SH - 21. kapitola

Překlad: Marta

„Zatraceně, Anděli.  Tohle absolutně děsí všechno ve mně!  Radši buď lepší než tohle těžké, až konečně půjdeš na svět,“oznámila jsem, když jsem si třela své břicho.

Rozhodla jsem se být aktivní ve čtení všech těhotenských věcí a tenhle malý nápad prostě selhal.

Vážně to selhalo.

Určitě budu mít noční můry o kleštích a porodu.

Hodila jsem dolů mojí kopii Co očekávat, když jste v očekávání na stůl, jako kdyby skrývala nějaké nakažlivé masožravé onemocnění a vyšla jsem na balkon, naklonila se přes zábradlí a obdivovala krásnou zeleň trávníku a jasně modré zimní nebe.

Věci se uklidnily od té doby, co jsem dokončila svůj výzkum pro profesorku Rossovou a závěrečné papíry na filosofii byly klasifikované pro tenhle poslední semestr.

Aktuálně jsem trávila čas s Romeem a nebylo to nic menšího než perfektní.

Hodně věcí se stalo později.

Romeo se prakticky přestěhoval do mého pokoje, stále šplhal po balkoně jako můj osobní Romeo Montek, čímž způsoboval, že dívky ze sesterstva zelenaly závistí. Fotbalový tým Crimsonských Tidů vyhrál jejich finální zápas a umístili se do SEC divize mistrovství a byli hlavní favorité pro národní šampionát. A ještě více ohromující, Romeo Prince, láska mého života, byl zařazen jako quarterback číslo jedna v zemi. Byla jsem na něj neuvěřitelně pyšná, ačkoliv se stále pokaždé přikrčil, když jsem mu to řekla.

Oh, a byla jsem už smířená s tím, že budu máma.

Chtěla jsem být maminka.

Potřásla jsem hlavou s nevěřícím úsměvem, když se Ally vřítila přes dveře mé ložnice, bez dechu, její hnědé oči zběsilé.

„Molly, Romeo se právě popral na tréninku. V podstatě skoro zabil Chrise Portera.“

„Kdo je sakra Chris Porter?“

„Je to útočník Tidů a Shellyin nový šukací kámoš.“

Natáhla jsem si hnědé boty a popadla černou zimní bundu z věšáku.

„Kde je?“

Ally prakticky poskakovala u mých dveří, zoufalá už odejít. Přišel o tričko a je v tělocvičně šílený bez sebe. Musíš ho vidět. Jsi jediná, kdo ho dokáže uklidnit.“

Vyběhla jsem ze dveří a dolů po hlavním schodišti.

„Co se stalo? Co způsobilo, že je tak naštvaný?“ Zeptala jsem se rychle, jak jsme prorazily dveřmi do svěžího, chladného vzduchu Alabamské zimy.

Vyhodila ruce do vzduchu. „Nemám ponětí. Cass mi zavolala, abych tě tam dostala. Tvůj telefon šel rovnou do hlasové schránky.“

„Vypnula jsem ho, abych se mohla soustředit na čtení.“

Rozeběhla jsem se přímo směrem k tělocvičně, ale Ally mě popadla za ruku a táhla mě k jejímu červenému Mustangu. „Budu řídit. Je to rychlejší.“

Naskočily jsme dovnitř a úzkostlivě jsem si kousala nehty, přemýšlejíc, co ho mohlo sakra tolik rozrušit. Byl v poslední době lepší, míň rozzlobený, míň agresivní.

Zbledla jsem.

„Myslíš, že někdo řekl něco o dítěti? Že se to nějak dostalo ven?“ Ally přimhouřila oči, jak přemýšlela, když vyjížděla na cestu. „Ne, kdo by to řekl? Každý, kdo to ví, by neřekl nikomu ani zatracené slovo. Cass to dokonce neřekla ani Jimmy-Donovi.“

Povzdechla jsem si a třela spánky.

„Já vím. Kde jsou Cass a Lexi?“

„V tělocvičně. Cass se tam setkala s Jimmy-Donem, aby šli na jídlo, když se Rome zbláznil. Lexi byla s ní. Zdálo se, že Austin a Jimmy-Don ho zkoušeli uklidnit, ale šel po nich taky. Trenér už opustil budovu, takže zamkli dveře a nechali ho, aby to všechno vypustil. Je zasraně ztracený, když šel i po svých přátelích!“

Dívala jsem se na hodiny na palubní desce, jak se pomalu pohybují, každá sekunda trvala věčnost, když jsme se řítily dolů silnicí k tělocvičně.

Když jsme přijely, dav se shromáždil venku a všechny oči padly na mě, když jsem vyskakovala z auta a rozeběhla se k Jimmy-Donovi, Cass a Lexi.

„Děkuji Ježíši, že jsi tady!“ vykřikl Jimmy-Don, jeho obvyklý usměvavý obličej byl zasažený strachem.

Popadla jsem Cass za ruku. „Kde je? Co se stalo?“

Její výraz byl šokovaný. „Sakra jestli to vím, holka. Austin říkal, že trenér řekl něco Romeovi v soukromí a on začal křičet a úplně bláznit a když Chris Porter udělal stupidní žert s ním o něčem, ztratil to a začal do něj bušit. Tým vzal Portera pryč, aby ho očistili, byl v pěkném nepořádku.“

Držela jsem si břicho, bojujíc s nevolností. „Jimmy-Done, kde je tělocvična?“ Vzal mě za ruku a vedl mě skrz dav shromážděných studentů, kteří si šeptali a zírali na mě, jak jsem je minula.

Prošli jsme skrz dvojitými dveřmi a rozeběhli se dolů chodbou najít Austina, který byl s jeho pečlivě tetovanými pažemi překříženými na hrudi opřený o zavřené dveře.

Když uslyšel naše kroky, zaklonil hlavu a povzdechl si úlevou. „Kurva, díky, Molly.“

„Je tam?“ ukázala jsem na dveře.

Austin přikývl. „Není na dobrém místě, Molls. Buď opatrná.“

Poklepala jsem mu na ruku na uklidnění a otevřela dveře k naprostému masakru. Žíněnky, fotbalové míče a závaží byly rozházené na podlaze, stroje na posilování byly poházené v troskách. Romeo zdemoloval posilovnu a seděl, zalitý potem, bez trička, jen v černých cvičebních šortkách, zhroucený na lavičce, hlavu v dlaních.

Dveře se zaklapnutím zavřely, prudce zvedl na ten zvuk hlavu, zírající mým směrem.

Když mě uviděl, opřel se o zeď, vypustil dlouhé zasténání, ruce si dal za hlavu a zíral do stropu.

Váhavě jsem šla k němu.

Když jsem byla od něj několik stop, zavrčel. „Hádej, kdo pořádá zasranou večeři SEC divize šampionátu dva dny potom, co se vrátíme ze zápasu v Georgii?“ Můj žaludek poklesl. „Oh, ne, zlato - “

„To je kurva vtip! Nikdy za celý můj život se nezajímali do prdele o fotbal a teď náhle budou dobrovolně hostit největší večeři roku…na plantáži! Je to zasraná past, jak nás tam dostat, Mol!“ Zvedla jsem ruce, ale posunul se dozadu po lavičce, pryč od mého objetí, jako kdyby se děsil se mě dotknout. Řízlo mě to jako nůž.

Všimla jsem si krve na jeho kloubech, roztrženého rtu a žloutnutí levého oka. „Romeo, potřebuješ se uklidnit!  Polovina školy je venku, zbil jsi týmového spoluhráče do - “

„On si to kurva zasloužil. Začal chrlit sračky o tobě…ke mně! Přál si kurva zemřít v minutě, kdy otevřel svou hloupou pusu!“

„Nestarám se, sakra, co o mě říká. Podívej se, jak vypadáš! Chováš se šíleně!“

Dobíral si mě s temným smíchem. „Moji rodiče konají celou tuhle věc. Vzpomínáš minule, způsob, jak nás napadli? Tohle je jen mnohem víc komplikovanější past. Ví, že bych se nikdy dobrovolně nevrátil. Trenér s tím už souhlasil. Dokonce už pozvali guvernéra, starostu a milion dalších příznivců, kteří to horlivě přijali. Ujistili se, že to škola nebude moct odmítnout! Kurva!“  Kopl do míče, který přeletěl místnost, narážejíc hlasitě do běžícího pásu.

Posunula jsem se a posadila na lavičku, pryč z jeho destruktivní cesty a sledovala jsem ho, jak zuřivě přechází po místnosti.

„Nepůjdeme. Není tu žádný zasraný způsob, že bys šla k nim v tvém stavu.“ Povzdechla jsem si, mnouc si kořen nosu.

„Ty musíš jít, Romeo. Ty a já oba víme, že ses stal nejpopulárnějším hráčem sezony. Tidi se dostanou pravděpodobně na mistrovství a tahle večeře je, jak na to tvůj tým připravit. Pokud se budeš cítit lépe, zůstanu doma.“

„Ne!“ vykřikl. „Kurva, v žádném případě! Proč bys tam neměla být se mnou? Škola musí změnit místo konání, srát na moje rodiče. Znám je, Mol. Něco se stane, prostě to vím a nenechám je zničit mou rodinu – jsem nad jejich hrami.“  Jeho výraz se proměnil od hněvu k ublížení, když vyrazil ke mně, klesajíc na kolena a pokládajíc si hlavu do mého klína. Jeho paže se obalily kolem mého pasu jako pouta. „Pokud to zjistí o našem malém Andílkovi, kurva kdo ví, co by mohli udělat. Nemůžu vás oba ztratit.“

Přitiskl polibek na mé mírně zaoblené břicho přes mé krémové, volně splývající tričko. Masírovala jsem mu hlavu rukama.

„Romeo, rozumím, proč jsi takovýhle, ale je to jedna párty, se stovkou lidí okolo. Nebudou dělat nic veřejně. Nebudou chtít ostudu. Zůstanu po tvém boku celý večer. Nebudou mít šanci se ke mně dostat. Budeš mě chránit, vím, že ano.“

Když mi ukázal svou tvář, byl už trošku klidnější. Vzala jsem svůj starý růžový kapesník z kapsy a otřela mu obočí, abych zastavila malý pramínek krve.

Romeo mě chytil za zápěstí, umísťujíc polibek na můj puls. „Nebyl bych schopný žít sám se sebou, pokud by ti ublížili nebo našemu malému Andílkovi, bejby.“ Vzala jsem jeho tváře do dlaní, prsty roztáhla kolem uší. „Nic se nestane.“  Voda zamlžila jeho krásné čokoládové oči.

„Proč musí vždycky zasahovat? Vedeme si tak dobře. Jsi zdravá, naše dítě je silné a Tidi jsou jednoznačným vítězem západní divize SEC a míří do národního mistrovství. Pak znova přijdou s jejich tajným plánem a intrikařením, jak zničit můj život. Říkám ti, že to je všechno zmanipulované. Plánují něco, něco velkého.“

„Jsou to mocní lidé, Romeo. Party nebude přesunutá. Musíš jít a být vůdcem pro svůj tým.“ Přikývl v souhlasu a zadíval se stranou.

„Zapomněl jsi na to.“

Olízl si kapku krve ze rtů.

„Trenér ví o naší situaci s mou rodinou a přišel, aby mi podal pomocnou ruku. Pokusil se změnit místo, ale rozhodnutí přišlo z vyššího místa. Zasraně jsem se vyděsil.“  Pozvedla jsem jeho ruce, pokládajíc na ně kapesník přes zničenou kůži na kloubech. „Nemám ráda, když ztratíš kontrolu. Musíš být lepší než tohle, Romeo. Nechci si dělat starosti o tvém temperamentu, zvláště když má přijít maličké.“

Rty se mu stočily do nafoukaného úsměvu.

„Co?“

„Miluji tě.“

„To tě nedostane ven z toho, že jsi u mě špatně zapsaný za tohle! Podívej se na stav tohohle místa!“ Řekla jsem s pevně zapíchnutým prstem do jeho svalnatého břicha. Mé útroby okamžitě brblaly, jak jsem pomalu táhla prstem dolů k jeho tenké linii chloupků vedoucím na jih.

Romeo se tyčil blíž nade mnou, tisknouc jeho silná stehna proti mým. „Chci tě právě teď tak moc ošukat.“

Zvedla jsem svůj ztěžklý zlatý pohled. „Tady ne. A ne dokud mi neslíbíš, že se znovu nebudeš takhle chovat.“  Jeho zorničky byly rozšířené téměř přes celé světle hnědé duhovky. „Jsem celý podrážděný a potřebuji se uvolnit způsobem, který mi můžeš jedině ty dát.“

Upustila jsem od veškeré hravosti. „Myslím to tak, neignoruj mě. Moje dítě nebude vyrůstat s tátou, který se nemůže kontrolovat, když se věci pokazí.“

Přikývl stroze a věděla jsem, že s ním souzněla nostalgie.

„Chápeš to, že jo?“ Ujišťovala jsem se.

„Chápu to. Teď s tím přestaň. Nebudu jako cokoliv, co byl můj táta, s naším Andílkem. Slibuji ti to.“

Romeo získal jeho chtíčem-zatěžkaný výraz a naklonil se ke mně, líbajíc mě na krk a vnitřek ucha.

„Jdeme do šatny. Svléknu tě a budeš dělat všechno, co ti řeknu, dokud jeden z nás nebude moct stát. Rozumíš mi?“ Hlava mi spadla na jeho rameno. „Ugh! Fajn! Rozumím ti!“ Bylo to jednodušší udělat jak řekl, zvláště když nasadil na mě jeho plně nafoukaný Romeo-alfa. Jeho potřeba kontroly byla zřejmá a moje zrádné tělo reagovalo na každý příkaz z jeho luxusní a šikovné pusy.

Odtáhl se samolibým úsměvem a věděl, že mě má tam, kde chtěl mít. Ztratil úsměv. „Ujistím se, že budeš chráněná na párty, bejby.“

„Já vím, že ano.“ Zvedla jsem ruku. Vzal jí a posadil se vedle mě na lavičku, přitahujíc si mě na klín, klidně dýchajíc mou vůni, když jsem si obalila jeho dlouhé špinavě blond lokny kolem prsty. „Je to déja vu, ty, zničený a krvácející a já, očisťující tě. Ale nenecháme to udělat naším pravidlem, ok?“ Romeovi se podařilo trošku usmát. „Naposledy, slibuji. Změním se. Už žádné další čištění mého nepořádku. Čestné pionýrské.“

„Nikdy jsi nebyl skaut, Romeo.“ Chichotala jsem se.

„Nastoupil jsem…“

Moje hlava sebou trhla v šoku. „Vážně, byl jsi?“

„Mm-hmm, ale byl jsem vyloučený kvůli rvačkám.“

Obrátila jsem oči v sloup. „Proč nejsem překvapená?“ Kousl mě do ušního lalůčku a falešně zavrčel, když se dveře s rachotem otevřely.

Zvedla jsem hlavu a byla tam Ally, nahlížejíc malou mezerou. Mávla jsem na ní. Cass, Lexi, Austin a Jimmy-Don následovali potom, zavírajíc dveře a sedajíc si před nás na dřevěnou podlahu.

Romeo slyšel jejich těžké kroky a uviděl, že máme společnost. Položila jsem si hlavu na jeho rameno, proplétajíc ruku s jeho, dotýkání uklidňovalo nás oba.

„Jsi v pořádku, Rome?“ Zeptala se Ally jemně, rukou se dotkla jeho nohy.

Zavrtěl hlavou. „Moje máma a táta vmanipulovali universitu do hostování večeře na jejich plantáži den po SEC mistrovství.“

„Do prdele!“ Zasyčela Ally a ostatní povzdechli.

Všichni věděli, jaký byli jeho rodiče.

Romeo mi přejel polibkem po čele a podíval se na Austina a Jimmyho-Dona. „Potřebuji kluci, abyste mi je pomohli udržet od Molly.“

„Máš to, Střelo.“

„Nemusíš se ptát. Jako by se už stalo.“

Romeo se setkal s mýma očima, ptal se o povolení, aby jim řekl o dítěti. Povolila jsem. Jsou jeho přátelé, měli by vědět, proč vzal dnešní zprávy tak špatně.

Romeo položil ruku na mé břicho.

„Kluci, šílel jsem, protože jsme těhotní.“

Podívala jsem se nervózně na Austina a Jimmyho-Dona a sledovala jejich šokované obličeje.

„Nikdo kromě nás to neví. Je těhotná jen několik měsíců, ale moji rodiče to neví a nebudu je mít nikde blízko ní, aby jí stresovali nebo dítě.“ Austin vstal, poněkud omráčený a plácl Romea do dlaně.

„Gratuluji Střelo. A víš, že jí udržíme pryč. Oba jste pro nás příliš důležití.“

Jimmy-Don udělal tu samou věc a zasmál se.

„Žhavý, sakra, Střelo! Přešel jsi od nerandění vůbec, holky se ti házely sami k nohám, k tomu, udělat si první skutečnou přítelkyni, které závidělo celé osazenstvo studentek a ty jsi  ji hned zbouchnul? Zabíjíš mě, chlape! Zabíjíš mě!“ Pak mě nabral do náruče a zatočil se mnou.

Držela jsem si žaludek. „Jimmy-Done, budu zvracet, pokud mě nenecháš. Stále se potýkám s ranními nevolnostmi – které trvají celý zatracený den!“ S úšklebkem mě postavil na nohy. „Omlouvám se, miláčku!“

Jimmy-Don se sehnul a políbil na ruku.

„Gratuluji k vašemu neposkvrněnému miminku.“

„Děkuji…myslím…?“

Romeovo paže se kolem mě zezadu zabalily. „Není jen má jediná skutečná přítelkyně, chlape, ona je důvod mého zkurveného dýchání.“

Lexi a Ally byly ohromené, sledovaly Romea, jak si mě drží blíž, když Cass předstírala, že si drží prsty pod krkem.

Jimmy-Don si sundal svůj klobouk, ovíval se a křičel, „Zabíjíš mě, chlape! Zabíjíš mě!“

Rome ho poplácal po zádech a smál se jeho dovádění. „Vyrazíme si večer. Potřebuji se dostat pryč od všech těch sraček. Uvidíme se všichni zítra.“

Romeo mi stiskl ruku a zamířil ke dveřím.

„Romeo, jsi bez trička,“ vysvětlovala jsem, téměř jsem zakopla, jak jsem se dívala na jeho štíhlou postavu.

Jednoduše pokrčil rameny. „Plánuji být nahý asi za čtyřicet minut na minimálně dvanáct hodin, takže co na tom záleží?“

„Skvělé. Uvědomuješ si, kolik je venku lidí? Kolik holek tam je?“

„No a co. Jsem tvůj. Pojďme.