Origin - 13. kapitola

Překlad: Janka
Kor.: Majuš

DAEMON

„Ehm –“ zamumlal jsem.

Klukovy oči byly fialové jako dva ametysty s divnými linkami kolem zorniček přesně jako Lucovy. Byly chladné a mdlé, zatímco skenovaly důstojníky před sebou.

Doktor Roth postoupil dopředu. „Micahu, co to děláš? Dobře víš, že v téhle budově nemáš co dělat. Kde je tvoje-?“

A pak se stalo několik věcí najednou, tak rychle, že bych tomu nevěřil, kdybych to neviděl na vlastní oči. Micah zvedl ruku, načež se ozvalo několik praskajících zvuků kulek, opouštějících komory pušek. Katino zděšené zalapání po dechu mi řeklo, že si myslela to samé, co já.

Vážné se chystají zastřelit dítě?

Ale kulky se zastavily, jako by ten kluk byl Luxen nebo hybrid, ale nebyl jeden z nás. To bych vycítil. Možná byl hybrid, protože kulky narazili do třpytivé modré zdi, která se vytvořila kolem něj.

Modré světlo se rozšířilo, pohlcující kulky-tucty kulek-prosvěcující je jako modré světlušky. Na sekundu visely ve vzduchu, a pak prostě přestaly existovat. Na to kluk skroutil prsty dovnitř, jako by je vyzýval, ať se odváží hrát si s ním, a pak v totálním Magneto stylu začali zbraně vylétávat z rukou důstojníků, letící k němu. / Magneto je jeden z X-menů, dokáže vygenerovat magnetické pole. / Ty se pak taky zastavili ve vzduchu a rozsvítili se zářivou modří. O sekundu z nich zbyl jen prach.

Katina ruka se mi zaryla do zad. „No do –“

„Prdele,“ dokončil jsem.

Doktor Roth se snažil protlačit kolem vojáků. „Micahu, nemůžeš –“

„Nechci se vrátit do té budovy,“ řekl podivným hlasem, který byl podivně vysoký a nízký zároveň.

Blbec Washington se přiblížil, držící pistoli. Doktor Roth zakřičel a Micah otočil hlavu. Strážník zbledl a Micah zavřel pěst. Washington padl na kolena, chytající se za hlavu, jak se ohnul v pase. Ústa otevřená v tichém výkřiku, z očí mu kapala krev.

„Micahu!“ Doktor Roth odstrčil důstojníka z cesty. „Tohle je špatné! Špatné, Micahu!“

Špatné? Tohle že bylo špatné? Mohl bych přijít s desítkami jiných slov, které by byli vhodnější, než špatné.

„Svatý kouř,“ zašeptala Kat. „Ten kluk je jako Damien z The Omen.“

Zasmál bych se tomu, protože s hnědými vlasy zastřihnutými podle hrnce a s náznakem zlomyslného úšklebku, vypadal jako malý antikrist. Až na to, že to nebylo vtipné, protože Washington ležel na podlaze jako první a ten potrhlý kluk se teď díval na mně s těma svýma fialovýma očima. Člověče, jak já neměl rád potrhlé děti.

„Chtěl mě zranit,“ řekl Micah, nespouštějící ze mě oči. „A vy všichni chcete, abych se vrátil do svého pokoje. Nechci jít zpátky do pokoje.“

Několik důstojníků ustoupilo, když Micah udělal krok dopředu, ale doktor Roth zůstal na místě, ukrývající stříkačku za zády. „Proč se nechceš vrátit do svého pokoje, Micahu?“

„Lepší otázka je, proč na tebe tak zírá?“ Zašeptala Kat.

Pravda.

Micah opatrně prošel kolem důstojníků, kteří mu teď dávali široký prostor. Jeho kroky byly lehké a kočičí. „Ostatní si se mnou nechtějí hrát.“

Bylo jich víc jako on? Panebože…

Doktor se usmál na kluka. „Je to proto, že se nechceš podělit se svými hračkami?“

Kat se zakuckala smíchem, který zněl téměř hystericky.

Micahovy oči se přesunuly zpátky k doktorovi. „Dělení není způsob, jak si prosadit dominanci.“

No do prdele!

„Dělení neznamená vždycky, že se vzdáváš kontroly, Micahu. To jsme tě učili.“

Malý kluk pokrčil rameny, když stočil pohled zpátky na mě. „Budeš si se mnou hrát?“

„Ehm –“ neměl jsem ponětí, co na to říct.

Micah naklonil hlavu na bok a usmál se. Dva dolíčky se mu objevily na tváři. „Může si se mnou hrát, doktore Rothe?“

Když doktor řekne ano, budu s tím mít vážný problém.

Doktor Roth přikývl. „Jsem si jistý, že později bude moct, Micahu, ale právě teď potřebujeme, abys šel zpátky do pokoje.“

Kluk našpulil ret. „Já nechci jít zpátky do pokoje!“

Napůl jsem očekával, že se jeho hlava začne točit, a možná by se to i stalo, ale doktor vystřelil kupředu se stříkačkou v ruce. Micah se otočil a zakřičel, když zkroutil jeho malé ruce do pěstí. Doktor Roth pustil stříkačku a padnul na jedno koleno.

„Micahu,“ zalapal po dechu a přitiskl si ruce ke spánkům. „Musíš přestat.“

Micah dupl nohou. „Já nechci –“

Z ničeho nic jeho krk zasáhla divná šipka. Jeho oči se rozšířily, a pak ho jeho nohy zradily. Předtím, než padl na obličej, jsem vystřelil kupředu a chytil uličníka do náruče. Sice to dítě bylo šílené jako peklo, ale pořád to bylo dítě.

Vzhlédl jsem a viděl seržanta Dashera stát napravo.

„Dobrý zásah, Archere,“ řekl seržant.

Archer vklouzl zbraní zpátky do pouzdra se strohým přikývnutím.

Podíval jsem se zpátky na Micaha. Jeho oči byly otevřené a uzamkly se s mými. Vůbec se nehýbal, ale pořád tam byl, plně funkční.

„Co to ksakru je?“ zašeptal jsem.

„Někdo vezměte Washingtona na ošetřovnu a ujistěte se, že jeho mozek není úplně na kaši.“ Dasher vydával rozkazy. „Rothe, vezměte dítě okamžitě do vyšetřovací místnosti a zjistěte, jak se dostal z budovy B a kde, do hajzlu, je jeho sledovací zařízení.“

Roth se postavil na nohy a třel si spánky. „Ano… ano, pane.“

Dasher k němu přistoupil, oči se mu leskly a tichým hlasem řekl: „Jestli to udělá znovu, skončíme to s ním. Rozumíš?“

Skončí to s ním? Ježíši.

Někdo se objevil vedle mě a uchopil kluka. Téměř jsem ho nechtěl pustit, ale to nebyl problém. Micahova ruka popadla přední část mého trička a držela ho, když ho důstojník zvedal. Ty zvláštní oči byly zblízka ještě bizarnější. Kruhy kolem zornic byly nerovnoměrné, jakoby černá na okrajích vybledla.

Oni nevědí, že existujeme.

Ohromeně jsem sebou cuknul zpátky, přerušujíc tak sevření na mém triku.

Klukův hlas se ozval v mé hlavě. Bylo to nemožné, ale stalo se to.

V nevíře jsem zíral, když ho důstojník sebral a otáčel se.

Ještě divnější bylo, že to bylo přesně to samé, co řekl Luc. Ten kluk nebyl jako Kat nebo já.

Byl něco úplně jiného.

KATY

No do prdele… To dítě právě odzbrojilo asi patnáct mužů a udělalo by toho sakra víc, kdyby ho Archer nevyřídil.

Abych byla upřímná, dokonce jsem ani nevěděla, co jsem právě viděla, nebo co to dítě bylo, ale Daemon vypadal značně zmateněji, než jsem se já cítila. Strach rostl uvnitř mě.

Udělalo mu to dítě něco?

Odtlačila jsem se od zdi a spěchala k Daemonovi.

„Jsi v pořádku?“

Přešel si rukou přes vlasy a přikývl.

„Někdo musí dostat tyto dva zpátky do pokojů,“ řekl seržant Dasher, zhluboka se nadechující, a pak štěkající více rozkazů. Archer se pohnul směrem k nám.

„Počkat.“ Omotala jsem ruku kolem Daemonovy, odmítající se hnout. „Co to bylo?“

„Na tohle nemám čas.“ Dasher přimhouřil oči.

 „Vezmi je zpátky do pokojů, Archere.“

Zvedl se ve mně hněv, hořký a mocný. „Tak si ho udělejte.“

Dasherova hlava střelila mým směrem a já jsem na něj zírala zpátky. Daemon se chystal zapojit do konverzace, zaměřující svou pozornost na seržanta. Svaly pod mou rukou se napnuly.

„To dítě nebylo Luxen ani hybrid,“ řekl. „Myslím, že nám dlužíte pravdivou odpověď.“

„On je to, čemu říkáme původní,“ odpověděla Nancy, přicházející zpoza seržanta. „Jakože nový začátek: Původní dokonalého druhu.“

Otevřela jsem pusu, pak ji hned zavřela. Původní dokonalého druhu? Cítila jsem se, jako bych padla střemhlav do nějakého vážně špatného sci-fi filmu, s výjimkou toho, že tohle bylo skutečné.

„Jděte, seržante. Já na nich mám čas.“ Zvedla bradu, setkávající se s Dasherovým nevěřícným pohledem. „A chci úplné sepsání toho, jak a proč se v průběhu dvaceti čtyř hodin staly dva incidenty týkající se původních.“

Dasher hlasitě vydechnul nosem. „Ano, madam.“

Byla jsem tak trochu ohromená, když zasalutoval a otočil se, ale moje podezření ohledně toho, že Nancy je ta, která tohle všechno vedla, se potvrdilo.

Nancy ukázala rukou směrem k jedněm ze zavřených dveří. „Pojďme si sednout.“

Paži jsem nechala kolem Daemonovy a následovala jsem Nancy do malé místnosti s jenom jedním okrouhlým stolem a pěti židlemi. Archer se k nám připojil, vždycky jako náš stín, ale zůstal u dveří, zatímco my tři jsme si sedli.

Daemon položil loket na stůl a ruku na mé koleno, když se naklonil a jeho jasné oči upřel na Nancy.

 „Dobře. Takže tohle dítě je původní, nebo cokoliv. Co přesně to znamená?“

Nancy se opřela na židli, překřížila si nohu přes nohu. „Ještě jsme nebyli připravení podělit se s vámi o tohle, ale když zvážím, čeho jste právě byli svědkem, vážně nemáme na výběr. Někdy věci nejdou podle plánu, takže se musíme přizpůsobit.“

„Jistě,“ řekla jsem a položila ruku na Daemonovu. On svou otočil, propletl si se mnou prsty a naše spojené ruce spočívaly na mém kolenu.

„Projekt Původních je největší úspěch Daedalusu,“ začala Nancy, její pohled neochvějný. „Je ironii, že to začalo jako nehoda před více než čtyřiceti lety. Začalo to jedním a doposud se počet zvětšil na více než sto. Jak jsem řekla předtím, někdy to, co plánujeme, nevyjde. Tak se musíme přizpůsobit.“

Podívala jsem se na Daemona a on vypadal tak zmateně a tak netrpělivě, jak jsem se já cítila, ale měla jsem ten odporný, klesající pocit. Nějak jsem věděla, že cokoliv uslyšíme, nám sešrotuje mozek.

„Před čtyřiceti lety jsme tady měli muže Luxena a ženu hybrida, kterou zmutoval. Byli stejní jako vy dva, mladí a zamilovaní.“ Její horní ret se zkroutil pohrdavým úsměvem.

„Bylo jim povoleno vídat se, a někdy během jejich pobytu u nás, žena otěhotněla.“

Ach, Kristepane.

„Zpočátku jsme si toho nebyli vědomí, ne dokud to na ní nebylo vidět. Víte, tehdy jsme netestovali hormony spojené s těhotenstvím. Z toho, co jsme zjistili, je pro Luxena velmi těžké otěhotnět s jiným, takže nás ani nenapadlo, jestli by mohl zplodit dítě s člověkem, hybridem nebo ne.“

„Je to pravda?“ zeptala jsem se Daemona. Dělání dětí nebylo něco, o čem jsme mluvili. „Že je těžké pro Luxena zplodit dítě?“

Daemonova čelist pracovala. „Ano, ale my nemůžeme zplodit dítě s člověkem, pokud vím. Je to jako kdyby se dali dohromady pes a kočka.“

Fuj. Udělala jsem obličej. „Hezké přirovnání.“

Daemon se zašklebil.

„Máš pravdu,“ řekla Nancy. „Luxeni nemohou zplodit dítě s člověkem, a z větší části ani s hybridem, ale když je mutace perfektní, kompletní na buněčné úrovni, a když je mezi nimi opravdový chtíč, můžou.“

Z nějakého důvodu, se mi teplo plížilo po krku. Mluvit o dětech s Nancy bylo horší, než mít s mámou rozhovor o sexu, a to bylo tak špatné, že jsem se chtěla praštit do žaludku.

„Když se zjistilo, že hybridka byla těhotná, tým uvažoval, zda by mělo nebo nemělo být těhotenství přerušené. To může znít krutě,“ řekla jako odpověď na způsob, jakým Daemon ztuhl, „ale musíte pochopit, že jsme neměli tušení, co by tohle těhotenství mohlo způsobit, nebo jaké by dítě Luxena a hybrida mohlo být. Neměli jsme ponětí, s čím jsme se museli vypořádávat, ale naštěstí, přerušení bylo zakázáno a my jsme měli příležitost studovat tenhle případ.“

„Takže… takže měli dítě?“ zeptala jsem se.

Nancy přikývla. „Normální délka těhotenství podle lidských standardů je osm až devět měsíců. U naši hybridky to bylo trochu dřív.“

„U Luxenů to trvá asi tak rok,“ řekl Daemon a já jsem sebou trhla, přemýšlející nad tím, že to byl sakra hodně dlouhý čas na nošení trojčat. „Ale jak jsem řekl, je to těžké.“

„Když se dítě narodilo, na vzhledu nebylo nic pozoruhodného, s výjimkou očí dítěte. Byly nafialovělé, což je extrémně vzácné pro lidi, se zvlněným tmavým kruhem kolem duhovky. Krevní testy prokázaly, že dítě zdědilo obě DNA, lidskou i Luxenskou, což bylo rozdílné od zmutované DNA hybrida. Co to znamenalo, jsme si uvědomili, až když dítě začalo růst.“

Já jsem neměla ani páru o tom, co to znamenalo.

Opravdový úsměv ozdobil Nancyin obličej, který byl jako úsměv dítěte na Vánoce. „Tempo růstu bylo normální, jako u každého lidského dítěte, ale tohle dítě prokazovalo známky výrazné inteligence už od počátku, naučilo se mluvit s dostatečným předstihem před normálním dítětem a brzké inteligenční testy ukázaly, že má IQ nad dvě stě, což je vzácné. Jenom polovina jednoho procenta obyvatelů má IQ vyšší než sto čtyřicet. A bylo toho víc.“

Pamatuju si, že mi Daemon předtím říkal, že Luxeni dospívali rychleji než lidi, ne ve fyzickém vzhledu, ale v intelektuálních a sociálních zručnostech, což se zdálo pochybné, vzhledem k tomu, jak se někdy choval.

Dlouze se na mě podíval, jako by věděl, na co myslím. Stiskla jsem mu ruku.

„Co myslíš tím, že toho bylo víc?“ zeptal se, otáčející se zpátky k Nancy.

„No, ve skutečnosti, to byl neomezený a pořád se dozvídající zážitek. Každé dítě, každá generace, jak se zdá, má různé schopnosti.“ Jisté světlo jí naplnilo oči, když mluvila. „První byl schopný udělat něco, co nebyl schopný udělat žádný hybrid. Mohl léčit.“

Poposedla jsem si, rychle mrkající. „Ale… myslela jsem si, že to můžou dělat jenom Luxeni.“

„My jsme byli přesvědčeni o tom samém, dokud nepřišel Ro. Pojmenovali jsme ho po prvním zdokumentovaném egyptském faraonovi, o kterém se věřilo, že je mýtus.“

„Počkat. Vy jste ho pojmenovali? Co jeho rodiče?“ zeptala jsem se.

Pokrčila rameny, a to byla veškerá odpověď, jakou jsme dostali. „Roova schopnost léčit ostatní a sebe běžela souběžně s Luxenskou schopností, zřejmě zděděná po jeho otci.

V průběhu jeho dětství, jsme byli schopní zjistit, že mohl telepaticky komunikovat nejenom s Luxeny a hybridy, ale i s lidmi. Směsi onyxu a diamantu na něj neměli žádný účinek. Měl rychlost a sílu Luxena, ale byl rychlejší a silnější. A jako Luxen, se mohl lehce natáhnout ke Zdroji. Jeho schopnost řešit problémy a strategizovat v tak mladém věku byla mimo normy. Jediná věc, které on ani žádný z původních nebyl schopný, bylo změnit jejich vzhled. Ro byl perfektní exemplář.“

Trvalo několik chvil, než jsme tohle všechno zpracovali, a když jo, jedna věc ze všeho, co řekla, vyčnívala. Bylo to malé slovo, ale tak mocné. „Kde je Ro teď?“

Trochu světla jí z očí zmizlo. „Ro už s námi není.“

Což vysvětlovalo, proč použila minulý čas. „Co se mu stalo?“

„Zemřel, jednoduše řečeno. Ale nebyl poslední. Narodilo se jich ještě několik a my jsme mohli zjistit, jak bylo početí možné.“ Protože byla vzrušená, její řeč se zrychlila. „Nejzajímavější faktor byl, že početí se mohlo stát mezi jakýmkoliv mužem Luxenem a ženou hybridem, která byla úspěšně zmutována.“

Daemon si uvolnil ruku, když se opřel na židli. Jeho obočí se stáhlo uvědoměním. „Takže Daedalus prostě měl partu nadržených Luxenů a hybridů, kteří to byli ochotní dělat, zatímco tady byli? Protože to se mi zdá zvláštní. Tohle místo není zrovna nejromantičtější. Tady to moc nenaladí.“

Můj žaludek se převrátil, když jsem si uvědomila, kam jeho otázky směrovali, a vzduch v místnosti zatuchnul. Byl důvod, proč k nám byla Nancy tak otevřená. Po tom všem, Daemon a já jsme byli „dokonalá ukázka“ podle doktora Rotha, zmutováni na buněčné úrovni.

Nancyin pohled ochladl. „To byste se oba divili, co zamilovaní lidé dělají, když mají trochu soukromí. A ve skutečnosti to trvá jenom několik okamžiků.“

A najednou, fakt, že jsme mohli sdílet koupelnu, taky dával smysl. Doufala Nancy snad, že se oddáme našemu opičímu chtíči a přivedeme na svět malé Daemončata? Bože, myslela jsem, že se zřítím, když to potvrdila.

„Koneckonců, jsme vám nezabránili trávit spolu tu a tam čas o samotě, nebo jo?“ Její úsměv mě oficiálně vyděsil.

 „A vy dva jste mladí a tak moc zamilovaní. Jsem si jistá, že dříve nebo později, váš volný čas využijete.“

Seržant Dasher nezmínil nic z tohohle během jeho „náborové řeči“ o ochraně světa před invazí mimozemšťanů nebo léčení nemocí. Pak znovu, Daedalus měl mnoho tváří. Sám to řekl.

Daemon otevřel pusu, nepochybně aby řekl něco, za co bych ho nakopala, ale přerušila jsem ho. „Nechce se mi věřit, že jste měli tolik lidí, co… no, vždyť víte.“

„No, v některých případech bylo otěhotnění čistě náhodné. V ostatních případech jsme průběhu pomáhali.“

Vzduch do mého těla vešel, ale zaseknul se v plících. „Pomáhali?“

„Není to, jak si myslíš.“ Zasmála se; ten zvuk byl řezavý a nervy drásající. „V průběhu let jsme měli dobrovolníky, Luxeny a hybridy, kteří rozuměli, o čem Daedalus opravdu je. V ostatních případech jsme udělali mimoděložní oplodnění.“

Uzly mi stoupaly krkem jako žluč, což bylo špatné, protože moje pusa byla otevřená dokořán. Nic by mě nezastavilo před zvracením.

Sval v Daemonově čelisti pracoval přesčas, pulsoval. „Cože? Daedalus je jako seznamka načerno pro Luxeny a hybridy?“

Nancy po něm šlehla trpkým pohledem a já jsem nemohla zastavit zachvění z odporu. Mimoděložní oplodnění znamenalo, že museli mít ženu hybrida, aby vynosila dítě. Bez ohledu na to, co řekla, pochybovala jsem, že všichni z nich byli ochotní.

Zornice Daemonových očí začaly zářit. „Kolik jich máte?“

„Stovky,“ zopakovala. „Ti mladší jsou držení tady, a když zestárnou, jsou přesunutí na jiná místa.“

„Jak je kontrolujete? Podle toho, jak to vypadalo, nad Micahem jste měli sotva kontrolu.“

Její rty se zúžily. „Používáme sledovací zařízení, které je obyčejně drží tam, kde mají být. Ačkoli, z času na čas, si najdou cestu kolem nich. S těmi, kterých nedokážeme dostat pod kontrolu, se vypořádáme.“

„Vypořádáte?“ zašeptala jsem, zděšená, kam se moje představivost odebrala.

„Původní jsou lepší téměř v každé oblasti. Jsou pozoruhodní, ale můžou být velice nebezpeční. Pokud se nepřizpůsobí, pak se s nimi musíme vypořádat.“

Moje představivost si to domyslela. „Ach můj Bože –“

Daemon praštil rukou o stůl a Archer se pohnul dopředu, s rukou na zbrani. „V podstatě vytváříte rasu dětí ze zkumavky, a pokud nejsou přijatelní, zabijete je?“

„Neočekávám, že to pochopíte,“ odpověděla Nancy ploše, když se postavila a přesunula za svou židli. Sevřela opěradlo.

 „Původní jsou dokonalý druh, ale jako u každé rasy nebo stvoření, i tady jsou… ztroskotanci. To se stává. Pozitiva a potenciály převáží odpornější stranu.“

Potřásla jsem hlavou. „Co přesně je na tomhle tak pozitivní?“

„Mnoho našich původních vyrostlo a přizpůsobilo se společnosti. Trénovali jsme je, takže dosáhnou nejvyšší úspěchy. Každý z nich byl od narození připravován, aby převzal určitou roli. Stanou se z nich doktoři nepřekonatelných schopností, výzkumníci, kteří odemknou nepoznané komnaty, senátoři a politici, kteří jsou schopní vidět větší obraz a přinesou sociální změny.“ Odmlčela se a otočila se k místu, kde stál Archer.

 „A z některých se stanou vojáci nevídaného talentu a připojí se k linii hybridů a lidí, aby vytvořili armádu, která bude nezastavitelná.“

Drobné chloupky na zadní straně mého krku se zvedly, když jsem se pomalu otočila na židli. Moje oči se setkaly s Archerovými. Jeho výraz byl bez emocí.

 „Ty jsi-?“

„Archere?“ řekla Nancy s úsměvem.

Ruku dal dolů z rukojeti pistole a natáhl se dvěma prsty k levému oku. Udělal svírající pohyb a barevná kontaktní čočka vyskočila ven, odhalující duhovku, která byla zářivá jako ametyst. Ostře jsem se nadechla.

 „Svaté kontaktní čočky!“

Daemon tiše zaklel. Teď už dávalo smysl, proč to byl jenom Archer, kdo doprovázel mě a Daemona. Když byl jenom trochu jako Micah, zvládl by cokoliv, o co bychom se pokusili.

„No, nejsi ty speciální sněhová vločka[1]?“ zamumlal Daemon.

 „To jsem.“ Archerovy rty se zvedly v polovičním úsměvu. „Je to tajemství. Nechtěli bychom, aby se ostatní důstojníci nebo vojáci cítili kolem mě nepohodlně.“

Což vysvětlovalo, proč nezaútočil na Micaha nadlidsky, a místo toho ho střelil uspávající pistolí. Tisíce otázek se mi nahrnulo na špičku jazyka, ale byla jsem potichu a hlavně v šoku z toho, co a kdo to byl.

Daemon si překřížil paže, když se znovu zaměřil na Nancy. „Sice je to zajímavé odhalení, ale mám na tebe větší otázku.“

Široce napřáhla paže vítajícím způsobem. „Jen do toho.“

„Jak zjistíte, kdo na svět přivede děti?“

Ach Bože, můj žaludek se napnul ještě víc a já jsem se sehnula, svírající okraj stolu.

„Vlastně je to jednoduché. Okrem mimoděložního oplodnění hledáme Luxeny a hybridy, jako jste vy dva.“

---

[1] / Poznámka: Speciální sněhová vločka se používá pro osoby, které se domnívají, že jsou jedinečné, zvláštní. Speciální jako „sněhová vločka“. /