TB - 22. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Jsem těhotná.

"Ne." Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, ne, ne, ne."

Nebyly to vředy, nebyly to žaludeční potíže. Jsem těhotná.

Nemohla jsem být. V mysli jsem se vracela ke všem okamžikům, kdy jsme měli sex. Je nemožné,

abych byla těhotná. Brala jsem prášky. Používali jsme ochranu. Pokud mají moje prášky 98%

účinnost a kondomy mají také 98% účinnost, tak jsme téměř na dvou stech procentech jistoty, že se

to nestane, že?

Deja si sedla a posunula se k Holly, aby si mohla na pohovce houpat nohama. "Dobře,

v pořádku, než začneš panikařit, nejdřív to zjistíme. Doběhnu do DuaneReade pro těhotenský test.

Holly, zkus jí zatím udržet v klidu a podívejte se do kalendáře. Zkuste zjistit, kde se stala chyba."

Bylo příliš pozdě. Stejně jako když skládáte poslední dílky skládanky, které do sebe začnou

zapadat. Neměla jsem střevní chřipku. Trpěla jsem šílenou ranní nevolností, která přicházela a

odcházela v naprosto nemožných hodinách. A celou tu dobu jsem nebyla unavená z přemíry sexu.

No, byla jsem unavena z přemíry sexu, ale hlavně z toho, že ve mně probíhala bouře těhotenských

hormonů.

Měla jsem pocity na zvracení a tentokrát to nebylo kvůli těhotenským příznakům. Doběhla jsem do

svého pokoje a popadla laptop. Otevřela jsem v něm svůj kalendář. Vedle mé postele stála Holly s

rukama zkříženýma na prsou.

"Vy jste nepoužívali ochranu?" zeptala se a kousala si spodní ret.

"Beru prášky a používali jsme kondom. Jen jednou ho neměl. Ale neřešili jsme to. Víš, vzhledem k

našim posledním zdravotním testům se to zdálo v pořádku..." Jak to, že teď to znělo tak

neuvěřitelně hloupě, když to tenkrát vypadalo naprosto rozumně? "Nejsem blázen, jo? Mělo to být

bezpečné."

"Stačí jen jednou v nevhodnou dobu, Soph. A vzpomínáš si, jak jsi říkala, že ty zelené pilulky co ti

zbyly, že je nedobereš, protože si nemůžeš vzpomenout, který den, jsi začala brát ty růžové?" Holly

ztišila hlas. "A myslím, že to mohlo být na štědrý den."

Ach bože. Začala jsem brát krabičku pozdě? Příliš pozdě? Začala jsem zrychleně dýchat, a když

jsem si zpomaleně prošla, co se dělo, uvědomila jsem si, že to pravděpodobně bylo přesně tak. Byla

jsem tak zaneprázdněna prací a převzetím... a hloupé lehkomyslné zábavy v novém vztahu.

Pravděpodobně jsem si popletla pilulky na levé a pravé straně. Sophie. Jsi opravdu idiot.

"Víš, to se stává," snažila se mě Holly morálně podpořit. "I opatrným lidem. Jen jsi... nerada

kritizuji tvůj přístup k lásce, ale myslela jsem, že jsi trochu chytřejší, zlato."

Podívala jsem se na ni a rozbrečela se. "Právě jsem přišla o práci!"

Sedla si vedle mě a objala mě. "Hele, bude to v pořádku. Jestli jsi těhotná, budeš mít určitě nějaké

možnosti. Neil tě jen tak neopustí, že? Je to dobrý chlap."

Byl to dobrý chlap. Ale jak bych mu tohle asi měla říct? Ahoj Neile, skutečně jsem

v rozpacích a prosím nezlehčuj to, ale rozmnožili jsme se a teď od tebe potřebuji půjčit nějaké

peníze, i když jsem předtím odmítla každou nabídku pomoci, kterou jsi mi dal, a navíc jsem teď

sabotovala tvoji společnost. Jo, a ty ses se svou ex kvůli něčemu takovému rozvedl. Ale budeme v

pohodě, jo?"

Holly mě hladila po zádech, když jsem se zadívala do svého on-line kalendáře. Ale nedokázala jsem

si vzpomenout, kdy jsem naposledy měla své dny. Neměla jsem kurevské ponětí, protože jsem si to

nepsala a užívala prášky.

Ježíši, skutečně bych si nemyslela, že se mi něco takového může stát. A teď to tak bylo a děsilo mě

to.

"Co mám dělat?" Podívala jsem se na Holly, byla si plně vědoma toho, že mi barva z řasenky stéká

v potůčcích po tváři. Nedokázala jsem si však pomoc. V bezmocném gestu jsem zvedla ruce. "Co

mám dělat?"

"Uděláš to, co je pro tebe nejlepší," řekla Holly pevně a dala mi tvář na rameno, když mě přitom

objala.

"Ne, Bože, nikdy." Znovu jsem si sedla a zavrtěla hlavou. Cítila jsem se hrozně. Byla bych špatná

matka?

Ne, bylo to šílené o tom mluvit. Nebyla jsem matkou. Byla jsem... díky nehodě inkubátorem. Sevřel

mě příšerný strach. "Co, když by si to rozmyslel? Říkal, že už nechce další děti, ale co když mu

řeknu, že jsem těhotná a on bude chtít..." Nedokázala jsem to doříct.

"Nezáleží to na něm, Soph."

Tohle mi to, ale moc nezjednodušilo. To prostě znamená, že rozhodnutí budu muset udělat sama.

Ne, nebudeš, připomněla jsem si. Přestaň vyšilovat. Neil je do tebe zamilovaný. Bude tím

zaskočený stejně jako ty. Měla bych mu to říct. Do prdele, měla bych mu to říct, ještě než si udělám

test, protože kdyby nic jiného, vykoupil by společnost na výrobu kondomů, aby se to nemohlo

zopakovat.

Ah, kdo si vlastně dělá srandu? Holly má pravděpodobně celou zásuvku plnou kondomů nejrůznější

textury a barev. Tu noc jsem mohla dojít do jejího pokoje. Místo toho jsem udělala tu nejhloupější

volbu svého života.

"Jdu mu zavolat," řekla jsem Holly. "Vím, že se necítí moc dobře, ale... sakra, dělá to ze mě

špatného člověka?"

"Jestli mu potřebuješ zavolat..." Holly pokrčila rameny. "To nejhorší, co se může stát je to, že ti to

nezvedne."

Otřela jsem si slzy z tváří a vylezla z postele. "Dobře, jdu si pro telefon."

Ruce se mi tak třásly, že jsem potřebovala dva pokusy, než se mi ksakru podařilo najít jeho číslo.

Když jsem ho nakonec zvládla vytočit, nezvedl to. Po šesti zazvoněních spadl hovor do hlasové

schránky a já se ocitla v podivné situaci. Co říká etiketa na to, když chcete někomu říct, že jste si na

osmdesát procent jistá, že jste těhotná? Tohle nejde sdělit do hlasové schránky. Textovka je taky

nevhodná. Takže jsem místo toho jen namluvila: "Tady Sophie. Zavolej mi." a dál jsem čekala s

Holly, až se Deja vrátí z nákupu.

Holly mi uvařila čaj - "Až se vrátí, budeš potřebovat mít v sobě tekutiny, abys mohla jít na záchod."

- snažila se zůstat čilá. Když přede mne postavila šálek s podšálkem, prohlásila: "Takže... vsadím

se, že Neil pije hodně čaje. Když je Brit a tak."

"Ne, většinou pije kávu." Zavrtěla jsem hlavou. "Nejspíš by při té představě takového množství

kofeinu padl mrtvý."

"Dobře, je v tom kofein, ale nemyslím si, že ta trocha by mohla ublížit... věci." Holly se rychle ode

mě odvrátila a svůj čaj si až příliš osladila.

"Co si myslíš, že myslela Deja?"

Upila jsem svého čaje. "Myslela o čem?"

"Říkala že "už jsem to předtím dělala." A pak vyběhla koupit těhotenský test." Holly se snažila

nenuceně pokrčit rameny. Nikdy by nemohla být modelkou, která hraje, pokud bych mohla posoudit

z jejího pokusu o nenucenost.

"Možná, že už někdy měla obavy z těhotenství." Přišlo mi to naprosto sobecké a nespravedlivé, že

bych něco takového přála jiné ženě, ale skutečně bych ráda poznala nějakou jinou ženu, která si tím

prošla, osobně.

"Já vím, právě že..." Holly zavrtěla hlavou. "Ne, jsem blbec. Ty se, pravděpodobně oprávněně,

obáváš o obsah své dělohy, a já se chovám divně. Kvůli minulosti své přítelkyně."

"Přítelkyně?" Jestli by mě něco momentálně mohlo pomoci odpoutat se od hrůzy, kterou právě

procházím, byla to právě dobrá zpráva o životě mé kamarádky. "Takže jste spolu, oficiálně?"

"Jo, máme exkluzivitu. Já nevím, občas mě dohání k šílenství, je hrozně panovačná a tak," Holly

rukama ukázala obrovský prostor kolem hlavy a obrátila oči v sloup. "Víš, myslím, že je to tím, že

jsme si dost podobné."

"Vy jste jako svoje klony," podotkla jsem.

"Jo, dobře." Usmála se na mě. "Takže se ukázalo, že jsem narcistická děvka, protože mám kurevsky

ráda svůj klon."

"Narcistická modelka. Tak to budeš první." Z prstů jsem udělala zbraň a namířila na ni. "Jsem za

vás dvě šťastná. Opravdu jsem za tebe šťastná."

"Neboj se." Mávla rukou k mé bránici. "Pokud se toho rozhodneš zbavit, můžeme uspořádat

popotratovou party se zmrzlinou a dezerty."

"Ty jsi dezert." Zasmála jsem se sama pro sebe, i když v myšlenkách jsem byla v příšerné depresi.

Co by na to řekla moje máma? Co by si moje superkatolická rodina o mně myslela?

"A pokud si to rozhodneš nechat, pomůžu ti vybrat barvu do dětského pokoje. Samozřejmě za

předpokladu, že si najdeš apartmán s pokojem, ze kterého bys mohla udělat dětský pokoj."

Zhluboka se napila čaje a zašklebila se, na těch asi šest kilo cukru, kterým si ho osladila. "Myslím,

že tady bys zůstat nemohla. V nájemní smlouvě nejsou povolená žádná domácí zvířata."

Otevřely se dveře a vešla Deja. V jedné ruce se jí houpaly Hollyiny klíče, v druhé měla papírový

pytlík. "Dobře, mám test. Uděláš si ho teď hned nebo počkáš na ráno?"

"Jaký je v tom rozdíl?" Nikdy nepochopím, jak se mi podařilo nepřeskočit pokoj a vytrhnout ji z

ruky ten pytlík.

"No, říkají, že bys ho měla provádět v dopoledních hodinách, protože v moči budeš mít nejvyšší

koncentraci hormonů." Deja přede mnou držela pytlík. "Ale myslela jsem si, že bys to chtěla vědět

hned teď, takže jsem pro jistotu vzala dvě balení."

"Kolik ti dlužím?" Šla jsem ke kabelce, ale zavrtěla hlavou.

"Běž si udělat ten test, jo? Vyřešíme to později."

V překladu to znamenalo: "Nebudu po tobě chtít to zaplatit, protože jsi právě přišla o práci," ale já

jsem zrovna nebyla v náladě, ve které bych to byla schopna ocenit. Vzala jsem si pytlík sebou do

koupelny, a jak jsem ho otvírala, prakticky jsem ho roztrhla vejpůl. Ruce se mi třásly, takže byl pro

mě skoro nadlidský úkol vyndat balíček z celofánu. Jak jsem pak tu zatracenou věc držela, přišlo mi

neskutečné, že mám takovou hrůzu z malého kousku levného plastu. Ta hloupá maličká věc mě už

stála tolik energie. A možná mě změní celou budoucnost.

Sedla jsem si na záchod a snažila se vymyslet, jak ho umístit, aby fungoval nejlépe. Na rozdíl od

většiny mužů, které jsem kdy potkala, nebaví se ženy v průběhu dětství tím, že by se snažily něco

počůrat, takže jsem v tom neměla žádnou praxi. Pak jsem musela překonat své nervy a tu věc dát

pod tekutinu. Podařilo se mi na ni zachytit jen pár kapek a přitom si počůrat ruku.

"To si kurva, dělám srandu…" zamumlala jsem si pod vousy. Stěží jsem zvládla poskytnout vzorek

moči v lékařské ordinaci při vyšetření a to byl ten plastový kelímek výrazně větší.

Podívala jsem se k umyvadlu. Jako držák na kartáčky na zuby jsme používali porcelánový hrníček.

Snažila jsem se mu vyhnout očima.

"Omlouvám se Holly, koupím ti jiný." Vysypala jsem kartáčky do umyvadla a znovu se posadila,

dala hrníček mezi nohy a snažila se uvolnit.

Moc jsem toho ze sebe nedostala, ale doufala jsem, že to bude stačit. Se srdcem až v krku jsem

umístila špičku testu na dno hrníčku.

Sledovat, jak se moč postupně vsakuje a mokrá značka se rozlévá v malém umělohmotném okénku

mi přišlo jako bych sledovala blížící se autonehodu na chodníku. Věděla jsem, že se stane, ale

nemohla jsem to zastavit a byla jsem naprosto bezmocná hrůzou, jak se to přede mnou odvíjelo. Jak

se moje moč dostala k testovacímu proužku, bylo to jasné jako den. Dvě světlé, nepřehlédnutelné

růžové čárky. Ani nebylo nutné pár minut počkat.

"Ne." Zavrtěla jsem hlavou a test mi vypadl z ruky na zem. Alespoň jsem byla schopná udržet ten

hrníček, takže jsem stála s kalhotami stále u kotníků a rozloženým návodem na podlaze. Stále jsem

porovnávala výsledky testu s návodem, byla jsem si jistá, že jsem si to špatně přečetla. Ale bylo to

tak. Jedna čárka negativní. Dvě pozitivní.

Skutečně jsem byla těhotná.

V uších mi zvonilo. Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle, oči jsem měla doširoka rozevřené,

obličej bledý. Podívala jsem se na test v ruce a s odporem jsem ho odhodila na podlahu. "Lžeš!"

Holly zaklepala na dveře. "Soph! Jsi v pořádku?"

Sklouzla jsem dolů po zdi a zakryla si obličej rukama. Dveře se trochu pootevřely. "Soph?"

"Nejsem v pořádku." Hřbetem ruky jsem si otřela slzy z tváří. "Jsem těhotná."

"Ach, miláčku." Holly zněla stejně naštvaně, jako jsem se cítila. O to větší vinu jsem cítila. Mohla

bych být ještě víc dramatická?

Dobře, takže jsem zjistila, že mít nechráněný pohlavní styk nebyl dobrý nápad. Tak jako tak jsem to

udělala. Ale to nebyl nejhorší možný scénář. Mohla bych to napravit.

Vstala jsem a vylila obsah kelímku do záchodu, zrudla a řekla: "Jsem těhotná a potřebujeme nový

držák na zubní kartáčky."

"Fuj. Dám ti chvíli." Holly zavřela dveře a já to uvítala. Potřebovala jsem přemýšlet.

Ve mně bylo kurva dítě.

Ježíši Kriste.

Skutečné dítě? Jako že by se s mé pochvy vyklubalo dítě ve stylu vetřelce? Co s tím budu dělat?

Vzpomněla jsem si na fotografie v Neilově kuchyni. Emma s jejím štěnětem. První školní den. Neil

byl zřejmě součástí jejího života. Ačkoli on nechtěl žádné další děti. Nepochybovala jsem o tom, že

by mě finančně podporoval, pokud bych se rozhodla si ho nechat, méně už jsem si byla jistá tím,

zda by ode mě odešel a emocionálně mě nepodporoval při výchově dítěte. Ale když jsem si

představila, jaké by to bylo žít na Páté Avenue s dítětem a chůvou, zatímco můj starší, úspěšnější

muž vydělává miliardy dolarů... ta představa vůbec nevypadala lákavě.

Měla jsem ráda svůj byt. Měla jsem ráda svůj pokoj. Měla jsem ráda svoji vanu. A opravdu, ale

opravdu ráda jsem neměla člověka, který by na mě byl závislý. Nevěděla jsem, co s ním budu dělat.

Ale to bylo dítě, že? Bylo to naše dítě, napůl Neil a napůl já. Neměla bych se jako mávnutím

kouzelného proutku přestat toho obávat? Neměla bych být ráda, že s chlapem, kterého miluji,

čekám dítě? Copak po tomhle všichni netouží?

Měla jsem to chtít?

Zubní kartáčky jsem položila na lékárničku, opláchla si ruce a vyšla z koupelny. Holly a Deja na mě

čekaly v obývacím pokoji a já zvedla jeden prst, abych předem zarazila jejich otázky. "Počkejte.

Ještě naposledy chci nejdřív zkusit zavolat Neilovi."

Ve svém pokoji jsem otevřela seznam posledních volání v telefonu. Posledních deset bylo Neilovi.

Cítila jsem se trochu jako posedlá. Ale byla jsem si jistá, že jakmile zjistí, kvůli čemu to je, pochopí

to. Tohle bude dneska poslední hovor.

"Neile... opravdu nutně potřebuji, abys mi zavolal." Zhluboka jsem se nadechla a věděla, že by

mohl slyšet moje ubrečené popotažení. "Je to hrozně moc důležité. Já... já nevím, co mám dělat.

Skutečně hrozně moc potřebuji slyšet tvůj hlas."

Dobře. Takže tohle není má nejlepší chvíle.

S dojemnou nadějí jsem si vzala svůj telefon s sebou do obývacího pokoje. Řekl, že se necítí dobře.

Asi je právě teď v posteli. Ale necítila jsem se přitom líp.

"Jsi v pořádku?" zeptala se mě Deja, jakmile jsem vešla do místnosti.

Přikývla jsem. "Jsem v šoku."

"To chápu, věř mi."

Holly po ní vrhla pohled, ve kterém se jí nepodařilo skrýt zvědavost.

Deja vzdychla. "Ano, jednou jsem náhodně otěhotněla. Není to věc, kterou bych uváděla ve svém

životopisu."

"Co jsi dělala?" Zeptala jsem se, protože jsem věděla, že Holly by to neudělala a já skutečně

potřebovala slyšet někoho, kdo si tím prošel.

"Šla jsem na potrat." Deja pokrčila rameny a svými širokými očima těkala pohledem mezi mnou a

Holly. "Co? To není až takový problém. Byla jsem na party a jsem si dost jistá, že někdo mi nasypal

nějaká hovna do pití. Když jsem se druhý den probudila, zjistila jsem, že jsem se s tím klukem

vyspala."

"To nebyl sex," řekla Holly jemně. "To spíš zní, že jsi byla zdrogovaná a znásilněná."

"Já vím," řekla a trochu rozpačitě se na ni podívala. "A řeknu ti o tom později. Vzhledem k tomu, že

řešíme Sophii a její těhotenství, tohle není téma, které bychom teď měli probírat. Nechci ji ukrást

její chvilku katastrofy."

Zasmála jsem se tomu, ani nevím proč. "Omlouvám se. Prostě mi tahle diskuse přijde naprosto

šílená."

Deja mi věnovala soucitný úsměv. "Budeš v pořádku. Potřebuješ někoho, kdo tím s tebou projde.

Pan Elwood tě v tom nenechá."

"A zatím budeme obě přemýšlet o tom, jak je to podivné a strašidelné, že tvého přítele nazýváme

panem Elwoodem, souhlasím s Dejou," řekla Holly s rozhodným přikývnutím. "Podpoří tě bez

ohledu na to, co se stane."

Jako na povel mi zazvonil telefon. "To je on." Nechtěla jsem odejít z místnosti, abych přijmula

hovor. Nechtěla jsem mu tu novinku říct po telefonu. Chtěla jsem počkat, a pokud mi to dovolí, říct

mu to dnes v noci osobně. "Neile?"

"Tady je Emma."

Zamračila jsem se. "Emmo... co -"

"Táta je v nemocnici." V hlase jsem slyšela mírnou hysterii. "Právě mi dali jeho věci a já viděla, že

ses mu snažila dovolat."

"V..." Počkat, celé to znělo špatně. Právě prožívám svoji krizi. Měli bychom mít v jednu chvíli jen

jednu krizi. "Co se stalo?"

Netrpělivě si odfrkla. "Já nevím. Když ho Tony našel, byl v bezvědomí vzadu v autě. Podívej,

mohla bys přijet? Musíš být určitě starostmi bez sebe, když jsi mu volala celou noc."

To jo, ale z úplně jiného důvodu, nicméně o tom jsem s ní teď nechtěla diskutovat. "Která

nemocnice? Přijedu tam tak rychle, jak jen to půjde."

"Presbyteriánská, východní šedesátá osmá."

"Je v pořádku?" Samozřejmě musí být v pořádku. Je nemožné, že by v pořádku nebyl. To se prostě

nemohlo stát.

"Já nevím, neviděla jsem ho. Když dorazila záchranka, nebyl při vědomí. Teď čekám, až přijde jeho

ošetřující lékař a něco mi řekne," netrpělivě vyštěkla. "Než se sem dostaneš, určitě už budu vědět

víc. Pokud to bude možné, budu na tebe čekat u vchodu na pohotovost."

Bez rozloučení zavěsila a já tupě stála a držela v ruce telefon. Zírala jsem na Deju a Holly, ochrnutá

strachem. Krev mi tuhla v žilách. "Neil zkolaboval. Je v nemocnici."

"Cože?" Holly vypískla. "Co se k sakru stalo, Soph?"

"Nevím." Sáhla jsem po kabelce, hodila do ní telefon, popadla klíče a zamířila ke dveřím. Chtěla

jsem ještě něco říct, ale nemohla jsem. "Nevím," zopakovala jsem a vyběhla ze dveří.

Každý krok dolů po schodech jsem cítila, jak se mi otřásá až v hlavě. Je v pořádku, nic to není, je v

pořádku, snažila jsem se v duchu uklidnit. Ale nedařilo se mi to. Nic se neděje. Není to můj život.

Nejsem těhotná. Můj přítel kurva neleží v nemocnici. Nic z toho není skutečné.

Ale bylo. Tak strašně znepokojivě skutečné.