Raw - 28. kapitola

Překlad: Kikina

Twitch

Pozorně se dívám na fotku ve svých třesoucích se rukou.

Útroby mi svírá vztek.

Michaelovo ochablé tělo v Happyho náručí, když se Happy snaží uniknout krveprolití, které číhalo v záloze.

Otáčím fotku a čtu.

Všichni, který miluješ, zemřou.

V hlavě mi roste tlak, když si přečtu další větu.

Ona je další.

V uších mi řve krev.

Jakmile jsem viděl rukopis, vím, o koho jde.

Peršan s jedním okem si právě přivolal přání smrti.

Což mi nedává na výběr nic jinýho než tohle.

Je čas ublížit Lexi.

******

Lexi

Stojím před nádherně vyřezávanými dveřmi Twitchovi kanceláře a váhám, jestli zaklepat.

Ztěžka polykám, otáčím hlavu doleva a uvidím Ling, jak mi vypaluje díry do hlavy.

Nedej bože, že by se ta ženská usmála. Myslím, že by jí z toho mohl prasknout obličej.

Otáčím se doprava a uvidím Happyho sedícího na kraji stolu, jak dává instrukce zaměstnanci, s rukou zavěšenou v pásce. Uvidí mě a mě srdce vynechá úder. Jeho oči se setkají s mými a já vidím bolest, která se mu zableskne přes jeho rysy. Vím, že se cítí zodpovědný za to, co se stalo Michaelovi.

Nejsem hloupá. Vím, že to nebyla jeho vina. Ale to neznamená, že mě nebolí se na něj podívat. Živého a zdravého.

Svraštím obočí.

Na co čekám? Musím to udělat.

Pokládám ruku na kliku a vcházím bez klepání. Na tohle setkání jsem se obrnila, v duchu se povzbuzuju. Twitch mě miluje, ať už to přizná nebo ne. Vím to.

Cítí to ke mně.

Nikdy jsem nikoho nemilovala, tak jak miluju jeho. Moje láska k němu je skoro zoufalá.

Přicházím k jeho stolu a usměju se. "Čau zlato, můžeme si promluvit?"

Aniž by se na mě podíval, s povzdechem odpoví, "Vážně, Lexi, nemůžu všeho jen tak nechat, když si chceš pokecat. Promluvíme si později. Dneska zůstáváš u mě, mimochodem."

Nakrčím nos.

Co se stalo s zařídím, aby to bylo lepší a je mi to líto? Tohle není ten muž, který ráno odešel z mé postele. Něco není v pořádku.

Přešlápnu z nohy na nohu a zeptám se, "O-okay. Jsi si jistý, že nemáš čas ani na slovíčko?"

Hrubě vydechne a vstane. Podívá se na mě chladnýma očima a pronese, "Zatraceně jistej, Alexo. Dneska nemám na ty tvoje sračky čas."

A tahle slova jsou jako facka do tváře.

Nenávidím sama sebe, když cítím, jak mě začíná svědět v nose. Nejsem slaboch. Zjistím, co se tady děje.

"Co se děje, miláčku?"

Obchází stůl a frustrovaně říká, "Nic. Vůbec nic. Myslím to vážně, když říkám, že nemám čas. A ty hledáš problémy tam, kde by bejt neměli."

Odpovím, "Něco není v pořádku. Slyším ti to v hlase. Něco se změnilo." Sbírám všechnu svou odvahu, když se zeptám, "Ty se se mnou rozcházíš?"

Krutě se ušklíbne, "Abych se s tebou mohl rozejít, tak bysme spolu nejdřív museli chodit."

Malý kousek srdce se mi odlomí, padá na zem a roztříští se.

V očích mě píchají slzy. "Nerozumím. Myslela jsem, že-" Ustoupím dozadu a pokrčím rameny.

Zastaví se přímo přede mnou a vybuchne, "Všechno špatnýho co se děje v mým životě je jenom kvůli tobě!"

Zachvěju se strachy. Srdce mi splašeně utíká.

Právě teď jsem opravdu hodně vyděšená.

"Co chceš slyšet, Lexi?" Ušklíbne se, "Že tě kurva miluju? Že pro mě…" Zatne zuby a sevřenou pěstí se bouchne do hrudi, "… znamenáš všechno?"

Lehce mi buší v hlavě. Chvějícími se rty zašeptám, "Jenom jsem ti chtěla porozumět."

Vyštěkne neveselý smích. "Tak s tím hodně štěstí. Ani já sám sobě nerozumím."

Začne přecházet z místa na místo. Tiká mu sval na čelisti. "Víš, co ti o sobě můžu říct? Upřímně?"

Podívám se na něj se zamlženýma očima a přikývnu.

Zabíjela bych, abych se o něm něco dozvěděla.

Zamračeně se na mě podívá a zasyčí, "Nejsem dobrej člověk. To ti můžu říct, jen tak pro jistotu." Zabolí mě u srdce. Dodává, "Chceš vědět, jak to vím?"

Zadržím vzlyk, přikývnu a jak to udělám, po tváři mi spadne slza. Pozorně tu slzu sleduje a zašeptá, "Vybrala sis mě, proliješ mnohem víc slz. To ti můžu zaručit."

Zvedne ruce a ukáže na všechno kolem nás v kanceláři a tiše vysvětlí, "Všechno tohle jsem udělal pro tebe. A ty jsi mě ani neznala."

Hluboko uvnitř mě zazáří naděje. Twitch to vidí a zavrtí hlavou. "To, co ti říkám, Lexi, není dobrý. Takže poslouchej. Potřebuju, abys věděla, jak moc v prdeli jsem. Je na čase, aby ses to o mě dozvěděla."

Pozadu se přesouvá ke stolu a sedá si na něj s povzdechem, "Vždycky jsem věděl, že musím udělat něco pro sebe a ve škole jsem byl k ničemu, takže jsem musel přijít na jinej způsob." Hlava mu spadne trošku dopředu. "V tý době do toho přišly drogy. Takže jsem měl v plánu tvrdě pracovat, vydělat hodně peněz a vrátit se pro tebe."

Nemůžu zastavit svoje srdce, jak se zadrhává.

Z toho co řekne potom, se mi bortí.

"Chtěl jsem tě vlákat do pasti," zašeptá.

Ustoupím o krok dozadu a roztřeseně dýchám.

Dívá se na moje nohy, jak se vzdalují a říká, "Hodná holka. Konečně dostává rozum."

Odstrkuje mě od sebe. Nevím proč, ale mám v úmyslu to zjistit.

Roztřeseně se zeptám, "P-proč? A jak?"

Jeho ruce sevřou okraj stolu. Zhluboka se nadechne a s výdechem odpoví, "Měla jsi žít v domě na hovno, s rodinou na hovno a mít život na hovno. Spolíhal jsem na to. Takže když jsem vydělal svůj první milion a vrátil se pro tebe-" Zalapám po dechu a ruka mi vystřelí k hrudi. V očích se mu zableskne a krutě se usměje, "Ach ano. Vrátil jsem se pro tebe. Jenže, tys tam nebyla. Ale tvoje rodina pořád jo. Takže když jsem zabušil na dveře a zeptal se, jestli je Alexa doma, tvůj táta se mi vysmál."

Čelist mu ztuhne. "On se mi kurva vysmál. Já tam stál, zkurvenej milionář, kterej se sám vypracoval a bezzubej chlap se mi bude vysmívat? Ne. To se nestane."

"Co jsi udělal mém tátovi?"

Nakloní se dopředu a zkroutí ret. "Nic, co by si ten hajzl nezasloužil. Měl jsem ho donutit prosit. Vědělas vůbec, že tvůj brácha umřel, Lexi? Snažil se tě ten kretén vůbec najít, aby ti to řekl?"

Pozadu ustupuju, zradí mě nohy, klopýtnu a padám tvrdě na zadek.

Ne. Ne!

A Twitch tam prostě jen tak stojí. Dívá se na mě. Jako bych byla jen nějaký odpad.

"Kdo jsi?"

Zasměje se, "Teď se ptáš? Měsíce jsi se mnou šukala a ani neznala moje jméno. Kdo tohle dělá?"

To, co řekne potom, mě přinutí si uvědomit, že stejně jak moc jsem se toho člověka snažila pochopit, jsem ho vůbec neznala. Podívá se mi do očí a věcně oznámí, "Jmenuju se Tony Falcon. Strávil jsem většinou nocí sněním o holce jménem Alexa, která mi pomohla, když mi bylo osm. Řekla mi, že moje jméno nikdy nezapomene." Výraz se mu změní v krutý. "A já slíbil sám sobě, že se ujistím, aby nezapomněla."

Vykulím oči v ohromené nevíře a v žilách mi tuhne krev. Tlak v uších mi vzrůstá.

Ne!

Tohle je zlý sen. Zkurvená noční můra. Tohle se mi právě neděje.

Slzy přicházejí silně a rychle. Mezi těžkými nádechy zašeptám, "Antonio? Antonio Falco?"

Pomalu přikývne a dlouhou chvíli mi pátrá v tváři předtím, než překříží nohy a uvelebí se tak. "V mý hlavě jsi byla jen malá zkurvená mrcha. Nějaká pitomá kráva, která si nemohla hledět svýho. A já slíbil sám sobě, že si tě najdu a budu tě kurva vlastnit. To všechno protože jsi mi pomohla. Dala jsi mi v tom zkurveným světě naději. A když se ta naděje zmenšovala a umřela, byl jsem zahořklej. Já jsem zahořklej. Byla to tvoje vina, že jsem měl nějaký zkurvený sny. Sny, který jsem nikdy neměl mít, Lexi." Zavírá oči a hlas se mu o trochu obměkčí. "Pak jsem tě nemohl najít. Nikde jsi nebyla. Měl jsem všechny ty peníze. Všechny ty zdroje na dosah ruky a nemohl jsem tě najít."

Otevře je a naštvaně na mě zírá. "Bylo to jako by ses přede mnou schovávala. Vysmívala se mi. Říkala mi, že jsem tě nemohl mít. A to mi nikdo neříká, Lexi. Pokud jo, kurva rychle změněj názor nebo umřou. Je to jednoduchý."

Proč neodcházíš?

Protože se to do mě zařezává tak hluboko, že to musím slyšet až do konce. Twitch by po tom všem mohl mít splněný přání.

Lehce se narovná, rozepne si manžetové knoflíčky a pokládá je vedle sebe na stůl. "Tak jsem si najal někoho, kdo nemohl selhat. A to mě stálo ten první milion, Lexi. Nox je v tom, co dělá nejlepší, a nemohl tě najít… celej zkurvenej rok. Z toho jsem byl prostě ještě šílenější." Zableskne se mu v očích. "Takže, když mi konečně zavolal, byl jsem nasranej. Řekl mi, že už několik měsíců žiješ v Austrálii a že tvoje pěstounka umírá. Vidíš, kvůli tomu bych se měl cítit špatně, ale necítil, protože když jsi byla sama, mohl jsem tě snadněji zmanipulovat. Myslel jsem, že to bude stát jen pár večeří a že když na tebe budu milej, tak mi propadneš. Ale jak já se mýlil!"

Zamrzl mi mozek. "C-co se stalo pak?"

Překříží si ruce, zhluboka se nadechne a při výdechu odpoví. "Bylas nezávislá. A sladká. A zkurveně roztomilá. Úplně sama sis zajistila vzdělání. Nepotřebovalas ani moje peníze. Přinejmenším si nemyslím, že by tě to udělalo šťastnější. A něco jsem ucítil v tý první vteřině, kdy jsem si sedl a pozoroval tě zpod kapuci."

Já taky.

Skloní bradu. "A ty taky. Vím, že jo." Zvedá svou najednou unavenou tvář k mé a ostražitě pronese, "Nemělo se stát, abych ti propadl. Měla jsi pro mě bejt jenom hračka. Nic víc, nic míň. Chtěl jsem tě ponížit, kdekoliv jsem mohl jen proto, že jsem mohl. Přinutit tě si uvědomit, že naděje znamená úplný hovno. Chystal jsem se ti udělat hrozný věci, všechno pro moje potěšení."

Už ho dál nechci poslouchat. Jdeme.

Postavím se na třesoucí se nohy, otáčím se a jdu ke dveřím.

V tu chvíli to řekne.

"Ty seš ta nejlepší věc, která se mi kdy stala. Kdyby nebylo tebe, byl bych ve vězení. Nebo mrtvej. Nevím, co je horší. Ale tys mě zachránila" Zní zklamaný sám sebou, když zašeptá, "Neměl jsem ti propadnout."

Slzy mi začnou zase padat, dech se mi zadrhává a otáčím klikou.

Jeho hlas zazní mnohem blíž za mnou, krutý a výsměšný. "Zaplať pánbůh. Věděl jsem, že budeš problém už od tý chvíle, co jsem si najal tu pouliční krysu, aby tě znásilnil."

Odcházím pryč a v duchu slyším, jak mi pod nohama křupou střepy, protože jsem právě šlápla do svého roztříštěného srdce.

Jeho slova by mě měla zastavit. Měli by mě naštvat. Přinutit mě chtít bojovat.

Ale ve mně už žádná bojovnost není.

Skončila jsem.

Skončila jsem s tímhle vztahem. Skončila jsem s usmiřováním se s někým, kdo mě nechce a ani nemiluje. Skončila jsem se lžemi a skrýváním.

Skončila jsem.

Už mi to srdce neláme. Nezbylo totiž nic, co by se mohlo zlomit. Jsem dutá.

V hlavě si přehrávám, co Twitch právě řekl.

Věděl jsem, že budeš problém už od tý chvíle, co jsem si najal tu pouliční krysu, aby tě znásilnil.

Vylítne ze mě vzlyk, když se snažím utéct z Falcon Plastics. Je směšný, když mě Ling odchytne nepřipravenou, když čekám u výtahu. Její tvář ukazuje směs starostí a smutku, "On se s tebou rozešel?"

Vyplivnu, "Jdi do prdele, ty pitomá děvko."

Vzdychne a opře se vedle dveří výtahu. "Jestli se s tebou rozešel…" Narovná se a pak odchází pryč, "… pak pro to měl dobrej důvod."

Zavrhuju její záhadnou zprávu, dveře výtahu se otevírají a já ho ucítím za svými zády.

Zní zoufale. "Pojedeš dalším výtahem. Musíme si promluvit."

Jeho ruka se snaží zachytit mou, ale já se odtáhnu. "Nemám ti co říct."

Vchází za mnou do prázdného výtahu, dveře se zavřou a on zašeptá, "Myslel jsem, že bych to dokázal udělat. Že bych tě dokázal nechat jít. Ale… ale nemůžu." Vztek ve mně narůstá. "Jakmile jsem viděl, že odcházíš, něco uvnitř mě prasklo. Já-já nemyslel jsem to tak. Zpanikařil jsem. Prosím, mluv se mnou."

Aniž bych se k němu otočila, se zeptám, "Opravdu sis najal toho chlapa?"

Okamžitě odpoví, "Ano." Zabolí mě útroby a on naléhavě dodává, "Ale nikdy neměl zajít tak daleko. A teď je mrtvej. Takže na tom nezáleží. Zachránil jsem tě."

Odfrknu a on pronese, "Potřeboval jsem příležitost, abych se s tebou setkal. Potřeboval jsem na tebe něco mít. Něco, za co bys mi dlužila. Já-já tě miluju, Lexi."

"Máš legrační způsob, jak to ukázat," Otočím se k němu a ušklíbnu se, "Antonio."

Stojí přede mnou, blokuje mi východ, popadne mě za ruku a položí si ji na tu malou třináctku vytetovanou na lícní kosti. Jeho zoufalé oči se setkají s mými. "Cítíš tu jizvu? Víš, jak jsem k ní přišel?" Zachvějí se mu rty. "Měla bys. Bylas tam."

Vezmu jeho tvář do dlaně, skloním bradu a tiše brečím, "Pořád tě miluju. Takže od tebe musím odejít. Potřebuješ pomoc."

Ignoruje mě, "Tenhle anděl se přede mnou objevil. Myslel jsem si, že ji ke mně poslal Bůh. Že jsem měl umřít a ona tam byla, aby mě odvedla do nebe."

Má ramena se třesou s každým těžkým nádechem a pronesu, "P-prosím, přestaň."

Svírá mi obličej ve svých rukou a pokračuje, "Byla strašně panovačná. A já se do ní zamiloval. Ale myslel jsem si, že by nikdy nechtěla někoho jako já. A můj život se zkomplikoval, mozek mi přestal fungovat tak jako ostatním lidem. Někde mezi tím a současností, se ona do mě zamilovala taky."

Políbí mě na rty a pronese, "Ale ona je v nebezpečí. A já ji potřebuju udržet v bezpečí. Protože ji miluju." Další polibek. "Zabil bych každýho, kdo by se jí pokusil ublížit."

"Ty mi ubližuješ. Ubližoval jsi mi už od prvního dne. A moje srdce už to dál nesnese. Skončila jsem."

Dveře výtahu se otevřou a on se odtáhne, "Řeklas, že mě nikdy neopustíš. A já trvám na tom, abys to dodržela. Protože, když jsi zase v bezpečí, dojdu si pro tebe, Anděli."

Nechávám ho ve výtahu, otáčím se a jdu pozadu. Dívám se, jak se on dívá na mě a říkám mu, "Jsem těhotná."

Tvář se mu zkroutí bolestí. Přes třináctku na tváři mu padá slza. Popotáhne a otočí hlavu, aby ji mohl setřít. Zní tak odhodlaně, když řekne, "Tak si přijdu pro vás oba."

S uvědoměním, že nemá cenu se s Twitchem hádat se otáčím a nesu své zlomené já směrem k východu. Muž pro mě podrží otevřené dveře. Mile se usměje a já mu úsměv oplatím. Nemá smysl být naštvaná na člověka, kterého neznám. Zvlášť na takového, který nosí pásku přes oko.

Ujdu jen kousek, než zaslechnu Twitche zařvat, "Lexi! Utíkej!"

Ale já neběžím. Otočím se za zvukem jeho hlasu.

Ten chlap s páskou přes oko na mě míří svou zbraní. Dav propukne ve zpanikařený křik a lidi se rozprchnou jako mravenci.

Neviním je. Kdybych nebyla jako zkamenělá, utíkala bych taky.

Ten chlap se na mě ušklíbne a zařve zpátky na Twitche, "Měl bys to vědět líp, starý příteli." drží můj pohled a pronese, "Válku nikdo nevyhraje."

Pevně zavírám oči, ochranitelsky si rukama překrývám břicho, když čekám na nevyhnutelné.

Dneska zemřu.

Zazní výstřel a já jsem ohromená tím, jak málo to cítím.

Zazní další tři výstřely a otevřu oči. Twitch má toho chlapa na zádech, se zbraní namířenou mu na čelo. Chlap se zasměje, "No dobře. Stálo to za pokus."

A tohle byla poslední slova, která ten chlap řekl.

Jeho tělo sebou nekontrolovatelně škube, když Twitch zmáčkne spoušť a střelí mu kulku přímo do mozku.

Twitch klečí nad jeho tělem a ztěžka oddechuje. Natahuje se a dlaní si překryje stranu krku a z tohohle úhlu nedokážu říct, jak vážně zraněný je. Můj mozek konečně řekne nohám, aby se pohnuly, a běžím k němu. Pusa mi nepracuje. Očima přejedu dolů k jeho krku, kde má přitisknutou dlaň. Krev mu protéká mezi prsty a já ze sebe přiškrceně dostanu, "Jsi zraněný."

Zachechtá se, "Je to jen škrábnutí, kotě. Vážně to nic není."

Dívám se, jak místo pramínku začíná krev z rány stříkat. Zachvějí se mu víčka, když slabě říká, "Sežeň Happyho. Hned."

Rychle vstávám, běžím dozadu do budovy a zaječím, "Happy! Potřebuju pomoc!"

Ani ne o vteřinu později vidím Happyho, jak vychází ze dveří po mé pravici a běží ke mně. Nedovoluju si být ani o chvíli déle od Twitche, tak běžím a Happy mě následuje. Zakřičí, "Co se stalo?"

Zakřičím na něj zpátky, "Je postřelený. Do krku."

Když k němu doběhneme, moje prudce bijící srdce se zastaví. Nehýbe se. Happy přiběhne přímo k jeho boku a zvedne ho. Vidím díru po kulce v jeho krku. S každým úderem jeho srdce, vystříkne z jeho těla víc krve a padá na chodník. Happy říká, "No tak, chlape! Počkej! Prostě vydrž! Twitchi! Probuď se!" Happy s ním zatřese a on se pohne.

Happy vytahuje mobil, vytočí číslo a říká, "Střelná rána do krku. Ztratil hodně krve. Sotva je při vědomí." Oddrmolí adresu, zatímco Twitch a já si zíráme do očí.

Zašeptá, "Jsem moc tvrdohlavej na to, abych umřel, kotě. To víš."

Vím to. Aspoň to je to, v co jsem se právě rozhodla věřit.

S rozmazaným pohledem nepřesvědčivě zamumlám, "Dobře."

Přinutí se k úsměvu a slabě říká, "Už jsem měl horší zranění, než je tohle." Zatřepotají se mu víčka. "Řekni mi, jak pojmenujeme naše dítě."

Vím, co dělá. Snaží se mě rozptýlit.

Průstřelem vytéká hustá krev a já na to zírám, zkamenělá, ale nemůžu se podívat jinam. Zašeptá, "Zlato, podívej se na mě. Do očí. Víš, že miluju, když se díváš na mě."

Rozmrkám slzy a říkám mu, "Ještě jsem o jménech nepřemýšlela. Je moc brzo."

Polovičatě se usměje. "Možná to uděláme spolu, až mi bude líp, co?"

Okamžitě odpovídám, "Ano. Dobře, miláčku."

Řvoucí zvuky sirén spolu s červenými a bílými světly zastaví mé šťastné myšlenky. Na ramenou ucítím ruce, a když vzhlédnu na záchranáře, vidím, jak se mu pohybují rty, ale slova se ke mně nedostávají. Krev, která mi řve v uších, mě dočasně ohlušila. Strach mě znehybnil. Pak Twitche nakládají do sanitky, slabě se na mě usmívá. Happy naskočí k němu a zakřičí na mě, "Sejdeme se v nemocnici, Lexi."

Kývám přes příval slz a roztřeseně mu přikážu, "Neumírej, dobře?"

Odpoví tak pevně, jak jen může, "Budu v pohodě."

A říká to tak přesvědčivě, že mu věřím.

Věřím mu.