TB - 11. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

S Jakem se mi nepodařilo mluvit dřív než ve čtvrtek. Byl zavalen prací, aby dovedl k dokonalosti

všechny ty úžasné fotografie, které budou v kampani Versailles v lednovém vydání. Ve čtvrtek ráno

mají Neil s Rudym udělat konečné rozhodnutí. A tak podle mě nastal ten nejlepší čas říct Jakeovi o

Rudyho podezření.

Jakea jsem našla v konferenční místnosti, kdy si prohlížel lesklé fotografie, od jejichž povrchu se

odrážela světla zářivek. Netušila jsem, jestli nad nimi přemýšlí nebo se trápí.

"Hele... Jaku." Nikdy jsem nebyla moc dobrá v tom, abych lidem sdělovala novinky. Myslím, že je

radši nechtějí slyšet. "Jak to šlo?"

"Dali mi o čtyři stránky míň." S neveselým smíchem ke mně zvedl hlavu. "Podle Rudyho

Ainwortha jsou zbytečné."

Předstírala jsem, že si prohlížím čtyři panely, které měl před sebou rozložené. Nadhodil téma Rudy,

čímž mi otevřel prostor pro to, kvůli čemu jsem přišla. "Ty a Rudy spolu moc nevycházíte, co?"

"Kdo by s tím chlápkem dokázal vyjít. On má rád tak maximálně vlastní zadek a má o sobě šíleně

přehnané mínění," prohrábl si Jake rukou vlasy.

Zkusila jsem něco jiného. "Už se nemůžu dočkat, až přejdu do oddělení kosmetiky. Tam málokdy

zabrousí. Třeba bych ti mohla pomoci realizovat se tam."

"Cože, oddělení kosmetiky?" posměšně si odfrkl. "Lesk na rty o oční stíny jsou podle mě dost pod

mou úroveň."

Wow, teď mi natvrdo řekl, co si skutečně myslí. Začala jsem se sama sebe ptát, proč bych mu měla

pomoci zachránit jeho práci. "Ah, až na mimy oblečené v černé kůži s napudrovanou parukou, to je

tak důležitá žurnalistika."

Ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, nepodařilo se mi k němu ani trochu proniknout. Dřív, než

jsem se mohla pokusit o cokoli dalšího, veškerou moji snahu odpískal náhlými prohlášením: Neil

Elwood tady shoří jako vyhasínající hvězda." Jake luskl prsty. "Puf, přesně tak skončí."

"Myslím, že jeho hvězda bude zářit mnohem déle než Tvoje puf." Ještě nikdy jsem ho neviděla v

tak nevrlé, naprosto odpudivé náladě. Nikdy by mě nenapadlo, že by se mohl takhle chovat, když to

tady řídila Gabriella.

Dobrý kamarád by mu byl schopen vysvětlit naprosto přesně, proč mu byl snížen počet stran.

Všechny fotky si byly velice podobné v tom, jakým způsobem prezentovaly nějaký kožešinový

doplněk a spíš než francouzskou eleganci šlechty evokovaly představu moderního Ruska. Nicméně

jsem tušila, že už mu to někdo řekl a že by moji kritiku nevzal příliš dobře. Takže jsem mu místo

toho řekla: "No, raději se budu držet v povzdálí a nebudu na sebe příliš upozorňovat. Kola jako

první semelou ty, co jsou na ráně a to já být nechci."

Neochotně se tomu pousmál. "Víš, neměl bych ti to říkat." Zvedl fotografii a pak ji zase vrátil

zpátky. "Moc si tam nezvykej. Jsou určité... věci, které se dějí. Nemyslím si, že to tak dlouho

zůstane."

"Zůstane co? Nějaké vágní výroky, které říká jen díky své grandiózní domýšlivosti? Vážně jsem

přikývla. "Naprosto chápu."

Netuším, jak jsem se, k čertu, dostala z konferenční místnosti. Jake měl vždycky své drobné

výstřelky, mnohdy trpěl přehnaným pocitem důležitosti o své práci, ale i přesto jsem to byla

ochotna to přehlížet a kamarádit s ním. Teď, když tu nebyla Gabriella, se začal chovat jako vzteklé

batole. Připadal mi jako... jako Dr. Jakell a pan Hyde.

Ach, jak moc jsem si přála, aby tu teď byla se mnou Holly a mohly jsme se spolu nad tou slovní

hříčkou pobavit.

Šla jsem zpátky kolem recepce a stále jsem přemýšlela o tom, co se stalo. Hádám, že jsem to mohla

čekat a měla jsem na to jít jinak. Snažila jsem se být užitečná a místo toho se na mě urazil. Na nové

pozici bych zítra zřejmě měla začít pracovat s Jakem. Přišlo mi to jako ubohý vtip, jestli se vůbec se

mnou uráčí mluvit. Bylo naše "přátelství" vždycky takové? Nebo je problémem to, že jsem povýšila

z asistentky na zástupce šéfredaktora a kvůli tomu má se mnou najednou problémy? Možná jsem

pro něj nepředstavovala žádnou hrozbu, dokud si o mně myslel, že jsem fackovací panák, který nosí

kávu a chodí do čistírny. Teď jsem se stěhovala do oddělení, které vytváří skutečný obsah časopisu.

Možná nesnese tu myšlenku, že budu na jeho úrovni, zatímco doteď jsem se mnou soutěžit

nemusel.

Už nebudu jen Gabrielliným otrokem. Nebude mě moci využívat, připomněla jsem si. Možná naše

přátelství z jeho strany stálo zejména na tom, že jsem člověk z blízkého okruhu Gabrielly. Snažila

jsem se vyrovnat se svým zklamáním, když jsem procházela přes kancelář, vedle Dejině místa

někdo sedí na dlouhé bílé pohovce, ruku má přehozenou přes opěradlo, zářivě se usmívá... Holly?

"Ahoj!" pozdravila jsem a snažila se skrýt svoje překvapení. Holly za mnou nikdy do práce

nechodila - Gabriella výslovně zakázala osobní návštěvy a Holly to pravidlo neporušovala.

Dokonce ani v těch vzácných případech, pokud přišla do redakce z pracovních důvodů, se

nezastavila, aby mě pozdravila.

"Ahoj, byla jsem v okolí, a říkala jsem si, že by mohlo být bezpečné zastavit se a zeptat se tě, zda

bys se mnou šla na oběd. Mnohem bezpečnější než dříve." Holly vklouzla rukama do zadních kapes

džín, zhoupla se a špičkách nohou a ret si skousla zuby. "A pak jsem tady narazila na Deju."

Aha. Snažila jsem se skrýt svůj úsměv, jak jen to šlo.

"Vy dvě se znáte?" Na to, že má New York osm milionů obyvatel, vypadá, že se jedná o malý svět.

Deja stála a rozpačitě se chichotala, zatímco očima žádala Holly o povolení nebo potvrzení něčeho.

Tušila jsem v tom spiknutí. "Holly před několika lety na něčem pracovala v RM."

"Byla jsem lidským sushi talířem." Holly zářila pýchou. "Byla to jedna z mých prvních prací v

modelingu. Setkala jsem se tam se skupinou Aerosmith."

Zasmála jsem se s nimi, tak jak se smějí lidé, pokud v rozhovoru tvoří páté kolo od vozu. Ne, že by

se mně záměrně z konverzace snažily vyloučit, ale bylo zřejmé, že toho spolu spoustu prožily.

Pokrčila jsem rameny a usmála se. "Jak bych mohla zapomenout na nahou holku pokrytou sushi,

že?"

"Takže, chceš jít na ten oběd? Zvládnu to tady," nabídla se Deja.

"Skvěle, díky." To mi dá možnost utahovat si z Holly při vzpomínkách na její časy nahého pózování

se sushi. Ani za nic si nenechám ujít příležitost dozvědět se něco o tom, jak rockové hvězdy pojídali

sushi z mé nejlepší kamarádky.

"Tak," prohlásila Deja s doširoka otevřenýma očima a neutrálním výrazem, když pohledem

přejížděla mezi mnou a Holly, "sejdeme se někdy?"

"Příští pátek, jo?" Holly prsty udělala gesto, jako by v nich měla zbraň, kterou zamířila na Deju. Ta

se zasmála a přikývla.

"Rozhodně. Určitě," souhlasila a couvala zpátky ke dveřím do kanceláře.

Holly se otočila jako první a já ji následovala. Když jsem si oblékala kabát, viděla jsem, že ji Deja

stále pozoruje.

Holly je naprosto nevybíravá ve své sexuální orientaci - podle mě pro ni neexistuje žádná sexuální

kategorie. Chodila, jak s klukama, tak holkama a jednu dobu na koleji byla ve trojce s manželským

párem. V roce 2010 byla šest měsíců zamilovaná do mostu George Washingtona. Je svým

způsobem přitažlivá. Když jsme spolu probírali sexuální výstřelky, všechno z toho buď vyzkoušela,

nebo na to alespoň měla na to jasný názor.

Nevěděla jsem, jak mám nadhodit téma Deja, protože v tom nejsem moc dobrá. Snažila jsem se

začít něčím bezpečným.

"Je dobrá, že si na tebe vzpomněla," poznamenala jsem, když se zavřely dveře výtahu.

"Jo, skutečně je dobrá." Holly stiskla tlačítko přízemí. "Pozvala jsem ji na večírek."

"To jsem pochopila." Zvedla jsem obočí. "Co se stalo s tím "žádní lidé z práce"?"

"Usoudila jsem, že jedna výjimka bude v pořádku." Překvapeně otevřela doširoka oči. "Proč? Máš s

ní nějaký problém. Nepozvala jsi ho, že ne?"

"Nemyslím si, že by ho něco takového zajímalo." Cítila jsem se špatně, že ji tím uklidňuji. Chtěla

jsem ho od svého soukromého života držet tak daleko, jak jen to je to možné. Nejsme pár a už tak je

dost těžké pracovat pro člověka, se kterým spím. Rozhodla jsem se, že budu důsledně oddělovat

svůj soukromý život od příležitostného sexu.

"Zítra začínáš v kosmetice, co?" zeptala se Holly, když jsme vystoupily z výtahu do vstupní haly.

"Proč zrovna v pátek?"

"Protože jízda s panem Elwoodem je šílenství." Preventivně jsem se na ni zazubila. "Ne tak, jak

myslíš. Deja je už zaškolena a další pomoc už nepotřebuje. Takže v kanceláři nemám moc co na

práci, jenom ji vyklidit. Zdá se mu, že jsem uklízením patologicky posedlá."

"V té nové práci budeš dobrá, Sophie," řekla Holly a jejím hlase zněla hrdost, která mě hřála jako

šálek dobré horké čokolády.

Po celém těle se mi rozlil pocit vzrušení. "Skutečná práce zástupce editora. Bude to obrovská

změna.

Právě jsme vycházely z budovy, když mi zazvonil telefon. Byl to Neil. "Počkej, to musím vzít."

Stouply jsme si před budovu, protože ač to zní neuvěřitelně, hluk dopravního provozu na Brodway

ve spodní části Manhattanu je menší než zvuky, které se rozléhají ve vstupní hale budovy. Zvedla

jsem hovor.

"Ano, Pane?" Předpokládala jsem, že i v telefonu může slyšet, jak se usmívám. Podle toho, jak

začal mluvit, však nebyl správný čas na flirtování. Zněl naprosto uštvaně, jednotlivá slova od sebe

odsekával. "Byl jsem odvolán, do hodiny odjíždím."

"Potřebuješ, abych se vrátila?" Prstem jsem Holly naznačila, aby byla zticha a na mysl mi přišly

záhadné Jakeovy poznámky. Je něco špatně s celým obchodem? Nebo už to dospělo do bodu, o

kterém Jake mluvil? Nevěděla jsem vůbec nic o tom, co se ve společnosti děje a proč.

"Ne, tohle není kvůli práci." Z jeho hlasu bylo patrné napětí. "Musím domů do Londýna. Moje

matka byla hospitalizována. Mají podezření na mrtvici."

"To je mi líto." Nedokázala jsem si představit, jak bych se cítila, kdyby moje matka byla

hospitalizována v nemocnici, od které by mě dělil oceán. "Mohu pro tebe něco udělat?"

"Od zítřka již nejsi moje asistentka, Sophie," připomněl mi. "Nevolám ti, abych tě požádal o

laskavost. Chtěl jsem ti dát vědět, že musím odjet, aby sis nemyslela...."

"Abych si nemyslela, že ses zase rozhodl vypařit z mého života?" Přišlo mi znepokojující, že mě ta

myšlenka napadla.

"Ano, přesně tak." Zněl rozpačitě, že jsem na to tak rychle reagovala.

I když jsme se snažili na sebe co nejméně vázat, tak pokud by znovu zmizel podobným způsobem

jako tenkrát na letišti v LA, nebyla bych jen naštvaná. Emocionálně bych byla úplně v háji. Doufala

jsem, že až náš vztah bude končit, proběhne to se vzájemným respektem, ale zatím jsem tomu ještě

nedokázala úplně věřit.

Odkašlal si. " Původně jsem tě chtěl pozvat, abychom spolu zítra večer oslavili tvůj nástup do

oddělení kosmetiky. Teď to bohužel nepůjde a ani netuším, jestli se stihnu vrátit na náš domluvený

víkend."

"Chápu, že máš teď na starost mnohem důležitější věci. Nepřidělávej si kvůli mně další starosti, jo?

Budu v pořádku." Zaváhala jsem a pak jsem dodala. "Podívej, pokud budeš cokoli potřebovat,

zavolej mi."

"Určitě. Děkuji." Srdce mě zabolelo, když jsem slyšela emoce v jeho tónu, kterým ta slova pronesl.

"Až se vrátím, zavolám ti."

Zavěsila jsem a cítila se podivně prázdná, že ho před tím, než odjede, už neuvidím. Pak jsem si

uvědomila, že je to na hovno a je to ode mě sobecké. Už byl přepnutý v módu krize a já se přitom

starám jen sama o sebe.

"Je všechno v pohodě?" zeptala se Holly a tvářila se ustaraně.

Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, musí letět do Londýna." Vynechala jsem tu část věty "letět domů" do

Londýna. To mě trápilo, ale nechtěla jsem to přiznat. "Jeho máma dostala mrtvici."

"Do prdele, ještě žije?" Holly se zašklebila a já věděla, že si ji představuje jako mumii nebo něco

podobného.

Ignorovala jsem její poznámku. "Hádám, že bude nějakou dobu pryč a nechtěl, abych si myslela, že

ode mě utekl jako posledně. To je vlastně dobře, že?"

"Hádám, že jo." Pokrčila rameny. "Vlastně si myslím, že na tom ani nezáleží. Jste spolu přece

jenom kvůli sexu."

Otevřela jsem ústa, abych protestovala, ale bylo to těžké. Zakoktala jsem se. "Já - jo. Jasně, ale

nechtěla bych si ten sex nechat ujít."

Zvedla na mě obočí.

"Co?" zeptala jsem se, ale ona jen pokrčila rameny a usmála se. S vrtěním hlavy jsem jí obešla.

"Myslela jsem, že se jdeme najíst?"

Jen se smála, když mě následovala dolů po schodech.

* * * *

Bylo to bizarní druhý den přijít do práce a nejít ke svému původnímu pracovnímu stolu. Ještě

podivnější bylo to, že neuvidím Neila. Včera večer jsem provinile zavolala mámě a vyptávala jsem

se jí, jak je na tom se zdravím a podobně. Pak jsme si povídaly o práci a přátelích, ale obratně jsem

uhýbala před jejími všetečnými dotazy týkajících se mého milostného života. Ona by zcela jistě

nesouhlasila s mým příležitostným vztahem typu D/S s chlápkem, který je starší než ona.

Protože jsem pak nemohla usnout, ještě o půlnoci jsem se snažila zjistit, jak dlouho trvá let z New

Yorku do Londýna a přemýšlela, kde by zrovna teď mohl Neil být. Když odcházel z kanceláře, byla

jsem na obědě, ale netušila jsem, jak dlouho mu trvalo dostat se na letiště a co všechno ještě musel

udělat. Deja se zmínila o tom, že si objednal soukromé letadlo, takže jsem předpokládala, že nebude

muset stát bez bot ve frontě na bezpečnostní kontrole nějakých TSA aerolinií a přitom se obávat o

to, co se děje s jeho matkou.

Byl to bláznivý pocit, když jsem vešla do budovy a všechno jako by se na chvíli zastavilo. Bylo to

úplně jiné, když Rudy převzal všechny Neilovy schůzky. Měla jsem pocit, jako by se Gabriella

vrátila zpátky. Přemýšlela jsem o své nové práci, takže jsem si příliš nevšímala, jak byli všichni z

Rudyho vyděšeni.

Cestou přes recepci mě zastavil a řekl: "Přeji Vám dnes hodně štěstí, Sophie." Všimla jsem si, že mě

přejel pohledem, takže jsem se narovnala a zvedla hlavu o trochu výš, když jsem zamířila do

kancelářského podlaží.

India Vaughn, starší editorka kosmetiky se ke mně přitočila, když jsem tam vešla. "Sophie, myslím,

že tě právě odstřelil."

"Nemějte obavy," zavtipkovala jsem. "Ve skutečnosti mě zas až tak nenávidí."

Podaly jsme si ruce, což bylo vzhledem k tomu, že jsme šly vedle sebe, docela těžké. Překvapilo,

jak dobře jsem to zvládla.

Něco vám o Indii musím říct. Indie pracovala v kanceláři ještě před tím, než Neil přišel do

Porterasu. Má černé vlasy a světlé oči a vypadá tak, že by z fleku mohla hrát ve filmu manželku

prezidenta. O nehtech toho ví víc než kdokoli jiný na světě. Jednou nás o vánocích pozvala k sobě

domů a přísahám bohu, že tam měla šatnu plnou kosmetických výrobků, jako kdyby si od každého,

který se vyrábí, jeden pořídila a odnesla domů.

Z doslechu o ní také vím, že je neuvěřitelně náročný šéf a já na ni chtěla skutečně zapůsobit.

"Nebuďte tak nervózní," uklidňovala mě, ale mě nevadilo být nervózní. Pomáhalo mi to zůstat ve

střehu. "Gabriella proti Vám nic neměla a říkala o Vás jen samé dobré věci."

"Skutečně?" Zarazila jsem se. Gabriella o mně mluvila s Indiou.? Před tím, než skončila a napsala

moje jméno na seznam? Znamená to, že... "Gabriella ještě před tím, než odešla, uvažovala o tom, že

by mě sem přeřadila?"

"Jo, ano... ona Vám to neřekla?" Indie po mně koukla, když jsme procházely dveřmi do redakce

kosmetiky. Místnost byla úžasná, se světlými doplňky a na kancelářských stolech byly papírové

přepravky, které přetékaly vzorky nejnovějších kosmetických výrobků. V jednom rohu byla na

stativu umístěna digitální kamera a světla. Dívka se zeleným pruhem v černých vlasech, které měla

sepnuté do neupraveného drdolu, nasvětlovala krabici a jiskřivá barva jejích nehtů se odrážela od

skla.

"Jessico?" promluvila India a žena se narovnala. Na sobě měla ty nejúžasnější obdélníkové brýle,

jaké jsem kdy viděla a za nimi nádherné hnědé oči. "Toto je Jessica Nguyen, naše další zástupce

šéfredaktora."

"Ano!" Vzpomněla jsem si, že jsem ji viděla v krátké sérii online seriálu o make-upu, a o tom, jak

ho správně používat. Vytvářela ho pro naše webové stránky. Potřásly jsme si rukou. "Skutečně se mi

líbilo, jak jste loni používala jarní růž."

Usmála se na mě zářivým úsměvem. "Nikdy jsem nevěřila, že by měl takový úspěch. Znáte

Gabriellu a barvu okvětních lístků."

"Měla jsem ve Vás plnou důvěru," zasmála se Indie. Pak se začala věnovat mně. "Podívejte, vím, že

práce pro Gabriellu byla extrémně náročná. Vy jste tam však vydržela dva roky, takže jsem

přesvědčena, že tuhle práci zvládnete."

Někde v kanceláři zazvonil telefon a India se omluvila, že ho musí zvednout.

"Takže, oblíbené rtěnky. Pojďme na to." Jen při samotné zmínce slova "rtěnka" Jessiciny oči zazářili

a já jsem si uvědomila, že jsem právě našla svou práci snů. Bylo to divné, protože doteď jsem byla

přesvědčená o tom, že se spíš podobám Jakeovi a chci vybudovat si kariéru na kritice oblečení a

návrhářů.

Když jsem jako teenager listovala módními časopisy, to jediné, co jsem si z jejich stránek mohla ze

svého hubeného kapesného dovolit, byla kosmetika. Několik týdnů jsem šetřila na to, abych si

mohla koupit oční stíny Clarins a tónovaný hydratační krém od Bobbi Brown. Takže jsem věděla

naprosto přesně, proč jsem byla k hovnu vůči těmhle výrobkům zaujatá.

"Illamasqua 'Flare'," ukazovala jsem konečky prstů, "'YSL' Rose Boheme, a samozřejmě MAC's

'Please Me.' Můžu je projít?"

Jessica se mi chystala něco odpovědět, když India zavěsila telefon a zamířila přímo ke dveřím.

"Co se děje?" zeptala se Jessica a obavy v jejím hlase mě nahnaly trochu strachu.

"Rudy." India vyslovila jeho jméno s obrovským opovržením a dlouze protahovala slabiky jeho

jména svým pracovním přízvukem. Znělo to jako Roo-dee. "Znělo to, jako kdyby mi chtěl

vynadat."

"Vynadat?" Zeptala jsem se poté, co India odešla. "Co tím chtěla říct?"

"No, od té doby, co Elwood přebral časopis, on a jeho přívrženci zavádějí politiku různých keců."

Při vyslovení Neilova jména obrátila oči v sloup.

"Fuj," předstírala jsem, že s ní souhlasí. "Jsou jak detektivové, co?"

"Víte, že Rudy Ainsworh vyřadil čtyři opravdu povedené fotky z Versailles kolekce?" dramaticky

zašeptala, než pokračovala. "Protože na nich byla předváděna zvířecí srst. Snaží se zasadit o

omezování používání zvířecí srsti."

"V Porteras?" Ne, do prdele, musí mluvit o jiném časopisu. "To už bychom pak nemuseli chodit do

práce."

Jessica souhlasně přikývla. "Povím Vám o tom. Teď pojďte, ukážu Vám to tady." Musím se přiznat,

že jsem Jesiccu poslouchala jen na půl ucha, což zrovna není dobrý nápad dělat první den v nové

práci. Nemohla jsem však přestat myslet na to, že tu bude kolosální chyba, pokud se ze stránek

Porteras stáhne zvířecí srst. Ne, že bych souhlasila s používáním srsti. Mrtvá zvířata mi vadila, ale

podle mě návrháři, kteří se angažovali v boji proti používání srsti se pohybovali na tenkém ledě.

Zvířecí srst představuje bojiště, na kterém by se Neil mohl prohrát a kromě toho, jak to bude

pokračovat dál? Nejdřív zvířecí srst, potom kůže? Zatím jsme mohli ještě používat designové

kousky bez srsti, ale co potom? Bez podpory designérů a zadavatelů reklam Porteras skončí a to

rychle.

Jessica mi ukázala, jak se dá dobře nafotit vzhled vlhkého lesku - zatímco jsme dokončovali

přípravu pro celý proces, přišla naprosto sklíčená India.

"Musíme začít úplně znova." Doprostřed stolu položila silný svazek secvaknutých papírů.

"Únor?" pronesla znepokojeně Jessica. "Právě jsme obdrželi všechny požadované vzorky."

"S lednem." India si dala hlavu do dlaní. "Musíme předělat lednové vydání."

"Začít s ním znovu?" Z Jessicina tónu hlasu bylo zřejmé, že si to nedovede představit. "Ale tím se

oproti časovému plánu dostaneme osm dní do skluzu."

India se na ní podívala a zvedla své dokonale upravené černé obočí. " No, v tom případě budeme

muset časový rozvrh předělat."

"Co je špatného na tom současném? Pan Elwood zbožňuje, když jde všechno podle plánů -"

"Neil Elwood je debil," odsekla India a mě to přišlo tak šílený, že jsem nevydržela a vybuchla

smíchem.

"Omlouvám se," zamumlala jsem a zděšeně si rukou zakrývala ústa.

"Nic se neděje, Sophie. Promiň." India si prsty stiskla kořen nosu a se zřetelnými známkami

vyčerpání k sobě pevně stiskla oči. "Ze shora přišel nový výnos. Nesmíme používat výrobky žádné

společnosti, která provádí testování na zvířatech nebo některý z jejich dodavatelů na zvířatech

testuje."

Jessica přiškrceně vydechla. "A-ale to znamená, že tím nepřipadají v úvahu výrobky Estée Lauder,

Bobbi Brown, Clinique, MAC, Fekkai ..."

"A ani žádné značky vlastněné společností jako je Procter & Gamble, což jinými slovy znamená, že

téma Váš parfém je mimo hru." India zavrtěla hlavou. "Tím se nám výběr zúžil na Avon a Mary

Kay. Žádný z výrobků nejlepších značek."

Zbytečně jsem doplnila. "Avon a Mary Kay také provádějí testy na zvířatech."

India to nuceně zrekapitulovala naprosto jasně: "Jsme v prdeli." Pak se smutným pousmáním

prohlásila: "No, tuším, že je nejvyšší čas sednout si k telefonu a obvolat nějaké vegany a zjistit, co

se s tím dál dělat."

Dnešek byl brutální. I když to byl můj první den na novém místě, připadala jsem si, jako kdyby na

burze nastal černý pátek. Většinu dopoledne jsme strávily průzkumem. Všechny vzorky, které jsme

měly k dispozici, pocházeli ze společností na stop listu. India se rozhodla, že tento měsíc dáme téma

Návrat k přírodní kráse v naději, že někdo z vedení díky tomu pochopí, jak je to všechno absurdní.

Pochopte, ne že by se mi líbila představa roztomilých králíčků, kterým se rozmaže rtěnka do očí,

aby se zjistila reakce na ni, ale také jsem nechtěla, aby kvůli tomu šla moje práce do hajzlu. Pokud

se časopis stane propagátorem humánních postupů, ztratíme obrovské množství peněz z reklamy.

Většinu dne jsem strávila spolu s Jesiccou vybíháním ven z budovy, abychom získaly alespoň

nějaké vzorky na poslední chvíli nebo na nákupy do obchodních domů, abychom nakoupily to, co

bychom do zítřka jinak nezískaly. Byla jsem vyčerpaná, bolely mě nohy, ruce jsem měla celé

barevné od vzorků očních stínů v barvách pojmenovaných jako "Kale" a "Brigid's Flame", i když by

to mohlo být i horší. Když jsem se v osm večer potácela z práce kolem recepce, Deja stále ještě

seděla u mého starého stolu. Zaregistrovala mně a mávla na mě, abych přišla k ní.

Když jsem šla do své staré kanceláře, měla jsem z toho rozporuplné pocity a kolem srdce mě jsem

ucítila sevření touhy po domovu. Deja držela iPad, který mi před tím půjčoval Neil a když jsem ho

zahlédla, málem jsem se z toho pozvracela. Otevřela ho? Viděla ten obrázek?

"Pan Elwood chtěl ti ho včera vrátit, ale v tom chaosu ohledně krize na to zapomněl." S úsměvem

mi ho podala. V jejím výrazu jsem nezaznamenala žádný náznak toho, že by tušila co je uvnitř.

Kvůli své paranoie jsem se cítila provinile. "Díky," řekla jsem a ukázala jsem ke dveřím. "Jdu

domů, jsem hotová."

"Slyšela jsem o tom špatném načasování." Ušklíbla se a vyjádřila mi tím sympatie. "Odpočiň si."

Cestou domů jsem si ve vlaku otevřela iPod. Doufala jsem, že tam najdu nějakou zprávu nebo

pokyny, co mám dělat, než se Neil vrátí, i když jsem věděla, že bych si neměla dělat příliš velké

naděje. Byla jsem si jistá, že když je jeho ubohá matka upoutaná na lůžko, flirtování se mnou

nebude na seznamu jeho priorit příliš vysoko.

Přesto mě potěšilo, když jsem si otevřela aplikaci.

Sophie,

moc mě mrzí, že s tebou nemůžu být v prvním týdnu v oddělení kosmetiky. Buď si jistá, že ti budu

držet palce alespoň na dálku. Vzhledem k tomu, že neznám tvoji soukromou e-mailovou adresu,

tady máš moji. Rád bych si s tebou popovídal. Myslím si, že už teď ti chybím.

P.S. Deje jsem namluvil, že tenhle iPad je tvůj, takže jí ho ani nezkoušej vracet.

Podepsal se jménem a doplnil e-mailovou adresu, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Ale ve

zprávě mě zejména zaujala slova "chybím ti". Chybím mu? Když tu zprávu psal, tak byl stále ještě

v kanceláři. Přiznám se, že mi při tom tělem proběhlo horko a rozechvělost.

Když jsem dorazila domů, Holly byla pryč. Vytáhla jsem si svůj laptop a jako obvykle jsem si ho

dala ke gauči a zapnula ho. Pak jsem se přihlásila do Gmailu, vyplnila jeho mailovou adresu a zírala

na prázdné pole, do kterého se píše text zprávy.

Samozřejmě, že jsem mu chtěla říct, že je to obrovská chyba změnit časopis na magazín "bez

krutosti". Chtěla jsem mu napsat, jak moc nám tím zkomplikoval práce a jak na něj všichni lidi

nadávají a chtějí ho vidět hodně daleko od Porteras. Chtěla jsem ho varovat, že ty změny, které

provádí, jsou příliš rychlé a náhlé, ale uznala jsem, že vzhledem k tomu, že je za Atlantikem a musí

mít plnou hlavu matčiných zdravotních problémů, není na to ta správná doba.

Byla tady taky otázka mojí loajality. Chtěla jsem mu to říct proto, že mi záleží na časopisu nebo na

něm? Tohle jsem nebyla schopna posoudit a rozhodnout se. A bez toho aniž bych věděla, na čí

straně stojím, to pro mě bylo příliš zmatené.

Navíc jsem nevěděla, jak hodně je náš vztah založen na rekreačním vztahu a jak moc na vzájemném

přátelství. Je tím přítelem, ke kterému můžu být krutě upřímná, nebo se jedná o přátelství, kdy se

může mluvit jen o tom pozitivním a všechno ošklivé se prostě ignoruje a nemluví o tom?

Nebyl jediným, kdo někdy obtížně od sebe odděluje člověka, o kterém šest let snil od člověka, se

kterým je nyní.

Protože jsem stejně neměla v úmyslu vyplnit předmět e-mailu, zkusila jsem se odprostit od

hektického pracovního dne a zaměřila jsem se na to, co jsem mu chtěla říct. Nakonec jsem napsala:

Neile,

doufám, že je vše v pořádku. Nepřijdeš o mě. Až se vrátíš, budu tady. Pokud budeš chtít, zavolej mi.

Pokud mi nezavoláš, nevadí.

Zastavila jsem se v psaní a jen jsem na prázdno prsty poklepávala jemně na klávesy. Jasně, ten text

není moc extra, když to vezmu z pohledu muže. Přišlo mi příliš klišé, pokud bych napsala "Chybíš

mi". Bylo by to v pořádku, kdybych mu něco takového poslala?

Dokončila jsem větu se slovy Myslím na tebe a stiskla jsem odeslat. Aniž bych čekala na odpověď,

donutila jsem se vypnout laptop a jít spát.