TM2 - 15. kapitola

Překlad: Niki

Jennifer

Vánoční ples Conquest Broadcasting byl již v plném proudu v době, kdy jsme se tam Libby, Chaz a já dostali. Techno hudba ječela a ohromný klub byl plný. Bylo těžké uvěřit, že těchto mnoho lidí pracuje pro Conquest Broadcasting. Vedle blikající disco koule, řetězů barevných vánočních ozdob a lesknoucími se zlatými hvězdami visícími ze stropu. Účinek byl oslňující. Mé oči těkaly po dvou stupňovém nočním klubu. Lidé jedli, pili, společensky žili a tančili. Poznala jsem několik mých spolupracovníků ze SIN-TV. Dokonce tu byla i stoická paní Cho. Vypadala báječně ve zlatě protkaných šatech a bouřlivě tančila s asijským mužem, který musel být její manžel. Blake Burns však nebyl nikde v dohledu.

"Pojďme k baru dát si něco k pití," vyžadovala párty zvíře Libby.

"Sejdeme se tam," odpověděl Chaz. "Jdu k občerstvení, dát si něco k jídlu." Vykračoval si pryč a nechal mě o samotě s Libby.

Libby mě chytila za loket. "No tak. Pojďme. Využít připravený lístek na drink."

Společnost vydala každému zaměstnanci tři lístky na nápoje, nutné jako preventivní opatření, aby se lidem zabránilo pít víc, než je nutné. Přemýšlela jsem o mém trapném čokolatini řádění ve Vegas, to bylo něco, co rozhodně nebudu dělat.

Proplétaly jsme se davem. Bar byl přeplněný.

"To je šílený," zabručela Libby, která nebyla známá pro svou trpělivost. "Půjdu vyzkoušet švédský stůl a vrátím se později."

"Budu to tu držet." Opravdu jsem se potřebovala napít. Být zpátky v klubu, kde jsem slavila své zasnoubení a políbila toho krásného cizince, způsobovalo, že mi žaludek bublal nervama. Kromě toho, dav způsoboval, že jsem cítila klaustrofobii.

Krok za krokem jsem se blížila k baru. Ale nějaké hrubé, agresivní typy se cpali přede mě. Zezadu jsem slyšel teplý, známý hlas.

"No, ahoj, Jennifer. Užíváte si svůj první ples Conquest Broadcasting?"

Otočila jsem se. Byl to Blakeův otec - Saul Bernstein, ředitel Conquest Broadcasting. Měl na sobě elegantní cínově-šedý oblek a jasně červenou hedvábnou kravatu. Lemovaly ho dvě rozpoznatelné ženy. Na jedné straně: jeho ohromující žena, Helen, oblečená do elegantních světle zelených hedvábných pouzdrových šatů a doplněná třpytivými diamanty a platinové vlasy měla vyčesané. Na druhé straně: Blakeova babička osmdesátnice, Muriel, ve stříbrných korálkových šatech, které odpovídaly barvě jejích vlasů.

Omítla jsem si na tvář úsměv. "Ano, pane Bernsteine, je to velká zábava." Jen chci jít domů a zalézt do postele.

"Vypadáte naprosto půvabně, má drahá," vydechla paní Bernstein.

"Děkuji, vy také." Vlídně se usmála a poděkovala mi za kompliment.

"Bubbela (drahá), viděla jsi Blakela?" Vmísila se babička.

Zmínka o jeho jménu způsobila, že se mi obrátil žaludek a zrychlil se mi tep.

"Ne," koktala jsem.

"Tso ty jsi? Slepá? Stojí támhle."

Mé oči následovaly její gesto mávnutí ruky. Srdce mi poskočilo. Opíral se tam o rám dveří blízko ke stolu, kde jsem políbila toho muže. Vypadal naprosto úžasně - oděný v zeleném sametovém smokingu barvy lesa přes svěží bílou košili a černý motýlek, vlasy měl sčesané dozadu. Jeho oči spojené s těmi mými. Každý nerv končící v mém těle se zachvěl. Nohy se mi proměnily do želé. A pak, pokynul ukazováčkem, abych přišla k němu. Jeho oči propalovaly díru skrze mě přes celou místnost.

"Omluvte mě," koktala jsem, jak mi bubnovalo srdce.

"Jdi kibbitz (poradit se) s Blakeem," slyšela jsem křičet Blakeovu babičku, jak jsem šla svou cestou. S nohama ze želé nevím, jak jsem tím davem na těch šestipalcových podpatcích prošla. Někdo na mě dohlížel.

Zastavila jsem se před ním. Stále svůdně opřený o dveře, se usmíval tím domýšlivým úsměvem s dolíčky. Dech se mi zadrhl v krku a srdce mi v hrudi tlouklo tak hlasitě, že jsem ho mohla slyšet. A jsem si jistá, že on ho mohl slyšet také.

"Ahoj," zvládla jsem.

"Ahoj, tygřice," vydechl zpátky. Jeho pohled cestoval od mé hlavy až k prstům u nohou a pak se jeho doutnající oči podívaly přímo do těch mých. "Vypadáš nádherně."

"Díky," vypískla jsem. Odpovídat jednoslovně bylo vše, co jsem mohla zvládnout.

"Víš, kde stojíme?"

"Ne." Přísahala jsem, že jsem si nebyla ani jistá, kde jsem byla.

"Po jmelím."

"Oh." Vzhlédla jsem a viděla malou listnatou větvičku s červenými plody visící ze zárubně.

"Víš, co to znamená?"

"Ne," zamumlala jsem.

Jeho pronikavé modré oči prohledávaly ty moje. Byli jsme od sebe na šířku dlaně, tak blízko, že jsem mohla cítit, jak mi jeho dech zahřívá obličej. Projely mnou pocity a neměla jsem ty správné. Srdce na kaši. Zkrácené dýchání. Teplé brnění po celém těle. A nemohla jsem vinit alkohol, protože jsem nevypila ani kapku. Jeho sametově mužný hlas mi opět zazněl do ucha.

"Jennifer, to znamená, že tě mám políbit," řekl tiše, jeho oči nikdy neopustily mé. "Přináší to štěstí."

"Oh."

Můj slovník se omezil na jedno slovo. Polkla jsem doušek vzduchu. Měl na mě skličující vliv. Chtěla jsem jeho rty na mých hříšným způsobem. Okusovat, hryzat, kousat. Oddělovat je jeho jazykem. Sát. Jennifer, vzpamatuj se. Je to tvůj šéf!

"Bla-"

Dřív než jsem mohla dokončit vyslovení jeho jména, jeho ústa havarovala na ta mé a jeho ruka chytila do pěsti můj culík, škubl dozadu mou hlavou.

Ach. Můj. Bože. Od sekundy, kdy se jeho rty dotkly mých, tam na něm bylo něco povědomého. Nějaké déjà vu. Jak popadl můj culík a omotal si ho kolem ruky a odtáhl mi hlavu. Lahodná bolest smíchaná s lahodným potěšením. Divokost polibku. Tento způsob vymykal mou hlavu kontrole. Ach. Můj. Bože. Může to tak být? Může to být on? A pak, když jeho jazyk rozdělil mé rty a propletl se s mým, nebylo o tom v mé mysli pochyb. Chutnal po šampaňském. Způsob, jakým jeho jazyk tančil s mým. Vzdechy, sténání. Ach Bože! Byl to on! Ten muž, kterého jsem líbala na mém zásnubním večírku. Svatá, svatá, svatá kurva! Sevřela jsem jeho límec, jak jsem to udělala, když jsem ho líbala poprvé, tentokrát proto, že jsem si myslela, že omdlím, když se ho nechytím.

Svět kolem mě zmizel. Utlumil se. Mohla jsem nejasně slyšet Mariah Carey, jak v pozadí zpívá ´All I Want for Christmas is You.´ Sbor vzdychů a sténání doprovázel píseň, jak se jeho jazyk proplétal s mým v horkém smyslném tanci. Zatáhl silněji za můj culík, upevňujíc sevření, až mi pulzovalo u kořínků, zoufale jsem toužila po víc.

Srdce mi závodilo, dýchání bylo těžké, konečně jsem se odtrhla. "Ty jsi ten muž (that man)," vydechla jsem, jedna ruka letěla k mé do široka otevřené puse. Oči mi zapomněly mrkat, jak mi v hlavě tančil derviš emocí.

Vzrušení.

Šok.

Zmatek.

Touha.

"Jo, tygřice. Jsem ten muž."

Mé oči se setkaly s jeho v záplavě třepotání. "Jak to mám vědět jistě?"

Drzý úsměv se mu stočil na rtech. "Měla si na sobě broskvové hedvábné šaty, ty falešné diamanty v uších a stříbrné boty s malými mašličkami. A na koleni jsi měla SpongeBob náplast."

Vydechla jsem. Odrecitoval vše, co jsem měla tu noc na sobě, i náplast, co jsem měla kvůli říznutí při holení.

"Přesvědčená?"

Horečnatě jsem přikývla, jak mi kladl polibky na krk. Svatý, svatý kurevský hovno. Blake Burns, můj šéf, byl ten muž! Krásný cizinec, kterého jsem políbila se zavázanýma očima ve hře Pravda nebo Odvaha. Přímo tady v tomto klubu. Téměř přesně na tomto stejném místě.

"Dobře. Pojďme odsud," vydechl mi do ucha. "Myslím, že potřebuješ víc, než jen líbat."

Pod mými šaty mi z plic unikl veškerý vzduch. Spustil mou ruku z mého obličeje a zvedl si ji ke rtům. Něžně mi políbil hřbet dlaně. Stiskávajíc mi ruku, kterou právě políbil, mě vedl přes přecpaný bar. Zmatená, jsem ho následovala, snažíc se neklopýtnout na mých šesti palcových podpatkách a doufajíc, že se mi nepodlomí kolena. Zaměřila jsem se na teplo jeho ruky, která svírala tu mou. Lidé byli příliš zaneprázdnění společenským životem, aby si všimli našeho útěku. Nebo jeho ruky propletené s mou.

"Kam jdeme?" Zamumlala jsem pod svým roztřeseným dechem.

"Někam do soukromí."

Horký pulzující vlhký nepořádek, nechala jsem ho vést.

O pět minut později jsme byli tváří v tvář v odlehlé části klubu, daleko od párty, v tlumeně osvětlené intimní místnosti, která připomínala ložnici. Bylo to minimálně zařízené v odstínech šedé s vestavěnou televizí s velkou obrazovkou, elegantní skříní s orchidejí a masivní postelí přehozenou saténovým povlečením. Zdi byly čalouněné s výjimkou té u postele, kde bylo zrcadlo. Kočičí koutek na TO, byly tu dveře, které mohly být buď skříň, nebo připojení k jiné místnosti.

Mé srdce závodilo, jak oči zůstávaly pevně na vábivé posteli. "Co je to za místo?"

"Soukromý pokoj, který tu mám," zašeptal, jak mě vedl zpět směrem ke zdi, až jsem byla přilepená na čalounění. Jeho boky se na mě tiskly a jeho dlaně k polstrování, zadržujíc mi hlavu. Jeho teplé rty mě okusovali na krku, ramenou, hrudníku a pak se vydali na cestu zpátky k mým hladovým ústům. Oh ty lahodné rty! Prohloubil polibek, jak mě jeho erekce píchla do břicha.

Realita pro mozek. Pojď, prosím. Mé dýchání se proměnilo do těžkého oddechování; má teplota stoupala. Byla jsem se svým šéfem, Blake Burnsem, v tom, co musí být jeho šukací kvartýr. Ten muž, jehož rty konzumovali ty mé v tu noc mého zásnubního večírku. Ano, ten muž! Všechno to bylo tak špatně. Přesto tak v pořádku. Tak neskutečné, ale skutečně se to dělo. Měla bych se obrátit a běžet ke dveřím, ale moje mysl byla v kolapsu a nohy jak cement. Nutila jsem rozum v mém mozku.

"Měla bych jít." Sotva jsem ta slova dostala ven.

Okusoval mi uši. Musela tam být struna připojená k mé číče, protože kolem ní tančilo teplé brnění. A pak jedno slovo: "Ne."

"Jsi můj šéf," vydechla jsem.

"Ano a nařizuji ti, aby si zůstala. Chceš to stejně jako já. Teď, pojď k Santovi, bejby."

Než jsem stačila říct jediné slovo, jeho rty se vrátili k mým ústům. Jeho teplé ruce s dlouhými prsty svíraly mou tvář, jak jeho jazyk šťouchal, abych rozdělila rty. Zpět v mých ústech, se otáčel a točil s mým, tančily. Tála jsem do něj. Neschopná odolat. Měl pravdu. Chtěla jsem to. Možná ještě víc než on sám.

Zavřela jsem oči, jak se naše ústa stala jedním, lpící horce dohromady. Jeho ruka se natáhla za mě, mačkala se do úzkého prostoru mezi zády a stěnou. Zvuk rozepínání zipu sunul dolů mé šaty a naplnil uši. A pak jsem cítila dvě vláčné ruce, jak ze mě jiskřivou cukrovinku sesouvají. S nádechy se má holá prsa otírala o jeho měkké sametové sako. Mé citlivé bradavky mě bolely potřebou. Otevřela jsem oči na štěrbiny, jak četl v mé mysli.

S malými lapáními po dechu jsem sledovala, jak uvěznil mé bradavky mezi palce a ukazováčky. Jeho oči, nyní přivřené, na ně dolů pohlédly. Na rtech se mu stočil nádherný úsměv.

"Oh, bejby, jsou ještě růžovější a dokonalejší, než jsem si představoval."

Projel mnou bzučící pocit, jak můj zamlžení mozek strávil jeho slova. Už mě znovu nazval ´bejby´ a naznačil, že o mě fantazíroval. O mě, Calamity Jen!

Jak si hrál s mými bradavkami a sál mi rty, nová bolest mi zesilovala mezi nohama. Chtěla jsem ho. Kurevsky jsem ho chtěla. Chtěla jsem to tak, jak jsem to nikdy předtím nezažila. Každý nerv v mém těle jiskřil a mé srdce bylo v ohni.

A pak jsem sebou škubla. Ruka sjížděla do mých krajkových kalhotek a našla si cestu do roztavených záhybů mezi mými stehny. Po jejich hlazení, jeho kvalifikované prsty narazily na můj klitoris a kroužily. Zatřepetání rozkoše se setkalo s jeho dotekem. Vypustila jsem sténání. Nebo to bylo naříkání? Ať tak či onak, poháněla to extáze.

"Ježíši." Řekl, jeho hlas hluboký nezvučný šepot. "Ty jsi pro mě tak zatraceně vlhká, ty zlá holko."

Nikdo mě nikdy dřív nenazval ´zlou´. Vždycky jsem byla hodná holka skrz naskrz. Pocházela jsem z dobré rodiny, dělala dobré věci, měla dobré přátele, šla jsem na dobrou vysokou školu, získala jsem dobrou práci....a byla jsem zasnoubená s dobrým chlapem. Tak jsem si to myslela.

Kurva. Chci být zlá, pomyslela jsem si, jak jsem ho nechala stahovat mi spodní prádlo po nohou, kousek po sladkém kousku. Klasická vánoční píseň, ´Santa Claus is Comin’ to Town´ proudila do místnosti přes skryté reproduktory. On odměňoval dobré; trestal špatné. Upřímně řečeno, kdo kurva dal Santovi tu myšlenku. Můj tajný Santa mě zahrnoval nádhernými překvapeními.

Kalhotky mi leželi u nohou s mými šaty.

"Vystup z nich," zapředl mi do uší. Jedna noha za druhou, jsem udělala, jak řekl. Až na podpatky, jsem byla úplně nahá a zabalená do jeho silných paží.

"Hodná holka." Okay, tak teď jsem byla hodná. Tak jsem blouznila nadšením, že jsem nerozeznala rozdíl mezi dobrem a zlem. A bylo mi to fuk.

Jednou rukou, pracoval na jeho kalhotách, osvobozujíc svůj penis.

Podívala jsem se dolů a zalapala po dechu. Jeho erekce byla ještě větší, než jsem si vzpomínala a ukazovalo mi to cestu. S očima dokořán jsem sledovala, jak vsunul ruku do jedné ze svých kapes od kalhot a vytáhl malý fóliový balíček. Kondom. Roztrhl ho zuby. To zasyčení odeslalo další příval vlhkosti do mého nitra.

"Dej to na mě," přikázal.

Kousek po tlustém kousku, jsem navlékala kondom na jeho monstrózní penis. Teplo z něj mi ožehlo konečky prstů.

Se spokojeným úsměvem, mě zvedl proti čalouněné zdi a zavrčel, "Teď kolem mě omotej ruce a nohy."

Byl to můj šéf, ještě v mým jehlových podpatkách, jsem udělala, jak řekl. Zadržela jsem dech, jak strčil špičku jeho horkého penisu do mého středu. Byli jsme naprosto připraveni. Pomalu ho do mě zasunul, protahujíc mě, dokud mě nenaplnil až po kořen. Mé nehty se zaryly do struktury saka a zatřásla jsem se sladkou bolestí. Do prdele! Myslela jsem, že mě roztrhne.

"Způsobuju ti bolest?"

"Ne," řekla jsem, jak se mé svaly uvolnily a zvykly si na jeho velikost.

"Kristepane, tygřice, ty jsi tak těsná a vlhká. Chci tě šukat tak moc." Jeho oči se vpalovaly do mých. "Chystám se ti ukázat, jaké to je, když tě šuká chlap, který ví, jak na to."

Vstřebávala jsem jeho slova, vstřebávala jsem jeho obvod. Byl tak odlišný od Bradleyho. Tak horký, tak plný, tak velký. Tak božký! Vzal mě za zadek a začal do mě bušit. Držela jsem se jeho bicepsů a tahala jsem ho za vlasy, nemohla jsem potlačit své sténání. Mé boky se kolébaly s jeho. Věděla jsem, že bych měla myslet na důsledky svých činů, ale jakékoliv logické myšlení bylo v této chvíli nemožné.

"Líbí se ti to?" Vydechl.

"Ano." Oh, ano!

Hodná holka, zlá holka. Na tom už nezáleželo. S každým energickým tahem mě tlačil přes okraj. Vytvářel nádherné pocity uvnitř mě, které jsem nikdy nezažila. Tlak, tak elektrizující, tak intenzivní, že jsem viděla hvězdy Betlému.

"Chceš se udělat?"

"Ano. Oh, prosím, ano!" Ano, ano, ANO! Vzala jsem do pěstí klopy jeho sametového saka.

Pumpoval tvrději, rychleji, třel se o můj klitoris s každým vytrvalým tempem. Jeho dýchání se změnilo v hekání. Mé vlastní hekání ustoupilo do kňučení. Zoufale jsem toužila po uvolnění.

"Nikdy se nedrž zpátky," zavrčel skrz zaťaté zuby. "Chci slyšet tvůj řev, tygřice. Místnost je zvukotěsná."

Stačilo zmáčknout můj klitoris. "Udělej se pro Santu," vydechl mi do úst.

S řevem jeho jména jsem se odrazila, vybuchla jsem. Slzy mi unikly z očí, jak divoké vlny extáze projely mým tělem. O chvíli později, nechal uniknout svůj vlastní prvotní řev. Jeho horký pulzující penis ve mně explodoval, napouštějíc mě jeho uvolněním, jak jsem se kolem něj chvěla.

Přes reproduktory ´ Have Yourself a Merry Little Christmas´ proudilo do místnosti. Vyčerpaný, Blake opřel jeho čelo lesknoucí se potem o to mé, jak jsem na něm lpěla. Dech se mu uklidnil. Já jsem se pořád třásla a tiše vzlykala.

"Veselé Vánoce, tygřice," zašeptal mi Blake do ucha.

"Veselé Vánoce."

Vánoce přišly brzy.