Kor.: Evudar
Pohled zpět čtyři roky - Londýn Babčin dům
"Alexio, ty jsi zpochybnila,
rozhněvala a zklamala mě více, než kdokoli v mém životě."
"Gram, je mi líto, že jsem takové
zklamání."
"Alexio, prosím, nech mě to dokončit.
Na oplátku jsem kontrolovala, náročně, a nespravedlivě. Vždycky jsi mi říkala,
že nejsi jako já, a že nemůžeš nikdy být jako já. Celé roky jsem brala to jako
urážku. Ale v několika posledních jsem si uvědomila, že jsi lepší, než já jsem
nebo mohla někdy být."
"Babčo, to není pravda."
"Ne. Nech mě to dokončit. Když váš
dědeček zemřel, nebyla jsem připravena na obludnost vedení miliardovo -
dolarové společnosti. Nevěděla jsem ani hovno o obchodním světě. Ale neměla
jsem na vybranou, protože grant nebo opatrovník musí převzít kormidlo".
"Nikdy jsem doopravdy nepochopila
dědické zákony. Pokaždé se zdály středověký," přidám.
"Oni jsou to, co jsou, má drahá.
Doopravdy jsem nepochopila, všechny z nich, ale jak jsem už řekla, mnohokrát
předtím, nemůžou být zrušeny. Bylo by to jako přepisování ústavy Ameriky. To
nelze udělat. Přímý zesnulého musí dědit. A v případě, že dědic není ve věku,
pak mohou být drženy v opatrovnictví na dvacet let. Držela jsem se
opatrovnictví tři roky za tvého otce, a dvanáct za tebe. Držela jsem to pro
tebe Alexio, protože jsi budoucnost Grant International. Jsi můj odkaz."
"Gram, já nejsem. Já jen…
nemůžu."
"Já vím, drahoušku. Vím, že nejsi
připravena. Mohu mít pouze opatrovnictví na dalších pět let, takže to je to, co
navrhuji. Dám ti až pět let, abys dostala svou hlavu a život do roviny. Pět let
žít na vlastní pěst, a nebýt ty."
"Co tím myslíš?"
"Myslím si můžeš vzít oddechový čas
od bytí Alexie Grantové. Říkala jsi mi několik let, že nechceš být tebou, takže
to je tvoje příležitost."
"Jako alter ego?"
"Ano. Můžeš jít kamkoliv a dělat, co
chceš s několika podmínkami."
"Dobře, jaké jsou podmínky?
"Budeš mít omezený přístup k tvým
fondům. Chtěla bych, abys byla tak nezávislá, jak je to možné. Pokud se
rozhodneš stát se někým jiným, staneš se tou osobou. Nemůžeš být obojí, takže
to nikomu neřekneš. Často jsi mi říkala, že by ses ráda vrátila zpátky a žila v
New Yorku. A já vím, že ti chybí Marco a Jules od té doby co se tam vrátili.
Tak samozřejmě, že oni to musí vědět… ale nikdo jiný."
"Myslím si, že tohle udělat-můžu. Já
opravdu tam nemám žádné jiné známosti; bylo by to dobrá volba. Co
dalšího?"
"Musíš žít nízký profilový život.
Nepleť se do světel reflektorů a do tisku. Pokud tisk zjistí, o tvém alter ego
dopad by mohl být značný. Alexio, nedělám si legraci ohledně toho. Musíš se
vyhnout problémům a držet se mimo vztahy a situace, které by mohly přitahovat
pozornost na tebe. Budeš si také muset udělat občas výlet do Londýna, aby byly
případné fámy zaraženy - já budu držet vlky na uzdě."
"Nějaké další podmínky?"
"Nebudu zasahovat do tvého života,
pokud to bude oprávněné. Nebudu cestovat do New Yorku, ale trvám na tom, že
budeme v kontaktu-dovolená apod. Jedna finální dohoda - pokud ti dám pět let -
ty mi dáš pět let jako generální ředitel. Pokud na konci těchto pěti let budeš
mít pocit neschopnosti pokračovat, pak budeme muset přijít s dalším plánem.
Takže, moje drahá, když budeš připravena to převzít, pošli pro firemní tryskáč.
Jakmile vstoupíš do letadla, budeš Alisa Alexia Lizbet Marie Grantová -
Grantova dědička a generální ředitelka společnosti Grant International. Pak
nebude cesty zpět.

No tvl😱...teď je mi ji fakt líto, ale jsem strašně zvědavá, jak to bude pokračovat...dík za další kapitolu
OdpovědětVymazat