Raw - EPILOG

Překlad: Kikina

Lexi

O pět let později…

Ráno se probouzím, když se mi něco svíjí v nohách postele a ospale se usměju.

"Co to proboha je? Mám v posteli příšeru?" Snažím se co nejlépe, abych zněla vyděšeně.

Ačkoli nepříčetné hihňání ho prozrazuje.

Jedním rychlým pohybem odtáhnu přikrývky a zařvu jako lev. AJ zaječí úplně radostí bez sebe, než mi skočí do náruče.

Pevně ho obejmu a kolébám ho, líbám ho na čelo.

Všimnu si něčeho na jeho rukou, podívám se ještě jednou a zadusím smích v krku, než se zeptám, "Zlatíčko, co se ti to stalo s rukama?"

Podívá se na mě, usměje se a já se znovu musím zarazit, abych se nezačala smát při pohledu na díru místo jeho dvou předních zubů.

Vím, že je to moje dítě, ale, proboha, je rozkošný.

Ukáže si na hřbety rukou a vysvětlí, "Jsem jako tatínek."

Znovu kontroluju jeho ruce, dívám se pozorněji na smývací tetování všude po jeho rukou.

Nikdo ho nikdy nemůže obvinit, že nemiluje svého tátu.

Když už o tom mluvíme, musíme vstávat.

My dva žijeme v domě se třemi ložnicemi na předměstí Sydney.

Žití s Twitchem není možnost.

Přestala jsem dělat svou práci sociální pracovnice a teď hrdě nosím titul mámy v domácnosti se svým čtyř a půl letým, černovlasým, hnědookým synem.

A je tak moc podobný Twitchovi, až je to děsivé.

Stejný vzhled. Stejný postoj. Stejné úplně všechno.

Někdy dokonce přemýšlím, jestli je to dítě aspoň trochu moje.

Jak znám Twitche, jeho sperma se pravděpodobně dostalo do mé dělohy a rozhodlo se, že celou tu věc s dítětem udělá na vlastní pěst. Tvrdohlavost musí být v genech, protože AJ je taky takový.

Být matka samoživitelka není vždycky jednoduché, ale když se podívám na svého syna, nedokážu si bez něj představit svůj život. Naprosto za to stojí. A znamená pro mě všechno.

Naposledy ho políbím na hlavu a říkám mu, "Pojď, zlatíčko. Musíme se připravit. Dneska uvidíme tatínka."

Vyskočí a zakřičí, "Joooo!" Pak letí jako raketa chodbou do koupelny. Uslyším zapnout se vodu a vím, že si čistí to, co mu zbylo z jeho mléčných zubů.

Zachechtám se pro sebe, vstanu z postele a začnu se připravovat.

AJ přiběhne v tílku a spodním prádle; vypadá zpanikařeně a zeptá se, "Co si vezmu na sebe?"

Skláním bradu a zadržuju smích.

Twitch.

Tohle je úplný Twitchismus. V den, kdy začne lidem říkat 'Obleč se hezky' budu mít infarkt.

Vím, že se chce oblíknout hezky, když se uvidí s tátou, tak mu říkám, "Co třeba ty černé jeansy a svetr se Spidermanem?"

Můj syn se na mě podívá s údivem vykulenýma očima, jako bych byla génius a beze slova běží zpátky do svého pokoje. Slyším, jak věci létají kolem a nedokážu to zastavit.

Tiše se zasměju, zatímco kroutím hlavou.

Vrátí se už oblečený a já říkám, "No vidíš! Vypadáš skvěle, zlato."

Pak si všimnu, že má pořád na rukou rozmazané nálepky a navrhnu, "I když bychom mohli umýt ty ruce."

AJ dramaticky zalapá po dechu, "Mami, musím to ukázat tátovi!"

A to rozhodne. Jak bych proti tomuhle mohla něco namítat?

Rychle se obléknu a zavolám, "Pojď, AJ. Jedeme."

Následuje mě ven ze dveří a jsme pryč.

******

AJ mi říká, abych počkala na svém obvyklém místě, když mluví s Twitchem, hlasitě a živě.

Předstírám, že si čtu, sedím na lavičce a sleduju, jak mu AJ ukazuje svá 'tetování' a některé jeho nové hračky. Jeho nová nejoblíbenější je postavička Buzze Rakeťáka, kterou dostal minulý týden.

AJ si s kosmonautem chvíli hraje, pak si sedá před svého tátu a krmí mu ucho ještě víc.

Když uplyne půl hodiny, sevře se mi hruď.

Zdráhavě k nim dojdu a zeptám se AJe, "Hej kámo, bude ti vadit, když si chvíli promluvím s tvým tátou o samotě?"

AJ nevypadá šťastně, ale zamumlá, "Okay."

Říkám mu, "Zůstaň tak, abych na tebe viděla, zlato."

Přejde si sednout na lavičku, kde normálně čekám a já se otočím k Twitchovi.

"Je krásný, že?" zeptám se.

Ale jako obvykle, lesklý, bílý náhrobek neodpoví.

A mě zabolí srdce.

Po tom dni, kdy jsem se snažila odejít a Twitch byl postřelen, strávil týden v navozeném kómatu, než nakonec zemřel.

A bylo to těžké.

Vždycky je těžké, když ztratíte někoho, koho milujete. Ale tohle bylo těžší.

Bylo to těžší, protože jsme se pohádali.

Bylo to těžší, protože jsem mu řekla, že Michaelova smrt byla jeho vina.

Bylo to těžší, protože jsem právě zjistila, že jsem těhotná.

A taky to bylo těžší, protože jsem truchlila nad dvěma úmrtími.

Michaela a Twitche.

Vzala jsem si volno z práce na dobu neurčitou, ale nakonec jsem se rozhodla, že jsem teď až moc zlomená, abych chtěla pomáhat jiným zlomeným lidem. Bylo to sobecké, ale musela jsem udělat to, co pro mě bylo nejlepší.

Happy, Nikky a Dave jsou pořád velkou částí našich životů. Musí být. Nedala jsem jim na výběr.

Jsou AJovi kmotrou a kmotry.

Scházíme se tak často, jak jen můžeme, což je obvykle jednou týdně. AJ se vyžívá v příbězích, které mu jeho strýček Happy vypráví o jeho otci.

Měsíc po tom, co zemřel, se mi u dveří ukázala Ling. Dlouho jsme jen zíraly jedna na druhou. Podívala se dolů na moje malé bříško předtím, než se zhroutila. Držela jsem ji a naříkaly jsme společně, spojily jsme se v naší lásce k Twitchovi. Než odešla tak mi podala obálku a ještě než jsem jí otevřela, věděla jsem, co tam bude.

A světe div se! Byl tam šek na sedmimístnou sumu. Tak jsem ho vybrala, a když se narodil AJ, většinu toho jsem mu dala na jeho svěřenecký fond, ke kterému bude mít přístup, až mu bude dvacet jedna. Za ty peníze jsem koupila dům a nějaké jsem si nechala, abychom měli z čeho žít. Ne, že by to bylo potřeba. Každý měsíc mi na účet přistálo větší než slušné množství peněz. To množství stačilo na to, abychom si já a AJ žili docela pohodlně. Žádala jsem Happyho, aby to přestal dělat. Řekl mi, že on to neposílá, a i po najmutí detektiva byl zdroj peněz nezjistitelný.

AJ nosí Twitchovo jméno.

Celé jméno mého dítěte je Antonio Falco Junior.

Ten šek pro mě nebyl překvapením. Vždycky jsem věděla, že se o mě Twitch postará. Ale ne vždycky takovým způsobem, jak jsem chtěla.

Vždycky udělal správnou věc špatně.

Ale miloval mě. Svým vlastním způsobem. Vím, že ano.

Věc se má tak, že ho pořád ještě miluju.

Dívám se na mramorový náhrobek a začne mě svědit v nose.

S chvějícím se rtem ze sebe přiškrceně dostanu, "Nikdy to nebude snazší, zlato. Jednou sem chci přijít a odejít bez pláče." Slzy mi volně padají. "Ale nedokážu to. Je to příliš těžké." Popotáhnu. "Pořád tě cítím. Vím, že je to šílené, ale cítím, že mě sleduješ. Uklidňuje mě to. I když je to jen v mé hlavě. Někdy si nedokážu pomoct a musím se po tobě rozhlížet. Dala bych cokoliv za to, abych viděla tu kapuci."

Utírám si slzy, zhluboka se nadechuju a pomalu vydechnu. "Miluju tě. Tvůj syn tě taky miluje." Hlas se mi zachvěje, "Doufám, že tam nahoře cítíš lásku. Protože mi tady dole pořád cítíme. AJ je pyšný, že jsi jeho táta. A já taky." Pozadu odcházím a zašeptám, "Navždycky budeš můj hrdina. Všechno nejlepší k narozeninám, Twitchi."

Dojdu ke svému synovi, beru ho za ruku a spolu odcházíme k autu. AJ se mi vytrhne a běží zpátky k Twitchovi. Hrabe se v kapsách, vytáhne z nich svoje malé pěstičky a na zářivý náhrobek pokládá M&M's předtím, než s úsměvem utíká zpátky ke mně. Doběhne mě lapající po dechu a obejmu ho, skloním se a políbím ho na jeho sladce se usmívající hlavičku. Natahuje se a znovu se mě chytá za ruku. Projede mnou známý pocit.

Bolí mě srdce, když odcházím od jediného muže, kterého jsem kdy milovala.

******

Dívám se ze svýho obvyklýho místa, dalekohled mi pomáhá vidět tak jasně, jak je to jen možný.

Při pohledu na AJovy potetovaný ruce brečím jako nějaký zkurvený mimino.

A vidět Lexi, jak ztrácí nervy, taky nepomáhá.

Ta ženská měla bejt mojí manželkou.

Žárlím na Happyho. Žárlím na to, že tráví čas s mou rodinou, když já nejsem nic než stín.

Ale můj syn si zaslouží dobrej život, a jestli to znamená, že nebudu jeho součástí, tak to tak bude.

Takže ho musím sledovat vyrůstat zpovzdálí.

Je to kurva na hovno, ale miluju ho natolik, abych věděl, že mu je beze mě líp.

Otáčím se a odcházím s vědomím, že jsem mrtvej, čímž jsem udělal nesobeckou věc.

Pro jednou v životě.

Přijdu si pro ně.

Vykoupení je na dosah ruky. A já mu říkám AJ.