High - 17. kapitola

Překlad: Lucka

„Tady jsi,“ řekl. Jeho hlas byl hluboký, sebevědomý. A jeho tělo bylo tak okouzlující, jako byl západ slunce před několika minutami.

Přehoupla se k němu.

Chytil ji do náruče a vzal si její ústa v hlubokém polibku, který trval věčnost.

Byla bojácná do doby, než zvedl hlavu a podíval se na ní temnýma, hladovýma očima.

„Dokončil jsi práci?“ zeptala se, její hlas vyzněl jako bez dechu, což ji přimělo se vnitřně přikrčit.

Prsty ji hladil po tváři a svou druhou rukou ji ovinul kolem pasu, přitáhl si ji na své pevné tělo.

„Prozatím. Jednat se čtyřmi řediteli o různých agendách má svá úskalí. Uvidíme, co přinese zítřek.“

„Přesto to miluješ, že ano? Utnout je a vrazit do nich?“ Zeptala se.

V jeho sexy úsměvu byl víc než jen nádech únavy. „Nepoužívej slova jako vrazit do, když jsme u sebe takhle blízko, bejby. Tak trochu mi to smaží mozek.“

Když se zarděla, zasmál se. „Jo, myslím, že to miluju. Nedělal bych to, kdyby mě to nezajímalo.“ Prsty jí sklouzl po bradě a zatočil s nimi za šíji.

Znovu ji políbil. Vůně růže zesílila a ona si uvědomila, že ji zmáčkli mezi svými těly. Když se odtáhla, bezděčně spadla na zem. „Chybělas mi, Broskvičko.“

„Taky jsi mi chyběl.“ Otřásla se od hlavy až k patě, kvůli té síle, kterou nad ní měl. Ten pocit posílil její odhodlání, dloubnout hlouběji do muže, který teď držel její srdce.

Chytla ho v týle stejným způsobem, jako on ji a obtáhla mu jazykem rty. Zasténal, ale potom ustoupil. „Není nic, co bych udělal raději, než tě právě teď vzít do postele a šukat tě, dokud se žádný z nás nebude moct pohnout. Ale máme čas, abychom dokončili, co jsme ráno začali v mé pracovně než – co to máš kurva na sobě?“ zeptal se, když se jeho prsty setkaly s jejím unikátním spodním prádlem.

„Přesně to, co si myslíš, že mám na sobě. Vyzvals mě, abych si něco vybrala, nebo ne?“

Trhnutím jí rozevřel župan a nevěřícně zíral. „A ty ses rozhodla vybrat zasraný pás cudnosti? Přišla jsi o rozum?“

„Naopak, nikdy jsem nebyla více při smyslech. Mimo to, proč jsi to měl ve své sbírce, když to tak moc nenávidíš?“

„Protože jsem nikdy nemyslel, že to bude použitý proti mně.“

„Ach.“

„Ach?“ Zakroutil hlavou a zíral dolů na zamčené zařízení, jakoby to byl jeho úhlavní nepřítel. „Tady mi pomoz, Broskvičko. Zjevně mi něco uniká. Co k čertu znamená ´ach´?“

Olízla si suché rty, náhle si nejistá, jestli to dost promyslela.

„Já čekám,“ zavrčel.

„Jenom jsem myslela, že bychom mohli, víš, zahrát si hru.“

„Hru?“ Vyplivl to slovo, jakoby to byl jed. „Budu hrát jakoukoliv hru chceš, krásko, jakmile budeš mít tu zatracenou věc pryč.“ Zatahal za opasek a pak přejel prsty podél švu, hledajíce cestu dovnitř.

„Takhle to nefunguje, Zachu.“

„Ježíši, Bethany. Tohle neskončí dobře, víš to, že jo?“

„Pokud přestaneš na vteřinu přemýšlet o tom, co ti stojí v cestě, možná zjistíš, že to není všechno tak špatné.“

Narovnal se a pomalu si založil ruce.

Vyschlo jí v ústech, když ji zasáhla jeho nesmiřitelná vůle. „Velmi dobře. Řekni mi pravidla téhle hry. Čím rychleji začneme, tím rychleji skončíme. A já tě můžu začít trestat za to, co mi teď děláš.“

„Zachary –“

„Ne, bejby. Teď z toho nebudeš vycouvávat nebo mi říkat Zachary tím sexy hlasem a pokoušet se dosáhnout svého. Udělám, co chceš. Potom budeš muset udělat, co chci já.“

Olízla si rty. „Ukryla jsem klíč k pásu někde v téhle místnosti. Když ho najdeš během pěti minut, můžeš mi to sundat. Jestli ne, zeptám se tě na jakoukoli otázku chci a ty mi dáš přímou odpověď.“

Ztuhl a přimhouřil oči. „Tohle jsme si ráno nedomluvili.“

Pokrčila rameny a jeho pohled poklesl k jejím prsům. Pevně sevřel čelist.

„Já vím. Jen jsem myslela, že ti trochu pomůžu.“

„Věř mi, Broskvičko. Tohle nepomáhá. Žádným způsobem.“ Zadíval se znovu na pás a stiskl rty. „Ale budu s tebou hrát.“

Zasáhlo ji překvapení. „Budeš?“

„Zatím neslintej, bejby. Mám v úmyslu vyhrát.“ Stáhl si hodiny značky Tag Heuer, podal jí je a ustoupil. „Řekni mi, kdy.“

Neschopna uvěřit, že souhlasil s ní hrát, zírala nepřítomně dolů na hodinky pár vteřin, než její mozek znovu naskočil. Když ručička dojela ke dvanáctce, řekla, „Jdi.“

„Procházel po místnosti, jakoby měl všechen čas světa. Nakouknul pod vibrátory a anální kolíky, zkontroloval to pod křeslem s vyjíždějícím penisem a mezi popruhy houpačky.

Zadržela dech, když minuly čtyři minuty. Přejel prsty po vršku komody, když odtikávala poslední minuta.

Pomalu se otáčel a přejížděl po ní pohledem. Loudavě přistupoval blíž, až stál před ní.

„Broskvičko?“

Srdce jí poskočilo do krku, když po ní sáhl.

„Ne … Zachu …“

„Ach,“ zopakoval její předchozí odpověď.

Pevnýma rukama si jí přitáhl ke svému skálopevnému tělu. Zajel jí líně prsty do vlasů, sklonil hlavu a políbil ji. Župan jí spadl z těla a táhl jí své horké ruce dolů po zádech k pásu.

Jak jeho prsty vklouzly pod zadní řemínek pásu cudnosti, zaúpěla porážkou. Vytáhl klíč z místa, kde ho schovala, mezi půlkami svého zadku a ustoupil.

„Čas?“ zeptal se s arogantním úšklebkem.

Koukla omámeně na jeho hodinky. „Šest vteřin do konce.“

Neodpověděl, namísto toho přistoupil ke straně, kde malý zámeček držel pás na místě. Zasunul dovnitř klíč a se zlomyslným zakroucením s ním otočil. Ten úkon způsobil, že se vnitřek pásu otřel o její jádro, až zaúpěla.

Přimhouřil oči. „Vyhrál jsem. Ty si to nemáš užívat.“

„Já … si to neužívám.“

„Lhářko.“

Odhodil pás pryč, zvedl ji a odnesl ji k lehátku. Stěží popadla dech a už jí rozevíral stehna.

Jeho jazyk na jejím klitorisu jí vytrhl z hrdla výkřik. Neúnavně ji přivedl až na okraj a potom ji tak nechal, dokud blížící se orgasmus neustoupil.

Když to udělal po třetí, narovnal se.

„To je všechno, co pro teď dostaneš.“

„Zachu!“

Chvíli sám pro sebe zvažoval, než si zajel roztřesenou rukou do vlasů. „Ne. Zavinila sis to sama. Budeš trpět tak moc, jak jsem trpěl já. Mimochodem, musíme jít, nebo zmeškáme rezervaci.“

„Jakou rezervaci?“ vyhrkla.

Přešel do rohu místnosti a zvedl pás.

„Takovou, kterou jsem připravil, abych tě pozval, a ne … není to další jízda na velbloudech, ačkoli tě ujišťuju, že doopravdy nežiješ, dokud nepojedeš na velbloudovi v černé pouštní noci.“

„Myslím, že tenhle zvláštní požitek si přenechám do mého dalšího života. Slyšela jsem, že v této oblasti v noci vylézají štíři.“

„Nemáš se čeho bát, Bethany. Ochráním tě.“

Zase se zachvěla. Viděl to a jeho rty se mírně zkřivily mužskou spokojeností.

O deset minut později byla ozdobená krajkovými šaty v indigové barvě a třásla se nevyužitou energií. „Takže co máš v plánu?“ zeptala se.

„Jdeme na šou. Svým způsobem.“ Když šli po schodech dolů, zaznamenala, že měl pořád ten pás. „Dej mi vteřinku. Potřebuju něco udělat.“

Následovala ho do kuchyně, kde plápolal otevřený oheň používaný na pečení tradičního chleba. Kráčel k ohni a pás do něj hodil.

V hrudi jí bublal šokovaný smích. „Nemůžu uvěřit, žes to právě udělal.“

„Věř tomu. Teď si pojďme užít šou.

*****

O dvě hodiny později byla Bethany hrubě seznámena s dalším záchvatem vnitřnosti stravující žárlivosti. Seděla na svém vypolstrovaném banketovém sedátku v exklusivní restauraci ve čtvrti Geuliz, kam ji Zachary vzal a zkoušela udržet své emoce pod kontrolou.

Nemožný úkol, když blížící se rytmické cinkání naznačovalo návrat exotického stvoření, které bylo zdrojem jejího doutnajícího hněvu během poslední hodiny.

Ze třech břišních tanečnic, které se vlnily mezi stoly, ona byla nejvíce ohromující, s očima, které slibovaly nebeské požitky a bokami, které se svíjely s nemožnou smyslností.

Že zamířila přímo k Zachovi v okamžiku, kdy ho uviděla, Bethany dost naštvalo. Že nevynaložil žádné úsilí, aby ignoroval každý její hypnotický pohyb, přimělo Bethany chtít ho udeřit přes tvář. Tvrdě.

„Ty nejíš,“ všiml si, když se tanečnice přiblížila.

„Jsem překvapená, že sis toho všiml.“

Na čele se mu objevilo zamračení. „O čem to mluvíš?“

Břišní tanečnice byla znovu před ním, pohupovala se a kroutila se jako kobra na zaklínačovu melodii. „O ničem. Užij si svou šou.“

Nadzvedl obočí. „Mojí šou?“

Cinkání vzrostlo na téměř ohlušující. Zach se otočil, právě když se tanečnice předklonila a nabídla mu svá bujná, stěží držící na místě, prsa.

Bethany vyskočila. „Nemám hlad, Zachu. Můžeme odejít, prosím?“

Nečekala na jeho odpověď. S podpatky bořícími se do plyšovými koberci pokryté podlahy, vyšla z restaurace a vyrazila směrem k dobře osvětlenému náměstí.

Zach ji dohonil sotva o minutu později. Nemluvil ani nezkoušel zpomalit její rychlé kroky.

Vešla do rušné ulice a náhle zastavila. „Cukr. Chci cukr.“

Pohlédla doprava a doleva a mířila ke stánku, který nabízel, co potřebovala. Podívala se na nejrůznější cukrovinky a vybrala jednu pokapanou medem.

Zach zatnul zuby a předal bankovku, než to mohla udělat ona. Jeho pokyn prodejci, aby si nechal drobné, mu přineslo záplavu díků, které je následovaly dolů ulicí, dokud nebyli pryč z náměstí.

Bethany žvýkala lepkavé, medové cukroví, vědoma si Zachových nenápadných pohledů na ni, jak procházeli jiným, tišším tržištěm.

„Mluv se mou, Bethany. Nechci mezi námi tenhle odstup.

„Ach, takže ty cítíš odstup?“

Odfrkl. „To myslíš vážně? Je kurva na míle široký.“

Vyhodila poslední sousto do nejbližšího koše a pohlédla na něj. „Dobře, sledovat tu břišní tanečnici, jak tě celou noc šuká očima, svým způsobem zchladilo mojí vášeň.“

Vykulil oči a na tváři se mu rozprostřel úšklebek. „To je ten problém? Ty žárlíš?“

„Není potřeba, abys kvůli tomu zněl tak nechutně potěšený.“ Otočila se pryč, ale on ji chytil za ruku a drsně ji políbil na klouby.

„Ach, ale já jsem. Jsem velmi, velmi potěšený,“ jeho hlas byl stejně tak drsný. Chytil ji za zadek a sevřel tvrdě. „Ani si nepamatuju, jak vypadala, Broskvičko.“

„To to vůbec nezlepší.“

„Já vím, co to zlepší.“ Vyrazil dolů po tiché uličce a vlekl ji za sebou.

„Kam to jdeme? Zachu, zpomal.“

„Ne.“