Raw - 25. kapitola

Překlad: Kikina

Lexi

Vracím se domů po noci s Davem a Nikky, odemykám dveře svého bytu a hned jak vstoupím dovnitř, skopnu ze sebe podpatky.

Nemám tušení, proč my ženy tohle nosíme.

Jsou to jen mučicí nástroje moderní doby.

Jediný důvod, proč jsem je na sobě měla, je, protože to jsou ty jasně červený nóbl botky, který mi koupil Twitch. Aby ladily k upnutým šatům, které mi taky koupil. A šňůrce z červené kůže a přívěsku z rubínu. Všechno na Twitchovi náklady.

Jejda.

Jsem si pěkně jistá, že můj dnešní outfit stál kolem tisíce dolarů. Což je směšné, pokud se mě na to ptáte.

Potřebovala jsem noc se svýma holkama. Neříkám to ve zlém. Dave sám sebe jmenoval jednou z nás, už když jsme spolu byli na univerzitě. Máme se tolik rádi.

Mám hlad.

Taky jsem opilá.

Pro podporu se držím zdi na chodbě a drobnými krůčky jdu k sobě do ložnice. Zapínám hudbu a sedám si spolu s Carrie Underwood zpívající Blown Away. Taková smutná píseň.

"Smutná písnička. Nechci smutnou písničku. Potřebuju něco živějšího," říkám sama sobě.

Balancuju na místě, pečlivě mačkám tlačítka a prohledávám svůj playlist. Dostanu se na The Fray Love Don't Lie, zakřičím a skáču do rytmu. Natahuju se k šatníku pro kartáč na vlasy, přejedu si přes to ptačí hnízdo, kterým jsou moje vlasy, a vzpomínkami se vracím do noci.

Setkala jsem se s Daveem a Nikky v baru a posadila se na vratkou stoličku, zatímco jsme si vyměňovali polibky a objetí. Mluvili jsme o tom, k čemu jsme se dostali v průběhu týdne, co je nového a k našim vztahům. Což bylo trochu divné, protože to šlo tak nějak takhle…

Řekla jsem jim, "S Twitchem je právě teď všechno dobrý. Je komplikovanej a tak, ale se mnou je jinej. Zachází se mnou dobře. Rád mě rozmazluje a já ho každým dnem miluju víc a víc. Takže hádám, že to jde dobře."

Nikky a Dave se na mě sladce usmáli. Jsem tak ráda, že v tomhle za mnou mí přátelé stojí. Znamená to pro mě tak moc.

Pak se Dave podíval na Nikky a prohlásil, "Jak si myslíš, že to jde s Happym?"

Pokrčila rameny, "Dobře. Myslím. Sex je úžasnej a vím, že má rád ženský, ale…" Zakření se na Davea. "… ráda se dívám na něj a Davea, když jsou spolu. Je to žhavý."

Dave do ní hravě šťouchl. "Aaaa, díky, zlato. Taky se rád dívám, když vy dva šukáte. Kundičky nejsou můj šálek čaje, ale dívat se na někoho je sexy."

A já nad jejich podivnou volbou konverzace jen zírala.

Nikky se zahihňala, "Ach, a zvlášť ráda mám, když…" Naklonila se blíž k Daveovi a něco mu zašeptala do ucha. Dave se kousl do rtu, než zašeptal, "To mám taky rád."

Zvedám ruku, aby odpovídala mému obočí, mávla jsem na barmana a objednala si, "Potřebuju asi tak jedenáct koktejlů, abych vymazala posledních pět minut těch keců. Co byste navrhoval?"

Nikky a Dave se jen usmáli jako pár koček nad smetanou, zatímco já se nervózně zakroutila na židli.

Pili jsme. A mluvili. A pili ještě víc.

Pak se rozhovor stočil víc mým tempem.

Dave nesrozumitelně zamumlal, "Víš co je divný slovo?" Nikky a já jsme obě čekaly se zatajeným dechem.

"Kalhoty. Proč mají množný číslo? Jo, dávaj se tam dvě nohy, ale je to jen jeden kousek oblečení. Jsou to kalhoty proboha!"

Kolem se line schvalující mumlání. Tehdy jsem se zeptala, "Nelíbí se mi to. Je to stejný jako Weetbix. Proč se jeden kousek taky jmenuje Weetbix? Je to Weetbik, kdyby to byl jeden, ne?"

Dave usrkávajíc svůj koktejl, kývnul. "Kvůli tomuhle jsme přátelé."

Nikky rozjařeně bouchne do baru. "Taky jedno mám! Proč se teda nůžkám říká nůžky?"

Dave a já se na ni úplně ožralý podíváme a souhlasně přikývneme.

Miluju svoje přátele.

Vrtím hlavou nad naší pitomostí u baru a poskakuju kolem ložnice na písničku, která hraje na mým kurva drahým stereu.

Otáčím se a vypísknu, když se přede mnou objeví černý stín. Zhluboka se nadechuju a otevírám pusu, abych zařvala, když se kolem mě omotá ruka a já ho ucítím.

Bláznivý Twitch. Plíživý, bláznivý Twitch s tím jeho plížením, skrýváním a číháním.

Rozpouštím se do něho a vybreptnu první věc, která mě napadne. "Proč už na mě nepoužíváš pásek?"

Páni. To znělo mnohem zoufaleji, než jsem plánovala.

Odtáhne se a odpoví, "Protože jsem si jistej, že teď už se nepokusíš utýct."

Hmmm. No, myslím, že to dává smysl. I když pro mě takovým podělaným způsobem. Hádám.

Našpulím rty.

Pobaveně se zeptá, "Ty seš opilá?"

Posmívám se. "Ne. Měla jsem jen…" V duchu počítám. "… šest Long Island Ice Tea a panáka tequily. Je mi fajn."

Hned jak to dopovím, kolena mi vypoví službu a Twitch mě zvedá jako hadrovou panenku. Láskyplně mě políbí na čelo. "Chceš, abych ti dal pásek?"

Bezdechu odpovídám, "Jo."

Posadí mě na postel a já sleduju, jak přechází ke svým kalhotám na podlaze, vyndává pásek z oček a přichází zpátky ke mně. Páni. Dělá něco mé hlavě. Zatraceně pokaždé. Za normálních okolností by se myšlenky skrývaly v té věci, které říkám mozek. Ale právě teď, jediné co slyším je vysoko posazený pískot.

Oficiálně jsme mimo vysílání.

Ve svém stavu bez zábran díky alkoholu se zeptám, "Dneska večer chci zkusit něco nového."

Zastaví se v půli cesty ke mně. Pevně si omotává pásek kolem ruky a je to ta nejžhavější věc, kterou jsem kdy viděla. "Ach, jo? Co je to, Anděli?"

Ohýbám si prsty a on přichází blíž ke mně. Klekám si na posteli a dávám mu ruce kolem uší, abych zašeptala, "Zahrát si role."

Vyprskne smíchy. "Jasně. Jdu do toho."

Najednou nervózní se odtáhnu a sklopím bradu. "Budeš si myslet, že jsem divná. Že nejsem normální."

Odpoví s, "Ser na normálnost. Kdo může říct co je normální. Nálepky, zlato. To je všechno, co to je. Řekni mi to, kotě." Ale moje pusa se neotevře. "No tak, Lex. Nebudu tě soudit." Ale já nemůžu. V tu chvíli se tiše zeptá, "Chceš zkusit to, co dělala Ling?"

Tak moc se stydím. Zakrývám si rukama obličej, když mi srdce zběsile uhání.

Pokládá mi prsty pod bradu a zvedá ji. Spouštím ruce, abych čelila svému osudu. Dívá se do mých vystrašených očí a něžně mě políbí, než řekne, "Jakmile ti uvážu pásek kolem krku, začínáme."

Jak to, že mi to tak usnadňuje? A proč to tak moc chci? Obě tyhle myšlenky mi krouží hlavou. Můj čas na přemýšlení končí, když mi kolem krku uvazuje černý silný pásek. Vzhlížím k němu s lehce pootevřenými rty a on si mě pozorně prohlíží. Zapíná pásek na té nejmenší možné velikosti, dává si na čas, dává mi tak možnost to odmítnout.

Ale já nechci.

Nemůžu.

Potřebuju to.

Něco uvnitř mě touží po Twitchově uznání, už od prvního dne.

Ve chvíli, kdy mě pouští, mi pátrá ve tváři. Přesně poznám ten moment, kdy se vžil do své role. Mého útočníka. Vím to, protože jeho zastřené oči ztmavnou a rty se mu zkroutí do krutého úsměšku. Omotá si konec pásku kolem ruky a silně zatáhne. Vyjeknu, když tělem narazím do jeho silného nahého hrudníku. Obrovská ruka tvrdě hladí zadek přes mé koktejlky. Ten dotyk není vřelý ani láskyplný. Je to tak neznámé, že mám pocit, jako by ten muž ani nebyl Twitch.

Ale není tohle součástí dohody? V tuhle chvíli se z nás stávají úplně jiní lidé. Lidé, kterými bysme nikdy nebyli nebo se nestali.

Je to naprosto vzrušující. Srdce mi zběsile buší a začínám se potit.

Dýchám ztěžka, uklidňuju se, jak jen můžu, sklouznu z postele a postavím se před něj. Twitch prohlásí, "Pohni se a já tě kurva zabiju, ty děvko," pak pomalu, ale silně zatáhne páskem blíž k sobě. Jsme tak až neskutečně blízko.

Právě teď mu věřím; mohl by mi ublížit, dokonce, i když je to jen hra. Právě teď je Twitch ten nejpřitažlivější muž na světě, stejně jako ten nejděsivější.

Všechno se to stane až moc rychle.

Jeho hedvábné boxerky jsou pryč. Já se zachvěju, když popadne předek mých šatů a pevně je drží v pěstích. Dívá se mi do očí, když vší silou zatáhne opačnými směry. Místnost naplní zvuk trhající se látky, než mi jako hromádka padá k nohám. Civím na něj jako na blázna.

Ty šaty se mi líbily.

Teď jsem jen v podprsence bez ramínek a krajkových tangách, mysl mi plave v oceánu blaženosti, když mi stahuje podprsenku pod prsa. Posouvají se tak vysoko na mou hruď a já v pruhu měsíčního světla procházejícího zataženými závěsy vidím, jak jsou na ně fixovány jeho oči. Vypadá jako hladovějící člověk, který po měsících vidí své první jídlo a na chvilku vystoupí ze své role, když palcem přejede po vlnkách mých prsou a zašeptá, "Dokonalý. Naprosto dokonalý."

Zavrtí hlavou, jako kdyby si ji chtěl pročistit, podívá se na mě zastřenýma očima a hrubě zašeptá, "Ošukám tě bez gumy." Zadrhne mi srdce. Ale ne strachy. Ušklíbne se. "Udělám se v tobě. A tobě se to bude líbit."

Nahrává mi na mou první repliku. "Ne. Nedělej to. Prosím, nedělej to. Otěhotním."

Vyštěkne smíchy. "Perfektní." Drtí mi rty proti tváři a řekne, "Pokaždý, když se na něj podíváš, uvidíš mě." Nepříliš jemně mě kousne do tváře a zasyčí, "Jestli se nepřestaneš třást, donutím tě dávit se mým ptákem."

Je skoro znepokojivé, že to dokáže dělat tak dobře.

Skoro.

Snížím svůj hlas do šepotu a prosím, "Prosím, nech mě jít. Nikdy o tom nikomu neřeknu. Jen mě nech jít."

Otírá svou působivou délku o mé břicho a sáhne dolů, aby třel můj pahorek přes krajku. Nesouhlasně zamlaská, "Kurvy jako ty nenosí tyhle sračky, kdybys nechtěla, aby tě chlap ošukal. Já jsem chlap, kotě. Ošukám tě. Ať už chceš nebo ne."

Strach v mém hlase zní najednou opravdově, když mu říkám, "Jestli se o to pokusíš, budu křičet."

Slyším mu hlase pobavení. "Křič si, jak chceš." Rty se dotkne lasturky mého ucha. "Vzrušuje mě to, když bojujou." Odtahuje látku stranou a jeho prst přichází do kontaktu s mokrým teplem mého extrémního vzrušení a zašeptá, "Vidíš? Chceš to. Tvoje tělo nelže. Nebojuj se mnou."

Oba víme, že ve skutečnosti myslí, "Per se se mnou, kotě. Miluju to."

Tak to udělám. Odstrčím ho od sebe, zvednu chodidlo k jeho břichu a snažím se získat mezi námi nějaký odstup tím, že ho tlačím pryč. On zatáhne za pásek a na okamžik mě tak škrtí. Zalapám po dechu a pak ztěžka oddechuju, zatímco mi srdce zběsile buší a v hlavě pulzuje. Strčím ho do ramen. On mi obalí ruku kolem pasu a přitáhne si mě k tělu, omezuje mě tak. Zafňukám. Zavrčí a kousne mě do ramene. Vyjeknu a zařvu potěšením i bolestí zároveň. Střed mi pulzuje. Už jsem blízko orgasmu.

Zakřičím, "Prosím, neubližuj mi."

Na okamžik strne, než příliš tiše pronese, "Já musím."

Sklání hlavu, bere mou bradavku do úst a silně saje, pak do toho citlivého místa kousne. Uniká mi zasténání, když rukou svírám týl jeho hlavy. Prsty mu projíždím ve vlasech, uvědomuju si, že ztrácím sama sebe a rychle popadnu jeho vlasy a zatáhnu. Zavrčí, "Toho budeš litovat."

Nevím, co to do mě vjelo, ale udělám něco opravdu zatraceně pitomýho.

Zvedám koleno, a zastihnu ho překvapeného, když se koleno setkává s jeho stehnem. Dech se mu zadrhne a paže klesnou k bokům. To je ono. Ten okamžik hlouposti.

Tohle je ta část, kdy se otáčím.

A utíkám.

Podaří se mi utéct do poloviny chodby, když za sebou uslyším bušit jeho chodidla, a mě šíleně buší srdce. Jsem opravdu vyděšená. Slzy mi rozmazávají zrak, a když se mi zezadu kolem hrudníku omotá ruka, zakřičím. Moje utrpení je v tuhle chvíli opravdu reálné, dokonce, i když mou mysl velmi těší, co se tady děje. Slzy mi sklouznou z koutků očí a rty se mi chvějí. Druhou rukou mě chytá kolem prsou a kousne mě do ucha. "Utíkat byla špatná volba."

Následuje boj.

Ruce se mi sevřou v pěst a udeří do jeho svalnatých paží, jak se snažím uniknout. Moje tělo se trhavě kroutí proti jeho. Moje snaha je velice skutečná. Srdce mi uhání, otáčím se a snažím se prát se, abych se dostala pryč. Kroucením se mi podaří dostat se k němu čelem. Jeho ruka se znovu dostává ke konci pásku a silně zatáhne, aby získal mou pozornost. Ale já se neuklidním. Místo toho skláním hlavu k jeho klíční kosti a zakousnu se. Silně. Koušu tak tvrdě, že mu skrz zaťaté zuby uniká divoké zavrčení a přitlačí mě ke zdi chodby. Temenem hlavy se o ní udeřím a zazní tupý úder.

Slabé světlo z kuchyně stačí na to, aby osvítilo jeho siluetu.

Ztěžka oddechuje a rukou se dotýká místa na klíční kosti, kam jsem zabořila své zuby. Prst si vnáší do pusy. Olizuju si rty a ochutnám kovovou pachuť. Označila jsem ho dost silně na to, aby mu tekla krev. Sevře se mi žaludek. Přichází blíž a nepřátelsky vydechne, "Ach zlato. Tos posrala."

Hrozivě se ke mně blíží, a jakmile jsme blízko na špičky prstů, se nakloním a plivnu.

Jak ve zpomaleném filmu se dívám, jak ucukne, zjevně to nečekal. Lapám po dechu a zavrčím, "Naser si, zmrde."

V okamžiku, kdy se mě dotkne, vím, že jeho role je na hranici se skutečným životem. Twitch zuří. Cítím ten vztek, který z něj vyzařuje jako elektrické jiskry. Natahuje se a mrští mým tělem dolů ke svému boku. Dlaněmi narazím o podlahu, kolena mi pulzují. Najednou tělem překrývá mé, tlačí mě tak k podlaze. Vzpírám se a opakovaně šeptám, "Prosím, ne. Prosím, ne." Ale Twitch už dál nehraje. S hraním skončil.

Rukou mě vezme kolem pasu a zvedne mě, dokud nejsem na všech čtyřech jako pes. Rukou se natahuje dolů, aby našel můj promočený střed. Zasténá, odtáhne látku mých tang stranou a já cítím, jak se jeho hlavička setkává s mým vstupem. Ale bojuju.

Vzpírám se, tlačím tělo pryč od něj. Je za mnou na kolenou, pohne se dopředu, ale já mu ještě jednou uniknu. Ruka mu vystřelí dopředu a chytá mě kolem krku a stiskne. Bojovnost ze mě uniká, když si uvědomím, že se asi to stane. Nemůžu nikam jít.

Zatínám zuby, hruď se mi vzdouvá a oči mi zaplaví slzy. Jeho hlavička se znovu dotkne mého vstupu; cítím kuličky piercingu, jak kloužou nahoru a dolů mou vlhkostí. Vtlačí se dovnitř. Jen špičkou. Rty mě lehce políbí na lopatku. "Vyhrál jsem."

Díky mému vzrušení se do mě lehce vtlačí.

Oba zároveň zakřičíme v extázi.

Jsem v pozici, která si vyžaduje poddání, a vím, že bych měla zuřit, ale nezuřím. Zatřepotají se mi víčka, když uvolní stisk na mé krku. Jsem u vytržení, když nechává ruku na mém krku, zatímco do mě vjíždí svým pérem. Mám ho v sobě hluboko a tiše si povzdychnu. Je to úžasný pocit. Je tak hluboko, že mám pocit, jako by se mi usídlil v žaludku.

Nikdo tady neprohrává. Vyhráváme oba.

A přece pořád ještě bojuju. Slabě se vzpírám, on začíná přirážet a z tohohle úhlu mé vzrušení prudce vzrůstá. Kuličky piercingu třou to správné místo a v bezvýznamných okamžicích oddechuju, "Ne. Ne. Ne."

Už budu.

Utahuju kolem něj sevření, zrak mi rozmaže ostré světlo a celé mé tělo se třese vrcholící rozkoší. Zakláním hlavu, ústa mám pootevřená v tichém stenu a slyším, jak Twitch ztěžka oddechuje. "To je ono, Anděli. Nech to jít. Udělej se mi na péru. Na celým mým péru."

Přehrada se protrhává. Tvář se mi stahuje rozkoší i bolestí zároveň. Zmítám se kolem něj. Sténám a hlavou házím ze strany na stranu v tom nejintenzivnějším orgasmu svého života. S každým pulzem svého vyvrcholení mé tělo zahřívá naprostá blaženost.

Najednou jsem vyčerpaná.

Zlehka mě drží za krk a buší do mého teď bezvládného těla. Nemohla bych se teď zapojit, ani kdybych chtěla. Jsem emocionálně i fyzicky vyčerpaná. Drží mě rukou za podbřišek a s každým přírazem si mě k sobě přitahuje. Po celé minutě šíleného přirážení zasténá a dlouhou chvíli ve mně hluboko zůstává předtím, než přiráží znovu a znovu. Po stehnech mi stéká mokré teplo. Pomalu přiráží. Stejně pomalu oddechuje. Konečně ve mně znehybní.

Vstává, vytáhne mě nahoru a na sebe.

Cítím se špinavá, použitá a zneužitá.

A nikdy jsem se necítila líp.

Hlavou mi běhá tolik myšlenek.

Co jsem to udělala?

Omotávám mu ruce kolem krku a on mě zvedá. Obalím kolem něj nohy, když se mnou pomalu jde do postele. Pokládá mě dolů a vklouzne vedle mě. Ani se neobtěžujeme se umýt. Něco si musíme říct.

Po další minutě trapného ticha, kdy ležíme bok po boku, se tiše zeptám, "Co se to právě stalo?"

Otáčí se ke mně a já v té temnotě zaslechnu jeho smích. "Právě jsem tě ošukal. A to pořádně."

Krkem mi bublá hysterický smích. Nedokážu to zadržet. Chechtám se. Cítím, jak se postel třese, když se tiše směje se mnou. V krku se mi udělá knedlík a píchá mě v očích. Tělo se mi třese kvůli jinému důvodu, když začnu vzlykat.

Právě teď se nemám ráda.

Twitch si mě přitáhne k sobě a kolébá mi hlavou, vtiskává mi polibky na víčka a tváře. Neříká nic. Zná mě dost na to, aby věděl, že jen potřebuju, aby mě právě teď držel.

Moje mysl se zatoulá.

Tohle je pravděpodobně špatná chvíle zmínit, že jsem si už dva týdny nevzala pilulku.

******

Vcházím do svého bytu s obrovským úsměvem na tváři a ve vzpomínkách se vracím zpátky ke svém improvizované schůzce z dnešního rána.

Měla jsem schůzku s podnikovou psycholožkou, Emeline, obávala jsem se, že mi řekne, že nejsem v pořádku. Celou noc jsem přemýšlela nad jednou myšlenkou, takže to nebylo tak úplně nečekané. Nemohla jsem spát. Sžíralo mě to. Takže když jsem vešla do její kanceláře a sedla si s ní, čekala jsem, že mě bude vyslýchat. Brzy jsem si uvědomila, že jsem se mýlila.

Opravdu mýlila.

Emmy nám oběma udělala kapučíno na svém luxusním přístroji a posadily jsme se na pohovce v její kanceláři. Setkání, kterého jsem se děsila, se nějak změnilo v kávu mezi přáteli.

Zeptala se, "Takže, musím říct, že jsem trochu překvapená, že tě tady vidím, Lexi. Je všechno v pořádku?"

No, včera v noci jsem požádala svého přítele drogového dealera, aby mě násilně ošukal. Ach, a líbilo se mi to. Takže ne. Ne tak docela.

Stiskla jsem si ruce k sobě, podívala se dolů na nohy a začala, "No, není to ani tak o mě. Je to o kamarádce. Dělám si o ní starosti a chtěla jsem názor profesionála, než se pokusím pomoct v situaci, která je mi naprosto cizí."

Lži. Samý lži.

Přikývla a tvářila se účastně, když objasnila, "Jistě. Vím, že může být těžké dívat se na kamarádku, která si tímhle prochází. Lidé se neradi cítí bezmocní. Je to velmi obdivuhodná věc, co děláš."

Zamrkala jsem, těžce polkla a objasnila jí, "Je to blízká kamarádka. Znám ji dobře a už si v životě hodně zažila. Nedávno byla málem znásilněna a zachráněna, než do ní útočník mohl proniknout." Zakroutila jsem hlavou a vydechla, "Omlouvám se. Asi to nedává moc smysl." Odkašlala jsem si a zkusila to znovu, "Před několika dny mi v noci volala úplně zničená. Ona a její přítel měli sex a změnilo se to tak trochu na drsný sex."

Emmy svraštila obočí, ale kývla na mě, abych pokračovala v příběhu o své kamarádce. Tak jsem pokračovala. "A… a… jí se to líbilo. Brzy byl sex drsnější a drsnější a než si to uvědomila, uskutečňovali fantazii znásilnění. A ona si to užívala. Nesmírně." Dovolila jsem si nechat se vtáhnout do té chvíle a dostávala se k pointě, "Teď si myslí, že s ní je něco špatně a já neměla tušení, co jí na to říct."

Podívala jsem se na svou kamarádku, která si mě prohlížela ustaranýma očima. Dívala jsem se na ní s prosebným výrazem. Potřebuju pomoc. Emmy, chovajíc se jako profesionál, kterým je, se opřela a povzdychla si, "No, můžeš své kamarádce říct, že s ní nic špatného není. Vůbec nic. Vlastně tohle je docela časté u lidí, kteří byly sexuálně napadeni. To znamená, že reakce může jít od jednoho extrému k druhému. Na jedné straně máš lidi, kteří to nedokáží zvládnout a z myšlenky jak se jich dotýká jiná osoba je jim špatně; na druhé straně jsou lidé jako je tvoje kamarádka, kteří mají nutkání převzít kontrolu nad situací, nad kterou původně žádnou kontrolu neměli."

Co co co?

Neskrývala jsem své zmatení, když jsem jí naváděla, "Takže, ty říkáš, že…?"

Usrkla si kávy a vysvětlila, "Tvoje kamarádka je v pohodě. Není nic špatnýho zahrát si v ložnici na role. Je to docela zdravé, dokud je to legální a obě strany s tím souhlasí; neviděla bych v tom problém. Tvoje kamarádka byla málem znásilněna, jak říkáš. Možná že to v ní něco zažehlo, něco primitivního a divokého. Pomyšlení na to být napadena je hrozné. Ale nakoplo to primární instinkty tvé kamarádky a její mysl - která se snaží pochopit, co se to stalo - se rozhodla pokusit se obrátit tu vzpomínku z něčeho děsivého a hrozného v něco…" Zamyšleně zvedla hlavu a hledala to správné slovo. "… řekněme něco příjemného. Radostného. Tvoje kamarádka je silnější, než si myslí." Skončila se smutným úsměvem a já věděla, prostě jsem věděla, že to ví.

Potvrdila mi mé domněnky, když pronesla, "Víš, že tvoje kamarádka je vždycky vítaná, aby si se mnou promluvila. Naprosto kdykoliv."

Natáhla jsem se k ní a stiskla jí ruku, když jsem zašeptala, "Děkuju. Bude to pro ní hodně znamenat, až to uslyší."

A tak jsem odešla s novým, informovaným způsobem přemýšlení a den byl hned jasnější. Což nás přivádí do současnosti. Jdu chodbou a podívám se rovně, abych uviděla vysokou postavu stojící v otevřených dveřích ledničky. Vysoká postava má na sobě černé oblekové kalhoty a nic jiného.

Mmmm. Twitch bez trička. Mňam.

Prohlížím si jeho štíhlý, svalnatý, inkoustem zdobený hrudník a oči mi sklouznou dolů na místo, kde mu kalhoty drží nízko na bocích a vynikají tak špičky jeho V. Sotva se zastavím od toho, abych mu podrazila nohu, když zavolám, "Máš hlad?"

Pořád se zklamaně dívá do lednice, nepřítomně se poškrábe na svém vypracovaném břiše, když odpoví, "Jo, ale tady nemám nikdy štěstí. Nakupuješ někdy?"

Zachechtám se a říkám mu, "Ani ne. Já jsem spíš ten typ holky kup, co potřebuješ."

Tvář se mu svraští zklamáním. "To je na hovno. Já mám hlad teď."

Nejsem schopná zakrýt úsměv, on si toho všimne a skoro už se ušklíbne, než se zastaví. Ukáže na mé rty a řekne, "Vysvětlíš mi to? O čem je tenhle úsměv? Včera v noci jsi brečela a teď vidím tenhle úsměv a nutí mě to přemýšlet proč."

Bokem se opírám o pult a říkám mu, "Nic se neděje. Vůbec nic. Ani nevím, proč jsem si dělala starosti. Dneska ráno jsem měla schůzku s naší psycholožkou Emmy a vysvětlila jsem jí, co se stalo…" Jeho hnědé zastřené oči se zúží a já rychle dodávám, "…Ale já řekla, že se to stalo mé kamarádce." Mrknu na něj. "A ona říkala, že je úplně normální hrát si na role a že pro někoho kdo je v mé situaci, kdy jsem byla málem znásilněna, to bylo jako bych chtěla převzít kontrolu nad situací, kde jsem jí normálně nemohla mít! To je skvělé, ne? Jsem normální! Jo!"

Skáču na místě, podržím ruku, aby si se mnou plácnul, a usmívám se tak moc, jak jen dokážu. Ale dívat se na Twitchův výraz je konečná pro mé náhlé vzrušení. Vraští obočí a dává si ruce v bok, když šeptem opakuje, "Je normální. Zkurveně normální."

Nejsem si moc jistá, v čem je problém, když se tiše zeptám, "Proč se zlobíš?"

Mrká na mě, natáhne ruku mým směrem a vybuchne, "Zase nálepky! Vždycky s těma zkurvenejma nálepkama! Je to pro tebe tak moc důležitý, Lex? Být označená jako něco, co všichni ostatní vidí jako normální?"

Chci říct ne. Chci se bránit. Chci jít spát, předstírat, že jsem nikdy neřekla ani slovo a probudit se až bude tahle hádka za námi.

Nejsem si jistá jak odpovědět, tak zůstávám zticha, ale stačí mu jeden pohled na mou tvář a Twitch se temně ušklíbne. "Samozřejmě, že je." Přichází ke mně a po cestě se ptá, "Můžu se tě na něco zeptat? Jakou nálepku bys dala mě?" Srdce mi začne zběsile bušit a ztěžka polknu. Z očí mu šlehají blesky, "Psychouše? Hmm? Já nevím, možná šílence? Blázna? Řekni mi to, Lexi. Jakou nálepku bys mi kurva dala ty?"

Děsivý. Narušený. A zastrašující.

Zatíná zuby, když mi rukou sevře bradu. "Sebe značkuj, jak chceš, Alexo." Nechává svou ruku spadnout, chvilku se na mě dívá a z toho, co vidím v jeho tváři, se mi chce zvracet.

Zklamání. Je mnou zklamaný.

Otáčí se, z gauče zvedá tričko a otevírá vchodové dveře. Na chvíli se zastaví, stojí ke mně zády a vytočeně říká, "Nedávej mi kurva žádný nálepky." Ruce se mu po bocích balí v pěst, když prodlužuje svou řeč na rozloučenou. "Přemejšlej o tom, holka." Otáčí se a jeho oči - plné vzteku - se setkávají s mými. "Kým jsi byla předtím, než ti lidi začali říkat, čím bys měla bejt?"

A pak je pryč.