High - 16. kapitola

Překlad: Lucka

Vysprchovala se, oblékla si volné bílé šaty dlouhé ke kolenům, nasnídala se, potom se snažila sama sebe přesvědčit, že se nechová jako láskou pomatený idiot, když si vybrala čekat na Zacha v obýváku, který byl nejblíže jeho pracovně.

Zvuk jeho hlubokého, ztlumeného hlasu jak vedl jeden telefonní hovor za druhým, ji uklidňoval, i když její krev hučela očekáváním, až budou pokračovat tam, kde předtím skončili.

Když uběhly dvě hodiny, aniž by se objevil, vzala si tablet a otevřela záložky, které si uložila před několika týdny.

Po poslední rozepři s její šéfovou, Bethany odpověděla na pár nabídek práce se zajímavou perspektivou.

Doposud tolerovala Sheeny obvyklý jízlivý postoj, protože byla příliš pohroužená do lízání si ran po Chrisovi. Ale při myšlence na návrat do Neonu a být Sheeny otloukánkem, se jí dělalo mírně nevolno.

Prožila tolik změn ve svém životě a to jen během několika málo dnů.

Je čas, aby to zahrnula do všech stránek svého života.

Byla uprostřed rozesílání svého životopisu třetí vysoce uznávané společnosti organizující události, když slyšela kroky.

Její srdce několikrát poskočilo a začala pokládat svůj iPad stranou. Ale úsměv, který se jí v srdci zrodil, na jejích rtech zemřel rychlou smrtí při pohledu na Zachovu tvář, když vstoupil do místnosti.

„Co se děje?“ zeptala se.

Horní polovinu těla měl zakrytou indigovou košilí, ale několik horních knoflíčků bylo rozepnutých a jeho vlasy vypadaly jako by si skrz ně několikrát projel prsty.

„Mám problém s jednou z mých společností. Jeden z mých manažerů odešel v rozhodující fázi citlivého obchodu. Musím do toho zasáhnout, nebo půjde všechno do sraček.“

„Je něco, co bych mohla udělat?“ začala se zvedat, ale on zavrtěl hlavou a zatlačil ji jemně zpátky dolů. Podřepl si před ní stejně, jako to udělal v jeho pracovně.

„Oceňuji tvou nabídku, ale ne. Ukázal jsem se, jenom abych se ti omluvil, že tě zanedbávám. Za méně než pět minut musím vyřídit další telefonní hovor. Potom … k čertu, nevím, kolik času mi zabere tyhle věci srovnat.“ Šedé oči zachytily její, jeho rozmrzelost a starosti byly zřejmé.

„To je v pořádku, Zachu. Jsem velká holka, můžu se zabavit o chvíli déle.“

Starostlivý výraz v jeho očích se nezmírnil. „Jsi si jistá?“

Přikývla, navzdory nutkání držet se ho jako ubohý klíště. „Jasně. Mám pár věci, který potřebuju dohnat.“

Jeho pohled přelétl k jejímu iPodu a zpátky na ní. „Okej. Vynahradím ti to, bejby. Slibuju.“

Zazvonil mu telefon a zaklel. Sklonil se dolů, dlouze ji políbil a potom vstal. „Ach, ještě jedna věc. Tvoje narozeniny příští týden. Nic si neplánuj, okej? Mám pro tebe překvapení.“ S dalším polibkem a lítostivým úsměvem, odkráčel rychle zpět ven z místnosti.

Její narozeniny …

Představa, že by je strávila se Zachem, ji potěšila mnohem víc, než bylo žádoucí nebo zdravé. Ten pocit ji rozrušil natolik, že vyskočila na nohy.

Bez přemýšlení kam šla, bloumala z místnosti do místnosti, dokud nedošla do sálu. Nevrátila se sem od té doby, co ji sem Zach první den přivedl.

Krabice obsahující její baleríny byla na podlaze, kde ji nechal. S chvějícími se prsty ji otevřela a vyndala exkluzivní trepky. Odstíny sytě indigové – výběr barvy ji nepřekvapil – seděly perfektně, když do nich vklouzla a uvázala si stuhy nad kotníky.

Její srdce rychle přeskakovalo, přešla přes taneční parket a zvedla dálkový ovladač, který řídil zvukový systém. Jeho prostřednictvím udělala výběr a nastavila ovládání.

Jemné tóny Bachova Yo Yo Ma´s sonetu pro violoncello se linuly vzduchem. Dobře známá hudba uvolnila její úzkost a uzemnila ji.

Pokud tě to dělá šťastnou, dělej to …

Zachův hlas jí zněl v hlavě, jakoby jí šeptal přímo do ucha. S pádícím tepem zacvičila několik zahřívacích pohybů. S jejím prvním demiplié cítila v lýtkách bodavou bolest, ale staré zvyky brzy zapůsobily. To že se udržovala relativně fit, pomohlo jejímu tělu zůstat pevným a dostatečně hbitým, takže se v polovině sonetu odvážila vyzkoušet otočku ve výskoku.

„Jo!“ zakřenila se a pokračovala. I když grand jeté nebylo tak úplně ono, tančila dál. Pocit radosti jí probublával pod kůží, když se točila z jednoho konce místnosti na druhý.

*****

Ve své pracovně, Zach držel na uzdě zavrčení, které se mu dralo svou cestou až do krku a donutil se poslouchat, jak se další z jeho jednatelů vymlouvá.

Věděl, že Bethany už nebyla vedle. Viděl záblesk bílé asi před hodinou, jak míjela dveře jeho pracovny. Každá buňka v jeho těle toužila být s ní, a ten pocit nebyl úplně příjemný.

Zdálo se, že jeho potřeba pro ni se stupňuje až za hranice rozumné míry. Je pravda, že minuli rozumnou míru už před nějakou chvílí, ale čekal postupné zpomalování té šílené přitažlivosti mezi nimi. Místo toho strávil většinu poslední noci přemýšlením, jak dát Bethany to, co chtěla, aniž by ji ztratil.

Obloha se změnila do světle šedých odstínů před tím, než si vlezl do postele vedle ní. A stále nepřišel na způsob, jak jí pustit do svého života a minulosti bez toho, aby riskoval její ztrátu.

Věděl, že dříve nebo později bude muset najít způsob, jak jí říct o Farrah.

Tahle pravda nemohla zůstat skryta na pořád, zejména po té, co se vrátí do reálného světa. Bez ohledu na to, jak diskrétní se snažil udržet jejich vztah, jeho život byl pro bulvární média příliš zajímavý na to, aby tahle záležitost zůstala nadále tajemstvím.

Jeho tým právníků odvedl dobrou práci při zahrabání toho, co se stalo před šesti lety. On odváděl ještě lepší práci při skrývání svých pocitů ještě hlouběji, až do nedávné doby.

Mohl riskovat říct o tom teď Bethany? Porozuměla by? Bože, s největší pravděpodobností by od něj utekla tak rychle a tak daleko, jak by to bylo možné.

Jen ta pouhá myšlenka ho přiměla sevřít ruce na područkách.

Tohle v žádném případě nedopustí.

„Pane Savagi?“

Zaměřil se zpátky na obrazovku video konference a pozvedl obočí na stůl plný mužů v dobře padnoucích oblecích na druhé straně. „Sedmdesát pět procent je neobchodovatelné. Snažili jste se na mého předchozího jednatele hrát tvrdě, ale pravda je jednoduše taková, že moje firma dodává letecké díly a pracovní sílu ke stavbě letadla. Jediné prostředky, které poskytujete, je vybavení. Je to práce s čísly. Vezměte si minutu a spočítejte si to. K čertu, vezměte si pět.“

Odvrátili se, aby se poradili a on se opřel zpět do křesla. Sáhl po notebooku a aktivoval program, který spravoval bezpečnostní kamery.

Prohlídl je, až ji uviděl.

Zachův dech ho udeřil skrz hruď takovou silou, že se s trhnutím vzpřímil. Zcela uchvácen zíral na Bethany vznášející se po tanečním parketu jeho sálu. Nemohl slyšet hudbu, ale ta plynulost a půvab jejího těla, a čirá radost ve tváři, způsobilo to, že se zachvěl po těle.

Ježíši, tančila jako kurevskej sen.

Uvědomil si, že přestal dýchat, když ho začaly pálit plíce. Zoufale nasál vzduch, sledoval, jak zvedla ruce nad hlavu v elegantním oblouku. Zůstala v této póze a provedla tu nejdokonalejší arabesque.

Zach zatnul zuby nad rychlostí, s jakou mu ztvrdnul pták. Ale zatímco tahle reakce byla očekávaná, pocit v hrudi, když ji sledoval, ho pomalu zmrazil na místě.

Štěstí …

„Pane Savagi.“

S vyschlými ústy, pokračoval v zírání na obrazovku, neschopný odtrhnout oči od postavy pohybující se v další sérii piruet a ladných pohybů.

Štěstí, vzrušení, hrdost … Strach. Všechno tohle se v něm míchalo a zamotávalo mu vnitřnosti do tisíce uzlů.

S pevnou čelistí, vzal na vědomí, že se něco dělo. Něco, co neměl úplně pod kontrolou. Tak dlouho, jak si jen mohl pamatovat, ještě před tím, než do jeho života přišla Farrah, byl schopný ovládat své reakce vůči ženám. Rozhodl se a nikdy se neomlouval, nebo nenechal věci, aby se mu vymkly z rukou.

„Pane Savagi?“

Uvědomění si, že sledovat Bethany tančit mělo tu sílu, tak hluboce s ním pohnout, v něm zkroutilo další uzel. Uzel vyrobený výhradně z beznadějné touhy a hluboké majetnickosti.

Chtěl ji. Víc než to, potřeboval ji takovým způsobem, jakým nikoho předtím nikdy nepotřeboval. Chtěl si ji nárokovat všemi způsoby. Úplně. Ihned.

„Pane Savagi. Pane!“

Odtrhl se od obrazovky a vzhlédl. Několik párů očí na něj zíralo v různé míře rozpačitosti.

Donutil se nadechnout a odkašlal si.

„Pánové, jak jste se rozhodli?“

„Souhlasíme s Vašimi podmínkami.“

„Výborně. Přejděme k další věci na programu.“

Čekal, dokud se z něj jejich pozornost nepřesunula, než shlédl na obrazovku. Jakákoliv hudba, na kterou tančila, musela dohrát do konce, protože Bethany klesla do nízké, perfektní úklony.

Pot se jí leskl na kůži, ale z tváře jí zářila čistá radost.

S ne zcela klidnými prsty, pomalu zavřel notebook, ten neochvějný pocit ho rozřezával vedví.

Od této chvíle chtěl být tím, kdo jí vyvolá na tváři tenhle výraz.

Až na to, že věděl, že aby se to stalo, musel by odhalit části jeho života, které by ji mohly velmi dobře zahnat pryč.

*****

Bethany se stále usmívala, když se vynořila ze své druhé sprchy za den. Bylo po sedmé a slunce začínalo měnit oblohu dech beroucími červánky, které si říkaly o pozornost.

Zach se ze své pracovny nedostal celý den, ale oběd jí byl doručený s jedinou žlutou růží na dlouhém stonku a s napsaným vzkazem, Myslím na tebe, Broskvičko.

Musela uznat, že ji uměl odzbrojit jen s velmi malým úsilím. Jako způsob, jak ji poplést srdce, aby zapomněla, že byla jeho část, kterou sotva znala, to bylo velmi účinné.

Odnesla si růži s sebou nahoru a vdechovala její svůdnou vůni, jak otevírala dvojité francouzské dveře, které vedly na balkon. Bosá vešla na terasu.

Dlaždičky, stále teplé od slunce, jí zklidňovaly nohy, které pulzovaly z její baletní námahy. Ta mírná bolest jí nevadila. Radost, kterou cítila z toho, že znovu tančila, byla nezměrná.

Jediným jejím přáním bylo, aby tam byl Zach s ní, aby ji viděl.

Bože. Milovala ho tak moc. Hodně, hodně moc.

Položila ruku na zábradlí a sledovala ohromující horizont. Zkoušela nemyslet tak usilovně na to, k čemu se právě teď ve sprše rozhodla. Čím více přemýšlela o tom, co má dělat, aby popohnala Zacha do hlubší konverzace, tím víc byla přesvědčená, že přišla o rozum.

Plus, byla zde šance, že by se jí to hrozně vymstilo.

Zariskuj.

Jak se hluboce nadechla, okvětní lístky růže ji zašimraly na nose. Mohl by se muž, který jí poslal květinu, od ní skutečně tak snadno odvrátit, pokud by požadovala víc?

Tohle ráno jí řekl, že to zkusí. Mohla čekat, až si zvolí svůj vlastní okamžik na zboření mostů mezi nimi, nebo mu k tomu mohla pomoct.

Potřebovala pozvolný, stabilní základ. Malý úsměv, kterým se jí stočila ústa, trochu zmírnil její úzkost. Necítila se úplně pohodlně s její nově objevenou sexuální silou, kterou, jak se zdálo, má nad Zachem, ale pokud by to mohlo pomoci jejímu úsilí, aby se otevřel, šla do toho.

Se sluncem sklouzávajícím hlouběji za horizont, automatická světla na zemi se začínala rozsvěcet. Odrážely se přes bazén a fontánu. Hrály třpytivými barvami, jak voda létala do vzduchu. Přejela rukou po zábradlí a pomalu přešla ke vzdálenějšímu konci terasy.

Pohlédla dolů a viděla ještě více třpytící se vody, jak byly mělké bazény osvětleny. Navzdory tomu, co jí Zach včera pomohl dokázat, pohled na tolik moc vody přiměl její srdce poplašeně se zatřepotat.

Chystala se odvrátit, když její pozornost upoutala kontrukce.

Dlouhá deska chodníku se rozdělovala na mělkých bazénech, končící u hromady kamení, která byla umístěna na protější straně upravené zahrady. Na jedné straně kamení byl postaven malý beduínský stan.

Rozptýlená vodou ten stan na první pohled nezaznamenala. Zamračila se nad tím nečekaným pohledem, ale neschopna odhadnout vzdálenost po chodnících, otočila se a mířila zpět dovnitř.

Dveře do herny byly otevřené.

Než ztratila nervy, Bethany rychle vstoupila a mířila přímo k předmětu, který potřebovala.

S drzým úsměvem, vklouzla do toho a navlékla si župan zpět na místo, jak z poza ní vyšel zvuk.

Zach stál ve dveřích, jeho oči přišpendlené na ní.