TD - 3. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Elen

Damian

Probudil mě polibek na tvář. "Dobré ráno, ospalče. Tohle je náš poslední den v Itálii předtím, než se vydáme zpět do SF."

Slyšel jsem Alexis rozhrnout závěsy u francouzských dveří, které vedly na vinici. Poslední dva dny jsme pobývali v malé vile v Toskánsku.

Zasténal jsem, když můj obličej zasáhl paprsek ranního světla. "Sakra, nemůžu uvěřit, že to je už náš poslední den. Tento týden utekl opravdu rychle." Otevřel jsem oči a otočil se na Alexis, která zářila nade mnou. Jak to, že je vždy ráno tak veselá? "Je příliš brzy na to, být tak šťastný."

Zachichotala se a hravě mě šťouchla. "Oh probuď se, moulo. Nikdy není příliš brzy, na to být šťastný."

"Mluv za sebe." Převalil jsem se na svou stranu a otočil se zády k ní. Nikdy jsem nebyl ranní ptáče a to zejména po nočním tréninku jaký jsme v noci měli. Můj penis byl stále trochu rozbolavělý. "Proč jsi vždycky tak šťastná, když se probudíme?" Zamumlal jsem, když jsem zavřel oči a snažil se znovu usnout.

"Hmm, víš co? Vlastně jsem si nikdy neuvědomila, že taková jsem. Ale myslím, že máš pravdu. Myslím, že to má co do činění s tím, co mi můj táta vyprávěl, když jsem vyrůstala."

"Ano?" otevřel jsem oči a otočil se k ní. Stejně tak jak jsem chtěl tuto ženu nenávidět, věděl jsem, že její láska k zesnulým rodičům byla nefalšovaná.

"Tak co ti vyprávěl?" potlačoval jsem zívnutí, když jsem se opřel o čelo postele.

"No, když jsem byla malá, někdy jsem se probudila se slzami v očích ze zlého snu, a některé dny jsem prostě nechtěla vylézt ráno z postele. A tyto rána jsem trucovala a plakala, když se mě můj táta snažil dostat z postele."

Smál jsem se. "Ty jsi byla takový spratek."

Alexis se zasmála. "Byla jsem." Sledoval jsem její úsměv, když myslela na ty staré vzpomínky.

"Můj táta na mě nikdy nekřičel, nebo mě nenutil, abych vstala z postele. Místo toho mi vždy jen řekl, "Hlavu vzhůru, pryskyřníčku. Nastal nový svěží den! Nikdy nevíš, co na tebe právě teď za rohem čeká, protože s každým novým dnem přicházejí nové možnosti. Tak proč nezačít den spokojeně s úsměvem na tváři?" Viděl jsem, jak se jí zatřpytily oči, než mrkáním zahnala slzy.

"Takže to on mě naučil, abych se vždy probudila brzo ráno s novým, svěžím pohledem na den a přemýšlela o všech velkých možnostech, které mě čekají, pokud začnu den s úsměvem. A teď, když už tu není, aby mi to spále připomínal, často začínám den a myslím na jeho slova."

Natáhl jsem se a stiskl jí ruku. "Hlavu vzhůru, pryskyřníčku. Je nový den - náš poslední zde v Itálii. Tak si ho pojďme užít."

Rozzářila se na mě a otřela si slzu z oka. "Děkuji. Opravdu se mi po nich stýská."

"Já vím." miloval jsem způsob, jakým mluvila o svých rodičích. Její láska byla nakažlivá.

Viděl jsem to v tom, jak se její hlas změnil, když na ně vzpomínala, jak se ji zablesklo v očích, a způsob, jak se její růžové rty zkroutily do toho nejvřelejšího úsměvu. Byl to druh lásky, jaký jsem nikdy nezažil, dokud jsem nepotkal Alexis, než jsem si uvědomil, že je to druh lásky po jaké hladovím-roztomilá láska, která se zdála žít věčně. Jednalo se o druh lásky, o které jsem si myslel, že se pro mě začíná rozvíjet s touto krásnou ženou.

Moje tělo se při této poslední myšlence napjalo. Vytáhl jsem ruku a odvrátil od ní s ostrou bolestí, která vyzařovala z mé hrudi, když mi před mýma očima probleskla textová zpráva. Už jsem si nebyl tak jistý, že má pro mě tu samou lásku, jako má pro své rodiče.

Ve skutečnosti tě vůbec nemiluje, chlape. Cítil jsem, jak rozporuplné myšlenky na ní víří v mé hlavě, jak jsem se snažil smířit s mými pocity k této ženě a její zradě. Víš, že ti lhala do očí a zradila tě. Ne abys do toho kvůli šukání znovu spadl!

"Hej, jsi v pořádku?" Prolomil mé myšlenky Alexisin hlas.

"Uh. Jo. Proč se ptáš?"

"Tvé tělo se hrozně napnulo." naklonila hlavu a zamračila se na mě.

"Ach tak." Měla pravdu. Uvědomil jsem si, že mám ruce zaťaté v pěst. "Jo, jsem v pořádku. Jen je potřeba se probudit," lhal jsem.

"Hele, jdu skočit před odchodem do sprchy. Připoj se ke mně." Dostal jsem se z postele a zamířil do koupelny.

"Za minutu, baby. Budu tam brzy. Chci si jen ještě pár minut poležet."

Podíval jsem se na Alexis a sledoval jak se v posteli protahuje, její nahé tělo proplétající se s přikrývkou.

Můj penis sebou škubl a věděl jsem, že s tím bojovat nemůžu. Byl jsem vzrušený.

Přešel jsem zpátky k posteli a skočil na ní dřív, než zaregistrovala, že tam jsem.

Zachichotala se překvapením. "Sprcha je támhle!" Ukázala prstem za mnou, když se snažila vymanit z mého sevření.

"Nemám zas tolik naspěch." Popadl jsem ji za ruce a držel jí je nad hlavou v neřestném sevření. Očima jsem hltal její nahé tělo. Její sluncem políbená kůže ze dnů na pláži kontrastovala s hladkou slonovinovou kůží v oblastech jejího těla, kterého jsem se tento týden viděl a dotkl jen já.

Moje druhá ruka se pomalu pásla po její kůži, pohybujíc se od klíční kosti přes křivky delikátních prsů až po břicho.

Vyprskla smíchy, když jsem ji chytil kolem pasu.

"To lechtá!"

To nebyla reakce, kterou jsem chtěl. "Mohu to opravdu rychle napravit." Mé rty se stočily do hříšného úsměvu. Zalapala slastí po dechu, když jsem zajel ukazováčkem a prostředníčkem do její vlhkosti.

"Vypadá to, že někdo už je na mě připravený," zasténal jsem, když se mi její hebká, teplá kundička stáhla kolem prstů, posílajíc jiskry elektřiny do mého těla a dolů k mému tvrdému penisu.

Zavrtěla se a vyklenula boky proti prstům, čímž prosila, abych šel hlouběji do mokrého tepla její kundičky. Uchechtl jsem se nad tím, jak mě potřebuje. To už je lepší. Zachvěla se na mé ruce, když jsem do ní několikrát prsty vklouzl dovnitř a ven předtím, než jsem je vytáhl.

"Ještě ne," fňukala.

"Líbí se mi, když prosíš," spokojeně jsem se na ní usmál. Sledoval jsem ji, jak se pode mnou svíjí, když se snažila třít kundičkou o mou ruku. Dal jsem si prsty do pusy a ochutnal její svěží sladkost.

"Kurva, jsi vynikající." A tak jak jsem nenáviděl přiznat to, myslel jsem to vážně. Chutnala jako med, což způsobilo mou divokost a nadrženost, když jsem ji ochutnal. Od té doby co jsem se s ní seznámil se jí jak se zdá nemůžu nabažit.

"Přestaň mě nutit žebrat, kreténe," řekla podrážděně.

Uchechl jsem se. "Ale no tak. Miluješ to."

S úsměvem jsem jí dal ruku mezi nohy. Rukama popadla prostěradlo, když jsem palcem kroužil kolem klitorisu, a potěšeně sledoval, jak se pode mnou svíjela.

"A takhle úžasně chutnáš," sklonil jsem se k ní a hluboce ji políbil, aby na mém jazyku ochutnala sama sebe.

Vzdychla, jak její ústa dychtivě přijala moje. Věděl jsem, že chce víc. Věděl jsem, že si myslí, že se jí chystám vyšukat mozek z hlavy. A to bylo přesně to, co neudělám. Chci ji jen dráždit. Chci, aby prosila o víc. A víc než cokoli jiného, chci, aby věděla, kdo má v tomto vztahu navrch.

Bez varování, držíc ji ruce stále nad hlavou jsem ji druhou rukou chytil za bok a vrazil do ní celou svoji délku.

"Kurva, baby, ty jsi tak těsná!" Zasténal jsem, jak jsem ji ucítil sevřít se kolem mě, a poté jsem se z ní vytáhl. Chtěl jsem víc, než cokoli jiného nadále se v ní pohybovat, ale přinutil jsem se zastavit.

Já mám kontrolu, ne ona.

"Okay, jdu do sprchy. Jen jsem ti chtěl dát ochutnat co dostaneš, když se ke mně připojíš." Vstal jsem z postele a šel do koupelny. Věděl jsem, že se za mnou překvapeně dívá.

"Ty zasranej vtipálku! Právě teď tě nenávidím!" vykřikla na mně.

Smál jsem se. "No, můžeš mi ukázat, jak moc mě nenávidíš ve sprše," vyzval jsem ji, "Miluju naštvaný šukání."

"Dobře, jen počkejte! Hned jsem tam."

Vítězoslavně jsem se zasmál, když jsem se obrátil a hupsnul pod sprchu.

Horká voda mi stékala po těle, povzdechl jsem si a začal se uvolňovat. Doteď jsem si neuvědomil, jak napjaté a unavené mé svaly tento týden byly.

Začal jsem přemýšlet o všem, co se stalo, co jsem viděl v textové zprávě od Chrise. Byl jsem vzteky bez sebe, když jsem šel do koupelny konfrontovat Alexis. Ale když jsem ji viděl, jak mluví sama se sebou, a zaslechl jsem, jak říká, že se mi chystá něco říct. Věděl jsem, že je to jen otázkou času než mi to řekne. Jedna moje část chtěla, aby se chytla té příležitost hned. Ale neudělala to, takže jsem si ji vzal svým způsobem, jak jsem chtěl. Chci ji potrestat. Už se s ní nechci milovat. Chci ji šukat jako děvka, kterou ona je. Chci, aby se cítila jako jedna z mnoha stovek dívek z mé malé černé knihy. Chci šukat a nechat ji, až s ní budu hotov. Možná, že se pak nebudu cítit tak na nic a hloupě. A možná, že by to mohlo zmírnit mou bolest v hrudi, pokud pocítila, alespoň zlomek té bolesti, kterou cítím já.

Takže té noci na svatbě, měl jsem vztek a šukal ji několikrát, jak jsem se snažil ventilovat svůj vztek na ni, aniž by o tom věděla. Poprvé jsem ji šukal v kabince na toaletě, když tam byly dvě dívky pár metrů od nás. Potom jsem se jí vystříkal na tvář na schodišti vedoucím do našeho hotelového apartmá. Nakonec jsem ji šukal na balkoně našeho apartmá a přiměl ji křičet mé jméno, aby to slyšeli ostatní hosti.

Šukal jsem ji celou první polovinu naší cesty, jako by byla nějaký předmět a bylo mi to jedno. Věděl jsem, že cítila změnu v mém chování, ale neřekla ani slovo. Měl jsem pocit, že si moji nebezpečnou a agresivní změnu tajně užívá.

Když jsme čtvrtý den naší cesty přijeli do Říma, byl jsem opotřebovaný a bolest v mé hrudi se nezdála o nic menší. Spíš se zdálo, že to bylo ještě horší. Stejnou bolest, kterou jsem cítil, jsem chtěl způsobit i Alexis.

Ale pak se něco stalo.

Procházeli jsme se na kopci Aventine - jednomu ze sedmi nejznámějších římských pahorků. Nahoře na kopci stáli obyčejně vypadající zelené kovové dveře. A na těchto starých kovových dveřích, byla obyčejná klíčová dírka. Ani jsem si té malé klíčové dírky nevšiml, dokud nás na ni neupozornil náš průvodce, a řekl nám, abychom se podívali krs ni. Podíval jsem se, a to co jsem viděl, mi vzalo dech. Skrz tuto zdánlivě obyčejnou klíčovou dírku byl nádherný výhled na Řím s kopulí baziliky svatého Petra ve Vatikánu dokonale zarámovaný ve středu. Co bylo nejvíc ohromující na tomto pohledu, že tato tajemná klíčová dírka zachytila tři země v jednom pohledu: Itálie, území Malty a Vatikánského městského státu.

Když nám průvodce vysvětlil tuto skutečnost, Alexis vyjekla rozkoší a podívala se klíčovou dírkou. Sledoval jsem, jak nad tím v úžasu zalapala po dechu, to co leželo před ní v té klíčové dírce, a něco na její reakci mi přineslo úsměv na tváři. Byl to asi můj první opravdový úsměv, od té doby co jsem viděl ten text.

Když jsme šli od toho zámku, popadla mě za ruku a usmála se na mě s tím vřelým, srdce-zastavujícím úsměvem, který vždy způsobil obrat v mém žaludku. Pak jsem si uvědomil, že se na mě takto usmála mnohokrát v průběhu cesty před tímto okamžikem, ale to bylo poprvé, co jsem si dovolil to přijmout. Bylo to poprvé, co to do mě udeřilo a způsobilo, že moje nenávist k ní začala okamžitě kolísat a rozpadat se jako domeček z karet. V tomto úsměvu, jsem viděl naprosté štěstí na její tváři a věděl, že jsem to byl já, kdo způsobil, že tak září. Nebyl jsem si jistý, co to bylo v tom úsměvu-a v této ženě-ale v tu chvíli jsem věděl, že je moje největší slabost. Když jsem byl s ní, zjistil jsem, že je těžké racionálně myslet. Zjistil jsem, že je těžké zůstat na ni naštvaný.

"Ne!" Zařval jsem nahlas, jak teplá voda i nadále narážela na mou tvář. Všechno, co opravdu od ní chceš je, jen ji šukat, ochutnat ji, a aby křičela tvé jméno, přesvědčoval jsem sám sebe. Kurva, potřebuju se přes ni dostat!

Vypustil jsem silný povzdech, když jsem udeřil pěstí do dlaždice. Dopřeju jí pořádný šukání! Potřebuju ji naplnit a ukončit tak absťák. Byla můj kryptonit a musel jsem o ní přemýšlet jako o každém jiném léku. Byla návyková, zábavná a neodolatelná, ale brzy její výška* skončí.

Čím větší je výška*, tím větší je pokles. (*Tady tím výška je myšleno návykovost*na drogu*)

A Alexis, byla moje největší vysoká, a tudíž i můj nevětší pokles. Ona mě zničila a co bylo ještě horší, že se ještě ani přiznala. Čekal jsem na to celý týden, ale vůbec nic. Dohánělo mě to k šílenství. Chtěl jsem se jí pomstít a druhá část mě jí chtěla dát ještě šanci, aby vše vysvětlila. Nebyl jsem si jistý proč, ale myšlenka že by mohla být dokonce jen vzdáleně podobná mojí matce, mě zabíjela. To bylo víc, než jsem mohl unést a víc, než jsem byl schopen akceptovat.

Takže jsem si tento týden říkal, abych zabrzdil, budu se s ní bavit a počkám, až mi všechno vysvětlí. Možná, že je vysvětlení, které jsem neviděl. Možná, že byla tou krásnou osobou, kterou jsem v ní viděl. Možná, že to byla pořád moje Alex.

Otřel jsem si rukama obličej a odstranil nadbytečnou vodu, která stékala dolů po mé tváři. Až teď jsem si uvědomil, že moje prsty začínají krabatět.

Jak dlouho jsem tu byl? Aniž bych si to uvědomil, musel jsem být ve sprše dobrých deset minut. Ale kde je Alexis?

"Hej, baby? Jsi v pořádku?"

Žádná odpověď.

Nechal jsem sprchu zapnutou a vyšel ven. Nechtěl jsem jí nedůvěřovat, ale zpráva od Chrise mnou otřásla až do morku kostí.

Změnilo se tím všechno, co jsem si myslel, že bych mohl s Alexis mít. Teď, když jsem se na ni podíval, všechno, co jsem viděl, byla zrada, která mě nutila sledovat každý její pohyb.

Když jsem tiše kráčel ke dveřím koupelny, abych viděl co ji zdrželo, slyšel jsem jak s někým mluví a uvědomil si, že telefonuje. Moje tělo se automaticky napjalo.

"Jasně, že se můžu příští týden zastavit. Testy tedy budou připraveny?"

Zadržel jsem dech, když jsem pobral její slova. S kým to mluví? Mluví o testech.

"Jo díky. Prosím, řekněte Dr. Kramer, že jsem opravdu nervózní znát výsledky, co nejdříve jak to bude možné."

Kurva, že je těhotná!

V této chvíli už jsem měl dost jejího lhaní a chystal se vpadnout do místnosti a konfrontovat jí.

Jenže právě v tu chvíli jí zazvonil telefon, a slyšel jsem, jak ho rychle zvedla.

"Ahoj," zašeptala do svého telefonu. Slyšel jsem, počínající paniku v jejím hlase.

Přemýšlel jsem, kdo jí právě volal a proč šeptá.

Moje otázka byla okamžitě zodpovězena a odpověď mi vyrazila dech.

"Chrisi, já teď opravdu nemůžu mluvit. Psala jsem ti, že jsem tento týden mimo město. Neměl jsi volat."

Chvíli bylo ticho.

"Ano, výsledky testu budu znát příští týden."

Další chvíle ticha.

"Chrisi, už jsem ti to říkala. Já nevím, co budu dělat, když budou všechny výsledky pozitivní."

Pauza.

"Ano, samozřejmě, že si to dítě nechám, když se to potvrdí! Jak se mě na to vůbec můžeš ptát?"

Z jejích slov mi srdce začalo prudce bít proti hrudi. Chytil jsem se na podporu o zárubeň, jak jsem se snažil strávit, co to všechno znamená.

"Díky. Jsem ráda, že jsi tu pro mě. Ale hej, musím jít."

Mohl bych říct, že Chris stále mluvil na druhém konci.

"Prostě nemůžu. Zavolám ti za pár dní, jo?"

Když jsem poslouchal Alexisina slova z druhé strany otevřených koupelnových dveří, má hruď se stáhla při pomyšlení, že jsem ji ztratil kvůli jinému muži.

Byla vůbec někdy moje? Když tato otázka vstoupila do mé hlavy, uvědomil jsem si, že už to takhle dál nejde.

"Hej, co je s tebou?" Strčil jsem hlavu do místnosti, abych ji překvapil.

Pojďme se podívat, jak se dostane z této lži.

Alexis se na mně podívala vykulenýma očima a ohromeným výrazem ve tváři. Otevřela ústa, ale žádná slova nevyšla. Rychle se zotavila a zkoušela rozšířit úsměv na tváři.

"Hej, promiň. Měla jsem telefon z- "

"-práce?" Dokončil jsem větu, věděl jsem velmi dobře, že by stejně lhala.

Její tvář zrudla a podívala se na telefon. "Jo." Její hlas byl tichý a mohl bych říct, že se snažila o něčem rozhodnout.

Že by mi to už konečně řekla?

Odkašlala si a podívala se na mě s hříšným úsměvem šířícím se po celé tváři. "Jsem teď připravena na tu sprchu," zapředla.

Mrcha. Je stejná jako moje matka.

"Jsi si jistá, že to nebylo něco, o co je potřeba se postarat? Vypadáš naštvaně. Musí to být něco naléhavého v práci, když ti volají, i když vědí, že jsi v Itálii na dovolené."

"No, jo, problém je vyřešen. Um, prostě potřebovali, abych něco rychle potvrdila," vykoktala.

Hodila telefon stranou a šla ke mně s úsměvem na tváři. Nebyl to ten stejný vřelý úsměv, který způsoboval mému žaludku otáčky. Tohle byl falešný svůdný úsměv. Měla by vědět, že poznám rozdíl. Koneckonců, jsem Damian Castillo-dokonalost sama ve falešných úsměvech.

Objala mě kolem mokrého, nahého těla, a přitiskla své tělo k mému napůl postavenému ptáku. "Copak jsi mi neslíbil naštvaný šukání?"

"Nemáš ponětí, o co si říkáš," varoval jsem ji. Zlost ve mně zuřila, jak se všechno to její lhaní ve mně hromadilo.

Než jsem ji mohl odpovědět na její hovadiny, odtáhla mě do koupelny. "No tak, velký taťko. Byla jsem zlobivá holka. Potřebuji pořádný výprask."

A jak jsem se díval na její poskakující ňadra, když běžela do sprchy, můj hněv se obrátil na chtíč a můj pták to jen potvrdil.

Seru na to. Počkám, až se vrátíme do SF, abych ji konfrontoval. Pro tuto chvíli ji budu šukat a dostatečně se nasytím, než se dostanu k dalšímu šukacímu číslu z mé černé knihy.

***

"Nemůžu uvěřit, že to bude poslední západ slunce, který v Itálii uvidíme," povzdechla si Alexis, když se mi zachumlala hlouběji do náručí.

"Jo. Tohle místo mi bude chybět."

Seděli jsme venku vedle vinice se sklenicí vína v ruce a sledovali jsme slunce zapadající přes střechu sousední vily na vzdáleném obzoru. Vzduch byl sladký a uklidňující-směs teplého Toskánského slunce a bohaté aroma divokých jasmínů kolem nás.

Podíval jsem se na ni a pil z její přírodní krásy. Přemýšlel jsem, na co právě v tuto chvíli myslí. Myslí na něho? Při tom pomyšlení mou hrudí projelo ostré bodnutí bolesti.

Otočila se, aby se na mě podívala. "Damiane, jsi nějak mimo." Její hlas byl tichý a smutný.

"Jsem?" Zamračil jsem se a snažil se vypadat zmatený jejím komentářem. Samozřejmě jsem byl vzdálený, ale to jsem ji nemohl přiznat. Chtěl jsem ji ještě dát šanci přiznat se.

Obavy zkreslily její tvář, když držela ruku na mé tváři. "Stýská se mi jemným způsobu, jakým ses mě dřív dotýkal."

"Mě taky." Jen tyto slova jsem mohl dát dohromady jako směs protichůdných emocí vířící se uvnitř mě.

"Miluju tě, Damiane." Její hlas byl prosebný, a to mě vyděsilo. "Já nevím, co nám budoucnost přinese, ale chci, abys věděl, jak moc tě miluju."

Zadržel jsem dech nad jejími slovy, ze strachu, že bych ztratil svůj klid, kdybych něco řekl. Nebyl jsem se jistý, jak reagovat. Nechtěl jsem odpovědět "miluji tě" -ne v případě, že je opravdu těhotná s jiným mužem.

Cítil bych se jako hlupák, kdybych jí to řekl.

Takže jsem se rozhodl zůstat zticha.

Ale její slova visela ve vzduchu, když se na mě s očekáváním podívala.

Přitáhl jsem si ji do náručí a usmál se na ni, než jsem ji jemně políbil na čelo.

"Slunce už mizí za obzorem. Nechceš si to nechat ujít," otočil jsem jí hlavu k zapadajícímu slunci. Stejně jako jsem si myslel, že chci vidět její bolest a smutek, které jí naplnily oči, bylo příliš mnoho, abych to snesl. Proti svému přesvědčení jsem si ji přitiskl těsně ke svému tělu, když jsme sledovali tmavnoucí oblohu, jak před námi slunce zapadá.

Jak jsme se v tichosti dívali po našem okolí, povzdechl jsem si nad tím, jak jednoduchý tento moment byl a dělal mě šťastným. Toskánsko je jedním z nejkrásnějších míst, kde jsem ještě nikdy nebyl, a místo jako žádné jiné z těch kde jsem byl. V této oblasti byly vinice kam oko dohlédlo. Mohls cítit krásu a historii, jak byly nasáklé do všech koutů na této zvlněné krajině. Pokud existuje nebe, takto by pravděpodobně vypadalo. A já tu jsem, a užívám si toto neuvěřitelné místo s Alexis, a stejně tak jak jsem ji chtěl nenávidět, cítil jsem se dobře s ní tady vedle mě.

"Přála bych si, abychom tu mohli zůstat navždy." její hlas byl vzdálený, když se dívala na teplý rudý obzor. "Přála bych si, aby to mohlo být jen mi dva navždy, jako je tomu teď na tomto magickém místě, daleko od našeho normálního života." Podívala se na mě. Viděl jsem v jejích očích jiskru tlumené skvrnami smutku.

Tento týden uběhl tak rychle. Řekl jsem si, že až tento týden skončí, až budeme zpět v SF, tak přesně vím, co udělám. Pravděpodobně ji konfrontuju a opustím ji. Ale teď, když se tento čas blíží, cítím, jako bych ještě nebyl připravený ji opustit. Už jsem si tím nebyl tak jistý. Jemný vánek foukal kolem nás a já jsem inhaloval lehkou kokosovou vůni jejích vlasů, a uvědomil si, že si přeji úplně to samé, co si přála před chvílí-že bychom tady mohli zůstat navždy. Jen my dva v našem malém nebi.

"Já taky," řekl jsem nakonec. "Já taky." Cítil jsem silnou vlnu ztráty převalit se nade mnou, jako by něco uvnitř mě vědělo, že jsem nejspíš ztratil něco, co jsem ještě nemohl vyjádřit a pochopit.

Zavřel jsem oči a držel Alexis těsněji u sebe, když jsem se snažil vychutnat tento perfektní okamžik s ní.