SR - 22. kapitola

Překlad: Marta

O dvě hodiny později…

Rudý vztek. To je vše, co jsem cítil, co mě pohánělo, co mě nutilo jít dál, ne kyslík nebo krev, jen vroucí vztek.

Moje noha sešlápla plyn a řídil jsem jako NASCAR profesionál (pozn. profesionální automobilové závody), mířil jsem do srubu. Nemohl bych to vydržet celou cestu domů.

Zaměřil jsem se na silnici, musel jsem přehlušit zvuk Mollyina kňučení vedle mě nebo bych se vrátil zpátky. Po prvé ve svém životě jsem věděl, že bych nebyl schopný sám sebe zastavit… zabil bych je, zasraně bych oba dva zabil za to, co udělali. Každý měl bod zlomu – já jsem právě dosáhnul ten svůj.

Štěrk zaskřípal pod tíhou vozu, pneumatiky sebou trhly zleva doprava, jak jsem zápasil s volantem, abych převzal kontrolu na staré nerovnoměrné příjezdové cestě.

„Romeo…“ zašeptala Molly vedle mě, nemohl jsem se na ní ani podívat, nemohl jsem vidět výraz, který by doprovázel tenhle zoufalý a žalem zasažený hlas.

 „Teď ne. Bože! Jen…buď zticha…“ vyštěkl jsem, trhajíc sebou nad myšlenkou, co si musí o mě myslet. Bolestný pláč se jí vydral z hrdla a schoulila se daleko ode mě, křišťálová sponka jí spadla z vlasů na podlahu.

Měl jsem pravdu, že jsem měl být podezřívavý ohledně pozvání a setkání mých rodičů s mojí holkou. Ti zasraní supi kolem nás kroužili, nalákali nás a pak po nás skočili. Sakra, neskočili – roztrhali nás, dokud nic nezbylo, rozdrtili naší důstojnost a zadupali již zlomené srdce mojí dívky.

Dorazil jsem ke srubu a prakticky vyskočil z auta, když bylo ještě v pohybu. Stísněný prostor sedadel, příliš malý, mě zkurveně dusil klaustrofobií.

Vtrhnul jsem do srubu, místa spásy v mém dětství, začal jsem kopat a mlátit do všeho kolem sebe, co bylo v dohledu, vzpomínajíc nad každým detailem dnešního večera…

„Matko. Jako vždy příjemná,“ řekl jsem, když otevřela dveře a okamžitě začala připomínat, že jsme přišli pozdě.

„Škoda, že to samé nelze říci i o tobě,“ utrhla se nazpátek.

Chytnul jsem starou lampu, zvednul jí nad zem a mrštil s ní o zeď, užíval jsem si zvuk rozbíjení se na padrť.

„Nechal jsi nás čekat na naše pozvání na večeři dneska večer. Nepřijatelné,“ zavrčel táta v minutě, kdy nás uviděl. Nemohl jsem tomu kurva uvěřit. Kde byl ten muž, který mi říkal, že by chtěl vystavět mosty? Kde byla ta zatracená olivová ratolest? Jeho úšklebek na můj zjevný šok mi řekl všechno. Celou tu věc naplánoval, abych vypadal jako hlupák, včera ve své pracovně mi lhal. Chystali se rozcupovat Molly na kousky přímo přede mnou. Chystali se zařídit, aby mě opustila.

Stolek byl další, sevřel jsem jednu tenkou, křehkou nohu, zvedl ho a bouchnul s ním o zem.

„Takže, Molly, předpokládám, že jsi si vědoma Romeových plánů po vysoké škole?“ zeptala se máma Molly, když jsme si sedli na gauč, táta zíral na mě a usmál se s vítězstvím, když se můj pohled setkal s jeho.

„S fotbalem?“ zeptala se Molly, přitahujíc mou pozornost zpátky k mámě. Smích mých rodičů se rozléhal po celé obrovské místnosti.

„Absolutně ne! Mluvíme o jeho povinnosti převzít rodinný podnik,“ řekl táta, přibližujíc se blíž z jeho místa u krbu.

„Tati,“ zahrozil jsem, můj hlas byl nízký a tvrdý. Mollyiny vyděšené oči těkaly kolem nás tří, její ruka svírala mou tak pevně, že mi to téměř odřízlo krevní oběh v prstech.

„Potřebuje to vědět, Rome,“ pokračoval táta. „Potřebuje vědět, že nebudeš mít čas pokračovat se svým životním stylem hráče.“ Molly ztichla.

„Nech toho!“ vykřikl jsem. „Nebudu tohle s tebou dneska večer dělat.“

Když jsem stál v tichém srubu, snažil jsem se vžít do kůže mých rodičů. Byl bych tak moc zklamaný v průběhu let? Dost na to, zasloužit si takové kruté týrání? A Mol, Mollyin jediný zločin byl, že byla se mnou – první osoba, kterou jsem si opravdu připustil a oni se jí snažili ode mě odtrhnout. Sakra, pro vše, co jsem věděl, už se mohla rozhodnout, že by měla dost. Neobtěžovala by mě, abychom sem šli. Na druhou stranu byla pravděpodobně vyděšená ze svých myšlenek. Choval jsem se jako blázen.

Vydal jsem hlasitý výkřik, který se mi budoval v krku, udeřil jsem do zdi a mlátil do ní znova a znova kvůli tomu, co se stalo dál…

Pak se tam z ničeho nic objevila Shelly, kráčející, jakoby jí to místo patřilo. Políbila mámu a začala se chovat jako dcera, kterou nikdy neměli – do pekla, dítě, které nikdy neměli.

Velký plán byl nakonec odhalen.

Chtěli se díky tomu dostat až k Molly, že Shelly byla to, co chtěli, a jak máma a táta vždycky říkali, oni vždycky dostanou to, co chtějí! Vyletěl jsem směrem k rodičům a vyštěkl,

„Jak se opovažujete nám tohle udělat!“

 „Shelly je rodina a Molly potřebuje být informovaná o několika věcech, které by mohly mít vliv na váš malý…vztah,“ řekl táta jeho obvyklým, blahosklonným tónem.

„Nezačínej s těma hovnama zase, a když už jsme u toho, zacházej s Molly s nějakým zkurveným respektem!“

A pak se ten hajzl uklonil, zesměšňoval mou dívku, „Vaše Veličenstvo, jak je královno?“ Ruce se mi začaly třást vztekem. Molly byla vedle mě zatraceně tichá, její zlaté oči obrovské strachy. „Pozvali jste nás sem na večeři, abyste se s ní setkali, proč? Byly to všechno jenom kecy? Byl váš plán vrhnout se na ní v minutě, kdy prošla skrz zatracenými dveřmi?“ Táta se podíval na Molly jako by byla jen kousek hovna na podrážce jeho boty. „Proč bychom se sakra chtěli setkat se zlatokopeckou děvkou, natož jí nechat pobavit se na večeři? Nejspíš by bojovala dokonce i s tím, jak použít příbory, když je tak zatraceně chudá. Shelly nám toho řekla hodně o tvé přítelkyni.“

A pak zatloukl poslední hřebík do rakve.

„Dnešní večer byl o zásahu. Museli jsme tě nějak přinutit přivést nám tvůj nový pamlsek. Pozvání na večeři se zdálo nejlepší. Takže, teď když tu jste a máme vaší pozornost. Uděláš, jak ti nařídíme a ukončíš tuhle šarádu. Okamžitě. Pošli svojí malou děvku její cestou…nejlépe zpátky přes oceán.“

Nemohl jsem uvěřit úrovni zlomyslnosti vycházející z jeho pusy. Vždycky byl krutý bastard, ale jeho chování k mojí holce bylo jako nic, co jsem před tím viděl.

„Pozvali jste nás sem, abyste to ukončili mezi námi? Ježíši, tohle je extrémní  i na vás!“ Poznamenal jsem, třel jsem se rukou přes hlavu. Cítil jsem, že kontrola, kterou jsem měl nad svým hněvem, začala sklouzávat.

Strhnul jsem staré na hovno záclony z okna a roztrhl jsem je rukou na dva kusy, házejíc vybledlé červené kusy materiálu na podlahu. Zpátky přes Atlantik … zasraný Atlantik! Agh! Nenáviděl jsem ho… NENÁVIDĚL! Přísahám, že ten muž je zlo.

Stále příliš naštvaný, abych se uklidnil, přelomil jsem záclonovou lištu na polovinu, odhazujíc roztříštěné kusy přes místnost.

Mámy opilý zadek klopýtl dopředu, směřujíc ke tváři Molly. „Molly tady potřebuje vědět, že její intrikaření tu nebude fungovat.“ Dlouze se napila ze své sklenice, zamumlala, „Nech ho na pokoji. Nemáš ponětí, komu ses postavila, je to tak? Shelly je zasnoubená s Romem a nějaký přistěhovalec jí nebude stát v cestě. Bylo to sjednáno už před lety. Vždycky dostanu, co chci, miláčku. Jen si to pamatuj.“ Moje kontrola vybuchla a přijal jsem spalující horký vztek pumpující kolem mého těla.

Podíval jsem se pohledem ‚trhni si nohou‘ do  Shellyných nervózních očí a vyplivnul jsem, „Nejsem s ní zasnoubený a nikdy nebudu! Jděte do hajzlu s vaším zasraným majetkem. Nechci s tím nic dělat!“

Zvednul jsem hlavu, zíral na špinavou starou zeď, nyní posetou dírami, moje pěsti byly pokryté třískami a omítkou, pokoj byl v naprostém zmatku, s roztroušeným rozbitým nábytkem. Ustoupil jsem dozadu, bolest v hrudi ovlivňovala moje dýchání a nevěděl jsem, co mám dělat jiného, tak jsem ukročil a přitiskl čelo na zeď.

Pevně jsem Mol chytil a začal jí táhnout ven ke dveřím, když za mnou moje máma vyběhla, osopila se na mě a plácla mě tvrdě přes tvář. Zápach alkoholu z jejího dechu byl tak silný, že jsem byl překvapený, že mohla vůbec stát.

„Ty drzé dítě! Jak se opovažuješ s námi takhle mluvit po tom všem, co jsme ti dali? Jsi ta nejhorší věc, co se stala téhle zatracené rodině, ty nevděčný kuse hovna! Nikdy jsi neudělal nic správně, nebo ano? Vždycky jsi věci podělal a přivést tě do našeho života byl ten nejhorší z dní,“ zaječela a ukazovala mi prstem do obličeje.

„Vezmi to zpátky,“ pohrozil jsem na oplátku.

Moje mysl uháněla. Nikdy neprojevila nenávist ke mně před někým jiným. Zbláznila se? Byla tak opilá, že nechala pravdu proklouznout?

„Dost!“ zakřičel táta, zřejmě si dělal starosti o tu stejnou věc. „Ještě někdy takhle promluvíš se svou mámou a skoncuju s tebou. Nebudu o tomhle už s tebou diskutovat. Opusť kurva tu holku a dostaň se do toho, co se děje. Tvůj zasraný smysl v tomhle životě je dělat, co řekneme a plnit své povinnosti jako Prince! Tak do toho! A přestaň být tak tvrdohlavý pitomec!“

Zasmál jsem se bez humoru, popadl Molly za ruku a oznámil jsem, „Skončil jsem s vámi všemi. Vybírám si Molly. Volím si dál nebýt v tomhle zkurveným životě. Ježíši Kriste! Co víc mi můžete udělat?! Jste nejhorší zkurvení lidé, které jsem kdy poznal. Jsem váš jediný syn a nemůžete mě vystát.“ Měl jsem ještě jednu otázku a to i tehdy, nemohl jsem si pomoct, ale doufal jsem, že odpověď by to mohla změnit. „Milovali jste mě vůbec někdy? Aspoň jednou cítili něco pro mě?“

Táta ohrnul znechucením ret. „Jak by tě někdo mohl milovat? Jak můžeš milovat kámen ve své botě? Jsi jen obří zklamání.  Ale bez ohledu na to, budeš plnit povinnosti ke své rodině. Najdeme cestu, abys ten důvod uviděl, pamatuj si má slova.“  Odpověď byla vždy stejná.

Byl jsem zatracený blázen, že jsem si někdy myslel něco jiného – nikdy mě nepřijmou.

Dech se mi zadrhl. Dokonce i jen znovuprožívání ukázky sraček z dnešního večera bylo cítit jako tisíce dýk ponořených do mých zad jedna za druhou.

Byl jsem na špatném místě, na jednom z nejhorších, kde jsem kdy byl… A pak se otevřely dveře a věděl jsem, že tu byla moje holka, aby mě opustila, aby doručila poslední ránu, která mě zabije.