SR - 23. kapitola

Překlad: Marta

Jakmile jsem uslyšel za mnou zavřít se dveře, rozhodl jsem se využít útok jako nejlepší obranu a otočil jsem se čelem k Mol.

„Nikdy jsi neměla chtít, abychom sem jeli!“ zakřičel jsem a viděl jsem její červené oči z pláče, jak se zvětšily nad nedostatkem kontroly, který jsem měl nad mým vztekem. „Varoval jsem tě!  Říkal jsem ti, že nejsou z nás šťastní, ale ty jsi mě neposlouchala. Řekla jsi mi, že to bude v pořádku, že nás uvidí spolu a uvědomí si, co pro sebe navzájem znamenáme. Ale ne! Místo toho ses rozhodla kurva podle svýho přesvědčení. Ježíši, Mol! Způsob, jak s tebou zacházeli…!“ Čekal jsem na znamení, nějakou nápovědu o tom, co si myslela. Ale nic tu nebylo. Byla strnulá, nehýbala se a moje srdce se zasraně zlomilo.

„Rome- “ začala nakonec mluvit, ale způsob, jakým řekla moje jméno, byl špatný… mimo. Panika se mi usadila v žilách a přerušil jsem jí před tím, než mohla pokračovat – nemohl jsem slyšet, že mě opouští. To by byla poslední kapka.

Přešel jsem k ní a zakřičel, „Mohl jsem to zastavit – měl jsem! Věděl jsem, čeho jsou schopný a stále jsem věřil, že bys to zvládla. Ale když jsem tam viděl tvou tvář, Mol – měla jsi mi kurva věřit!“ Měla. Zaútočili a obnažili jí.

Červeň se jí rozlila přes tváře a vykročila dopředu s planoucíma očima, dotýkajíc se mojí podělaný hlavy. „Nestarám se o to, co řekli o mě, starám se, co dělají tobě. Proč tě tak moc nenávidí, Romeo? Musí být nějaký důvod?  To bylo brutální. Jaký druh rodičů nenávidí své dítě bez důvodu?“ Oči se jí zalily slzami a zaskřehotala, „Tvá matka, způsob, jak tě uhodila, jak může takhle zacházet se svým jediným synem?“ Snažila se udržet být vyrovnanou.

Proč mě praštila? Proč mě nenávidí? Kurva! Byl tu důvod pro to všechno! Udržoval jsem to tajemství tak dlouho, že jsem cítil, že jsem byl pohřbený pod tíhou toho všeho.

Zíral jsem na Molly a zoufalstvím se tahal za vlasy, slova nevycházela lehce, rozhodnul jsem se to prostě vyhrknout rychle, ať je to rychle za mnou.

Tak jako tak jsem jí ztratil, možná bylo nejlepší říct jí, proč je můj život takový posraný.

Krev mi hučela v uších, sáhl jsem dopředu a vypustil to, slyšel jsem se zakřičet, „Protože nejsem její!“ Ostře jsem se nadechnul, když ta věta byla konečně vyřčena.

Řekl jsem to někomu. Po prvé ve svém 21-letém životě jsem někomu řekl, co moji rodiče tak tvrdě ochraňovali a ruce se mi začaly třást z toho strašného, co jsem právě udělal.

„C-co?“ zašeptala Molly, oči se jí zvětšily překvapením, přitahujíc mě zpátky právě sem a teď.

Běžel jsem jí prstem dolů po tváři, potřebujíc podporu a zopakoval jsem, „Protože. Nejsem. Její. Chtěla jsi tak moc vědět, proč mě nenávidí. No, to je proč.“

„Ne…“ mohl jsem vidět tu nevěřícnost. Nikdo to nevěděl. Nikdo neměl ani zasrané tušení. Bylo to tajemství, které jsem myslel, že si vezmu do hrobu.

Molly těkala očima po místnosti, rukama se uchopila za ústa, slzy jí kapaly dolů po tváři. Spálenina od nepřátelství od mých rodičů se budovala postupně, jak jsem věděl, ale moje holka to potřebovala pochopit.

Ustoupil jsem z jejího objetí a přiznal jsem, „Máma byla neplodná. Zasraná mrcha byla neplodná. Jediná věc, kterou potřebovala být schopná udělat jako perfektní žena, byl potomek a ona ho nemohla dát, nemohla dát velkému magnátovi Prince Oill of Alabama dědice.“

„Ómůjbože, Rome - “ vykřikla, hlava se jí třásla tam a zpět. Ale byl jsem už rozjetý, můj nevyřčený příběh nezastavitelný, nyní vypuštěný.

„Nemohli nikoho adoptovat, protože to by byla ostuda, že jo? Nemohli dostat náhradníka a riskovat, aby všichni v Tuscaloose věděli, že nemůže mít děti.  Ale, hej, osud se rozhodl zasáhnout právě včas.“ Zasmál jsem se, ale v mé mysli jsem pobavený nebyl, nenacházel jsem žádný humor v tomhle zatraceném zpackaném příběhu. „Jedna z otcových placených děvek, která se objevila na jejich prahu, těhotná s dítětem, jistě nebyla, co si přáli, ale byla ochotná ho přenechat, až se narodí jeho biologickému otci…za dobrou cenu.“ Molly klopýtla, její oči se upřely na mé, když si dala dvě a dvě dohromady.

„Jo, Mol. Byl jsem to já. Můj otec si nechal udělat test otcovství a byl jsem jeho, zasraný dědic jeho bohatství. Ačkoliv ta děvka měla jednu podmínku. Museli mi nechat jméno, které mi dala. Chtěla kontrolu, hrát nějakou nechutnou, pokroucenou hru s jejím největším zákazníkem, pravděpodobně byla naštvaná, že pro něj nikdy nebyla víc než jen kurva. Moje jméno bylo celoživotní připomínkou, odkud jsem pocházel a má matka tím pohrdala, pohrdala pohledem na mě.“

„Romeo,“ zašeptala, pochopení zarmoutilo její obličej.

„Romeo.“ Pořád jsem nenáviděl to zasrané jméno – nebylo to vůbec Alabamské jméno.

Moje nohy byly slabé. Všechen boj, který jsem měl po tak dlouhou dobu, odtekl jako proud. Nemohl jsem se už dál zabývat se sračkami od mých rodičů a byl jsem docela přesvědčený, že Molly také. A kdo by mohl?

Poklesl jsem hlavou, naprosto hotový, ztišil jsem se, „Takže tady to máš. Jsem na jedné straně nelegitimní potomek otcovo děvky, ale museli mě mít, že? Skutečností bylo, že otec chtěl mít svůj majetek v rodině. Očekával, že bude mít děti, dědice. Můj příchod zajistil, že se to ještě mohlo stát. Zaplatili té děvce, že mě udrží v tajnosti. Pak má rodina na rok zmizela, víš, na nějakou vymyšlenou plavbu a vrátili se s novým dítětem – a samozřejmě, velké miliardářské lži byly uvěřitelné.“ Přesunul jsem se ke gauči, použil jsem ho pro podporu své váhy – ani jsem se neodvážil podívat se Moll do očí během všech těch sraček, nechtěl jsem vidět, jak se moje budoucnost vzdaluje. „Moje máma mě kurva nenávidí . Jsem žijící, dýchající připomínka, že jí můj otec podváděl. Ale to není jediný důvod, proč jsou takový. Očekávali poslušné, učenlivé dítě, které, když řeknou, skočí a ještě se zeptá jak vysoko. Ale k jejich zklamání, syn ne, že. Skončil jsem  u toho, že jsem zatraceně dobrý ve sportu a mám vlastní mysl a vlastní sny – neakceptovatelné pro Princeovi!“

Čím víc jsem mluvil, tím více utrpení se vydralo na povrch.

„Jak jsem se opovážil? Jak jsem se opovážil chtít něco pro sebe potom, co si mě nezištně vzali? Vzali si mě a připomínali mi to každý zasraný den, že jsem byl produkt placené kurvy. Bili mě, dokud jsem už nemohl vydržet fotbal – překazili mi to jediné – když jsi zraněný, nemůžeš hrát, že? Takže můj otec z toho udělal týdenní tradici otce se synem.“

„N-nikdo ti nepomohl? Nenapadlo to někoho?“ vykoktala Molly.

Ta myšlenka mě rozesmála.

„Kdo by si vzal mocného miliardáře a zeptal se ho, proč jeho dítě vždy ucukne, když se ho někdo dotkne? Pak to bylo ještě horší, od jejich neúspěšného dítěte se očekával vstup do draftu pro NFL, dvakrát a byl nucený říci ne, obětovat své sny jen pro případ, aby lidi nezjistili, že nejsem skutečný syn Kathryn Princeové, její pýcha a radost. Kostlivci musí být zamčení skutečně pevně!“

Můj hlas zněl surově, všechno to křičení a emoce mě trhaly na dva kusy. Nakonec jsem zvednul hlavu, díval jsem se na Molly, která byla stále zakořeněná na tom stejném zatraceném místě. A šel jsem k ní, ruce rozpažené – neměl jsem už co dalšího dát.

„Tak tady to máš, Mol. To je, proč mě rodiče nenávidí a proč to, že jsem s tebou, se ještě přidalo na už tak vysokou horu zklamání jejich milovaného zkurveného syna.“

Tvrdě jsem potlačoval slzy, nechtěl jsem se tak otevřeně odhalit, ale když se moje holka mírně pohnula dopředu, urovnávajíc mi oblečení s láskou, za kterou se nestyděla, a přitisknula se mi blíže ke hrudi, téměř jsem se zlomil. Všechno prostě dělala lepším.

„To proto ti každý říká Rome, ne Romeo … proč to tak moc nenávidíš. Připomíná ti to tvou minulost,“ prohlásila, uhlazujíc mi rozcuchané vlasy.

„Jo,“ zasípal jsem. „Jo, moje biologická máma řekla, že pokud nedodrží jméno Romeo, půjde do médií, vystaví svůj příběh a to nemohli dopustit, takže se neochotně dohodli. Měl její podpis na nějaké smlouvě, aby byl klid.“

Miloval jsem pocit jejího teplého dechu na své kůži. Odfrknul jsem, „Co je to sakra za jméno, Romeo, pro ceněného syna jedné z nejbohatších rodin v Alabamě? Moje rodina mě vždycky nazývala na veřejnosti Rome, ale v soukromí, jsem byl Romeo. Využívali to jako vysmívání a proklínání. Romeo – syn kurvy, Romeo nevratný špatný dárek – a nikdy nedovolili, abych na to zapomněl.“

 „Kam šla tvá vlastní máma?“ Žaludek se mi zvednul, když jsem pomyslel na ženu, která mě prakticky prodala jako nějaký zatracený kus masa. Dříve jsem si kladl otázku, jestli by byl můj život lepší, kdyby si mě nechala, ale sakra, byla to jen nějaká kurva, nějaká zahořklá coura. Je opravdu ironické, že to je to, čím jsem se stal, kurevník, který využívá holky jako hovna.

Zachytil jsem Molin vyčkávací pohled, očekávající mou odpověď, takže jsem potřásl hlavou a řekl,

„Pravděpodobně zpátky do jakékoliv díry, z které vylezla.“

S hlubokým povzdechem sklopila oči a tiše řekla, „Romeo, já - “

Věděl jsem, že to tu bylo, část, kdy mě jemně nechá. Nemohl bych se z té ztráty zotavit.

Nemohl jsem se s tím vypořádat, takže jsem jí odstrčil a hořce řekl,

„Chceš mě opustit, je to tak? Věděl jsem, že tě ztratím. Věděl jsem to. Kdo by snášel hovna mých rodičů. Nejsem hoden čehokoliv, co na tebe dají, když spolu zůstaneme, jsem snad?“ Vzpomínka po vzpomínce mého života z posledních měsíců mi vrážely do mysli. Nikdy jsem nepoznal takové štěstí, a ačkoliv jsem se vyrovnal s mnohým během mého života, věděl jsem, že dál už bych nebyl schopný to dokázat bez ní po mém boku. Někdy prostě poznáš, když je ta osoba určená pro tebe, a já jsem to tak měl vždycky s ní. Vlastnila mě…. Kurevsky mě zachránila.

Nemohl jsem dál kontrolovat svoje dýchání a v mém břiše se roztrhla dutá bolest, což způsobilo, že jsem padl na gauč a kurva, nemohl jsem slzy tentokrát zastavit. Myšlenka na to, že mě opustí, ze mě udělala zatracený ubrečený nepořádek.

Jemné paže se mi omotaly pevně kolem hrudníku a zad, trhnul jsem sebou a snažil se dostat pryč. Molly mě konejšivě utišovala a tahala mě dolů, dokud mi hlava neležela v jejím klíně, pohybovala prsty, aby mi rozčesávala vlasy.

Nevěděl jsem, jestli to bylo pohodlí z jejího doteku nebo obrovitost toho všeho, co se stalo dnes večer, ale záplava vzpomínek spěchala do fronty v mé mysli: údery, rány, kruté urážky, tresty… všechno.

Molly popotahovala a třásla se nade mnou a věděl jsem, že brečela příliš. Nikdy jsem jí nemiloval více, než v tento moment. Sdílela můj zármutek, a když zvedla můj obličej do svých dlaní, zašeptala, „Romeo - “ nasál jsem vzduch a po prvé ve svém životě jsem pronesl slova, „Miluji tě…miluji tě,“ když jsem se díval do jejích zlatých očí a modlil jsem se, aby mi dala jen ještě jednu šanci udělat jí šťastnou.

„C-co?“

Opřel jsem se o gauč, náhle vyčerpaný a přitáhl svou holku, aby si lehla na mne a vyznal jsem se, „Miluji tě. Miluji tě tak moc, že jsem si ani nedovedl představit, že je to možné.“

Škála emocí jí tančila přes obličej, než se roztavila do něčeho, co vypadalo jako úleva a zašeptala, „Miluji tě také, zlato. Miluji tak moc, tak moc.“ Nikdy předtím jsem neslyšel tahle slova mířená na mě. Miluji tě – dvě malá slova, která, až dokud jsem nepotkal Molly, jsem myslel, že byla rezervovaná pro zasrané sentimentální filmy a nereálné snílky. Ale sakra, slyšet to z jejích rtů mě nutilo cítit se naživu, ale nemohl uvěřit, že to myslela vážně. Byla slovně roztrhána kvůli mně, strčena z jejího poklidného života do bouře sraček.

Třel jsem jí přes tváře, zeptal jsem se, „Bejby, miluješ? Dokonce potom - “

Přitiskla mi prsty na pusu a řekla, „Nikam nejdu. Přišla jsem sem ti to říct. Byla jsem v autě, poslouchala tě, jak jsi raněný, a věděla jsem, že musím být s tebou bez ohledu na všechno, říci ti, že tě nikdy neopustím.“

„Ale moji rodiče….“

„Ano, tvoji rodiče jsou něco jiného, ale nebudou mě odhánět od tebe, od milování tě. Jsme osudem pronásledovaní, Romeo. Zasahující rodiče přicházejí jako součást balíčku.“

A tady to bylo, její neotřesitelná síla, její schopnost přitáhnout mě zpátky z temnoty a nemohl jsem si pomoct, ale usmál jsem se. Vždycky vyhledávala pohádku, šťastně až do smrti. Ale byla moje a kurevsky mě milovala.

„Cítím se, jako bych se právě svlékl do naha…jako by někdo roztrhl můj hrudník a všechno, co můžeš vidět je rozbité srdce, které drží pohromadě rozeklané jizvy,“ zašeptal jsem a uviděl jsem, že se jí znova lesknou oči.

Prsty se mi plazily po hrudi a začala mě zbavovat košile, knoflík po knoflíku, přitiskávajíc ty zatraceně jemné rty proti mému srdci.

Bylo to neuvěřitelné.

Sledoval jsem jí se pohybovat dolů po mém těle a řekl jsem, „Nikdo nikdy nevěděl, co se skutečně děje za zavřenými dveřmi. Nikdy jsem to neřekl živé duši. Ty jsi byla jako velká cihla na jejich skleněnou tvrz dneska večer. Viděl jsem paniku v otcových očích. Můžeš zničit všechno, na čem oni tak tvrdě pracovali.“ Přestávajíc, odpověděla, „Tak špatné jak to bylo, jsem ráda, že jsem tam byla a teď už vím, s čím se vyrovnáváš. Nemůžeme vymazat tajemství a pokažené vzpomínky z naší minulosti, ale můžeme postavit novou kapitolu našeho společného života.“ Neopouštěla mě.

„Mol…“ zachraptěl jsem, neschopný dokončit větu.

„Shh…“ řekla, škádlivý úsměv na rtech, a začala mi sunout košili na stranu a pohybovat se po mých nohách dolů.

Zasténal jsem nad jejím dotykem, boky se mi automaticky zvedly, když začala posunovat pas mých kalhot.

To mě poser. Znal jsem ten pohled v jejích očích.

Stáhla mi najednou kalhoty i boxerky, byl jsem před ní kurevsky tvrdý. Sklonila se a olízla mi ptáka od koulí až po špičku, dlouhé zasténání se mi vydralo z krku. Potřeboval jsem to. Potřeboval jsem to od ní tak zasraně moc.

Její horká ústa pohltila mého ptáka jedním douškem a jakékoliv myšlenky na dnešní večer a všechny naše problémy opustily mou mysl. Právě teď jsem tu byl jen já a moje holka.

Chytil jsem jí za temeno a pumpoval jsem dovnitř a ven jejích úst a celý ten čas to Molly prostě přijímala, dávajíc mi, co jsem potřeboval nejvíc – její přijetí.

Ale když přejela zuby po celé mojí délce, trhnul jsem sebou a zasténal jsem zoufalým zavrčením.

Chytil jsem Mollyny hnědé vlasy do pěstí a přinutil jsem jí pustit mého ptáka. „Vstaň.“

S hladovým skousnutím jejích rtů udělala, jak jsem přikázal a během několika vteřin jsem jí zbavil oblečení a stála přede mnou nahá, zrudlá a připravená.

Zatlačil jsem jí na gauč, rozevřel stehna, můj penis sebou škubnul a hltal jsem jí, potřebujíc jí ochutnat. „Neřekl jsem ti, abys mě kouřila, Shakespearová. Víš, že mě musíš nejdřív požádat o svolení.“ Rozevřela rty a prohnula se pode mnou nezkrotnou touhou.

Sklonil jsem se dolů a ohnul jí nohy přes moje ramena, otevírajíc jí doširoka a prohlásil jsem, „Teď je řada na mě,“a ponořil jsem se mezi její nohy. Molly vyloudila dlouhé zasténání, pobízející mě zatlačit se ještě dál až po koule.

„Chyť mě za vlasy,“ nařídil jsem, na okamžik zvedající hlavu. Její prsty mi jimi proběhly jemně, ale chtěl jsem tvrději a drsněji. Chtěl jsem šukat – surově a primitivně.

„Zatahej mě! Opravdově!“ nařídil jsem znova, můj hlas byl odměřený a důrazný.

Se vzestupem jejích boků a hrdelním zasténáním chňapla po mých vlasech, poslouchajíc mě, a vrazil jsem do ní jazykem. Dech mojí holky se stával těžším, nadrženějším a vyměnil jsem jazyk za své prsty, které se chopily klitorisu. Dál jsem jí sál tvrdě, dokud se neudělala, žhavě a sladce do mojí pusy.

Nezastavil jsem ani na okamžik a obratem jsem posunul Molly na břicho a ohnul jí přes gauč, líbajíc jí na rty, otevírajíc její měkká stehna a bušil jsem rovnou do jejího tepla.

„Řekni mi, že mě miluješ,“ přikázal jsem jí do jejích dlouhých, hnědých vlasů, nos zabořený do ohbí jejího krku.

Sténajíc zamumlala, „Miluji tě. Miluji tě tak, tak moc.“

To mě poser, ta slova. „Řekni mi, že mě nikdy neopustíš.“

Tentokrát všechno, co jsem dostal, bylo ticho. Její kanálek se sevřel a snažila se pohupovat proti mně, ale přitlačil jsem se k opěradlu, a znemožnil jí se pohybovat. Držel jsem jí pevně za boky, sklonil jsem se dolů a zašeptal, „Udělej, jak jsem řekl nebo ti nedám, co chceš, co vím, že ode mě potřebuješ.“

„Romeo! Přestaň s tím!“ vykřikla, hlas přeplněný chtíčem.

„Udělej to. Rozumíš mi?“ zavrčel jsem, obalil si ruce jejími vlasy a vzal si její ústa jen krátce.

„Argh!“ vykřikla a zírajíc na mě řekla, „Ano, zatraceně ti rozumím!“ Zajel jsem do ní ještě jednou. Kriste, byl to úžasný pocit. „Rozumíš mi, bejby. Jsi jediná, kdo mě může vůbec pochopit. Jsi jediná, která se to dozvěděla.“

„Řekni mi, že mě nikdy neopustíš.“ Potřeboval jsem to slyšet znova. Potřeboval jsem ujištění.

„Nikdy tě neopustím!“ odpověděla okamžitě.

Moje ruce byly všude: její zadek, prsa, klitoris. „Nikdy neutečeš,“ vyštěknul jsem.

„Nikdy neuteču!“

„Slib mi to.“

„Slibuji!“

„Romeo….já….ah!“ Ztuhla a  vrhla se přes okraj, její těsný střed mačkal mýho ptáka až téměř k bodu bolesti, berouc mě přes okraj s ní.

Pomalu jsem nás stahoval z výšin dolů, ústy jsem jí sál vlhkou kůži na rameni, tvořící se velkou rudou značku, důkaz mojí hrubosti přetrvávající na jejím těle. Nedělal jsem si starosti, co by si myslela, líbilo se jí to tak moc, jako se to líbilo mně.

Sál jsem jí a lízal kůži na zádech a zašeptal jsem, „Miluji tě, bejby.“ Odpočíval jsem na jejím vyčerpaném těle a pomyslel jsem zpátky na dnešní den a i přes ty sračky, kterýma jsme prošli, právě teď, právě tady, držíc Molly v mém náručí, nemohl jsem si pomoct, ale byl jsem vděčný. Události dneška nás donutily sdílet pocity spolu navzájem, oba nás to přivedlo na lepší místo.

Po rozdělání ohně jsem si lehl zpátky na gauč, měl svou holku rozprostřenou přes hruď a zeptala se, „Jsi v pořádku, zlato?“

„Budu. Mám tebe,“ zašeptal jsem. Byla to pravda. Jestliže budu mít Molly po svém boku, můžu se dostat přes vše: psycho rodiče, klamy všech bývalek … všechno.

Stydlivě se na mě usmála, podívala se mi přímo do očí a řekla, „Vybral sis mě.“

Jak by si sakra mohla myslet, že bych udělal něco jiného?

„A udělal bych to znova v úderu srdce,“ ujistil jsem jí a přejel jí rukou dolů po krku.

„Byli vůbec někdy k tobě rodiče milý?“ zeptala se, prsty líně kreslila kruhy po mé hrudi.

Projel jsem si v mysli roky, když jsem byl menší, pak jsem nešťastně zavrtěl hlavou.

„Byl jsi někdy šťastný?“

„Ne.“

„Jsi teď?“

Tahle otázka byla jednoduchá.  „Naprosto. Konečně vím, co je to láska a být milován. Ale jsem vyděšený jako peklo, že to skončí. Moji rodiče se nevzdávají tak snadno.“

„Zůstávám s tebou,“ řekla Molly autoritativně, ukazujíc odhodlání jako malý pitbul.

„Slíbíš mi to?“

„Slibuji. Miluji tě. Jsem tvá.“ Kurva, nemohl jsem ani promluvit po těchto slovech, po její neochvějné jistotě, takže jsem jí prostě políbil na prsty, dlaně rukou, kamkoliv, kde jsem mohl.

„Takže co teď? Fotbal? Genialita? Ovládnutí světa?“

„Myslím, že ano.“

„Co bys chtěl, Romeo? Co si přeješ nejvíc od života?“ zatlačila na mě, přikyvujíc povzbudivě hlavou.

Byla tu jediná věc, která mě držela při smyslech, takže bez přemýšlení jsem odpověděl, „Ty.“ Pozvedla obočí, zavrtěla hlavou a řekla, „Ne, vážně, zlato, co bys chtěl? Je to tady pro tebe, aby sis to vzal.“

Byl jsem neústupný. „Jen tebe, bejby. Jsi cítit jako domov, pro mě.“

Pohnula se znova nade mě a ujistila mě, „Máš mě. Všechno ze mě, na tak dlouho, jak budeš chtít.“

„Opravdu? Mám tě navždy? Protože jsem se právě odřízl od jediné rodiny, kterou mám.“

„Romeo, ty jsi má rodina. Jsi to ty. Ty a mí blázniví přátelé jste důvod mého bytí. Jak to nemůžeš vědět?“ Nechal jsem vyjít ven nahromaděný dech.  „Protože nemůžu uvěřit, že je to pravda.“

„Je to ty a já, Romeo.“

A bylo to tak. Někteří lidé si můžou myslet, že způsob, jakým jsme byli spolu, byl nezdravý, ale co nevěděli, bylo, že to byla Molly, kdo mě zastavil od toho, dostat se mnohokrát přes hranu. Rozptylovala můj hněv, pomáhala mi zaměřit se na to dobré. Byla moje dobro a já bych tyhle kraviny nemusel nikomu vysvětlovat.

Molly se naklonila k polibku potom, co jsme domluvili a ten polibek se obrátil z nevinného do čehokoliv jiného, jen ne nevinného. Přitiskl jsem se jí mezi nohy a právě teď jsem jí chtěl znova.

„Romeo - “ zasténala Molly okamžitě, a tohle jsme byli my po zbytek noci, dávajíc jeden druhému, co jsme potřebovali a pak jsme usnuli v náručí toho druhého. Nebo alespoň ona spala. Já jsem si dělal starosti, co nám přinese budoucnost, když jsem jí pevně svíral.

Ukázalo se, že několik příštích měsíců bylo mých nejlepších v životě. Neslyšel jsem o ničem od svých rodičů, Shelly zůstala od nás tak daleko, jak mohla a Tidi propluli fotbalovou sezónou neporažení.

Čím blíž jsme se k sobě s mojí holkou dostávali, tím víc starostí jsem si dělal o budoucnost. Chtěla být profesorka a mohla by odejít, aby dokončila svůj doktorát. Po vstupu do draftu NFII jsem mohl být poslán kamkoliv ve Státech a to jsem měl v mysli celý zatracený čas. Molly mi říkala, abych se uvolnil, bavil se a že to všechno dobře dopadne. Takže jsem si to dovolil udělat poprvé ve svém životě.

Ale nic nezůstává nikdy dobrým navždy. Molly a já jsme oba měli minulost, která nás to oba tvrdě naučila.