Shadows - 19. kapitola

Překlad: Janka
Kor.: Majuš

Daemon zakroužil rameny, neschopný se střást náhlého napětí, budujícího se v jeho zádech a na krku. Jakoby špatně spal, ale on spoustu času nespal.

„Zlato, vůbec na mě nedáváš pozor.“

Podíval se na Ash. Objednala si z internetu letní šaty, nebo tak něco, a dělala malou „shlédni a schovej“ modelingovou šou.

A podle současného stavu jejich šatů, musel propásnout ty dobré věci.

Natahující ruku, řekl: „Promiň.“

Zahoupala k němu boky. Namísto toho, aby vzala jeho ruku, vyšplhala se na jeho klín a začala jít na věc. Její pusa byla všude-jeho rty, tváře, hrdlo, níž. Normálně by se do toho hrnul, hlavně odkdy byla Ash ten den sladká. Ale jeho mysl… byla někde jinde.

Přes jeho rameno měsíční světlo řezalo skrz okno.

Ash přestala a pak se narovnala. Její dolní ret trčel. Nějak byla pořád sexy jako peklo. „Dobře. Co se děje, protože ty tak nejsi na stejné straně jako já.“

„Promiň. Já nevím. Jen cítím…“ Nemohl to vyjádřit slovy, protože si nebyl jistý, jak se cítil. Zatřásl hlavou. „Není to nic s tebou. Přísahám.“

Vypadala, jako by se šla hádat, ale pozoruhodně se rozhodla nedělat to. „Dobře. No, možná… možná v tomhle můžeme zítra pokračovat?“

„Jo, samozřejmě.“ Jemně sevřel její tváře a políbil ji. „Zavolám ti ráno.“

Ash sesbírala své věci a odešla. Lehl si zpátky na svou postel, náhle unavený. Předtím, než si to mohl uvědomit, otevřel oči a bylo ráno. Svaté peklo, nikdy takhle nechcípnul.

Zvedající se, si promnul oči a zívnul. Napětí v jeho ramenech a krku tam pořád bylo. Skvělý.

Na cestě dolů přešel kolem Dawsonovy ložnice. Dveře byly pootevřené. Z chodby mohl cítit růže, které koupil pro Bethany. Možná by měl něco takové udělat pro Ash-počkat. Daemon otevřel dveře. Dawson nebyl doma. A bylo zřejmé, že se plánoval vrátit minulou noc. Vylovil z kapsy telefon. Nebyly tam od něj žádný zprávy.

„Dee?“ Sešel dolů po schodech, bral tři najednou. Seděla na pohovce, choulila se v klubku, zabalená v přikrývce. „Slyšela si něco o Dawsonovi?“

„Ne.“ Vypadala utahaně. „Možná zůstal u Bethany.“

Celou noc i s jejími rodiči? Pochyboval o tom. Mířící do kuchyně, udělal Dee a sobě snídani. Jedli v tichu, což bylo neobvyklé. Dee, měla pořád něco, o čem mohla mluvit.

„Cítíš se dobře?“ zeptal se.

Zavrtěla hlavou. „Cítím se poražená.“

„Já taky.“ A divný pocit v jeho žaludku, jako svazek uzlů, rostl a rostl. Nic co udělal, dokonce i běh, to nezmírnil.

Někdy v pozdní ráno, hned předtím, než chtěl jít do Bethanyna domu a podívat se, jestli se jeho blbý bratr jen neobtěžoval dát mu vědět, kde je, tam bylo zaklepání na dveře.

Byl to důstojník Vaughn a důstojník Lane. Daemon ustoupil o krok, bez mluvení. Něco… něco hrozného se plížilo jeho hrdlem, do jeho hlavy.

Důstojník Lane vypadal vyděšený. „Je nám líto, že jsme přijeli bez varování, ale potřebujeme pár minut vašeho času.“

Dobře, nikdy předtím jim nic nebylo líto. Nikdy. Jako kdyby se pohyboval přes vodu, otočil se ke své sestře. Její bledá tvář byla napjatá. Na autopilota, klesl vedle ní.

Vaughn zůstal u dveří, jeho oči ostré. Byl to Lane, kdo si sedl do křesla a spojil své ruce. „Potřebuji se vás zeptat na pár otázek o Dawsonovi.“

Daemonovi vyschlo v puse. „Proč?“

„Byl s lidskou dívkou jménem Elizabeth Williams-také známé jako Bethany nebo Liz?“

Uzly se přeměnily na kyselinu. Zjistilo DOD o Dawsonovi a Bethany? DOD vědělo, že Luxeni a lidé měli… vztahy, i když to bylo trochu na zakázané straně věcí-z pochopitelných důvodů.

„Proč se ptáš?“ Daemon si sedl rovněji, zjišťujíc, že dva důstojníci by zmizeli, kdyby zjistili, že Dawson odhalil, co byli.

Lane se podíval na Vaughna, pak se zhluboka nadechl. „Byl s ní minulou noc?“

„Jo,“ odpověděla Dee. „Jsou přátelé. Proč se ptáš?“

„Zdá… zdá se, že došlo k incidentu minulou noc v Moorefieldu.“ Byla tam pauza a všechny druhy hrozných věcí spěchaly přes Daemona. „Nevíme, co se stalo, ale je mi líto, byl pryč. Oba byli.“

Daemon otevřel pusu, aby promluvil, ale ztratil hlas. Pryč? Oni nebyli tam, kde si DOD myslelo, že jsou, protože on rozhodně nemohl myslet pryč jako pryč. Začal vstávat, ale nemohl přinutit nohy pracovat.

Jeho sestra se nadechla chvějícím se dechem. „Vrací se zpátky, že jo? S Bethany?“

Daemon kousal do svých stoliček. Pryč byl výraz, který rádi používali, když nemohli vyslovit slovo mrtvý. Jako kdyby říkat „pryč“ nějak zmenšilo ránu.

Vaughnův výraz zůstal netečný. „Oba byli mrtví. Je mi to líto.“

Daemonovi se nepodařilo udržet zbytečný úkol-dýchání. Uzamkl se, každý sval, každou buňku. Řvoucí zvuk, jako nízké zavrčení naplnilo jeho uši. Viděl šedě.

„Ne,“ řekla Dee, vystřelující k němu. Ruce vletěly do jejich vlasů, tahajíc nevyzpytatelně. „Ne. Dawson není mrtvý! Věděli bychom to. Není mrtvý, Daemone! Není!“

Lane se postavil, viditelně mu bylo trapně a odkašlal si. „Je mi to líto.“

Byl tam tlak, budující se v jeho hrudi. „Chci vidět svého bratra.“

„Je mi líto, ale–“

„Vezmi mě k tělu mého bratra, teď!“ Jeho hlas zatřásl okny a lidmi, ale on se nestaral. „Tak mi pomoz, když ne…“

Vaughn přistoupil. „Tělo tvého bratra a člověka bylo zlikvidováno.“

„Zlikvid…“ Nemohl dokončit větu. Nevolnost se rychle zvedla. Zlikvidováno… jako nic jiného než odpad, který bylo potřeba vzít pryč. „Vypadni…“

„Daemone,“ řekl Lane. „Je nám to opravdu–“

„Vypadněte!“ zařval.

Důstojníci nemohli odejít rychleji.

Dřevěná podlaha se pod ním zatřásla, kroutící se, dokud horlivé vytí nedoprovázelo pohyb. Dům se otřásl v základech. Okna zařinčela. Obrazy sklouzly ze zdi, rozbíjejíc se o třesoucí se podlahu. Nábytek se převalil a jinde v domě víc věcí spadlo. Zničil by všechno. Nic mu bez jeho bratra nezůstalo… Dee. Ach, Bože, Dee. Daemon popošel směrem k jeho sestře, ale zjistil, že jeho nohy nebudou pokračovat dál. Zastal, ohýbající se v pase, když vlna bolesti, která byla cítit tak skutečně, udeřila do jeho břicha. Ne jeho bratr. Opravdu nemohl pochopit, co se právě stalo. Nevzbudíte se a všechno je v pořádku jenom proto, aby se váš celý život zničil ve vteřinách.

„Prosím, ne,“ zašeptala Dee. „Ne, ne, ne.“

Věděl, že se přes to potřebuje dostat pro jeho sestru, ale cyklon se v něm budoval. Všechno, na co mohl myslet, byl ten den v kuchyni. On objímající Dawsona, to nemohlo být naposledy, co by ho objal. Žádný-žádný způsob.

Daemon trápil svůj mozek. Kdy naposledy viděl Dawsona? Včera? Jedl misku cereálií. Hraběte Čokuli. Smál se. Šťastný. Naposledy nabralo zcela nový význam.

Zvedající pohled, viděl, že Dee byla rozmazaná. Buď ztrácela nad sebou kontrolu ona, nebo on. Plakal někdy předtím? Nemohl si vzpomenout.

Zdálo se, že se Dee kolísá a on vystřelil směrem k ní, chytajíc ji předtím, než spadla, ale pak oba spadli na podlahu, držíc se navzájem. Daemon otočil hlavu ke stropu, vypouštějící nadpozemský řev, který jistě prolomil zvukovou bariéru, otřásajíc domem znovu. Okna zařinčela, ale tentokrát vybouchla. Cinkající zvuk padajícího skla prořízl brázdu jako vzdálený potlesk.

A pak tam byly Deeiny vzlyky. Srdcervoucí vzlyky trápily její štíhlé tělo a třásly jím. Ten zvuk zlomil jeho srdce. Pořád se měnila do a z její přirozené formy, rozpadající se v jeho náručí.

Dawson se nevrátí zpět. Jeho bratr nepřejde těmi dveřmi nikdy znovu. Nebudou tam již žádné marathóny Strašidelného Vyšetřovatele. Již žádné škádlící souboje s Dee o to, kdo snědl zbytek zmrzliny. A nebudou již žádné hádky o lidské holce. Lidská dívka…

Dawson ji rozsvítil jako maják-což vedlo Aruma přímo k Dawsonovi. To bylo jediné vysvětlení. Kameny je v Moorefieldu pořád chránily. Arum musel vidět Bethany… Nikdy v životě nenáviděl lidi tak moc, jak je nenáviděl teď.

Smutek a vztek se přes něj vlnily, když jeho světlo hořelo červeno-bílou. Deeiny slzy se přelily přes spojení, její šeptané popírání pokračovalo a Bože, on by dal svůj vlastní život v tom okamžiku za to, aby z ní vzal její bolest a ztrátu. A kdyby mohl změnit pár posledních věcí, které řekl svému bratrovi. „Zabiješ tu dívku.“ Proč mu neřekl, že ho miluje? Ne.

Namísto toho řekl… Trápení rozštípilo jeho duši, klesající hluboko jako ostrý, zoubkovaný nůž.

Jeho hlava padla na rameno jeho sestry a on zavřel oči. Slzy stále prosakovaly, opařujíc horkem jeho nyní-zářící tváře. Světlo blikalo po celém obývacím pokoji, vrhajíc divné stíny dvou forem, schoulených na podlaze dohromady.

Dawson byl mrtvý kvůli němu, protože nevaroval svého bratra dost, nezastavil vztah předtím, než se to vymklo z rukou. Byl mrtvý kvůli lidské dívce. A byla to Daemonova chyba. Neudělal dost, aby ho zastavil. Držel svou sestru těsněji-zbytek jeho rodiny-a přísahal nikdy znovu. Nikdy znovu nedovolí člověku, aby vystavil jeho rodinu nebezpečí. Nikdy znovu. Daemon neztratí svou sestru, bez ohledu na to, co musel udělat, aby ji udržel v bezpečí.