TB - 21. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

"Podívej se na sebe," řekl Neil s hvízdnutím, když jsem se naklonila k zrcadlu a nanášela si oční

linky. "Takhle ses pro mě o víkendu nikdy neoblékla."

"Protože jsem nemusela." Několikrát jsem zamrkala. Jak zaschly, přestala jsem na okrajích víček

cítit pocit chladu. "Líbíš se mi s nimi i bez nich."

"To jo." Byl opřený o umyvadlo a díval se na mě, zdánlivě fascinován celým procesem nanášení

make-upu. Měla jsem podezření, že se na mě prostě rád dívá.

"Kdyby měla Gabriella Winters alespoň nějaký kousek inteligence, dělala by to taky tak."

"No, doufejme, že ocení, že jsem bez náušnic, protože jsem si žádné nepřinesla." Zamračila jsem se

a zadoufala, že by se mi mohlo podařit nepohnout vlasy, takže by si toho nevšimla.

"Možná bych ti s tím dokázal pomoci." Neil se narovnal a vyšel z koupelny. Když se vrátil,

nanášela jsem si řasenku. Všimla jsem si, že v ruce drží výraznou, světle modrou krabičku. Držel ji

v otevřené dlani a opatrně se se mnou v zrcadle setkal pohledem. "Měl to být vánoční dárek, ale…

myslím, že by mohl lépe zafungovat jako talisman pro štěstí."

Za nic na světě bych nehádala, že budu cítit takovou úzkost, jako při pohledu na Neila držícího

malou krabičku se šperkem s váženým výrazem ve tváři. Zvedl víčko a vytáhl modrou sametový

pytlíček se šňůrkou, který nad dlaní otevřel. Když z něj vyklepal zářící náušnice, násilím jsem

musela potlačit úlevný vzdech.

"Ach můj bože." Zírala jsem na dva nádherné drahokamy zasazené v lesklých kruzích. "To je bílé

zlato?"

"Platina a růžové safíry." Podal mi je. "Líbí se ti?"

"Jsou naprosto nádherné." Vzala jsem si je a cítila se zvláštně. "Neile, to je příliš mnoho."

"Nechceš, abych ti říkal, jak žít tvůj život, takže ty mi neříkej, jak mám utrácet svoje peníze," jemně

mi vynadal a naklonil se, aby mě mohl políbit na tvář. "Vím, že chceš být dneska nádherná.

Gabriella je blázen, jestli tě nevezme."

Než jsem si je nasadila, chvíli jsem náušnice obdivovala a Neil pokračoval. "Samozřejmě si

myslím, že jsi trochu blázen i ty, jestliže uvažuješ, že pro ni budeš pracovat, když jsem ti nabídl, že

ti pomůžu najít jinou práci…"

"Stačí," sladce jsem ho varovala. Po našem včerejším rozporu, který málem přešel do nukleární

války, jsme vyhlásili příměří. Nebude mi nabízet nevyžádané kariérní poradenství, a pokud se

dostanu do katastrofální finanční tísně, tak předtím, než použiji nějaké drastické řešení, jako jsou

půjčky s vysokým úrokem na kreditce, požádám ho o pomoc.

"Omlouvám se, že jsme spolu bojovali," tiše řekl. "To… stejně by to mohla být i trochu jako

omluva."

Jednu jsem si připevňovala a usmála jsem se. "Skutečně se neomlouvej. Bylo pěkné, bojovat se

svým přítelem a ne s mým šéfem. Nemusela jsem se držet zpátky."

Věnoval mi poloviční úsměv, zatímco jsem si připevňovala druhou náušnici.

Poté jsem, měkčeji, dodala. "Jsou nádherné. Moc ti děkuji."

Stoupnul si za mě a pažemi mě objal kolem pasu. "Miluji tě, Sophie. Bez ohledu na to, jak moc

spolu můžeme bojovat, tě miluji. Budeme mít pravděpodobně v budoucnu nějaké další počáteční

bolesti našeho vztahu, ale radši se s tebou pohádám, než abychom naše problémy ignorovali.

Naposledy jsem z toho nevyšel nejlíp.

V srdci jsem ucítila divné zachvění. Chtěl, aby nám to fungovalo. Proč, to jsem nevěděla a nechtěla

jsem o tom ani spekulovat. Už tak se na můj vkus věci vyvíjely až moc rychle.

"Teď by asi mělo následovat, že se zmíním o tom super make-upu vytvořeném sexem?" zakřenila

jsem se. "Chci se jen ujistit, že používám správná klišé ve správný okamžik."

"Myslím, že teď je na řadě část, kdy pokud se nezačneme ovládat, přijdeš pozdě na oběd a já na

pracovní schůzku." Naposledy mě políbil na tvář a odešel se obléknout.

Schůzka, kterou měl odpoledne v Porterasu, byla svolána pro zažehnání krize, o které se v noci

dozvěděl. Chtěl se setkat se zbytkem managementu a probrat informace, které jsem mu poskytla - a

můj vyhazov. Měli také zjistit, kdo ukradl seznam předplatitelů. K tomu seznamu má přístup velké

množství zaměstnanců - od podatelny až k asistentským pozicím. Najít konkrétního viníka bude

obtížné.

Rozhodla jsem se to vytěsnit z mysli a zaměřit se hlavně na sebe. Neil bude zaměstnaný většinu

odpoledne, ale dohodli jsme se na večeři. Doufala jsem, že pak by to už mohl mít vyřešené a mohli

bychom se vrátit k normálu.

Zazvonil mi telefon a já ho zvedla. Byla to SMS od Holly. Někteří mývalové se přestěhovali do

tvého pokoje. Nebude ti vadit, když tam zůstanou?

Odfrkla jsem si a odsekla zpátky: Dneska budu doma. Mimochodem, dostala jsem padáka.

Téměř okamžitě přišla odpověď: Coooooooo?

Bude jednodušší to vysvětlit osobně

* * * *

Gabriella se chtěla setkat na oběd v MeatPacking District. Bylo to tam rozděleno na francouzské

bistro a po setmění tam byl i noční klub. U dveří jsem byla zastavena, nicméně jakmile jsem sdělila

své jméno hostesce, která vypadala jako modelka, hned jsem byla uvedena dál.

Gabriella, Jake a Penelope seděli v rušné jídelně u rohového stolu. Gabriella a Penelope seděly na

vysokých židlích u zdi, zatímco Jake seděl naproti nim. Všichni byli vybraně oblečení, bezvadně

upravení a ve vzduchu se vznášelo jejich až přehnané sebevědomí a aura moci, což bylo podpořeno

bázlivými pohledy a tichým šepotem ostatních hostů v bistru.

Vypadali jako nějaká zkurvená banda upírů.

"Sophie, je tak úžasné, že tě opět vidím." Gabriella si stoupla a naklonila se přes stůl ke mně, aby

mě na obě strany obličeje políbila do vzduchu. Ještě nikdy mě tak přehnaně nepozdravila. Nebyla

jsem si ani jistá, jestli mě skutečně někdy pozdravila, když už o tom přemýšlím. Její rubínově

červené šaty v čínském stylu se celé leskly, když se znovu posadila.

"Sophie, vypadáš dobře," řekl Jake, který si stoupl a sevřel mě v objetí. Objala jsem ho také,

protože jsme pořád ještě byli staří přátelé. Neměl tušení, co si myslím o jeho nesnesitelném egu.

"Vypadáš skvěle, tys zhubla?"

"Emh, ne?" uhladila jsem si předek saka. "Copak si myslíš, že potřebuji zhubnout?"

Wow, taková přehnaná reakce z mé strany? Netušila jsem proč, ale z nějakého neznámého důvodu

jsem v poslední době na všechno reagovala jako naštvaný jezevec. Možná, protože jsem byla tak

unavená a vystresovaná.

"Ne, ne. Jen jsem to poznamenal," řekl Jake se ztuhlým úsměvem, který vyjadřoval "Do prdele."

Když jsem si sedala na své místo u stolu, uvědomila jsem si, v čem byl můj problém. Pracovala

jsem se skutečnými lidmi, trávila čas se skutečnými lidmi. Gabriella a Jake představovali jen

přehnané karikatury svých vlastních výtvorů. Bylo to tak smutné, že nedokázali uvidět, jak směšné

to všechno bylo. Ještě smutnější mi přišlo pomyšlení, že jsem za vrchol svoji kariéry považovala

"jsme tak důležití" a chtěla se jim podobat. Chci skutečně být jako oni? Ještě pořád?

Z té představy se mi udělalo špatně od žaludku. Ale když to tak vezmu, špatně od žaludku mi bylo v

poslední době dost špatně. Byla jsem si dost jistá, že jsem si uhnala žaludeční vředy.

Karikatury nebo ne, byli ochotni mi dát práci. Takže jsem potřebovala přikyvovat, usmívat se a dál

hrát. Strávila jsem dva roky, abych před GabriellouWinters nesdělovala své názory, takže pokud

budu muset, vydržím to i dalších deset let.

"Jak se ti daří v Porterasu, Sophie? Buď upřímná." Gabriella přimhouřila své obrovské modré oči a

čekala na mou odpověď. Na tváři se jí sice neobjevila ani jediná vráska, ale já měla dojem, že se

zamračila.

Mohla bych být upřímná. Už jsem tam nechtěla pracovat. "No… byla jsem povýšena na asistentku

redaktora kosmetiky -"

"To všechno vím." Gabriella mávla rukou. "To, co jsem chtěla slyšet je, co se děje v časopisu v

zákulisí."

"Aha. Dobře, je tam určité napětí." Věděla jsem, že to není to, co chce slyšet. Chtěla, abych

otevřeně odsoudila nové vedení společnosti a prozradila jeho tajemství, které by mohla využít. Ať

už jsem ještě zaměstnancem Porterasu nebo ne, nechtěla jsem kvůli nim sabotovat Neila. "Myslím,

že ztratí některé předplatitele, pokud si budou i nadále pohrávat s obsahem, ale zase přitáhnou nové.

Existuje trh pro módu "bez krutosti" a já jsem hrdá, že Porteras bude prvním, kdo ho osloví."

"Jak… diplomatické na tebe." Gabriella při mé odpovědi vypadala pobaveně.

"A Elwood vám dělá nějaké další problémy? Zeptal se Jake. K jeho cti znělo tak, že ho to skutečně

zajímá. Potřebovala jsem si to přebrat, on nevěděl, že Neil a já spolu chodíme. Když to vezmu z

jeho pohledu - viděl mě vyjít ze zamčených dveří šéfa, jak jsem byla celá otřesená, uplakaná a

vyděšená. Další týden mě podpořil.

Nejlepší to bude vyjasnit hned. "S panem Elwoodem jsem nikdy neměla problémy. Pracovala jsem

pro něj jen pár dní, než jsem byla na základě Gabriellina doporučení povýšena. A za to moc děkuji,

Gabriello. Skutečně to pro mě hrozně moc znamenalo, že jste si myslela, že jsem té práce schopna."

Ledabyle se na mě usmála. Věděla jsem, že tam budeš dobrá, Sophie. Nebylo to tak, že bych tě

podpořila z jiného důvodu."

Přišel číšník s denní nabídkou, a jak jsem si ji prohlížela, zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho.

Téměř okamžitě jsem si všimla, jak se Penelopě rozzářily oči. Když byla druhou asistentkou v

Gabriellině kanceláři, vycházely jsme spolu dobře. Byla to vysoká a štíhlá žena se zrzavými vlasy a

oči zelenými jako kočka a když začala pracovat v Porteras, byla často mylně považována za

modelku. Ale měla podobně jako fotografové schopnost zaměřit se na detail a teď se zaměřila na

růžový safírový záblesk v mém uchu. "Nádherné náušnice. Tiffany, že?"

"Ach bože, Neil Elwood musí platit asistentkám editorů mnohem víc než já," zamumlala Gabriella,

zvedla obočí a s našpulenými rty těkala pohledem přes jídelní lístek. Vůbec nechápu, proč se na tu

zatracenou věc obtěžovala dívat, když jakákoli restaurace v NewYorku by jí udělala cokoli, o co

požádá a ona to věděla.

Objednala jsem si čedar a kapustový salát s pečenými vejci. Gabriella si dala jako obvykle lososa.

Jake, který měl naprosto nespravedlivě rychlý metabolismus, si dal vejce benedikt s muffiny s

hlavičky žampionů portobello a Penelopa zůstala pouze u vody, protože právě držela detoxikační

dietu. Když jsme jedli, povídali jsme si o to, co Gabriella podnikala po svém odchodu z Porteras.

I když mě práce pro ni stresovala, měla jsem Gabriellu ráda. Respektovala jsem, že ze sebe

dokázala dostat maximum, věděla, čeho chce v životě dosáhnout a odmítla se podřídit obvyklým

genderovým stereotypům a kvůli tomu se držet zpátky. A obdivovala jsem, jak rychle se jí

organizačně i personálně podařilo vytvořit nový časopis, i když jeho první číslo nevyjde dřív než v

únoru.

"Bude celé digitální," řekla se slabou pýchou v hlase. "Musím přiznat, že se mi nikdy nelíbila

představa naprosto bezpapírové publikace. Přišlo mi, že dochází k degradaci Porterasu, když začal

vycházet elektronicky, ale teď o tom již tak neuvažujeme. Jake mi dokázal, že časopis může mít

úžasnou prezentaci, kvalitní obsah a přitom překročit hranice tištěného obsahu."

"Wow, Jaku, netušila jsem, že máš takový talent na práci s počítačem," řekla jsem a myslela to

upřímně.

Ušklíbl se a zvedl si sklenici s vodou ke rtům. Ještě předtím, než se napil, prohlásil. "Dobře,

přiznávám, že moje nová role v Mode představuje dost velký risk."

"Jsi vítán." Řekla lehce Gabriella. Použitý ubrousek hodila na talíř.

"Sophie, ty bys mohla být dalším podobným riskem. Jak by ses cítila jako… asistentka kreativního

ředitele?"

Byla jsem hrozně ráda, že jsem právě neměla v ústech žádné sousto, protože jinak bych to vyprskla

až na druhý konec stolu.

"Promiňte?" Přejela jsem pohledem z Gabrielly na Jakea. Na druhé straně stolu se usmívala

Penelope s vlčím úsměvem člověka, který věděl, že se blíží její velká chvíle. "To nemyslíš vážně."

"Naprosto vážně, Sophie," ujistil mě Jake a položil mi jednu ruku na rameno v uklidňujícím gestu

Buddhy. "Řekl jsem Gabrielle o práci, kterou jsi odvedla v oddělení kosmetiky a jak obtížné bylo

pro vás najít vhodné produkty s požadovanými vlastnostmi. Pozvedla jsi lednové vydání -"

"Strašné," řekla Gabriella polohlasně. "Samozřejmě kromě vaší části."

"A shodli jsme se na tom, že se zadáním, které jste dostali, si se dokázala vypořádat nad očekávání

dobře," pokračoval Jake.

"Dobře, ale s oddělení kosmetiky se mnou pracují další dva lidé. Nebyly to výsledky pouze mojí

práce, které jste viděli. India odvádí skvělou práci -"

"India odvádí skvělou práci v popíjení během pracovní doby," prohlásila Gabriella a pohledem

lstivě sklouzla k Penelopě, která se ušklíbla a zavrtěla hlavou. "A Jessicu Nguyen už máme na své

straně v jiné funkci. Sophie, nebudu tě prosit. Buď mi věříš, když říkám, že tu pozici zvládneš a

přijmeš ji nebo se odsud odbatol a vrať se zpátky do Porteras."

"Nemůže se vrátit do Porteras," řekla Penelope, zatímco upíjela kávu. "Dostala jsi přeci padáka,

ne?"

Žaludek mi spadl níž. "Jak to sakra můžeš vědět? Právě se to stalo."

"Před dvaceti minutami." Zvedla telefon s textovou zprávou. Píše se tu, že Scaife je už mimo hru."

"Kdo -" Zavrtěla jsem hlavou. To není důležité. Dobře, bylo. Později by se to mohlo stát důležité.

"Dostala jsem nápad připravit se předem."

"Kvůli svému vztahu s Neilem Elwoodem?" zeptala se tiše Gabriella.

"Cože? Ne. Nezapletla jsem se s ním." Zahleděla jsem se směrem k Jakeovi, protože jsem

nedokázala snést zírání z druhé strany stolu.

Neklidně se zavrtěl a odmítl se se mnou setkat očima.

"Jake mi řekl, že si byla přes oběd zamčená s Elwoodem," řekla Gabriella, která mě měřila svým

ostřížím zrakem a mohla bych přísahat, že mě viděla až do duše. "Jakmile nastoupil, tvoje pracovní

zvyky se výrazně změnily. Byla jsi s ním na dlouhém obědě. Druhý den jsi si, pak vzala půlden

dvakrát za sebou a ještě sick day…"

"Byla jsem otřesena tím, že šéf, pro kterého se mi líbilo pracovat, už najednou nebyl mým šéfem a

nevěděla jsem, jestli ještě mám nějakou jistotu práce." Řekla jsem tak zdvořile, jak jen jsem to

zvládla. "Jak to všechno víte?"

"Polovina zbývajících zaměstnanců v Porteras je ještě stále loajální ke Gabrielle, Soph," řekl Jake a

vypadal naprosto konsternovaně, že si to sama neuvědomuji. "Ne, že by nebyli ochotni podělit se o

tyhle informace."

Jak se do prdele stalo, že se z pracovního pohovoru, ne, nabídky práce stal zatracený výslech

dívčího spolku?

"A toto jsou velmi drahé náušnice," poznamenala Penelope.

"Nikdo tě neodsuzuje, Sophie. Jen máme jednoduše obavy, jestli tvoje loajalita není někde jinde,

než by měla být," sledovala mě pozorně Gabriella, jako by si můj výraz chtěla zapamatovat na

později. "Samozřejmě chápeš, že jakékoli budoucí zapletení se s panem Elwoodem či jakýmkoli

jiným zaměstnancem ze společnosti Elwood a Stern, bude… důvodem, proč byste byla odrazena,

přijmout nabídku?"

"Není tu žádný důvod," trvala jsem na svém. Do prdele. Ona je snad schopna najmout si

soukromého vyšetřovatele, aby mě sledoval? Nebo to udělá jeden z jejích culících se patolízalů

osobně?

Začala jsem se cítit hůř. Není to tak dávno, co jsem byla jedním z těch patolízalů. Kolikrát jsem

kvůli ní udělala něco, čím jsem ublížila ostatním spolupracovníkům. Asi bezpočetkrát, protože jsem

chtěla ve své práci být dobrá. Vzpomněla jsem si na všechny ty časy, kdy jsem hlídala výtah, abych

zjistila, v kolik přišel nějaký editor nebo redaktor do práce. Častokrát mě poslala na nějakou

schůzku do módního návrhářství a poté vyzvídala, kdo se mnou v lobby čekal. Pravděpodobně se

spíš než o pracovní pochůzky jednalo o špionáž.

Kurva, žila jsem v šíleném přiblblém seriálu a nevšimla jsem si toho. Protože jsem chtěla vidět lesk

a dramatičnost, nebo možná jsem si myslela, že to chci.

Pocítila jsem obrovskou závrať. Upila jsem trochu vody a doufala, že nejsem v obličeji tak červená,

jak jsem to cítila.

"Nejde o to, že nechci práci," opatrně jsem začala. "Samozřejmě, že potřebuji práci, protože jsem

nezaměstnaná. Ale skutečně si to potřebuji rozmyslet. Jedná se o obrovskou zodpovědnost a já to

nechci brát na lehkou váhu. Mohu vám sdělit své rozhodnutí zítra?"

"To je rozumné, že, Gabriello?" zeptal se nervózně Jake.

Povzdechla si. "Skutečně jsem doufala ve větší nadšení. Nicméně tvoje přirozené sklony k

opatrnosti byly jedním z důvodů, proč jsem tě najala jako svojí asistentku."

Ještě jsme si chvíli povídali, nicméně bylo zřejmé, že důvod schůzky byl u konce. Jake mě nabídl,

že mě doprovodí, a ačkoli jsem ho nechtěla mít ve své blízkosti, nemohla jsem odmítnout.

"Poslyš… děje se něco mezi tebou a Neilem Elwoodem?" zeptal se Jake. "Vypadáš… mimo. A těm

obviněním ses nedokázala zrovna dvakrát zasmát."

"Protože mi to nepřipadalo legrační," pevně jsem řekla, když mi zavolal taxík. "Nepotřebuji s

někým spát, abych byla úspěšná."

"Dobře, dobře. Už se tě na to znovu ptát nebudu." Zvedl ruce nad hlavu. Taxi zastavilo u obrubníku

a já už sahala na kliku dvířek, když Jake pokračoval. "Nepromarni tuhle šanci Sophie, mohla by to

být největší chyba tvého života."

"Netlač na mě." Snažila jsem se nevybuchnout, ale i tak to znělo nevrle. "Opravdu o tom potřebuji

přemýšlet. Jde o vážné rozhodnutí."

"A musíš to zkonzultovat s Neilem Elwoodem?" Jake zvedl koutek v ironickém úsměvu, jako by mě

přichytil při něčem nekalém.

Dobře, spát se svým šéfem je skutečně něco, co bych dělat neměla. Zaplést se s ním do vztahu je

ještě horší. Ale já toho ani na okamžik nelitovala a žádná práce pro mě nebyla důležitější než to, co

bylo mezi mnou a Neilem a nechtěla jsem ho ještě víc zranit. V mysli jsem již byla rozhodnutá a

právě teď jsem se chtěla dostat co nejdál od těchto lidí. "Sbohem, Jakeu."

Když jsem nasedla do auta, ani jsem se na něj neohlédla.

* * * *

Setkání s Neilem při večeři mělo proběhnout v příjemné atmosféře bez stresu. Poprvé jsem se

nebála toho, že by nás mohl někdo z práce nachytat. Je to divné - ve městě, které má osm miliónů

obyvatel snadno potkáte někoho, koho jste nechtěli vidět, když děláte věc, u které nechcete být

přistiženi. Dneska v noci bychom mohli upřímně říct, že spolu nepracujeme.

Byla jsem v restauraci, útulném intimním místě s jemným osvětlením a tichou jídelnou už asi

dvacet minut a o Neilovi ani zmínka. Přišlo mi to bizarní: on nikdy nechodil pozdě. Zkontrolovala

jsem si telefon. Nezavolal mi.

To mi přišlo divné. Určitě už nemohl být v Porteras. Pokud by věděl, že to nestihne, nedal by mi

vědět?

Snažila jsem se nezírat na dveře, nicméně všimla jsem si ho v tom samém okamžiku, kdy přišel.

Omluvně se na mě podíval, a když přišel blíž, bylo vidět, že je mu to nepříjemné, ale zároveň

vypadal i unaveně. Rozhodně nebyl ve své kůži.

"Omlouvám se." Vklouzl na židli naproti mně. "Měl jsem zatracený den a úplně jsem vypustil z

hlavy, že jsme byli domluveni na večeři."

"Ach," zašeptala jsem. "Jak rychle jsme přišli od "Kurva, já tě tak miluji," na "Zapomněl jsem na

tebe."

Když si uvědomil, jak vyznělo to, co řekl, svraštil tvář. "Ne. Ne, omlouvám se, že…" Zhluboka se

nadechl nosem, jako by nemohl jinak dýchat. "Omlouvám se, že jsem nezavolal. Není mi zrovna

moc dobře."

"Další bolest hlavy?" Uvědomila jsem si, že jsem se naklonila mírně dopředu a soustředěně ho

pozorovala, jako bych mohla odhalit původ jeho nemoci.

"Když si s někým naplánuji schůzku, musím si to poznamenat." Natáhl se přes stůl a vzal mě za

ruku. Palcem přejížděl přes klouby mojí ruky a já se zhluboka roztřeseně nadechla.

Když odmítnu Gabriellinu nabídku, udělám správnou volbu, že? Jedna moje část byla zklamaná, že

když se mi všechno bortí a já musím ohledně nás dvou udělat opravdu důležité rozhodnutí,

okouzlující šarmantní Neil se neukáže na večeři, aby mi tu volbu zjednodušil. Druhá moje část byla

ráda, že to tak je. Vzhledem k tomu, že novota a lesk vztahu asi nebude trvat věčně, měla bych se

rozhodnout pro práci a s tím spojeným absurdním požadavkem Gabrielly. Odmítla bych tu nabídku,

kdybych věděla, že s Neilem za tři měsíce už nebudeme spolu? Popravdě, potom, co jsem tady

dvacet minut seděla a čekala, než se ukáže můj přítel, aniž by mě zavolal… odpověď byla ano.

Šíleně jsem ho milovala, jako kdybych se zamilovala do někoho, s kým se znám jenom dva měsíce.

Ale stále se to vyvíjelo a trvalo. Nedokázala jsem si představit, že bych s ním za tři měsíce nebyla.

Nedokázala jsem si, představit, že bych s ním nebyla ani za tři roky. Když jsme byli spolu, bylo mi

moc dobře a měla jsem podezření, že on je na tom podobně.

"Neřeš to. Měl jsi vyčerpávající den." Pokrčila jsem rameny. "Vždycky to mezi námi nebude

dokonalé."

Než si zvedl menu, stiskl mi ruku. "Vyčerpávající den? Nebyl jsem na pohovoru ohledně

zaměstnání. Jak to šlo?"

"Šlo to… nic moc." Nebyla jsem si moc jistá, kolik bych mu měla říct o tom, proč se to moc

nedařilo. I když Neil souhlasil, abych dělala své vlastní chyby, a nebude se mi do toho vměšovat,

bylo to mnohem jednodušší říct mu to o nevměšování, než co se stalo teď. "Nabídla mi práci, ale

nevezmu ji."

Odložil menu a čelo se mu svraštilo soustředěním. "Proč ne?"

"Nechci s ní znovu pracovat. Bylo mi nepříjemné sedět tam s nimi a dívat se, jak jsou si vědomi

svoji vlastní důležitosti. Jsou stále středobodem svého vlastního mikrosvěta a já čekala, až shlédnou

na zem a snažila se získat jejich přízeň. Tuším, že když jsem pracovala pro Gabriellu, byla jsem na

to zvyklá, že předvídám její očekávání a neviděla jsem na tom nic podivného." Tady jsem se mohla

zastavit, ale přišlo mi, že bude lepší pokračovat v upřímnosti, než před ním něco skrývat. "A jsou

přesvědčení, že s tebou spím."

"Ty se mnou spíš," poznamenal.

Odfrkla jsem si. "Ale oni nemají žádný důvod se to domnívat. Mají seznam předpokládaných

důkazů včetně skutečnosti, že jsem si vzala sick day… samé hloupé, bezvýznamné věci. Ale jejich

malá špionáž je dovedla k tomuto záměru, takže Gabriella mi nabídla tu práci za podmínky, že tu

věc s tebou ukončím. Dokonce i poté, co jsem lhala a řekla, že se nescházíme."

Když jsem se podívala na Neilovu tvář, ten pohled mě vyděsil. Mračil se jako tisíc čertů a přišlo mi,

že to všechno zkazí naši společnou večeři. "Jakou práci ti přesně nabídla?"

Lokla jsem si ze sklenice na stonku, která stála přede mnou. "Asistentka kreativního ředitele v jejím

novém časopise."

"Dobrý bože." Zavrtěl hlavou. "No, myslím, že bych ti měl blahopřát."

"Nevezmu to," pevně jsem uvedla. "Snaží se získat kontrolu nad mým osobním životem. A Jake

dělá to podobné. Myslela jsem, že jsme přátelé, ale dokud jsem nezačala pracovat s normálními

lidmi, myslím, že jsem si nevšimla, jak je nepříjemný.

"Nemyslím si, že by v Porteras pracovali nějací normální lidé," domníval se Neil. "Včetně sebe,

samozřejmě. Už se nemůžu dočkat, až ho bude schopná Valerie pevně převzít do svých otěží."

Nebyla jsem si jistá, co by se stalo, kdyby odešel z Porteras. Nepředpokládala bych, že bude

hladovět nebo tak něco, ale co by dělal? Vrátil by se do Anglie? Nechtěla jsem na to teď myslet,

dokonce, i když jsem věděla, že bych to měla vědět ještě předtím, než se definitivně rozhodnu. Ale

věřila jsem mu, že by mi řekl, pokud by neměl v plánu zůstat v této zemi, zejména teď, když věděl,

že kvůli němu odmítám práci. "Jak proběhla schůzka?"

"Moc dobře ne," přiznal. "Padlo tam hodně obav ohledně toho, že předplatitelé možná spíš než

časopis podporují Gabriellu a její kult. A Rudy a já jsme si říkali, že ti dnes večer zavolá, aby tě

oficiálně vyhodil."

"To bude dělat Rudy?" Zaksichtila jsem se na to. "Myslela jsem, že už jsi mě vyhodil. Proč ho do

toho musíme zatahovat? Bude mi trapně, až ho příště uvidím."

"Ale není trapné spát s mužem, který tě vyhodil?" Zasmál se, ale jeho smích se rychle změnil do

bolestné grimasy.

"Ach můj bože, Neile, jsi v pořádku?" Už jsem téměř vstala ze své židle, ale mávl na mě, abych

zůstala sedět.

"Ne, to jsou ty hrozné kontaktní čočky." Promnul si kořen nosu. "Není mi moc dobře, Sophie. Sice

nerad, ale navrhuji zrušit naše plány -"

Vypadal bledý a trochu zpocený. Nevypadalo to, že by předstíral nemoc, abychom nemuseli

pokračovat v konverzaci o naší situaci. Tak jako tak jsem si byla jistá, že Neil by se k tomu nesnížil.

Teď však vypadal skutečně hrozně moc nemocně.

"Jestli potřebuješ jet domů, jeď domů. Potřebuješ, abych tě doprovodila?" zeptala jsem se.

"Ne, ne. Už tak jsem tě tenhle týden dost zdržoval." Podařilo se mu unaveně usmát. "Mám tě svézt

domů?"

Zavrtěla jsem hlavou. "Vypadáš, že co nejdřív potřebuješ sníst celou láhev ibuprofenů. Dostanu se

domů na vlastní pěst. Jestli zítra půjdeš do práce, zavolám ti, abychom se domluvili na oběd. A

pokud zůstaneš doma, přijdu za tebou a přinesu ti kuřecí polévku. A přitom budu celá zahalená do

umělého obleku, který nosí záchranáři, když bojují s Ebolou, protože si nemůžu dovolit, abych

právě teď byla znovu nemocná."

Pokusil se o úsměv. Pořád vypadal mizerně. "Miluji tě. Zítra si promluvíme."

"Taky tě miluji."

Doprovodila jsem ho ke dveřím. Hodil účet na pult hostesky a omluvil se za to, že blokoval stůl.

Venku jsem přemýšlela, jestli bych mu neměla nabídnout, aby se o mě opřel, když vypadal tak

špatně. Na okamžik jsem se domnívala, jestli bych neměla překročit své pravomoce a donutit ho jet

na pohotovost, ale Neil byl velký kluk. Když chtěl, mohl být nemocný sám. Sledovala jsem ho,

dokud bezpečně nastoupil do auta, které se následně zařadilo do provozu, a pak jsem se sama pěšky

vydala o blok dál na stanici metra.

Takže naše schůzka krachla. A já dostanu oficiálně padáka. Ale, aspoň jsem věděla, že nabídku

práce pro Gabriellin nový časopis odmítám ze správných důvodů. Milovala jsem Neila, i když byl

nemocný a nechal mě čekat. To už se dá počítat.

Když jsem se dostala do bytu, našla jsem Holly a Deju přitulené k sobě na pohovce, ze které

sledovali vánoční příběh.

"Řekni mi, že není Štědrý den," řekla jsem s náznakem paniky v hlase, když jsem ukázala na

televizi. "Protože jestli jo, právě jsem zmeškala letadlo, kterým jsem měla letět domů."

"DVD," řekla Deja. "Dnes je patnáctého."

"Myslela jsem, že jste si dneska s Neilem vyšli ven," řekla Holly a uhnula nohy, abych si mohla

sednout na pohovku.

"Nebylo mu moc dobře. Doufám, že nechytil to, co jsem měla já." Mávla jsem rukou. Nechtěla

jsem dneska zůstat vzhůru, jen jsem potřebovala nějaký čas sama pro sebe a nechtěla jsem jim

zkazit jejich plány. Poklepala jsem si na žaludek. "Pořád mě to ještě úplně nepřešlo."

Deja se zamračila a vyměnila si pohled s Holly. "Hm."

"Soph," začala nejistě Holly. "Skutečně bychom si spolu o tom měli promluvit. Máš pořád tu

čtyřiadvacetihodinovou střevní chřipku jako celý týden."

"Ne, je to jen…" Zpětně jsem počítala v hlavě. Jak je to dlouho. S tím, jak jsem přišla o práci, jsem

ztratila ponětí o času, jako v těch příbězích o vetřelcích.

"Ach můj bože, už je to týden. Myslíš, že bych se měla stavit u doktora?"

Bude to ještě pokrývat moje zdravotní pojištění, když jsem teď bez práce?

"Myslím, že bys měla," řekla Deja. Proč se mnou proboha mluví, jako bych byla hloupá?

Pokračovala. "Ty věci přichází a odchází, že jo? A jsi skutečně hodně unavená."

"To je stresem, musí to být jím." Potřásla jsem hlavou. "Stres je přece příčinou žaludečních vředů,

ne? Strašně mě pálila žáha -"

"Sophie… ach můj bože. Jak to, že ti to nedochází?" Holly poklesla čelist.

"Já vím. Ach můj bože, já vím." Potřásla jsem hlavou a jednou rukou jsem si odhrnula dlouhé vlasy

z čela. "Mám to už od minulého týdne, ještě než mi moje benefity vyletěly do vzduchu. Jestli mi

budou dělat zdravotní testy nebo tak něco, bude to stát majlant a já si teď nemůžu dovolit soukromé

zdravotní pojištění -"

A pak jsem se podívala na Holly a Deju a v jejich tváři uviděla skutečnou lítost. Dobře, spíš výraz

"děláš si kurva ze mě srandu?"

A pak mi to došlo.

Ach bože. Naprosto mi to došlo.

Jsem těhotná.