Shadows - 5. kapitola

Překlad: Viki
Kor.: Majuš

Velice vyvedená z míry Adrewovým nepřátelstvím a roztopeným ping-pongovým míčkem, si Bethany dala na čas s umýváním a převlékáním po tělesné.

Něco mezi těma dvěma bylo, jako kdyby komunikovali přes epické a smrtelně pronikavé pohledy.

Připomnělo jí to způsob, jak se Dawson a jeho dvojče chovali dnes ráno.

Jako kdyby byli jejich impozantní a vražedné pohledy něco úplně jiného.

Potřásajíc hlavou, si stáhla gumičku z vlasů, pročísla si je hřebenem, pak ho hodila do kabelky, otočila se a mírně vyjekla.

Stála za ní Kimmy, štíhlé paže zkřížené na hrudi. Na rtech měla rtěnku tak, že vypadali jako ropná skvrna.

„Bože, ty jsi mě vyděsila.“

Bethany si zvedla batoh, nandávajíc si ho na rameno a čekala až Kimmy něco řekne.

Cokoliv.

A čekala dál.

Ticho.

Ooukej.

„Potřebuješ něco? Protože jdu pozdě.“

„Pozdě na co?“

Bethany na ní koukla.

Jako kdyby byli její příchody a odchody jedna z Barbieiných starostí.

To si nemyslím.

Šla kolem ní.

„Počkej.“ Kimmy jí předběhla, blokujíc obě dveře.

„Je pravda, že tě Dawson pozval na rande?“ Nečekala na odpověď. „Protože jsem ho slyšela, jak se tě ptal během vyučování už dříve, a moje kamarádka Kelly řekla, že tě dnes pozval taky.“

Pokud ho slyšela ve třídě, proč se teď ptala?

„Koukej, dovol mi, abych ti dala radu.“

Usmála se, ubohý pokus o milost, jako kdyby mluvila k drahé přítelkyni.

Bylo to tak moc falešné.

„Dawson je totální hráč. Byl přes celou školu a mnohem víc než to… Stejně jako jeho bratr. Rádi se zahrávají s lidmi. Předstírají, že jsou jeden druhým, jestli mi rozumíš.“

Píchlo ji zklamání.

Vzpomínky na vztah s Danielem se vynořili a přebleskli její myslí.

Staré rány se otevřely, a tak vyhrkla. „Proč mi to říkáš?“

Kimmy jí věnovala pohled „to myslíš vážně?“.

„Jsi nová holka. Proč jinak myslíš, že by se o tebe tak zajímal?“

Její pohled putoval přes Bethaniny džíny a svetr, jako kdyby na to skutečně nemohla přijít.

„Jenom se snažím udělat dobrý skutek dne a varovat tě. Ten kluk… no, byl kolem.“

S tím se otočila na podpatku a odešla.

„Co to sakra bylo?“ řekla hlasitě Bethany a její hlas se odrážel v prázdné místnosti.

Byl každý ve škole vždy tak přátelský?

Sakra.

Nabírající hluboký nádech, opustila šatnu, říkajíc si, aby moc nedávala na to, co Kimmy řekla. Mohla to být žárlivost.

Mohla to být čistá děvkovost.

Nebo to mohla být pravda, zašeptal zlý ošklivý hlas.

Proč by měla být překvapená?

Nebude.

Oba bratři byli ztělesněním žhavosti.

Bylo by hloupé věřit, že Dawson nemá akry ex-přítelkyň.

Otevírajíc dveře s větší razancí než bylo potřebné, ji napadlo, jestli by s ním neměla skončit. Poslední věc, co by potřebovala, je být další zářez na jeho opasku, bez ohledu na to jak je krásný. A fakt, že jí ten nápad štval, mluvil sám za sebe.

Byla do něj.

A on jí čekal v hale, opírajíc se naproti poličce s trofejemi, ruce zastrčené v kapsách džínů.

Musel se osprchovat, protože vlny jeho tmavých vlasů se mu kroutili kolem čela.

Véčkový svetr mu obepínal ramena.

Srdce jí v hrudi udělalo přemet při pohledu na něj.

Zarazila se, svírajíc popruhy na batohu.

„Ahoj.“

Neusmál se ani nezašklebil, jenom ji sledoval svým intenzivním pohledem.

„Chci se omluvit za svého přítele.“

Ten blbec je jeho kámoš?

„Není to tvoje chyba, ale možná–“

„Ano, vlastně svým způsobem je.“

Odtlačujíc se od skříňky, si přeběhl rukou přes vlasy.

„Vím, že to nedává smysl, ale prostě mi je líto, že byl k tobě tak příšerný. A doufám, že jsi nezměnila názor na to, že půjdeme na něco k jídlu. Ne, že bych ti to měl pak za zlé.“

Teď byla zmatená.

Jo, změnila názor, ale ne kvůli Andrewovi.

A upřímně řečeno, nemohla pochopit, proč bylo jeho chování Dawsonův problém.

Ale upřímnost v jeho hlase a očích ji dostala.

Hráč nebo ne, cítil se špatně, když k tomu neměl žádný důvod.

Dawson pomalu přikývl, jako kdyby byl její nedostatek odpovědí dostatečný.

„Dobře, myslím, že to je to, co to je.“

Její pusa se otevřela, ale nic z ní nevyšlo.

Proč se tohle stávalo pořád kolem kluku ze Západní Virginie?

Stála tam před ním, zírala, chtějíc mu říct, že to je v pořádku, a že pořád, proti všemu zdravému rozumu chtěla s ním jít na něco k jídlu.

Chtěla s ním jít ven a být jeho přítelkyně… možná i něco víc než to.

Ale neřekla nic.

Dávající ji slabý úsměv, postoupil vpřed.

„Máš kus papíru a pero?“

„Hm, jistě.“

Vylovila je z tašky a podala mu je.

Okamžitě začal něco čmárat.

„Dawsone, já opravdu–“

„Je to v pořádku. Tady,“ řekl, podávajíc jí pero a papír zpět. „To je moje číslo. Zavolej mi kdykoliv, pokud budeš chtít. A opět, omlouvám se.“

Podívala se na kus papíru překvapená tím, že jeho rukopis byl stejně ladný a elegantní jako jeho pohyby.

Když vzhlédla, Dawson už byl pryč.

Dawson byl naštvanej. Chtěl vletět domu k tomu blbci a přejet ho autem. Jediná věc co ho zastavila, od výroby nových dveří bylo, že měl rád svoji Jettu. No, a Adam, dobré dvojče, jak on na něj bude žalovat, byl docela v pohodě. Jako Ash bez Daemona.

Andrew měl problém s Bethany jenom proto že viděl Dawsona ji okukovat v tělocvičně a samozřejmě byl to jeden vlezlej spratek. Ze všech Luxenu žijících mimo komunitu byl jediný, kdo se zdál, že se líp hodí na život s naším druhem.

Na půl cestě k domu Dawsonův telefon pípl. Doufajíc že to je Bethany a za to se pak cítil, jako blázen se opřel dozadu a vytáhl si svůj tenký iPhone z kapsy. A samozřejmě to bylo od jeho drahého bratra. Správa byla krátká a k věci.

Přijeď hned domu.

Jedna jeho část, chtěla říct, seru na to a jít kamkoliv jen ne domu ale někdy tam přijít musel. Ačkoliv zpomalil do téměř loudavé jízdy, procházejíc kolem řady náklaďaků se samolepkami jako Skutečné Ženy Milují Ford nebo Náklaďáky, to umějí líp.

Cesta vedoucí k jeho domu byla tichá a prázdná jako každý dům, který sdílel tu samou ulici. Ale jeho příjezdovka byla nacpaná. Skvělé. Vystupujíc z auta, zabouchnul dveře.

Posádka Luxenu ho čekala vevnitř. Jeho bratr a sestra, Adam, Andrew a Ash a dokonce tam byl i Matthew, jejich neoficiální strážce. Dawson se opřel o dveře, zakládajíc si ruce.

„Tohle je zásah? Už se nemůžu dočkat, až si vyslechnu vaše správy.“

Daemonovi oči zaplály bílým světlem.

„Řekni, že to není pravda.“

„Nejsem si jistý co to „to“ je.“

Natáhnutý na gauči při Ash Andrew povytáhl obočí.

„Chtěl jsi na mně vyjet v celé své jasné záři a srazit mě v tělocvičně kvůli holce. Lidské. Holce.“

Dawson se zašklebil. „Chci tě srazit každý den Andrew. Dnešek nebyl výjimkou.“

Andrew do zchladil. „To těžko, blb–“

„Ne,“ odsekl Daemon, otáčejíc se na Andrewa, tak rychle že blonďákovi se musel před očima přemítnout celý život. „Ani nemysli na to, že bys mého bratra urážel.“

Zvedaje ruce Andrew řekl „Jak chceš, chlape. Všechno co říkám je, že tvůj brácha mi dnes chtěl jít nakopat zadek jako Chuck Norris kvůli lidské holce.“ Dawson svým způsobem přál, aby to udělal.

„Musím ti připomínat, že jsi roztopil ping-pongový míček rukou?“

Důvod postoupil před Matthewa.

„Je to pravda Andrew?“

Andrew obrátil oči v sloup.

„Byl to jenom ping-pongový míček.“

Matthewovu tvář zkřivilo zamračení.

„Počkat. Tohle vše je kvůli ping-pongovému míčku?“

„Ne,“ řekl Andrew v tu samou chvíli, kdy Dawson řekl „Ano.“

„Začíná mě bolet hlava.“ Povzdechl si Adam. „Už teď.“

Stejně jako Dawsona. A měla jméno. Koukl na Andrewa.

„Tohle je o ničem. Nechápu, proč jsme na tohle sezení museli zavolat Kapitána Planetu.“ [1]

Jeho bratr si překřížil ruce, zrcadlujíc jeho postoj.

„Tohle je o Bethany?“ zeptala se Ash znějíc znuděně, ale její hlas byl mazaný. Nebylo pochyb o tom, že se obávala konkurence v soutěži o Daemona.

„Je to holka–“

„Holka?“

Dee, vytáhla nos z časopisu.

„Co o holce? Je hezká? Znám ji?“

Ach pro lásku všeho svatého. Dawson zasténal.

„Bethany je holka ze školy. A nechápu, co máte za problém. Jenom jsme mluvili.“

Dee vypadala sklíčeně.

„Takže ji neznám?“

„Ne.“

Už ztrácel trpělivost.

„Nemyslím, že s ní máš nějakou hodinu.“

„Ale je holka?“

Dee se ohlédla po místnosti zvedajíc obočí.

„Takže pro tentokrát jsem s Dawsonem. Co máte za problém? Není to jako bychom měli zakázané…“

Tváři jí najednou ladili s barvou rajčat.

„Nechápu to,“ zakončila to.

„Je pravda, že neexistují pravidla zakazující mít… vztah ale není to moudré.“

Matthew vypadal, jako když se před lety snažil vysvětlit mechanizmus sexu. Pro ně všechny to bylo děsivé.

„DOD se nad tím mračí a skutečně k tomu není důvod.“

„Příliš nebezpečné pro lidi,“ řekl Daemon rozkládajíc ruce. Sedl si na opěradlo křesla, kde seděla Dee.

„Pokud by nás DOD jenom podezřívalo, že jsme nechali vyletět mimozemšťana z pytle, člověk půjde bye-bye. Nemluvě o risku jejího rozsvícení.“

Dawson přetočil očima.

„Jo, protože ji plánuju rozsvítit jenom pro zábavu.“

Jeho bratr snížil obočí v jasném varování. Povzdechl si.

„Každopádně to není velká věc.“

„Vyhrožoval jsi kvůli ní Andrewovi?“ zeptal se Matthew, vypadaje jako by skutečně doufal, že to neudělal. No, pak radši držel pusu zavřenou, protože se mu odpověď nebude líbit.

„Dawsone?“

„Možná…“

Andrew po něm střelil prázdným pohledem.

„Já bych řekl spíš ano.“

Člověče, chtěl Andrewa srazit.

„Co jsi řekl?“ zeptal se Daemon a Dee se se zájmem dívala.

„Fajn,“ zabručel Dawson.

„Řekl jsem mu, že pokud znovu promluví s Bethany strčím mu určitou část těla do huby.“

Daemon dával dohromady sílu bomb. Taky docela nápadné a dokonce i Matthew vypadal ohromený. Když skončil, řekl „ty jsi na něj vyjel kvůli lidské holce?“

Dawson pokrčil rameny.

Daemon znovu vybuchl jako bomba.

„Přidejte k tomu způsob, jakým se na ni díval, a máme problém.“

„Jak na ní zíral?“ zeptala se Dee znějíc směšně nevinně. Všichni kluci zasténali.

„Koukal na ni jako…“ pak nastala zvláštní pauza, téměř jako kdyby Daemon skutečně nevěděl jak to vyjádřit, jako kdyby tak ještě na dívku nekoukal – což nekoukal.

„Jako by byla poslední kus stejku a on hladověl.“

Dawsonovo obočí vystřelilo vzhůru. Takhle na ní koukal: Jako na stejk?

„Nikdy ses na mně takhle nedíval.“ trucovala Ash. Daemon na ní zíral. Rozhodně ne tím způsobem.

„Te je jedno,“ řekl Dawson.

„Kromě faktu že teď budu myslet na stejk, vždy když jí uvidím, se nic neděje. Líbí se mi. Je v pohodě. Tak co? Nemáte se čeho obávat.“

Jeho bratr se zamračil, jak koukl na Andrewa.

„Co jsi té holce řekl?“

Andrew nic neřekl.

„Opakoval její jméno jako šílenec.“

Dawson si nad touhle konverzací povzdechl.

„No, mě to zní jako normální nesnášenlivost k lidem.“

Adam se podíval na své dvojče.

„Všechny jsi nás podráždil bezdůvodně… jako vždy. Není to problém.“

Pro ně ne ale pro něj? Dawson si přál, aby nebyl. Ramena mu poklesla, jak zamířil ke schodům, hotov s touhle konverzací. Cokoliv co mezi ním a Bethany bylo, skončilo dřív, než to vůbec začalo. Koukaje přes rameno se snažil ignorovat zdrcující váhu usazující se mu na hrudi.

„Není se čeho obávat. Díky Andrewovi už se mnou nechce nic mít.“

Andrew vypadal hrdě.

„Takže jo, není se čeho obávat.“

---

[1] (poznámka: z kresleného seriálu: http://www.csfd.cz/film/72362-captain-planet/)