SH - 16. kapitola

Překlad: Marta

Odsouhlasila jsem poslední změny ve word dokumentu se vzrušeným kliknutím myší. Konečně jsem dokončila poslední kousek výzkumu pro profesorku Rossovou a cítila jsem se spokojeně z dobře odvedené práce. Můj volný čas jsem nyní mohla trávit s Romeem a ne připoutaná v knihovně ke stolu.

Opřela jsem se v křesle na balkoně při tolik potřebné přestávce, nadechla se teplého Tuscalooského vzduchu, když jsem uslyšela výmluvné šustění keře.

Romeo přeskočil okraj balkonu s mrzutým výrazem a moje srdce pokleslo.

Šel rovnou ke mně, zachytil můj obličej do dlaní a ukradl si dlouhý, smyslný polibek.

Když se odtáhl, jeho oči byly planoucí a já jsem byla bez dechu, ale on si prostě jen sedl na volnou bílou židli vedle mě.

„Stále tvrdě pracuješ, jak vidím.“ Usmál se, ale bylo to nervózní.

„Jo. Profesorka Rossová řekla tohle ráno, že máme časový termín, kdy potřebujeme prezentovat papíry v Oxfordu – pojedeme za několik měsíců. Je to závod s časem, abych si to udělala teď, ale už jsem dokončila svou část.

Romeo se posunul na okraj jeho sedadla, ústa pevně stažená. „Pojedeš za pár měsíců do Anglie? Od kdy?“

Zatočila jsem perem mezi prsty, setkávajíc se ostražitě s jeho očima. „Od vždy. Jsem asistentka při prezentaci. Nesmírně mi to pomůže při výběru, kde budu chtít studovat můj doktorát. Jestliže to dobře dopadne, mohla bych vybírat z vysokých škol v USA.“ Naklonila jsem hlavu v pochybnosti. „Proč?“

Romeo se mrzutě zhroutil zpět. „Nechci, abys mě opustila, budeš mi moc chybět. Plus, mistrovství bude přibližně v ten čas. Potřebuji tě na stadionu, sledujíc mě. Musíš tam pro mě být, abych hrál dobře – pamatuješ, talisman pro štěstí. Nechceš, aby na tebe byli naštvaní tisíce fanoušků Tidů.“  Zavrtěla jsem hlavou v podráždění, a přesunula se sednout si do jeho klína. Ovinula jsem mu paže kolem pasu.

„Budu zpátky včas. Nikdy bych nezmeškala mistrovství, pokud tam budou Tidi – nemůžu se dostat mezi Alabamský lid a jejich fotbal, že?“

Štípl mě do zadku. „Oh, budeme tam, bejby. Žádný pochybnosti o tom a ty budeš sedět na tribuně, podporovat mě, křičet moje jméno – předtím, během a po zápase.“

Sklonila jsem se dolů a políbila jeho jemné rty se smíchem. Když jsem ustoupila, stejný mrzutý výraz padl přes jeho obličej.

Pohladila jsem ho po neoholené tváři. „Co se děje?“

Dlouze se nadechl a řekl. „Jednou hádej.“

„Rodiče?“

„Bingo.“

„Co teď?“ zeptala jsem se, děsíc se odpovědi.

„Chtějí se s tebou setkat. Pozvali nás na večeři zítra večer. Stupňují svou taktiku.“

Ucukla jsem v šoku. „Opravdu? Nikdy bych nevěřila, že mě budou chtít poznat….nikdy.“

„Já taky ne.“

Nasála jsem vzduch se zasyčením a bodlo mě v hrudi. Romeo mě popadl za ruku. „Hej. Nechtěl jsem tím zranit tvé city, ale oni nejsou šťastní z nás, Mol. Nedělají s tím žádné tajnosti.“ Objala jsem zpátky jeho hruď. „Já vím. Je to prostě na hovno.“

„Řeknu jim ne.“

Trhla jsem sebou. „Ne. Kašlem na to, pojďme. Ukážeme jim, jak dobří jsme spolu. Až nás uvidí, možná jim to pomůže porozumět.“

Romeo vytáhl nevěřícný pohled. „Nechtějí tomu rozumět a nenechám je na tebe útočit. Zvládal jsem to po celé roky, nebudu sledovat, jak budou s tebou zacházet stejně. Viděla jsi mého tátu v akci. Netoleruje neposlušnost. Moje máma je krutá a mstivá. Proč bys chtěla takové lidi oficiálně poznat?“

„Chci překonat propast kvůli tobě.“ Jeho výraz změkl a políbil mi hřbet ruky.

Uhladila jsem mu jeho dlouhé vlasy z tváře.

„Řekneš mi někdy skutečnou historii mezi tebou a tvými rodiči? Kuří oka a tak všechno?“ Romeo sekl hlavou jako bych mu vynadala. „Nepůjdeme tam. Jsem pro ně jen obrovské zklamání. Na jemnějších detailech nezáleží.“

„Ty víš všechno o mě – mém otci, mém životě. Pusť mě dovnitř,“ protestovala jsem.

Pohladil moje ruce opřené o jeho. „Já vím. Ale… prostě toho nech. Prosím.“ Přestala jsem na tom trvat, když se jeho oči zachmuřily, zavřely přede mnou.

Romeo se zhluboka nadechl a svěřil se,

„Zhoršili se v poslední době. Něco se stalo, ale nevím co. Vždycky mě tlačili se Shelly, jak mohli, ale je to jako by byli zoufalí, abych si jí vzal, víc než kdy jindy. Můj táta nebyl nikdy tak neústupný až do nedávné doby. Něco se určitě chystá, jen nemůžu přijít na to, co by to mohlo být. Telefonní hovory přichází téměř 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.“ Jeho čelo se zvrásnilo, zatímco hluboce přemýšlel.

„Chci jít.“

Romeo dramaticky zasténal. „Je to jako jít do pekla, nechceš se tam dostat, že? Nemohu tě vědomě dostat do takové pozice. Vím, že jsem moc nemluvil o mé minulosti, ale nejsou to dobří lidé, Mol. Vím to dost. Jsem jejich produkt, po tom všem.“

„Nikdy o sobě už takhle nemluv! Nejsi krutý nebo zneužívající, jsi hodný a neuvěřitelně pečující, zvláště o mě. Zavolej jim a řekni, že přijímáme jejich pozvání.“

Vstal se mnou v jeho pažích a nesl mě k posteli, odložil mě doprostřed a shodil jeho šedé tílko.

„Fajn, půjdeme, ale potřebuješ být teď nahá a přesvědčit mě, proč bych měl být ochotný nechat tě jít do jámy lvové.“

„Jsem nahá pro tebe celou dobu. Jen hledáš nějakou výmluvu.“ Odhodil džíny a hlasitě jsem polkla na jeho nahé, delikátní tělo. „Nejsi nahá, Shakespearová. Udělej to nebo se omluv,“ vyhrožoval.

Udělala jsem podle instrukcí. Přetáhla jsem si šaty přes hlavu a okamžitě ucítila jeho ústa na mých prsou.

„Půjdeme, ale zrušíme zbytek našeho dne. Budu potřebovat hodně přesvědčování, že tohle není obrovská zasraná katastrofa, čekat co se stane…hodně.

*****

O několik hodin později měl Romeo fotbalový trénink a já zaklepala na Allyiny dveře.

„Jo?“

„Ally,to jsem já. Můžu vejít?“ Dveře otevřel Allyin krásný obličej a na její posteli seděly Cass a Lexi. Zamávala jsem, když jsem vcházela dovnitř. „Hej, co je tohle všechno? Proč jste mě nepozvaly?“ zeptala jsem se hravě, ale myslela jsem to vážně. Naše čtyřka byla nerozdělitelná a milovala jsem, že jsem měla nyní tak dobré přátele, ale byla jsem trošku rozpačitá, že jsem byla vyloučená z jejich malého setkání.

Cass si klekla na postel a obkročmo na deku, zaklonila hlavu dozadu a pohupovala boky. „Ach…Romeo…ugh….do prdele…jsem…jsem….ROMEO!“ Lexi vyrazila za ní, plácla jí přes zadek, tlačíc vpřed a napodobovaly styl pejsek. „Líbí se ti to, Mol? ŘEKNI mi, že se ti to líbí! Kurva…jo!“ křičela.

Hodila jsem si ruce před obličej, abych skryla své ponížení a všechny propukly v záchvatu chichotání.

Cass se ozvala jako první. „Klepaly jsme na tvé dveře, miláčku, ale po několika zvířecích zvucích, které jsme slyšely odtamtud vycházet, jsme si myslely, že bychom tě tam měly nechat. Znělo to jako kurevsky žhavý sex!“

Ally mi položila ruku kolem krku a políbila čelo. „Ignoruj ty dvě. Ale jen abys věděla, zdi tady jsou opravdu tenké a ačkoliv jsem tvá přítelkyně, Romeo je můj bratranec a nikdy nechci slyšet dělat věci jako tohle!“

Lexi si odfrkla, jak se smála tak moc, válela se po posteli a držela se za břicho.

Přemýšlela jsem, že uteču. Když jsem se otáčela ke dveřím, Cass se vyřítila z postele, přehodila si mě přes rameno a upustila mě mezi moře polštářů, nesouhlasně zamlaskala a zavrtěla hlavou. „Jen jsme si z tebe dělaly legraci,Molls. Všechny dostáváme něco… jen to vypadá, že dostáváš něco víc než ostatní.“ Mrkla a vstrčila si prst do úst….

falicky.

„Prosím, můžeme o tom přestat mluvit?“ zašeptala jsem a pak se kousla do rtu tak moc, až jsem ochutnala krev.

„Nechte nás o samotě, lidi.“ Ally si sedla na konec postele. Cass a Lexi ležely na každé straně vedle mě.

„Co se děje, nymfomanko?“  řekla Cass melodičně, kmitajíc jazykem sugestivně proti rtům. Nemohla jsem si pomoct, ale vybuchla jsem smíchy. Plácla jsem ji po paži a otočila se k Ally.

„Romeovo rodiče nás pozvali zítra na večeři. Chtějí se se mnou setkat…oficiálně.“

Ally si promnula čelo, naprosté zoufalství v její tváři. „Do prdele!“ Není to reakce, kterou jsem chtěla.

„Romeo nechce, abych šla, ale já myslím, že by to byla dobrá věc, nemyslíš? Víš…zlepšit vztahy mezi náma.“

„To ne.“ Zdůraznila Ally. „Mol, nejsou to dobří lidé, viděla jsi málo z toho, čeho jsou schopní. Udělej si laskavost a vycouvej. Nechoď. Buď šťastná s Romem bez jejich zásahů.“

„Jimmi-Don mi řekl, že oni působí opravdu tvrdě, holka. Ty a Rome jste dobří. Nekaz to,“ řekla vážně Cass, poklepávajíc mě na ruku.

„Nakonec se s nimi stejně setkám. Proč ne teď?“

Ally vyskočila a začala popocházet. „Protože ty je pozveš dovnitř a oni se ujistí, že se dostaneš hned ven!“ Popošla a poskládala se vedle mě. „Tohle zůstane zde v pokoji, správně?“  Ostře se podívala na Cass a Lexi, které přikývly v souhlasu. Prsty si tlačila na spánky a její tvář se proměnila výrazem hluboké úzkosti. „Nikdy jsem nechtěla, abys to slyšela ode mě. Nevěřím, že je to mé místo, ale cítím, že ti tohle může pomoci rozhodnout se o tom nejlepším pro vás oba se slavnými magnáty Princeovými.“

Polkla jsem v obavách.

„Nikdy jsem nevěděla, že by rodiče mohli nenávidět své dítě, věděla jsi to? Lidé si idealizují své děti, ale oni ne. Oni ho nenávidí nelítostně. V jejich očích neudělal nikdy nic správně.

Když byl dítě, udělal hloupé chyby jako ušpinit si oblečení nebo se jim znelíbil z jiného hloupého důvodu, jeho táta z něj úplně šílel, dal mu pásek a vzal ho do jeho pokoje. Potrestali ho.

Hodně. Měl domácí vězení  několik týdnů, sám na několik týdnů – malinké dítě izolované a říkali mu, jak moc ho nesnášeli, pořád a pořád dokud nebyl znecitlivěný, uzavřený do sebe. Můj táta si nikdy neodpustil, čím Romeo procházel a nikdo z nás nevěděl, kolik toho bylo.

Moje rodina a já jsme se přestěhovali do Birminghamu, když jsem byla ještě skutečně mladá, takže jsem ho viděla jen příležitostně, ale každou návštěvu vypadal hůř a hůř. Každopádně trošku ho pomohlo vyléčit, že se dostal na vysokou školu, ale je pevně v jejich drápech. Nemůže se vymanit. Byl by to těžký život pro něj a pokud si nevezme zatracenou Shelly Blair, no…“ odmlčela se,oči jí zářily.

Snažíc se uklidnit, mě chytla za ruku a prosila mě. „Ty, Molly Shakespearová, jsi velké rozcestí na jejich cestě. Jdi na večeři a já ti zaručuji, že to není jak-tě-poznat. Jsem si jistá, že to je šance, jak tě dostat z jeho života…napořád.

Jsou to špatní, špatní lidé. Nechoď, slib mi to. Nedostaň Romea do toho. Potřebuje tě mnohem víc, než si dovedeš představit.“  Polkla jsem neblahou předtuchou. Záblesky tvrdých úderů od jeho otce na Romeovo tvář tančily mou myslí a Allyina slova varovně kroužila v mé hlavě. Nejsou dobří lidé.

Ale dala jsem je stranou. Jestliže by Romeovo rodiče mohli pochopit, že chceme být spolu, jeho život by mohl být mnohem jednodušší. Zkusím to pro něj.

Překousnu to. „Nevyděsí mě.“ Cass poplácala moje záda na podporu. „Zásah holka! Strčte si to zkurvení bohatí bastardi!“Ally se na mě vážně dívala, ignorujíc Cass.

„Doufám, že je to pravda, protože by to Roma zabilo, kdyby tě ztratil, holka.“

„Neztratí mě, znamená pro mě příliš mnoho.“

Allyin ret se zatřásl. „Molly, prosím, nechoď. Ve skutečnosti teď žadoním.“

„Ne! Musím jít, vyzkoušet to…pro něj. Aby konečně mohli nechat všechna hovna okolo Shelly jít a jen nás nechat spolu. Je to jako temný  mrak pořád nad našimi hlavami, čekajíc, kdy zaútočí. Vím, co si Romeo o tom myslí – nemá to zatraceného konce!“ zakřičela jsem.

Pasivně přikývla otvírajíc její skříň a začala se prohrabávat hromadou jejího módního oblečení. „No, když na tom trváš, projít tímhle shromážděním na zkurvenou večeři, měly bychom se ujistit, že budeš správně oblečená, přinejmenším. Chceme jim dát tak málo munice proti tobě, jak je to možné.“