TM2 - 14. kapitola

Překlad: Niki

Jennifer

Další dva dny bylo čiré peklo. Zatímco nálada v kanceláři byla slavnostní, kvůli svátkům, já byla utrápená.

Poslední věc, na kterou jsem chtěla jít byl rozlehlý Vánoční ples Conquest Broadcasting. Stále jsem se ještě vzpamatovávala z otřesu z mého rozchodu s Bradleym. Většina mých single spolupracovníků si přivede rande. Všechno, co si přivedu já je zlomené srdce. Nejhorší ze všeho bylo, že večírek byl v Greystone Manor, v klubu, kde jsem slavila své krátkotrvající zasnoubení před několika týdny. Skrytá v mé posteli jsem si hodila deku přes hlavu. Z pod ní, jsem slyšela, jak se mé dveře otevřely a blížily se kroky. Libby.

"Pojď, přítelkyně. Dostaň se z postele a připrav se."

"Musím jít?" Zasténala jsem, jedním okem jsem vykukovala pod peřinou.

"Vánoční večírek pro tebe bude dobrý; musíš se dostat přes to být obětí." Oblečená v černých sametových mini šatech, Libby se obdivovala v mém zrcadle na skříni, jak si na uši přicvakávala třpytící se náušnice. "Minulý rok to byl rámus. Mel Weiner z financí se ožral a ojížděl židli. Museli ho odnést."

Velké whoop. Vidět nějakého nadrženého padesátníka, jak se dělá na neživém objektu nebyla moje představa zábavy. Měla jsem výmluvu.

"Nemám co na sebe." Minulý týden jsem neměla ani čas, ani chuť kupovat nové šaty. A zapomněla jsem z čistírny vyzvednou perfektní malé černé šaty Chaze. I když jsem měla několik šatů, které jsem měla na sobě na Bradleyho - to vyškrtněte, DickWickovo - zubařských událostech, co mi visely v šatníku, popravdě jsem je chtěla spálit. Ve skutečnosti to možná budu dělat dnes večer. Vánoční večírek pro jednoho.

"Vaše dobrá víla je tady." Při zvuku známého radostného zpěvavého hlasu, jsem se vymrštila do sedu. Byl to Chaz, dvojče Libby, oblečený v strašných černých kožených kalhotách, červeném sametovém saku a třpytivém červeném vysokém tričku. Visící z jeho rukou byly dvě monstrózní Veselé Vánoce nákupní tašky s nahými tančícími Santy. Poskakoval do mého pokoje.

"Co tady Chaz dělá?" Zeptala jsem se Libby.

"Je to naše rande pro Vánoční párty. Žádná párty není párty bez Chaze. Minulý rok dostal každého, aby dělal ´Hokey Pokey´." Přešla k mladistvé písni a tanci. "Dáš obě prsa dovnitř. Dáš obě prsa ven. Dáš obě prsa dovnitř a zatřeseš jimi," zpívala na celé kolo jejím nakřápnutým falešným hlasem. Bez zdrženlivosti, natřásala svou céčkovou hrudí a pak jsme se všichni točili kolem sebe a ona pokračovala ve zpěvu.

I přes mou zkaženou a beznadějnou náladu, jsem propukla v tolik potřebný smích.

"Mé drahé, jen myslete na své štěstí." Zářil Chaz. "A tady jsou vaše vánoční dárky s pozdravem." Každé nám podal tašku.

Libby vypískla a vytáhla obsah z té její. "Oh, brácho, to je báječný! Jdu se převléknout!"

Zvedla šaty před sebe. Bylo to jedno sexy číslo. Jak obinadlo, červené šaty bez ramínek s flitry - jak vyrobené na zakázku, pro křivky jejího těla a divoké rumělkové vlasy.

Libby vyrazila z ložnice s šaty přehozenými přes ruku.

"Na co čekáš, Jenny-Poo?" Zeptal se Chaz.

Zamračila jsem se. "Já nechci jít."

"Přestaň. To je nesmysl. Jdeš jako mé rande. A to je ono. A budeš kráska plesu. Teď se podívej, co je uvnitř tašky."

Neochotně jsem sáhla dovnitř tašky. Pod vrstvami třpytivého červeného hedvábného papíru, se mi otírala o prsty kombinace hedvábí, tylu a flitrů. Vyndala jsem šaty, položila jsem je na postel přede mě a civěla jsem. Bylo to oslňující. Bez ramínek, smaragdově zelená konfekce s okázalými třpytivými vrstvami tylu, které mi připomínaly větvičky jehličnatého stromu. Jiskřivý zábal tylu doplňoval šaty spolu s párem odpovídajících zelených saténových lodiček.

"Ó můj Bože. To je nádherný." V mé mysli nebylo pochyb o tom, že Chaz bude jednoho dne nahoře s Marc Jacobsem a Michael Korsem.

S širokým kočičím úsměvem, Chaz radostně zatleskal konečky prstů. "A bude to ještě nádhernější na tobě. A teď, moje Popelko, připrav se dřív, než se můj Jeep transformuje do dýně." Vykračoval si to z ložnice.

Neměla jsem na výběr. Chystala jsem se na vánoční večírek. Libby měla nejspíš pravdu. Bude to pro mě dobrý. Dostat se z mého trápení. Poznat nové lidi se společností. A ukázat mému šéfovi, že jsem týmový hráč. Když jsem vstoupila do zelených šatů, napadla mou hlavu znepokojující myšlenka - co když tam Blake bude mít rande? Zachvěla jsem se. Bezpochyby. S jednou ze svých blonďatých šlapek.

Oblečená jsem potlačila tu zneklidňující myšlenku a podívala jsem se na sebe do zrcadla na mém šatníku. Ve skutečnosti jsem byla překvapená. S tím, jak jsem vypadala a cítila se v posledních několika dnech, jsem si vážně nemyslela, že bych mohla vypadat tak dobře. Šaty mi seděly perfektně s poslední vrstvou tylu otírající se o střed mých stehen. Šestipalcové podpatky způsobovaly, že mé dlouhé nohy vypadaly neskutečně delší. S mými kontaktními čočkami mi zeleně jiskřily oči - téměř tím samým odstínem jako šaty. Mé husté vlasy byly shromážděné do vysokého culíku a na uších jsem měla přicvaknuté dva krychlové zirkony, které se třpytily jako diamanty. Tyl jsem si obalila kolem ramen. Střelila jsem malým úsměvem a můj odraz mi ho opětoval. Popelka byla připravená na bál.