Nemyslím si, že je to dobrý nápad."

"Prosím. Je to jen tanec."

Na pokraji nevysvětlitelných slz, jsem se kousla do rtu a jednoduše přikývla.

Blake vstal a obešel stůl, aby mi pomohl ze stoličky. O nádech později jsem byla v jeho silných pažích, pomalu se pohupujíc ze strany na stranu, jak salónová zpěvačka zpívala dojemný song Roberta Flacka. Byl o tak moc vyšší než já i v mých podpatkách, má hlava dosahovala jen k jeho prsním svalům. Odpočívala jsem svou lícní kostí na jeho hrudi a nechala jsem slova písně vyplnit mi hlavu. Cítila jsem teplo jeho těla a jeho srdce mi bilo do ucha. V této chvíli, nic jiného kromě Blakea a mě neexistovalo.

"Je to s tebou dobrý pocit, Jennifer," zašeptal.

"S tebou taky," řekla jsem tiše.

Píseň skončila a já jsem se odtáhla.

"No, měla bych jít. Zítra se toho bude spoustu dít." Jednou jsem zamrkala. Pouze jednou. Vůbec jsme nemluvili o podnikání. Mé oči zůstávaly upřené na něm.

Chystal se dotknout mého obličeje, ale zastavil se v polovině. Posmutněle se usmál. "Jo." Odmlčel se. "Díky za skvělý večer."

Střelila jsem po něm polovičním úsměvem, slzy jsem měla tak blízko k pádu, že mě pálily oči. "Jo. Byla to opravdu zábava." Odvracejíc se od něj jsem vyběhla z baru, než jsem ze sebe udělala totálního hlupáka před svým šéfem. Neohlédla jsem se.

Pravda: Blake Burns mi dal ten nejlepší čas, co jsem kdy měla v celém svém životě.